od Návštěvník » čtv 13. čer 2013 10:46:13
Převzato z diskuze:
To, o čem píšeš je osobní pochybnost - zda je to ono, či ne, zda neudělám chybu atd. a to vzhledem k cíli, kterého chci dosáhnout.
Obvykle ve skutečnosti netoužíme po cíli, který nás tak přitahuje, jen pro nás zrovna představuje naději naplnění naší nenasytitelné potřeby naplnění.
Ta "správná" pochybnost, ta která osvobozuje, je pochybnost o tom, zda je opravdu důležité to, po čem toužím. "Opravdu to musí být?" "A proč vlastně je to pro mne tak důležité - tak silně táhnoucí?".
Osvobozující pochybnost nás může zbavit předmětu touhy aniž bychom si cokoliv odpírali či potlačovali. Zkrátka nás na to přejde chuť.
Dalo by se říci, že tato pochybnost ti všechno zkazí (jaksi ti řekne už na začátku čtení detektivky kdo je vrah ).
Teprve v druhém sledu je zklamání - když už tedy potřebujeme nějakou touhu přeci jen následovat, realizovat, přijde nakonec vždy zklamání.
A potvrdí se, že to opravdu nebylo důležité, že "tam", kam nás to tak táhlo, není nic jiného než tady teď. A opakování této zkušenosti nás postupně naučí té "správné" pochybnosti.
A když už není nic iluzorního, po čem bychom toužili, tak po jisté době nepříjemného absťáku - ztráty naděje na jakékoliv naplnění touhy, se touha uklidní sama v sobě a otevře nám dveře.
Převzato z diskuze:
To, o čem píšeš je osobní pochybnost - zda je to ono, či ne, zda neudělám chybu atd. a to vzhledem k cíli, kterého chci dosáhnout.
Obvykle ve skutečnosti netoužíme po cíli, který nás tak přitahuje, jen pro nás zrovna představuje naději naplnění naší nenasytitelné potřeby naplnění.
Ta "správná" pochybnost, ta která osvobozuje, je pochybnost o tom, zda je opravdu důležité to, po čem toužím. "Opravdu to musí být?" "A proč vlastně je to pro mne tak důležité - tak silně táhnoucí?".
Osvobozující pochybnost nás může zbavit předmětu touhy aniž bychom si cokoliv odpírali či potlačovali. Zkrátka nás na to přejde chuť.
Dalo by se říci, že tato pochybnost ti všechno zkazí (jaksi ti řekne už na začátku čtení detektivky kdo je vrah ).
Teprve v druhém sledu je zklamání - když už tedy potřebujeme nějakou touhu přeci jen následovat, realizovat, přijde nakonec vždy zklamání.
A potvrdí se, že to opravdu nebylo důležité, že "tam", kam nás to tak táhlo, není nic jiného než tady teď. A opakování této zkušenosti nás postupně naučí té "správné" pochybnosti.
A když už není nic iluzorního, po čem bychom toužili, tak po jisté době nepříjemného absťáku - ztráty naděje na jakékoliv naplnění touhy, se touha uklidní sama v sobě a otevře nám dveře.