od Tara » sob 19. pro 2020 20:44:01
Ještě je čas do večerního filmu, tak jedna o introspekci.
Už asi 14 dnů, možná dýl, s námi žije beruška. Přebývá na parapetu v kuchyni, na kterém mám postavené tři orchideje. Vždycky se na chvíli objeví, aby o sobě dala vědět a pak na pár dnů zase zmizí.
Dnes jsem umývala po obědě nádobí a a v zápalu boje jsem uviděla hnědé smetí. Šup s ním do horké vody s jarem!
Do vteřiny v hlavě: "Nebyla to ta beruška?"
Začala jsem ve vodě lovit a fakt, beruška :-(
Vylovila jsem ji a opatrně položila zpátky na parapet. A v hlavě výčitky, a omluvy směrem k berušce a taky.... po očku sledování, jak na tom je.
Ležela jak opařená (doslova) a nehýbala se.
Ach jo.
No tak třeba je jen v šoku a vzpamatuje se....
Vzpamatovala. Začala hýbat malinkým tělíčkem a popolezla. Kousíček.
Aby zas na chvíli hrála mrtvou.
Zase popolezla, o poznání čileji. A pak ještě čileji a už zase lezla, jako dřív.
Uf.
Pak spadla z parapetu blíže k dřezu, tak jsem ji nabrala na kousek papírku a s ním položila zpátky na parapet, ať má blíže k orchidejím.
Za půl hodiny jdu do kuchyně a papírek z parapetu nikde!
Houknu na muže zvýšeným hlasem: "Kde je ten papírek z parapetu?"
"No uklidil jsem ho, na co tam ležel?"
"Vždyť tam byla beruška!" a začala jsem horlivě papírek hledat.
"Nic tam nebylo!"
"Ale bylo, beruška!"
Tu je, papírek jsem našla a na něm zespodu beruška. Držela se papírku statečně :-)
Dcera: "Tak ji dejte do obýváku na (větší) kvítko".
Začalo přenášení papírku s beruškou do obýváku na větší kvítko.
Beruška se statečně držela, ale začala rozpínat křídla.
V hlavě: "No a teď uletí a bude v p...., kdo ví, kde." :-)
Neuletěla.
Bezpečně jsme ji přenesli ke kvítku, ale! Nechtěla z papírku na kvítko přelézt.
Statečně se držela.
Já k dceři: "Prosím tě, přendej ji tam, bo já už na to nemám nervy."
Za chvíli byla beruška na kvítku.
Uf podruhé.
Za chvíli dcera: "No já nevím, ale na tom kvítku je dost pavučin, nevím, jak dlouho bude žít..."
Já: "Ach jo, ještě ji vídiš? Že bychom ji přendali na jiné kvítko...."
Dcera: "Jo, drží se statečně stonku a rozhlíží se..." :-)
Žij blaze, beruško :-)
- Přílohy
-
- beruška.jpg (6.95 KiB) Zobrazeno 1398 krát
Ještě je čas do večerního filmu, tak jedna o introspekci.
Už asi 14 dnů, možná dýl, s námi žije beruška. Přebývá na parapetu v kuchyni, na kterém mám postavené tři orchideje. Vždycky se na chvíli objeví, aby o sobě dala vědět a pak na pár dnů zase zmizí.
Dnes jsem umývala po obědě nádobí a a v zápalu boje jsem uviděla hnědé smetí. Šup s ním do horké vody s jarem!
Do vteřiny v hlavě: "Nebyla to ta beruška?"
Začala jsem ve vodě lovit a fakt, beruška :-(
Vylovila jsem ji a opatrně položila zpátky na parapet. A v hlavě výčitky, a omluvy směrem k berušce a taky.... po očku sledování, jak na tom je.
Ležela jak opařená (doslova) a nehýbala se.
Ach jo.
No tak třeba je jen v šoku a vzpamatuje se....
Vzpamatovala. Začala hýbat malinkým tělíčkem a popolezla. Kousíček.
Aby zas na chvíli hrála mrtvou.
Zase popolezla, o poznání čileji. A pak ještě čileji a už zase lezla, jako dřív.
Uf.
Pak spadla z parapetu blíže k dřezu, tak jsem ji nabrala na kousek papírku a s ním položila zpátky na parapet, ať má blíže k orchidejím.
Za půl hodiny jdu do kuchyně a papírek z parapetu nikde!
Houknu na muže zvýšeným hlasem: "Kde je ten papírek z parapetu?"
"No uklidil jsem ho, na co tam ležel?"
"Vždyť tam byla beruška!" a začala jsem horlivě papírek hledat.
"Nic tam nebylo!"
"Ale bylo, beruška!"
Tu je, papírek jsem našla a na něm zespodu beruška. Držela se papírku statečně :-)
Dcera: "Tak ji dejte do obýváku na (větší) kvítko".
Začalo přenášení papírku s beruškou do obýváku na větší kvítko.
Beruška se statečně držela, ale začala rozpínat křídla.
V hlavě: "No a teď uletí a bude v p...., kdo ví, kde." :-)
Neuletěla.
Bezpečně jsme ji přenesli ke kvítku, ale! Nechtěla z papírku na kvítko přelézt.
Statečně se držela.
Já k dceři: "Prosím tě, přendej ji tam, bo já už na to nemám nervy."
Za chvíli byla beruška na kvítku.
Uf podruhé.
Za chvíli dcera: "No já nevím, ale na tom kvítku je dost pavučin, nevím, jak dlouho bude žít..."
Já: "Ach jo, ještě ji vídiš? Že bychom ji přendali na jiné kvítko...."
Dcera: "Jo, drží se statečně stonku a rozhlíží se..." :-)
Žij blaze, beruško :-)