vostalpetr píše:No ale postoj to už je věc, v které jsme, v které už stojíme,
každej máme nějakej postoj k tý duchovnosti
a když koukám na to chci a nechci tak to je taky postoj
no někdo říká, že to postoj není....ale....
Postoj je vztah k pozorovanému, vzniká chtěním nebo nechtěním.
Odevzdanost není, že jsem něco chtěl, tak to teda odevzdám /a koukejte za to něco navalit, když jsem to odevzdal. Třeba nějakej ten duchovní pokrok./
Odevzdání se je vzdání se, pustíš všechno. Zmizí potřeba něco získat.
Je to ´jen´ přijetí ... zastavení. Ustání chtění i nechtění, všech postojů.
A ku podivu tu je najednou sám od sebe pokoj,
stav s-pokojenosti.
Až do příštího zachtění něčeho, které v mysli navyklé pořád něco chtít nenechá na sebe dlouho čekat
--------------------------------
Iluzorní tvar osoby tu bude až do zániku fyzické formy. I když se už vnímá jako tvar vědomí v nekonečném pozorujícím vědomí. Jeho iluzorní existence a pozorování ostatních tvarů není příčinou nevědomosti a -> spoutanosti. Tou příčinou je vztah pozorujícího k pozorovaným tvarům - vztah "někoho", kdo se vymezil vůči ostatním tvarům chtěním něčeho (nebo naopak nechtěním). Neboli
teonik píše:postoj je situace do které se přimíchá trochu mě,mého já
[quote="vostalpetr"]No ale postoj to už je věc, v které jsme, v které už stojíme,
každej máme nějakej postoj k tý duchovnosti
a když koukám na to chci a nechci tak to je taky postoj
no někdo říká, že to postoj není....ale....[/quote]
[i]Postoj je vztah[/i] k pozorovanému, vzniká chtěním nebo nechtěním.
Odevzdanost není, že jsem něco chtěl, tak to teda odevzdám /a koukejte za to něco navalit, když jsem to odevzdal. Třeba nějakej ten duchovní pokrok./
Odevzdání se je vzdání se, pustíš všechno. Zmizí potřeba něco získat.
Je to ´jen´ přijetí ... zastavení. Ustání chtění i nechtění, všech postojů.
A ku podivu tu je najednou sám od sebe pokoj, [i]stav [/i]s-pokojenosti.
Až do příštího zachtění něčeho, které v mysli navyklé pořád něco chtít nenechá na sebe dlouho čekat :D
--------------------------------
Iluzorní tvar osoby tu bude až do zániku fyzické formy. I když se už vnímá jako tvar vědomí v nekonečném pozorujícím vědomí. Jeho iluzorní existence a pozorování ostatních tvarů není příčinou nevědomosti a -> spoutanosti. Tou příčinou je vztah pozorujícího k pozorovaným tvarům - vztah "někoho", kdo se vymezil vůči ostatním tvarům chtěním něčeho (nebo naopak nechtěním). Neboli
[quote="teonik"]postoj je situace do které se přimíchá trochu mě,mého já[/quote]