od nop » sob 24. říj 2015 12:15:05
O prožitcích blízko u matky, kniha
Koncept kontinua citace:
Koncept kontinua – Ochuzení o základní zážitky04.03.2014
Pokud se chceme zabývat naším civilizovaným životem, musíme mít neustále na zřeteli, že jsme byli ochuzeni téměř o veškeré zážitky fáze v náručí a o mnohé zážitky, které jsme očekávali poté. A že neustále podvědomě pokračujeme v jejich naplňování v neměnné posloupnosti.
Od našeho kontinua jsme byli odtrženi už při porodu. A potom jsme v postýlkách a kočárcích, daleko od proudu života, čekali na správné zážitky. Tyto nenaplněné části naší osobnosti zůstávají na dětské úrovni a nemohou kladně přispět k našim životům v pozdějším dětství a v dospělosti. A my na ně nemůžeme zapomenout.
Potřeba zážitků v náručí trvá a čeká na naplnění, bez ohledu na náš vývoj rozumový a tělesný. Takto oslabené kontinuum na sebe postupem let bere hodně forem. Velice často se projevuje jako jistý stupeň sebenenávisti nebo pochybností o sobě samém. Míra oslabení je dána tím, kdy a jak byly naše vrozené vlastnosti negativně ovlivňovány.
Fáze v náručí měla být základem našeho štěstí, naší blaženosti. Byli jsme o ni ochuzeni, ale po štěstí či po jeho náhražkách stále toužíme.
Štěstí tak přestává být základní podmínkou života a stává se naším blízkým či vzdáleným cílem. Pokud náš život srovnáme s yequánským, bude nám stále jasnější, proč děláme tolik zdánlivě nesmyslných věcí.
Snad nejrozšířenějším projevem ochuzení o fázi v náručí je neustálý nejasný pocit nespokojenosti v Teď a Tady. Cítíme se vykořenění, jako by nám něco chybělo; máme nejasný pocit ztráty, touhy po něčem, co neumíme definovat. Je to něco nebo někdo někde docela blízko. Projevuje se výpověďmi typu: „Byl bych šťastný, kdyby jenom…“ Doplnit můžeme jakoukoli změnu – třeba nový oblek, nové auto, povýšení nebo zvýšení platu, jiné zaměstnání, příležitost odjet, třeba na dovolenou nebo napořád, jinou ženu nebo manžela nebo milující děti, pokud žádné nemáme.
Je to přesně tak daleko, jak daleko byla matka v prvních měsících našeho života, v době, kdy jsme měli být v náručí. Tuto vzdálenost neustále udržujeme.
Když tedy dosáhneme jednoho cíle, naplníme jeho místo novým „kdyby“. Většinou není těžké představit si celou řadu nových „kdyby“. Existuje dost věcí, které nemůžeme mít, bez ohledu na to, co už máme. A vzdálenost mezi námi a naším cílem dál udává vzdálenost mezi námi a naším chybějícím pocitem „správnosti“, spokojenosti v Teď a Tady.
Někdy se ale může stát, že je naše představivost u konce, že jsme cílů dosáhli příliš rychle či příliš snadno, a to může vést ke katastrofám.
Před pár lety se něco podobného stalo jedné herečce z bondovek. Pravděpodobně došlo k nesnesitelnému narušení rovnováhy mezi její potřebou po něčem toužit a věcmi, které si lze ještě přát.
Byla nejúspěšnější filmovou hvězdou a nejžádanější ženou na světě. Vybírala si muže pozoruhodné fyzickými či intelektuálními úspěchy, brala si je, a pak se s nimi rozváděla. Podle norem její představivosti měla všechno, co chtěla. Byla zaskočená faktem, že se vytoužený pocit „správnosti“ nedostavil. Hledala ještě něco, co by si mohla přát a nemít hned, a nakonec spáchala sebevraždu.
Hodně žen a dívek, které měly stejné cíle, to nemohly pochopit. Proč spáchala sebevraždu Ona, která všecko měla? Americký sen to ale nemohlo vážně poškodit. Každá z těch žen si byla jistá, že kdyby jenom… kdyby jenom ona měla tolik vytoužených věcí a štěstí na dosah, nemohla by být nešťastná.
Podobné sebevraždy nejsou výjimkou. Tyto hvězdy však často mají silnější pud sebezáchovy, a tak místo ultimativního kroku do zapomnění žijí zoufalý život plný alkoholu, drog, rozvodů a melancholie.
Většina bohatých lidí touží po ještě větším bohatství, mocní touží po větší moci – jejich touha má nějakou formu. Těch několik nešťastníků, kteří už došli až ke konci, a nemají co si přát, se musí postavit své neuspokojitelné touze tváří v tvář. Celou dobu si mysleli, že jim chybí peníze, sláva, úspěch, a najednou neví, co se děje. Na původní podobu své touhy být u mámy v náručí už si nevzpomínají. Ať dělají, co dělají, místo odpovědi na ně zírá bezedná propast.
Více informací na:
http://www.celostnimedicina.cz/koncept- ... z3pTwTaigDzdroj:
http://www.celostnimedicina.cz/koncept- ... azitky.htm*
Ukázka z knihy Koncept kontinua.Kniha Koncept kontinua velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují "léčit" své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním "něčeho", co nalézt nelze.
Našemu vlastnímu životu tak dává
(tato kniha) úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní.
Jean Liedloffová je spoluzakladatelka časopisu Ecologist a přispívá do Sunday Times. V mnoha zemích pořádá psychoterapeutické semináře, na nichž odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání.
Kniha
Koncept kontinua se dočkala vynikajícího kritického přijetí a byla přeložena už do třinácti světových jazyků.
Úryvek z úvodu:
Protože rodiče nemají jasno v tom, jak vymezovat hranice. Následuje zlobení a neposlušnost dětí, které tak dávají najevo frustraci z toho, že dospělí jim nejsou nápomocni stanovením jasných pravidel hry.
Rodiče tuší, že v jejich vlastním životě i životě dětí cosi podstatného chybí, ale až příliš často nevědí, co to je. Kniha, kterou držíte v ruce, přináší mnoho dalších postřehů a zkušeností k výše nastíněné problematice, a nakonec přichází s překvapivě jednoduchým vysvětlením:
Ztratili jsme nastavení parametrů, v nichž se má smysluplný život odehrávat. Smysl nespočívá ani v pochopení a přizpůsobení se složitosti současného stavu věcí, ani v bohatství, ani v pohodlí, ani v bezbřehé svobodě. Smysl je v jednoduchých, leč nutných zákonnitostech, jejichž pochopení nosíme v sobě, ale skryli jsme je pod nánosy civilizačního smogu a snahy vytřískat ze života za každou cenu maximum.
Počet stran: 174
zdroj:
http://www.prozdravi.cz/koncept-kontinu ... medium=cpcO prožitcích blízko u matky, kniha [b]Koncept kontinua[/b]
citace:
[u]Koncept kontinua – Ochuzení o základní zážitky[/u]
04.03.2014
Pokud se chceme zabývat naším civilizovaným životem, musíme mít neustále na zřeteli, že jsme byli ochuzeni téměř o veškeré zážitky fáze v náručí a o mnohé zážitky, které jsme očekávali poté. A že neustále podvědomě pokračujeme v jejich naplňování v neměnné posloupnosti.
[b]Od našeho kontinua jsme byli odtrženi už při porodu[/b]. A potom jsme v postýlkách a kočárcích, daleko od proudu života, čekali na správné zážitky. Tyto nenaplněné části naší osobnosti zůstávají na dětské úrovni a nemohou kladně přispět k našim životům v pozdějším dětství a v dospělosti. A my na ně nemůžeme zapomenout.
Potřeba zážitků v náručí trvá a čeká na naplnění, bez ohledu na náš vývoj rozumový a tělesný. Takto oslabené kontinuum na sebe postupem let bere hodně forem. Velice často se projevuje jako jistý stupeň sebenenávisti nebo pochybností o sobě samém. Míra oslabení je dána tím, kdy a jak byly naše vrozené vlastnosti negativně ovlivňovány.
[u]Fáze v náručí[/u] měla být základem našeho štěstí, naší blaženosti. Byli jsme o ni ochuzeni, ale po štěstí či po jeho náhražkách stále toužíme. [i]Štěstí tak přestává být základní podmínkou života a stává se naším blízkým či vzdáleným cílem.[/i]
Pokud náš život srovnáme s yequánským, bude nám stále jasnější, proč děláme tolik zdánlivě nesmyslných věcí.
Snad nejrozšířenějším projevem ochuzení o fázi v náručí je neustálý nejasný pocit nespokojenosti v Teď a Tady. Cítíme se vykořenění, jako by nám něco chybělo; máme nejasný pocit ztráty, touhy po něčem, co neumíme definovat. Je to něco nebo někdo někde docela blízko. Projevuje se výpověďmi typu: „Byl bych šťastný, kdyby jenom…“ Doplnit můžeme jakoukoli změnu – třeba nový oblek, nové auto, povýšení nebo zvýšení platu, jiné zaměstnání, příležitost odjet, třeba na dovolenou nebo napořád, jinou ženu nebo manžela nebo milující děti, pokud žádné nemáme.
Je to přesně tak daleko, jak daleko byla matka v prvních měsících našeho života, v době, kdy jsme měli být v náručí. Tuto vzdálenost neustále udržujeme.
Když tedy dosáhneme jednoho cíle, naplníme jeho místo novým „kdyby“. Většinou není těžké představit si celou řadu nových „kdyby“. Existuje dost věcí, které nemůžeme mít, bez ohledu na to, co už máme. A vzdálenost mezi námi a naším cílem dál udává vzdálenost mezi námi a naším chybějícím pocitem „správnosti“, spokojenosti v Teď a Tady.
Někdy se ale může stát, že je naše představivost u konce, že jsme cílů dosáhli příliš rychle či příliš snadno, a to může vést ke katastrofám.
Před pár lety se něco podobného stalo jedné herečce z bondovek. Pravděpodobně došlo k nesnesitelnému narušení rovnováhy mezi její potřebou po něčem toužit a věcmi, které si lze ještě přát.
Byla nejúspěšnější filmovou hvězdou a nejžádanější ženou na světě. Vybírala si muže pozoruhodné fyzickými či intelektuálními úspěchy, brala si je, a pak se s nimi rozváděla. Podle norem její představivosti měla všechno, co chtěla. Byla zaskočená faktem, že se vytoužený pocit „správnosti“ nedostavil. Hledala ještě něco, co by si mohla přát a nemít hned, a nakonec spáchala sebevraždu.
Hodně žen a dívek, které měly stejné cíle, to nemohly pochopit. Proč spáchala sebevraždu Ona, která všecko měla? Americký sen to ale nemohlo vážně poškodit. Každá z těch žen si byla jistá, že kdyby jenom… kdyby jenom ona měla tolik vytoužených věcí a štěstí na dosah, nemohla by být nešťastná.
Podobné sebevraždy nejsou výjimkou. Tyto hvězdy však často mají silnější pud sebezáchovy, a tak místo ultimativního kroku do zapomnění žijí zoufalý život plný alkoholu, drog, rozvodů a melancholie.
Většina bohatých lidí touží po ještě větším bohatství, mocní touží po větší moci – jejich touha má nějakou formu. Těch několik nešťastníků, kteří už došli až ke konci, a nemají co si přát, se musí postavit své neuspokojitelné touze tváří v tvář. Celou dobu si mysleli, že jim chybí peníze, sláva, úspěch, a najednou neví, co se děje. Na původní podobu své touhy být u mámy v náručí už si nevzpomínají. Ať dělají, co dělají, místo odpovědi na ně zírá bezedná propast.
Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/koncept-kontinua-ochuzeni-o-zakladni-zazitky.htm#ixzz3pTwTaigD
zdroj: http://www.celostnimedicina.cz/koncept-kontinua-ochuzeni-o-zakladni-zazitky.htm
*
[u]Ukázka z knihy Koncept kontinua.[/u]
Kniha Koncept kontinua velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují "léčit" své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním "něčeho", co nalézt nelze.
Našemu vlastnímu životu tak dává [i](tato kniha)[/i] úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní.
[u]Jean Liedloffová[/u] je spoluzakladatelka časopisu Ecologist a přispívá do Sunday Times. V mnoha zemích pořádá psychoterapeutické semináře, na nichž odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání.
Kniha [b]Koncept kontinua[/b] se dočkala vynikajícího kritického přijetí a byla přeložena už do třinácti světových jazyků.
Úryvek z úvodu:
Protože rodiče nemají jasno v tom, jak vymezovat hranice. Následuje zlobení a neposlušnost dětí, které tak dávají najevo frustraci z toho, že dospělí jim nejsou nápomocni stanovením jasných pravidel hry.
Rodiče tuší, že v jejich vlastním životě i životě dětí cosi podstatného chybí, ale až příliš často nevědí, co to je. Kniha, kterou držíte v ruce, přináší mnoho dalších postřehů a zkušeností k výše nastíněné problematice, a nakonec přichází s překvapivě jednoduchým vysvětlením:
Ztratili jsme nastavení parametrů, v nichž se má smysluplný život odehrávat. Smysl nespočívá ani v pochopení a přizpůsobení se složitosti současného stavu věcí, ani v bohatství, ani v pohodlí, ani v bezbřehé svobodě. Smysl je v jednoduchých, leč nutných zákonnitostech, jejichž pochopení nosíme v sobě, ale skryli jsme je pod nánosy civilizačního smogu a snahy vytřískat ze života za každou cenu maximum.
Počet stran: 174
zdroj: http://www.prozdravi.cz/koncept-kontinua-jean-liedloffova.html?utm_source=Sklik&utm_medium=cpc