od Jarda Malej » sob 20. zář 2014 8:25:10
Jana píše:Poznávání Pravdy má své zákonitosti. Probuzení ze ztotožnění se snovou osobou, osvobození od ega znamená nechat tu snovou osobu nalézající se v časoprostoru, se kterou se ztotožňujeme, zemřít, rozpustit, a uvědomit se v Boží přítomnosti.
Tedy je tady jakési nakopnutí toho, co ta snová osoba na rozdíl od jiných osob má, může mít, chtěla by mít, po čem touží...
Ta snová osoba se vzdává všeho, dokonce i štěstí a blaha, dokonce i sama sebe.
Ale je tady na druhé straně poznávání a přijetí Skutečnosti, pravého Já, Boha, jehož vědomá přítomnost je tím největším štěstím, blahem, láskou, volností, míruplností...
Poznávání Pravdy není zvládáním duchovních disciplín, není posuzováním "těch druhých", jak to vidí a mají, na rozdíl od nás špatně...
Je to nalézání stejnosti ve všech, je to poznávání sebe sama ve všem, co je.
Je plýtváním energií zabývat se tím, co má kdo špatně, tím, co je kde špatně. Je nesmyslné hromadit odpadky a přehrabovat se v nich, hýčkat si své křivdy a zranění, čekat za ně satisfakci a odškodnění.
Je osvobozující, uvědomovat si, že láska je ve skutečnosti láskou, tím, co je milovatelné. Je osvobozující uvědomovat si, že láska existuje nezávisle na projevech světa. Uvědomovat si, že je tím největším blahem a štěstím, jaké existuje, že je pravým Já, Bohem, tím vším, co je.
Je osvobozující jako pomíjivé ego v náruči lásky zemřít, rozplynout a probouzet se jako věčné pravé Já, Bůh.
Co tomu říkají doma?
Jsou na tebe hodní viď?
[quote="Jana"]Poznávání Pravdy má své zákonitosti. Probuzení ze ztotožnění se snovou osobou, osvobození od ega znamená nechat tu snovou osobu nalézající se v časoprostoru, se kterou se ztotožňujeme, zemřít, rozpustit, a uvědomit se v Boží přítomnosti.
Tedy je tady jakési nakopnutí toho, co ta snová osoba na rozdíl od jiných osob má, může mít, chtěla by mít, po čem touží...
Ta snová osoba se vzdává všeho, dokonce i štěstí a blaha, dokonce i sama sebe.
Ale je tady na druhé straně poznávání a přijetí Skutečnosti, pravého Já, Boha, jehož vědomá přítomnost je tím největším štěstím, blahem, láskou, volností, míruplností...
Poznávání Pravdy není zvládáním duchovních disciplín, není posuzováním "těch druhých", jak to vidí a mají, na rozdíl od nás špatně...
Je to nalézání stejnosti ve všech, je to poznávání sebe sama ve všem, co je.
Je plýtváním energií zabývat se tím, co má kdo špatně, tím, co je kde špatně. Je nesmyslné hromadit odpadky a přehrabovat se v nich, hýčkat si své křivdy a zranění, čekat za ně satisfakci a odškodnění.
Je osvobozující, uvědomovat si, že láska je ve skutečnosti láskou, tím, co je milovatelné. Je osvobozující uvědomovat si, že láska existuje nezávisle na projevech světa. Uvědomovat si, že je tím největším blahem a štěstím, jaké existuje, že je pravým Já, Bohem, tím vším, co je.
Je osvobozující jako pomíjivé ego v náruči lásky zemřít, rozplynout a probouzet se jako věčné pravé Já, Bůh.[/quote]
Co tomu říkají doma?
Jsou na tebe hodní viď?
:)