od Jana » pát 01. kvě 2015 20:15:36
36. Jasné vědomí (svača)
Jasné vědomí - to je světlo ozařující hráčův přechod ze čtvrté roviny hry na pátou úroveň, kde se člověk stává člověkem. Svača znamená v sánskrtu jasný, čirý, průhledný. Tato průsvitnost je výsledkem očištění od nečistoty špatných karem, který hráč prošel v očistci.
Takové vědomí neklade odpor průchodu světla. Je vyčištěno od pochyb, mlha zaslepující vědomí se rozpouští silným, jemným světlem vnitřních citů. Intelektuální poznání, které převládá ve vědomí do třetí úrovně, již není tak důležité. Rozum je zde považován za nějaký nedostatek či neduh vědomí. Protože se vědomí ztotožňuje se sebou samým a poznává se, současně trpí nemocí z rozumu, je vázáno pouty intelektu. Oddaností a pravou vírou se ta nemoc překoná a hráč vstupuje do říše Bytí.
Když se sem hráč dostane, stane se svača – jasným, čirým, průsvitným. Pochyby, které jej přepadaly, ho zavedly do očistce a k nesprávnému výkladu dharmy – bez – božnosti. Z těchto zkušeností získal poznání sudharmy. Rozvinul v sobě dobré sklony a posvětil svůj život. Dostal se do světa vůně a chuti a nyní je připraven k pozdvihnutí proudu energie v páté čakře.
37. Džňána
Poznání pravdy a proniknutí ke správným prostředkům její realizace v každodenním životě – to jsou dvě podstatné vlastnosti džňány. Džňána je síla, která povznáší, je to šíp, který člověka vynáší na osmou řadu do světa blaha, nad úrovně čaker. Hráč, který svou roli ve hře pochopil a jedná tak, že mu to umožňuje dohrát svou roli do konce, žije v blaženosti.
Tuto moudrost poznává hráč po zkušenosti vyjasnění vědomí. Až potom, co odložil stará hodnocení svých činů, mohla nastat ta přeměna energie, která ho zvedla do páté úrovně.
Džňána není osvobození. Hráč se ještě musí osvobodit od úplně všech věcí, které zastíraly jeho mysl. Ale ví, že s těmi bloky lze pohnout a že Kosmické vědomí je dosažitelný cíl. Někteří hindští filozofové vidí džňánu jako přímou cestu k mókši, Kosmickému Vědomí. Ale v této hře vede k blaženosti. Hráč ještě musí realizovat kosmické dobro a potřebuje hodit dvojku, aby unikl z cyklu opětovných zrození. Ale nic není špatné. Může se vrátit na zem a hrát hru znovu.
Džňána ne tedy uvědomění si, není to realizace nejvyššího cíle. Džňána – to je porozumění zákonům existence a vědomí prostředků., jak se s nimi synchronizovat, jak s nimi souznít. Čtvrtá čakra již založila stabilitu, vědomí se očistilo. Teď je možné pravé proniknutí do světa logických pojmů. Hráče už nepřitahuje vyjádření formou, ale táhne ho to k podstatě, kterou poznává vnitřním nazíráním. Staré vztahy nabývají úplně jiných perspektiv, sledují-li se jasným světlem nezastřeného vědomí. Příčina otroctví je májá, Džňána je příčinou osvobození od máji a dosažení blaženosti.
Dokud se hráč ztotožňuje se sebou jako s jednotlivou nezávislou bytostí, tvoří karmany. To je příčina otroctví. Skrze džňánu si hráč ujasní, že se může zabydlet v blaženosti, omezí-li rozsah a oblast karmanů, které vytváří. A to je vzhled do samotné hry.
V prvních třech čakrách byl hráč ztracen v říších sebeklamu, fantazie a moci. Každý způsob jednání, který v něm vzbudil naději, nakonec zanechal hráče unaveného a plného bolesti. Ve čtvrté čakře se konečně začal stabilizovat a dosáhl určitého stupně vnitřní rovnováhy. Pak se díky zjasnění vědomí dostal do páté úrovně. Vyrovnán vidí svůj cíl jako dosažitelný a svůj život upravuje tak, aby byl sladěn s jeho nazíráním do procesů naplňování.
Džňána je čistý papír. Cokoli je na něm napsáno, je jen iluzí ega – ahamkáry. Ta iluze se stále mění, podléhá času. Pouze stránka zůstává, trvá nezměněna, je nadčasová. List, který zůstane až všechno napsané vybledne a z mizí, to je džňána. To je ta moudrost, která působí, že hráč chápe karmické nápisy na tom čistém papíru. Je to on – hráč, kdo píše na svůj list různé věci, podle stupně svého přání. Džňána diktuje takto – udržuj stránku neporušenou, odevzdej ji takovou, jaká ti byla dána.
Džňána je právem umístěna v páté čakře, protože tady je zdroj těch bilionů čistých papírů, které jsou podstatou náboženských učení světa. Hlavní záležitosti se stává komunikace s ostatními. Člověk se snaží sdělit podstatu toho, co nazírá ve hře – a současně poznává marnost tohoto úkolu.
38. Prána (prán lóka)
Prána je elán, životní síla sama. V sánskrtu je synonymem života a také je to název pro životní dech, který vdechujeme s každým nádechem. Prána je také název pro jeden z pěti hlavních druhů energie, které procházejí tělem. Proud prány v těle prochází ústní dutinou a umožňuje potravě dostávat se do žaludku. Přirozeně je také přítomna v prostoru. Při nádechu se dostává do plic a chrání před rozkladem a zničením.
Prána udržuje ostatní elementy těla v rovnováze a kontroluje jejich funkci. Pomocí prány jsme schopni se hýbat, myslet, vidět a slyšet. Prána hraje klíčovou roli v našem životě od zrození až do smrti. Zatímco při zrození je to proud, který dává energii během porodu, při smrti zase posbírá všechnu životní energii z celého těla a odplouvá, nechávaje za sebou mrtvé tělo bez života.
Prána je jako věrný sluha, který plní všechny požadavky svého mistra, ale nepožaduje za své služby na oplátku žádnou odměnu. Jako skutečný oddaný se prána oddává službě vědomí na 24 hodin denně.
Přece jen má ale prána osobitý charakter. Nepatrná změna ve vztahu prány a vědomí ovlivňuje rychlost a rytmičnost obíhání energie. Dobrý mistr, který chápe oddanost svého žáka, se musí snažit pomoci žákovi s rozvíjením prány. Metody, jak tohoto dosáhnout, se nazývají pránajáma a jsou to jedny z nejdůležitějších jóginských disciplin.
V józe má prána prvořadou úlohu. Cvičením pránájámy jogín řídí proud prány dolů k pánevnímu plexu, kde se prána mísí s apánou, což je proud energie, který sídlí ve střevech. Když proudí prána s apánou společně sušumnou – páteřním kanálem k vrcholu hlavy, přichází zkušenost samádhi. – což je cíl veškerého jógového cvičení.
Prána se nemá zaměňovat s kyslíkem. Energie hrubého fyzického těla se uvolňuje pomocí kyslíku. Prána však udržuje existenci fyzického těla, prána je život. Abychom rozuměli práně, musíme vidět život a vědomí jako dvě odlišné věci. Život je prostředkem, skrze který se projevuje vědomí, a prána je jeho silou. Když život přestává, vědomí trvá. Je to zřejmé z mnoha dobře prokázaných případů znovuzrození.
39. Apána (apán lóka)
Zatímco je prána proudění, které přivádí energii zvenčí přes plíce dovnitř a zároveň napomáhá rozvádění energie z jídla v žaludku, apána má funkci opačnou. To slovo znamená doslova směřování dolů a je to takové proudění, které energii z těla vypouští ven. Má sídlo ve střevech a v podbřišku, vypuzuje dítě z dělohy, způsobuje výdej dolů směřující energie. Je to proudění zodpovědné za močení, vyměšování a ejakulaci.
Důležitost apány je na západě velmi málo známa. Připouští se sice existence zažívacích plynů, ale ty nejsou dosud zařazeny do žádné samostatné kategorie nebo třídy. Přestože mnoho poruch, způsobených poruchami funkce apány se daří zjevně odstranit, děje se to bez pochopení jejich příčiny.
Podle indické medicíny je apána přítel, která napomáhá pročišťování systému těla. Zažívací proces uvolňuje plyny, které se vyvíjejí ve střevech z chemické reakce potřeby a trávicích šťáv. Těchto plynů se uvolňuje větší množstvím jestliže se jídlo netráví správně nebo jestliže je přerušena cirkulace šťáv. Syrová strava produkuje při trávení více plynů, stejně jako ořechy a semena. Když je z jakékoli příčiny rovnováha plynů porušena, začínají stoupat nahoru, místo aby šly dolů. To působí nevyváženost chemismu organismu. Přiblíží-li se plyny srdci, mohou způsobit vysoký krevní tlak, bušení srdce a srdeční záchvaty. Jdou-li ještě výše, vznikají respirační potíže. Dosáhnou-li plyny hlavy, má to za následek schizofrenii.
Když se prána přidá k apáně a tyto dvě síly se přinutí k tomu, aby vystupovaly centrálním kanálem v páteři, vzniká významné spojení pozitivních iontů rány a negativních iontů apány, které svou energií pomohou k vzestupu energií na kořeni páteře – kundalini.
Praktikováním uzávěrů (bandh), které jsou v józe předepsány, se apána vytahuje vzhůru. Když dosáhne oblasti pupku, mohutní žaludeční oheň. Pak apána, smíšená s ohněm třetí čakry, proniká čtvrtou čakrou a mísí se s pránou. Prána je od přirozenosti horká. To způsobuje další nárůst tepla a oba proudy stoupají, vytvářejíce vakuum. Písma říkají, že právě tím neobyčejným teplem způsobeným spojením prány a apány se kundalini probouzí a vchází do centrálního kanálu páteře jako had, který leze do své díry. Toto smíšení prány a apány jógina omladí a ten se stane šestnáctiletým mladíkem, plným vitality, životní energie a síly.
Takže na tomto čtverci si hráč uvědomuje důležitost apány ve svém životě a učí se, jak udržovat proudy energie ve svém těle ve vzájemné harmonii správným způsobem výživy a jinými praktikami
40. Vjána (vján lóka)
Vján bere pránickou energii z plic a rozvádí ji do celého těla. Je to ta životní síla, která je odpovědná za krevní oběh, sekreci žláz, pohyby těla ve směru nahoru-dolů a otevírání a zavírání očních víček.
Vján přenáší kyslík proudem krve do kapilár do celého těla. Buňky přijmou kyslík a pránickou energii a odevzdají krvi odpadní produkty. Vján dále vede okysličenou krev žilami zpátky do srdce a plic. Vján je síla, která způsobuje pocení. Rovněž je odpovědná za vydechování vzduchu z plic, za proudění energie v žaludku, střevech a řitní oblasti. Má rozhodující úlohu ve vyvažování chemismu těla procesem krevního oběhu, pocení a kašlání.
41. Úroveň moudrosti (džana lók) – VIŠUDHI
Džana lók je pátá úroveň, zde sídlí siddhové (bytosti s rozvinutými silami siddhi, pomocí kterých mohou dělat ze své vůle věci, které lidem v nižších úrovních připadají jako zázračné a nadpřirozené) a světci, kteří se ponořili do kontemplace na Pána. Džana lóka je místo, kde obyvatelé svarga lóky a mahá lóky hledají útočiště v době Velkého Rozplynutí všech existujících jevů – po kterém vesmír je znovu vytvořen. Převažujícím elementem je vzduch a těla těch, kdož jsou v džana lóce, jsou tvořena moudrostí nedotčenou přáním. Je to úroveň božské moudrosti a přebývající zde bytosti božskou moudrostí obdařené.
Hráč, který se dostane do páté čakry – lidské úrovně, zasvěcuje svůj život souznění s božskými zákony a živí v sobě svou zkušenost, vnitřně se tím vyvažuje. Proto je pátá čakra zdrojem všech velkých učení. Je umístěna v hrdle poblíž hlasivek, co ž vysvětluje důležitost komunikace pro hráče., který zde vibruje.
Hráč se zde usadí po správném poznání životních sil, poté co projde očistcem, kdy získá zkušenost, vyjasnění vědomí a džňánou. Jeho rozum se dožaduje synchronizace se zákony kosmu a dává prvořadý význam svému poznání životních sil. Nevyváženost v životních silách (prána, apána…) je důsledkem porušení souznění se zákony vesmíru. Bez spolupráce s těmito silami by nebyla synchronizace možná.
Při průchodu čtvrtou úrovní poznal, že božská přítomnost je ukryta za vším, c o existuje, nyní chce hledat Božství v sobě. Jeho pozornost se obrací ke zvukům, které pro něj nabývají nového významu. Slyší nyní vnitřní zvuky, které dříve slyšel, protože se zaměřoval na fenomenální svět. Po zaměření smyslů dovnitř slyší zvuky srdce a zvuky krevního oběhu. Vnímání těchto zvuků očišťuje a otevírá nervy a hráč se stává ještě vnímavější.
Bylo řečeno, že veškeré poznání existuje uvnitř. To se však stav realitou až v páté čakře. Otevření nervů způsobuje zvuky, které zpětně působí na psychickou energii a projeví se ve změnách chemismu těla. Výsledkem je takový psychický stav, kdy je hráč otevřen novým rozměrům zkušenosti.
Výsledné pochopení se označuje jako poznání.
Ve čtvrté čakře má hráč zkušenosti bez pochopení. Vzrůst energie při výstupu ze čtvrté úrovně na pátou pozdvihuje i vědomí a hráčův pohled získává nové perspektivy.
V první čakře jsou jen čtyři rozměry, zvané lístky ˇ(květu lotosu). Ve druhé je jich šest. Přechod ze druhé úrovně otevírá čtyři nové dimenze a dvě další se přidají při přechodu na čtvrtou – celkem je to dvanáct. V páté čakře je šestnáct rozměrů, které umožňují úplně nové perspektivy při pohledu na hru. A u této perspektivy proudí všechna velká náboženská učení.
Je-li hráč na páté úrovni částí tradice, stává se novým článkem v jejím rozvoji. Nebo může odejít a stát se nezávislým myslitelem, zřecem, prorokem nebo světcem.
Zde hráč poznává pravdivý pohled na postatu humanity. Často je tento čtverec dosažen přímo z třetí čakry šípem nesobecké služby.
42. Svět ohně (agni lók)
Agni je velmi čistým projevením věčných cyklických znovuzrození téže božské podstaty. Oheň je současně duch, duše a tělo. Náš vesmír a vše, co se v něm rozvíjí, včetně člověka, pochází z božského Ohně. Symbolicky je vyjádřen se třemi tvářemi, které reprezentují tři ohně:
-pavaka – elektrický oheň
-pavamana – oheň vzniklý třením
-suchi, oheň bohů, také známý jako vaišvanara v Rgvédu, živý magnetický oheň, který prostupuje všechny galaxie, Slovo vaišvanara se často užívá pro Já.
Hráč,s který se dostane do Agni-lóky, je připraven přijmout formu. V těle je oheň sám život. Je to láska a ochrana. Byla to ochrana člověka proti útokům divokých zvířat v dobách, kdy ještě přebýval v jeskyních. Ale oheň je jen jedním z projevů Agniho. Se vzduchem a vodou je jednou ze tří příčin zformování Země do tuhého stavu, a proto je otcem formy. Oheň také přináší světlo, které je kombinací barev. Proto je oheň příčinou barvy i formy – podstaty fenomenálního světa.
I oheň je obrovským projevem energie, je jejím vozidlem. Hráč zde poznává, že jeho tělo je také jen vozidlo. Z tohoto důvodu je oheň považován za spojení mezi člověkem a Bohem . Všechny náboženské rituály zahrnují přítomnost Agniho věčného svědka, protože tento bůh ohně není nic jiného než vyjádření lidské přirozenosti. Člověk se učí, že není možné klamat sám sebe. Ten svědek je pořád tady. Hráč, který má přijmout formu, tak činí s vědomím, že se v roli musí podřídit zákonům vesmíru. Každé odbočení znamená klamání sebe sama a sebeklam nevyhnutelně následuje snížení a zeslabení energie.
Podle hindské mytologie se Agni rozhodl prozkoumat stvoření. Stal se podobným ohni a cestoval po tváři vesmíru na lotosovém listě. Po čase se unavil a hledal místo, kde by si odpočinul. Po chvilce našel hnízdo na povrchu věčných vod. Tam uložil svůj oheň. Vody byly manželky Varuny – což je další projevení Agni. Vzplál k nim láskou a z jeho semen vznikla Země. Tato planeta je tedy jeho potomek.
Moderní západní věda nyní věří, že Země byla původně ohnivý koule. Voda pak ochladila povrch planety a umožnila jí vzniknout. Dokonce i dnes oheň zůstává na povrchu planety. Projevuje se vulkány, které vyvrhují roztavenou horninu z hlubin Země. Kdyby tento vnitřní oheň vychladl, život z planety by zmizel.
43. Přerod člověka (manušja džanma)
Po průchodu světem ohně – boha Agni je hráč připraven, aby přijal formu. Manušja – džanma ohlašuje přijetí formy. Člověk je počatý ve druhé čakře, živený a podporovaný ve třetí čakře a naplněn lidskými emocemi ve čtvrté čakře – ale až zde se člověk opravdu zrodí.
Toto zrození se nikdy nedá vidět v porodnicích a nemocnicích. Spíše to vidí lidé, kteří se s někým setkali a pak řekli: „Viděli jsem Člověka.“ Hráč je nyní synem nikoho. Kdokoli by mohl být jeho otcem. Je pouze synem Božím, nepatří žádné kastě, žádnému vyznání, národu nebo náboženství. Není k ničemu připoután a nepotřebuje žádné doklady o totožnosti. Našel sebe. Nyní se zrodil. Až nyní ho člověk může opravdu cítit. Jeho přítomnost silně vnímají ti, kteří se teprve rodí. Má přímou zkušenost Pravdy, tváří v tvář se setkala s Realitou. Nepotřebuje nikoho žádat či prosit, protože ztratil zájem na vytváření skupiny následovníků a oddaných. Je pouze ve spojení s Pravdou a těšit se z Pravdy je jeho jediný cíl.
Člověk je rozumná bytost. Toto nadání rozumem mu umožňuje spojení s Pravdou. Toho, kdo nežije v harmonii se zákonem Pravdy, nelze nazývat skutečným člověkem. Je to nějaké jiné stvoření v lidském těle, které se teprve snaží zrodit jako člověk.
44. Nevědomost (avidjá)
Hráč, který se dostane na pole avidjá, zapomíná na klamnou podstatu existence a začíná se zaměřovat n jisté emoční stavy a na smyslové vnímání. Zde je had, který odvede jeho energii až dolů do první čakry, do světa smyslů a přání. Hráč přestal chápat podstatu máji, podcenil důležitost rozumu a začal se ztotožňovat s takovými stavy, které jej strhávají na nižší úroveň.
Vidjá je poznání a znamená bez. Nepřítomnost poznání je nevědomost. Poznání – to je pochopení trole ve hře, ať už je člověk kdekoli v. Skutečná avidjá je uvnitř mysli. Žádná avidjá mimo duševní svět člověka neexistuje. Naše vnímání reality není nic jiného, než odraz našich duší. Ale to, že neexistuje nic vně duševního světa ještě neznamená, že existuje pouze hráč a jeho vnitřní svět, svět jmen a forem také existuje, ale každý hráč jej vnímá jinak podle místa a typu vibrace hráče.
Tentýž svět je pro některé místem radovánek a potěšení, pro jiné peklem. Každá mysl přijímá svět svým způsobem a přikládá význam objektům podle svých karmanů. Skutečné poznání spočívá v poznání reality bez tohoto hodnotícího oceňování. Skutečné poznání – to je nepřipoutanost k objektům smyslového vnímání, které se stále mění, jsou pomíjivé, a proto nejsou reálné.
Když hráč i jen zaslechne stopu svého vnitřního zvuku – zvuku svého bytí, své duše – nestane se kořistí své mysli. Mysl je jako tygr, který je v lese přání a v okolní realitě je spousta kořisti. Jen následováním svého vnitřního zvuku může hráč uniknout tygrovi a pádu do světa přání. Jinak musí znovu začít, aby se dostal k šípu pravého poznání.
Nevědomost byla správně umístěna do páté čakry, do páté řady hry. Pouze tam, kde je moudrost – džňána), může existovat i nevědomost. Nevědomost je přijmutí toho, co je napsáno na čistém papíře, za jedinou realitu. Takže pouze tehdy, když hráč přichází do říše poznání a moudrosti, se může setkat i s nevědomostí.
45. Pravé poznání (savidjá)
Džňána znamená být si vědom pravdy. Pravé poznání znamená jednat stále s tímto vědomím, žít podle pravdy. To pozdvihuje hráče na osmou úroveň do Kosmického dobra, kde se dostane jen jedno pole od cíle. Dosahuje poznání, že je mikrokosmem ve vesmíru, oceánem ve formě kapky.
Podle hinduistické tradice je čtrnáct druhů poznání – vidja – paprsků kola pravdy. Těchto čtrnáct rozměrů poznání obsahuje vše, co člověk potřebuje, aby poznal a pochopil skutečnost, realitu. Jsou to čtyři védy, šest šáster, dharma, njájá (logika), mimamsa (kritické pochopení) a Purány. V industriální společnosti však poznání přijalo novou podobu. Nyní to, čemu se říká poznání, je zredukováno na míru informací, které se dají naprogramovat do počítače. Ale lidské vědomí je víc než počítač. Pravé poznání vyžaduje zkušenost.
Pravé poznání přidává k džňáně nový rozměr – poznání, že minulost, přítomnost a budoucnost tvoří jednotu, že to jsou aspekty jednoho kontinua. Zatímco moudrost může přikazovat jeden směr jednání, pravé poznání může žádat pravý opak. UZ moudrosti žáci zapřeli Krista. Z pravého poznání dovolil Kristus svou vlastní smrt – protože jemné principy vždy převáží hodnotu hmotné formy.
Pravé poznání je potrava vědomí a chrání ho před hady adharmy, smutku, žárlivosti, závisti, nevědomosti, násilí, egocentrismu, tamasu a negativního intelektu. Pravé poznání posiluje vnitřní hlas. Suvidjá z krotí tygra mysli a přemění prales přání v zahradu rozvíjejících se mezilidských vztahů. V Vidjá má kořen vid – který znamená vědět. Nejstarší formou poznání je stav samádhí, kde člověk dostane odpověď v přímé zkušenosti Relity. Takto je veškeré hinduistické poznání známo jako daršana – což znamená vidět nebo mít zkušenost. Vědět znamená sjednotit se s objektem poznání. To je vidjá, pravé poznání.
Pravým poznáním končí pátá čakra, pátá řada hry. V okamžiku, kdy hráč dosáhne úplné realizace sjednocení sebe a vesmíru, sjednocuje se s Nejvyšší Realitou a dosahuje Rudry (Šivy), Kosmického Dobra.
46. Vivéka
Cokoli existuje ve fenomenálním světě, není skutečné. Objekty smyslového vnímání se s časem mění, rozvíjejí se, rostou a upadají. Budí ale zdání, že jsou skutečné. Člověk přisuzuje vnějšímu světu určitá ohodnocení a chce se s těmto smyslovými objekty ztotožňovat. Vivéka, svědomí, je síla, která ho zachraňuje od pádu do těchto přání, do této připoutanosti ke hmotě. Je to právě hráčův hlas vnitřní moudrosti, který mu umožňuje rozlišovat jemné od hrubého, vnímat Neumenon ve Fenoménu.
Vivéka dříve ve hře nemohla přijít. Jako první pole šesté řady následuje za průchodem pravým poznáním. Dostal-li se hráč na šíp pravého poznání, okamžitě jej vynese na čtverec kosmického dobra. Jinak musí přijmout pomoc svého svědomí, aby se určil směr hry.
Nad pátou čakrou se nacházejí základní elementy fenomenálního světa. Jsou to stavební částice hrubé hmoty. Přítomnost těchto elementů ovlivňuje typ vibrace hráče na první až páté úrovni. Ale šestá čakra je už za dosahem elementů. Projevená májá má nyní na vědomí malý vliv.
Dostane-li se hráč na čtverec svědomí (rozlišování) vynese jej šíp do sedmé úrovně na pole štěstí. Štěstí je možné jen v sedmé čakře, kdy hráč překonal veškeré násilí, které je překážkou pravého štěstí. Ale zde je šestá čakra a svědomí je důležité. Šestá čakra se tradičně nazývá třetí oko. Svědomí je třetí oko. Naše dvě oči uvidí pouze to, co existuje – co bylo v minulosti a co je v přítomnosti. Ale třetí oko dává sílu rozeznat budoucí možnosti ve hře. A to je jeden z přínosů šesté čakry – pohled do budoucnosti. Není to fantazie, ale přímé vnímání toho, co bude.
Svědomí není něco, co bychom nabyli během jednoho (z kosmického hlediska velmi krátkého ) života. Je společné celému lidstvu jako kolektivní nevědomí. Hráč má k dispozici zásobu zkušeností zevnitř sebe, které si nyní začíná uvědomovat.
Svědomí je učitel, který sedí na vrcholu hlavy každého hráče – v sedmé čakře – a vede jej po celý život. Hráč se může vyhnout sociálním a politickým zákonům, ale nemůže nakonec uniknout hlasu svědomí.
Dokud hráč nedosáhne šesté čakry, mají pro něj poznámky svědomí malý význam a jsou nejasné. Při průchodu šestou čakrou ale je hráč veden jak kostkou tak nápovědou svědomí.
47. Psychická energie (Sarasvatí)
Psychická energie proudí v lidském těle centrálním nervovým kanálem míchy – Sarasvatí. Podle jógové fyziologie tento proud energie začíná v první čakře a postupně vibruje výš jak hráč postupuje od jedné řady ke druhé. Konečný cíl jógy je pozvednutí této energie do sedmé čakry na vrcholek hlavy.
V lidském těle jsou tři základní typy energie k- elektrická, magnetická a neutrální. Elektrická energie je sluneční energie a převládá v pravé polovině těla (polovina pravé ruky). Magnetická energie je měsíční energie a převládá v levé polovině těla. V normálním stavu tyto dvě energie převládají. Neutrální čili psychická energie vzniká tehdy, když jsou v těle sluneční a měsíční energie vyváženy a když začínají stoupat páteřním kanálem. Do šesté čakry není kontrola této energie možná. Krátké vlny mohou vzniknout během meditace, ale ve zdánlivě náhodné době a jsou mimo vědomou kontrolu. V šesté čakře negativní a pozitivní zvolna mizí, jen neutrální zůstává.
Když se hráč dostane do Sarasvatí. Přichází do říše stejnojmenné bohyně. Je obklopen čistou hudbou a žije ve stavu vidjá, poznání. Bohyně učenosti a krásy ho uctí schopností zůstat stálým a neovlivnitelným okolním polem energie. Stává se svědkem hry.
V mozku v oblasti třetího oka (mezi obočím a kousek nahoru) se setkávají tři nádí, které zodpovídají za proudění tří typů energie. Jsou to ida nádí, pingala nádí a sušumna nádí, sluneční, měsíční a neutrální, elektrická, magnetická a neutrální. Tomuto spojení nervů se říká prajága, což je jiný název pro třetí oko. Sušumna zůstává neviditelná, zatímco ida a pingala jsou dvě oči. Podle indické mytologie je jedno z nejdůležitějších svatých míst Prajaga Radžá na soutoku tří nejposvátnějších řek země – Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Ganga a Jamuna jsou ida a pingala. Obě jsou viditelné, jako dvě oči. Řeka Sarasvatí je prý neviditelná a vytéká z hlubin země. Tentýž symbolismus je v Řecko-Římské mytologii – Aeskulapova hůl, symbol božstva lékařů. Dva hadi ovíjejí střední tyč, nahoře okřídlenou. Hadi jsou ida a pingala a hůl je šušumna.
48. Sluneční energie (Jamuna)
V šesté čakře hráč vytváří harmonii mezi mužským, slunečním principem a ženským, měsíčním principem. Toto harmonické splynutí elementů vytváří osobnost – svědka, který není ani on, ani ona, ale dokonalá rovnováha obou.
Sluneční síla je mužská energie. Dokud je hráč muž nebo žena, nemůže v sobě přijmout opačnou přirozenost, podobně jako hráč v družstvu na hrací ploše není schopen posoudit své vlastní výkony, protože jeho osobní připoutanost ke hře znemožňuje správné vnímání (percepci). Ale ten, kdo dělá rozhodčího, není osobně angažován. Není vázán k žádnému družstvu. Je svědkem, který může vidět chyby hráče.
Převažuje-li v hráči, který vibruje na nižších úrovních, sluneční energie, je jeho jednání zbarveno zaměřením na destrukci, moc a ztotožňování – podobně jako přílišný sluneční svit by planetu spálil. Je třeba vyvážit Slunce a Měsíc. Hráč který se sem dostane přes moudrost a pravé poznání, toto pozná a učí se vyvažovat energie ve svém těle.
Pod šestou čakrou se sluneční a měsíční energie navzájem obtáčejí a kříží. V šesté čakře se spojují. To je ten pocit jednoty, který charakterizuje úroveň sebekázně.
Pro lepší pochopení podstaty sluneční a lunární energie a jejich funkce v lidském organismu uveďme alespoň příklad baterie. Podobně jako článek baterie má i člověk anodu a katodu, pozitivní a negativní uzly. Když se oba dají do vodičového roztoku, vzniká proud. Anoda je pozitivní a většinou vyrobena z mědi, která je červená. Je to sluneční kov a srovnává se symbolem ohně – Marsem. Pro katodu se užívá zinek. Je to měsíční kov, modrobílé brvy. Elektrický náboj se seskupuje okolo anody a z anody se čerpá elektřina. Elektřina symbolizuje elektrický, mužský princip v lidském organismu.
V lidském těle je nádí pingala synonymem Jamuny – sluneční energie. Přímo souvisí s pravou nosní dírkou. Dýchá-li člověk pravou nosní dírkou, převládne pingala a nastávají nepatrné změny v chemismu těla, v dechu a pulsu. Pingala je zdrojem energie pro veškerou tvořivou práci. V době, kdy je aktivní prvá nosní dírka, nelze meditovat. Při pránajámě se často vyžaduje Sluneční dech, což znamená, že se má dýchat pravou nosní dírkou.
Jamuna je jedna ze tří svatých řek, které se stékají v Prajaga Rádžá (nyní Illáhábad) v Utar Pradéši. Poblíž jejich běhu se narodil Krišna.
49. Měsíční energie (Ganga)
Hráč se ocitá ve zdroji magnetické, ženské energie. Pociťuje ida nádí podél pravé strany páteřního sloupce. Ida nádí je zdroj výživy těla. Ženská energie je magnetická a přitažlivá, mužská je elektrická, působící silou.
Magnetická energie je v člověku těsně spjata s psychickou energií. Hráč, který vyvíjí více psychické energie, si automaticky vytváří osobní magnetismus, který k němu přitahuje ty, kteří jsou schopni se zmagnetizovat. Magnetismus je ve skutečnosti vyváženost polarity. Když jsou ve styku severní a jižní pól nějaké látky, schopné držet energii, vzniká magnetická síla. Proud energie z jednoho pólu na druhý nemá žádné překážky a vzniká magnetické pole. Tímtéž způsobem nastává nerušené proudění psychické energie při meditaci, která se provádí v době, kdy je v činnosti levá nosní dírka.
Meditací se hráč dostává k lunární energii. Získává schopnost pochopení ženského principu. Učí se, že vysoký příliv lidských emocí bývá v úplňkové noci, stejně jako vlny oceánu dosahují během úplňku vrcholu. Oboje je způsobeno „magnetismem“ Měsíce, který působí na planetu Zemi.
Přestože slovo lunacy (šílenství) bylo použito k označení spojitosti mezi lunárními cykly a šílenstvím, hráč, který je zde, se nemusí ničeho bát. Na této úrovni je veškerá energie sjednocena, ženská energie přestává být destruktivní a působí, že tento čtverec je jeden z nejvíce konstruktivních na celé hrací desce.
Levá (měsíční)nosní dírka neprospívá jen meditaci, ale také hudbě, tanci, procítění poezie, odstraňuje smutek, bolest a depresi a napomáhá ozdravení vědomí. Ida nádí vede hráče k měsíční energii, k oddanosti a vnímavosti.
Je všeobecným pravidlem, že levá nosní dírka by měla být v činnosti během dne a pravá v noci. Měsíc je potřeba ve dne aby vyrovnával převahu sluneční energie a v noci je tomu naopak.
50. Úroveň sebekázně (tapas lóka) Ádžňa
Tak jako bylo poznání středem zájmu v páté čakře, tak šestou čakru charakterizují tvrdá práce na sobě a pokání. Apas znamená pokání, umrtvování, pálení a praktikování meditací na odpírání sobě (sebezapření).
Tapas lóka je šestá ze sedmi hlavních lók. Je to oblast, která není zničena v Brahmově noci. Převažujícím elementem je vzduch, proto se zde všechny kombinace navzájem úplně pronikají bez jakýchkoli potíží. Přestože elementy už na pátém úrovni v lidském těle končí, v jistých lókách, ve zvláštních oblastech umístěných v prostoru, elementy ještě existují. Skrze tvrdou práci na sobě se do těchto lók, dostali ti, jejichž stav vědomí tomu odpovídal. V tapas lóce sídlí velcí asketové a jogíni – ti, kteří se vydali na cestu, odkud není návratu a kteří jsou zaměření na tuho pokání, aby byli schopni překonat tuto úroveň a dosáhnout další – satjá lóky, úrovně reality.
Rozvíjející se osobnost – svědek poznává své zbývající karmany a dává si svízelné úkoly, nutné pro jejich spálení. Tuhé pokání je nutné. Karmany se staly příliš těžkým břemenem na to, aby se daly vléci dále.
Hráč tapas lóky dosahuje buď přímo, praktikováním sudharmy na čtvrté úrovni nebo postupně po průchodu pátou čakrou, když rozvinul své svědomí a ovládl svůj systém Sluneční a Měsíční energie.
Po zážitku jednoty s veškerou realitou ztrácí fenomenální svět vnímaný smysly svou přitažlivost. Nyní má všechny elementy hráč pod svou kontrolou. Jeho vhled do podstaty časoprostoru mu umožňuje vidět počátek a konec stvoření. Žije v tomto omezeném těle – a stal se neomezeným. Ví, že je nesmrtelný duch v časem omezeném těle. Smrt přestává budit hrůzu. Zde chápe význam Já jsem to anebo To jsem Já – známé v sánskrtu jako tat tvamasi nebo hamsa. Začíná být znám jako paramhansa.
Na západě se mnoho mluví o „třetím oku“. Hráč se musí podrobit přísné sebekázni na úrovni tapasu, aby tomuto jevu porozuměl. Musí dělat pokání. Musí se vzdát ztotožňování muže i ženy.
Celé jeho posuzování sebe sama se musí úplně změnit. Poznává pak v sobě přítomnost Božství, pocítí v sobě svou vlastní nekonečnou podstatu. Jeho mantrou se zde stává ÓM – kosmická slabika, která vytváří rezonanci v celém jeho systému (těla) a pomáhá pozdvihnout úroveň energie. Každou hodinu dne, každou minutu slyší svůj vnitřní hlas. Hlas je stále pronikavější, až obsahuje všechny zvuky vnitřní i vnější. Ať je kdokoliv v jeho přítomnosti, zklidňuje se, ztišuje se a začíná slyšet tytéž vysokofrekvenční zvuky, které vydává jeho vlastní systém.
Každý hráč má specifický vliv na ostatní hráče, což záleží na jeho současné vibrační úrovni. Přítomnost lidí v první čakře bývá buďto děsivá nebo žalostná. Násilně se snaží zajistit fyzické přežití nebo hořekuje, že není schopen toho dosáhnout. Člověk druhé čakry, oddaný smyslovým požitkům, se snaží okouzlit a zalichotit. Jeho hlas je lichotivý a svůdný. Hráč třetí čakry se chová vyzývavě. Prosazuje své ego kdekoli a kdykoli je to možné, stále rozšiřuje okruh věcí, se kterými se ztotožňuje a usiluje o to, aby se jeho názory všeobecně uznávaly. Člověk čtvrté čakry inspiruje lidi okolo sebe. Našel své citové jádro a nemá žádné nepřátelské vibrace. Hráč páté čakry před sebou drží zrcadlo své vlastní zkušenosti, ve kterém se i jiní hráči mohou vidět. Přítomnost lidí šesté čakry dává poznat Božství. Ostatní hráči ztrácejí svá ztotožnění a zábrany a snaží se, aby jejich vědomí splynulo s vědomím toho, kdo se usídlil na úrovni sebekázně.
51. Matka Země (prthví)
Země není pouze planeta, jež se zrodila z ohně, je to živý organismus, mající schopnost rodit živoucí energii, symbolizuje veliký mateřský princip. Stejně jako matka dává mléko, tak také země dává výživu, životní sílu, jídlo a energii a přitom nerozlišuje pro koho jsou její plody, mezi vysokým a nízkým. Nesobecky plní zákon dharmy. Je tolerantní a trplělivá. Přestože jí ničí tělo i duši, poskytuje všem diamanty, zlato a různé vzácnosti.
Hráč objevuje planetu ohroženou bezprostředně hrozícím nebezpečím a trpící možná už nezahojitelnými ranami a cítí k ní velkou lásku.
52. Svět násilí (himsa lóka)
Hráč, který dosáhl šesté čakry, pozná jednotu veškeré existence. Lidská těla jsou pomíjivé formy. Skutečná podstata všech hráčů spočívá za říší jmen a forem. Ví, že smrt je jen změna ve scénáři života.
Svět je ale jeviště Líly a karmy. Každý hráč má možnost dosáhnout Kosmického Vědomí ve svém současném životě. Zákon karmy ale ukládá, že všichni hráči musí mít možnost dohrát své drama do konce. Skutky násilí v šesté čakře nejsou vyjmuty z těchto všudypřítomných karmických zákonů. Proto je ve světě násilí had, stahující hráče do očistce na čtvrtou úroveň, kde musí odčinit své skutky.
V historii byli lidé, kteří vibrovali na tomto poli. Zahajovali křížové výpravy, džihády a jiné „svaté války“. Tito pachatelé obrovských průvodů lidského utrpení a smrti se vždycky viděli jako velcí reformátoři vědomí. Je lépe zabít druhé hráče, než by měla jeho duše žít v nevědomosti – tak přemýšlí fanatik v šesté čakře. Konec konců, nikdo skutečně neumírá…
Skutečné násilí není možné dříve, než v šesté čakře. Násilné činy mohou udělat i hráči v nižších čakrách,m ale tyto skutky oni posuzují jako sebeobranu, jako reakci proti hrozbě zvenčí. V šesté čakře hráč poznává, že žádné hrozby zvenčí nepřicházejí. Násilí v první čakře se děje kvůli penězům a vlastnictví. Ve druhé čakře kvůli sexu a potěšení. Ve třetí čakře vyvolává násilí žízeň po moci. Člověk ve čtvrté čakře zabíjí, aby uspořádal karmu, aby vyrovnal staré dluhy. Agnosticismus je pohonem násilí v páté čakře. V šesté čakře založení kultu, vyznání nebo náboženství nevyhnutelně nese i podnět k přílišnému tlaku a násilí. Ti, kteří byli odpovědni za tyto nesvaté války, byli velcí asketové, kteří prováděli tvrdé pokání, aby získali síly. Ale jestliže jsou špatné karmany, může asketismus vést k druhu nebezpečného solipsismu. Hráč věří, že má úplnou, celou pravdu, že je Bůh nebo jeho posel. Ti, kteří nesouhlasí, jsou špatní, proto jsou ospravedlnitelné všechny prostředky na jejich obrácení. Lépe aby zemřeli a pochopili, než žili v nevědomosti?
V nižších čakrách není svoboda v jednání. V šesté čakře se stává člověk svým pánem a získává velké síly přísností k sobě a pokáním. Tato moc se v himsa lóce obrací v násilí. Hráč je násilný nejprve sám k sobě, než se začne chovat násilně k ostatním. Být násilný – to vyžaduje dokonalou sebedůvěru. Tato sebedůvěra nepřijde dříve, než v šesté čakře. Co bylo v nižších čakrách reakcí, to se teď stává druhem duchovní vzpoury.
Nedostatek přizpůsobivosti, tolerance a duchovní oddanosti ho strhává dolů do ještě tvrdšího pokání v očistci, kde musí upřímně litovat svých skutků, aby mohl pokračovat ve hře a nalézt cestu duchovní oddanosti.
53. Svět tekutin (džala lóka)
Voda do sebe přijímá teplo a vytváří pocit chladu. Vnitřní teplo se může v hráči projevit formou agrese. Musí projít přes čisté vody této lóky, aby uhasil spalující energii násilí a přeměnil ji ve vřelou vytrvalost duchovní oddanosti.
Voda je jeden z pěti elementů. Váže věci k sobě. Váha lidského těla je tvořena v první řadě vodou. V suchých oblastech, kde je voda buďto hluboko pod zemí nebo vůbec není, je země křehká a rozdrobená, nazýváme ji písek. Písek nedrží vodu. Voda rychle proteče, protože jednotlivá zrníčka nemají žádnou zadržovací kapacitu. Země je tam neplodná, téměř bez života. Voda je odpovědná za plodnost, klíčení a růst. Růst sám je procesem žáru, tepla, ohně. Takto oheň „požírá“ vodu a dává životní energii, která se projevuje formami života na povrchu planety.
Voda nemá žádný tvar – přijímá formu podle tvaru nádoby. To je také hlavní vlastnost hráče v šesté čakře – schopnost konfrontovat se sám se sebou, se svým Já. Skutečná hra začíná, až hráč ztrácí pocit, že je hráč. Předtím, než dosáhl šesté úrovně a schopnosti odložit svůj tvar, hráče se chytaly peníze, sex, moc, karma a hledání poznání. Hra začíná v šesté čakře, kdy člověk obdrží poznání a mizí jeho iluze,s že jeho forma je totožná s hráčem.
54. Duchovní oddanost (bhakti lóka)
Bhakti čili duchovní oddanost je založena na učení, že „Láska je Bůh a Bůh je láska“. Bhakta miluje své Božství a jako milenec je zcela oddán svému protějšku. Bhakta pociťuje oddělenost a nesmírně touží se setkat nebo jen alespoň letmo uvidět toho, kdo miluje. Nic jiného jej nepřitahuje, nic neláká jeho pozornost, všechno ostatní je bezvýznamné. Jídlo, spaní, sex, všechna připoutanost a pocity zodpovědnost, všechno už není důležité. Je ovládnut pocit oddělenosti a pláče v touze po záblesku boží milosti. Když je milovaný požehnán božskou milostí, pociťuje neoddělitelnou jednotu, zakusí pak vědomí, ve kterém není dualita. On a jeho Pán jsou pak jedno -.tato božská zkušenost oddaného ujišťuje o úžasné milosti, která plyne z Božství.
Bhakti je nejsnadnější cesta, nejpřímější způsob, jak dosáhnout zkušenosti Božství. Veškerá jóga a džňána spočívá na základním kameni opravdové víry, vřelé oddanosti, skutečné bhakti. Nic není vyššího nad lásku a bhakti je náboženstvím lásky. Bůh je skutečná láska. Zažehnutí svící lásky jiskrou poznání a praktikovat jógu lásky – to je bhakti.
Tady, na posledním stupni šesté čakry, když je hráč čistý a přizpůsobivý (přijímá věci tak, jak jsou)´poznává skutečnou cenu hry. Chápe realitu jednat tak, jak existuje i tak, jak se jeví. Poznává nezbytnost úrovně sebekázně, nezbytnost džňány, pravého poznání, vhodného náboženství a nesobecké služby. Vidí také, že hněv, pýcha, nicota, smutek a nevědomost – to jsou všechno velmi důležité stránky, zkušenosti. Je za veškerým ohodnocováním. Vše má pro něj stejný význam a platnost. Ví, že dokud zůstává v tomto těle, povede ho kostka karmy od čtverce ke čtverci, stále dál. Ví, že se cestou stane obětí hada a stejně ví, že nalezne i šípy.
Všude kolem sebe vidí hráč tutéž hru, hranou ostatními, všichni procházejí týmiž stavy v rozličných rytmech a s rozličnou intenzitou. Díky ovládnutí své vůle dosáhl vnitřní rovnováhy. Pro další vývoj potřebuje citový střed svého života. Pro ztrátu svých ztotožnění nepotřebuje nic jiného než ztotožnění s božstvím, s jednou formou nebo se všemi. Jedna forma se v bhakti lóce stává i všemi ostatními. Ať nalézá Božství v jakékoli podobě, všechny ostatní jsou tam též přítomny. Forma se doslova stává Božstvím a On se mění v oddaného bhaktu. Dříve, když ještě nepřijal hru za svou a vibroval v šesté čakře, jeho energie se hnala příliš rychle a měl sklony k násilí. Ale přijetí Líly ho naplňuje láskou i k samotné hře.
Všechny čtverce hry vidí jako hru božské energie a cítí jednotu s každým z nich. Všechny jsou projevením Pána. Proto přichází opravdová bhakti v šesté čakře. Subjekt a objekt, poznávající a poznávané. Božství a oddaný … vše se spojuje v Jedno. Až v šesté čakře toto hráč pochopí, různost věcí se sjednotí v Jednom.
Ve čtvrté čakře je dualita. S poznáním v páté čakře přichází jednota. A duchovní oddanost je šíp, který vnese do oceánu kapku, která v sobě oceán rozpoznala.
Toto je jediná přímá cesta ke Kosmickému vědomí. Jeho podstatu nelze realizovat ryzí džňánou nebo pravým poznáním. Je to duchovní oddanost, která umožňuje vidět Kosmické Vědomí jako přítele a realizovat Božství tváří v tvář. Poznání a moudrost dávají hráči pouze vědomí kosmických principů. Oddanost umožní hráči vidět Absolutno projevené v každé zkušenosti. Božská přítomnost je všude a ve všem.
„Džňána staví moudrého člověka mimo hru, zatímco bhaktí z něj dělá božské dítě, které je na hřejivém klíně své Matky a je zahrnováno laskavou ochranou svého Otce. Moudrý člověk musí urazit dlouhou cestu, aby uviděl Boha. Bhakta je stále obklopen Božstvím v jeho nesčetných jménech a formách, v každodenní zkušenosti.“
55. Egocentrismus (ahamkár)
Aham znamená „já“ nebo „já jsem“ a kára znamená formu. Když se Já (átman) připojí k nějaké formě, vznikne ahamkár. Nejčastěji se ztotožní s osobností hráče a pak je to Já uvězněno v kleci sobectví a iluze. Pro kára znamená nejvyšší aspekt reality, splyne s pravdou.
Manas neboli mysl hráče hodnotí vše, co vnímají smysly. Pomocí buddhi (rozmysl, intelekt) tyto výsledky hodnocení dokáže pochopit a třídit. Čitta umožní hráči prožít smyslové vjemy. Ahamkár vnímá tyto smyslové vjemy. A není-li ahamkára spojená s Kosmickým Vědomím, vzniká egocentrismus, hráč se ztotožňuje s jemu nejbližší formou ega. Ego je přímým důsledkem pociťování sebe - čitty.
Tato hra je také dobrým příkladem bující ahamkár. Osobní předmět hráč putuje po hrací desce z jednoho pole na druhé podle zásluh. Hráč se většinou jako dítě pyšní (třeba jen ve skrytu duše) posunem, který mu přinesl rychlý šíp ale stejně tak když ho had stáhne z výšin zpět dolů. Prožívá-li přirozené emoce, je ke hře připoután a je stále ještě obětí egocentrismu a zapomněl na svou božskou podstatu.
Na sedmé úrovni se hráč dostal téměř na vrchol, má všechno, oč usiloval. Ale pokud nepřekonal své ego a je zaměřen příliš na sebe, na svá přání, necítí pokoru a lásku, neohlíží se na ostatní, stává se egoistou a padá dolů. Jen ten, kdo se rozplyne se v čisté vibraci pokory a lásky, jeho podoba zmizí a on přechází ještě výš.
„Splynutím s Kosmickým Vědomím se jeví egu jako smrt. Chce-li hráč dosáhnout osvobození, musí odhodit pryč svůj starý styl života a představy. Ale ahamkára nechce zemřít. Chce zůstat u starých ztotožnění. A tento odpor vzrůstá tím více, čím více se hráč přibližuje svému cíli.“
56. Prvotní vibrace (Ómkara)
Hráč přichází na pole prvotní vibrace. Zde si uvědomuje sílu zvuku a věčnou pravdu: „Na začátku byl zvuk - slovo. A to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl sám Bůh.“ Teprve na tomto poli hráč objeví, že ÓM je skutečně zvuk veškerého bytí. ÓM je unikátní ve všem přítomný zvuk vesmíru. Je to nejjemnější forma existence energie. „ÓMKARA – to je úroveň, kde vibrace produkují zvuk ÓM, zůstávajíce tak věrny své dharmě.“ Pomocí ÓM může hráč čerpal ze zásobárny kosmického vědění a poznat věci, se kterými se ve svém životě dosud nesetkal. ÓM je základem všeho. ÓM je bzučivý zvuk, chvění a každý tento zvuk vydává. Je to i velice účinný prostředek k odstranění psychického i fyzického napětí.
V ÓM je princip stvoření, udržování a ničení. ÓM obsahuje všechny aspekty Božství.
Na poli prvotní vibrace ÓM hráč prožívá klid a jednoduchost života, chce se ztišit a žít bez zbytečných konspirací. Uvědomuje si svůj život a konná vědomě.
57. Svět plynů (vájú lóka)
Hráč, který přišel do vájú lóky, je životní silou, životním dechem, stává se proudem energie, která řídí pohyby celé atmosféry a získává nadvládu nad hmotou a tíhou. Dík svým karmanům vibruje na vysoké úrovni.
Na sedmé úrovni se nachází vájú lóka – svět vzduchu, kde se projevuje vájú jako podstata fyzického elementu vzduchu, není totéž proudění nebo vzduch, který nacházíme na fyzické úrovni. Ve vájú lóce přebývají marutové, přátelé a bratři Indry, kteří naplňují Zemi životní silou pránickou energií a životním dechem duší. Vzduch je pro život nezbytný, je přítomen všude. Každá buňka má prostor pro vzduch.
Hráč poznává, že nastala změna. V šesté úrovni ve světě tekutin mají kapaliny má stále ještě formu a zabírají určitý prostor, nyní již ve světě plynů ztrácí důležitost prostor a pocit formy.
58. Úroveň světla (tédža lóka)
Zde se hráč dostává do světa světla, do tédža lóky. září a stává se sluncem, světlem. Celé tělo má prozářené a dává světlo všem okolo.
„ÓMKARA je zvuk. Po zvuku následuje vzduch, vájú lóka. A po vzduchu přichází oheň, tédža, ten jemný element, který umožňuje projevení všech forem. Oheň nemůže bez vzduchu být, stejně tak jako se hráč nemůže dostat do tédža lóky, pokud by neprošel světem vzduchu.“
Do tédža lóky se nemůže hráč dostat jinak než postupným a přiměřeným vývojem, nevede sem žádný šíp.
59. Úroveň pravdy - reality (satjá lóka) Sáhasrára
Satja je pravda, realita, Bůh. Na tomto poli hráč „uskuteční sám sebe“. Přichází do satjá lóky, kde poznává, že blaženost je pravda bytí, poznává satčitánandu (sat-pravda, čit-bytí, ánanda–blaho). Je ve stavu samádhí, v oceánu blaženosti. Je uprostřed sedmé úrovně, kde převažuje prostor – akáš. Hráč vnímá harmonii a vyváženost se silami kosmu.
„Hráč přichází do Šabd Brahman a je blízko vysvobození z neustálého koloběhu zrození. Za touto úrovní je již Vaikunta - příbytek Kosmického Vědomí. Šabda Brahman je úroveň prvotních vibrací – ÓMKARA. Po průchodu úrovní primárních vibrací je hráč schopen zakotvení v realitě. Šabda je slovo aum (ÓM),“
Zažil harmonii, poznal pravdu, přesto není dosud osvobozen. Musí ještě dále kráčet po cestě vlastních karmanů.
60. Pozitivní myšlení (subuddhi)
Subuddhi je pravé porozumění, vědomí bez duality. Přichází teprve po dosažení úrovně reality. V satja lóce hráč získává dokonalé vědomí a pocit jednoty. Dualita se rozplynula a nejsou žádné rozpory. Ve všem vidí Božství.
Na této úrovni intelekt plní stále svou úlohu - rozlišuje, poznává rozdíly a zvažuje. Pokud hráč hodnotí z pozice sedmé čakry, netýká se jeho hodnocení vnějšího světa, ale obrací se dovnitř k poznávání vnitřní reality. Každé hodnocení způsobuje změnu v těle a hráč je může procítit.
V Kosmickém vědomí nemají symboly význam, i osobní symbol hráče se ztrácí. Dokud nevstoupí do Kosmického vědomí, stále na hráče působí čtyři schopnosti vědomí – buddhi, man, čitt a ahamkár. Ahamkár se ve své negativní formě stává egoismem. Buddhi má také pozitivní a negativní podobu. Čitt zůstává stálé činná a ve spojení se třemi gunami.
Napřed musí hráč dosáhnout úrovně realizace a teprve poté se může buddhi osamostatnit. Až zakusí stav samádhi a s pomocí poznání, které hráč získal, začíná buddhi analyzovat a třídit zkušenosti. Buddhi získává teprve na této úrovni pozitivní nebo negativní směr.
Pozitivní způsob vibrace – subuddhi se dosáhne následováním dharmy. Dharma je šíp, který hráče zavede k pozitivnímu myšlení. Pozitivní myšlení a dharma – to jsou dva z nejmocnějších nástrojů ve hře, které urychlují hráčovu cestu k osvobození.
61. Negativní myšlení (Durbuddhi)
Negativní myšlení strhává hráče, který nedodržuje zákon dharmy a pochybuje o kosmické podstatě bytí a o božské přítomnostiu, dolů do nicoty. Durbuddhi představuje negativní ohodnocení, něco, co není hráč schopen přijmout. Ztrácí tak možnosti, staví si na své cestě barikádu.
Chce-li hráč dosáhnout svého cíle, musí být schopen přijmout cokoli, co mu svět předkládá. Pokud něco odmítá, pokud má pochybnosti, není připraven procítit, že Božství je přítomno ve všech věcech a odmítá tím i Boha. Protože Bůh je realita a vše je Jeho projevem. Durbuddhi popírá Boha. Hráč klesá, aby se znovu pokusil získat pozitivní mysl a vzdal se vzdorovitému oponování, při které ztrácí energii nutnou k pokračování na cestě. Vysílen padá na pole nicoty. Nemá naději na osvobození, pokud znovu nepřijme to, co odmítal. Není pomoci, prochází pole druhé úrovně a může pomoci k rychlému skoku jen šíp milosrdenství nebo dobrých skutků, jinak musí pykat za svůj negativismus a znovu hledat svou dharmu.
Vše je proměnlivé, i nicota je jen přechodný stav. Pouze Kosmické Vědomí je neměnné.
62. Štěstí (sukha)
Hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli, cítí opravdové štěstí. Psychická i tělesná rovnováha – to je štěstí. Hráč posiluje své štěstí prozpěvováním ÓM, nasloucháním hlasu svědomí, dosažením samádhi a udržováním pozitivního intelektu.
Pokud hráč opojen štěstím nezapomíná na své karmy, pokud ho nepřemůže lenost a uskutečňuje svou dharmu, získává možnost dosáhnout Kosmického vědomí. Zapomene-li na dharmu pocítí důsledek hada tamasu.
Na tomto poli se může rozhodnout o všem. Jde o to, jak hráč prožije záplavu štěstí, které je oslavou konce, jež je nadosah. Topí-li se v blaženosi štěstí, zahyne. Žije-li, vědom si sukha dátá (dárce štěstí), splyne s Kosmickým Vědomím.
Opravdové štěstí cítí hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli. Nic nezavrhuje a přijímá vše, co mu život předkládá. Pociťuje štěstí přicházející z poznání, že cíle lze dosáhnout, tedy i když se musí vrátit zpět na Zem.
63. Temnota (tamas)
V sánskrtu tamas znamená temný, neboli bez světla, ale také had. Je to had temnoty, nejdelší had ve hře, který hráče neúprosně stahuje z úrovně realizace na pole iluze.
Tamas je nevědomost, temnota a iluze. Hráč pokládá smyslové vjemy za důležité. Často přichází po pocitu štěstí, kdy si hráč mylně myslí, že se ocitl na konci hry a již je mimo vliv zákona karmy. Naopak ocitá se před poslední úrovní.
Hráč žije v iluze, nevidí podstatu stále se opakující hry. Nekončí, stále se opakuje, dokud se neosvobodí. Chce se vyhnout zákonu karmy a proto je nečinný. Najednou nechápe, že karma je dharma činnosti, tedy povinnost jednat. Hráč zde zapomíná, že dosažením samádhi ještě nezískal osvobození. Pole temnoty ho zastíní a proto není schopen čistě žít. Na této úrovni i jeho nevědomost způsobuje další karmy. Tím, že se snaží vyhnout nějakému karmanu, také vytváří karman.
Lenivost, nevědomost, nečinnost, temnota, zanedbání povinnosti stahuje hráče zpět až na první úroveň.
Tamas znamená také stav hlubokého spánku, při kterém se smyslové orgány úplně uzavřou vjemům a pozornost se rozpouští. Hráč, přestože dýchá, vypadá jako mrtvola. Podobně i v meditaci je také veškerá činnost mysli zastavena a smysly uvnitř. V meditaci kraluje satva, ale ve spánku tamas. Sklouznout ze satvického nečinného stavu do přechodného stavu spánku, který končí v hlubokém spánku, je snadné. Přestože se může projevovat tamas po celou hry, zde je nejnebezpečnější. Teprve na této úrovni se stává tamas hadem, který zcela mění směr proudění energie a vrací hráče do iluze.
64. Prákrtí lóka
Prákrtí je energie ve své prvotní formě. Prákrtí v sánskrtu znamená původ, zdroj, původní podobu věcí, strukturu, zem, matku, materiální příčinu, látku, ze které se formuje všechno. Je to vědomí nabité energií, nerozlišitelná vibrace vědomé energie. Vytváří nové projevy, nové druhy energie.
V Bhagavadgítě Krišna vypráví o prákrtí projevené a božské. Projevená prákrtí je základním pilířem existence světa, je to země, vzduch, voda, oheň a éter (akáš), ale i mysl (manas), intelekt (buddhi) a ego (ahamkár). Osm hrubých projevů. Božská prákrtí je Mája Šakti. Ale nesmíme opomenout, že projevená prákrtí má původ v božské prákrtí.
Krišna Ardžunu nabádá: „Poznej ještě druhou prákrtí, mou přírodu, vyšší, která podepírá život všeho, co ve vesmíru existuje.“ To je ta nezničitelná prákrtí, vůle Nejvyššího, která je věčná. Je za sedmi lókami, za akášou. Převládá zde mahát, resp. mahá tatva, neboli velký element, ze kterého se vynořuje osm nižších elementů.
Když je proces projevení dokončen, vstupuje na cestu. Hráč poté, co nejprve sestoupil od jemného k hrubému světu, začíná na fyzické úrovni. Pomocí duchovních disciplin překonává sedm úrovní.
Do sedmé úrovně hry má hráč před sebou projevenou prákrtí. Po překonání těchto sedmi úrovní získal zkušenosti a perspektivu. Překonal na nižší úrovni tamas a proto se může dostat do prákrtí lóky a nahlédnout i do božské prákrtí. Je schopen vidět, co je za světem smyslových objektů, je schopen porozumět třem gunám.
65. Vnitřní prostor (urant lóka)
Hráč překoná sedmou řadu poznává prakrti, ocítá se ve velkém vědomí. Mizí dualita. Hráč objevuje svůj vnitřní nekonečný prostor.
V uranta lóce již hráč nevnímá sám sebe, mizí veškeré pocity oddělenosti. „Hráč odhaluje nezměrné hlubiny uvnitř sebe. Vidí evoluci i zanikání všeho stvořeného v prostoru jediného dechu. Vidí, že všechna omezení jsou klamná. Porozuměl podstatě prakrti a realizoval jednotu, která leží za vším, co je projeveno. A nyní s touto jednotou splývá.“
Nic nepociťuje, prožívá harmonii, nerozděluje na dobro a zlo, ctnost či neřest. Existuje, ničemu nebrání.
Světci ve starých púránách a samhitách popisují uranta lóka. Svou osobní zkušenost s kosmickým poznáním ve jejich těle proudícím popsali velmi živě. „Stali se čočkami v lampách ryzího poznání, neměli nic, ale porozuměli všemu.“
66. Ánanda, blaho (ánanda lóka)
Ánanda je nejvyšší pravda, podstata bytí. Vědomí je pravda, bytí a blaho – satčitánanda.
„V procesu projevování se Já pomalu přikrývá pěti obaly.“ Uprostřed je Kosmické Vědomí, které během období projevování jedná jako individuální vědomí.
První ánandamajá kóša je nejjemnější obal blaha, čistých pocitů ryzího vědomí. Druhý obal vidžňánamája kóša je obal ega - oddělené reality a hondotícího intelektu. Třetí je manomaja kóša, obal mysli, která koná podle vjemů smyslových orgánů: uši, kůže, oči, jazyk a nos. Plní pak individuální příkazy ze světa přání. Čtvrtá pránamaja kóša, neboli obal prány, životní energie, která pracuje ve všech systémech a orgánech těla včetně krevního oběhu, dýchání a nervové soustavy. Pátá anamaja kóša je nejhrubší obal.
Ve skutečnosti si hráč uvědomuje nejbližší hrubý obal anamaja kóšu a jen otevřeným vnímáním pocítit další své obaly. Teprve po překonání čtyř obalů procítí blaženost – ánandamaja kóša.
Ánanda je základní vlastnost vědomí. Není to štěstí, radost nebo potěšení jak jej známe ze světského života. "Ánanda je prvotní a základní pocit, vedle kterého je všechno ostatní jen projevem." Áananda je nad všemi pocity a sídlí neustále v srdci hráče. Může použít jen pohyby, gesta a výraz. Ánandu však nelze nijak popsat nebo vyjádřit. Hráč ji musí zakusit sám.
V uranta lóce končí pocit vnímání sebe. Svět smyslových podnětů se sjednotil a vytvořil jinou rovinu - jedinou realitu. Rozmanitost vystřídá jednoduchost. V prakrti lóka hráč poznal, že všechny smyslové objekty jsou výrazem světa. Zde zůstává jediný pocit – blaho. Pokud však hráč nezíská moudrost, pak je cesta těžká. Postupuje vzhůru, vědom si své dharmy, jen tak se vyhne nebezpečným a zrádným hadům.
67. Kosmické dobro (Rudra lóka)
Zde se odehrává konečná očista hráče. Tato lóka je za projeveným vesmírem. Je podobně jako ánanda lóka tvořena elementem blaha.
Rudra je jedno ze jmen Šivy. A Šiva má velký úkol. V neustálém koloběhu po fázi stvoření a fázi udržení projevených forem, je On nakonec tím, kdo zničí či rozptýlí. Všechno, co existuje, prochází cyklem zrodů, udržování a rozpadu. Jsou to tři síly Stvořitele, který není sám nikým stvořen a který stvořil vše. Ze své vůle stvořil tvořitele (Brahmu), ochránce (Višnua) a ničitele (Šivu). Patří k sobě, neboť ukazují božskou vůli.
Šiva sjednocuje individuální vědomí s Kosmickým Vědomím, proto pokud hráč nezničí své klamné představy o sobě o své individualitě, není možné spojení a trvalé splynutí.
Šiva je symbolem kosmického dobra. Vývoj individuálního vědomí je zde dokončena. Stačí jen jediný krůček ke splynutí s Kosmickým Vědomím.
Základním cílem lidské existence je poznávat pravdu, cítit blaženost a konat dobro. Bůh je satčitánanda. Čit znamená Bytí, sat je pravda a blaženost či krása je ánanda. Kráčí-li hráč po této stezce – satjam šivam sundarum – Pravda, Krása, Bůh - je satčitánandou. Jsou to současně tři aspekty vědomí, známy také jako bindu, bidža a náda. A jsou uctívány jako tři prvotní Síly: Brahma, Višnu a Šiva.
A k tomu, aby člověk činil dobro, musí znát pravdu. Pravé poznání je šíp, kterým se hráč dostává z páté úrovně přímo do této lóky. Hráč, který je zde, neklade žádný odpor proudu dharmy. Jednoduše dělá svou povinnost, dělá to, co po něm požadují kosmické síly.
Rudra lóka je jeden ze tří středních čtverců v nejvyšší řadě hry. V těchto prostorách sídlí Božské síly, se kterými se hráč snaží sjednotit. Zde poznává pravdu – kosmické dobro. Podstata kosmického dobra je pravda a jeho formou je krása a blaho.
Rudra představuje strašlivou ničící formu Šivy, zrozený z křiku a pláče Stvořitele. Díky jeho milosti smrtelníci žijí, hrají Božskou hru a tvoří, ničí nebo prožívají své karmy.
68. Kosmické vědomí (Vaikunt lóka) - cíl
Je nad všemi ostatními lókami, v říši, která je za nimi - lóka Kosmického Vědomí - Vaikunt lóka.
Hráč zná její důležitost a význam již na úrovni Bytí, touží po mókši – osvobození, přestože ho svádějí z cesty různá přání.
Zde přebývá Višnu, veliký Ochránce vědomí na jeho cestě vzhůru. Višnu je podstata veškerého stvoření, Kosmické Vědomí, Pravda.
Hráč se může věnovat aštanga józe – osmidílné cestě a procházet krok za krokem osm úrovní nebo může být oddaným bhaktou. Může zvolit jakoukoli cestu, příjde tam, kde sídlí Višnu a bude přímo nad úrovní reality, protože nejvyšší realita je Pravda. Ve vaikunt lóce je osobní symbol - prsten zbytečný, bez významu. Hra končí a je jen na hráči, co se dál stane.
Můžete vstoupit do hry znovu a znovu. Můžete hledat svůj skutečný domov. Můžete se sám sobě schovávat. Můžete navždy zůstat mimo hru. Můžete pomáhat ostatním na cestě k domovu. Vyberte si sám, jste svobodný.
36. Jasné vědomí (svača)
Jasné vědomí - to je světlo ozařující hráčův přechod ze čtvrté roviny hry na pátou úroveň, kde se člověk stává člověkem. Svača znamená v sánskrtu jasný, čirý, průhledný. Tato průsvitnost je výsledkem očištění od nečistoty špatných karem, který hráč prošel v očistci.
Takové vědomí neklade odpor průchodu světla. Je vyčištěno od pochyb, mlha zaslepující vědomí se rozpouští silným, jemným světlem vnitřních citů. Intelektuální poznání, které převládá ve vědomí do třetí úrovně, již není tak důležité. Rozum je zde považován za nějaký nedostatek či neduh vědomí. Protože se vědomí ztotožňuje se sebou samým a poznává se, současně trpí nemocí z rozumu, je vázáno pouty intelektu. Oddaností a pravou vírou se ta nemoc překoná a hráč vstupuje do říše Bytí.
Když se sem hráč dostane, stane se svača – jasným, čirým, průsvitným. Pochyby, které jej přepadaly, ho zavedly do očistce a k nesprávnému výkladu dharmy – bez – božnosti. Z těchto zkušeností získal poznání sudharmy. Rozvinul v sobě dobré sklony a posvětil svůj život. Dostal se do světa vůně a chuti a nyní je připraven k pozdvihnutí proudu energie v páté čakře.
37. Džňána
Poznání pravdy a proniknutí ke správným prostředkům její realizace v každodenním životě – to jsou dvě podstatné vlastnosti džňány. Džňána je síla, která povznáší, je to šíp, který člověka vynáší na osmou řadu do světa blaha, nad úrovně čaker. Hráč, který svou roli ve hře pochopil a jedná tak, že mu to umožňuje dohrát svou roli do konce, žije v blaženosti.
Tuto moudrost poznává hráč po zkušenosti vyjasnění vědomí. Až potom, co odložil stará hodnocení svých činů, mohla nastat ta přeměna energie, která ho zvedla do páté úrovně.
Džňána není osvobození. Hráč se ještě musí osvobodit od úplně všech věcí, které zastíraly jeho mysl. Ale ví, že s těmi bloky lze pohnout a že Kosmické vědomí je dosažitelný cíl. Někteří hindští filozofové vidí džňánu jako přímou cestu k mókši, Kosmickému Vědomí. Ale v této hře vede k blaženosti. Hráč ještě musí realizovat kosmické dobro a potřebuje hodit dvojku, aby unikl z cyklu opětovných zrození. Ale nic není špatné. Může se vrátit na zem a hrát hru znovu.
Džňána ne tedy uvědomění si, není to realizace nejvyššího cíle. Džňána – to je porozumění zákonům existence a vědomí prostředků., jak se s nimi synchronizovat, jak s nimi souznít. Čtvrtá čakra již založila stabilitu, vědomí se očistilo. Teď je možné pravé proniknutí do světa logických pojmů. Hráče už nepřitahuje vyjádření formou, ale táhne ho to k podstatě, kterou poznává vnitřním nazíráním. Staré vztahy nabývají úplně jiných perspektiv, sledují-li se jasným světlem nezastřeného vědomí. Příčina otroctví je májá, Džňána je příčinou osvobození od máji a dosažení blaženosti.
Dokud se hráč ztotožňuje se sebou jako s jednotlivou nezávislou bytostí, tvoří karmany. To je příčina otroctví. Skrze džňánu si hráč ujasní, že se může zabydlet v blaženosti, omezí-li rozsah a oblast karmanů, které vytváří. A to je vzhled do samotné hry.
V prvních třech čakrách byl hráč ztracen v říších sebeklamu, fantazie a moci. Každý způsob jednání, který v něm vzbudil naději, nakonec zanechal hráče unaveného a plného bolesti. Ve čtvrté čakře se konečně začal stabilizovat a dosáhl určitého stupně vnitřní rovnováhy. Pak se díky zjasnění vědomí dostal do páté úrovně. Vyrovnán vidí svůj cíl jako dosažitelný a svůj život upravuje tak, aby byl sladěn s jeho nazíráním do procesů naplňování.
Džňána je čistý papír. Cokoli je na něm napsáno, je jen iluzí ega – ahamkáry. Ta iluze se stále mění, podléhá času. Pouze stránka zůstává, trvá nezměněna, je nadčasová. List, který zůstane až všechno napsané vybledne a z mizí, to je džňána. To je ta moudrost, která působí, že hráč chápe karmické nápisy na tom čistém papíru. Je to on – hráč, kdo píše na svůj list různé věci, podle stupně svého přání. Džňána diktuje takto – udržuj stránku neporušenou, odevzdej ji takovou, jaká ti byla dána.
Džňána je právem umístěna v páté čakře, protože tady je zdroj těch bilionů čistých papírů, které jsou podstatou náboženských učení světa. Hlavní záležitosti se stává komunikace s ostatními. Člověk se snaží sdělit podstatu toho, co nazírá ve hře – a současně poznává marnost tohoto úkolu.
38. Prána (prán lóka)
Prána je elán, životní síla sama. V sánskrtu je synonymem života a také je to název pro životní dech, který vdechujeme s každým nádechem. Prána je také název pro jeden z pěti hlavních druhů energie, které procházejí tělem. Proud prány v těle prochází ústní dutinou a umožňuje potravě dostávat se do žaludku. Přirozeně je také přítomna v prostoru. Při nádechu se dostává do plic a chrání před rozkladem a zničením.
Prána udržuje ostatní elementy těla v rovnováze a kontroluje jejich funkci. Pomocí prány jsme schopni se hýbat, myslet, vidět a slyšet. Prána hraje klíčovou roli v našem životě od zrození až do smrti. Zatímco při zrození je to proud, který dává energii během porodu, při smrti zase posbírá všechnu životní energii z celého těla a odplouvá, nechávaje za sebou mrtvé tělo bez života.
Prána je jako věrný sluha, který plní všechny požadavky svého mistra, ale nepožaduje za své služby na oplátku žádnou odměnu. Jako skutečný oddaný se prána oddává službě vědomí na 24 hodin denně.
Přece jen má ale prána osobitý charakter. Nepatrná změna ve vztahu prány a vědomí ovlivňuje rychlost a rytmičnost obíhání energie. Dobrý mistr, který chápe oddanost svého žáka, se musí snažit pomoci žákovi s rozvíjením prány. Metody, jak tohoto dosáhnout, se nazývají pránajáma a jsou to jedny z nejdůležitějších jóginských disciplin.
V józe má prána prvořadou úlohu. Cvičením pránájámy jogín řídí proud prány dolů k pánevnímu plexu, kde se prána mísí s apánou, což je proud energie, který sídlí ve střevech. Když proudí prána s apánou společně sušumnou – páteřním kanálem k vrcholu hlavy, přichází zkušenost samádhi. – což je cíl veškerého jógového cvičení.
Prána se nemá zaměňovat s kyslíkem. Energie hrubého fyzického těla se uvolňuje pomocí kyslíku. Prána však udržuje existenci fyzického těla, prána je život. Abychom rozuměli práně, musíme vidět život a vědomí jako dvě odlišné věci. Život je prostředkem, skrze který se projevuje vědomí, a prána je jeho silou. Když život přestává, vědomí trvá. Je to zřejmé z mnoha dobře prokázaných případů znovuzrození.
39. Apána (apán lóka)
Zatímco je prána proudění, které přivádí energii zvenčí přes plíce dovnitř a zároveň napomáhá rozvádění energie z jídla v žaludku, apána má funkci opačnou. To slovo znamená doslova směřování dolů a je to takové proudění, které energii z těla vypouští ven. Má sídlo ve střevech a v podbřišku, vypuzuje dítě z dělohy, způsobuje výdej dolů směřující energie. Je to proudění zodpovědné za močení, vyměšování a ejakulaci.
Důležitost apány je na západě velmi málo známa. Připouští se sice existence zažívacích plynů, ale ty nejsou dosud zařazeny do žádné samostatné kategorie nebo třídy. Přestože mnoho poruch, způsobených poruchami funkce apány se daří zjevně odstranit, děje se to bez pochopení jejich příčiny.
Podle indické medicíny je apána přítel, která napomáhá pročišťování systému těla. Zažívací proces uvolňuje plyny, které se vyvíjejí ve střevech z chemické reakce potřeby a trávicích šťáv. Těchto plynů se uvolňuje větší množstvím jestliže se jídlo netráví správně nebo jestliže je přerušena cirkulace šťáv. Syrová strava produkuje při trávení více plynů, stejně jako ořechy a semena. Když je z jakékoli příčiny rovnováha plynů porušena, začínají stoupat nahoru, místo aby šly dolů. To působí nevyváženost chemismu organismu. Přiblíží-li se plyny srdci, mohou způsobit vysoký krevní tlak, bušení srdce a srdeční záchvaty. Jdou-li ještě výše, vznikají respirační potíže. Dosáhnou-li plyny hlavy, má to za následek schizofrenii.
Když se prána přidá k apáně a tyto dvě síly se přinutí k tomu, aby vystupovaly centrálním kanálem v páteři, vzniká významné spojení pozitivních iontů rány a negativních iontů apány, které svou energií pomohou k vzestupu energií na kořeni páteře – kundalini.
Praktikováním uzávěrů (bandh), které jsou v józe předepsány, se apána vytahuje vzhůru. Když dosáhne oblasti pupku, mohutní žaludeční oheň. Pak apána, smíšená s ohněm třetí čakry, proniká čtvrtou čakrou a mísí se s pránou. Prána je od přirozenosti horká. To způsobuje další nárůst tepla a oba proudy stoupají, vytvářejíce vakuum. Písma říkají, že právě tím neobyčejným teplem způsobeným spojením prány a apány se kundalini probouzí a vchází do centrálního kanálu páteře jako had, který leze do své díry. Toto smíšení prány a apány jógina omladí a ten se stane šestnáctiletým mladíkem, plným vitality, životní energie a síly.
Takže na tomto čtverci si hráč uvědomuje důležitost apány ve svém životě a učí se, jak udržovat proudy energie ve svém těle ve vzájemné harmonii správným způsobem výživy a jinými praktikami
40. Vjána (vján lóka)
Vján bere pránickou energii z plic a rozvádí ji do celého těla. Je to ta životní síla, která je odpovědná za krevní oběh, sekreci žláz, pohyby těla ve směru nahoru-dolů a otevírání a zavírání očních víček.
Vján přenáší kyslík proudem krve do kapilár do celého těla. Buňky přijmou kyslík a pránickou energii a odevzdají krvi odpadní produkty. Vján dále vede okysličenou krev žilami zpátky do srdce a plic. Vján je síla, která způsobuje pocení. Rovněž je odpovědná za vydechování vzduchu z plic, za proudění energie v žaludku, střevech a řitní oblasti. Má rozhodující úlohu ve vyvažování chemismu těla procesem krevního oběhu, pocení a kašlání.
41. Úroveň moudrosti (džana lók) – VIŠUDHI
Džana lók je pátá úroveň, zde sídlí siddhové (bytosti s rozvinutými silami siddhi, pomocí kterých mohou dělat ze své vůle věci, které lidem v nižších úrovních připadají jako zázračné a nadpřirozené) a světci, kteří se ponořili do kontemplace na Pána. Džana lóka je místo, kde obyvatelé svarga lóky a mahá lóky hledají útočiště v době Velkého Rozplynutí všech existujících jevů – po kterém vesmír je znovu vytvořen. Převažujícím elementem je vzduch a těla těch, kdož jsou v džana lóce, jsou tvořena moudrostí nedotčenou přáním. Je to úroveň božské moudrosti a přebývající zde bytosti božskou moudrostí obdařené.
Hráč, který se dostane do páté čakry – lidské úrovně, zasvěcuje svůj život souznění s božskými zákony a živí v sobě svou zkušenost, vnitřně se tím vyvažuje. Proto je pátá čakra zdrojem všech velkých učení. Je umístěna v hrdle poblíž hlasivek, co ž vysvětluje důležitost komunikace pro hráče., který zde vibruje.
Hráč se zde usadí po správném poznání životních sil, poté co projde očistcem, kdy získá zkušenost, vyjasnění vědomí a džňánou. Jeho rozum se dožaduje synchronizace se zákony kosmu a dává prvořadý význam svému poznání životních sil. Nevyváženost v životních silách (prána, apána…) je důsledkem porušení souznění se zákony vesmíru. Bez spolupráce s těmito silami by nebyla synchronizace možná.
Při průchodu čtvrtou úrovní poznal, že božská přítomnost je ukryta za vším, c o existuje, nyní chce hledat Božství v sobě. Jeho pozornost se obrací ke zvukům, které pro něj nabývají nového významu. Slyší nyní vnitřní zvuky, které dříve slyšel, protože se zaměřoval na fenomenální svět. Po zaměření smyslů dovnitř slyší zvuky srdce a zvuky krevního oběhu. Vnímání těchto zvuků očišťuje a otevírá nervy a hráč se stává ještě vnímavější.
Bylo řečeno, že veškeré poznání existuje uvnitř. To se však stav realitou až v páté čakře. Otevření nervů způsobuje zvuky, které zpětně působí na psychickou energii a projeví se ve změnách chemismu těla. Výsledkem je takový psychický stav, kdy je hráč otevřen novým rozměrům zkušenosti.
Výsledné pochopení se označuje jako poznání.
Ve čtvrté čakře má hráč zkušenosti bez pochopení. Vzrůst energie při výstupu ze čtvrté úrovně na pátou pozdvihuje i vědomí a hráčův pohled získává nové perspektivy.
V první čakře jsou jen čtyři rozměry, zvané lístky ˇ(květu lotosu). Ve druhé je jich šest. Přechod ze druhé úrovně otevírá čtyři nové dimenze a dvě další se přidají při přechodu na čtvrtou – celkem je to dvanáct. V páté čakře je šestnáct rozměrů, které umožňují úplně nové perspektivy při pohledu na hru. A u této perspektivy proudí všechna velká náboženská učení.
Je-li hráč na páté úrovni částí tradice, stává se novým článkem v jejím rozvoji. Nebo může odejít a stát se nezávislým myslitelem, zřecem, prorokem nebo světcem.
Zde hráč poznává pravdivý pohled na postatu humanity. Často je tento čtverec dosažen přímo z třetí čakry šípem nesobecké služby.
42. Svět ohně (agni lók)
Agni je velmi čistým projevením věčných cyklických znovuzrození téže božské podstaty. Oheň je současně duch, duše a tělo. Náš vesmír a vše, co se v něm rozvíjí, včetně člověka, pochází z božského Ohně. Symbolicky je vyjádřen se třemi tvářemi, které reprezentují tři ohně:
-pavaka – elektrický oheň
-pavamana – oheň vzniklý třením
-suchi, oheň bohů, také známý jako vaišvanara v Rgvédu, živý magnetický oheň, který prostupuje všechny galaxie, Slovo vaišvanara se často užívá pro Já.
Hráč,s který se dostane do Agni-lóky, je připraven přijmout formu. V těle je oheň sám život. Je to láska a ochrana. Byla to ochrana člověka proti útokům divokých zvířat v dobách, kdy ještě přebýval v jeskyních. Ale oheň je jen jedním z projevů Agniho. Se vzduchem a vodou je jednou ze tří příčin zformování Země do tuhého stavu, a proto je otcem formy. Oheň také přináší světlo, které je kombinací barev. Proto je oheň příčinou barvy i formy – podstaty fenomenálního světa.
I oheň je obrovským projevem energie, je jejím vozidlem. Hráč zde poznává, že jeho tělo je také jen vozidlo. Z tohoto důvodu je oheň považován za spojení mezi člověkem a Bohem . Všechny náboženské rituály zahrnují přítomnost Agniho věčného svědka, protože tento bůh ohně není nic jiného než vyjádření lidské přirozenosti. Člověk se učí, že není možné klamat sám sebe. Ten svědek je pořád tady. Hráč, který má přijmout formu, tak činí s vědomím, že se v roli musí podřídit zákonům vesmíru. Každé odbočení znamená klamání sebe sama a sebeklam nevyhnutelně následuje snížení a zeslabení energie.
Podle hindské mytologie se Agni rozhodl prozkoumat stvoření. Stal se podobným ohni a cestoval po tváři vesmíru na lotosovém listě. Po čase se unavil a hledal místo, kde by si odpočinul. Po chvilce našel hnízdo na povrchu věčných vod. Tam uložil svůj oheň. Vody byly manželky Varuny – což je další projevení Agni. Vzplál k nim láskou a z jeho semen vznikla Země. Tato planeta je tedy jeho potomek.
Moderní západní věda nyní věří, že Země byla původně ohnivý koule. Voda pak ochladila povrch planety a umožnila jí vzniknout. Dokonce i dnes oheň zůstává na povrchu planety. Projevuje se vulkány, které vyvrhují roztavenou horninu z hlubin Země. Kdyby tento vnitřní oheň vychladl, život z planety by zmizel.
43. Přerod člověka (manušja džanma)
Po průchodu světem ohně – boha Agni je hráč připraven, aby přijal formu. Manušja – džanma ohlašuje přijetí formy. Člověk je počatý ve druhé čakře, živený a podporovaný ve třetí čakře a naplněn lidskými emocemi ve čtvrté čakře – ale až zde se člověk opravdu zrodí.
Toto zrození se nikdy nedá vidět v porodnicích a nemocnicích. Spíše to vidí lidé, kteří se s někým setkali a pak řekli: „Viděli jsem Člověka.“ Hráč je nyní synem nikoho. Kdokoli by mohl být jeho otcem. Je pouze synem Božím, nepatří žádné kastě, žádnému vyznání, národu nebo náboženství. Není k ničemu připoután a nepotřebuje žádné doklady o totožnosti. Našel sebe. Nyní se zrodil. Až nyní ho člověk může opravdu cítit. Jeho přítomnost silně vnímají ti, kteří se teprve rodí. Má přímou zkušenost Pravdy, tváří v tvář se setkala s Realitou. Nepotřebuje nikoho žádat či prosit, protože ztratil zájem na vytváření skupiny následovníků a oddaných. Je pouze ve spojení s Pravdou a těšit se z Pravdy je jeho jediný cíl.
Člověk je rozumná bytost. Toto nadání rozumem mu umožňuje spojení s Pravdou. Toho, kdo nežije v harmonii se zákonem Pravdy, nelze nazývat skutečným člověkem. Je to nějaké jiné stvoření v lidském těle, které se teprve snaží zrodit jako člověk.
44. Nevědomost (avidjá)
Hráč, který se dostane na pole avidjá, zapomíná na klamnou podstatu existence a začíná se zaměřovat n jisté emoční stavy a na smyslové vnímání. Zde je had, který odvede jeho energii až dolů do první čakry, do světa smyslů a přání. Hráč přestal chápat podstatu máji, podcenil důležitost rozumu a začal se ztotožňovat s takovými stavy, které jej strhávají na nižší úroveň.
Vidjá je poznání a znamená bez. Nepřítomnost poznání je nevědomost. Poznání – to je pochopení trole ve hře, ať už je člověk kdekoli v. Skutečná avidjá je uvnitř mysli. Žádná avidjá mimo duševní svět člověka neexistuje. Naše vnímání reality není nic jiného, než odraz našich duší. Ale to, že neexistuje nic vně duševního světa ještě neznamená, že existuje pouze hráč a jeho vnitřní svět, svět jmen a forem také existuje, ale každý hráč jej vnímá jinak podle místa a typu vibrace hráče.
Tentýž svět je pro některé místem radovánek a potěšení, pro jiné peklem. Každá mysl přijímá svět svým způsobem a přikládá význam objektům podle svých karmanů. Skutečné poznání spočívá v poznání reality bez tohoto hodnotícího oceňování. Skutečné poznání – to je nepřipoutanost k objektům smyslového vnímání, které se stále mění, jsou pomíjivé, a proto nejsou reálné.
Když hráč i jen zaslechne stopu svého vnitřního zvuku – zvuku svého bytí, své duše – nestane se kořistí své mysli. Mysl je jako tygr, který je v lese přání a v okolní realitě je spousta kořisti. Jen následováním svého vnitřního zvuku může hráč uniknout tygrovi a pádu do světa přání. Jinak musí znovu začít, aby se dostal k šípu pravého poznání.
Nevědomost byla správně umístěna do páté čakry, do páté řady hry. Pouze tam, kde je moudrost – džňána), může existovat i nevědomost. Nevědomost je přijmutí toho, co je napsáno na čistém papíře, za jedinou realitu. Takže pouze tehdy, když hráč přichází do říše poznání a moudrosti, se může setkat i s nevědomostí.
45. Pravé poznání (savidjá)
Džňána znamená být si vědom pravdy. Pravé poznání znamená jednat stále s tímto vědomím, žít podle pravdy. To pozdvihuje hráče na osmou úroveň do Kosmického dobra, kde se dostane jen jedno pole od cíle. Dosahuje poznání, že je mikrokosmem ve vesmíru, oceánem ve formě kapky.
Podle hinduistické tradice je čtrnáct druhů poznání – vidja – paprsků kola pravdy. Těchto čtrnáct rozměrů poznání obsahuje vše, co člověk potřebuje, aby poznal a pochopil skutečnost, realitu. Jsou to čtyři védy, šest šáster, dharma, njájá (logika), mimamsa (kritické pochopení) a Purány. V industriální společnosti však poznání přijalo novou podobu. Nyní to, čemu se říká poznání, je zredukováno na míru informací, které se dají naprogramovat do počítače. Ale lidské vědomí je víc než počítač. Pravé poznání vyžaduje zkušenost.
Pravé poznání přidává k džňáně nový rozměr – poznání, že minulost, přítomnost a budoucnost tvoří jednotu, že to jsou aspekty jednoho kontinua. Zatímco moudrost může přikazovat jeden směr jednání, pravé poznání může žádat pravý opak. UZ moudrosti žáci zapřeli Krista. Z pravého poznání dovolil Kristus svou vlastní smrt – protože jemné principy vždy převáží hodnotu hmotné formy.
Pravé poznání je potrava vědomí a chrání ho před hady adharmy, smutku, žárlivosti, závisti, nevědomosti, násilí, egocentrismu, tamasu a negativního intelektu. Pravé poznání posiluje vnitřní hlas. Suvidjá z krotí tygra mysli a přemění prales přání v zahradu rozvíjejících se mezilidských vztahů. V Vidjá má kořen vid – který znamená vědět. Nejstarší formou poznání je stav samádhí, kde člověk dostane odpověď v přímé zkušenosti Relity. Takto je veškeré hinduistické poznání známo jako daršana – což znamená vidět nebo mít zkušenost. Vědět znamená sjednotit se s objektem poznání. To je vidjá, pravé poznání.
Pravým poznáním končí pátá čakra, pátá řada hry. V okamžiku, kdy hráč dosáhne úplné realizace sjednocení sebe a vesmíru, sjednocuje se s Nejvyšší Realitou a dosahuje Rudry (Šivy), Kosmického Dobra.
46. Vivéka
Cokoli existuje ve fenomenálním světě, není skutečné. Objekty smyslového vnímání se s časem mění, rozvíjejí se, rostou a upadají. Budí ale zdání, že jsou skutečné. Člověk přisuzuje vnějšímu světu určitá ohodnocení a chce se s těmto smyslovými objekty ztotožňovat. Vivéka, svědomí, je síla, která ho zachraňuje od pádu do těchto přání, do této připoutanosti ke hmotě. Je to právě hráčův hlas vnitřní moudrosti, který mu umožňuje rozlišovat jemné od hrubého, vnímat Neumenon ve Fenoménu.
Vivéka dříve ve hře nemohla přijít. Jako první pole šesté řady následuje za průchodem pravým poznáním. Dostal-li se hráč na šíp pravého poznání, okamžitě jej vynese na čtverec kosmického dobra. Jinak musí přijmout pomoc svého svědomí, aby se určil směr hry.
Nad pátou čakrou se nacházejí základní elementy fenomenálního světa. Jsou to stavební částice hrubé hmoty. Přítomnost těchto elementů ovlivňuje typ vibrace hráče na první až páté úrovni. Ale šestá čakra je už za dosahem elementů. Projevená májá má nyní na vědomí malý vliv.
Dostane-li se hráč na čtverec svědomí (rozlišování) vynese jej šíp do sedmé úrovně na pole štěstí. Štěstí je možné jen v sedmé čakře, kdy hráč překonal veškeré násilí, které je překážkou pravého štěstí. Ale zde je šestá čakra a svědomí je důležité. Šestá čakra se tradičně nazývá třetí oko. Svědomí je třetí oko. Naše dvě oči uvidí pouze to, co existuje – co bylo v minulosti a co je v přítomnosti. Ale třetí oko dává sílu rozeznat budoucí možnosti ve hře. A to je jeden z přínosů šesté čakry – pohled do budoucnosti. Není to fantazie, ale přímé vnímání toho, co bude.
Svědomí není něco, co bychom nabyli během jednoho (z kosmického hlediska velmi krátkého ) života. Je společné celému lidstvu jako kolektivní nevědomí. Hráč má k dispozici zásobu zkušeností zevnitř sebe, které si nyní začíná uvědomovat.
Svědomí je učitel, který sedí na vrcholu hlavy každého hráče – v sedmé čakře – a vede jej po celý život. Hráč se může vyhnout sociálním a politickým zákonům, ale nemůže nakonec uniknout hlasu svědomí.
Dokud hráč nedosáhne šesté čakry, mají pro něj poznámky svědomí malý význam a jsou nejasné. Při průchodu šestou čakrou ale je hráč veden jak kostkou tak nápovědou svědomí.
47. Psychická energie (Sarasvatí)
Psychická energie proudí v lidském těle centrálním nervovým kanálem míchy – Sarasvatí. Podle jógové fyziologie tento proud energie začíná v první čakře a postupně vibruje výš jak hráč postupuje od jedné řady ke druhé. Konečný cíl jógy je pozvednutí této energie do sedmé čakry na vrcholek hlavy.
V lidském těle jsou tři základní typy energie k- elektrická, magnetická a neutrální. Elektrická energie je sluneční energie a převládá v pravé polovině těla (polovina pravé ruky). Magnetická energie je měsíční energie a převládá v levé polovině těla. V normálním stavu tyto dvě energie převládají. Neutrální čili psychická energie vzniká tehdy, když jsou v těle sluneční a měsíční energie vyváženy a když začínají stoupat páteřním kanálem. Do šesté čakry není kontrola této energie možná. Krátké vlny mohou vzniknout během meditace, ale ve zdánlivě náhodné době a jsou mimo vědomou kontrolu. V šesté čakře negativní a pozitivní zvolna mizí, jen neutrální zůstává.
Když se hráč dostane do Sarasvatí. Přichází do říše stejnojmenné bohyně. Je obklopen čistou hudbou a žije ve stavu vidjá, poznání. Bohyně učenosti a krásy ho uctí schopností zůstat stálým a neovlivnitelným okolním polem energie. Stává se svědkem hry.
V mozku v oblasti třetího oka (mezi obočím a kousek nahoru) se setkávají tři nádí, které zodpovídají za proudění tří typů energie. Jsou to ida nádí, pingala nádí a sušumna nádí, sluneční, měsíční a neutrální, elektrická, magnetická a neutrální. Tomuto spojení nervů se říká prajága, což je jiný název pro třetí oko. Sušumna zůstává neviditelná, zatímco ida a pingala jsou dvě oči. Podle indické mytologie je jedno z nejdůležitějších svatých míst Prajaga Radžá na soutoku tří nejposvátnějších řek země – Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Ganga a Jamuna jsou ida a pingala. Obě jsou viditelné, jako dvě oči. Řeka Sarasvatí je prý neviditelná a vytéká z hlubin země. Tentýž symbolismus je v Řecko-Římské mytologii – Aeskulapova hůl, symbol božstva lékařů. Dva hadi ovíjejí střední tyč, nahoře okřídlenou. Hadi jsou ida a pingala a hůl je šušumna.
48. Sluneční energie (Jamuna)
V šesté čakře hráč vytváří harmonii mezi mužským, slunečním principem a ženským, měsíčním principem. Toto harmonické splynutí elementů vytváří osobnost – svědka, který není ani on, ani ona, ale dokonalá rovnováha obou.
Sluneční síla je mužská energie. Dokud je hráč muž nebo žena, nemůže v sobě přijmout opačnou přirozenost, podobně jako hráč v družstvu na hrací ploše není schopen posoudit své vlastní výkony, protože jeho osobní připoutanost ke hře znemožňuje správné vnímání (percepci). Ale ten, kdo dělá rozhodčího, není osobně angažován. Není vázán k žádnému družstvu. Je svědkem, který může vidět chyby hráče.
Převažuje-li v hráči, který vibruje na nižších úrovních, sluneční energie, je jeho jednání zbarveno zaměřením na destrukci, moc a ztotožňování – podobně jako přílišný sluneční svit by planetu spálil. Je třeba vyvážit Slunce a Měsíc. Hráč který se sem dostane přes moudrost a pravé poznání, toto pozná a učí se vyvažovat energie ve svém těle.
Pod šestou čakrou se sluneční a měsíční energie navzájem obtáčejí a kříží. V šesté čakře se spojují. To je ten pocit jednoty, který charakterizuje úroveň sebekázně.
Pro lepší pochopení podstaty sluneční a lunární energie a jejich funkce v lidském organismu uveďme alespoň příklad baterie. Podobně jako článek baterie má i člověk anodu a katodu, pozitivní a negativní uzly. Když se oba dají do vodičového roztoku, vzniká proud. Anoda je pozitivní a většinou vyrobena z mědi, která je červená. Je to sluneční kov a srovnává se symbolem ohně – Marsem. Pro katodu se užívá zinek. Je to měsíční kov, modrobílé brvy. Elektrický náboj se seskupuje okolo anody a z anody se čerpá elektřina. Elektřina symbolizuje elektrický, mužský princip v lidském organismu.
V lidském těle je nádí pingala synonymem Jamuny – sluneční energie. Přímo souvisí s pravou nosní dírkou. Dýchá-li člověk pravou nosní dírkou, převládne pingala a nastávají nepatrné změny v chemismu těla, v dechu a pulsu. Pingala je zdrojem energie pro veškerou tvořivou práci. V době, kdy je aktivní prvá nosní dírka, nelze meditovat. Při pránajámě se často vyžaduje Sluneční dech, což znamená, že se má dýchat pravou nosní dírkou.
Jamuna je jedna ze tří svatých řek, které se stékají v Prajaga Rádžá (nyní Illáhábad) v Utar Pradéši. Poblíž jejich běhu se narodil Krišna.
49. Měsíční energie (Ganga)
Hráč se ocitá ve zdroji magnetické, ženské energie. Pociťuje ida nádí podél pravé strany páteřního sloupce. Ida nádí je zdroj výživy těla. Ženská energie je magnetická a přitažlivá, mužská je elektrická, působící silou.
Magnetická energie je v člověku těsně spjata s psychickou energií. Hráč, který vyvíjí více psychické energie, si automaticky vytváří osobní magnetismus, který k němu přitahuje ty, kteří jsou schopni se zmagnetizovat. Magnetismus je ve skutečnosti vyváženost polarity. Když jsou ve styku severní a jižní pól nějaké látky, schopné držet energii, vzniká magnetická síla. Proud energie z jednoho pólu na druhý nemá žádné překážky a vzniká magnetické pole. Tímtéž způsobem nastává nerušené proudění psychické energie při meditaci, která se provádí v době, kdy je v činnosti levá nosní dírka.
Meditací se hráč dostává k lunární energii. Získává schopnost pochopení ženského principu. Učí se, že vysoký příliv lidských emocí bývá v úplňkové noci, stejně jako vlny oceánu dosahují během úplňku vrcholu. Oboje je způsobeno „magnetismem“ Měsíce, který působí na planetu Zemi.
Přestože slovo lunacy (šílenství) bylo použito k označení spojitosti mezi lunárními cykly a šílenstvím, hráč, který je zde, se nemusí ničeho bát. Na této úrovni je veškerá energie sjednocena, ženská energie přestává být destruktivní a působí, že tento čtverec je jeden z nejvíce konstruktivních na celé hrací desce.
Levá (měsíční)nosní dírka neprospívá jen meditaci, ale také hudbě, tanci, procítění poezie, odstraňuje smutek, bolest a depresi a napomáhá ozdravení vědomí. Ida nádí vede hráče k měsíční energii, k oddanosti a vnímavosti.
Je všeobecným pravidlem, že levá nosní dírka by měla být v činnosti během dne a pravá v noci. Měsíc je potřeba ve dne aby vyrovnával převahu sluneční energie a v noci je tomu naopak.
50. Úroveň sebekázně (tapas lóka) Ádžňa
Tak jako bylo poznání středem zájmu v páté čakře, tak šestou čakru charakterizují tvrdá práce na sobě a pokání. Apas znamená pokání, umrtvování, pálení a praktikování meditací na odpírání sobě (sebezapření).
Tapas lóka je šestá ze sedmi hlavních lók. Je to oblast, která není zničena v Brahmově noci. Převažujícím elementem je vzduch, proto se zde všechny kombinace navzájem úplně pronikají bez jakýchkoli potíží. Přestože elementy už na pátém úrovni v lidském těle končí, v jistých lókách, ve zvláštních oblastech umístěných v prostoru, elementy ještě existují. Skrze tvrdou práci na sobě se do těchto lók, dostali ti, jejichž stav vědomí tomu odpovídal. V tapas lóce sídlí velcí asketové a jogíni – ti, kteří se vydali na cestu, odkud není návratu a kteří jsou zaměření na tuho pokání, aby byli schopni překonat tuto úroveň a dosáhnout další – satjá lóky, úrovně reality.
Rozvíjející se osobnost – svědek poznává své zbývající karmany a dává si svízelné úkoly, nutné pro jejich spálení. Tuhé pokání je nutné. Karmany se staly příliš těžkým břemenem na to, aby se daly vléci dále.
Hráč tapas lóky dosahuje buď přímo, praktikováním sudharmy na čtvrté úrovni nebo postupně po průchodu pátou čakrou, když rozvinul své svědomí a ovládl svůj systém Sluneční a Měsíční energie.
Po zážitku jednoty s veškerou realitou ztrácí fenomenální svět vnímaný smysly svou přitažlivost. Nyní má všechny elementy hráč pod svou kontrolou. Jeho vhled do podstaty časoprostoru mu umožňuje vidět počátek a konec stvoření. Žije v tomto omezeném těle – a stal se neomezeným. Ví, že je nesmrtelný duch v časem omezeném těle. Smrt přestává budit hrůzu. Zde chápe význam Já jsem to anebo To jsem Já – známé v sánskrtu jako tat tvamasi nebo hamsa. Začíná být znám jako paramhansa.
Na západě se mnoho mluví o „třetím oku“. Hráč se musí podrobit přísné sebekázni na úrovni tapasu, aby tomuto jevu porozuměl. Musí dělat pokání. Musí se vzdát ztotožňování muže i ženy.
Celé jeho posuzování sebe sama se musí úplně změnit. Poznává pak v sobě přítomnost Božství, pocítí v sobě svou vlastní nekonečnou podstatu. Jeho mantrou se zde stává ÓM – kosmická slabika, která vytváří rezonanci v celém jeho systému (těla) a pomáhá pozdvihnout úroveň energie. Každou hodinu dne, každou minutu slyší svůj vnitřní hlas. Hlas je stále pronikavější, až obsahuje všechny zvuky vnitřní i vnější. Ať je kdokoliv v jeho přítomnosti, zklidňuje se, ztišuje se a začíná slyšet tytéž vysokofrekvenční zvuky, které vydává jeho vlastní systém.
Každý hráč má specifický vliv na ostatní hráče, což záleží na jeho současné vibrační úrovni. Přítomnost lidí v první čakře bývá buďto děsivá nebo žalostná. Násilně se snaží zajistit fyzické přežití nebo hořekuje, že není schopen toho dosáhnout. Člověk druhé čakry, oddaný smyslovým požitkům, se snaží okouzlit a zalichotit. Jeho hlas je lichotivý a svůdný. Hráč třetí čakry se chová vyzývavě. Prosazuje své ego kdekoli a kdykoli je to možné, stále rozšiřuje okruh věcí, se kterými se ztotožňuje a usiluje o to, aby se jeho názory všeobecně uznávaly. Člověk čtvrté čakry inspiruje lidi okolo sebe. Našel své citové jádro a nemá žádné nepřátelské vibrace. Hráč páté čakry před sebou drží zrcadlo své vlastní zkušenosti, ve kterém se i jiní hráči mohou vidět. Přítomnost lidí šesté čakry dává poznat Božství. Ostatní hráči ztrácejí svá ztotožnění a zábrany a snaží se, aby jejich vědomí splynulo s vědomím toho, kdo se usídlil na úrovni sebekázně.
51. Matka Země (prthví)
Země není pouze planeta, jež se zrodila z ohně, je to živý organismus, mající schopnost rodit živoucí energii, symbolizuje veliký mateřský princip. Stejně jako matka dává mléko, tak také země dává výživu, životní sílu, jídlo a energii a přitom nerozlišuje pro koho jsou její plody, mezi vysokým a nízkým. Nesobecky plní zákon dharmy. Je tolerantní a trplělivá. Přestože jí ničí tělo i duši, poskytuje všem diamanty, zlato a různé vzácnosti.
Hráč objevuje planetu ohroženou bezprostředně hrozícím nebezpečím a trpící možná už nezahojitelnými ranami a cítí k ní velkou lásku.
52. Svět násilí (himsa lóka)
Hráč, který dosáhl šesté čakry, pozná jednotu veškeré existence. Lidská těla jsou pomíjivé formy. Skutečná podstata všech hráčů spočívá za říší jmen a forem. Ví, že smrt je jen změna ve scénáři života.
Svět je ale jeviště Líly a karmy. Každý hráč má možnost dosáhnout Kosmického Vědomí ve svém současném životě. Zákon karmy ale ukládá, že všichni hráči musí mít možnost dohrát své drama do konce. Skutky násilí v šesté čakře nejsou vyjmuty z těchto všudypřítomných karmických zákonů. Proto je ve světě násilí had, stahující hráče do očistce na čtvrtou úroveň, kde musí odčinit své skutky.
V historii byli lidé, kteří vibrovali na tomto poli. Zahajovali křížové výpravy, džihády a jiné „svaté války“. Tito pachatelé obrovských průvodů lidského utrpení a smrti se vždycky viděli jako velcí reformátoři vědomí. Je lépe zabít druhé hráče, než by měla jeho duše žít v nevědomosti – tak přemýšlí fanatik v šesté čakře. Konec konců, nikdo skutečně neumírá…
Skutečné násilí není možné dříve, než v šesté čakře. Násilné činy mohou udělat i hráči v nižších čakrách,m ale tyto skutky oni posuzují jako sebeobranu, jako reakci proti hrozbě zvenčí. V šesté čakře hráč poznává, že žádné hrozby zvenčí nepřicházejí. Násilí v první čakře se děje kvůli penězům a vlastnictví. Ve druhé čakře kvůli sexu a potěšení. Ve třetí čakře vyvolává násilí žízeň po moci. Člověk ve čtvrté čakře zabíjí, aby uspořádal karmu, aby vyrovnal staré dluhy. Agnosticismus je pohonem násilí v páté čakře. V šesté čakře založení kultu, vyznání nebo náboženství nevyhnutelně nese i podnět k přílišnému tlaku a násilí. Ti, kteří byli odpovědni za tyto nesvaté války, byli velcí asketové, kteří prováděli tvrdé pokání, aby získali síly. Ale jestliže jsou špatné karmany, může asketismus vést k druhu nebezpečného solipsismu. Hráč věří, že má úplnou, celou pravdu, že je Bůh nebo jeho posel. Ti, kteří nesouhlasí, jsou špatní, proto jsou ospravedlnitelné všechny prostředky na jejich obrácení. Lépe aby zemřeli a pochopili, než žili v nevědomosti?
V nižších čakrách není svoboda v jednání. V šesté čakře se stává člověk svým pánem a získává velké síly přísností k sobě a pokáním. Tato moc se v himsa lóce obrací v násilí. Hráč je násilný nejprve sám k sobě, než se začne chovat násilně k ostatním. Být násilný – to vyžaduje dokonalou sebedůvěru. Tato sebedůvěra nepřijde dříve, než v šesté čakře. Co bylo v nižších čakrách reakcí, to se teď stává druhem duchovní vzpoury.
Nedostatek přizpůsobivosti, tolerance a duchovní oddanosti ho strhává dolů do ještě tvrdšího pokání v očistci, kde musí upřímně litovat svých skutků, aby mohl pokračovat ve hře a nalézt cestu duchovní oddanosti.
53. Svět tekutin (džala lóka)
Voda do sebe přijímá teplo a vytváří pocit chladu. Vnitřní teplo se může v hráči projevit formou agrese. Musí projít přes čisté vody této lóky, aby uhasil spalující energii násilí a přeměnil ji ve vřelou vytrvalost duchovní oddanosti.
Voda je jeden z pěti elementů. Váže věci k sobě. Váha lidského těla je tvořena v první řadě vodou. V suchých oblastech, kde je voda buďto hluboko pod zemí nebo vůbec není, je země křehká a rozdrobená, nazýváme ji písek. Písek nedrží vodu. Voda rychle proteče, protože jednotlivá zrníčka nemají žádnou zadržovací kapacitu. Země je tam neplodná, téměř bez života. Voda je odpovědná za plodnost, klíčení a růst. Růst sám je procesem žáru, tepla, ohně. Takto oheň „požírá“ vodu a dává životní energii, která se projevuje formami života na povrchu planety.
Voda nemá žádný tvar – přijímá formu podle tvaru nádoby. To je také hlavní vlastnost hráče v šesté čakře – schopnost konfrontovat se sám se sebou, se svým Já. Skutečná hra začíná, až hráč ztrácí pocit, že je hráč. Předtím, než dosáhl šesté úrovně a schopnosti odložit svůj tvar, hráče se chytaly peníze, sex, moc, karma a hledání poznání. Hra začíná v šesté čakře, kdy člověk obdrží poznání a mizí jeho iluze,s že jeho forma je totožná s hráčem.
54. Duchovní oddanost (bhakti lóka)
Bhakti čili duchovní oddanost je založena na učení, že „Láska je Bůh a Bůh je láska“. Bhakta miluje své Božství a jako milenec je zcela oddán svému protějšku. Bhakta pociťuje oddělenost a nesmírně touží se setkat nebo jen alespoň letmo uvidět toho, kdo miluje. Nic jiného jej nepřitahuje, nic neláká jeho pozornost, všechno ostatní je bezvýznamné. Jídlo, spaní, sex, všechna připoutanost a pocity zodpovědnost, všechno už není důležité. Je ovládnut pocit oddělenosti a pláče v touze po záblesku boží milosti. Když je milovaný požehnán božskou milostí, pociťuje neoddělitelnou jednotu, zakusí pak vědomí, ve kterém není dualita. On a jeho Pán jsou pak jedno -.tato božská zkušenost oddaného ujišťuje o úžasné milosti, která plyne z Božství.
Bhakti je nejsnadnější cesta, nejpřímější způsob, jak dosáhnout zkušenosti Božství. Veškerá jóga a džňána spočívá na základním kameni opravdové víry, vřelé oddanosti, skutečné bhakti. Nic není vyššího nad lásku a bhakti je náboženstvím lásky. Bůh je skutečná láska. Zažehnutí svící lásky jiskrou poznání a praktikovat jógu lásky – to je bhakti.
Tady, na posledním stupni šesté čakry, když je hráč čistý a přizpůsobivý (přijímá věci tak, jak jsou)´poznává skutečnou cenu hry. Chápe realitu jednat tak, jak existuje i tak, jak se jeví. Poznává nezbytnost úrovně sebekázně, nezbytnost džňány, pravého poznání, vhodného náboženství a nesobecké služby. Vidí také, že hněv, pýcha, nicota, smutek a nevědomost – to jsou všechno velmi důležité stránky, zkušenosti. Je za veškerým ohodnocováním. Vše má pro něj stejný význam a platnost. Ví, že dokud zůstává v tomto těle, povede ho kostka karmy od čtverce ke čtverci, stále dál. Ví, že se cestou stane obětí hada a stejně ví, že nalezne i šípy.
Všude kolem sebe vidí hráč tutéž hru, hranou ostatními, všichni procházejí týmiž stavy v rozličných rytmech a s rozličnou intenzitou. Díky ovládnutí své vůle dosáhl vnitřní rovnováhy. Pro další vývoj potřebuje citový střed svého života. Pro ztrátu svých ztotožnění nepotřebuje nic jiného než ztotožnění s božstvím, s jednou formou nebo se všemi. Jedna forma se v bhakti lóce stává i všemi ostatními. Ať nalézá Božství v jakékoli podobě, všechny ostatní jsou tam též přítomny. Forma se doslova stává Božstvím a On se mění v oddaného bhaktu. Dříve, když ještě nepřijal hru za svou a vibroval v šesté čakře, jeho energie se hnala příliš rychle a měl sklony k násilí. Ale přijetí Líly ho naplňuje láskou i k samotné hře.
Všechny čtverce hry vidí jako hru božské energie a cítí jednotu s každým z nich. Všechny jsou projevením Pána. Proto přichází opravdová bhakti v šesté čakře. Subjekt a objekt, poznávající a poznávané. Božství a oddaný … vše se spojuje v Jedno. Až v šesté čakře toto hráč pochopí, různost věcí se sjednotí v Jednom.
Ve čtvrté čakře je dualita. S poznáním v páté čakře přichází jednota. A duchovní oddanost je šíp, který vnese do oceánu kapku, která v sobě oceán rozpoznala.
Toto je jediná přímá cesta ke Kosmickému vědomí. Jeho podstatu nelze realizovat ryzí džňánou nebo pravým poznáním. Je to duchovní oddanost, která umožňuje vidět Kosmické Vědomí jako přítele a realizovat Božství tváří v tvář. Poznání a moudrost dávají hráči pouze vědomí kosmických principů. Oddanost umožní hráči vidět Absolutno projevené v každé zkušenosti. Božská přítomnost je všude a ve všem.
„Džňána staví moudrého člověka mimo hru, zatímco bhaktí z něj dělá božské dítě, které je na hřejivém klíně své Matky a je zahrnováno laskavou ochranou svého Otce. Moudrý člověk musí urazit dlouhou cestu, aby uviděl Boha. Bhakta je stále obklopen Božstvím v jeho nesčetných jménech a formách, v každodenní zkušenosti.“
55. Egocentrismus (ahamkár)
Aham znamená „já“ nebo „já jsem“ a kára znamená formu. Když se Já (átman) připojí k nějaké formě, vznikne ahamkár. Nejčastěji se ztotožní s osobností hráče a pak je to Já uvězněno v kleci sobectví a iluze. Pro kára znamená nejvyšší aspekt reality, splyne s pravdou.
Manas neboli mysl hráče hodnotí vše, co vnímají smysly. Pomocí buddhi (rozmysl, intelekt) tyto výsledky hodnocení dokáže pochopit a třídit. Čitta umožní hráči prožít smyslové vjemy. Ahamkár vnímá tyto smyslové vjemy. A není-li ahamkára spojená s Kosmickým Vědomím, vzniká egocentrismus, hráč se ztotožňuje s jemu nejbližší formou ega. Ego je přímým důsledkem pociťování sebe - čitty.
Tato hra je také dobrým příkladem bující ahamkár. Osobní předmět hráč putuje po hrací desce z jednoho pole na druhé podle zásluh. Hráč se většinou jako dítě pyšní (třeba jen ve skrytu duše) posunem, který mu přinesl rychlý šíp ale stejně tak když ho had stáhne z výšin zpět dolů. Prožívá-li přirozené emoce, je ke hře připoután a je stále ještě obětí egocentrismu a zapomněl na svou božskou podstatu.
Na sedmé úrovni se hráč dostal téměř na vrchol, má všechno, oč usiloval. Ale pokud nepřekonal své ego a je zaměřen příliš na sebe, na svá přání, necítí pokoru a lásku, neohlíží se na ostatní, stává se egoistou a padá dolů. Jen ten, kdo se rozplyne se v čisté vibraci pokory a lásky, jeho podoba zmizí a on přechází ještě výš.
„Splynutím s Kosmickým Vědomím se jeví egu jako smrt. Chce-li hráč dosáhnout osvobození, musí odhodit pryč svůj starý styl života a představy. Ale ahamkára nechce zemřít. Chce zůstat u starých ztotožnění. A tento odpor vzrůstá tím více, čím více se hráč přibližuje svému cíli.“
56. Prvotní vibrace (Ómkara)
Hráč přichází na pole prvotní vibrace. Zde si uvědomuje sílu zvuku a věčnou pravdu: „Na začátku byl zvuk - slovo. A to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl sám Bůh.“ Teprve na tomto poli hráč objeví, že ÓM je skutečně zvuk veškerého bytí. ÓM je unikátní ve všem přítomný zvuk vesmíru. Je to nejjemnější forma existence energie. „ÓMKARA – to je úroveň, kde vibrace produkují zvuk ÓM, zůstávajíce tak věrny své dharmě.“ Pomocí ÓM může hráč čerpal ze zásobárny kosmického vědění a poznat věci, se kterými se ve svém životě dosud nesetkal. ÓM je základem všeho. ÓM je bzučivý zvuk, chvění a každý tento zvuk vydává. Je to i velice účinný prostředek k odstranění psychického i fyzického napětí.
V ÓM je princip stvoření, udržování a ničení. ÓM obsahuje všechny aspekty Božství.
Na poli prvotní vibrace ÓM hráč prožívá klid a jednoduchost života, chce se ztišit a žít bez zbytečných konspirací. Uvědomuje si svůj život a konná vědomě.
57. Svět plynů (vájú lóka)
Hráč, který přišel do vájú lóky, je životní silou, životním dechem, stává se proudem energie, která řídí pohyby celé atmosféry a získává nadvládu nad hmotou a tíhou. Dík svým karmanům vibruje na vysoké úrovni.
Na sedmé úrovni se nachází vájú lóka – svět vzduchu, kde se projevuje vájú jako podstata fyzického elementu vzduchu, není totéž proudění nebo vzduch, který nacházíme na fyzické úrovni. Ve vájú lóce přebývají marutové, přátelé a bratři Indry, kteří naplňují Zemi životní silou pránickou energií a životním dechem duší. Vzduch je pro život nezbytný, je přítomen všude. Každá buňka má prostor pro vzduch.
Hráč poznává, že nastala změna. V šesté úrovni ve světě tekutin mají kapaliny má stále ještě formu a zabírají určitý prostor, nyní již ve světě plynů ztrácí důležitost prostor a pocit formy.
58. Úroveň světla (tédža lóka)
Zde se hráč dostává do světa světla, do tédža lóky. září a stává se sluncem, světlem. Celé tělo má prozářené a dává světlo všem okolo.
„ÓMKARA je zvuk. Po zvuku následuje vzduch, vájú lóka. A po vzduchu přichází oheň, tédža, ten jemný element, který umožňuje projevení všech forem. Oheň nemůže bez vzduchu být, stejně tak jako se hráč nemůže dostat do tédža lóky, pokud by neprošel světem vzduchu.“
Do tédža lóky se nemůže hráč dostat jinak než postupným a přiměřeným vývojem, nevede sem žádný šíp.
59. Úroveň pravdy - reality (satjá lóka) Sáhasrára
Satja je pravda, realita, Bůh. Na tomto poli hráč „uskuteční sám sebe“. Přichází do satjá lóky, kde poznává, že blaženost je pravda bytí, poznává satčitánandu (sat-pravda, čit-bytí, ánanda–blaho). Je ve stavu samádhí, v oceánu blaženosti. Je uprostřed sedmé úrovně, kde převažuje prostor – akáš. Hráč vnímá harmonii a vyváženost se silami kosmu.
„Hráč přichází do Šabd Brahman a je blízko vysvobození z neustálého koloběhu zrození. Za touto úrovní je již Vaikunta - příbytek Kosmického Vědomí. Šabda Brahman je úroveň prvotních vibrací – ÓMKARA. Po průchodu úrovní primárních vibrací je hráč schopen zakotvení v realitě. Šabda je slovo aum (ÓM),“
Zažil harmonii, poznal pravdu, přesto není dosud osvobozen. Musí ještě dále kráčet po cestě vlastních karmanů.
60. Pozitivní myšlení (subuddhi)
Subuddhi je pravé porozumění, vědomí bez duality. Přichází teprve po dosažení úrovně reality. V satja lóce hráč získává dokonalé vědomí a pocit jednoty. Dualita se rozplynula a nejsou žádné rozpory. Ve všem vidí Božství.
Na této úrovni intelekt plní stále svou úlohu - rozlišuje, poznává rozdíly a zvažuje. Pokud hráč hodnotí z pozice sedmé čakry, netýká se jeho hodnocení vnějšího světa, ale obrací se dovnitř k poznávání vnitřní reality. Každé hodnocení způsobuje změnu v těle a hráč je může procítit.
V Kosmickém vědomí nemají symboly význam, i osobní symbol hráče se ztrácí. Dokud nevstoupí do Kosmického vědomí, stále na hráče působí čtyři schopnosti vědomí – buddhi, man, čitt a ahamkár. Ahamkár se ve své negativní formě stává egoismem. Buddhi má také pozitivní a negativní podobu. Čitt zůstává stálé činná a ve spojení se třemi gunami.
Napřed musí hráč dosáhnout úrovně realizace a teprve poté se může buddhi osamostatnit. Až zakusí stav samádhi a s pomocí poznání, které hráč získal, začíná buddhi analyzovat a třídit zkušenosti. Buddhi získává teprve na této úrovni pozitivní nebo negativní směr.
Pozitivní způsob vibrace – subuddhi se dosáhne následováním dharmy. Dharma je šíp, který hráče zavede k pozitivnímu myšlení. Pozitivní myšlení a dharma – to jsou dva z nejmocnějších nástrojů ve hře, které urychlují hráčovu cestu k osvobození.
61. Negativní myšlení (Durbuddhi)
Negativní myšlení strhává hráče, který nedodržuje zákon dharmy a pochybuje o kosmické podstatě bytí a o božské přítomnostiu, dolů do nicoty. Durbuddhi představuje negativní ohodnocení, něco, co není hráč schopen přijmout. Ztrácí tak možnosti, staví si na své cestě barikádu.
Chce-li hráč dosáhnout svého cíle, musí být schopen přijmout cokoli, co mu svět předkládá. Pokud něco odmítá, pokud má pochybnosti, není připraven procítit, že Božství je přítomno ve všech věcech a odmítá tím i Boha. Protože Bůh je realita a vše je Jeho projevem. Durbuddhi popírá Boha. Hráč klesá, aby se znovu pokusil získat pozitivní mysl a vzdal se vzdorovitému oponování, při které ztrácí energii nutnou k pokračování na cestě. Vysílen padá na pole nicoty. Nemá naději na osvobození, pokud znovu nepřijme to, co odmítal. Není pomoci, prochází pole druhé úrovně a může pomoci k rychlému skoku jen šíp milosrdenství nebo dobrých skutků, jinak musí pykat za svůj negativismus a znovu hledat svou dharmu.
Vše je proměnlivé, i nicota je jen přechodný stav. Pouze Kosmické Vědomí je neměnné.
62. Štěstí (sukha)
Hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli, cítí opravdové štěstí. Psychická i tělesná rovnováha – to je štěstí. Hráč posiluje své štěstí prozpěvováním ÓM, nasloucháním hlasu svědomí, dosažením samádhi a udržováním pozitivního intelektu.
Pokud hráč opojen štěstím nezapomíná na své karmy, pokud ho nepřemůže lenost a uskutečňuje svou dharmu, získává možnost dosáhnout Kosmického vědomí. Zapomene-li na dharmu pocítí důsledek hada tamasu.
Na tomto poli se může rozhodnout o všem. Jde o to, jak hráč prožije záplavu štěstí, které je oslavou konce, jež je nadosah. Topí-li se v blaženosi štěstí, zahyne. Žije-li, vědom si sukha dátá (dárce štěstí), splyne s Kosmickým Vědomím.
Opravdové štěstí cítí hráč, který je v dokonalé rovnováze a blíží se svému cíli. Nic nezavrhuje a přijímá vše, co mu život předkládá. Pociťuje štěstí přicházející z poznání, že cíle lze dosáhnout, tedy i když se musí vrátit zpět na Zem.
63. Temnota (tamas)
V sánskrtu tamas znamená temný, neboli bez světla, ale také had. Je to had temnoty, nejdelší had ve hře, který hráče neúprosně stahuje z úrovně realizace na pole iluze.
Tamas je nevědomost, temnota a iluze. Hráč pokládá smyslové vjemy za důležité. Často přichází po pocitu štěstí, kdy si hráč mylně myslí, že se ocitl na konci hry a již je mimo vliv zákona karmy. Naopak ocitá se před poslední úrovní.
Hráč žije v iluze, nevidí podstatu stále se opakující hry. Nekončí, stále se opakuje, dokud se neosvobodí. Chce se vyhnout zákonu karmy a proto je nečinný. Najednou nechápe, že karma je dharma činnosti, tedy povinnost jednat. Hráč zde zapomíná, že dosažením samádhi ještě nezískal osvobození. Pole temnoty ho zastíní a proto není schopen čistě žít. Na této úrovni i jeho nevědomost způsobuje další karmy. Tím, že se snaží vyhnout nějakému karmanu, také vytváří karman.
Lenivost, nevědomost, nečinnost, temnota, zanedbání povinnosti stahuje hráče zpět až na první úroveň.
Tamas znamená také stav hlubokého spánku, při kterém se smyslové orgány úplně uzavřou vjemům a pozornost se rozpouští. Hráč, přestože dýchá, vypadá jako mrtvola. Podobně i v meditaci je také veškerá činnost mysli zastavena a smysly uvnitř. V meditaci kraluje satva, ale ve spánku tamas. Sklouznout ze satvického nečinného stavu do přechodného stavu spánku, který končí v hlubokém spánku, je snadné. Přestože se může projevovat tamas po celou hry, zde je nejnebezpečnější. Teprve na této úrovni se stává tamas hadem, který zcela mění směr proudění energie a vrací hráče do iluze.
64. Prákrtí lóka
Prákrtí je energie ve své prvotní formě. Prákrtí v sánskrtu znamená původ, zdroj, původní podobu věcí, strukturu, zem, matku, materiální příčinu, látku, ze které se formuje všechno. Je to vědomí nabité energií, nerozlišitelná vibrace vědomé energie. Vytváří nové projevy, nové druhy energie.
V Bhagavadgítě Krišna vypráví o prákrtí projevené a božské. Projevená prákrtí je základním pilířem existence světa, je to země, vzduch, voda, oheň a éter (akáš), ale i mysl (manas), intelekt (buddhi) a ego (ahamkár). Osm hrubých projevů. Božská prákrtí je Mája Šakti. Ale nesmíme opomenout, že projevená prákrtí má původ v božské prákrtí.
Krišna Ardžunu nabádá: „Poznej ještě druhou prákrtí, mou přírodu, vyšší, která podepírá život všeho, co ve vesmíru existuje.“ To je ta nezničitelná prákrtí, vůle Nejvyššího, která je věčná. Je za sedmi lókami, za akášou. Převládá zde mahát, resp. mahá tatva, neboli velký element, ze kterého se vynořuje osm nižších elementů.
Když je proces projevení dokončen, vstupuje na cestu. Hráč poté, co nejprve sestoupil od jemného k hrubému světu, začíná na fyzické úrovni. Pomocí duchovních disciplin překonává sedm úrovní.
Do sedmé úrovně hry má hráč před sebou projevenou prákrtí. Po překonání těchto sedmi úrovní získal zkušenosti a perspektivu. Překonal na nižší úrovni tamas a proto se může dostat do prákrtí lóky a nahlédnout i do božské prákrtí. Je schopen vidět, co je za světem smyslových objektů, je schopen porozumět třem gunám.
65. Vnitřní prostor (urant lóka)
Hráč překoná sedmou řadu poznává prakrti, ocítá se ve velkém vědomí. Mizí dualita. Hráč objevuje svůj vnitřní nekonečný prostor.
V uranta lóce již hráč nevnímá sám sebe, mizí veškeré pocity oddělenosti. „Hráč odhaluje nezměrné hlubiny uvnitř sebe. Vidí evoluci i zanikání všeho stvořeného v prostoru jediného dechu. Vidí, že všechna omezení jsou klamná. Porozuměl podstatě prakrti a realizoval jednotu, která leží za vším, co je projeveno. A nyní s touto jednotou splývá.“
Nic nepociťuje, prožívá harmonii, nerozděluje na dobro a zlo, ctnost či neřest. Existuje, ničemu nebrání.
Světci ve starých púránách a samhitách popisují uranta lóka. Svou osobní zkušenost s kosmickým poznáním ve jejich těle proudícím popsali velmi živě. „Stali se čočkami v lampách ryzího poznání, neměli nic, ale porozuměli všemu.“
66. Ánanda, blaho (ánanda lóka)
Ánanda je nejvyšší pravda, podstata bytí. Vědomí je pravda, bytí a blaho – satčitánanda.
„V procesu projevování se Já pomalu přikrývá pěti obaly.“ Uprostřed je Kosmické Vědomí, které během období projevování jedná jako individuální vědomí.
První ánandamajá kóša je nejjemnější obal blaha, čistých pocitů ryzího vědomí. Druhý obal vidžňánamája kóša je obal ega - oddělené reality a hondotícího intelektu. Třetí je manomaja kóša, obal mysli, která koná podle vjemů smyslových orgánů: uši, kůže, oči, jazyk a nos. Plní pak individuální příkazy ze světa přání. Čtvrtá pránamaja kóša, neboli obal prány, životní energie, která pracuje ve všech systémech a orgánech těla včetně krevního oběhu, dýchání a nervové soustavy. Pátá anamaja kóša je nejhrubší obal.
Ve skutečnosti si hráč uvědomuje nejbližší hrubý obal anamaja kóšu a jen otevřeným vnímáním pocítit další své obaly. Teprve po překonání čtyř obalů procítí blaženost – ánandamaja kóša.
Ánanda je základní vlastnost vědomí. Není to štěstí, radost nebo potěšení jak jej známe ze světského života. "Ánanda je prvotní a základní pocit, vedle kterého je všechno ostatní jen projevem." Áananda je nad všemi pocity a sídlí neustále v srdci hráče. Může použít jen pohyby, gesta a výraz. Ánandu však nelze nijak popsat nebo vyjádřit. Hráč ji musí zakusit sám.
V uranta lóce končí pocit vnímání sebe. Svět smyslových podnětů se sjednotil a vytvořil jinou rovinu - jedinou realitu. Rozmanitost vystřídá jednoduchost. V prakrti lóka hráč poznal, že všechny smyslové objekty jsou výrazem světa. Zde zůstává jediný pocit – blaho. Pokud však hráč nezíská moudrost, pak je cesta těžká. Postupuje vzhůru, vědom si své dharmy, jen tak se vyhne nebezpečným a zrádným hadům.
67. Kosmické dobro (Rudra lóka)
Zde se odehrává konečná očista hráče. Tato lóka je za projeveným vesmírem. Je podobně jako ánanda lóka tvořena elementem blaha.
Rudra je jedno ze jmen Šivy. A Šiva má velký úkol. V neustálém koloběhu po fázi stvoření a fázi udržení projevených forem, je On nakonec tím, kdo zničí či rozptýlí. Všechno, co existuje, prochází cyklem zrodů, udržování a rozpadu. Jsou to tři síly Stvořitele, který není sám nikým stvořen a který stvořil vše. Ze své vůle stvořil tvořitele (Brahmu), ochránce (Višnua) a ničitele (Šivu). Patří k sobě, neboť ukazují božskou vůli.
Šiva sjednocuje individuální vědomí s Kosmickým Vědomím, proto pokud hráč nezničí své klamné představy o sobě o své individualitě, není možné spojení a trvalé splynutí.
Šiva je symbolem kosmického dobra. Vývoj individuálního vědomí je zde dokončena. Stačí jen jediný krůček ke splynutí s Kosmickým Vědomím.
Základním cílem lidské existence je poznávat pravdu, cítit blaženost a konat dobro. Bůh je satčitánanda. Čit znamená Bytí, sat je pravda a blaženost či krása je ánanda. Kráčí-li hráč po této stezce – satjam šivam sundarum – Pravda, Krása, Bůh - je satčitánandou. Jsou to současně tři aspekty vědomí, známy také jako bindu, bidža a náda. A jsou uctívány jako tři prvotní Síly: Brahma, Višnu a Šiva.
A k tomu, aby člověk činil dobro, musí znát pravdu. Pravé poznání je šíp, kterým se hráč dostává z páté úrovně přímo do této lóky. Hráč, který je zde, neklade žádný odpor proudu dharmy. Jednoduše dělá svou povinnost, dělá to, co po něm požadují kosmické síly.
Rudra lóka je jeden ze tří středních čtverců v nejvyšší řadě hry. V těchto prostorách sídlí Božské síly, se kterými se hráč snaží sjednotit. Zde poznává pravdu – kosmické dobro. Podstata kosmického dobra je pravda a jeho formou je krása a blaho.
Rudra představuje strašlivou ničící formu Šivy, zrozený z křiku a pláče Stvořitele. Díky jeho milosti smrtelníci žijí, hrají Božskou hru a tvoří, ničí nebo prožívají své karmy.
[color=#FF0000][b]68. Kosmické vědomí (Vaikunt lóka) [/b][/color] - cíl
Je nad všemi ostatními lókami, v říši, která je za nimi - lóka Kosmického Vědomí - Vaikunt lóka.
Hráč zná její důležitost a význam již na úrovni Bytí, touží po mókši – osvobození, přestože ho svádějí z cesty různá přání.
Zde přebývá Višnu, veliký Ochránce vědomí na jeho cestě vzhůru. Višnu je podstata veškerého stvoření, Kosmické Vědomí, Pravda.
Hráč se může věnovat aštanga józe – osmidílné cestě a procházet krok za krokem osm úrovní nebo může být oddaným bhaktou. Může zvolit jakoukoli cestu, příjde tam, kde sídlí Višnu a bude přímo nad úrovní reality, protože nejvyšší realita je Pravda. Ve vaikunt lóce je osobní symbol - prsten zbytečný, bez významu. Hra končí a je jen na hráči, co se dál stane.
Můžete vstoupit do hry znovu a znovu. Můžete hledat svůj skutečný domov. Můžete se sám sobě schovávat. Můžete navždy zůstat mimo hru. Můžete pomáhat ostatním na cestě k domovu. Vyberte si sám, jste svobodný.