od Jana » čtv 22. lis 2018 16:30:29
Linda píše:PS. k
... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil
D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.
Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.
Je možné se na to dívat i obráceně. Naší přirozeností je vědomí jednoty, nikoliv iluze oddělenosti. Ve vědomí jednoty, kdy v nás nic nevybuzuje iluzi oddělenosti, nevzniká nějaký pocit ohroženosti, nedostatečnosti, pocitu, že něco je špatně, že naše osoba není taková, jaká má být...
Proto:
Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Tedy do míst, kde si nikdo nic o jejich osobě nemyslel, kde bylo umožněno zakoušet nerušeně Jednotu.
Čím větší je připoutanost k mysli, tím snadněji vzniká pocit, že to, co si myslíme my, nebo někdo jiný, je pravda. Stačí pak aby někdo vyslovil nějakou kritiku vůči nám, nebo se v mysli objevila kritika prostředí, a už se vědomí stáhne do osoby, uzavře se v ní, oddělí se od toho, co ho ohrožuje a cítí se být zranitelné, zraňované. Pro tu myšlenku: "něco je špatně", dochází k iluzi oddělenosti od lásky, to "špatně" je něčím, kde láska chybí.
Čím více si uvědomujeme, že nejsme tím, co si o sobě myslíme, tím menší váhu myšlenky mají, tím je menší zranitelnost, tím menší je oddělenost.
Je pravdou, že některá místa na této planetě, jsou jakoby promodlená, požehnaná a lidé se
tady cítí skvěle, jsou to místa, která jsou prozářená láskou lidí, kteří tam žili nebo žijí. A jiná místa mohou působit pochmurně, jako by si pamatovala dramata a tragédie, které se tam odehrály, jako by v těch místech byla paměť našich emocí a ladění.
Zajímavé je, že bytost, která žije v Jednotě, se nachází vždy v místě, kde je Jednota všeho, jako by si sebou nosila ráj nezávazně na tom, jakou má to prostředí, ve kterém se nachází, minulost, co v něm bylo dosud vyzářeno.
[quote="Linda"]PS. k
[quote]... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
[/quote]
Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil [url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=65&t=8336][b]D. R. Hawkins[/b][/url] opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.
Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.[/quote]
Je možné se na to dívat i obráceně. Naší přirozeností je vědomí jednoty, nikoliv iluze oddělenosti. Ve vědomí jednoty, kdy v nás nic nevybuzuje iluzi oddělenosti, nevzniká nějaký pocit ohroženosti, nedostatečnosti, pocitu, že něco je špatně, že naše osoba není taková, jaká má být...
Proto: [quote]Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.[/quote]
Tedy do míst, kde si nikdo nic o jejich osobě nemyslel, kde bylo umožněno zakoušet nerušeně Jednotu.
Čím větší je připoutanost k mysli, tím snadněji vzniká pocit, že to, co si myslíme my, nebo někdo jiný, je pravda. Stačí pak aby někdo vyslovil nějakou kritiku vůči nám, nebo se v mysli objevila kritika prostředí, a už se vědomí stáhne do osoby, uzavře se v ní, oddělí se od toho, co ho ohrožuje a cítí se být zranitelné, zraňované. Pro tu myšlenku: "něco je špatně", dochází k iluzi oddělenosti od lásky, to "špatně" je něčím, kde láska chybí.
Čím více si uvědomujeme, že nejsme tím, co si o sobě myslíme, tím menší váhu myšlenky mají, tím je menší zranitelnost, tím menší je oddělenost.
Je pravdou, že některá místa na této planetě, jsou jakoby promodlená, požehnaná a lidé se [url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=83&t=8370#p142195]tady cítí skvěle[/url], jsou to místa, která jsou prozářená láskou lidí, kteří tam žili nebo žijí. A jiná místa mohou působit pochmurně, jako by si pamatovala dramata a tragédie, které se tam odehrály, jako by v těch místech byla paměť našich emocí a ladění.
Zajímavé je, že bytost, která žije v Jednotě, se nachází vždy v místě, kde je Jednota všeho, jako by si sebou nosila ráj nezávazně na tom, jakou má to prostředí, ve kterém se nachází, minulost, co v něm bylo dosud vyzářeno.
:)