Poradna zdarma

[b][size=150]Jakou hru hraje Bůh?[/size][/b]

103. Svojí vlastní silou máji (iluze) skrývá neměnná jednota (Bůh) sama sebe (třebaže září jasněji než cokoli jiného) a do prostoru mysli vyhazuje lano tří stavů a drží ho svisle. Vytváří pak jedince, který mylně považuje tělo za já a v těle balancuje na laně. Takto si Bůh hraje svoji božskou hru!

103. Já – podobno kouzelníkovi – přebývá bez změny ve stavu turíja a silou své máji zůstává skryto pohledům těch, kdož jsou májou zaslepeni. Do prostoru mysli vrhá lano avašthas (tří stavů – bdění, snění a spánku), takže ti, kdo jsou s těmito stavy svázání, prožívají zkušenost šplhání po laně. Těmito třemi stavy si s nimi hraje a předvádí jim prapodivnou a proměnlivou kouzelnickou podívanou.

Sádhu Óm: Třemi stavy se myslí bdění, snění a spánek. V samotném textu je jinak použito podobenství s kouzelnickým trikem, prováděným potulnými kejklíři v indických vesnicích. Kouzelník, schovaný za scénou, vyhodí do vzduchu lano, které zůstane natažené do výšky, a pak svému pomocníkovi přikáže, aby po laně vyšplhal až na vrchol. V tomto přirovnání je Bůh roven kouzelníkovi, Srdce je jeho úkryt, lano představuje tři stavy a jedinec je pomocník kouzelníka. Ale všechno je to jen trik, projevující se v pohledu okolostojících, a je proto neskutečný. Stejně tak je neskutečné i stvoření, udržování a rozpuštění, které se jeví jako boží hra. Tato hra je spatřována jen pohledem nevědoucích.

David Godman: Tradiční indický trik s lanem představuje pečlivě provedenou iluzi, kde kouzelník hází do výše lano, které bez jakékoli opory zdánlivě visí ve vzduchu. Kouzelníkův pomocník pak po laně vyšplhá a když dosáhne vrcholu, zmizí jako pára nad hrncem. V tomto verši je Já přirovnáno ke kouzelníkovi, který v mysli lidí, domnívajících se, že zakoušejí tři avašthas (bdění, snění a spánek), vytváří iluzi světa. Turíja je pak čtvrtý stav, podklad, v němž se tři stavy střídavě projevují. Ve verši je zdůrazněno, že Já dává vzniknout iluzi světa, aniž by se samo jakkoli proměnilo či pohnulo.



104. Z pohledu nevědoucího se může někdy zdát, jako kdyby svrchovaný Pán, který obdařil máju mocí své autority, byl sám spoután jejími zrádnými pravidly (která klamou jedince).

104. Paramíšvara (svrchovaný Pán), který stvrdil moc máji svojí autoritou, se z pohledu extrovertně zaměřených jedinců může jevit rovněž jako subjekt, podléhající záludné moci této mocné máji a jejím kouskům.

Sádhu Óm: Verš říká, že Pán, přebývající jakožto Já, udělil máji (iluzi) sílu a schopnost vyzkoušet aspiranta, zdali není nepozorný, čímž dovoluje vyvstávat já-myšlence. Jakmile je já-myšlence dovoleno vystoupit, není pak divu, že se dokonce i Bůh a džňánin budou rovněž jevit svázaní silou máji. Toto zdání je však klamné a existuje jen v pohledu iluzorní já-myšlenky.

Dokonce i v životě Bhagavána Šrí Ramany byly situace, kdy se zdálo, jako by souhlasil s některými z pošetilých představ světských lidí a jako by snášel nesmyslné situace, které byly těmito lidmi vyvolány. Tohle všechno se však takhle jevilo jev z pohledu nevědoucích.

Muruganar: Íšvara, který učinil máju mocnou, se ostatním lidem jeví že je májou spoután a podřízen její autoritě. Na otázku, jak je to možné, se odpovídá, že dokonce i věčně svobodné bytosti božích vtělení vypadají, že se sami chovají, jako by byli podřízeni síle máji. Ve skutečnosti ale pro ně neexistuje žádné područí.

(DG) Bhagaván: I neobyčejně vznešený Padam (Íšvara) jedná, jako by byl pod vládou činů šakti, třebaže to on uvedl tuto sílu v chod. (Padamalai, str. 10. verš 52)



105. Jako všechny bytosti, pohyblivé, či nepohyblivé, začnou vykonávat jim příslušné činnosti pouhou přítomností Slunce, které vyšlo bez jakéhokoli předchozího úmyslu, tak i všechny činnosti jsou vykonávané Bohem, (který popravdě ani nekoná a ani nemá nějaký záměr), jak se uvádí ve svatém písmu.

105. Stejně jako se pouhou přítomností slunce, které vychází na oblohu bez jakéhokoli chtění (sankalpa), začnou všelijak pohybovat nejrůznější druhy cítících bytostí a neživých objektů, tak se také skrze (pouhou přítomnost) Pána odehrají děje světa.

David Godman: Následující Bhagavánova slova pocházejí z dialogové verze Kdo jsem já?. Myšlenky, v tomto výňatku prezentované, jsou dále rozvedeny ve verších 106–109.

Otázka: Není všechno prací Boha?

Bhagaván: Slunce vychází bez touhy, úmyslu či úsilí. A pouhou jeho přítomností zažehne křemen oheň, lotos kvete, voda se vypařuje, lidé konají své rozličné práce a pak odpočívají. Jako se jehla v přítomnosti magnetu pohybuje, tak i bytosti konají své činy pouhou přítomností Boha, která bytosti ovládá svými třemi či patero funkcemi, a to v souladu s jejich karmanem. Bůh nemá žádný záměr. Nedotýká se ho žádný karman. Je to podobné, jako když světské činnosti neovlivňují slunce, nebo jako přednosti a nedostatky každého ze čtyř základních prvků neovlivňují všeprostupující prostor.

(Pozn. překl.: Trojice, resp. pětice funkcí Boha – vznik, udržování a zánik, zahalování a milost/odkrytí zahalení. Čtyři základní prvky – země, voda, oheň, vzduch.)

[size=150][b]Smysl rozličných teorií o stvoření[/b][/size]

102. Proč se na různých místech Véd popisuje stvoření rozličným způsobem? Jejich jediným záměrem není dokazovat nějakou správnou teorii stvoření, ale přinutit aspiranta zkoumat pravdu, která je zdrojem stvoření.

102. Nejhlubším záměrem svatých písem, která popisují stvoření postupně různým způsobem, není dokázat tu správnou teorii stvoření, ale podpořit zkoumání svrchované skutečnosti, která je primárním zdrojem tvorby. To je skutečný smysl svatých textů, který se schovává za popisy detailů tvoření.

Sádhu Óm: Kdyby bylo stvoření skutečné, písma by jej popisovala jen jedním způsobem. [b]Ale jejich rozmanité teorie umožní si vyjasnit názor, že stvoření skutečné není. Zralým aspirantům to umožňuje odhalit klamnost těchto představ o stvoření. Védy učí protichůdným teoriím schválně. Tyto protiklady však nalézáme ve Védách jen při popisu stvoření. U popisu podstaty svrchovaného Já se nikdy neobjevují.[/b] Ohledně Já panuje shoda a jednohlasně se říká: „Já je jednota, dokonalost, celistvost, věčnost, neměnnost, sebeozařování atp.“ Z toho máme chápat, že skrytým záměrem za těmito protichůdnými teoriemi o stvoření je nepřímo aspirantům odhalit nezbytnost zkoumání Já, které je zdrojem všech názorů o stvoření.

Muruganar: Džňáninská písma nakonec učí vysoce vyspělé aspiranty nauce adžata, protože jakmile na takové vyučování dojde, tito aspiranti jsou s ní v naprosté harmonii. Rozvláčné popisy posloupností rozmanitých stvoření v písmech jsou tu jen proto, aby v těch, kdo jsou schopni poznat pravdu pečlivým zkoumáním, toto zkoumání podnítili.

David Godman: Slovo „popisují“, která se nachází v úvodu verše, vlastně znamená „vytvářejí.“

Otázka: Je-li celý vesmír formou mysli, nevyplývá z toho, že vesmír je jen iluzí? A když to tak je, tak proč se o stvoření vesmíru zmiňují Védy?

Bhagaván: [b][color=#FF0000]O tom, že vesmír je pouhou iluzí, není vůbec pochyb.[/color][/b] Hlavním smyslem Véd je umožnit poznání pravého brahman, když se nejdříve dokáže, že projevený vesmír je klamný. Jen kvůli tomuto připouštějí Védy stvoření světa. Jiný důvod v tom není…

…účel Véd je jasně zřejmý ze skutečnosti, že popisují stvoření různým způsobem. Smyslem je jen učení o pravé podstatě brahman, když se nejprve jakkoli prokáže iluzorní povaha vesmíru. To, že je svět iluzorní, může každý člověk snadno poznat ve stavu uskutečnění, který existuje v podobě zakoušení naší blažené podstaty.

[b][size=200]Nauka o nestvoření
(adžata siddhanta)[/size][/b]

100. Ačkoli Ramana učil rozličné nauky podle úrovně chápání těch, kdo jej navštívili, od Ramany jsme vyslechli, že jeho vlastní pravou zkušeností je jedině adžata ([b][color=#FF0000]nauka o nestvoření[/color][/b]). To vězte.

100. Ačkoli guru Ramana, projevené boží vtělení, vysvětloval četné nauky, jednotlivě se hodící různým úrovním a názorům mnoha stoupenců, kteří u jeho nohou hledali útočiště, měli byste vědět, že v soukromí své důvěrné stoupence ujistil o své vlastní pravé zkušenosti, kterou je jen nauka adžata (nauka o nestvoření). Toto ujištění jsem od něj vyslechli jako skutek Milosti.

Sádhu Óm: Adžata představuje poznání, že vůbec nic, žádný svět, žádná bytost a Bůh nikdy nevstoupili do existence a že To, co Je existuje neustále jako TO.

(DG) Muruganar: Padam (Bhagaván) je prostorem Milosti, je pravdou, dokonalostí adžata, uskutečnitelnou v srdcích těch, kteří vynikají v sahadža ništa (v zakotvenosti v přirozeném stavu) své pravdivé zkušenosti. (Padamalai, str. 50, verš 100)

Otázka: Učení Védánty podle Šrí Šankary připouští, s ohledem na začátečníky, stvoření světa. Ale u pokročilých přichází s principem nestvoření. Jak vy se na to díváte?

Bhagaván: [i]Na nirodho na chotpattir; Nabaddho na cha sadhakaha; Na rnumukshur na vai mukta; Ityesha paramarthata.[/i] Tento verš nacházíme v druhé kapitole Gaudapadyho Kariky (komentáře k Mandukyopanishad). Znamená to, že tu opravdu není žádné stvoření ani rozpuštění. Neexistuje svázanost, nikdo neprovádí duchovní praxi, nikdo nehledá duchovní osvobození a není nikoho, kdo by byl osvobozen. Takovéto poznání skutečnosti vidí ten, kdo je usazen v Já. (The Power of the Presence, díl I, str. 240)

David Godman: Náhled, vyjádřený v tomto verši, byl do určité míry komentován v poznámce k verši 83. Bylo tam zmíněno, že Bhagaván ohledně stvoření světa podával různé výklady, které odpovídaly povaze a názorům těch, kteří za ním zašli a měli otázky na toto téma. Následuje ukázka, kde Bhagaván vysvětlil, proč učí různé a zjevně protichůdné nauky:

Dopis pokračoval: ‚Ramana Maháriši je hlasatele učení adžata v advaita védántě. Je to samozřejmě poněkud obtížné.‘

Bhagaván k tomu poznamenal: „Někdo mu to tak sdělil. Neučím jen nauku adžata. Schvaluji všechny školy. Tatáž pravda musí být vyjádřena různým způsobem, aby vyhovovala schopnostem chápání posluchače. Nauka adžata říká: ‚Kromě jediné skutečnosti nic neexistuje. Neexistuje žádný zrod a ani smrt, žádná projekce (světa), nebo jeho zánik. Žádný sádhak, žádný mumukšu (hledající), žádný mukta (osvobozený). Neexistuje nijaká svázanost ani osvobození. Věčně existuje jen jediná jednota.‘

Ti, kdo tuto pravdu nedokáží uchopit a ptají se: ‚Jak můžeme ignorovat tento bytelný svět, který kolem sebe vidíme?‘, tak těm se poukáže na snovou zkušenost a sdělí se jim: ‚Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není žádné vidění.‘ Tomuto se říká drišti srišti váda, tedy že člověk zprvu tvoří vně směřující mysl a pak vnímá, co tato mysl sama tvoří.

Ti, co co nedokáží pochopit ani toto a dál se přou: ‚Snová zkušenost je krátká, zatímco svět existuje neustále. Zážitek ve snu je jen pro mě, ale svět je pociťován a viděn nejenom mnou, ale mnoha dalšími, takže nemůžeme říct, že svět neexistuje,‘ těm je určeno učení srišti drišti váda a je jim řečeno: ‚Bůh nejdříve stvoří to a ono, ty a ty prvky a pak tvoří něco dalšího atd.‘ Tohle je uspokojí. Jinak je jejich mysl nespokojená a ptají se sami sebe: ‚Jak může být celý zeměpis, všechny mapy, všechny přírodní vědy, hvězdy, planety a přírodní zákony na nich panující a k nim se vztahující poznání být zcela nepravdivé?‘ Nejlepší je jim říct: ‚Ano, Bůh stvořil všechno to, co vidíte.‘“

Dr. M řekl: „Nemůže přece platit všechno dohromady. Pravdivá může být jen jedna nauka.“

Bhagaván odvětil: „Všechna učení tu jsou jen s ohledem na mentální schopnosti žáka. Úplnost může být jen jediná.“ (Day by Day with Bhagavan, 15. 3. 1946)



101. Je to tatáž adžata, kterou vyjevil Šrí Krišna Ardžunovi ve druhé kapitole Bhagavadgíty. A vězte, že ve zbývajících 16 kapitolách jsou vyučovány i další nauky jen kvůli následné popletenosti a neschopnosti pravdu uchopit.

101. O pravdě tohoto nejvznešenějším stavu (adžata) byl Ardžuna zpočátku (ve druhé kapitole Bhagavadgíty) vyučován Pánem Krišnou. Kvůli Ardžunově popletenosti, které pocházela z jeho neschopnosti tuto pravdu vstřebat, promlouval Krišna v následujících kapitolách i o jiných naukách.

(DG) Bhagaván: Tato pravda byla vyjevena dokonce i na začátku (Bhagavadgíty). Úplně první verš Šrí Krišnova poučení začíná: [color=#FF0000][b]„Žádné zrození a žádná smrt, žádná proměna atd.“[/b][/color]

Otázka: Šrí Krišna ale také říká: „Prodělali jsme mnohá znovuzrození. Já je znám všechny, ty však nikoli.“

Bhagaván: To bylo jen kvůli otázce, jakže mohl Krišna tvrdit, že tuto věčnou pravdu učil již Aditju. Ačkoli byla pravda vyjevená hned na začátku, Ardžuna ji nerozuměl. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 611)

96. Jiskra může vylétnout jen z plamenů, které mají omezenou velikost, (nemůže vylétnout z ohně, který je neomezený a vše prostupující). Podobně není možné, aby ze svrchovaného Já, které je neomezeným celkem, vyvstaly lidské bytosti a svět jako drobné, oddělené entity, jako (osobní) já.

96. Ze svrchované skutečnosti, která je plností vědomí, nemůže povstat nepatrný jedinec jako nějaká drobná, oddělená já-entita. Drobné jiskřičky se mohou oddělit, odlétnout a spadnout na zem jen u ohně, který má omezenou velikost.

Sádhu Óm: Verš vysvětluje, že svět, Bůh a jedinec se jeví existovat jen v pohledu jedince, který je klamným odrazem Já. Ze svrchovaného hlediska Já neexistuje vůbec žádné stvoření.

David Godman: Vědomí je všeprostupující, a proto z jeho nitra nemůže nic vyjít a existovat od něj odděleně. Představa odděleného jedince je klamnou představou, vytvořenou nevědomostí.



97. Tělo existuje jen v pohledu mysli, která je silou máji klamána a tažena ven. V jasném pohledu Já, které je jediným, nekonečným prostorem vědomí, neexistuje vůbec žádné tělo, a je proto chybné o Já prohlašovat, že je vlastníkem těla (déhi) či že tělo poznává (kšetrajna).

97. V neomezeném pohledu pravého Já tělo samo o sobě neexistuje. Existuje jen pro vně obrácenou pozornost, což je perspektiva mysli ošálené rozmachem máji. Je proto chybné říkat, že Já – nekonečný prostor vědomí – je obyvatelem či vlastníkem těla.

Sádhu Óm: Šrí Bhagaván v tomto verši odhaluje fakt, že termíny kšetra a kšetrajňa – pole (tělo) a znalec pole (bytost) a déha a déhi – tělo a vlastník těla, použité v Bhagavadgítě, nejsou pravdivé, ale že se jedná jen o obrazné vyjádření, použité ze soucitu Šrí Krišnou, který věděl, že pokud by promluvil nějakým jiným způsobem, nebude to pro mysl neznalou sebe samotné pochopitelné.



98. Pokud není tělo považováno za já, pak nelze spatřit dvojnost (odlišnost, rozdílnost) – svět pohyblivých a nepohyblivých objektů. Protože dvojnost – stvoření a tvůrce – neexistuje, je chybou nazývat Já svědkem.

98. Vnější svět, skládající se z pohyblivých a nepohyblivých objektů se bude projevovat, jen když žijete svůj život tak, že tělo považujete za já. Svrchované Já je zcela prosté vnějších objektů, blízkých či vzdálených. Je proto chybou říkat, že Já je jakýmsi nedotčeným svědkem.

Sádhu Óm: Popisy Já jako „svědka individuální duše (džíva sakšhi)“ nebo „svědka všeho (sarva sakši)“, které nacházíme v některých svatých textech, nejsou pravdivé, jsou jen obrazné (upacara), protože člověk je svědkem od sebe různých objektů, jen když je takto (jako od sebe různé – pozn. překl.) poznává. Já ve stavu absolutní jednoty však nic jiného nepoznává, protože je prosté jakékoli odlišnosti. Jak by tedy mohlo být svědkem? Popisovat Já jako svědka je tudíž nesprávné.

(DG) Otázka: Není Já pouhým svědkem (sakšimatra)?

Bhagaván: O svědkovi se dá hovořit tam, kde je k vidění nějaký objekt. Pak je to dualita. Pravda je za dvojností. V mantře sakši cheta kevalo nirgunaša musí být slovo sakšhi (svědek) chápáno jako přítomnost (sannidhi), bez níž nemůže nic existovat. Pohleďte na slunce, které je nezbytné pro denní činnosti. Přesto není součástí světového dění, které se však nemohou bez slunce odehrát. Slunce je svědkem těchto událostí. Stejně tak se to má s Já. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č 466)

Bhagaván: Hovoříme-li o svědkovi, nemělo by to vést k představě, že existuje nějaký svědek a cosi od něj odlišného, čemu svědek svědčí. Svědkem se míní světlo, které ozařuje vidoucího, viděné a proces vidění. Toto ozařování existuje jak před trojicí vidoucí, viděné a vidění, tak i během existence této trojice, a i po jejím zániku. Neustále existuje jen tato záře. (Day by Day with Bhagavan, 18. 6. 1946)



99. Svět neexistuje bez těla. Tělo neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje bez vědomí a vědomí neexistuje bez Já, které je existencí.

99. Svět bez těla neexistuje. Tělo ani na okamžik neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje odděleně od vědomí a rovněž vědomí neexistuje bez bytí.

[b][color=#FF0000]Sádhu Óm: Můžeme to tedy celé shrnout, že všechno je Já, a kromě Já nic neexistuje.[/color][/b]

Nauka o iluzorním projevu (III)
91. Jak vzniká tento svět? Mění snad Já svoji podstatu tichého bytí v pohyb? Já se nikdy nemění ani nepohybuje. Svět se zdá existovat výhradně kvůli nevědomosti, která je sama o sobě falešná.

91. „Pohnulo se Já, přičemž ztratilo svoji podstatu (nehybného) bytí? Nebo jak jinak vzniknul svět?“ Odpovědí na tuto otázku je: „Já (zdánlivě) prodělává pohyb jen kvůli nevědomosti, která je sama o sobě neskutečná. Nikdy nestalo, že by se Já pohnulo.“

Michael James: Myšlenku z verše 91 vysvětluje a rozvíjí následujících osm veršů.

(DG) Bhagaván: Padam (Já) představuje věčnou, nehybnou osou, kolem níž se točí svět jako kolo.

Padam je svrchované Já, dokonalá skutečnost. Činnost je možná jen v úrovni představ.

Padam mate zrak těch, kteří nemají ryzí pochopení skutečnosti. Zdá se, že se Padam rychle pohybuje. Ve skutečnosti je stále bez jakéhokoli pohybu. (Padamalai, verše 44–46)

Otázka: Třetí mantra Isavasjaupanišady říká: „Brahman se pohybuje a brahman se nepohybuje.“ Jak můžou v brahman existovat dvě protichůdné skutečnosti?

Bhagaván: Pravda o jakémkoli nekonání je pravdou naší skutečné podstaty. Děje nebo činnosti mohou být spatřovány jen z relativního hlediska. (The Power of the Presence, I, str. 269)

Otázka: Často jste říkal, a je to i v knihách, že brahman je nehybné. Nyní říkáte, že je všemocné. Není to tedy tak, že se pohybuje?

Bhagaván: Síla vzbuzuje dojem pohybu. Ačkoli se Íšvara (Bůh) pohybuje svojí vlastní silou (šakti), která je pohybem, tak pohyb překračuje. Íšvara je áčala atita (nepohnutelné transcendentno). (citace ze Sat Daršana Bhašja)



92. Z pohledu jediného, nedělitelného prostoru nemá hrnec nijakou oddělenou existenci. Není pak pošetilé tvrdit, že se prostor uvnitř hrnce pohybuje v závislosti na pohybech hrnce?

92. Je-li pozornost věnována výhradně (nekonečnému) prostoru, který nikdy není fragmentován, tak ve výsledku nebude existovat hrnec. Je proto chybou říkat, že prostor uvnitř hrnce se pohybuje zároveň s hrncem.



93. Taktéž ani tělo a svět nemohou existovat v úplnosti uvědomění Já, protože jsou ne-Já a jsou neúplná. Je pak směšné tvrdit, že se Já pohybuje kvůli pohybům nestálého těla a světa.

93. Protože neúplnost – netečné tělo a svět, což vše zahrnuje ne-Já – nebude v plnosti Já nikdy existovat a projevovat se, je nesmysl říkat, že i Já prodělává pohyby těla a světa, směřujících k zániku.



94. Já je vždy klidné, protože je celistvostí. Přesto se zdá, že se pohybuje, a to zároveň s pohyby labilního zrcadla mysli. Není to však pravé Já, co se pohybuje, ale jen jeho odraz – mysl.

94. Já, kvůli své všeprostupující plnosti, přebývá bez pohybu. Zdánlivé propojení mezí Já a ohraničenou myslí se zdá existovat kvůli nevědomosti, což je perspektiva jedince – odraženého vědomí, povstávajícího jako já. Proto se zdá, že v důsledku pohybu mysli zakouší pohyb také Já. Ale vlny samsáry, zahrnující zrození a smrt, svázanost a osvobození atd., existují jen pro jedince a nikdy pro Já – všepřekračující skutečnost.

Muruganar: Důvodem nehybnosti Já je jeho všeprostupující plnost. Jen kvůli hnutí mysli se zdá, že se Já pohnulo. Odraz slunce se na proudící vodě bude jevit v pohybu, ale pohyb je jen v odrazu a nikoli ve slunci.



95. Na otázku: „Jak mohly vyvstat klamné upadhis (přídavky jako mysl, intelekt atd.) svrchovanému Já, které je jediné bez druhého?“, je třeba odpovědět, že tyto přídavky vyvstávají jen v pohledu nevědomého jedince. Pro Já ve skutečnosti nikdy žádný přídavek neexistoval. To vězte!

95. Na otázku: „Jak to, že se v Já, které je jediné bez druhého, objevila nevědomost v podobě omezení mysli?“, je odpověď: „Omezení spoutalo samo sebe kvůli oklamané perspektivě jedince. Ve skutečnosti se omezení Já – vědomí – nikdy nedotklo.“

Sádhu Óm: Při dosažení džňány neexistuje zakoušení upadhis, a proto se upadhis jeví jen nevědomému a nikdy ne džňáninovi. Ale nevědomý, když tohle vyslechne, se přesto džňánina zeptá, odkud se jeho chybný náhled vzal. Takový člověk by měl pochopit, že džňánin nikdy nepřipustí, že by upadhis existovaly pro Já. Je tedy na nevědomém, aby sám pro sebe objevil, jak a komu se upadhis jeví. Bhagaván často svým stoupencům odpovídal protiotázkou a říkal: „Tvrdíte, že upadhis vznikly a jsou skutečné, takže vy sám musíte zjistit, co jsou, a jak, odkud a komu se projevují!“

Toto vysvětluje, proč je z hlediska tázajícího vhodné použít nauku vivartha (nauku o současném stvoření Boha, světa a jedince), třebaže Bhagaván za plně platnou připouštěl jen nauku adžata (ne-stvoření). Viz také poznámku k verši 83.

Muruganar: Stejně jako se lano jeví být hadem v důsledku nerozlišování, tak se také vědomí jeví být myslí jen díky klamné představě jedince. Když člověk zkoumá podstatu věci, nebude viděno vůbec nic takového jako mysl oddělená od vědomí. Kdyby se někdo ptal laskavého člověka, který své ušlechtilé chování zdědil po rodičích: „Kde jste k tomu přišel, že se stejně jako vaši rodiče chováte tak protivně?“ – tato samotná otázka je naprosto nesmyslná.

86. Neptejte se: „Proč je Já jakoby popleteno, neznalé pravdy, že je to Já samo o sobě, co je spatřováno jako svět?“ Budete-li místo toho zkoumat: „Komu přichází na mysl tento zmatek?“, bude odhaleno, že takovéto zmatení pro Já nikdy neexistovalo!

86. Neptejte se: „Jak mohl vlastně nastat takový zmatek, že Já nezná pravdu o tom, že se samo projevuje jako svět?“ Budete-li zkoumat: „Kdo je popleten?“, zjistíte, že zmatek nikdy neexistoval.

Sádhu Óm: Popletený skeptik, kterým je ego, ztratí prostřednictvím sebezkoumání své ztotožnění (s tělem) a utone v Já. Pak bude odhaleno, že nevědomost a zmatek nikdy pro Já neexistovaly. Byly tu jen pro neexistující ego.

(DG) Otázka: Jak nastane stvoření (srišti)? Někteří říkají, že za to může karman. Další, že je to hra Pána. Co je pravda?

Bhagaván: V knihách najdete mnohá vysvětlení. Ale existuje stvoření? Vysvětlení je nezbytné, jen když tu stvoření existuje. Nic z toho neznáme. Ale nyní s určitostí víme, že existujeme. Není vhodné teď poznat Já a pak se zajímat, jestli existuje stvoření? (Day by Day with Bhagavan, 17. 2. 1946)



87. Já, projevené jako svět, se podobá lanu, které na sebe pohlíží jako na hada. Zkoumáním se zjistí, že stejně jako nikdy neexistoval had, tak nikdy neexistoval svět, a to dokonce ani jako jakési projevení.

87. Říci, že Já zformovalo samo sebe do podoby světa je stejné jako tvrdit, že lano ze sebe udělalo hada. Podrobným zkoumáním se zjistí, že had vůbec nikdy neexistoval. A stejně tak nikdy nenastalo stvoření světa, v němž by se Já zformovalo jako svět.



88. Uvažujme – není to tak, že jen (sebeklamné) myšlení vytváří zdání hada v laně? Had pak není ničím jiným nežli myšlenkou. Myšlenka udržuje (projevení) hada, jako by byl různý (od lana), což je příčinou trápení, a toto myšlení bude (nakonec) zničeno (prostřednictvím jasného sebepoznání, získaného stočením se do nitra za poznáním „kdo jsem já?“).

88. Forma hada se neliší od myšlení na hada. Když člověk tuto záležitost studuje – není to tak, že je to myšlenka, která způsobila separátní výtvor hada v laně a která jej udržuje coby příčinu něčích obav a která zapříčiní svůj zánik (když je pravda o neexistenci hada uvědoměna)?

Sádhu Óm: Opakující se slova tohoto verše „myšlení/myšlenka …vytváří/udržuje“ označují ego či mysl – prvotní já-myšlenku, která myslí všechny další myšlenky. Tato myšlenka vyvstává v důsledku avičáry (nezkoumání či nedbání o výhradní pozornost k sobě samému), čímž vytváří zdání světa. Kvůli avičáře pokračuje já-myšlenka ve svojí existenci, a tím udržuje projevení světa. Tato já-myšlenka nakonec přestává existovat v důsledku vičáry (zkoumání či pozornosti výhradně k sobě samotnému), čímž zničí projevování se světa. Proto není svět vytvářen Bohem, který je naším skutečným Já, ale jen naší nevědomostí o nás (adžňána), která je výsledkem avičáry – zapomínání či nedbání na sebe samotné.

David Godman: Vnímání jmen a forem, které jsou jen myšlenkami, zmizí, je-li zakoušen jejich forem prostý podklad. A zmizí-li jména a formy, rovněž se rozpouští a mizí myšlenka, která je vytvořila.



89. Zdá se, že semínko a jeho klíček jsou vzájemně provázáni, že jedno je příčinou druhého, a přesto výsledek zničí svoji příčinu. Následek nemá ve skutečnosti svůj původ v příčině, protože obojí je výsledkem představivosti nevědomé mysli.

89. Semínko, klíček, rostlinka a strom jsou postupně příčinou toho následujícího, přesto každý z těchto výsledků vede k zániku své příčiny. Nevznikají jako nějaký výsledek, kterému cosi předcházelo. Je to jen představivost oklamané mysli.

Muruganar: Vše, co se jeví jako příčina a následek je jen dílem mysli. Pokud se hádáte a přete se, zda pochází strom ze semene, nebo semeno ze stromu, skončí to debatou v uzavřeném kruhu. Velmi dobře je to vysvětleno ve čtvrté části Mandukja Upanišady, s komentáři Gaudapady a Šankary.



90. Átmanem, Já, je jedině unmai („jest-ství“, bytí, pravda či skutečnost), která je vědomím. Svět je pouhou pokrouceninou (deformací, pokřivením, zkreslením – pozn. překl.) toho co je – tedy vědomí (tzn, že svět není ničím jiným nežli vědomím, jevícím se ve zkreslené podobě). Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?

90. Skutečnost, která je vědomím, je věru Já. Svět je objektivizovaným vědomím, jakousi deformací (uvnitř vědomí). Když by lano opravdu existovalo jako vědomí, hledalo by někoho jiného – nějaké oddělené jsoucno – aby se stalo hadem?

Michael James: V příměru lana a hada jsou sice lano a had jedním, ale osoba, která mylně vidí lano jako hada, je od obojího oddělená. Ale v případě skutečnosti a projevení světa jsou jedním nejenom skutečnost a svět, ale i my, kteří skutečnost chybně vidíme jako svět. Nejsme od nich odděleni, protože skutečnost, viděná jako svět, je jen Já, které je vědomím a my, kteří to vidíme, nejsme rovněž ničím jiným nežli tímto vědomím. Proto Bhagaván onou řečnickou otázkou: „Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?“ zdůrazňuje skutečnost absolutní nedvojnosti (advaita) či nerozdílnosti (abheda).

David Godman: Muruganar zde poněkud opisem říká, že lano se stává hadem, jen když jej někdo vidí, zatímco vědomí k potvrzení sama sebe nepotřebuje nějaké vnější svědectví, protože je sebestvrzující.

83. Učitel Ramana, učící živé bytosti tomu nejprospěšnějšímu, milostivě promluvil: „nam ulaham (kandalal)“ („protože spatřujeme svět“, což jsou úvodní slova pátého verše Ulladu Narpadu), že spásná nauka o iluzorním projevu (vivarta siddhanta) je pravdivá, čímž všechny zbývající nauky odsunul stranou.

83. Guru Ramana, učící jedinému pravému a prospěšnému dosažení (džňáně), potřebnému všem lidem světa, z lásky k nám a prostřednictvím verše, začínajícího: „Protože vnímáme svět…“, prohlásil za pravdivou nauku o iluzorním projevu, čímž nám poskytnul neskonal výhodu, umožňující se vyhnout ostatnímu učení.

Sádhu Óm: „Protože spatřujeme svět…“ jsou první slova prvního ze 40 veršů Ulladu Narpadu – Bhagavánovy básně o podstatě skutečnosti.

Bhagavánovu zkušenost pravdy lze adekvátně vyjádřit pouze naukou adžata. Bhagaván Šrí Ramana přesto ve svém učení používal výhradně nauku vivartha.

Za předpokladu existence příčiny a následku náboženství všeobecně učí, že Bůh stvořil individuální bytosti a svět. Jiné učení, tzv. nauka dvojnosti (dvaity) tvrdí, že celá tato trojice (Bůh, bytosti a svět) zůstane navěky vzájemně oddělená. Další učení, nauka podmíněné dvojnosti (vishishtadvaita), má za své, že bytosti a svět někdy v budoucnu splynou s Bohem, ačkoli nyní převažuje dualita. Jiní lidí zase vyučují nauku jednoty, nedvojnosti (advaita), která tvrdí, že a[b]čkoli se Bůh, bytosti a svět zdají být nyní oddělení, jsou to pouhá projevení a nejsou ničím jiným nežli skutečností[/b]. Krom toho existuje spousta dalších rozličných náboženství.

[b]Aspiranty lze podle úrovně zralosti mysli rozdělit do čtyř skupin: málo chápavé (manda), středně chápavé (madhyama), zralé (tivra) a zcela zralé (ati tivra). První dvě skupiny snadno přijmou učení o dvojnosti nebo o podmíněné dvojnosti.[/b]

K objasnění advaity se doporučuje nauka o iluzorním projevu. Vysvětluje, že projevení světa, jeho pozorovatel a poznávání projeveného světa se objevují současně a nejsou podmíněny příčinou a následkem. Přesto je však přijetí současného projevení se světa, bytostí a Boha jen pracovní hypotézou, která má aspirantům pomoci. Naproti tomu nauka adžata nikdy nepřijímá projevení této trojice, ale prohlašuje, že věčně existuje jediná, neproměnná, sebeosvětlující skutečnost. Adžata je proto ze všech nauk tou nejvyšší a vhodnou jen pro plně zralé aspiranty.

Protože však mysl zralých aspirantů (tivra adhikari) nebude s naukou adžata uspokojena, jelikož nedokáže plně pochopit její pravdu a ani ji neuspokojí učení o dvojnosti, které se jí zdá nepravdivé, a proto ji nepřijme, Šrí Bhagaván dává všechny tyto nauky stranou a učí výhradně nauku o iluzorním projevu, která odpovídá zralosti mysli těchto aspirantů.

David Godman: Citace prvních slov verše pochází z Ulladu Narpadu:

Bhagaván: Protože vnímáme svět, je bezpochyby jisté, že existuje prvotní příčina oplývající tvůrčí silou, schopnou projevit různorodost. Obraz jmen a forem, ten, kdo je vidí, plátno, na němž jsou projeveny a světlo, které vše osvětluje, to vše je ona prvotní příčina – Já.

David Godman: Bhagavánovy proslovy o teoriích stvoření světa lze obecně rozdělit do tří kategorií:

[b][color=#FF0000]1. Adžata siddhanta. Adžata znamená „žádné stvoření“ nebo „bezpříčinnost“ a siddhanta je „nauka“, „systém“ či „učení“. Adžata siddhanta prohlašuje, v protikladu s veškerým všeobecně přijímaným názorem, že tu nikdy neexistovala žádná tvorba. Bhagaván se vícekrát vyjádřil, že tohle je jeho zkušeností a pravou zkušeností všech, kdo si uvědomili Já.[/color][/b]

2. Vivarta siddhanta – nauka o iluzorním projevu. Tato nauka učí, že projevení svět je jen iluzorní a že se objevuje jako neskutečná projekce toho, kdo ji vidí.

3. Srišti-drišti siddhanta. Toto učení zahrnuje všechny tradiční teorie v tom, že přijímá existenci světa, stvořeného buď Bohem či přírodními procesy, přičemž svět tu existoval již před narozením toho, kdo svět vnímá a bude trvat i poté, co svědek svět zemře.

[b][color=#FF0000]Bhagaván samozřejmě věděl, že svrchovanou pravdu představuje adžata.[/color][/b] Nauku o iluzorním projevu však učil jako vysvětlení projevu světa, protože to bylo pro stoupence nejprospěšnější. Když stoupenec skutečně porozumí, že svět je jen iluzorní projekcí mysli, jeho mysl již k němu nebude směřovat. [b][color=#FF0000]Tím se mysl navrátí ke svému zdroji a zmizí, čímž vyvstane zkušenost adžata, v níž se přímo poznává, že svět nikdy neexistoval a ani – s výjimkou představivosti – nebyl stvořen.[/color][/b] Nauka současného stvoření (Boha, bytostí a světa) je proto pracovní hypotézou, která umožňuje hledajícím dosáhnout pravdy.

Ačkoli Bhagaván tu a tam uváděl, že nejzazší pravdou je adžata a jindy, když mluvil k teistům, prohlašoval, že svět byl stvořen Bohem, ve verši 83 je uvedeno, že u většiny lidí dával přednost nauce o iluzorním projevu, protože věděl, že[color=#FF0000] je to „pravda, která přináší největší prospěch“.
[/color]
Totéž téma najdeme ve verších 100 a 101.

Muruganar: Já, vědomí, je podstatou a příčinou projevení se světa. Když se lano (podstata a příčina) jeví jako iluzorní had, je to vivarta siddhanta. Znamená to, že svět je imaginárním projevem (kalpita) ve skutečnosti – ve vědomí, jako zdánlivý projev hada v lanu.

Lidé, kteří stav Já ztratili, se chybně považují za vidoucího (světa) a na vnímaný svět pohlížejí jak na skutečný. Tito lidé nemohou dosáhnout míru prostřednictvím učení adžata siddhanta. Vivarta siddhanta se učí, aby se odstranila představa, že svět existuje nezávisle na těchto lidech. Tato představa je plete a přináší jim bídu. Proto mezi adžata a vivarta není žádný rozpor.

David Godman: Vysvětlení pojmu „podstata a příčina projevení světa“ následuje po verši 85.



84. Vše, co je vnímáno myslí, již existuje uvnitř Srdce. Poznejte, že veškeré vnímání je obnovení minulých tendencí, nyní projektovaných vně (prostřednictvím pěti smyslů.)

84. Skvostná podívána, vytvořená ohňostrojem, je přítomna v zatím neodpálených raketách. Podobně jsou již v Srdci přítomny všechny hmotné a jemné výjevy, které se projevují skrze mozek. Jsou přítomny ve formě dávného příběhu vásán (mentálních zvyků či tendencí), které se projevují tak, že mohou být viděny zevně. Tomuto musíte ve své mysli jasně porozumět.

(DG) Bhagaván: Když jsem žil na Skandášramu, chodíval jsem občas ven posadit se na skálu. Jednou tam se mnou byli další dva či tři lidé, včetně Rangasvámí Ajengara. Najednou jsme si všimli nějakého drobného hmyzu, podobného molu, kterak z nějaké štěrbiny ve skále vystřeluje do vzduchu jako raketa. Vmžiku to narostlo do miliónů molů, kteří vytvořili mrak, v němž nám i obloha zmizela z dohledu. Byli jsme překvapeni a zkoumali jsem místo, z něhož to vytrysklo. Zjistili jsem, že je to jen dírka a uznali jsme, že není možné, aby z ní mohlo vyjít tolik hmyzu v tak krátký čas.

Takovýmto způsobem, podobno raketě, vyráží ego(ahamkára) a v mžiku se rozprostře jako vesmír. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 616)

Bhagaván: Projevení dříve nahromaděných vásán představuje stvoření. Zničení vásán je koncem stvoření. (Padamalai, str. 263, v. 5)



85. Samotné Já je (kvůli zastření májou) viděno jako projevení mnoha jmen a forem vesmíru. Ale Já při vytváření, udržování a ničení vesmíru nepůsobí jako příčina či konající prvek.

85. Bůh – Já –projevuje samo sebe jako svět s jeho nesčetnými jmény a tvary. Ale na rozdíl od hrnčíře, který vytváří hrnec a sám přitom zůstává oddělen od hlíny, která je potřebnou hmotou pro výrobu hrnce, Já při aktu tvoření, udržování a zániku nepředstavuje jen působící příčinu. (Pozn. překl.: znamená to, že Já je jak příčinou, tak i látkou, z níž je vesmír je vytvářen. Viz následující poznámka DG.)

David Godman: „Podstata (zde hmota)“ a „příčina“ jsou termíny, používané filozofy a teology k popisu vztahu mezi Bohem a světem. V hinduistických názorových systémech je obvyklým přirovnáním hrnčíř a jím vytvářený hrnec. Hlína (hmotná podstata) je látkou, z níž je stvořený objekt vyroben. Hrnčíř (působící příčina) je osobou či silou, která hmotu přetváří či zpracovává. Bhagaván zde říká, že Já, na rozdíl od hrnčíře, který je od své tvorby oddělen, je obojí – je jak hmotnou podstatou, tak i působící příčinou projevu světa. Je tedy jak projevením světa, tak i silou, která vnáší svět do existence.

[b][size=150]Jak hrát svoji roli ve světě [/size][/b]

81. S uvědoměním skutečnosti Já ve svém srdci a s trvalým přebýváním jakožto Svrchované, hrejte lidské úlohy (které jste na sebe vzali), jako byste spolu s lidmi světa prožívali radosti a bolesti.

81. Nepochybným poznáním vaší skutečné podstaty dosáhněte Srdce a trvale a bez vypadávání ze stavu poznání v něm přebývejte jakožto nespoutané, svrchované Já. Jednejte pak ve shodě s lidskou rolí, na sebe vzatou, navenek se chovající, jako byste zakoušeli štěstí a bídu, podobně jako všichni ostatní, co jsou na světe.

Muruganar: Mudrc Vasišta dal Šrí Rámovi podobnou radu. Bhagaván tento pokyn, pocházející z knihy Jóga Vasišta, přeložil do následujícího tamilského verše:

Prozkoumej rozličné stavy bytí a s pevně usazenou myslí ve stavu svrchované skutečnosti hrej svoji roli kdekoli ve světě, ó hrdino. Znáš skutečnost, která je v nitru všeho projevení. Aniž by ses od této skutečnosti odvracel, hrej si ve světě, jako bys jej miloval, ó hrdino.

Se zdánlivým nadšením a požitkem, se zdánlivým vzrušením a odporem, se zdánlivě vynaloženou iniciativou a vytrvalostí, přesto bez připoutanosti, hrej si ve světě, ó hrdino. Volný od všech pout náklonnosti a s vyrovnanou myslí, ve všech situacích navenek jednej podle převzaté role. Hrej si ve světě podle své libosti, ó hrdino. (Dodatek ke 40 veršům, verše 26 a 27)



82. Mudrci nepřísluší nesprávné chování, třebaže zná vše, co lze poznat a dosáhl všeho, co je k dosažení. Dodržujte proto pravidla chování, která přísluší vašemu vnějšímu způsobu života.

82. Pro džnánina je nevhodné, osvojit si chování, které je v rozporu se společenskými zvyklostmi. A to i přesto, že džňánin zná vše, co potřebuje znát a dosáhl celé řady siddhis (zázračných sil). Vždy proto své vnější chování přizpůsobte lidem, s nimiž jste v ten čas v kontaktu.

Michael James: Poslední věta se týká náboženství, kasty atp.

Muruganar: Viz Tirukkural, verš 140: „Ti, kdo se nenaučili být v harmonii se světem, jsou nevědoucí, třebaže se naučili spoustu věcí.“

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

[b]Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já.[/b] (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

Suchopárnost světa

75. Veselí na světě existuje jen pro potrhlé lidi, oklamané chybným přijímáním neskutečného světa za skutečný. Pro džňániny existuje radost jen v brahman, které je vědomím.

75. Džňáninové, kteří si uvědomili pravdu, nebudou za přitažlivé a radostné považovat nic jiného nežli brahman, které je plností vědomí. Nebudou jako šílenci, kteří oklamáni věří, že tento falešný svět je skutečný.

Muruganar: Jelikož je necitný svět zcela prostý blaženosti, není to nic, po čem by moudrý toužil. To je význam verše.



76. Budou lidé, zakotvení v poznání pravdy, bloudit po světských stezkách? Není upadání do smyslových potěšení neskutečného světa přirozeností a slabou povahou zvířat?

76. Budou ti, jejichž vědomí vkročilo do skutečnosti a tam spočívá, bloudit po bídných cestách světa? Skočit střemhlav do neskutečného světa a splynou s ním – není to přirozenou činností zvířat, fungujících výhradně prostřednictvím smyslů a nemajících ve vědomí žádnou ustálenost?

Muruganar: Tirukkural, verš 26: Velcí jsou ti, kdož dovršili to, co je k dovršení nesmírně obtížné. Malí jsou ti, kteří to nesvedou.



77. Ptáte-li se, v čem je užitek z obětování nesčetných smyslových potěšení a držení se pouhého vědomí, (pak odpovídáme, že) ovocem džňány je věčné a nepřerušované zakoušení blaženosti Já.

77. Ptáte se, jaký prospěch plyne z bezžádostivého intelektu, který lhostejně odmítá hojnost smyslových požitků? (Odpovědí je, že) Je jím neustálé zakoušení přirozené blaženosti míru Já v Srdci, míru, který pochází z opravdové bezžádostivosti, nelišící se od poznání skutečnosti.

Sádhu Óm: [b][color=#FF0000]Každé zakoušení světského potěšení je nepatrné a přerušované, zatímco blaženost Já, dosažená poznáním, je věčná a stálá, což je největším možným užitkem.[/color][/b]

David Godman: Bezžádostivost či nepřipoutanost se (v sanskrtu) označuje jako vajrágja. Je to vědomé rozhodnutí vyhnout se angažovanosti v mentálních a smyslových projevech.

Závěr verše má podle Muruganara dvojí význam, ten druhý zní: „…který pochází z poznání skutečnosti, jež vyvstává díky bezžádostivosti.“

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

[b]Vábení světa[/b]

71. Jako se bradka kozla zbůhdarma vrtí a kýve, tak i lidé radostně, ale zbytečně těkají (světem – pozn. překl.), vykonávají činnosti pro naplnění světských tužeb a současně pohrdají ukázněností (sledovanou aspiranty), která vede k věčnému osvobození v Já. Ach běda, jaký to žalostný pohled na poměry světských lidí!

71. Jako se kůže na krku kozla houpe beze smyslu, tak se i lidé radostně toulají marností kvůli nestálému světskému potěšení. Přesto však budou opovržlivě hledět na chování, vedoucímu k osvobození – k věčnému Já. Ach běda! Podmínky těchto nevědomých lidí jsou tak žalostné, že pohled na ně nedokáže snést ani mudrc.

David Godman: Existuje sanskrtské slovo ajagalašthana, kterým se označuje pohupující se masitý lalok na bradě kozla. Tento lalok nemá žádnou užitečnou funkci. Jen se houpá ze strany na stranu, jak se kozel hýbe. V Indii se toto slovo stalo metaforou pro nesmyslnou a zbytečnou činnost.



72. Lidé dřou, tvrdě zneužívají mysl, aby v touze po zrnku potěšení zorali pole pěti smyslů.[b][color=#FF0000] Ale nikdy nezatouží po záplavě blaženosti, která je ovocem orby v Srdci – ve zdroji mysli, vykonané prostou sebepozorností.[/color][/b] Ach, jaký to div!

72. Světští lidé se trápí kvůli skrz na skrz pochybným potěšením, drobným jako sezamové semínko, které jejich mysl získává namáhavou orbou v neúrodné půdě smyslových objektů, vytvářených májou. [b]Netouží po neomezené blaženosti, snadno vypěstované orbou vědomím na vrchovatě úrodném poli Srdce – zdroji mysli. Co k této podivuhodné máji dodat[/b]?



73. Měsíc, je stejně jako džíva (mysl) stále spjat se sluncem, které je Já. Měl by proto vždy zůstávat ve svém domově – v Srdci. Opustit kvůli světským radovánkám blaženost Já a sejít na scestí se podobá manželce, která svojí ztřeštěností přichází o drahocennou nevinnost. (viz také verš 996)

73. Dokonce i v okamžiku kdy vyvstává já – smyslová individualita – je tato dáma podobná měsíci, jakožto zákonná manželka Pána, poslušně vedena k pečlivému chování na cudné cestě v Srdci, v Já, které je slunce džňány Pokud opouští blaženost Já, která je v harmonii s její dharmou, a nevěra ji v touze po světském požitku, v němž si libuje, strhává z cudného chování, je to jen šílený čin zabedněnosti, způsobený minulým, přesto bezpočátečným karmanem.

Muruganar: Džíva (jedinec) a Já jsou zde kvůli jim příslušejícím vlastnostem označovány jako měsíc a slunce. Adekvátně tomu se jejich sídlo popisuje jako obloha Srdce, prostor vědomí.

Blaženost Já je svrchovaná blaženost, která je naší vlastní podstatou. Tato blaženost má věhlas, který vskutku překračuje mysl.

Světský požitek je potěšení, zakoušené prostřednictvím pěti smyslů – viděním, slyšením, chutnáním, cítěním a dotýkáním.

Tyto dva druhy potěšení (blaženost Já a světský požitek) jsou božským, resp. démonským výsledkem. Proto je napsáno: „opustit blaženost Já ….dychtit po světském požitku a hovět si v něm…je jen šílený čin zabedněnosti“.

Punc moudrosti má jedině dosažení zkušenosti Já.

(DG) Bhagaván: Mysl, honící se po smyslových potěšeních, když umlčuje Pána v Srdci, je necudnou manželkou. (Padamalai, v. 64)



74. Skutečné osvobození je možné, jen když zmizí světské vábení (a světské vábení nezmizí, dokud není shledáno neskutečným.) Snažit se vpašovat skutečnost do tohoto světa je stejné, jako když poblázněný milenec (v představě) podstrkuje cudnost prostitutce.

74. Nejvyšší osvobození (paramukti), zářící jako čiré bytí, se získá jen když se úplně vytratí kouzlo světa. Svět je jen iluzorním výtvore máji. Chtít proto silou intelektu kvůli žhavé touze vpašovat do světa skutečnost je stejné, jako když poblázněný milenec, kvůli svému chtíči, tvrdošíjně věří v panenství zatvrzelé prostitutky.

Sádhu Óm: Milenec si kvůli svému vášnivému zaslepení představuje, že nějaká prostitutka je počestnou ženou. Podobně argumentují i některé myšlenkové školy a trvají na skutečnosti světa. Je to jen kvůli jejich nesmírné touze po světských požitcích. Pro ně je absolutně nemožné dosáhnout osvobození, které je ovocem beztužebnosti. (viz také verš 635)

68. Bude to, co je vnímáno smysly neskutečného těla, skutečné nebo neskutečné? Ach mysli, utrápená a znavená světským putováním, důkladně to nyní zvaž a odpověz.

68. Je vše, co je vnímané pěti smysly neskutečného těla, skutečné nebo neskutečné? Má mysli, utrápená a uštvaná, vyčerpána světskými cestami! Alespoň teď to pečlivým zkoumáním zvaž a odpověz.



69. Cokoli, co je viděné egem, které odpadlo z pravého stavu Já a v důsledku hlubokého zaboření do smutné nevědomosti bere tělo jako já, není nikterak skutečné. Je to zkrátka neexistující.

69. Ach běda! Džíva, pohřbený v temnotu nevědomosti, si sám sebe představuje jako netečné tělo a skrze tento hřích povstává jako já, třebaže je vpravdě vědomím, které vyklouzlo ze skutečného stavu míru. Veškeré projevení, které takto vnímá, je jen nehmotným zdáním a nemá skutečnou podstatu.

David Godman: Bhagaván i Muruganar považují za hřích (pavam) chybné ztotožnění j“ s tělem. V tomto kontextu se nejedná o nemorální konání.

(DG) Bhagaván: Říká se, že hřích je v člověku. Ale během spánku není žádné člověčenství. Člověčenství se objeví při probuzení spolu s myšlenkou „já jsem tělo“. Tato myšlenka je skutečným prvotním hříchem. Musí být odstraněna smrtí ega, po níž už tato myšlenka nevyvstane. (Maha Yoga, str. 221)



70. Třebaže se zdá projevení světa naprosto skutečné a přitažlivé, může se projevit jen v čittam, což je čit-abhása (odraz vědomí Já). V čirém sebevědomí zkrátka svět neexistuje.

70. Ačkoli nás svět klame (svádí) tím, že se v odraženém vědomí (čidabhása), které je myslí (čittam), projevuje jako skutečný, jeho projevení a živost je ve skutečnosti – v čirém vědomím (čaitanja) – jen iluzí.

Sádhu Óm: Filmové obrázky lze jasně vidět jen v přítmí tmavého prostředí. V jasném slunečném světle zmizí. Podobně lze spatřovat projevení světa jen v omezeném světle mysli. Ve světle čirého sebevědomí zmizí projevení světa. Omezené uvědomění mysli (čittam) je pouhým odrazem vědomí sebe sama. Čittam je podmíněno nahromaděním tendencí, které jsou v čittam činné. Jsou podobny filmovému pásku v příměru o biografu.

(Viz také verš 114 a verš 244, kde je tato myšlenka dále rozvedena a objasněna.)

63. Někteří tvrdí: „Svět před našima očima, třebaže proměnlivý, je dostatečně skutečný.“ My to odmítáme slovy: „Jednou ze známek skutečnosti je stálost.“

63. „Ačkoli se tento svět, projevený před naším zrakem, objevuje a mizí a neexistuje nepřetržitě po celou dobu, je přesto dostatečně skutečný (když je projevený),“ tvrdí někteří lidé s nesmírnou jistotou. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není jednou ze známek skutečnosti věčně existující přirozenost?“



64. Mnozí lidé se přou: „Nelze upřít skutečnost světu, který vidíme, třebaže je rozdělený (do mnohosti jevů – pozn. překl.).“ Jejich omyl vyvracíme slovy: „Známkou skutečnosti je taktéž celistvost.“

64. „Ačkoli se tento svět zdá být roztříštěn do smyslových vjemů, tato úlomkovitá podstata přesto neruší jeho skutečnost.“ Takto někteří lidé argumentují. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není známkou skutečnosti také nerozdělitelný celek (paripuránam)?“

Sádhu Óm: Věčnost, neměnnost a sebezářivost (poznávání sebe sama bez pomoci čehokoli jiného – pozn. překl.) jsou podle Šrí Bhagavána Ramany tři základní charakteristiky skutečnosti.

(DG) Bhagaván: Tak či onak chcete zastávat názor, že svět je skutečný. Co je měřítkem skutečnosti? Skutečné je jedině to, co existuje samo od sebe, co samo sebe projevuje a co je věčné a neměnné.

Existuje svět sám od sebe? Byl kdy vůbec viděn bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl a ani svět. Když se vzbudíme, je tu mysl a je tu svět. Co tato trvalá koexistence naznačuje? Dobře znáte principy logického zobecnění, které jsou základem vědeckého zkoumání. Proč neřešíte otázku skutečnosti světa ve světle těchto logických principů?

O sobě samém můžete říci „existuji“. Znamená to, že nejste jen existence. Je to existence, které jste si vědomi. Vlastně je to existence totožná s vědomím.

Otázka: Svět si není sebe vědom, přesto existuje.

Bhagaván: Uvědomění je vždy uvědomění sebe sama. Pokud jste si čehokoli vědom, nezbytně si uvědomujete sám sebe. Sebe si nevědomá existence je protimluv. To vůbec není nějaká existence. Je to pouze přisouzená vlastnost, zatímco pravá existence, sat, není vlastnost, je to podstata sama o sobě. Je to vastu (to, co je). Skutečnost je proto známá jako sat-čit (bytí-vědomí) a nikdy jako jedno z této dvojice. Sám o sobě neexistuje žádný svět a také si není vědom své existence. Jak by bylo možné o takovém světě říci, že je skutečný?

Jaká je povaha světa? Svět je ustavičná změna, nepřetržitý, nekonečný proud. Sebe si nevědomý, stále se měnící a na druhých závislý svět nemůže být skutečný. (Maharshi's Gospel, str. 61-62)

Muruganar (komentář k veršům 63 a 64): Protože slovo „svět“ (lóka) znamená „to, co je viděno“, je svět svojí existencí závislý na vidoucím. Skutečnost vidoucího je sporná. Zkoumá-li člověk podstatu vidoucího, vidoucí se ztrácí v tom, co existuje. Skutečnost září sama sebou, září samovolně jakožto vědomí. Jelikož tu kromě skutečnosti není nic dalšího, co by poznávalo, nebo bylo poznáváno, tak poznávání vlastně neexistuje. Protože je svět svojí existencí závislý na imaginární bytosti (vidoucím), který vyvstal kvůli nepřítomnosti sebezkoumání, tak projev světa zanikne zároveň s vidoucím. Mluvit o skutečnosti světa nemá smysl.

Skutečností je jedině plnost, která ve všech časech a na všech místech ničeho nepostrádá. Co říct o inteligenci lidí, kteří trvají na tom, že věci, projevující se v jeden čas a na jednom místě, jsou skutečné? Ani na chvilku nebudeme souhlasit se zprzněním slova „skutečnost“, které je ve své podstatě tak hluboce čisté.

David Godman: Zmíněný závěr je rozvedený v následujících třech verších.



65. Protože podstatou světa je celek, sebeosvětlující bytí, překračující prostor a čas, tak tento svět, který je drcen kolem času, džňáninové nikdy nepovažují za skutečný.

65. Ti, co znají pravdu skutečnosti takovou, jaká je, nebudou uznávat za skutečný svět, který je věčně drcen kolem času. Podstatou skutečnosti je jedině plnost, která nepřerušovaně září vždy a všude, překračujíc prostor a čas.



66. Skutečnost, existující jako celek (púrna), je všeobecně příjemná a je jedinou věčnou blažeností (sadašivam), která představuje míruplnou, nejzazší skutečnost (santimája tatpara). Svět, přetékající bídou, je jen klamným věděním mysli, která ztratila svoji jednotu v pomyslných rozdílnostech.

66. Jen sadašivam (věčné šivam), svrchované bytí, které není nic než mír, představuje nedvojnou skutečnost, plně přítomnou všude a stejnou měrou. Dualistický, žalostný projev světa, je jen popleteným a klamným uvědoměním. Je myslí, která sama sebe roztříštila do pomyslných rozdílů.



67. Svět, který není ničím jiným nežli vědomím, je poznáván jako druhotná entita, oddělená od vědomí, jen jako výsledek sebeklamu „jsem omezené tělo“.

67. Svět neexistuje odděleně od vědomí. Vnímání světa, skrze tvar těla – ega, jako nezávislé entity, odlišné od nás samých, od vědomí, je způsobeno vodopádem zastření.

60.[b][color=#FF0000] Sebeklam – tento svět – odstraníte stočením se k Já. To, co pak zůstane jako „prázdno“, je poznáváno vámi – Já. Toto (zdánlivě projevené) prázdno zničte rovněž stočením se k Já, a tak utonete v oceánu sebepoznání.
[/color][/b]
60. (Nejdříve) zcela zažeňte zmatek zapříčiněný světem, a to ponořením světa do prázdnoty. Zřící zde spatří vyprázdněný, pustý svět jako nějaký objekt. Zničte i tuto prázdnotu v oceánu vědomí, které je pravou podstatou zřícího.

Muruganar: Aby sádhak nepadnul do pasti viděním prázdnoty, vyzývá jej Bhagaván ke zničení prázdnoty poznáním Já, protože je to Já, které vidí prázdnotu jako nějaký objekt. I když svět zmizí v prázdnotě, tato prázdnota není konečnou pravdou. Je to jen chybné vidění vědomí coby prázdnoty.

(DG) Otázka: Když medituji, dostávám se do stavu, kde je prázdnota či nicota. Jak mám dál pokračovat?

Bhagaván: Nezáleží na tom, zda tam existují vize, zvuky, cokoli dalšího, nebo je tam prázdnota. Jste tam během toho všeho přítomen, nebo ne? I v prázdnotě musíte existovat, abyste mohl říci, že to vy jste zažil prázdnotu. Abyste se v tomto „vy“ upevnil, k tomu slouží hledání „já“. Je to začátek i konec. Ve všech knihách o Védántě najdete otázku prázdnoty či nicoty, na kterou se žák ptá a guru ji zodpovídá. Je to mysl, která vidí a zakouší mysl objekty, a když je přestane vidět a zakoušet, pak nalézá prázdnotu. Ale to nejste vy. Vy jste trvalé světlo, které ozařuje zkušenost i prázdnotu. Podobá se to divadelnímu reflektoru, která vám při představení umožní vidět jeviště, herce a děj hry, ale když je vše u konce a světlo zůstane svítit, umožní vám spatřit, že už je po hře. Čili je to další osvětlení. Všude kolem nás spatřujeme objekty, ale v naprosté tmě je nevidíme a říkáme: „Nic nevidím,“ ačkoli jsou to oči, které nic nevidí. Stejné je to i s vámi zmíněnou prázdnotou.

Svědčíte třem tělům: hmotnému, jemnému a příčinnému a třem stavům: bdění, snění a hlubokému spánku, třem časům: minulosti, současnosti a budoucnosti a svědčíte také prázdnotě. V historce o desátém muži každý z deseti mužů počítal ostatní a myslel si, že je jich jen devět. Každý z nich zapomněl počítat sebe a v tomto stadiu si myslí, že jeden z nich chybí a neví kdo. Odpovídá to prázdnotě. Natolik jsme přivyklí názoru, že vše, co kolem sebe vidíme, je trvalé a že jsme tělo, že když to všechno přestane existovat, se strachem si představujeme, že přestaneme existovat i my.

(DG) Vyprávění Dévarádži Mudaliara: Bhagaván také citoval verše 212 a 213 z Vivékačudámání, kde žák povídá: „Odstraním-li pět obalů, které nejsou Já, zjistím, že nic nezůstane.“ Guru na to odpovídá, že Já či TO, kterým jsou vnímány všechny modifikace (včetně ega a jeho tvorby) a jejich nepřítomnost (prázdnota), je tam stále přítomno.

Bhagaván pak hovořil na téma subjektu a prohlásil, že: „Podstatou Já musí být osvětlování. Vnímáte všechny modifikace a jejich nepřítomnost. Jak? Když se vám řekne, odtáhněte osvětlování (pozornost – pozn. překl.) z něčeho druhého, vznikne otázka, jak to má člověk udělat a úvahám nebude konec. Proto vy sami jste osvětlování.“

O chvíli později Bhagaván dodal: „Člověk zpočátku spatřuje Já jako objekty. Pak vidí Já jako prázdno. Později vidí Já jako Já. Jen v tomto posledním vidění žádné vidění není, protože vidění je bytí.“ (Day by Day with Bhagavan, 21. 6. 1946)



61. [b][color=#FF0000]Přebýváte-li v Srdci jako sat-čit (Já Jsem), kterým existuje a září celý vesmír, pak se i tento svět s vámi spojí v jedno, když pozbyde svůj klamný, děsivý dualismus.
[/color][/b]
61. Vše existuje a září jako bytí-vědomí. Zůstáváte-li pevně zakotveni v Srdci jako toto bytí-vědomí, pak klamná, dualistická přirozenost (světa), vyvstávající skrze klam a vytvářející strach, přestane existovat a vy a svět se stanete jedním a tímtéž.

(DG) Bhagaván: Ti, kdo ve svých srdcích nedrží bytí-vědomí – skutečné dosažení, své životy prohrají a blázněním pro klamný svět se zničí.

V naší skuteční podstatě, v bytí-vědomí, která je světlem, osvětlujícím všechna další světla, nikdy neexistují představy jmen a forem. (Padamalai, v. 36, 38)



62. Kdo poznává projevení tohoto světa jako svoji vlastní formu, svrchované vědomí, zažívá pak stejné vědomí dokonce i prostřednictvím svých pěti smyslů.

62. Projevení světa je součástí vazby, která zahrnuje vnímání pěti smysly. Kdo poznal, že svět je výhradně Já, svrchované vědomí, poznává a zažívá tutéž svarúpu i svými pěti smysly.

Muruganar: Tento verš vysvětluje málo známou pravdu, že stav sahadža je zakoušen dokonce i vnějšími smysly. Kdo skutečné poznává smyslové vnímání jako své Já, tomu není svět překážkou. Ve všech vjemech se raduje a těší se ze svého Já jak vnitřně, tak i navenek, bez sebemenšího pomyšlení na svázanost.

David Godman: Slovo sahadža, znamenající přirozený, používal Bhagaván k označení stavu džňánina, který, může na světě normálně a přirozeně fungovat, ačkoli přebývá jako forem prosté Já. Občas Bhagaván rozlišoval mezi sahadža nirvikalpa samádhi – tímto stavem přirozeného, normálního přebývání v Já – a kévala nirvikalpa samádhi – zcela vnitřním stavem přebývání v Já, kdy si člověk neuvědomuje tělo a svět a nemůže být proto činný.

(DG) Bhagaván: Ve stavu, kde ego – iluze „já jsem tělo“ – končí, se jóga (zakoušení sebe) a bhóga (smyslové potěšení) slučují do jednoho, aniž by se předtím stávaly dvojím. (Padamalai, v. 94)

Viz. také verš 655

55. Projevení se světa je stejně jako iluzorní zdání snu jen mentální a jeho skutečnost může být proto správně rozeznána pouze svrchovaným vědomím, které překračuje máju – mysl.

55. Jeviště světa, rozvíjející se jako sen, není ničím jiným, nežli myslí – oklamaným pohledem. Pravá podstata světa se vyjeví ve své skutečnosti jen ryzímu uvědomění, extrakci bytí-vědomí, které září, překračujíc mysl – máju.



56. Och, bláhová, zmatená mysli, oklamaná viděním denního snu, který je jen tvojí vlastní podstatou. Poznáš-li skutečnou podstatu tvého vlastního Já, která je sat-čit-ánanda, může být pak svět něčím jiným nežli Tím?

56. Bláhová a zrádná mysli, nesmírně klamaná dennodenním spatřováním snu (bdělého stavu) jako něčeho od sebe odlišného, který je však výhradně tebou! Uvědomíš-li si svoji skutečnou pravou podstatu tak jak je, bude svět odlišný od skutečnosti, od bytí-vědomí-blaženosti?



57. Tento prázdný svět, ohromující svojí mnohotvárností, je svým původním stavem celistvou jednotou blaženosti, stejně jako pestrobarevný páv je ve svém původním stavu jednobarevným, žlutým vaječným žloutkem. Přebývej jako Já a poznej tuto pravdu.

57. Vaječný žloutek pestrobarevného zeleného páva má jen jednu barvu. Stejně tak i původní stav neskutečného světa, zkresleného do překypující mnohosti, je čirým a nefalšovaným štěstím. Poznej nyní tuto pravdu přebýváním ve stavu Já, třebaže se Já s nějakým účinkem projevuje a nabývá podobu světa, projevujícího se silou máji.

David Godman: Tento verš Bhagaván mírně opravil. Muruganar napsal: „(svět) zářící překypující mnohostí“. Bhagavánova oprava naznačuje, že je to samotné Já, které září, a ne zdeformovaný a fragmentovaný neskutečný svět, projektovaný individuálním já.



58. Ti, kdo dosáhli svého cíle – džňány, nespatřují svět jako nesmírnou mnohost rozdílností, protože mnohonásobné rozdíly světa jsou jen rozpustilou hrou čit-šakti, jediného celku.

58. Všechny rozdílnosti, jejichž společné nakupení a nahromadění vytváří svět, jsou ve skutečnosti jen hrou Milosti, síly jediného vědomí. Proto džňáninové, zcela soustředění na poznávání zářící skutečnosti, nebudou nikdy vnímat svět s jeho spoustou odlišností, leda jen jako pouhé zdání.



59. Džňáninovi, zbavenému představy „já jsem tělo“ a usazenému v Já, září svět jako jeho sebepoznání. Proto je chybou, abychom se dívalo na svět jako na něco odlišného (tj. jako na nesčetná jména a formy).

59. Opravdovému džňáninovi, pevně usazenému ve stavu Já, zbavenému nákazy „já jsem tělo“, svět vzkvétá pouze jako vědomí, jako nic než jeho vlastní Já. Je proto chybou nahlížet na svět jako na od nás odlišný.

(DG) Bhagaván: Vězte, že svět, který povstává, trvá a pak mizí, je výhradně hrou čit-šakti (síly vědomí). Nedokonalé tělo a svět vyvstávají ve vědomí, trvají ve vědomí a ve vědomí mizí. Protože je to vědomí, které se jeví jako vše, tak ti, co poznali pravdu o vědomí, poznali pravdu všeho. (Padamalai, v. 65, 67, 68)

50. [b]Pro ty, co nikdy neztrácí pravé poznání Já, které je základem veškerého smyslového poznávání, není svět ničím jiným nežli poznáním Já. Mohl by však běžný člověk bez sebepoznání porozumět výrokům mudrců, kteří hledí skrze džňánu a říkají, že svět je skutečný?[/b]

50. Neotřesitelným džňáninům, nepouštějícím vědomí sebe sama, které je podkladem všech imaginárních a rozdílných způsobů poznávání, jsou všechny (tyto formy poznávání) výhradně Já. Z tohoto hlediska (džňáninové) prohlašují, že rozdílné způsoby poznávání jsou také skutečné. Ale jak by pravý smyslu tohoto sdělení mohli chápat nevědomí lidé bez sebepoznání?



51. Ti, co se vzdali světského (smyslového) poznávání a připoutanosti k němu a zničili špatnou sílu mysli (máju), získali nejvyšší vědomí sebe sama a jen oni mohou pochopit správný smysl výroku: „Svět je skutečný.“

51. Ryzí vědomí září bez ohraničení samo od sebe. Nelne ke světu. V záři tohoto vědomí hyne poskvrňující síla máji, působící na mysl. Lidé s čistou, neposkvrněnou myslí, poznávající tudíž transcendentální vědomí při současném uvědomění si světa, s jistotou znají pravý význam výroku, že „svět je skutečný“.



52. Když se něčí náhled promění v džňánu (božskou moudrost), pak díky ní spatří a zjistí, že celý vesmír, skládající se z pěti prvkům jako je prostor atd., je skutečný, že je to svrchované poznání samo o sobě. To vězte.

[b][color=#FF0000]52. Pokud někdo napraví své smyslové vidění, přemění je v oko džňány a pozorně se podívá (na svět) pohledem pravdy, který je výhradně poznáním, pak svět, spatřovaný předtím jako forma pěti elementů, počínajíc prostorem, bude pouze brahman, které je pouze vědomím.[/color][/b]

(DG) Tato myšlenka se objevuje ve 4. verši Ulladu Narpadu:

Bhagaván: Je-li něčí já ve tvaru, plyne z toho, že svět a Bůh budou také ve tvaru. Když něčí já nemá tvar, kdo tu existuje, aby spatřoval své formy a jak (by je spatřoval – pozn. překl.)? Existuje cokoli viděného, jehož podstata by se lišila od oka, (které vidí)? Ve skutečnosti je tímto okem Já – nekonečné oko.

Bhagaván tuto myšlenku rozvedl ve vysvětlení, které poskytl Lakšmana Sarmovi:

Bhagaván: [b][color=#FF0000]Pokud oko, které vidí, je okem tělesným, pak jsou spatřovány hmotné formy. Když se oku napomůže optikou, pak jsou viděny dokonce i neviditelné věci jako tvary. Jestliže okem bude mysl, jsou viděny jemné formy. Proto jsou vidící oko i viděné objekty téže podstaty. Když oko bude samo o sobě formou, neuvidí nic jiného než formy. Ale ani fyzické oko, ani mysl, nemají schopnost vidět sebe. Skutečným okem je Já. Protože je beztvarým, čirým a nekonečným vědomím, skutečností, [u]tak nespatřuje formy.[/u][/color][/b] (Maha Joga, str. 83)



53. Když se něčí náhled promění v džňánu, pak díky ní spatří, že tentýž svět, viděný prve jako peklo bídy, je nebeskou blažeností.

53. [b][color=#FF0000]Pokud někdo napraví své chybné vidění, přemění je do podoby pravé džňány – ve Svrchované, a poté se dívá pohledem džňány, tak svět, který se jevil jako moře zármutku, bude mořem nejvyšší blaženosti.[/color][/b]

(DG) Otázka: Mohu si v tomto životě, sužovaném omezeními, vůbec uvědomit blaženost Já?

Bhagaván: [b][color=#FF0000]Blaženost Já je stále s vámi. Budete-li ji vážně hledat, naleznete ji.[/color][/b]

Příčinou vaší bídy není vnější život. Příčina je ve vás jakožto egu. Nejprve na sebe vezmete omezení a pak podstoupíte marný zápas o jeho překročení. Veškerá neštěstí tu jsou kvůli egu. Vaše potíže přicházejí s egem. Jaký to má pro vás smysl, přisuzovat příčinu bídy životním událostem, když tato příčina je fakticky ve vás? Jaké štěstí můžete získat od něčeho, co je vám cizí? A když ho získáte, jak dlouho vydrží?

Když ego zapřete (odmítnete) a sežehnete ho nezájmem, budete svobodní. Přijmete-li ho, ego na vás naloží omezení a mrští vás do marného zápasu o překročení těchto omezení. Takto se zloděj (ego – pozn. překl.) snažil zničit krále Džanaku.

Být Já, kterým opravdu jste, je jediný způsob, jak si uvědomit blaženost, která je navždy vaše. (Maharshi's Gospel, str. 47-48)



54. Džňánin, jehož oko (tj. náhled), se v důsledku ustání všech mentálních činností, stalo sat-čit ánanda, spatřuje tento svět rovněž jako sat-čit-ánanda, a to ve shodě s výrokem: „Viděné se nemůže od vidoucích očí lišit.“ (Viz. verš 343)

54. Vidění džňánina dospělo v bytí-vědomí-blaženost, vyzrálo v oko pravdy, protože zcela ustaly škodolibá hnutí ega-mysli. Protože podstata viděného se od podstaty vidoucího oka neliší, svět je pro pravého džňánina s konečnou platností rovněž bytí-vědomí-blaženost.

David Godman: Verše 51, 52 a 53 postupně popisují svět jako sat (bytí), čit (vědomí) a ánanda (blaženost). Verš 54 tyto složky kombinuje a vysvětluje povahu světa jako sat-čit-ánanda.

46. Když se svět projeví, Já je skryté. Když však vyzařuje Já, svět zmizí. Pro svoji odlišnou podstatu nemohou být spatřováni společně, podobně jako (zdánlivě skutečný) pes (viděný) v kamenné soše.

46. Když je viděn svět, je zakryto svrchované Já. A naopak, je-li svrchované Já viděno, svět zmizí. Nelze zřetelně a současně vidět obojí jako dvě oddělené entity. Stejně jako nelze současně vidět psa a kámen ve vytesané kamenné soše psa.

Sádhu Óm: [b][color=#FF0000]Podstatu Já, pravého aspektu brahman, nepředstavují jména a formy, zatímco podstatou světa, falešného aspektu brahman, není sat-čit-ánanda. Proto není možné vidět obojí současně.[/color][/b] Viz také verše 876, 877 a 1216.

(DG) Bhagaván: Trojice a jejich zdroj – čiré vědomí – se za žádných okolností nemohou objevit současně. Podobně jako dřevo a slon v dřevěné sošce slona. Když vystoupí jedno, druhé zmizí. (Padamalai, str. 207, v. 1)

Bhagaván: Když se díváte na kámen, vytesaný do podoby psa, a uvědomíte si, že je to jen kámen, už tu žádný pes nebude pro vás. A když tuto sochu vidíte jen jako psa, bez uvědomění si, že je to kámen, pak tu pro vás neexistuje žádný kámen. Když existujete, existuje vše. Když neexistujete, neexistuje nic z tohoto světa. Když se říká, že tu není žádný pes, ale je tu kámen, neznamená to, že by pes utekl během pozorování kamene.

Existuje o tom příběh. Jeden muž chtěl spatřit královský palác, tak se tam vydal. Po obou stranách brány do paláce však byli dva psi, vytesaní do kamene. Zdálky ten chlapík považoval oba psy za skutečné a bál se přijít blíž. Zpozoroval to kolemjdoucí světec a se slovy: „Člověče, není třeba se ničeho obávat,“ vzal muže s sebou. Když ten chlapík přišel dostatečně blízko, aby viděl pořádně, zjistil, že žádní psi neexistovali a co považoval za psy, byly jen kamenné sochy. Stejně tak když vidíte svět, pak Já nebude viditelné. Vidíte-li Já, nebude viditelný svět. Dobrý učitel (guru), je jako ten světec. (Dopisy z Ramanášramu, 12. 9. 1947)



47. Svět, který se jeví, když zakrývá Já, je pouhým snem. Když je však svět „překryt“ Já, pak setrvává jako od Já nerozdílný.

47. Svět, který skrze jména a formy zahaluje Já a zdá se být skutečným, je jen snovým zřením. Když je však tentýž svět zastřen Já a jeví se jako samotné vědomí, pak je skutečný stejně jako Já.



48. Celý tento svět trojic, jež nás klamou, se jeví nesporně skutečný. Je to však jen podoba svrchované síly (čit šakti), která věčně trvá jako svrchované Já.

48. Tento svět, poblázněný tlačenicí trojic, mate mysli lidí, aby věřili, že mají nezávislou, od svarúpy odlišnou existenci. Vše je to jen hra síly vědomí, která neexistuje odděleně od svrchované, nedvojné svarúpy. Síla vědomí vždy přebývá v jednotě se svarúpou.



49. Jako i oheň, zahalený kouřem, vydává světlo, tak září i světlo vědomí, utajené v nitru jmen a forem tohoto světa. Když je mysl očištěna svrchovanou Milostí, je rozpoznáno, že podstata světa je skutečná (jakožto Já) a svět se už nadále nebude jevit jako iluzorní jména a formy.

49. Těm, co mají pozornost soustředěnou do nitra, září Bůh, světlo vědomí, jako átma svarúpa. Pro ty, kdo hledí vně, je Bůh zahalen světem, který je jen hromadou tattev. Podobá se to ohni, který jasně žhne, ač je zvenčí zahalen kouřem. Pokud boží Milost, která je pravou podstatou Boha, očistí mysl od zmatku suttarivu, pak již krása světa nebude mentálním klamem, neskutečným projevením, ale bude to konečná skutečnost sama o sobě.

David Godman: Tattva je často používaný termín indické filozofie. Označuje kategorie, entity či principy, kterými se projevuje svět a jeho síly. Tattvy je možné členit do skupin, které jsou hierarchické a jsou podřízeny jedna druhé. Rozčleňují svět do podrobných podskupin, která mají své další podřízené části atd. V tomto verši Bhagaván poznamenal, že náhled na svět, zahrnující tattvy, může trvat jen tak dlouho, dokud pozornost prodlévá u vnějších objektů namísto soustředění na Já.

Muruganar: Slovo svět zahrnuje také tělo. Tělo zastírá átma svarúpu a svět zahaluje formu Boha. Protože jsou tělo i svět seskupením tattev, jsou zajedno s jejich podstatou. Stejně tak jsou zajednou se svojí pravou podstatou i jednotlivec a Bůh. V 5. verši Ulladu Narpadu Bhagaván napsal: „Existuje svět mimo tělo?“ A ve 24. verši Upadéša Undijar píše: „V podstatě jejich bytí jsou Bůh a jedinec jedním a tímtéž.“

[b][color=#FF0000]Protože boží Milost je vskutku září Boha, jakožto čirého bytí, které je átma svarúpa v Srdci jedince, je toto zářivé světlo vědomí poznáváno jako milost, vznešenost a svatost. Čirá mysl, která díky boží Milosti září jako Já, oproštěná od suttarivu, bude i svět spatřovat jako Já a bude ztichlá, aniž by se zabývala pouhopouhými jmény a formami.[/color][/b] Proto bylo řečeno, že svět je sám o sobě skutečností, což je dále zdůrazněno slovy „svět nebude mentálním klamem, neskutečným projevením“.

41. Život, iluze závisející na (vašich) zálibách a nelibostech, je jen prázdným snem, který se jeví skutečným během spánku (nevědomosti). Když se však člověk probudí (do sebepoznání), zjistí, že to byl klam.

41. Světský život je jako snový výjev. Klame a nemá šťávu. Funguje smícháním protikladů, jako jsou touha a odpor. Dokud je člověk pod kouzlem spánku máji, život jeví se skutečným. Když se člověk doopravdy vzbudí do Já, které je prosté máji, život je rozpoznán jako zcela klamný a skončí.



42. Když je mysl ztracena v čistém, svrchovaném Já-vědomí, zmizí všechny síly, které se (skrze mysl) zdály působit, jako jsou ičha (síla vůle), krija (síla činu) a džňána (síla poznávání – zde myšleno objektivní poznávání – pozn. překl.). Jsou shledány neskutečnými.

42. Naší pravou podstatou je svrchované vědomí. Když mysl vyhasne v Já, zcela vymizí tři síly (šakti), počínajíc ičha, o kterých se má za to, že existují. V dokonale čirém vědomí, které je naší pravou podstatou, jsou tyto síly rozpoznány jako zdánlivé navrstvení na Já.

David Godman: Trojici šakti – sil (či schopností) představují ičha šakti (síla vůle nebo přání), džňána šakti (síla poznávání) a krija šakti (síla konání).



43. Promítnutý obraz světa trojic je hrou čit-para-šakti (síly nebo odrazu světla Já-vědomí) na plátně svrchovaného vědomí.

43. Šivam – svrchované vědomí – je věčný podklad celého vesmíru. Obraz světa, jevící se v šivam a skládající se z trojic, je hrou svrchované síly vědomí. Je to iluze, navrstvená na Já, podobná filmovému představení. To vězte.

David Godman: Trojice (triputi) představují skupiny tří prvků, nezbytných pro vnímání zevního světa. Jsou to vidoucí, vidění a viděný objekt, či poznávající, poznávání a poznávaný objekt.

Šivam je další významné slovo Guru Váčaka Kovai. Šiva je personifikovaný Bůh, zatímco šivam je forem prosté vědomí Šivy. Lze ho srovnat s dalšími synonymy pro Já, jako je např. brahman.



44. Objevení se iluzorního světa, který je viděn jako skutečný, je úplně stejné jako vidění hada v lanu, lupiče v pařezu či vody ve fata morgáně.

44. Ve stavu nejzazší pravdy (paramartha) svět neexistuje. Jeho objevení, jeho (zdánlivě) existující skutečnost v máji (iluzi), je jako zdání hada v lanu, lupiče v dřevěném kůlu a vody ve fata morgáně.



45. Nejrůznější zlaté ozdoby nejsou odlišné od zlata. Stejně tak i tento svět pohyblivých a nehybných objektů, projevených z Já, nemůže být ničím jiným nežli Já.

45. Tento svět, sestávající z různorodých pohyblivých či nehybných objektů, který v Já vyvstává a září, je podoben rozličným třpytivým ozdobám, vyrobeným ze zlata, které je jejich základem. Stejně jako tyto ozdoby, v mnohosti se blyštící, jsou v podstatě jen zlatem, tak ani svět není oddělený a odlišný od Já, od vědomí.

36. Ach světáku, neschopný chápat moudré úvahy a učení mudrců o svrchovaném poznání. Je-li tento ohromný vesmír klamu řádně zkoumán, je viděn jen jako matoucí hra vásán (mentálních tendencí).

36. Světa chtivý člověče, který správné a rozumné učení o svrchované džňáně, prohlášené džňániny nepřijímáš za pravdivé! Když důkladně zkoumáš svět, pak je tento přízrak mylného chápání, viděný závistivým okem, tento nafouklý pytel nesmírného klamu, pouhým vásánami způsobeným klamem.

David Godman: Vásány jsou mentální návyky či tendence v podobě tužeb či nechutí, které člověka nutí chovat se určitým způsobem. Bhagaván nás ve shodě s dalšími učiteli advaity učí, že vásány nejenomže určují něčí chování, ale ve skutečnosti vytvářejí a udržují iluzi světa tím, že odtahují lidskou pozornost od Já a směřují ji na vnější objekty, po kterých člověk touží, nebo se jim chce vyhnout.

V momentě fyzické smrti jsou tyto skryté či latentní tendence mysli vtaženy do Srdce, kde však nezaniknou. Jejich nevyčerpaná hybnost způsobí, že se odějí do nové formy, do nového těla v nové inkarnaci, díky němuž mohou pokračovat ve hře. Proto jsou vásány palivem pohánějícím samsáru – ustavičný koloběh zrodů a úmrtí.


37. Jako když oko, stižené žloutenkou, vidí neexistující žluť, tak i svět, který vidíte před vámi rozprostřený, je výtvorem vaší vlastní mysli, plné ošidných neřestí a tužeb (hněvu, chtíče atp.). Ve skutečnosti je to dokonalost čiré džňány.

37. To, co existuje, je dokonalost džňány, oproštěné od objektů, která září jako nepodmíněná skutečnost. Svět se jeví jako jakýsi objekt, který se zmocnil vaší suttarivu. Člověk se žloutenku vidí díky chybnému vnímaní vše žlutě. Stejně tak je i celý svět klamným náhledem, zcela závisejícím na mysli s jejími slabinami – egem, lživostí, žádostivostí apod.

David Godman: Suttarivu je významné slovo Muruganarových spisů. Arrivu znamená „vědomí“ nebo „pravé poznání“ a v tamilštině bývá často ekvivalentem džňány. Suttu znamená „směřovat na/k“. Arrivu je pravé vědomí či pravé poznání, neuvědomující si nic než sebe samo. Ale když je pozornost nasměrována vně a směřuje k jevům, považovaným za vnější, pak vyvstává trojice vidoucí, vidění a viděné. To vytváří představu nějakého individuálního já, které spatřuje vnější skutečný svět. Dokud trvá suttarivu, je nerozdělené Já skryto.

Termín suttarivu nacházíme ve filozofii Šaiva Siddhánta, na níž Muruganar vyrůstal. Ve Védántě se však neobjevuje. Svět se obecně překládá jako „objektivizované či zhmotněné vědomí“, „poznání objektů“ nebo „relativní poznání“. Protože jsou však tyto termíny poněkud abstraktní a nevystihují dostatečně proces, který vně směřovanou pozorností vytváří dualitu, tak jsme se v mnoha verších drželi tamilského slova suttarivu.

(DG) Podstatu suttarivu a prostředky, kterými ji lze vymýtit, vysvětluje Bhagaván v následujících vybraných verších knihy Padamalai.

Bhagaván: Ačkoli naší skutečnou podstatou je átma svarúpa, důvod, proč se zdá tak obtížně dosažitelná, spočívá v silné iluzi vytvářené skrze suttarivu.

Existuje jen jedno vědomí. Množství představou vytvořených a různorodě objektivizovaných vědomí je pouhou imaginární představou v tom co JE.

Je pošetilé trpět touhou a úsilím o poznání Já, jako by to byl smyslový objekt poznatelný prostřednictvím suttarivu.

Není možné vidět oko okem. (Stejně tak) není možné vidět Já se suttarivu (dokud suttarivu trvá – pozn. překl.).

[b][color=#FF0000]Zkušenost dokonalého štěstí bez poskvrny, pravá džňána samádhi, bude vyvstávat v Srdci, v němž ustalo suttarivu.[/color][/b]

Poznání pravdy o poznávajícím ukončí uvědomování si mysli – suttarivu, která poznává ne-Já.

Suttarivu představuje zmatek, víření mysli. Neustane jinak nežli vnitřním sebezapřením.

Skotačící mysl, suttarivu, nezemře jinak nežli uvědoměním si pravdy o skutečné podstatě myslícího.



38. Stejně jako žluť (žlutá skvrna kurkumy) na slunci bledne, tak i projevení světa mizí ve světle sebepoznání. Proto svět nemůže být výtvorem Boha. Svět je podoben čarokrásným, barevným vzorům na peří páva. Svět je jen odrazem vásán uvnitř vás.

38. Stejně jako žlutá kurkumová moučka ztrácí ve slunečním světle barvu a bledne, tak i tento výhradně mentální svět vezme za své ve světle poznání skutečnosti. Proto není svět božím stvořením, není stvořen světlem pravé džňány. Tento blyštivý svět, podoben pestrobarevnému peří páva, je jen ohromným obrazem. Je odleskem, viděným v potemnělém zrcadle nečisté mysli.

Michael James: Výraz „žluť“ označuje v Jižní Indii kurkumu (turmeric), jejíž skvrna na slunci bledne. Překrásné barevné obrazce na pavím peří nejsou na jednom peru vidět. Objeví se jen ve vzájemné kombinaci při rozprostření všech per pavího ocasu.

(DG) Bhagaván: Jsou-li odstraněny překážky ve formě nečistot ega, stvoření (srišthi), jevící se jako svět, se stane pouhým zdáním (drišthi). (Padamalai, str. 272, v. 16)



39. Svět je pouhou iluzí, viděnou v klamném náhledu objektu – ega, které je prostě představou „já jsem tělo“. V pohledu sebepoznání je svět nepravý, podoben zdánlivě projevené modři oblohy.

39. Při zakoušení pravého poznání, které je skutečností Já, je tento svět pouhou krásnou (ale iluzorní), blankytně modrou barvou oblohy, zdánlivě projevenou na obloze. Když je člověk popleten zastírající iluzí „já jsem tělo“, jsou objekty světa, viděné přes suttarivu, jen neskutečným projevením.



40. Jak vzniká tento ohromný, klamný a mizerný svět, který (s výjimkou mudrců) šidí a ničí mysli všech lidí? Není jiné příčiny nežli naše chybné odchýlení pozornosti, namísto přimknutí se k sebepozornosti.

40. Svět, tato ohromná a zhoubná iluze, šálící a pustošící rozum všech, nevznikl jinou chybou nežli pramadou – vzdáním se (opuštěním, zapomněním) naší skutečné podstaty, namísto splynutí s ní.

David Godman: Stejná myšlenka je vyjádřena ve verši 368. Pramada je dalším významným slovem této sbírky. Znamená to zapomětlivost na Já, která se objevuje, když člověk věnuje pozornost něčemu, co není Já. Když je pozornost zcela směřována na Já, pak „svět, tato ohromná a zhoubná iluze“ přestane existovat. Svět se objeví jen když chybí sebeuvědomění.

(DG) Bhagaván: Podlá mysl, která je Já, se díky zapomětlivosti od Já odvrátí a výsledkem je její rozbouřenost.

Ve stavu, kdy člověk bez jakékoli pramady poznává pravdu, jsou všechna jména a formy braman.

Kvůli vaší zrádné zapomětlivosti na Já není stav brahman vaším stavem. Není v tom nic jiného.