od roman » pát 11. črc 2014 14:27:38
narozdíl od toho různé psychologické a psychoterapeutické metody pracují s příčinou a to vědomě !
No jak se to vezme, řekl bych, že psychologie tu pravou příčinu jež je ztotožnění s tělem a na jehož podkladě vznikají veškeré psychické bloky týkající se mysli zcela úspěšně ignoruje
, tedy psychologie jak je konvenčně chápána(viz wiki). Pracuje na povrchu, na periferii. Prostřihává větve stromu ztotožnování,uleví, ale neničí jeho kořeny. Jednou se zbaví nějakého pnutí a na druhé straně vyskočí jinej problém. Protože problémem není mysl a její pohyby, ale ztotožnění. Bere na vědomí osobu a problémy osoby, řeší její problémy a ne to, že ona sama je problémem a je od něj neoddělitelná. Proto psychologie tě nezbaví rezistence jen jí může korigovat a umenšovat, proto píšu, že se pohybuje na povrchu. Samoosvobozování překračuje psychologii, dostává se ke zdroji, k uvědomění, které je myšlením překryto. Vznikne odstup, pozorovatel jež je si vědom pohybů mysli a postupně dochází k odtotožnování jež už není důsledkem psychologie. Psychologie se týká mysli a "osvobozování" ne-mysli, tedy uvědomění podstaty mysli. Proto tě psychologie nezbaví rezistence vůči ztrátě zaměstnání, partnera, schoření bytu, atd.,atd. Vnitřní klid může být kdykoliv narušen nějakou vnější událostí, více či méně. Točí se to pořád dokola. Zisk-ztráta, + -.....Proto to připodobění s alkoholem, nebrat doslova.
Tak já chápu psychologii a její význam v procesu poznávání sebe sama, ne poznávání mysli, psýché, ale sama sebe. Psychologie počítá s tím, že je zde jedinec a jeho problémy, jeho život, který má být harmonizován. Ale už tento základní předpoklad je vlastně chybný
. Takže nemůže překročit svůj vlastní stín.
A ted k tomuto:
celá ta debata vznikla z toho, že Jana napsala, že
"Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko."
Tak samozřejmě, že duchovno, teologie se nemůže stát únikem, potlačením tzv. realného života. Pakliže psychologie, jejíž význam nepopírám, ještě nesplnila svůj účel, který bezesporu má, bude osoba znovukonfrontována s nerozpoznanýma projekcema a tendencema mysli, apod., a psychologie pak bude mít své nepopiratelné místo v procesu chápání mysli.
[quote]narozdíl od toho různé psychologické a psychoterapeutické metody pracují s příčinou a to vědomě ![/quote][list][/list]No jak se to vezme, řekl bych, že psychologie tu pravou příčinu jež je ztotožnění s tělem a na jehož podkladě vznikají veškeré psychické bloky týkající se mysli zcela úspěšně ignoruje :D , tedy psychologie jak je konvenčně chápána(viz wiki). Pracuje na povrchu, na periferii. Prostřihává větve stromu ztotožnování,uleví, ale neničí jeho kořeny. Jednou se zbaví nějakého pnutí a na druhé straně vyskočí jinej problém. Protože problémem není mysl a její pohyby, ale ztotožnění. Bere na vědomí osobu a problémy osoby, řeší její problémy a ne to, že ona sama je problémem a je od něj neoddělitelná. Proto psychologie tě nezbaví rezistence jen jí může korigovat a umenšovat, proto píšu, že se pohybuje na povrchu. Samoosvobozování překračuje psychologii, dostává se ke zdroji, k uvědomění, které je myšlením překryto. Vznikne odstup, pozorovatel jež je si vědom pohybů mysli a postupně dochází k odtotožnování jež už není důsledkem psychologie. Psychologie se týká mysli a "osvobozování" ne-mysli, tedy uvědomění podstaty mysli. Proto tě psychologie nezbaví rezistence vůči ztrátě zaměstnání, partnera, schoření bytu, atd.,atd. Vnitřní klid může být kdykoliv narušen nějakou vnější událostí, více či méně. Točí se to pořád dokola. Zisk-ztráta, + -.....Proto to připodobění s alkoholem, nebrat doslova.[list][/list]Tak já chápu psychologii a její význam v procesu poznávání sebe sama, ne poznávání mysli, psýché, ale sama sebe. Psychologie počítá s tím, že je zde jedinec a jeho problémy, jeho život, který má být harmonizován. Ale už tento základní předpoklad je vlastně chybný :D . Takže nemůže překročit svůj vlastní stín.[list][/list]A ted k tomuto:[list][/list][quote]celá ta debata vznikla z toho, že Jana napsala, že
"Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko." [/quote][list][/list]Tak samozřejmě, že duchovno, teologie se nemůže stát únikem, potlačením tzv. realného života. Pakliže psychologie, jejíž význam nepopírám, ještě nesplnila svůj účel, který bezesporu má, bude osoba znovukonfrontována s nerozpoznanýma projekcema a tendencema mysli, apod., a psychologie pak bude mít své nepopiratelné místo v procesu chápání mysli. [list][/list]