Poradna zdarma

940.

Jaký je rozdíl mezi iluzi a skutečnost?

Iluze je to, co se mění. Skutečnost zústává věčně stálá, jedna a tatáž a nikdy se nemění.

Co je ego, iluze nebo skutečnost?

Ego, jak je známo, je spíš iluze.

Jak to "spíš"?

To, co se v egu mění, - a ego je v trvalé změně, jak známo - je iluzorní. Jeho základní životnost, paprsek Nadjá, je však provždy beze změny. Ten se ale sám o sobě v čase a prostoru nikdy neudrží. Když se tedy ego úplně očistí, to znamená, když se zbaví toho, co tvoří jeho sílu, resp. dělá ego egem, zůstane právě jen tento čistý paprsek Nadjá, který se však okamžitě vrátí do svého Zdroje.

Proto tedy říkají buddhisté, že ego vlastně neexistuje?

Ano, a mají ze svého hlediska pravdu.

:)

953.

Mluvil jste před chvíli o duchovním Srdci. Co to vlastně je a jaký je rozdíl mezi tímto srdcem a fyzickým orgánem stejného jména?

Duchovní Srdce je něco jiného než fyzický resp. fyziologický orgán stejného jména. Je to jiný název pro Atmana, Nadjá nebo Já.

Nadjá - jak jsem četl - žije ve fyzickém srdci jako bod.

Z hlediska duchovní výuky je to pravda. Nadjá se opravdu umístuje na pravou stranu fyzického srdce a také se mluví o submikroskopickém bodu. Ale je to jen užší hledisko a čistě účelové pro výuku žáků. Z hlediska Pravdy je duchovní Srdce neosobní a nekonečný Duch. Protože je v něm obsaženo vše, co existuje, nemůže být omezeno na kousek lidského těla.

To je opravdu těžké pochopit.

Ano, pokud to není realizováno - potom je to jasné. Právě proto musí duchovní Učitelé vycházet jen z relativní pravdy, jinak by jim žáci neporozuměli. Teprve pozdější [b]vlastní[/b] zkušenost během času žáka sama poučí.

Ale Mahariši přece také mluvil o srdečním centru duchovních zkušeností, umístěném v srdci na pravé straně prsou.

Ano, nebot to vykládal osobám, které všechny pokládaly své tělesné ego za subjekt a myslely trvale v pojmech těla a světa. Proto musel sestoupit se své neosobní úrovně nekonečného Ducha na úroven fyzického těla. Jindy však řekl výslovně, že čisté Vědomí, které je srdcem, obsahuje vše a nic není mimo ně nebo vně něho. "Toto je nejzašší Pravda", zdůraznil přitom.

:)

976.

Když medituji, zažívám občas blažený klid. Nebývá to příliš často, ale vždycky je to velmi příjemné, a uspokojující, ale bohužel ne docela. Vím, že určitě existují ještě vyšší sféry, ale nevím, jak se k nim dostat...

Tvůj případ je trochu složitější tím, že nejsi úplně bhaktická, ani úplně rozumová.

Myslíte něco mezi tím? To by souhlasilo.

Proto musíme obě metody přiměřeně zkombinovat.

Co by dělal doopravdy bhakta na mém místě?

Opravdový 100%ní bhakta by úplně odevzdal celou svou osobnost i s tím blaženým klidem Bohu. "Ne mně, ale Tobě patří vše." Tím by rychle postoupil dál.

A co by udělal džnanín?

Džnanín by svůj blažený klid objektizoval, to znamená, že by jej pokládal za pozorovaný objekt a postavil by se k němu indiferentně. Myslil by asi takto: "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že je zde blažený klid?""Kdo pozoruje blažený klid?"

Tím by ovšem svůj klid ztratil.

Spíš možno říci, že by ho prohloubil, to znamená, že by sice ztratil svůj dosavadní blažený stav, ale našel by hlubší.

Jak by to bylo možné?

Protože by se od blaženého klidu obrátil přímo k Pozorovateli, který je sám klidem nejhlubším, a to je účel věci.
Můžeš si z obou způsobů vybrat ten, který je ti právě milejší.

Anebo je zkombinovat, jak jste řekl?

Ano, to jde také, ale chcete opravdovou moudrost džnanína a jemnou lásku bhakty. Nejsem si ted docela jist, zda jsi v obou případech dosáhla potřebné úrovně. Ale je zde ještě jedna možnost, která ti bude možná vyhovovat nejlépe.

Jaká?

Když se dostaví blažený klid, necháš ho prostě být, zůstaneš uctivě a odevzdaně potichu, nebudeš si ho vůbec všímat, budeš jedině mlčet. To znamená, že si nebudeš přitom všímat ani pozorovatele ani Pánaboha. Znamená to prostě jen B Ý T. A hlavně si na tom nezakládat, zůstat maličká od začátku až do konce.

:)

872.

Co je to láska?

Láska je to, co v nás zbývá, když přestaneme myslet.

Je žárlivost láska?

Ne, žárlivost není příznakem lásky, ale pocitu vlastnictví. Láska je stav bytí, ve kterém není myšlení . Proto myšlením nelze lásku vypěstovat, spíš je její největší překážkou. Ale definice lásky je procesem myšlení, a proto není láskou. Láska je nevyčerpatelná.

Co je nejvyšší Skutečností?

Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení. (Krišnamurti)

:)

O metodě sebedotazováni :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 06/15

https://www.youtube.com/watch?v=FjwYhxdlm9s&list=PLm1DMYkC7tQQNT94KQKhjZ3nXG1Mtx1R8&index=7

0:19


Eduard Tomáš:

To Vám, přátelé, řeknu, jak se ta Boží ochrana dělá. Ona se vlastně nedělá pochopitelně, protože jsme v Boží ochraně pořád. Jenomže můžeme být jako dítky Boží - trochu tomu Božímu vlivu nápomocni.

A to bylo tak: Když měla začít válka mezi Východem a Západem, mezi Hitlerem a Moskvou a Brunton to věděl, očekávalo se to prostě všeobecně, tak nám poslal takovou - takový návod. A v tom stálo: "V přítomné době si přeji, abyste chovali myšlenku na Nadjá - on tomu říkal Nadjá - Overself - myšlenku na Nadjá, jak vás zahaluje a ochranuje mentálně i materiélně, jak vám dává absolutní bezpečnost a ochranu. Tuto myšlenku chovejte neustále. " A my jsme ji také neustále chovali.

Učili jsme to kdekoho, i děti jsme tím těšili. Vzpomínám si, můj kluk - tehdy byl ještě malej - někde spadl ze střechy - já už nevím kde, ale do nějaké vánice, nějakého sněhu a říkal: "Mně se, táto, nemohlo nic stát, prosím tě, vždyt jsem byl ve vajíčku."

Oni tomu totiž říkali vajíčko. Tady to Božství, to vnitřní Božství, to Nadjá, to Overself, jak tomu říkal Brunton, si představovali, že to vyzařuje na všechny strany. především, že je to živé - a ono to živé je - že je to živé a že to vyzařuje. Prostě dělá takový obal kolem člověka, jakoby byl ve skořápce. Proto tomu říkali vajíčko. A že se nemůže na člověka vůbec nic, že se mu nemůže vůbec nic přihodit. Všechny negativní vlivy, at jsou jakékoliv, se od něho odrazí prostě - jako od pancéřového plechu.

Tak v tomto jsme žili vlastně celou válku, A i po ní ještě a ohromně se to osvědčilo. Přátelé, to vám doporučuju. Tohleto vajíčko si dělejte, jak můžete, ono vás to chrání nejen před vlivy zevními - to je pochopitelné - těch je taky dost, ale i vnitřní, Proč? Protože stále myslíte na to vnitřní Já. A to je to nejkrásnější cvičení, jaké vůbec můžete mít. Nejlepší cvičení je, stále si uvědomovat Já. To říkal Mahariši, po něm to říkal Brunton, po Bruntonovi to říkali další a další lidé, a také to skutečně dělají a ono je to pravda.

Později jsem zjistil, že tohleto vajíčko se dá roztáhnout do nekonečna, a je to výborné cvičení. Potom je, jak je.

:)

[quote="Návštěvník"]Stíny jógy a mystiky – Eduard Tomáš, z knihy 108 meditací

[/quote]

Založ, prosím, na to jiné vlákno, toto je pro jeho rozhovory s tazateli. Děkuji. :)

[size=200]Stíny jógy a mystiky – Eduard Tomáš, z knihy 108 meditací[/size]

Lidstvo jako celek má ještě daleko do vyciťování jednoty, ačkoliv již nyní existují pokročilí jedinci, kteří se tomuto stavu přibližují.
Tato nesourodost je způsobena jednak tím, že lidstvo stojí na různých vývojových stupních – od úplného divocha až po mudrce -, jednak tím, že i pokročilí a vyspělí jedinci narážejí dosud na příliš mnoho překážek, které jím brání v plynulé duchovní cestě.

[b]Několik doporučení[/b]

Je proto třeba, aby si pokročilý žák jógy uvědomil několik zásadních momentů souvisejících s těmito překážkami a osvojil si metody, jak se jim bránit či jak je překročit:

[b]a)[/b] Je třeba si vždy uvědomit, že zlo a jeho přítomnost jsou jen dočasné, zatímco dobro je věčné.

[b]b)[/b] Zlo bude tak dlouho ve světě, dokud zde bude vládnout ego.

[b]c)[/b] To současně znamená, že jen realizace pravdy a vyciťování jednoty lidstva může zlo zcela odstranit.

[b]d)[/b] [b]Devadesát devět procent chyb a tím i nesnází a překážek na duchovní cestě je v tobě příteli.[/b] Zkoumej neúprosně svůj život a nehledej alibi pro své chyby a poklesky!
To, co tě zdržuje od duchovního pokroku, je hlavně ego. Své potíže vždy vystopuj zpět až ke svým vlastním slabostem. Jistěže existují i příčiny mimo tebe (bude o nich řeč později), ale i tak je to jen jediné procento ze sta. Ale i v tom případě skutečnou odpovědnost nese tvé ego. Nikdy je neospravedlňuj.

[b]e)[/b] Vždy se nech vést vyššími ideály. Žiješ-li jen v intelektu a citech, žiješ špatně.

[b]f)[/b] Překroč strach, podezírání, závist, nenávist a lakotu. Zejména však překroč pýchu, že jako pokročilý žák jógy jsi víc než jiní. Všechno toto vyrůstá z tvého jáství. Znič je klidem átmana. Znič hlavně svou vlastní samolibost.

[b]g) [/b]Vyzkoumej, které tendence tě vedou k negativním myšlenkám a činům. Nikdy nedovol egu, aby získávalo víc, než dává. Nedovol mu rozptylovat se osobními záležitostmi víc, než je nezbytně nutné. Zjisti, jak dalece tě rozptylují smyslová potěšení. Víc než ve svém egu hledej oporu v božském klidu jáství.
Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu.

[b]h)[/b] Zejména buď opatrný na přechod do vyššího stavu vědomí. Buď ubezpečen, že každý předchozí stav, tj. nižší, tě bude držet v kleštích. Vyšší psychické zkušenosti ti mohou dát pocit sebepovyšování, zdánlivé svatosti a moudrosti, ale to všechno jsou zkoušky pro tvé ego. Právě v tomto místě své cesty musíš vyvinou nejvyšší ostražitost. Ješitnost, ctižádost a domýšlivost, chvála od jiných, byť dobře myšlená, budou tvé ego povzbuzovat. Dosud latentní negativní sklony ega neúměrně vzrostou a… pád je neodvratný. A padnout můžeš na velmi dlouhou dobu a možná hlouběji, než jsi byl kdy předtím.

Vzpomínky na staré špatné sklony nesmaže v záblesku první vstup do nebe, naopak – v kritické době vystoupí na povrch a hravě tě přemohou dřív, než si to uvědomíš. Zde bude hrát hlavní slovo úskočnost a mimořádná smyslnost, někdy i povahová tvrdost a hrubost. Jsi přece náhle “velký”, proč bys měl být i milosrdný k ubožákům, kteří se nedostali tam, kam ty? Ego je zrádné a lstivé, začne-li tě znovu ovládat, je království nebeské na opačném konci. Tvoje předsudky i omluvy ega jsou vrozené, a proto vytrvalé. Království nebeského jsi se sotva dotkl, a třebaže ti pomáhá, pomáhá ti v tichu, nenápadně. Musíš k němu zcela přiklonit, máš-li s jeho pomocí vyjít z léčky ega.

Učiň tak ihned! Nikdy to neodkládej. Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína. Aniž bys co zpozoroval, bude tvá cesta zatarasena nejen vnitřními, ale i zevními okolnostmi, lidmi a hlavně událostmi. Pokušení všeho druhu – káminikáňčana (ženy a zlato) – se budou kolem tebe jen hemžit. Tak můžeš svůj duchovní pokrok buď vůbec zakopat, nebo oddálit o mnoho dlouhých let.

[b]i)[/b] Do zvlášť nebezpečných fází cesty se dostáváš, je-li tvým úmyslem pomáhat lidem. Pak musíš přímo počítat s opozicemi zla. V tom případě odlož ihned všechny nároky na odměnu či lásku tohoto světa a počítej se všemi druhy svůdných i jiných pokušení. Jsou nevyhnutelná. Jen si pamatuj, že jsou vždy dočasná. I když budou nejvíc pracovat ve tvé mysli, přemůžeš je jen obrácením se k Já, k božskému, nejvýš milosrdnému jáství.
Buď bdělý a přísahej sám sobě, že jim nikdy nepodlehneš. Podaří-li se ti to bez klopýtnutí, jsi jedním z milionů.

[b]k)[/b] Střež se zejména pokrytců.

[b]l)[/b] Mnoho lidí má zájem o duchovní pravdy, ale ještě víc je těch, kteří se zajímají o psychické síly, zvrácenosti, čarodějnictví a zvláštní formy sexu. Střež se jich, společenství s nimi způsobuje pokřivení charakteru. Zejména se střež užívání drog, budou tě k tomu svádět. Drogy, to jsou vrazi pravé duchovnosti.

[b]m)[/b] Duchovní pokrok není a ještě asi dlouho nebude masový. Jenom jedinci rychle pokračují. Vyhledávej je a drž se jejich příkladů a rad. Vzdaluj se těch, kteří rozdmychávají nenávist, lhostejno ke komu. I těch, kteří žijí bez zábran. Pozor! Dobro i zlo jsou v lidech smíchány. Obojí existuje dokonce i v těch pokročilejších. Jen ti, kteří již zcela dosáhli pravdy, jsou ze zla vyňati. Prarabdhakarma působí však i u nich až do konce.

[b]n)[/b] V tomto století vychází na svět jak zlo, tak i duchovnost. Snaž se žít v míru s vyššími silami dobra. Odlož pocit marnosti a nespokojenosti a postav se stranu duchovních sil dobra. Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce.

[b]o)[/b] Rozdávej lidem dobro. Rozdávat můžeš však jen to, co máš. Proto buď dobrý! Odmítni ihned všechny negativní ideje, jakmile se objeví v tvé mysli. Každý den před spaním a rovněž tak ráno po probuzení si dávej sugesce, že budeš celý den myslet a jednat správně a pozitivně. Drž se míru, který je uvnitř tebe. Negativní city se v tobě nesmí udržet ani na okamžik. Nebuď nelaskavý a nesnášenlivý. Boj s omezujícími okolnostmi, ale také s vnitřními nepřáteli končí až v poznání a ještě pak musíš být opatrný na drobné reakce hněvu a rozmrzelosti. Ihned je v sobě znič. Buď pevně odhodlán zvítězit nad všemi negacemi. Nahraď je ihned pozitivním myšlením.

[b]p)[/b] Setkáš-li se se zlem, požádej dobro o pomoc a snaž se zlu čelit jedině dobrem. Pak předej všechny výsledky vyšším silám. Nikdy neztrať naději na vítězství dobra. Spoléhej na Boha.

[b]r) [/b]Víra v pomoc vyšších sil a touha jim sloužit ochraňuje. Nepodporuj nikdy postoj negace, i kdyby se zakládal na pravdě. Drž se však postoje spravedlnosti. Proti nepřátelům pravdy a dobra buď neohrožený! Nikdy s nimi nediskutuj. Vyhni se jejich zlu a obrať se k Já, kdykoliv se s nimi setkáš nebo jsi nucen s nimi jednat. Vzývej Boha o pomoc proti nim. Strach a starost předej svému vyššímu Já. Pomodli se k Bohu a medituj. Uvědom si: Bůh je s tebou stále. Jsi trvale v moci Boží, uvědom si to a ničeho se neboj.

[b]s)[/b] Nenávist neoplácej nikdy nenávistí, ale trpělivou dobrou vůlí. Před nepřáteli se s přáním dobra všem bytostem ukryj do ticha, na spravedlnosti však trvej.

[b]t)[/b] Nediskutuj nikdy s nikým o negacích.

[b]u) [/b]Uvědom si, že lidstvo jako celek odmítá dosud otevřít svá srdce. Buď proto opatrný ve veřejné činnosti. Až na výjimky lidstvo neslyší hlas univerza. Odmítá ho a tím na sebe uvaluje stavy utrpení.
Lidé se stali necitlivými k božství v sobě, a proto jím nejsou chráněni. Toto je kritická hodina obratu. Násilí a nemorálnost jsou přímými důsledky materialismu. Proto se lidé zdráhají studovat duchovní nauky. Žijí kriticky vzdáleni od svého vlastního duchovního středu. Morálka se ztrácí a sobectví vítězí. Proto je třeba lidem vštěpovat víru ve vyšší život a odstraňovat posedlost vnějším životem.

[b]v)[/b] Nekritizuj, neprojevuj příliš často nesouhlas nebo hněv. Onemocněl bys. Nedej se odstrašit klopýtnutím nebo vlastními pády. Pokračuj v duchovním úsilí, jako by se nic takového nestalo.

[b]y)[/b] Nemluv o sobě, nepiš o sobě. Živil bys tím svůj egoismus a ješitnost.

[b]z)[/b] Buddha řekl: “Jestliže ve svých myslích uděláme místo pro negativní či trpké myšlenky, jako jsou například žaloby, urážky nebo bezpráví, vůči těm, kteří s námi špatně zacházejí, nebudeme svobodni a zůstaneme neschopni, nebudeme moci nalézt mír.”
SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM!
ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
– ÓM –

898.

Která mysl má nejblíž k Osvobození?

Ta, která na ničem nelpí.

A která, nebo jaká mysl si uvědomuje Pravdu?

Ta, která shledává, že už není nic k dosažení.

Takže mysl má zřejmě vynikající schopnost si uvědomit Pravdu.

Je to jednodušší. Tato schopnost mysli je právě esencí Pravdy. Blížit se k Pravdě znamená totiž soustředit se právě na tuto schopnost mysli. To znamená, že schopnost uvědomování, ale bez přilnavosti k přitažlivému a bez nenávisti k odpuzujícímu. Pozornost na pozornost.

:)

896.

Jak člověk pozná, že realizoval Pravdu?

Když si jasně uvědomí, že v něm není nejmenšího pocitu nerealizace, ale současně ani pocitu realizovaní, resp. myšlenky realizace.

V tom případě se cítí osvobozen?

V tom případě je prost pocitu osvobození i neosvobození, což paradoxně je skutečným Osvobozením.

:)

[quote="P.etra"]832.

Je nějaký rozdíl mezi pravdou, kterou vysloví duchovní Mistr a toutéž pravdou, kterou vysloví jeho žák? Na první pohled by se zdálo, že účinek bude stejný,.

Není tomu tak. Prohlášení žáka může mít sílu jeho intelektu, ale prohlášení duchovního Mistra má vždy sílu Pravdy.

Co to znamená?

To znamená, že dopad obou prohlášení bude různý. To, které je řečeno Mistrem intiutivně z nitra, zasáhne člověka až do hloubi srdce. To druhé zapůsobí obvykle jen jako informace.

:)[/quote]

No moc tomu nevěřím,

(nebot si nepletu intuici s pocitama)

ale kdyby to byla pravda,

tak pak bych tedy nechtěl nikoho zasahovat do hloubi srdce a takto je pocitově voblbovat,

vony se pak ty informace mnohem lépe pouštějí nežli to, co nás jaksi zasáhne v pocitový oblasti...

Je prostě mnohem lépe mít vodstup vod těch guruovských žvástů,

nebot je třeba si je ověřit a ne se jimi voblbnout...

832.

Je nějaký rozdíl mezi pravdou, kterou vysloví duchovní Mistr a toutéž pravdou, kterou vysloví jeho žák? Na první pohled by se zdálo, že účinek bude stejný,.

Není tomu tak. Prohlášení žáka může mít sílu jeho intelektu, ale prohlášení duchovního Mistra má vždy sílu Pravdy.

Co to znamená?

To znamená, že dopad obou prohlášení bude různý. To, které je řečeno Mistrem intiutivně z nitra, zasáhne člověka až do hloubi srdce. To druhé zapůsobí obvykle jen jako informace.

:)

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego [b]úplně[/b] v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o[b] úplné[/b] rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.

993.

Myslíte, že by mystikové a jogíni byli s to odvrátit hrozbu jaderné války?

Možné by to bylo...

Tak proč to neudělají?

Usilují o to již dávno, ale je jich stále ještě málo na tak veliký úkol a mnozí z nich možná nejsou ještě dost erudováni, resp. kvalitní. Přesto myslím, že jistý jejich vliv je poznatelný.

To bych neřekl, vždyt válečné napětí ve světě je čím dál tím větší.

To je možné, ale je zde odklad. Je-li pravda, že třetí světová válka měla nastat 20 let po druhé, tak jako nastala 20 let po první, pak bylo lidstvu dáno mnoho příležitosti, aby zatím prohlédlo, kam se řítí. Toto prohlédnutí může odvrátit zkázu.

V čem soudíte, že spočívá ona problematická pomoc duchovních lidí?

Ve změně myšlení a hlavně v občasném vystupování do bezčasé atmosféry. Jedině tato změna může totiž způsobit, aby se otevřely posvátné průduchy kosmických sil, které by pomohly lidstvu v jeho úsilí za mír a za více světla.

Ale to může trvat velmi dlouho, než dojde k takové změně.

Tato veliká změna se nemusí odehrát v celém lidstvu najednou, také ani nemůže, stačilo by k tomu několik duchovních silných jedinců. Ale i ostatní lidstvo se už částečně mění, aspon ve svém celku. Stává se odevzdanějším, pokornějším a také méně hedonistickým...

Toho jsem si vůbec nevšiml; čím, prosím Vás?

Strachem, který se šíří a stoupá v lidských duší přímo úměrně se stoupající hrozbou katastrofy.

-

A mohli bychom my, kteří ještě neumíme tak dobře meditovat jako těch pár vyspělých jedinců, mohli bychom také nějak pomoci?

Určitě! Každý den při vašich meditačních pokusech se vroucně modlete, aby božské Světlo vstoupilo do vás a procházelo vámi k požehnání lidstva (P.B.) Přitom obrat´te tvář k slunci nebo aspon směrem slunce a mějte nohy nezkřížené. Pak proneste potichu tato silná mantram: [i][b]Subham astu sarvadžagatam [/b][/i] - [b]Štastny necht' [u]jsou všechny [/u]bytosti[/b]. Rozumíte: VŠECHNY. I ty, které vám byly dříve lhostejné, které jste dříve nenáviděli, nebo kterými jste opovrhovali.

:)

772.

Nemohu se zbavit ega. At se soustředím na cokoli nebo kohokoli pronásleduje mne ego jako neúprosný drak. Co mám dělat?

Soustředit se na ně.

Na ego?

Ano, přímo na myšlenku-cit "já".

Ale co tím proboha získám? Vždyt takovým soustředěním budu ego spíš posilovat.

Jen zdánlivě. Když vytrváš, osamostatníš myšlenku "já" a tato myšlenka se sama neudrží.

Co provede?

Sklouzne zpět do zdroje, z něhož povstala. A tím zdrojem je Nadjá.

To tedy dosáhnu Poznání?

Samozřejmě, a je to nejrychlejší a nejspolehlivější cesta, jakou znám.

To se mi nějak nezdá. Poslyšte, není v tom nějaký zádrhel? Víte, myslím nějaká podmínka nebo tak něco.

Nepatrná. Musíš to dělat s citovou oddaností a odevzdaností.

To jsem si mohla myslet. To je právě totiž to, co neumím.

:)

940.

Jaký je rozdíl mezi iluzí a skutečnosti?

Iluze je to, co se mění. Skutečnost zůstává věčně stálá, jedna a tatáž a nikdy se nemění.

Co je ego, iluze nebo skutečnost?

Ego, jak je známo, je spíš iluze.

Jak to "spíš"?

To, co se v egu mění, - a ego je v trvalé změně, jak známo - je iluzorní. Jeho základní životnost, paprsek Nadjá, je však provždy beze změny. Ten se ale sám o sobě v čase a prostoru nikdy neudrží. Když se tedy ego úplně očistí, to znamená, když se zbaví toho, co tvoří jeho sílu resp. dělá ego egem, zůstane právě jen tento čistý paprsek Nadjá, který se však okamžitě vrátí do svého Zdroje.

Proto tedy říkají buddhisté, že ego vlastně neexistuje.

Ano, a mají ze svého hlediska pravdu.

:)

842.

Existuje nějaký základní omyl, pro který i oddaný uctivatel Boha se nemůže dostat do Poznání?

Ovšem, je to myšlenka "já". Ta způsobuje, že si člověk myslí, že existují dvě nezávislé entity: Bůh a člověk. A zatím existuje ve skutečnosti jen Bůh.

Ale bhakti-jogín si přece vždycky myslí, že existuje Bůh a člověk.

Proto dochází k úspěchu jedině tehdy, když velkou oddaností a láskou k Bohu zruší pocit "já", džnanín k tomu dojde rozumem.

Co si nakonec myslí takový bhakta?

Myslí si, že všechny činy jsou činy Nejvyššího, čímž se vlastně stává džnaninem.

Má Bůh či Absolutno pocit já?

Nemá, jeho stav je stavem neosobnosti.

Jak je tedy možno, aby jogín zaměnil svůj stav osobního "já" za božský stav neosobnosti?

Bhakta to provede láskou, karma-jogín neosobní činností a džnanín rozumem a jednobodovou koncentrací.

Je taková změna stavu trvalá?

Zpravidla není trvalá. Proto, když jogín pozná jednou svůj pravý stav, má se ho pevně držet.

Proč to není hned trvalé?

Ego vzhledem ke svým vasanám (závislostem), které tvoří jeho sílu, se rychle znovu uchopí své vlády. Proto se je snažíme zneškodnit všemi možnými prostředky.

:)

834.

Co je to vlastně pokora? Stále nám ji doporučujete a předpisujete jako podmínku Poznání, a já vůbec nevím, co to znamená.

Pokora znamená, že máme přistupovat k Poznání nebo k Nadjá nebo k poslednímu Pozorovateli v nás s velikou úctou, důvěrou a -s- -o t e v ř e n ý m- - s r d c e m-. Že si nesmíme dělat představu, jak vypadá to, co toužíme dosáhnout, ale naopak úplně se Tomu podrobit. Musíme být povolní a tak otevření, abychom se učinili průchodem oné neznámé síly, kterou očekáváme. Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí. My je nesmíme chtít používat, ale musíme dovolit, aby Ono použilo nás.

:)

810.

Je dokladem, resp. důkazem dokonalého jogina nebo mystika úplné zdraví a štastný osud? Setkávám se s lidmi, kteří mají tento názor.

Ti lidé jsou na omylu. Kdyby tomu tak bylo, pak by Mahariši, Ramakrišna, Vivekananda a jiní duchovní velikáni museli být úplnými břidily. Duchovní život sám o sobě nemůže zpravidla vyřešit úplně všechnu karmu z daleké, třeba již zapomenuté minulosti, nehledě k tomu, že mnoho negativních působení přijímá jogín odjinud, např. od svých žáků, od svých příznivců i nepřiznivců, a to at chce nebo nechce. Jeho tělo není nesmrtelné a podléhá stáří a chorobám právě tak, jako jiná lidská těla.
Jiné to však je, pokud jde o osobní vztah jogína k jeho vlastním fyziologickým změnám a utrpením. On není činitelem, a proto ve skutečnosti není ani nositelem této karmy. "Nejednám, nic se mi nestává..." zpívá jkogín Aštavakra, který sám na tom byl fyzicky i osudově velmi zle. Aštavakra totiž znamená "devět krát zlomený". A když umíral Mahariši ve velkých bolestech na rakovinu ruky a žáci ho prosili, aby neodcházel, řekl: "Vždyt já neodcházím, kam bych mohl jít?"
Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži a přece od nás neodcházejí. Jsou věčně zde a všude, nebot takoví, jací jsou, jsou nekoneční a nesmrtelní. Dokladem jejich stavu nejsou osudy jejich těl, ale duchovní zažívání nejvyšší Pravdy Absolutna a to nemá se změnami smrtelného těla člověka nic společného.

:)

978.

Asi se Vás na to ptalo už mnoho lidí, ale já pořád nevím, na co se nejlépe koncentrovat, aby mi to konečně šlo.

Předmět koncentrace není tak důležitý, jako její intenzita.

Jak to myslíte?

Je třeba se koncentrovat jednobodově, to znamená, aby nakonec zůstala jen jediná myšlenka. Když se např. soustředíte na otázku "Co jsem já?" nebo na ideu "Vše, co existuje, je čisté Bytí a já jsem TO", či na cokoli jiného, co je pravdivé, nejen že se zbavíte myšlenek nepravdivých, které všechny postupně vyhasnou, ale nakonec i ta koncentrační myšlenka vyhasne a vyhaslá mysl se vrátí, odkud přišla.

A odkud přišla?

Z Nadjá. Proto její návrat domů znamená Poznání.

Už jsem to mnohokrát zkoušel, ale myšlenky se mi dřív nebo později rozptýlí a za chvíli už třeba ani nevím, na co jsem se vlastně soustředil.

Vidíte sám, že nejde ani tak o předmět soustředění, jako o jeho sílu. V tom případě musíte přidat ještě něco: trochu bhaktického citu.

Ale já jdu přece cestou džnany...

Právě proto. Tento cit jsou koleje, po kterých pojede vlak vaší džnany daleko lépe než ted.

A po čem jede ted?

Po suché poušti pouhého přemýšlení. Proto tak často uvázne v jejím písku.

:)

976.

Když medituji, zažívám občas blažený klid. Nebývá to příliš často, ale vždycky je to velmi příjemné a uspokojující, ale bohužel ne docela. Vím, že určitě existují ještě vyšší sféry, ale nevím, jak se k nim dostat...

Tvůj případ je trochu složitější tím, že nejsi ani úplně bhakttická, ani úplně rozumová.

Myslíte něco mezi tím? To by souhlasilo.

Proto musíme obě metody přiměřeně zkombinovat.

Co by dělal doopravdy bhakta na mém místě?

Opravdový 100% ní bhakta by úplně odevzdal celou svou osobnost i s tím blaženým klidem Bohu. "Ne mně, ale Tobě patří vše." Tím by rychle postoupil dál.

A co by udělal džnanín?

Džnanin by svůj blažený klid objektivizoval, to znamená, že by jej pokládal za pozorovaný objekt a postavil by se k němu indiferentně. Myslil by asi takto: "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že je zde blažený klid?" "Kdo pozoruje blažený klid?"

Tím by ovšem svůj klid ztratil.

Spíš možno říci, že by ho prohloubil, to znamená, že by sice ztratil svůj dosavadní blažený stav, ale našel by hlubší.

Jak by to bylo možné?

Protože by se od blaženého klidu obrátil přímo k Pozorovateli, který je sám klidem nejhlubším, a to je účel věci.
Můžeš si z obou způsobů vybrat ten, který je ti právě milejší.

Anebo je zkombinovat, jak jste řekl?

Ano, to jde také, ale chce to opravdovou moudrost džnanina a jemnou lásku bhakty. Nejsem si ted docela jist, zda jsi v obou případech dosáhla potřebné úrovně. Ale je zde ještě jedna možnost, která ti bude možná vyhovovat nejlépe.

Jaká?

Když se dostaví blažený klid, necháš ho prostě být, zůstaneš uctivě a odevzdaně potichu, nebudeš si ho vůbec všimat, budeš jedině mlčet. To znamená, že si nebudeš přitom všímat ani pozorovatele ani Pánaboha. Znamená to prostě
jen - B Ý T. A hlavně si na tom nezakládat, zůstat maličká od začátku až dokonce.

:)