od rafael » ned 06. dub 2014 19:05:46
Šrí Brahmam a jeho poselství Ticha a Míru
V srpnu 2011 jsme měli v Praze možnost navštívit satsangy Šrí Brahmama, osvíceného mudrce z Indie. Jeho učení je cestou k seberealizaci, je to učení Átmavičary, tedy dotazování se po našem pravém Já a prodlévání v meditaci bez myšlenek.
Přítomnost v blízkosti Šrí Brahmama je naplněna tichem a klidem. Mysl zastavuje svoji činnost a otvírá se naše srdce, kde sídlí Nejvyšší Já – The Supreme Power, jak říká Šrí Brahmam.
Když mysl ztichne a nás tato síla naplní, mysl již nemá možnost nás připoutat a s myšlenkami se tedy neztotožňujeme, i když tam stále nějaké být mohou. Je to určitbrahý stupeň samádhí. V tomto stavu je to vědomí, kdo myšlenky pozoruje a ne mysl.
Cesta k objevení pravého Já není lehká, vyžaduje čistou a silnou (disciplinovanou, pozitivní) mysl, jisté životní podmínky a upřímnou touhu z celého srdce.
Všichni totiž chceme realizaci. Ale kdo chce? Jen mysl, která má nějakou představu, co to realizace je. Jak můžeme tedy toužit po realizaci, když po ní usilujeme myslí? Jsme opravdu ochotni odevzdat vše, naprosto vše co si myslíme, vlastníme, cítíme? Jsme ochotni vzdát se duchovních prožitků, které nejsou trvalé a tedy jsou opět klamem mysli, schopností siddhi, které jsou jen pro posílení ega, ale nemají trvalý charakter – přesto však na jejich dosažení lpíme. Protože toto vše je mysl. Mysl, která se mění a vodí nás za nos.
V józe existuje na stovky a možná i tisíce technik, které slibují dosažení různých stavů, stavů však jen dočasných, a kolik lidských myslí, tolik technik. Domníváme se, že když je budeme všechny umět, tak určitě docílíme realizace. Jsou to však jen hračky pro mysl.
Čím víc jich budeme umět, o to víc jich budeme chtít poznat a zdokonalovat, a koneckonců jen řekneme, jak jsme lepší než jiní, protože 10 či kolik let děláme skvělou praxi. Ale realizace, stav trvalého klidu, stále nepřichází, jelikož ten je skrytý někde za egem.
Realizace není stav, kdy vše víme, čteme minulost, budoucnost, ovládáme čáry-máry siddhi.
Je to stav, kde není ani světlo ani tma. Je to čirý stav bytí bez mysli, naplněn štěstím, blahem, tichem a naprostou jednotou se vším.
Někde jsem četla, že realizovaný člověk ovládá všechny siddhi, ale nemá touhu je demonstrovat. Šrí Brahmam říká, že Realizace Já, je nejvyšší siddhi, tak proč usilovat o ty nižší.
Vše složité, čemu jsem věřila, Šrí Brahmam rozťal mečem ticha a hlubokého klidu, který nosím v srdci. Vše, co jsem věřila, že úsilím dosáhnu, se rozpadlo. Jako by mi strhnul šátek z očí, a mluvil přímo do mého srdce.
Odkaz, který nám Šrí Brahmam zanechal, je jednoduchý a přesto pro většinu lidí nesmírně obtížný.
autor článku janka korchánová
Šrí Brahmam a jeho poselství Ticha a Míru
V srpnu 2011 jsme měli v Praze možnost navštívit satsangy Šrí Brahmama, osvíceného mudrce z Indie. Jeho učení je cestou k seberealizaci, je to učení Átmavičary, tedy dotazování se po našem pravém Já a prodlévání v meditaci bez myšlenek.
Přítomnost v blízkosti Šrí Brahmama je naplněna tichem a klidem. Mysl zastavuje svoji činnost a otvírá se naše srdce, kde sídlí Nejvyšší Já – The Supreme Power, jak říká Šrí Brahmam.
Když mysl ztichne a nás tato síla naplní, mysl již nemá možnost nás připoutat a s myšlenkami se tedy neztotožňujeme, i když tam stále nějaké být mohou. Je to určitbrahý stupeň samádhí. V tomto stavu je to vědomí, kdo myšlenky pozoruje a ne mysl.
Cesta k objevení pravého Já není lehká, vyžaduje čistou a silnou (disciplinovanou, pozitivní) mysl, jisté životní podmínky a upřímnou touhu z celého srdce.
Všichni totiž chceme realizaci. Ale kdo chce? Jen mysl, která má nějakou představu, co to realizace je. Jak můžeme tedy toužit po realizaci, když po ní usilujeme myslí? Jsme opravdu ochotni odevzdat vše, naprosto vše co si myslíme, vlastníme, cítíme? Jsme ochotni vzdát se duchovních prožitků, které nejsou trvalé a tedy jsou opět klamem mysli, schopností siddhi, které jsou jen pro posílení ega, ale nemají trvalý charakter – přesto však na jejich dosažení lpíme. Protože toto vše je mysl. Mysl, která se mění a vodí nás za nos.
V józe existuje na stovky a možná i tisíce technik, které slibují dosažení různých stavů, stavů však jen dočasných, a kolik lidských myslí, tolik technik. Domníváme se, že když je budeme všechny umět, tak určitě docílíme realizace. Jsou to však jen hračky pro mysl.
Čím víc jich budeme umět, o to víc jich budeme chtít poznat a zdokonalovat, a koneckonců jen řekneme, jak jsme lepší než jiní, protože 10 či kolik let děláme skvělou praxi. Ale realizace, stav trvalého klidu, stále nepřichází, jelikož ten je skrytý někde za egem.
Realizace není stav, kdy vše víme, čteme minulost, budoucnost, ovládáme čáry-máry siddhi.
Je to stav, kde není ani světlo ani tma. Je to čirý stav bytí bez mysli, naplněn štěstím, blahem, tichem a naprostou jednotou se vším.
Někde jsem četla, že realizovaný člověk ovládá všechny siddhi, ale nemá touhu je demonstrovat. Šrí Brahmam říká, že Realizace Já, je nejvyšší siddhi, tak proč usilovat o ty nižší.
Vše složité, čemu jsem věřila, Šrí Brahmam rozťal mečem ticha a hlubokého klidu, který nosím v srdci. Vše, co jsem věřila, že úsilím dosáhnu, se rozpadlo. Jako by mi strhnul šátek z očí, a mluvil přímo do mého srdce.
Odkaz, který nám Šrí Brahmam zanechal, je jednoduchý a přesto pro většinu lidí nesmírně obtížný.
autor článku janka korchánová