od Linda » stř 28. kvě 2014 15:26:24
Jana píše:A jak to vidíš tady v diskuzi, kdy se Tě třeba nikdo na nic neptá a píšeš tady, jak to poznáváš, vidíš třeba, že Ti druhý nerozumí, a tak trpělivě vysvětluješ...
Ani moc ne, trochu to upřesním a když vidím, že nemá zájem, není důvod v tom pokračovat, nemělo by to smysl.
Když za Tebou občas přijde někdo osobně, protože se ocitl v obtížné situaci a neví, co s tím, člověka to naučí, že je potřeba nejdřív si plně ujasnit, co ten druhý v sobě řeší, jaká vnější situace to vyvolala a jak na to reaguje, a pak zkusit naznačit, jaké vidíš v takové situaci možnosti, co k čemu podle Tvé zkušenosti vede. A nechat pak plně na něm, jestli ho něco z toho osloví. Takový rozhovor je vždycky přínosný pro obě strany, protože když odpovídáš, musíš se na jeho situaci dívat jeho očima a uvidíš třeba i souvislosti, které by Ti jinak nenapadly; přitom když si je uvědomí, má šanci začít reagovat nekonfliktním způsobem v situacích, které ho předtím rozhodily a vyváděly z míry.
Během let si čím dál víc uvědomuju, jakou pomocí jsou taková setkání i pro mě, člověka to učí jemnější empatii. Snahy pomáhat bývají zpočátku spojené s přesvědčováním, t.j. s neuvědomovaným dobře míněným nátlakem. Ten časem postupně vylejzá na světlo boží (do vědomí) právě rozpoznáváním, že i neuvědomovaná snaha druhého přesvědčit v něm vyvolá pokaždé sebeobranu, i když je to snaha mu pomoci a může být míněná sebelíp. Část jeho energie, kterou na svou nevědomou sebeobranu spotřebovával, mu nebyla v té chvíli k dispozici, a zmenšovala se tím jeho možnost najít optimální řešení.
Jo, podvědomí, to je síla, o jaké zpočátku nemáme ani tušení. Přitom právě ono určuje, jak reagujeme na ostatní a jak ostatní reagují na nás.
[quote="Jana"]A jak to vidíš tady v diskuzi, kdy se Tě třeba nikdo na nic neptá a píšeš tady, jak to poznáváš, vidíš třeba, že Ti druhý nerozumí, a tak trpělivě vysvětluješ...[/quote]
Ani moc ne, trochu to upřesním a když vidím, že nemá zájem, není důvod v tom pokračovat, nemělo by to smysl.
Když za Tebou občas přijde někdo osobně, protože se ocitl v obtížné situaci a neví, co s tím, člověka to naučí, že je potřeba nejdřív si plně ujasnit, co ten druhý v sobě řeší, jaká vnější situace to vyvolala a jak na to reaguje, a pak zkusit naznačit, jaké vidíš v takové situaci možnosti, co k čemu podle Tvé zkušenosti vede. A nechat pak plně na něm, jestli ho něco z toho osloví. Takový rozhovor je vždycky přínosný pro obě strany, protože když odpovídáš, musíš se na jeho situaci dívat jeho očima a uvidíš třeba i souvislosti, které by Ti jinak nenapadly; přitom když si je uvědomí, má šanci začít reagovat nekonfliktním způsobem v situacích, které ho předtím rozhodily a vyváděly z míry.
Během let si čím dál víc uvědomuju, jakou pomocí jsou taková setkání i pro mě, člověka to učí jemnější empatii. Snahy pomáhat bývají zpočátku spojené s přesvědčováním, t.j. s neuvědomovaným dobře míněným nátlakem. Ten časem postupně vylejzá na světlo boží (do vědomí) právě rozpoznáváním, že i neuvědomovaná snaha druhého přesvědčit v něm vyvolá pokaždé sebeobranu, i když je to snaha mu pomoci a může být míněná sebelíp. Část jeho energie, kterou na svou nevědomou sebeobranu spotřebovával, mu nebyla v té chvíli k dispozici, a zmenšovala se tím jeho možnost najít optimální řešení.
Jo, podvědomí, to je síla, o jaké zpočátku nemáme ani tušení. Přitom právě ono určuje, jak reagujeme na ostatní a jak ostatní reagují na nás.