od Max » sob 26. kvě 2012 13:53:57
Nejvnitřnější esenci můžem zvát též semínkem...
Mít mikroskop, který protáhne náš zrak všemi sférami energie,
až za samé dno projeveného, spatřili bychom jej jako to,
co mezi vším viditelným a definovatelným nelze uvidět ani definovat.
Ale máme jen křídla poezie, která kreslí do prostoru verše o
semínku neprojeveném a rozhrnují tak vrstvy energie až na samé dno.
Máme meziřádky, mezírky mezi myšlenkami, což je dar intuice za dar naslouchání.
Máme možnost zvědět vše, když v nitru necháme semínko projevit a rozrůst do všech
viditelných sfér života.
Avšak nejzázračnější konečná možnost, po tisících zde nevyřčených,
je: ani zlomek z toho si neponechat. Protože jen tak to skrze ten košatý
lidský strom vnímání může téct dál - míza se stává květem, plodem, vůní a ony inspirací...
A esence pak ve spojení s takovým to vnímáním a vědomím, v které ji bylo "umožněno" se rozkvést,
může říct: "znám vše" (sama sebe). Neboť není jiných úst než ústa cítících a myslících tvorů, jimiž ona by to mohla (ale také nemusela) říci.
A není živoucí moudrosti ani radosti mimo toto spojení.
Nejvnitřnější esenci můžem zvát též semínkem...
Mít mikroskop, který protáhne náš zrak všemi sférami energie,
až za samé dno projeveného, spatřili bychom jej jako to,
co mezi vším viditelným a definovatelným nelze uvidět ani definovat.
Ale máme jen křídla poezie, která kreslí do prostoru verše o
semínku neprojeveném a rozhrnují tak vrstvy energie až na samé dno.
Máme meziřádky, mezírky mezi myšlenkami, což je dar intuice za dar naslouchání.
Máme možnost zvědět vše, když v nitru necháme semínko projevit a rozrůst do všech
viditelných sfér života.
Avšak nejzázračnější konečná možnost, po tisících zde nevyřčených,
je: ani zlomek z toho si neponechat. Protože jen tak to skrze ten košatý
lidský strom vnímání může téct dál - míza se stává květem, plodem, vůní a ony inspirací...
A esence pak ve spojení s takovým to vnímáním a vědomím, v které ji bylo "umožněno" se rozkvést,
může říct: "znám vše" (sama sebe). Neboť není jiných úst než ústa cítících a myslících tvorů, jimiž ona by to mohla (ale také nemusela) říci.
A není živoucí moudrosti ani radosti mimo toto spojení.