Poradna zdarma

od **Návštěvník** » pát 18. říj 2024 17:51:16

VŠE JE ILUZE

68. Brahman je bez vlastností, Mája je s vlastnostmi

Čiré Brahman je zakoušeno jako ryzí Vědomí. Nazývá se Nirguna neboli „Nepodmíněné Absolutno“ bez atributů. Iluze (mája) je s atributy a je viditelná. Co by se mělo nazývat májou a co Brahman? Řeknu vám to. Je to mysl, která rozhodne, zda Brahman či mája jsou skutečné. Jestliže v mysli nedojde k nějakému vyjádření, pak je to Brahman, a pokud tu je učiněno vyjádření, je to mája. Být ztotožněn s Brahman je neobjektivním zaměřením vědomí. Představit si něco dalšího předpokládá uchopení neboli ohraničení. Stav, jenž je vám zcela přirozený, je Brahman. I když řeknete: „Já nejsem“, je to koncept jako základ vašeho vyjádření. Bude platit, že Brahman bude jen v případě, že ho prohlásíte za Brahman, ale v jiném případě ne? Ne, neboť i bez jakéhokoliv vyjádření o tom je to oprávněně „Samostatně existující“ skutečnost.

Ono to jednoduše je takové, jaké to je. Můžete říci to či ono, stejně to prostě je takové, jaké to je. Vědět, že „Toto“ je Brahman a „toto“ je mája se nazývá čtvrté tělo neboli „turíja stav“, jemuž se také říká „Všechápající stav“. Turíja značí znát vše, ale když „vše“ je neexistující, pak co je tu, co je třeba znát?

Brahman je správné rozhodování a mája je pochybující představivost. „Svědek“, „životní energie“, „síla“ – to vše je pouze navrstveno na Brahman. Rys pozorování přichází stejně bez jakékoliv příčiny. Proč? Protože v dualitě je rozpor, a tím pádem dochází ke vzniku pozorovatele. Síla „čajtanja“, životní energie, je také jen iluzorní nános. Prostor uvnitř hrnku, prostor v pokoji a prostor venku jsou jména, která jsou použita nadbytečně. Protože je mája vnímána jako skutečná, přicházejí všechna tato jména a nespočet tvarů k užitku. V hlubokém spánku není žádný čas ani prostor. Bdělý stav není nic než vleklý sen. Pokud se iluze zdá být skutečná, pozorování se také zdá být skutečné. Mysl je svědek všeho, ale pokud nemá co říci, stane se z ní „ne-mysl“ či to, co je „za myslí“. Potom nemá mysl žádné námitky a nemá ani žádné touhy po něčem dalším.

Touha se tím, že došlo k realizaci našeho vlastního Bytí, zklidnila. Pouze díky této realizaci se mysl stane klidnou. To znamená, že nemá nic, co by řekla. Žádostivá mysl se vytratila. Je z ní nyní „ne-mysl“ čili Unmani. To vše jsou jen racionální pojmy. Tento svět je iluzí. Všechna slova a zákony existují pouze v iluzi. Když tu je dualita, je tu vše další. Jakmile dualita zmizí, zmizí s tím vše ostatní. Všechny zákony, vědní obory, předpisy, vše je zkrátka pryč. Je to jako věc, která nemá vlastníka, a je tudíž státním orgánem zabavena, a následně poté ji vlastní stát. Stát je „vše-mocný“. V této iluzi jste vy svým vlastnictvím.

Jeden člověk půjčil jinému deset tisíc rupií a nedostal je nazpět. Byl tedy o tuto částku chudší. Jeho bohatství se zmenšilo do této míry. Princezna si vzala chudáka a sama se stala nuzákem. Kdyby měla svatbu s princem, stala by se královnou. Švec dostal kousek santalového dřeva a denně ho používal na zpracování zvířecí kůže. Ten, kdo se drží společenství dobrého a moudrého člověka, se sám stane moudrý. Potom je i On vlastník tohoto celého světa. Když zmizí mysl, poznání, obsažené na úrovni čtvrtého těla, turíja stavu (sat-čit-ánanda) rovněž zmizí, a dualita individuality a Boha (džíva a Šiva) také zanikne. Dvojnost a ne-dvojnost jsou oboje pryč. Stručně řečeno, je to čistě jen záležitost konceptu, neboli vašeho postoje, že tu je buď dvojnost nebo Ne-dvojnost (Advaita). Kdo tu je, aby prohlásil, že tu je Ne-dvojnost? To je stav, ve kterém je rozluštěn problém iluze a Brahman. Když řeknu, že „já nejsem“, pak je přetržena spojitost iluze a Brahman. Je to mysl, která si vymýšlí pojmy iluze a Brahman.

Vše je Brahman, jakmile je mysl definitivně pryč. Existuje rčení, že když labuť odletěla na daleké cesty, vrána se chopila jejího místa a stala se předsedou (vlády). Jakmile se labuť vrátila a stala se ona předsedou (vlády), vyznání všech začaly být pod ochranou.

Vyznání značí přirozené působení. Naše vlastní vyznání je blahodárné, vyznání druhých nahání hrůzu. To, co existuje a co postrádá jakékoliv intriky a domněnky, je ryzí Brahman, zakoušené mudrcem, Džňáninem. Jakmile je pochopeno Brahman, není tu žádná „další věc“, která by měla být poznána. Máte-li v úmyslu poznat Brahman, vědomí se propadne do prázdnoty. V mysli člověk pochybuje o prázdnotě, protože ji nemůže zakusit. Myslí si: „Jak by mohlo dojít ke zkušenosti, když zde nebudu jako zakoušející této zkušenosti?“

Je třeba úplně zničit oddělenost před samotným prožíváním Brahman. Může se slunce někdy setkat se sebou? Brahman nemůže být zakoušeno do té doby, dokud tu je oddělenost. Jakmile zde není žádná oddělenost, vše je Brahman. Pokud někdo zakusí „Vše“, jak jinak by to mohl udělat, než tím způsobem, že se stane samotnou zkušeností? Zkušenost značí, že „něco“ vnikne do vědomí. To „něco“ znamená něco další. Musíme vědět, co je tím něčím dalším.

Otisk toho, co je, vyjma nás samotných, je třeba upevnit ve vědomí. Když je to „další“ pochopeno, tak to znamená, že my tím pádem chápeme, co jsme ve své podstatě. Realizací se myslí pochopení. Co jiného? Říkat, že „souhlasím“, že „jsem přesvědčen o Realizaci“, je iluze. Pravou přirozeností Já je Realizace. Protože On je zde, je tu Realizace. Jestliže zde není On, není tu žádná Realizace. Pokud se má za to, že zakoušející je jiný než Já, potom by se tento koncept měl okamžitě spálit, jinak začne zahnívat a páchnout. Musíte pochopit Paramátman jako to, co není v těle, a to je „To“, co realizuje. Musíte splynout s „Jeho Jednotou“ a dívat se na vše odsud. Toto je správný způsob vidění. Ti, kdo říkají, že Ho poznali, jsou od Něho vzdáleni. To je hádanka, k jejímuž vyřešení je nutný Satguru.

Povím vám s přesvědčivou jistotou, že pokud na vše nahlížíte jako oddělený pozorovatel, upadnete do prázdnoty, temnoty nevědomosti. Jestliže pokládáte toto „prázdno“ za Brahman, a potom se navrátíte, věřte mi, že tato „prázdnota“ nikdy nemůže být Brahman. „Prázdnota“ neboli nicota je kvalita zvláštního stavu vědomí. Brahman je za tím. Protože pozorovatel nic nezískal, pozorovatel by měl být „pozorován“, a potom zakuste Brahman jako Brahman. To, že „my jsme Brahman“, je „Samozřejmé“. Ti, co jsou skutečně Vidoucí, dávají doporučení, že ty jsi Já. Kdo jiný by tu říkal, že jsi Já? Od koho byste to pochopili? Mít víru v doporučení vidoucího je samo o sobě zkušeností. Je to přirozené nutkání mysli, že by Ho měla poznat, ale v této snaze se mysl stane zaslepená, protože Ho nedokáže poznat. My sami jsme tím, co se snažíme zakusit. Jak se mohou květiny těšit ze své vlastní vůně? Jakmile ustane ztotožnění s tělem, jste Brahman. Ve skutečnosti jste Brahman. Když je to pochopeno, poznání vykonalo svou práci. Tím je část knihy Dasboadh, věnována Poznání, dovršena.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » pát 18. říj 2024 16:52:23

VŠE JE ILUZE

67. Éknáth Bhagwat

Videhi Džanaka (Džanaka byl starodávný král; Videhi značí stav, kdy byl bez těla, zatímco byl v těle) se zeptal: „Co je zač tato mája, která nahání tolik hrůzy? Prosím řekněte mi, jak se jí můžeme zbavit?“ Na to mu světec Antarikša odvětil: „Tvoje otázka je zbytečná, neboť se ptáš na něco, co není. To, co není, dohnalo celý svět k šílenství. Přitom toto vše je iluze. Veškerý svět se sloučil s touto iluzí. Je marné se ptát syna neplodné ženy na čas narození, znamení zvěrokruhu, jméno atd.“ Podobně se takto ptáte vy. Iluze je stejná. Je možné rozdrtit hlavu svého stínu? Snacha neplodné ženy přivedla na svět syna. Manželka Bhíšmy (který se nikdy neoženil) měla mateřské mléko. Vzduch by měl být vložen do mlýnu a zde rozdrcen na prach. Vnouče eunucha se šlo schovat do domu, které patřilo slunci. Ti, kdo pokládají tyto věci za pravdivé, mohou pokládat iluzi za skutečnou. Iluze znamená, že ať děláme či zakoušíme cokoliv, vše, co se nám přihodí, je neplodné; a dokonce i my sami jsme neplodní (neskuteční). Prokázat, že všechny zkušenosti v dualitě jsou falešné, je význam slova Mája.

Védy a Guru vám sdělí, co je tato mája. Je na vás, zda přijmete, či nepřijmete to, co je řečeno. V krátkosti mája značí „To, co neexistuje.“ Mája, která říká „já“, je vskutku velkou iluzí. Slovo mája začíná písmenem „m“. Nepochopit znamená mája. Mája jednoduše značí nevědomost či nepochopení. Nepochopení vede k nesprávným výsledkům. Chcete s radostí nasytit tělo, protože říkáte „já jsem tělo“. Proto se mája jeví být skutečná. Je to pouze nevědomost. Co jiného je mája? Individualita (džíva), která je jako opice, není ochotna pustit svou omezenou existenci džívy, dokud není vystavena nějakému velkému pozdvižení či změně. Pouze když si vytrpí velké neštěstí a pohromu, pocítí, že toto vše je falešné. Potom pozná, že ve světských věcech není vskutku žádná radost jako taková. Pak přijde na to, co je mája. Mája samotná sdělí, že nikdy nebyla, není a nebude existovat. Mája značí chybné poznání (neboli neskutečnost).

Poznání neboli vidja má dva významy. Příčinou máji je klam a strom iluze (máji) vyroste po zalévání vodou klamu. Hloupost je jejími větvemi a smyslové požitky jsou jejími plody. Brahman a Bhrama se liší jen nepatrně, co se výslovnosti týče. Je to jen na začátku slov, u jednoho je Bra, u druhého Bhra. Bhrama je iluze. Říká se: „Realizoval jsem Já, nerealizoval jsem Brahman.“ Pouze na podkladě (skutečnosti) Brahman došlo k zrození všech těch mnoha a mnoha potomků. Objekty smyslů jsou pomocí touhy svázány jako provaz. A to nachází svou vitalitu v pocitu „já“. Klenot na hlavě hada, který se zdá být skutečný (i když se jedná o provaz a ne o hada), je sejmut a složen do provázků. Mája se postarala o vznik ega, prvorozeného syna. „Moje“ a „připoutanost“ jsou její další děti. „Moha“ neboli „přitažlivost k tělu“ je zetěm usazeným v jejím vlastním domě. Zeť (džawai) je ten, kdo je k ničemu.

Jaký to vše má vlastně význam? Znamená to, že „vše“ je falešné. Mája nosí náramky rozhodování a pochybnosti. Ego, džíva tancuje do rytmu cinkotu náramků. Zeťovi byla jako věno dána mysl. Mája se výhradně rozvinula na základě třech kvalit (gun). Povaha této falešné máji je taková, že zachvátí nevědomého. Jak můžeme říci, že skutečně existuje? Nahlížíme-li na to s „vnitřní vizí“ poznání, pak zde vůbec není. Jak můžeme prohlásit, že je? Nelze tvrdit, že je. Mnozí lidé, aby se dostali za tuto máju, si nechali narůst dlouhé vlasy a podstoupili zkoušku ohněm. Znají Pančakšari mantru. Tato mantra ukazuje, že mája je taková, že bychom neměli ohledně ní klást žádné otázky. Ona je nepopsatelná. Neměli bychom jí popisovat slovy, protože ona se jimi nedá nijak vylíčit. Nebyla zde v minulosti a ani zde nebude v budoucnosti. Myslet si, že svět je skutečný, je mája.

Védy byly dotázány na to, co je mája? Zůstaly tiše. Co můžeme říci o počátku řeky ve fata morgáně? Její počátek je v nevědomosti hlupáků. V poznání je její konec. Ona se zdá existovat, protože my si něco představujeme. Slyšíme naše vlastní kroky, pohlédneme za sebe, kdo že to za námi kráčí. To, co si člověk myslí a představuje, je pro něho skutečné. On je pak zmatený a ustaraný. To vše je hra představivosti. Původní představivost se nazývá „základní iluze“ neboli mula-mája. Jakmile zapomenete na svou Skutečnost, okamžitě vyvstane koncept máji. Potom si myslíte, že to je skutečné. Mája značí „já“. Chybný koncept o sobě je zde tím velkým omylem, nic jiného to není. Když dáte malý kousek bavlny pod lupu, pak sluneční paprsky, procházející lupou, bavlnu zapálí. Tento chybný koncept se nenachází v pěti elementech. V ryzím Brahman také není koncept „já“. Světský život začíná v poutech ega. Toto „já“ je neutrální, tedy bezpohlavní. Koncept vytvoří ducha z ničeho a jen pomocí konceptu tento duch zase zmizí. Vybudujeme to pomocí naší představivosti, pokusíme se to strávit, a když to nedokážeme, jsme znepokojení. V těle není žádný světský život, a ani v Já není. Touha a tělesné ego vytvoří pocit, že ego existuje.

Ve snu může krátké období pěti minut obsahovat dlouhotrvající životní fázi. Když jste v hlubokém spánku, není v něm bdělý ani snový život přítomen. Ve spánku si užíváte jistý klid. V tomto klidu je Já a také je zde tělo, ale není tu ego. Zrození a smrt jsou také falešné. Jakmile je Já zapomenuto, začne existovat „já“ a to nám dává iluzi existence a zkušenosti zrození a smrti. Zaplétání se do světského života činí z života něco nesmírně obtížného a je velice těžké dostat se za to. Ten, kdo se stane „něčím“, je podveden májou. Žádostivost po potěšení ze smyslových objektů se stane v individualitě mocnou a pomocí toho se zvýší energie máji a její síla. Říká se, že byste se neměli dotknout podoby Ganéši dřív, než se předtím vykoupete. Ale kdo viděl, jak se malý chlapec, syn hrnčíře, vyčůral do hlíny, která byla poté použita pro tvorbu sochy Ganéši? Stručně řečeno, dokud má džíva končetiny, ruce a nohy, je přirozené, že ty zákonitě časem vyrostou. Avšak, jak je pak může někdo zlomit, když tu nejsou, nebo jsou zpřelámány již od počátku? Jak by zde mohla být nějaká zkáza?

Další příklad je o muži, který dá zlomek rupie (cca jeden haléř Kč) na charitu v naději, že za to příště dostane stonásobek nazpátky. To je naprostá nevědomost. Mája má tuto vlastnost. Odhalit to sám a využít některé prostředky k tomu, abyste ji zahodili, je jako činnost přízraku. Mája se rozpustí pouze s použitím učení od Satgurua. Je činnost ve snu pravá či falešná? Bude někdy možné zjistit, jak a kdy sen nastal? Jak může někdo zkoumat něco, co je falešné? Bylo tu město, které nebylo nikdy postaveno. Koho byste se měli zeptat, proč nebylo město nikdy postaveno? Je nesmyslné a hloupé provádět tato šetření. Musíte pochopit, že mája je pouze vymyšlená představa.

Vše, co se jeví, je falešné. Vše je snové. Je velice obtížné dostat se za tuto máju pro ty, kdo ji pokládají za skutečnou. Mnoho lidí říká: „Toto vše se opravdu stalo“, nebo „Já jsem toto vše řekl, a potom jsem byl probuzen.“ Zatímco někdo říká opakovaně toto „já jsem“, oni říkají toto „já jsem učinil vše.“ I když jsem sebe dříve označoval za „šťastného“ či „nešťastného“, nyní jsem probuzen díky Požehnání od Satgurua. Říkejte: „Já jsem osvobozen a jen díky Milosti Gurua toto poznání vyvstalo.“ Jinak si člověk myslí, že mája je skutečná a bude chycen v cyklu zrození a smrti.

Říci „já jsem tělo“ značí zrození skrze dělohu, ale říci „Já jsem Brahman“ značí být neměnný, zcela bez vývoje. Ten, kdo to řekne, je syn Gurua. Mít v Brahman pocit „já“ znamená být individualitou, džívou. Ale když je „já“ nic, potom je vše Brahman. Měli bychom vědět, jaké je složení tohoto pocitu „já“. Jestliže „já“ nemá žádnou strukturu či tvar, je automaticky považováno za falešné. Jak můžeme dokázat jeho existenci, jestliže nemá svou vlastní strukturu? Proto jakékoliv vyjádření, které je učiněno, by mělo být vyřčeno až poté, kdy odpozorujeme strukturu pocitu „já“. Jakmile „já“ zmizí, celý svět je tím pádem také pryč, protože celý svět spolu s pocitem „já“ je iluzí; je to falešné. Proto je zde rčení: „Když zemřeme, celý svět vyhasne a zmizí do prázdnoty.“ Ten, kdo odhodil pocit „já“, se stane skutečným „znalcem Brahman“.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » ned 13. říj 2024 6:49:32

VŠE JE ILUZE

66. Vidění Já - Skutečnosti

Co je tím, co se nazývá Já - Skutečnost? To, co nelze vidět a vnímat, je Skutečnost. To, co zná všechny věci, je Brahman. To, co funguje pomocí intelektu, je individuální vědomí. Toto individuální vědomí (džíva) vše chápe skrze intelekt. Brahman je nezničitelný. Pravda je jeho Skutečností. Na Jeho základě se objevují všechny další věci. Realizovaná bytost neboli Džňánin zná Skutečnost. Vše, co existuje, se objeví na podkladě Skutečnosti, a to vše také zmizí, protože přirozeností toho je zmizet. Existencí Realizované bytosti (Džňánina) není zdánlivý jev. Tato existence se ne(ob)jeví, a tudíž se ani nerozpadne. Ona nezeslábne, neubude. To je pochopeno prostřednictvím zaměření pozornosti na sebe. K pochopení není zapotřebí žádné úsilí. Skutečnost, „vaše přirozenost“ neboli svarúpa, je nenucená, bezprostřední. Je nezlomná, nezničitelná. Celý vesmír se projevuje na „Ní“. Ona se nazývá Brahman. Slunce se někdy označuje pojmy Diwakar nebo Bhaskar. Slunce se také nazývá SurjaNárájan. Zářnost, Božskost, tvoření (dne) a „Božská kvalita“ (světlo) jsou Jeho rysy. Světlo značí to, co vše osvětluje. Světlo značí intelekt, jenž poznává.

Kdo je Bůh? Bůh je On vševidoucí. Slunce je větší než kterákoliv hmotná věc, která je osvětlena, avšak naše oči tím, že znají slunce, jsou ještě větší než samotné slunce. Mysl zná oči. Kdo zná mysl? Intelekt zná mysl, ale On, jenž zná intelekt, není znám nikým dalším. On je Samo-zářící. Oči neznají samy sebe. Slunce nezná samo sebe. Já je Átman, tudíž zná ostatní a zná Sama Sebe. To je důvod, proč člověk, který spí, se sám od sebe probudí. Kdo ho jinak bude probouzet? Já je vždy bdící. Není zapotřebí někoho dalšího, kdo by Ho probudil. On je Bůh zářící Sám o Sobě, dávající Božskost Bohu a „jas“ slunci. Já je To, co vše správně umístí na patřičné místo, a dokončí práci. Já není osvětlené někým dalším. Vše je osvětleno nebo vnímáno jen díky Já. Poznat Ho jednou je dostačující. Pokusit se Ho poznat opět je naprostá hloupost. Oku není umožněno znát sebe sama. Kdo další si troufne poznat tohoto Boha? Ten, kdo si myslí, že to, co je očividné, je skutečné, uráží Paramátman, a ten, kdo takto urazí Paramátman, bude utrápený, protože si myslí, že to, co je zřejmé, je Bůh. Myslí si, že Paramátman je temnota Nevědomosti, a stává se uctívatelem čehokoliv, co se jeví smyslům. To pak zbožňuje.

Zapomenout na Skutečnost je první hřích. Chybou je to, že od počátku zapomeneme na Skutečnost. Tímto způsobem individualita (džíva) uznává vše, co se ji zjevuje před očima a trpí tak mnohými pohromami. Já je jako On, tedy vždy zářící. Na základě Něho jsou všechny projevy rozpoznány a na Jeho podkladě je vše vnímáno. Protože to je On, kdo zná ostatní, Je vždy existující, vždy tady. On je za všemi projevy. On, jenž zná vše, je největší. On je dohlížitel nad všemi objekty, které se objevují. To, co je viděné, jsou „objekty“ a ty ve své přirozenosti značí to, co je „zničitelné“. Objekty smyslů jsou vytvářeny samotnými smyslovými objekty. Je to zákeřná povaha těchto objektů. Toho, kdo je přijme za skutečné, nemine utrpení. Budete-li nadále pokračovat v následování objektů smyslů, budete zajisté nešťastní, protože uvidíte pouze to, co je „viděné“. Pokud vidíte očima „Vnitřní zkušenosti“, pak On (Já) je všude, uvnitř i vně.

Nikdo nebyl schopen dodnes odhalit, co je tímto „pozorovatelem“. Stejně jako je prostor či nebe v každém a ve všem, On je také Vše-prostupující, pronikající vším. Je to pouze On, kdo je v tomto světě ve všem obsažen. Všechny rozdíly jsou kvůli egu. Pohleďte, jaká divná věc se stala! Bůh je obětován před kozou. V tomto případě je to ego, které vidělo rozdíl. Rozdíl značí, že je viděna oddělenost. Tam, kde existuje pouze Jedno, jsou místo toho viděny dvě věci. Ukázat, že tu jsou dvě věci, je světem rozdílu, kde jedna věc je jako vlastník a druhá jako její otrok. Avšak byl v tom určitý trik. On, jehož silou nastane zkušenost a je zakoušen celý vesmír, a kdo je podstatou prožitku tohoto vesmíru, byl zotročen, přičemž ego je ve skutečnosti neexistující. Ego se stalo vymyšlenou entitou a skutečný „Zakoušející“ byl postrašen zprávou, že zemře. Byl donucen zaplatit daň tím způsobem, že se stal obětním beránkem. Falešná entita se stala falešným „Bohem“, ale jeho Božství bylo odmítnuto díky poučení od Satgurua. Tento (falešný) „Bůh“ byl obětován namísto kozy (dualita tím byla rozehnána) a Skutečný Bůh se navrátil do svého původního Božství. On je Sám o sobě existující Bůh. Nastal hotový zázrak.

Démon je býk, na kterém se vozí Jáma, Bůh smrti. Ti všichni, kdo se drží svého fyzického těla a pokládají ho za své „já“, jsou těmito býky. Jáma se na nich vozí. Jáma znamená trest, trápení a smrt, přičemž smrt značí strach. Ty, kteří se drží tělesného egoismu, čeká jednoznačně strach a trest. I entita, která říká: „Já jsem Bůh, Já jsem Brahman“, má stejné ego. Kdyby Paramátman říkalo: „Já jsem“ nebo „Mám zkušenost“, „Stal jsem se Skutečností“, pak se rovněž ve všech případech jedná o ego. Ego, pocit „já“, podstupuje změnu vnější formy. Tato energie je touhou užívat si. Ego je v tom natolik dovedné, že se pokouší podvést i Boha. Změní velice pohotově a obratně svou formu, svou kvalitu, ale neodchýlí se od své touhy, své chtivosti užívat si. Ego velice snadno podvede i takzvané „velmi zbožné světce“. Podrobí si i různé hostitele Bohů tím způsobem, že v nich vzbudí touhy. Jediní, kterým se poddá a podřídí, jsou ti, kdo zůstanou ve svém pravém Bytí a jsou vždy na pozoru před jakýmkoliv rozptýlením. Bez pronikavého a jemného pozorování to není možné pochopit.

Skutečnost před sebou nemá žádný cíl či záměr, zatímco naléhání či energie ega je založena na konceptu a představivosti. Tato představivost se nemůže poměřit s nesmírnou velikostí Skutečnosti. To znamená, že koncept „já“ nemůže poznat podstatu Skutečnosti. Nemůže vědět, jaká je její délka, šířka, jak moc jí je, odkud je, kde se nachází, a nezná stavy, kterými proniká atd. Pocit „já“ je vždy neúplný, omezený a upadající. Poroste do té doby, dokud má sestupný trend, avšak automaticky bude rozpuštěn ve chvíli, kdy začne směřovat nahoru a odváží se pochopit nezměrné. Proto nedokáže změřit konec nekonečného.

Čtyři stupně řeči tj. para, pašjanti, madhjama a vaikhari, jsou v Realitě zničeny. Kdo by tam měl mluvit? Kdo by tam měl vůbec něco říkat? Pokud se o tom mluví, potom to není Skutečnost. Říkat, že „já jsem Brahman“, ještě není faktické spočívání jako Brahman. Ono je takové, jaké to je, bez mluvení. Ono to je, ale bez mluvení, což znamená, že to existuje před pronesením jakéhokoliv slova. „Ono“ je tu před uvědoměním zakoušení těla a setrvává i při uvědomění těla. Začalo mluvit a využívat další smyslové orgány, protože tu byla zkušenost těla, ale i tak je to vždy stejné. Když tu již tělo nebude a zůstane tu třeba jen pár slov, až nakonec i ony zaniknou, bude to stále takové, jaké to bylo předtím. Ve Skutečnosti nedojde k žádnému přírůstku či úbytku poté, kdy přijde a odejde tělo. Pocit ega, které zakouší omezené tělo, je jedinou věcí, která se zdá být ve Skutečnosti v nepořádku. Jakmile to je pochopeno, vše je napraveno. Skutečnost tu je, i když říkám, že není. Ona se nemění. I když se o ní může říci mnoho, ona je taková, jaká je. Vždy zůstává taková, jaká je. Přirozenost Brahman se nemění. Skutečnost, která je, se nemění. Ona je vždy pouze „To“ a je jedno, co o ní třeba řeknete. Pokud použijete ošklivá slova, pak budou všechna pouze jmény Pána Šivy.

Jedinečné, bez něčeho druhého, bez toho, aby tomu bylo něco rovno, značí pouze To Jedno. Je to „To“, co je stejnoměrně všude rozvinuto. My jsme „To“ a nic jiného. Pokud políbíte psa, políbíte pouze Brahman. Pes je také Brahman. Uchovat Šivu jako Šivu je samádhi. Ten, kdo udržuje Brahman jako Brahman, je moudrý. Jak může někdo dát záchodu označení Brahman? Jak může někdo oslovit svou ženu jako Brahman? Tato otázka vyvstává pouze prostřednictvím totožnosti s egem. Pokud to vidíte fyzickýma očima, je to iluze, která značí nevědomost, pokud jde o „Pravou přirozenost“ toho. Jestliže to vidíte „vnitřním zrakem“, je to Brahman. Utrhnout list z tulsi je hříchem (tulsi je v Indii posvátnou rostlinou), ale nabídnutí listů tulsi je bráno jako znak přízně! Ať už písma říkají cokoliv, pro opravdového mudrce to nemá žádný význam. Ve stručnosti tedy ten, kdo nezná sama sebe, je velký hříšník. Já je přirozeně takové, jaké je. „Kvalita stavu Já“ není vlastnictvím Já. To znamená, že pocit „sebe“ není Já. Není správné, jsou-li pocity „Toho“ a „já“ brány jako dvě oddělené věci. Správné je vědět, že vše je „To Jedno Samotné“. Není tu nic dalšího, proto bychom neměli používat kvality „sebe“. Ryzí vnímání, neboli to, co je zakoušeno bez jakéhokoliv úsilí, je správné, ale řekne-li se
o tom něco, zahrnuje to v sobě „objekt“ a pocit „já“, který to zakouší. Tomu je nutné se vyhnout.

Toto Já je samo znakem odloučení. Připoutanost značí být ve společnosti s něčím „dalším“. Být nepřipoutaný značí nemít žádnou společnost, nic dalšího. Společnost znamená „něco dalšího“. Zahrnuje dvojnost. Společník značí dělat něco společně. Nepřipoutaný značí nebýt ve společnosti s něčím „dalším“. Já je Jedno jediné a je nepřipoutané. Ten, kdo ví, že poznal, nebo že něco pochopil, je ten, kdo pochopil. Ten, kdo pochopil, je uspokojen. Je klidný a mlčí. Ten, kdo správně pochopil, má jasno, nemá nyní žádnou námitku a není tu žádná další promluva. Je nutné mluvit, když nemáme žádné námitky? Ten, kdo má námitku, bude zajisté něco říkat. Ten, jehož námitky jsou pryč, zůstává klidný. Nepřítomnost řečnění sedí „Realizované bytosti“. Nemá už žádnou příčinu k mluvení. „Poznal jsem to“ je chybné prohlášení, protože potřeba slov se ztratí. Při popisu Brahman jsou všechny popisy doplněny předponou „ne toto, ne tamto“.

Jazyk toho, kdo mluví, je takzvaně rozdělen. Je samozřejmé, že žádná řeč není možná jazykem, jenž je rozdělen. Toto rčení je používáno proto, aby se tím ukázalo, že není možné vyřknout jediné slovo. To znamená, že není možné vyslovit jediné slovo, kterým by se popsalo to, co je úplné. Říká se: „Jazyk posvátného hada, na kterém je Pán Višnu posazen, byl rozdělen, protože Skutečnost nelze popsat.“ Slova nemohou vyjádřit Skutečnost. Jazyk je nepoužitelný. Védy se přestaly snažit popsat Skutečnost pomocí negací (néti, néti – ne toto, ne tamto). Slovo Šruti (Véda) značí „Poznání přijaté po vyslechnutí“. Po poslechnutí promluvy se adept rozhodne prohlášením „Je to tak.“ To znamená, že přijal vyslechnuté učení jako pravdivé, ale to není Poznání, zrozené ze skutečného prožitku. Logický závěr není Sebe-Poznáním či „Přímou realizací“. Toto Poznání, které Védy takto ustanovují, se pokládá za pravdivé a má se za to, že by to mohlo být tak, ale prostě tomu věřit v tomto pojetí není Sebe-Poznáním.

Co je Sebe-Poznání? Poznat to svým celým Bytím, skutečně to cítit uvnitř sebe jako své Já je „Poznáním Já“. „Ne další“ znamená, že stav není zkušeností „druhých“. Sebe-Poznání není poznání druhých. Stav, přirozenost, radost ze Skutečnosti je Já. To je Skutečnost Sebe-poznání. Jaký smysl má držet neústupný postoj, když jste realizovaní? Samartha Ramdás říká: „Já jsem falešný. Vše, co je mé, je falešné. Nemám místo, žádné postavení.“ Vše je klamné. To projev, Prákrti, mluví. To je také klamné. Beztvaré, Puruša, je také klamné. On je tu také odhozen. Prákrti a Puruša jsou uměle vytvořené, falešné. Jsou zbytečné. Nejsou skutečné. I jejich jména jsou falešná. Říkat tam, kde nic nezůstává: „Já jsem poznal“, je falešné. Můžete být „znalí“, na tom nic špatného není, ale neříkejte: „Já nyní nemám nic zbylého“, protože falešné „já“ je v tomto případě stále zbytkem.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » čtv 10. říj 2024 17:20:46

VŠE JE ILUZE

Beztvaré neomezené Brahman

Ve Védách se píše, že vědomí, čili pradžňána, je Brahman. To, co je vědomí, je Brahman. Pomyslné „já“, držitel jména „já“, je iluzí. To, co je tu bez jakéhokoliv úsilí, je vědomí Brahman, neboli pradžňána Brahman. Tato zkušenost Bytí je Brahman aniž by se o tom něco řeklo. Jestliže je v tom koncept, že „já jsem někdo“, pak je to vymyšlený přízrak. A právě jen toto zjevení by se mělo nazývat „já“, které je třeba zahodit. Když to je vykonáno, práce skončila. Chtít vědět, co je Brahman, není nutné. Uvědomění, že „Pouze Ono je“, je dostačující. To je Brahman. Mysl však za účelem „poznat To“ vytváří nějaký další faktor. Intelekt, aby to „poznal“, musí vytvořit něco odděleného. Vytvoří proto dualitu, ale vše, co je vymyšlené, není „Tím“.

Mysl a intelekt jsou jako neustálý proud řinoucího potoku, který z „Toho“ stéká. Proud nemůže znát původní nádrž (To), ze které vytéká. To je důvod, proč se aspiranti (sáddhakové) pokouší zkrotit mysl a intelekt, aby tím došlo k zastavení toku. Například, představte si, že tu je obrovská nádrž plná vody, ve které se udělala malá dírka. Voda touto dírkou protéká pryč z nádrže. Proud vody, stékající dolů, se nemůže ohlédnout nazpět skrze tuto dírku a poznat tak obsah vody v nádrži. Jakmile začne proud vytékat, zapomene, že je součástí nahromaděné vody v nádrži. Když je venku z nádrže, vše o nádrži je zapomenuto. To je důvod, proč byste měli ovládnout mysl a intelekt. Nenechte to řinout ven. Měli byste si podmanit vlastnosti mysli a intelektu a ne se bezúčelně řinout dolů do iluze. Právě toto je vám velice důrazně oznámeno. Mysl a intelekt to nedokážou pochopit. Opustíte-li všechny připoutanosti, vše je Brahman. Měli byste ponechat stranou význam toho, co říká mysl. To, co vám mysl nakuká, byste následovat neměli. Nebuďte k tomu, co říká mysl, připoutáni.

Mysl je věc, která odpadla, vytekla dolů. Mysl vše interpretuje podle svých chvilkových rozmarů a trpí kvůli směsici štěstí a trápení během toho, co se řine dolů. Mysl a rovněž její výklady byste měli opustit. Jak ji opustíte? Lidé opouštějí své domovy, strhnou ze sebe své šaty a pokouší se být mnichy, ale stejně neopustí své připoutanosti. Jak se můžete stát mnichem, držíte-li se stále toho, co jste se rozhodli opustit? Mnich není Brahman. Ten, kdo to pochopí v jednom dni, má přímou stezku letu orla (cesta ptáka), a ten, kdo realizuje po mnoha dnech, je na pomalé stezce mravence (cesta mravence). Jakmile jsou všechny připoutanosti odhozeny, pak to, co zůstane, je Brahman. Pokud si to uvědomíte, budete šťastní

Jaká je naše připoutanost, kterou je třeba odhodit? To znamená, že když vidíte pouze „sebe“ (vymyšlené „já“), pak je nutné odhodit pocity „mne“ a „moje“. Vymyšlené „já“ značí pocit „sebe“. Je to pocit tohoto odděleného „já“, což je stav individuality, džívy. Když řeknete „já neexistuji“, individualita je vyřízena.

Jakmile jste skutečně spatřili, že nejste, nejsou nutné prostředky k ukončení. Když je individualita pryč, zůstává tu pouze Bůh (Šiva). Význam konce individuality (džívy) je ukončení „sebe“. Poznali jste, že neexistujete. Je tu potvrzená realizace, že odshora dolů, v celém těle, prostě všude „vy“ nejste. Dokonce i po tomto přesvědčení tu je pořád zakoušení těla a vědomí. Nyní je toto zakoušení rysem jemného doteku. Pro vědomí, Šivu, to není nic než slabý dotyk. To znamená, že vědomí se dotýká nebo rozhýbává obal, kterým je tělo. Je to prostý hmatový cit, jenž je zcela přirozený. Kvalitou čirého vědomí je to, co se nazývá Šiva. To, co je pouze vymyšlené, co je bez základu skutečného prožitku či vypozorování, se nazývá nevědomost. Nepochopení toho, co je narozené jako tělo, jako pomyslné „já“, je základem stavu džívy, který je nevědomostí. To je chybné poznání. Pokud je skutečnost jedna věc a vy si myslíte, že je to něco jiného, tak potom se jedná o chybné poznání. Nevědomost značí „ne-vědění“. Když „víte“, když chápete, je to vědění (poznání). Nabyté poznání odstraňuje nevědomost a „Absolutní Poznání“ neboli Vidžňána odstraní i toto poznání. Poté již nemusíte nic studovat. Jste prostě ryzí Brahman. „To“ je otevřená zkušenost.

Chleba, který je již upečen, není potřeba znova péci. Nevařte rýži, která je již uvařena. Slovo Swajambhu se stane Šambhu (Šiva) jen slabou změnou ve výslovnosti. Ten, kdo je Šambhu, je Swajambhu, neboli nezávisle existující On. I kdybyste umyli tělo tím způsobem, že se vykoupete, Já tímto procesem očištěné není. Brahman je již čisté. Proč se ho snažíte umýt? Někdo poradil tygrovi, aby se nejprve vykoupal, a potom šel zabít zvěř. Řídil se podle této rady a začal umírat hlady. Světec mu pověděl: „Poslyš, ty nenásleduješ své přirozené chování, a proto máš hlad.“ Pokud „Toto“ Brahman dělá mnoho zbytečných a nesprávných věcí, vše plyne špatně. Tak nedělejte nic. Povídá se, jak Šiva opustil svůj příbytek na hoře Kailas a odešel na hřbitov, kde dosáhl Sebe-realizace. Vy jste Paramátman. Užívejte si své vlastní slávy. Druzí se očistí jenom tím, že na vás pohlédnou. Zjistíte, že vše, co děláte, bude úspěšné. Zůstaňte tam, kde jste. Neuklízejte záchody, jste-li král. Zůstaňte se sebou samým, plně si vědomi svého Bytí. Jste svobodné nezávisle existující Paramátman. Je to na vás, jak zvýšit svou sílu. Síla tohoto Poznání (vidja) je taková, že můžete vytvořit zcela nový vesmír. Toto Poznání bylo využíváno králi. Učitelé králů v dřívějších dobách neposkytovali toto Poznání druhým. To proto, že duchovní učitelé byli vyčleněni jen pro krále a byli na nich závislí. Skutečný světec se o to nezajímá. Toto „Poznání jógy“ (Poznání Jednoty) je velké. Pán Krišna se z jeho slávy těšil. Nepochybně je to obrovská věc získat stav Brahman, ale ještě větší je se z toho těšit. Ale bohužel, nikdo se z něho nedokáže těšit. K čemu jsou nutné prostředky, je-li cíl dosažen? Vy jste prvotní věčné Brahman! Odhoďte ideu vymyšlené osoby.

Vy existujete bez toho, aniž byste na to mysleli. Ti, kdo podstoupili nesmírné potíže, a dokonce čelili smrti během duchovního úsilí, poté, kdy „sebe“ odhodili, již nezemřeli. Nicméně lidé každý den umírají zbytečně po vykonání úmorné práce ve svém životě, ale ze slávy a vznešenosti Brahman se přitom netěší. Ten, jehož pýcha je pryč, je automaticky Brahman. To je samádhi bez zčeření myšlenky. Nazývá se to též nepřetržité, nezadržené samádhi. Je tu pouze Brahman - buď s kvalitami, nebo bez kvalit. Nic dalšího tu není. Člověk se zbytečně držel některých falešných konceptů. Brahman je vždy stejné, ať v případě krále či žebráka, ženy či muže. Není pravda, že Brahman kněze je čisté a Brahman nádeníka (šudra) je nečisté. Všichni sáddhuové, světci, mniši, kteří kdy byli, a dokonce i Védy zpívají jen chválu Tobě. Celý svět uctívá pouze Tebe. Mahádév (Šiva), Višnu a všichni další Bohové přicházejí uctít Tebe a spojit se s Tebou. Nemají žádné jiné místo. Pro všechny existuje pouze jedno místo k odpočinku. Tímto místem je pro všechny vaše pravá přirozenost (svarúpa - doslovný překlad je pravá forma), Paramátman. Brahma, Višnu a všichni Bohové chválí pouze tohoto Boha. Celý projev, Prákrti, je sluhou tohoto Boha. Prákrti se usilovně snaží udržet ho v dobré náladě. Veškerá sláva je v Bohu. On je Všemocný Bůh. Všechen věhlas, veškerá sláva, všechna síla je svěřena Bohu. Proto Védy křičí hlasitě, jak jen mohou, že pouhým letmým dotykem světce dochází k očistě. Všechna sláva patří Bohu (Šiva) a bída přijde individualitě (džíva).

Pro Gurua a Jeho žáka platí jen Jednota. Není tu žádný rozdíl. Velké prohlášení Véd zní: „Je tu pouze Jedno, nic dalšího zde není.“ Dokud neustanovíte výchozí bod (to znamená, že tu je pouze Jedno), pak konečné prohlášení (není tu nic dalšího) nebude později zřejmé a neklamné. Nejprve musíme rozpoznat, co je falešné a následně musíme zjistit, co je skutečné. Pro tento účel bylo ujasněno vymezení či definování čtrnácti druhů Brahman. Podstata pěti elementů se nazývá „Všeprostupující Brahman“. Být svědek je kvalitou, jedná se pouze o jeden z aspektů stavu Brahman. To vše je Brahman s kvalitami. Prohlášení z písma zní: „To, co je stálé, je Brahman, a to, co je nestálé, je iluze (mája). „Všeprostupující Brahman“ je nestálé. „Pozorující Brahman“ je také nestálé. Brahman s kvalitami (kvalifikované) je nestálé. Životní energie, neboli „Brahman čajtanja“, je rovněž nestálá.

Vše, co má „jméno“, nemá žádný základ. Je to falešné. Všechna jména jsou falešná. Mnoho jmen se používá k označení „Brahman bez atributů“, tedy Nirvána Brahman. V Brahman není žádná blaženost, tudíž blaženost je také falešná. Ztotožnění se s Brahman je rovněž nepravdivý a prázdný pojem. „Nepopsatelné“ je slovo, které se užívá k jeho označení, ale to je také nepravdivé. Platí zásada, že „o Tom“ nelze vůbec mluvit. Slovo „Unmana“ se používá k označení stavu, ve kterém není mysl. Trápení se rozplynulo a mysl se rozpustila. Entita, která říkala „já“, byla „myslí“. Když struktura (mysl), navršená na „vědomí“, zmizí, pak to, co zůstává, je přirozený stav. Zůstal takový, jaký (On) byl. Projevené Já (Átman), Védánta a beztvaré Já (Šivátman) zůstali jako jedno. Ti, kdo zakoušejí sami sebe, to znají.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » sob 05. říj 2024 17:24:14

VŠE JE ILUZE

64. Sebe-pročištění

Spokojenost nebo to, co nazýváte štěstí, popsat nedokážete. Když němý člověk jí cukr, jeho sladkost popsat neumí. Poslouchejte s mimořádným zápalem. Nemůže to být (intelektem) pochopeno a nemůže to být poznáno, i když to je vysvětleno. Nelze si to představit. Slova to neumí sdělit. Nejvyšší Já, Paramátman, je zcela skryté. Může být pochopen pouze přebýváním v blízkosti světců, pobýváním v jejich společnosti. Toto štěstí (stavu) Paramátman, tato spokojenost, je velmi hluboká. Má-li se pomocí nějakého symbolu či označení něco o této zkušenosti říct, pak jen že je nevýslovná. Není možné ji sdělit. Gesta a znaky rukou či obličejem jsou pouze vlastnostmi končetin či lícních nervů, a jsou proto omezené a neadekvátní. Ani nejhlubší síla řeči, která se nazývá Paravani, či prvotní energie, to nedokážou zprostředkovat pomocí nějakého náznaku, a je to tudíž nepopsatelné. Bez pomoci Satgurua to není možné poznat. Pouze ten, kdo pátrá po sobě samém, může obdržet požehnání od Satgurua.

Jaká je zkušenost adepta, který obdrží požehnání od Satgurua? Zakusí, že on sám je Paramátman. To je výsledek jeho pátrání po Já. Když pochopí, že nic není, potom to, co zůstane, je pouze jediné Brahman. Tomu se říká přirozený stav Samádhi. Jestliže pak chodí a mluví, označuje se to jako „Sairatsamádhi“. To je stav zdánlivě duševně vyšinutých aktivit, ale on spočívá ve vnitřní spokojenosti. On je nepochybně zcela šťastný. Lidé si myslí, že se chová neobvykle, ale on si vůbec nevšímá, že se vůbec nějak chová. Lidé jsou toho názoru, že Paramátman je svědek všeho, ale ti, kdo znají Skutečnost, tedy Siddhové, říkají, že „pozorování všeho“ není nic než stav mysli a Skutečnost postrádá jakýkoliv takový stav či domnělou pózu. Paramátman je za všemi čtyřmi těly a čtyřmi obaly vědomí (mysl, intelekt, myšlení a „já“ neboli ego). Když si uvědomíte, že to, co vnímáte, není objektivní věc, nebo nějaká hmotná forma, ale že vše je Brahman, komplex pomyslného „já“, ego, se samo rozpustí. Jakmile dojde k zahození tohoto „já“, pak se vytratí i myšlenka „ty“. Zmizení pocitu „já“ je znakem Realizace.

„To“, co „Je“, zkrátka je. Není to ani individualita (džíva), ani Bůh (Šiva). Tato dvojnost se tu neobjevuje. Ani nemůžeme říct, že tu nic není. „To“ je nepopsatelná blaženost. Řeč, slovo, to vše je iluzorní. Slovo vyjadřuje význam, ale jakmile je význam pochopen, slovo zmizí. Slova skončí. Po sdělení zprávy je text k ničemu. V Brahman jsou slova falešná. Pouze by měl být přijat jejich význam. Slova jsou od toho, co je viděno, oddělena, a co je za nimi, je Brahman, tedy Skutečnost. Nelze poukázat na ryzí zkušenost. Zakoušení Já je bez činitele, dívajícího se na to. Dívat se je „kvalitou“. Když se díváte, pak automaticky vyvstává něco „dalšího“. Podstata pozornosti je taková, že samočinně, velmi přirozeně, dochází k nějaké tvorbě něčeho prostřednictvím samotné pozornosti. Být schopna vytváření (produkování) je její specialitou. Je to její přirozenost, její vrozená kvalita, která nemůže být ničím zničena. Pouze pomocí „Poznání Skutečnosti“ se ztratí. Říká se, že nebe je filtrováno přes síto a tím je získáno jádro životní energie, čajtanja, ale to je také představivost. Zásada jakékoliv zkušenosti je v tom, že ji není možné zakoušet bez duality. Prožívání znamená dualitu. Matka zkušenosti je dcera neplodné ženy, jež je prapůvodní májou (iluzí), která je konceptem představivosti. Tato „iluze“, tato představivost, prudce vyřkla zlé slovo. To vědí pouze ti, kdo si uvědomují své Já. Kde je jev zážitku, tam je dualita. Proto v pravé existenci Skutečnosti není místo pro zkušenost. Hned poté, kdy dojde k Sebe-realizaci, se dualita vyplaší a uteče.

Slunce je příčinou dne a noci. Bez slunce nemůžete říct: „To je den“, nebo „To je noc“. Zkušenost a popsání zkušenosti druhým se nachází pouze uvnitř iluzorního pole. Kdyby to byl ten případ, že já jsem jedna věc a Brahman je něco dalšího, pak by bylo možné někomu o této zkušenosti něco povědět. Pohlédněte na tento div:

„Ten, kdo se nenarodil, spal. Ve snu spatřil další sen. V něm dosáhl Poznání pomocí požehnání od Gurua, a potom se ztratil. Když zde nic nebylo, to, co zůstalo, byla jeho přirozená skutečná Existence. Probudil se během toho, co se bavil o tom, co znamená Poznání.“

Pokud chcete chytit smysl tohoto divu, budete mít také podobné štěstí. Je tu Jednota bez zásahu řeči. Entita uviděla sen uvnitř snu a stala se probuzenou tím, že se probudila ze spánku.

Vzhledem k tomu, že jste nepochopili toto vysvětlení, řeknu vám to znova. Vy jste ten, kdo jste bez zrození. To, že jste zrozen, je vaše falešná představa. Je to váš pocit. Sen uvnitř snu je vaše přemýšlení o tom, co je Skutečné a co není, a vy si uvědomíte, že jste Já, Átman, a potom máte tuto „zkušenost“. Cítíte, že svět je iluzorní. Cítíte, že jste probuzeni a to je váš bdělý stav. Cítíte, že jste získali „zkušenost“, ale přesto vaše zmatení a vaše iluze setrvává nadále tak, jak byla. Pořád mluvíte o věcech ve snu. Jestliže tu je pravé probuzení, pak veškerý pocit „sebe“ zmizí. I pocit, že jste Já (On), také zmizí. Tomu se říká „Poznání za slovy“. Nuže, pochopili jste, co je za slovy? Co zůstává? Pouze Brahman zůstává. Spoutanost, která je falešná, je přetržena. Oceán světského života je prokázán za přelud.

Od dětství, když vyvstalo určité povědomí o tomto životě, byl strach ze smrti impozantně hrozivý. Protože docházelo před našima očima k rozsáhlému zakoušení světa, bylo tu neustále rostoucí přání dosáhnout a vlastnit něco ohromného, mít nějaký majetek. Byl tu pocit, že musím získat mimořádný majetek, který budu mít jak v současnosti, tak budoucnosti. Mělo se za to, že je správné mít nahromaděný velký majetek i pro budoucí zrození. Takže mě bez ustání pronásledovala velice silná žádost. Bylo zde pevné přesvědčení, že celý svět je skutečný a že ten příští, do kterého se zrodím, bude také skutečný. Nyní se toto vše ukázalo jako zbytečné a uvědomil jsem si, že tento domněle skutečný svět je pouze přízrak. Proto jsem se rozhodl, že nebudu nic vlastnit ani hromadit. Světská existence se zdála být oceánem, ale ukázalo se, že v ní nebyla ani kapka vody. Nyní je vše v pořádku. Iluze se rozpustila. Ten, kdo byl nezrozen, se osvobodil od zrození a smrti. Člověk si myslel, že se stal tygrem, ale když mu ukázali skutečného tygra, jeho iluze v podobě představy sebe jako tygra, byla pryč. Svobodný člověk byl posedlý duchem rodinného života. Toto onemocnění bylo odstraněno. Byl osvobozen. Vždy byl ne-dvojný, avšak došlo k rozlomení falešné dvojnosti. Byl zcela zapleten ve světě lidí, a potom byl přiveden nazpět ke Své vlastní svobodě (samotě). Byl probuzen a přitom byl již probuzený. Byl učiněn věčným, i když byl nesmrtelný. Strach, který choval ve své mysli, byl odstraněn.

Ten, jehož pravá přirozenost je Moudrost, On, jenž je Já, byl učiněn tímto Já. Nektaru nesmrtelnosti byla dána kvalita „věčnosti“. Ten, kdo neumírá, je „Věčné Já“. Ten, kdo nemůže umřít, je Nesmrtelný Nektar (Amrut). I pak byl posedlý ideou, že je smrtelný, ale tato posedlost byla také zničena. Byl učiněn Nesmrtelným, Amrut. Tudíž On nikdy nezemře. Ten, kdo je volný, dostal Svobodu. Není nutné mít přání být volný, protože tu není zbytek spoutanosti. Byl již sjednocen, přesto obdržel Sjednocení. Cítil, že byl vyhnán, a proto byl pověšen, což ho vyděsilo. V místě, kde byl vyhnán, byl přesvědčen, že nebyl oddělen či odcizen. On je prapůvodně všude rozptýlen, všeprostupující, skutečně Jeden, Samotný. Po mnoha dnech potkal sama sebe.

Rozdělování nedělitelného bylo rázem pryč. Všechny duchovní praxe přinesly ovoce. Bůh, jehož skutečné místo je ve vnitřní svatyni chrámu, byl náležitě umístěn pouze zde. Zdálo se mu, že se potuloval v lese, nyní je přesvědčen, že je správně ve svatyni, kam náleží. To, po čem se tak honil, třebaže to bylo blízko něho, nyní má. Byl zarmoucený kvůli velmi špatnému snu. I když byl brahmín, patřící do nejvyšší kasty, stal se takzvaně nedotknutelným. To je nyní pryč a on znovu nabyl svou kvalitu brahmína, „znalce Brahman“. On je přesvědčen, že se nikdy nic nestalo.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » stř 02. říj 2024 17:57:40

VŠE JE ILUZE

63. Představte si Brahman, koncept za všemi koncepty

Parabrahman je ne-dvojné a my jsme „To“. Skutečně na To není možné meditovat, ale znamená to, že bychom se proto měli vzdát meditace? Meditace tu není jen z toho důvodu, že se jí držíme. Naopak, ona je přirozená. Nejprve je třeba začít studovat pravé Já neboli Átman. Nyní vám vykládám studium Nejvyššího Já, Paramátman (Para zde značí „za“ či „před“). Váš přirozený stav je Parabrahman. To je životní energie. To je Bůh. To, co zakoušíte ve svém vědomí, je životní energie Boha. Parabrahman se na základě své vlastní vůle stalo pohybující. My jsme Bůh. Bůh je prvotní impuls (naléhavá potřeba pohybu). Je to vědomí. Jediné, k čemu dojde, je vnímání Existence. Začala být vnímána a je nepřetržitě cítěna. To, co zůstává bez „vědění“, aniž byste si toho byli „vědomi“, je Nejvyšší Já, Paramátman.

Aby došlo k sestoupení do tohoto světa zjevnosti, musí být přijato „Božské vtělení“ neboli Avatar (Avatar značí sestoupení). „To“ sestupuje ze „svého“ Bytí. Nepatrně klesne z naprostého ticha a klidu. To je Avatar. Pokud přemýšlíme o stálém a nestálém, mysl přejde do duševní rovnováhy, klidu. Když studujete Paramátman, vznikne něco dalšího. Paramátman je to, co zůstává. Ono není předmětem studia. Není dostatečně pochopeno, co se myslí tím „stát se“ a „nestát se“. Pokud se tím snažíme stát, utrpíme ztrátu, pokles. Naše správně vynaložené úsilí spočívá v tom, abychom se ničím „nestali“. Prožijte sami na sobě, co znamená „stát se tím“ a co naopak značí „nestát se ničím“.Nemějte žádnou představu o tom, že se něčím „stanete“. V paměti si nic nedržte. Meditace na Absolutno přináší dvojnost. Nepodlehněte pochybnosti. Nebuďte naplněni úzkostí. Opusťte veškerou iluzi. Paramátman není možné nikdy pošpinit či poskvrnit, ani nevznikne nové po určité snaze, kterou vykonáte. Lidé se zapletou do světského života, nemají-li schopnost rozlišování. Proto je třeba, abyste byli pozorní. To, čemu říkáte individualita (džíva), je ve skutečnosti Bůh (Šiva). Jakmile se vše, co je vytvořené představivostí, vytratí, pak jediné, co zůstane, je Parabrahman. Zapomeňte i na pocit, že „On je“. Zmizí pocit „sebe, pozorujícího to“, pak jediné, co zůstává, je „On“. Zůstaňte se svým Já takoví, jací jste. Buďte velice přirození. Není to zasaženo trojím časem (minulostí, přítomností a budoucností). Když veškerá minulost, přítomnost a budoucnost zmizí, pak to, co na konci zůstává, je vaše Já, Paramátman.

Když se začnete dívat, dojde spolu s tím ke vzniku třech aspektů, kterými jsou pozorovatel, samotné pozorování a objekt, který je pozorován. Když se snažíte „To“ nalézt, tak místo abyste to nalezli, ztratíte to, neboť v „Tom“ není místo pro příčinu. „To“, co by mělo být pozorováno, na co je nutné nezapomínat a co je třeba uctívat, je vaše Já. „Ty Jsi To“. Avšak když se zabýváte snahou to nalézt, stane se to něčím „druhým“. Není možné, abyste zapomněli na své Já. Fakt, že „Vy existujete“, je vaše vlastní přímá zkušenost. Kdo jiný vás může přesvědčit, že existujete? Nejprve musíte existovat. Pouze pak je dotazování možné. Kdo bude provádět zkoumání, pokud zde nejste? Vy jste zde, aniž byste řekli, že jste. Je třeba pochopit, že potvrzení vaší existence není závislé na vašich smyslech. Nejsou v ní pochybnosti o pravdě či nepravdě, protože je to stav Bytí. To jsi ty. „To“, co není smysly patrné a s čím nelze navázat kontakt, je Pravda. „To“ je Sat neboli Bytí, jež je mimo dopad tří aspektů času.

Jak je možné praktikovat to, co je? K čemu myslet na existenci, která je již tady? Nazývá se to Samo-zřejmým stavem, kde není potřeba vytvářet nějaké úsilí. Já je „Samo-zřejmé“. I když s ním budete točit sem a tam, stejně Ho nelze překroutit. Ani kdybyste se snažili sebevíc, na své Já zapomenout nelze. To, co cítíte, že zapomínáte, není vámi. Je to něco „jiného“. Je to pouze zapomenutí toho, co bylo pamatováno. Vše, co je pamatováno, podléhá zapomnění. Vše, co je zapomenutelné, je něco jiného než Já. Vzpomínka a zapomnění se odehrají vždy ve vztahu k něčemu jinému, netýkají se Vás. To nejste vy. Protože nejste objektem vzpomínky, nejste také objektem zapomnění. Tyto záležitosti, jakými jsou pamatování a zapomínání, se pouze odehrávají ve vědomí. Vy jste bez nich. Ve vás nedochází k žádnému poškození, protože „To“ nelze nikdy ničím poškodit.

Co jsem přece jen (s vámi) udělal, přijdete-li ke mně? Odstranil jsem iluzi. Odstranil jsem iluzi hada. Provaz vypadal jako had a byl tu strach. Přesvědčil jsem vás, že to není had, ale pouze provaz. Provaz se nikdy nestal hadem. Jen jste byli zmatení. Nyní je had zapomenut. Zapomenout na něho je samo o sobě připomenutí si Skutečnosti. Nejprve musíte získat poznání, a potom je třeba poznání opustit. Stačí znát toto pravé „Já“. Vy jste ho rozpoznali; to je vše, co je potřeba. Proč byste to měli znát znova a znova? Proniká to celým tělem. Je to okrasa, plně pokrývající tělo. Pokud se budete snažit se s tím setkat, uteče to. To je zázrak, který je třeba zakusit. Žádnými prostředky toho není možné dosáhnout. Pokud se budete snažit to ztratit, nepodaří se vám to. Není možné to ztratit. Nelze to odhodit, pakliže se o to budete pokoušet. Je to vždy existující. Unikne to, jestliže se pokusíte to vidět, a je To tady, i když to nevidíte. Snaha získat to se stává překážkou. Je to realizováno bez procesu pochopení. Je to negativní stav (néti, néti; ne toto, ne tamto) bez zaměření úsilí na něco konkrétního. Pomyslné „já“, co se snažilo to pochopit, je mrtvé.

Brahman není předmět meditace. Když jíte a pijete, je to po celou dobu On, co jí a pije. On je naprosté odtažení. Mysl je falešná, tak jak by mohlo být nekonečné Brahman pochopeno myslí? Ten, kdo říká, že zná Brahman, se popravdě vůbec nedostal do této sféry. Brahman nelze poznat pomocí mentálního postoje či mysli. Kdo může znát to, co je otcem všech věcí, podstatou veškerého stvoření? Pokud se budete snažit to mentálně následovat, budete pouze zmateni. I Védy zůstaly potichu (prohlašujíce jen néti, néti), když se pokusily to popsat. Pouze Satguru může říci to, co „já“ říci nemůže. Není to pro „já“, aby se do toho pouštělo. Kdo může popsat nepopsatelné?

Veškerá představivost je vykreslena podle ega, pocitu „já“. My však musíme zcela opustit trasu ega. Pouze pak můžete dosáhnout Paramátman. Pochybností se zbavíte ve společnosti světců. Přirovnejte světce k sobě. Zmenšete, a nakonec zcela odstraňte ego. Zjistěte a odhalte, jak to může být provedeno. Vaše slova by měla být v souladu s Jeho slovy a vaše pochopení by mělo být na stejné úrovni s Jeho přednáškami. Vaše forma by měla zůstat v blízkosti Jeho formy a vaše poctivost by měla být jako Jeho poctivost. Vaše kvality a činy by měly být srovnatelné s kvalitami světce. Potom bychom měli rozpoznat, co je v Něm lepší. Měli bychom přezkoumat a poznat, jestli to, co je v Něm lepší či nejlepší, je stejně tak přítomné v nás. Potom s Jeho pomocí, se silou úsudku a moudrosti, kterou má, bychom měli vidět, jaké jsou naše nedostatky. Porovnáním našich kvalit bychom se měli držet toho, co je nejlepší. Měli bychom odstranit z naší povahy to, co je nejhorší. Tímto způsobem by měly být všechny pochybnosti zcela vyhlazeny. Dva podobné projevy by měly být spojeny. Veškeré vaše studium a pozorování patří do „vnitřní oblasti“. To je protínající vztah mezi poznáním, nepoznáním a Nejvyšším Poznáním. Ten, kdo dosáhne podle těchto řádků stejné úrovně, se stává Tím, kdo má přímé Poznání.

Pocitu ega je obtížné se zbavit. Pouze učení Satgurua to dokáže udělat. Použitím egoistického postoje dojde ke zničení oddanosti. Já, které je Samo-zřejmé, je prostřednictvím ega zahalené. Kvůli egu se mnozí toulali nazí všude možně, jiní měli převrácený přístup k józe, někteří se ukryli hluboko v horách a další se zahalili pod dlouhé vousy a dredy a přestali o sebe dbát, až zcela zahořkli. Veškerá tato takzvaná duchovnost je založena na egu. Nikdo nedokáže říct, jakou spoušť ego napáchá. Kvůli egu není duchovní život možný. Naopak je zcela zničen. V Božském vědomí nelze ego tolerovat. Uctívatel Satgurua své ego zahodí. Jakým způsobem je ego zahozeno? Tím, že si ho uvědomujete, ho zahazujete. Pouze pomocí pochopení bude zahozeno. Znáte-li Skutečnost, jste schopni se zbavit ega. Musíme být Brahman, a pak jsme schopni mít přímou zkušenost.

Buďte šťastní v ne-připoutanosti. Ten, kdo vynakládá duchovní úsilí bez pýchy, je vskutku hoden uznání. Sláva Brahman je plná přízně. Bůh říká: „Ráma, Krišna a podobní světci jsou mými oddanými. Světci Nárada, Sanaka a další mě chválili. Jsem Bůh všech. Všichni světci, kteří až dosud žili, Mně dělali púdžu. Uctívali Mne, jenž jsem bezforemný, bez poskvrny, plný radosti, mimo názory, za všemi kvalitami, bez jakékoliv usazeniny, úplný, Átmarám, Paramátman. Já jsem Bůh, spotřebitel veškeré snahy a obětí, které byly přineseny tímto úsilím. Pouze vlastní mysl je zodpovědná za vaši spoutanost. Mezi vámi a Mnou neleží žádná překážka.“

Musíme zakusit Brahman tím, že budeme Brahman. Zakoušení by mělo být bez pomyslného „já“, zakusitele. Pouze pak je tato zkušenost možná. Nemělo by zde být vůbec žádné „vědomí já“. Neměli byste si uvědomovat, že vy jako „ego“ zakoušíte Brahman. Tolik se jich snažilo být zakusiteli Brahman, avšak nikdo z nich si neužíval této slávy. Pán Krišna se z toho mohl těšit. Konejte, ale neměli byste být konatelem s pocitem, že to a to „děláte“. Činy by měly být bez pocitu „já“ jako konatele. Stav „být nezaujatý,
nezapletený“ by měl být správně pochopen. Pouze potom se stanete Paramátman.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » úte 01. říj 2024 10:35:11

VŠE JE ILUZE

62. Skutečný Bůh je za kvalitami

Skutečný Bůh je sat-čit-ánanda (bytí, vědomí a blaženost). Vědomí v těle je Bůh. Je to toto uvědomění neboli Bůh, které chrání tělo od nehody, splašeného koně, hada atd. To je jasně patrné. Musíme vědět, co jsme. To, co v tomto těle říká „já“, není ve skutečnosti někdo. To vše je pouze nepochopení a zmatek. Měli jste konceptuálně za to, že jste tělo, ale jestliže provedete průzkum ve všech částech těla, není v těle žádné „ty“ nebo „já“. Ve Skutečnosti (v Tom) není pocit „tebe“ a „mne“. Vidíme všech pět elementů, ale ony jsou vytvořeny z životní energie, která se nazývá čajtanja. Toto vše je pouze tato životní energie. Ten, kdo pochopil, že pouze „Jednota“ je Skutečná, je osvobozen od zrození a smrti. Vousy, knír a vlasy na hlavě, to vše jsou pouze chlupy. Jméno, forma, tvar a podobně, to vše je falešné. Jakmile poznáte tuto životní energii, bude vše vykonáno. Bůh je pouze Jeden, všude, ve všech nesčetných formách. Analyzováním pěti elementů vám bude objasněno, co je touto životní energií. Vysvětlením významu známého prohlášení „Ty Jsi To“ vám bylo sděleno, že jste Brahman. V prapůvodním Bytí je ego, neboli ahankar, větrem.

Odevzdání se Guruovi by mělo proběhnout bez jakkoliv přehnaného citového vypětí. To je třeba vysvětlit. Bez přehnaného vypětí zde znamená nebýt zastrašován a nepřipustit, aby nějaká osoba uplatňovala nějaký druh přinucení nebo něco, čím by na vás vyvíjela nátlak. To neznamená, že by takový nátlak neexistoval, ale tato osoba by jej aktivně neměla využívat. Mělo by to být potom tak, že nátlak není existující. Žádný nátlak na naše vlastní pravé Bytí tu není. Proto ani nyní, ani nikdy v budoucnosti tu není a nebude nic ani nikdo, kdo by na nás vyvíjel nějaký nátlak nebo soupeřil s naším pravým Bytím o důležitost. O tom bychom měli být přesvědčeni. Co nám v tom jedině může bránit? Jen vlastní zmatení a nepochopení na nás vyvíjí nátlak po celou dobu a všude v různých podobách. Kromě toho tu není žádné další překroucení. Odevzdání by tedy mělo proběhnout tímto způsobem - bez přehnaného vypětí.Budeme-li se pozorně a hloubavě dívat na věci, pocit oddělenosti zmizí. A když i postoj svědka (pocit „já jsem“) zmizí, zůstává tu pouze čajtanja. Potom tu je pouze přirozená nezaujatost (Nivrutti). Když zmizí řečník, je tento stav označen jako Unmani, neboli stav „nemyšlení“. Kdo má platit pokutu, když tu není žádný obžalovaný? Nikdo nenazve své břicho záchodem. Pro koho je tu ve skutečnosti trojí karma (minulost, přítomnost a činnost)? Proč by si měl někdo, kdo je král, odsedět trest? Kdo ho může potrestat, jestliže On sám je král (Prabhu). Jak může mít mrtvé fyzické tělo nějakou minulou karmu?

Tělo je Brahman a Já (Átman) je Brahman. Pomocí „Absolutního Poznání“ neboli Vidžňány došlo k vyhlazení poznání. Meditující zmizel s meditací. Já, entita, která medituje, zanikla spolu s meditací. Vymyšlené „já“, které je příčinou světského života, odešlo s tímto světským životem.Tento život, který se ztratil, přišel opět s celou svou slávou, ale nyní již jako Brahman. Vše viděné není nic než Brahman. Ten, kdo umírá, zemře, protože byl neskutečný (ne-entita). Ten, „kdo nebyl“, zemřel. Žádný hřích nezůstane na povrchu země. To, co nemá žádné omezení, bylo spoutané, a tento uzel je pryč. Má Bůh nějaké omezení či svobodu? Všech 72 předchozích generací je osvobozeno. Ti, kdo jsou služebníky Gurua, který je osvoboditel utiskovaných, také osvobodí ostatní. Nezůstanou potom služebníky, jsou Brahman.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » pon 30. zář 2024 9:00:13

VŠE JE ILUZE

61. Hlavní nauka Védánty

Vše je Brahman. Mít koncept, že „já jsem někdo“, patří vymyšlené entitě. To, co je bez konceptu, je Brahman. Koncept je individualita, džíva, což je ego, nevědomost. Ve Védantě jsou dva principy: Brahman a mája (iluze). Mája znamená „to, co neexistuje“. Brahman je naopak „To, co existuje“. Mája je klam, přetvářka. To, co klamné není, je Brahman. Mája je padělek, je to švindl. Kde není žádný švindl, není ani žádný klam. Když se užije slovo mája, znamená to atrapu, klam, podvod. Pravdou nemůže být nikdy to, co je klamem. Mája je falešná a Brahman je Pravda. Brahman není přetvářkou. Vše, co má zevnějšek, vše, co je vnímané a viděné, je falešné. Pokud to má nějaké jméno či nějakou formu, není to skutečné, trvalé. Pokud to má nějaký zevnějšek, nepotrvá to navždy, není to stálé.

Pouze Brahman je skutečné, a proto nebude uctívat to, co je falešné. To, co je falešné, dělá mnoho povyku a tyátru, avšak proti Pravdě, kterou je Brahman, protestuje. Falešné není ani v nejmenší míře uznáváno, a proto nesetrvá. Není mu dovoleno zůstat delší dobu. Má velmi krátkou dobu trvání. Vše, co je hranou přetvářkou, ať už to má sílu a smělost jakkoliv velkou, stejně nemůže být samotným Brahman prokázáno za skutečné. Tuto neskutečnou iluzi Brahman ani neuznává, ani nijak nevyživuje, a tak automaticky odpadne, vytratí se, a stane se neviditelná. To, co zmizelo, bylo falešné, a protože to bylo falešné, stalo se neviditelné. Mělo by se to nazývat mája a také se tomu tak říká. Mája je ponižující slovo. Je to opovržlivý název. Brahman je skutečné a k žádnému zevnějšku se nedá přirovnat. Pravda nemá žádnou kopii. To, co nemá žádnou kopii, nelze napodobit falešnými (umělými) okázalostmi. Jak by mohla mít pravda napodobeninu či něco, co by se s ní shodovalo? To, co lze napodobit, není Pravda. Ta je bezpodmínečná, absolutní, bez jakékoliv formy (podoby). Je zcela zbytečné pyšnit se jakkoliv kvalitně namalovaným, avšak padělaným obrazem. Brahman pokládá máju za zcela opovrženíhodnou. Jakýmkoliv podvodníkem, který se pyšní sám sebou, je třeba pohrdat.

Brahman je naprosto bez pýchy. Proto sebemenší pýcha, pocítěná při kterékoliv zkušenosti, při jakémkoliv úspěchu, je bezcenná. Může to být i pýcha z vykonání velkých dobročinností, na které je konatel hrdý, avšak Brahman tím není nijak dotčen, ani k tomu nechová úctu. Je to „opravdové Poznání“ naší pravé přirozenosti známé jako „Sebe-poznání“. Kromě pomyslného „já“, které je třeba odhalit, tu nikdo není. Po prohledání a odstranění všech elementů a principů v přírodě (včetně konceptu lidské bytosti) dojde nakonec k tomu, že tu vůbec žádné „já“ nezůstane. Skutečné Já (Brahman) je tu a tělo tu je také, ale třetí osoba, toto vymyšlené „já“, zde není. Je to mája, která říká „já“ a „mně“. Toto „mně“ je produkt určitého rozruchu v iluzi. Jakmile je tato třetí osoba zahozena, pak hledající, aspirant, jeho úsilí a to, čeho je dosaženo (cíl), to vše je odstraněno. Potom tu je samotné Paramátman. Dokud není pocit ega pryč, není možné uskutečnit „Sebe-poznání“. Jakmile je pryč domnělé „já“ a „mně“, koncept sebe-ztotožnění se s hledajícím, pocit dělání něčeho (konatelství) a idea něčeho, čeho je třeba dosáhnout, jsou také pryč. Paramátman je odkryté, aniž by se o to nějak přičinilo. Jestliže prošetříte všechny své myšlenky, zjistíte, že tu není vůbec žádné „já“.Je tu pět elementů a šestým je Já (Átman). Pěti elementy jsou samotné smyslové orgány v těle a Já je šestý smysl. Žádné jiné „já“ není možné kdekoliv v těle nalézt. Jakmile je Jednota prostřednictvím Samotné Jednoty pochopena, vše je rázem Brahman. Jakmile dojde k rozpoznání tohoto vymyšleného „já“ nebo pochopení potřeby po něm, jeho význam skončí. Zůstává tu pouze to, co je stvořitelem světa.

Co zůstane, když „já“ a „ty“ jsou odstraněny? Bytí neboli to, co „je“, je tím, co zůstává po tomto procesu odstranění. Když to, co „je“ (projev) odejde, a to, co „není“ (neprojev) také odejde, a To něco, co není objektivní věc, zůstane, není potom zapotřebí oznamovat, co To vlastně „Je“. Ono je prostě „Samo o Sobě“. Když znáte to „neskutečné“, pak To, co „Je“, je prostě jakékoliv. K čemu je zapotřebí prohlašovat za ne-existující to, co tu není? Ono to tu přirozeně není! Tomu se říká zřeknutí se vymyšleného „já“(Átma-Nivedan). Toto „já“ je nabídnuto Bohu, který to strávil, a tak se to stalo Bohem Samotným. Příroda (okolní svět) je rozpuštěn. Příroda se nazývá „Pra-kruti“ neboli druhý čin. Když je rozpuštěn, pak jen To (Skutečnost) zůstává. Byl tu jeden. On vytvořil něco druhého. To druhé znamená to další. On spolykal to, co bylo vytvořeno. Potom tu zůstal pouze Jeden. Prakruti, oddělené stvoření, je zcela zničeno. Odkud přišla třetí entita, která je iluzí? Když není existující, jak zasáhla? Tento jeden je Bůh a nazývá se Bůh s „pěti tvářemi“. Pět elementů je jeho pěti tvářemi. Všech těchto pět elementů je spojeno přirozeně v jedno Já. To vše je Jedno. Bůh má pět tváří, říká světec Džňánoba. Kde je to „já“ a „mé“ , tvářící se jako nějaká entita? Není to. Je to jako když jdete ven, abyste hledali tmu, a držíte v ruce světlo (lampu). Jestliže budete hledat tmu se svítilnou v ruce, nenajdete ji. Jakmile vyjde slunce Poznání, potom tmu, pyšné ego, nevědomost spatřit možné nebude. Kde je had v hadovi? Kde je osel v oslu? Vše je Já. Na počátku a na konci tu není nic než Já. On je Átman. Pocity „já“ a „mé“ tu nejsou.

V AUM dochází k vzruchu pouze do mezí slabiky „M“, která je iluzí, světským klamem, egem, pýchou. Jakmile je získán stav „Sebe-poznání“, vaše vlastní večeře se stane jídlem nabídnutým Bohu. Vaše chůze vytvoří bázeň, díky níž vznikají ochranné kruhy okolo Boží podoby, vaše řeč bude Jeho chválou a spánek Jeho samádhi. Být usazen, spočívat v bezstarostném poklidu, je Jeho nepřetržité samádhi. Přirozeně „být“, „existovat“, je označení pro přirozenost Brahman, která se stala projevená. To je přirozenost Brahman v lidské formě, která se stala viditelnou. Není tu nic než „To“. Světci jsou Brahman, což je vyjádření v konkrétní formě. Svazek existuje proto, že jste ho svázali. Můžeme ho povolit myšlením. Potom tu nebude žádný svazek. Potřeba rozdělování je onou odděleností, kterou je svazek, džíva. Jakmile zmizí potřeba dělení, není tu ani žádná dualita. Potom tu je pouze Brahman. Svazek byl dán dohromady nahromaděním všelijakých konceptů. Když je zanalyzujeme a prošetříme, svazek se poruší a rozpustí. Ten, kdo nesl náklad konceptů a atributů, byl potom zbaven tohoto břemene.

Kdo je tu, kdo by měl dělat nějakou duchovní praxi (sádhanu) poté, když zmizí vymyšlené „já“? Kdo bude dělat meditaci? Být nazván Bohem pro mne znamená požehnání světců, kteří jsou velice šlechetní. Pro druhé je velice obtížné přijmout oslovení Toho, kdo má pravé Poznání. On je Bůh v konkrétní osobě, on je Všemocný. Je velice těžké být příjemcem poct, které se od Něj dostávají. Hřích a ctnost, nebe a peklo – to se ho nijak nedotkne. On je samo-zřejmý. On je celistvý a neomezený ve své přímosti (upřímnosti). Netrpí špatným obdobím vlivu Saturnu (ve védské astrologii to je sedmileté období obtíží). I hřích někoho, kdo si stále připomíná realizovanou bytost neboli Džňánina, je dočista vyhlazen. Dotkne-li se někdo realizované bytosti, dostane se za zrození a smrt. Bůh říká: „Moje přítomnost a pohlížení na mne je příznivým činem, příznivým okamžikem.“ Džňánin netrpí pomluvou, protože On není individualita. Je nevyjádřitelný, za kvalitami a tvary. Jógini a asketi byli pyšní na to, že jsou znalci různých praktik jako třeba jógických pozic a slibů mlčenlivosti. Pán Krišna jim řekl, že jsou velmi namyšlení, neboť nejsou schopni pozbýt svou totožnost s fyzickým tělem. Hrdě stavěli na odiv své vlasy a vousy. Krišna jim vzkázal: „Můžete žít po velmi dlouhou dobu.“ Měli zvláštní názory, co se týče porušování pravidel při příjmu jídla a pití. Pán Krišna však zůstal neposkvrněný i přesto, že dělal všelijaké věci. Uvědomoval si totiž, že je Nejvyšší Paramátman (Absolutno).

Ten, kdo rozlomí pouta těla, bude Paramátman, a jeho život je pak naplněn. Měli byste setrvat ve zdravém myšlení. Nedržte se žádných konceptů. Nevěřte jednoduše konceptu, že pokud je Brahman všude, budu tudíž zachráněn. Pokud toto vše je Brahman, není zapotřebí se držet jakýchkoliv konceptů. Brahman je bez konceptů. S „Tímto pochopením“ budete osvobozeni. Ti, kdo chovají v mysli pochybnosti, končí zle. Ti, kdo jsou oddanými Gurua, získají stav Nesmrtelnosti (Brahman). Lidé prostého ducha mají neotřesitelnou víru a důvěru. Jakmile odevzdáte své já, pak jediná čirá věc, která zůstane, je Brahman. Nepusťte dovnitř ego, démona Narakasura, který je peklem.

Jakmile si uvědomíte, že jste dokonalé Paramátman, pak jste Brahman včetně svého těla. Dřívější světský život je zničen. Bůh nemá žádnou starou karmu. Přestaňte věřit ve starou karmu. Vaše koncepty vás klamou. Nepodlehněte pochybnostem. Iluze říká: „Uvázala jsem na řetěz mnoho velkých zvířat.“ Hledající, saddhuové a jógini jsou touto lovnou zvěří, kterou mája uvázala. Nejvyšší Já, Pán Krišna, se stal a zůstal dokonalé Parabrahman. Ostatní mají pouze totožnost odděleného ega. Zrcadlo říká: „Ve mně není nikdo.“ Člověk, který se dívá do zrcadla, říká: „Já jsem v tomto zrcadle.“ „Zkušený znalec“ chápe všechny tyto záležitosti. Elementy se seskupily a staly se tělem. Poté, co to pochopíte, si to žádá dovednost, jak žít podle tohoto poznání. Nejprve je zapotřebí poznání, abyste poté získali Sebe-poznání. Toto Sebe-poznání, neboli „Moudrost“ potom zničí samotné poznání. Měli byste také přestat myslet na vše, co se stalo. Klíč k Sebe-odevzdání je následující - Ten, jehož konceptuální entita je pryč, je Tím „Zkušeným Znalcem“. Iluze je pryč, elementy jsou pryč, a poznání je také pryč. Jediné, co zůstává, je Absolutní Poznání neboli „Vidžňána“. Jakmile je jeden dům vyprázdněn (totožnost s tělem), všechny „domy“ jsou prázdné (celý svět).

Transcendentální Brahman je mimo kvality a není ničím zasažené. Je vždy nepostižené. Jakmile začneme používat rozlišování mezi Skutečným a neskutečným, nepodstatné zmizí a pouze ryzí Esence zůstává. Pouze Brahman, které je i za kvalitou sattvaguny, tu zůstává. Pocit „já“ byl pouze vymyšlen. Ten, jehož pocit „já“ je vyhlazen díky požehnání od Gurua, nezůstává jako osoba, ale jako Paramátman. Výsledek je závislý na vašem určení. Cokoliv si představíte, bude následně tím, co zakusíte. Když budete pohlížet na Boha, stanete se Bohem. Paramátman má sílu něco udělat, potom to zrušit, a pak udělat něco jiného. Ono nade vším vyniká. Ono může udělat cokoliv, co se mu zachce. Pro Toho, kdo je osvobozen od všech činností, žádné omezení neexistuje. Nebuďte pyšní na karmu a neztotožňujte se s ní. Jedna osoba klamala sama sebe a oslovovala se jako určitá entita, ale jakmile zmizí pocit „mne“, pak je rovněž pryč pocit „já“ včetně dotazování „kdo jsem já?“, konstatování „já jsem To“, a další. Potom, i když budete přebývat v těle, budete od těla osvobozeni, neboť jste mimo tělesné omezení. Pouze Paramátman Jest.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » stř 25. zář 2024 10:14:35

VŠE JE ILUZE

60. Je tu pouze Jedno bez druhého

Já (Átman) je Jeden Jedinečný. On je před vším, je Jeden, zcela úplný. Jestliže by mělo přijít něco jiného, odkud by to přišlo? Pouze po zničení Jednoty by něco mohlo přijít. Není tu místo pro něco druhého. Jedno Já je absolutně zcela existující. Nic „dalšího“ (existujícího) není možné. Nejvyšší Já, Paramátman, říká, že Ono je úplně všude. Je tu pouze „Jedna autorita“. Pokud by i jen na chvilku nastoupila nějaká další, moc Jedinečného Já by se zmenšila do této míry. Nic druhého nebylo nikdy schopno sem proniknout a nastoupit na místo Jednoty. Nastane-li pocit, že něco dalšího proniklo do této Jednoty, pak je to pouze klam. Bude se jednat jen o pochybnost. V naprosté nepochybnosti je pochybnost druhořadou věcí. Tato pochybnost se rozmnoží a je z ní mysl, která je plná pochyb; až pak se objeví iluze světa. Vybavením si Já se potvrdí zření Nejvyššího Já, Paramátman, a pochybnost je rázem odstraněna, čímž je dokázána Jednota existence. Pouze Jedna forma, Jeden stav a Jedna síla zůstávají. Když si jste jisti tím, že tu je pouze Jednota, pak zde není tím pádem to „druhé“.

Slunce je celý den stejné, jak ráno, tak v poledne, i večer. Jsou tři denní doby, ale slunce je pořád jedno. Popravdě řečeno, den a noc nejsou skutečné. Slunce říká: „Já neznám ani ráno, ani večer. Vy nevíte, jaké jsem. Proto mne poměřujete. Kde je těch sedm dní (v týdnu)? Kam odešly?“ Slunce nezná žádný den jako pondělí, úterý atd. Vaše představivost vytvořila veškerá tato rozhodnutí. Slunce nezná ani východ, ani západ. Protože jsme se stali přízemními, zakoušíme východ a západ slunce. Není tu sebemenší prostor, jenž by byl beze Mne. Vše je vědomí. Obyvatel a to, co je obýváno, se od sebe neliší, stejně jako nejsou od sebe odlišné země a zeď. To, co je životní energií, se nazývá mysl. Není zapotřebí tomu dávat nějaké jiné jméno. Mysl, intelekt, vědomí, ego, to vše je hra mé vlastní přirozenosti.

Jeden člověk přišel na večeři a řekl: „Je nás tu sedmnáct“.Jenže on byl sám, tudíž tu byl jen jeden člověk. Pět prán, pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, jedna mysl a jeden intelekt dohromady tvoří sedmnáct členů. Nikdo kromě světce mne nepozná. Učenec mne nepozná. Vše je Mnou, vše jsem jen Já. Smyslové orgány musí dělat svou práci jako přirozenou činnost. Je to jejich přirozenost.

Jednou dostal švagr krále trest v podobě povinného dvaceti sedmidenního spánku. Po pěti dnech potrestaný švagr řekl králi: „Můžeš mě třeba pověsit, ale já už nechci pykat za tento trest.“ Nikdo nechce mít mysl zbavenou jakékoliv činnosti. Pouze světec to dokáže. Být bez činnosti není přirozeností mysli. Mysl zůstane klidná pouze v blízkém okolí Skutečnosti. Mysl dokáže získat radost ze svobody pouze v blízkosti Skutečnosti. Dokud jsou v mysli falešné představy nebo nadějná očekávání štěstí, mysl trpí opakující se lítostí. Dokonce i mysl, která se dostane pod kontrolu pomocí hatha-jógy, začne být obětí přecitlivělosti v okamžiku, kdy dojde k přerušení transu ze samádhi.

Světci, kteří realizovali Já prostřednictvím stezky oddanosti, znají podstatu samotného vyvstání mysli, a proto je jejich mysl vždy ve šťastném stavu. Dokud neznáte prvotní příčinu, jak mysl vzniká, není možné buď mysl kontrolovat, nebo ji učinit trvale šťastnou. Znát to, je věc tajemná. Nebudete schopni chytit mysl, když se pokusíte ji nalézt. Mysl a Brahman jsou jedno. Obojí je podstata životní energie, čajtanja. Musíme jít spolu s myslí, abychom ji pochopili, a dokázali ji obrátit, jak chceme. Jestliže jste v mysli zatvrzelí, vaše mysl se stane dvojnásobně domýšlivou. Světci dokážou ovládnout mysl delikátním způsobem. Proč jste tak domýšliví, jste-li oddáni této životní energii? V hindštině je známé rčení. To, co je „život“, jest „On“ jedině. Mysl je zdání, navršené na základu, jímž jsem Já. Já není mysl. Já jsem jen a jen Já. Pokud použijete slovo „druhý“, tak toto slovo je také pouze plné „Poznání“.

Řečník a to, o čem mluví, jsem pouze Já Sám. Jak je ten, kdo mluví, ode Mne oddělený? Bůh vytvořil Védy. Védy jsou samotné mluvení. Řečník Véd je Mnou. Védánta znamená konec „vědění“. Véda značí „vědět“. Pranava neboli Ómkar, jenž zná Védy, jsem Já Sám. Odpověď, odezva „Ó“ je dána pouze Mnou. Já jsem řeč prvotní řeči. Když se Paigambera zeptali: „Kde je Alláh?“, odvětil: „On je.“ To znamená, že On je Óm. Entita, která dává odpověď, je pouze Alláh. My nejsme někdo, kdo je oddělen od Boha (Hari). Bůh je Jeden. Nejsou tu dvě věci. Vesmír funguje na základě Jeho řeči. Je to Jeho text, který je poslouchán. Óm je prostupující v celém světě. První slabikou zvuku Óm je A. Bez vyslovení slabiky A není žádná řeč možná. A+U+M dohromady se nazývá třemi slabikami. Óm je třemi slabikami. Tyto tři slabiky spolu s Bohem jsou základ světa. Z nich jsou vytvořeny tři světy. Ze třech světů vznikl nespočet vesmírů. Proto prvotní Óm jsem Já Sám. Jsem předmět všech řečí. Vidět očima značí být Sebou Samotným. Pokud tu nejsem, není možné po zhlédnutí cokoliv rozpoznat. Beze Mne jsou oči nic než kusy masa. Zření značí Vědomí, což je pohyb životní energie, což jsem Já. Není tady (ve všech třech světech) žádný další vidoucí, kromě Já.

Třemi světy jsou stavy bdění, snění a hlubokého spánku. Já jsem Mistr třech světů. Jsem znalec bolesti v žaludku. Znám vše. Schopnost vidění je Mnou. Jsem příjemce zlých jmen. Příčina, původ je znám pouze Mnou. Ten, kdo to chápe, je vnímající a to je Mé Já. Já jsem pokyn, který je dán pomocí oka, a protože Vědomí je zde, je to „moje vlastní Bytí“. Jazyk beze Mne je jako kus podrážky u boty. Co může taková podrážka znát? Já jsem jednak Tím, kdo si užívá vůně, rovněž to, co voní, a jsem také ten, kdo dokáže vůni rozeznat. Jsem to Já, kdo je poznáním věcí. Žádné tělo kromě Mne věci nezná. Spoutanost je kvůli Mně a znát Mne je svoboda. Neznat Mne je jedinou spoutaností. Jakákoliv struktura, postrádající Mne, je pouze obal, prázdná skořápka. Já jsem chuť. Kdo jiný kromě Mne ví, co znamená být znalcem chuti? Já jsem uživatel a tvůrce všech smyslů. Já jsem „Síla činu“, „Síla hmoty“ a „Síla Poznání“. Jak může být hromada masa, které se říká tělo, oddělena ode mne, když jsem Jednotou (Vším)? Odkud by přišla? Vše je Jedním. Co je tedy tím, co se označuje jako „druhé“? Co dalšího tu kromě Mne může být? Dech všech je Jeden jediný.

Pouze lidé, kteří jsou zmateni, si myslí, že tělo je oddělené od Boha. Musíte každý den umřít. Den za dnem tělo vypouští odpad a zároveň přijímá nějakou novou hmotu (potravu). Dvojnásobek toho, co z těla vyjde, se dostává do těla. Člověk je pyšný na to, co je ve skutečnosti „mrtvé“ (tělo), domnívaje se, že tím je. Nerozpozná však to, co neumírá. Těchto pět elementů je něco jako vlny na hladině. Ve skutečnosti tu ode Mne není nic odděleného. Veškerá živá a neživá stvoření jsou Mnou. Rozdílná jména jsou ve světě dána pouze proto, aby se tím usnadnila komunikace ve společnosti. Není nutné chovat se výstředně jako podivín, když se stanete Džňáninem, čili bytostí se Sebe-poznáním. Je tu pouze jedno vesmírné Já, Jedno Átman.

Co studujete? Stačí, že máte pochopení ne-dvojnosti. Je tu kromě Jednoty něco dalšího? Je nutné vykřikovat jméno své matky, když ji znáte? Je-li mysl naplněna rozpoznáním, že tu je „Pouze Jedno“, pak není zapotřebí něco další dělat. Pro toho, kdo si uvědomí, že je všude, není žádná další sádhana (duchovní praxe) nutná. Pro toho, kdo zná Mne, tedy své Já, skončilo veškeré úsilí. Svým drahým oddaným jsem řekl, že Já je všude, že „Já jsem ve všem“, ale ostatním jsem sdělil, aby prováděli nějakou duchovní praxi (sádhanu), a aby si nechali narůst dlouhé vlasy na hlavě. Neudělil jsem jim Své Poznání. Toto je „Mé vlastní poznání“. Odstranil jsem pocit oddělenosti v mysli svých oddaných, ale asketům a jóginům jsem stanovil provádět určitou řadu cvičení. Udělil jsem jejich tělu život o délce tisíce let, ale jen mým oddaným jsem dal „Své Poznání“. Mé Poznání, Poznání o Mé Pravé Přirozenosti (svarúpa) je obtížné získat. Dokud se nezbavíte všech smyslů ega, všech žádostí a veškeré pýchy, nebudete schopni ho realizovat.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » úte 24. zář 2024 6:58:01

VŠE JE ILUZE

59. Bezforemné Brahman

Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.

Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.

Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.

To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.

Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.

Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.

Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.

Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.

Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.

Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.

Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.

Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » sob 21. zář 2024 6:55:02

VŠE JE ILUZE

58. Kdo je Bůh?

Žák se zeptal Mistra: „Kdo je Bůh?“ Ten mu odpověděl: „Životní energie neboli Čajtanja je Bůh.“ Životní energie je vaše bytí neboli existence. Bohové z hlíny či kamene jsou vykonstruovaní Bohové. Bohové, vytvoření představivostí, zaniknou v momentu, kdy skončí velký kosmický cyklus neboli kalpa. Čajtanja je základ, původ všech vtělení Višnua, jakými jsou Ráma a Krišna, nebo vtělení matky Prakrti, jako jsou Ambika nebo Sarasvatí. Višnu je životní energie. Tato životní energie je Bůh. Pán Šiva řekl Párvatí, že životní energie, která vším hýbe, je Bůh. Ta je ve všem vrozená. Je to Bůh, jenž je čirou Čajtanjou. Ten, kdo Ho rozeznává, se také nazývá Bohem. Světec Jádžňavalkja byl optán svým žákem: „Kdo je Bůh?“ Světec mu odvětil: „Ty jsi Bůh.“ Myslete na to, že jste Bůh.

Dva žáci, jeden Bůh a druhý démon, šli ke Guruovi. Guru jim oznámil: „Ty jsi To.“ Démon šel domů a pokračoval v pojídání masa. První žák, který byl Bohem, začal přemýšlet: „Jak mohu být Bohem?“ Šel tedy znova ke Guruovi a řekl mu: „Prosím, odhal mi, jak mám být Bohem.“ Guru mu řekl: „Bůh je to, co oživuje tělo. Tělo není Bůh. Životní energie je Bůh a to jsi ty sám.“ Jaký je rozdíl mezi mrtvým a živým? V živém je pohyb, kdežto v mrtvém je nepohyb. To je ten rozdíl. Je tu sedm základních faktorů, které tvoří tělo, jakými jsou kosti, svaly, krev atd. To vše se nazývá Dhatu, neboli základní elementy těla. To je fyzické tělo. Tyto elementy jsou prostředky k tomu, aby fungovala továrna, které se říká tělo. A produktem této továrny není nic než výkal. Nejsem fyzické tělo. Nejsem jemné tělo. Toto tělo může být neustále trestáno, což znamená, že každý den obdrží postih. Individualita neustále trpí trestem. Kdo je ten, kdo by měl být nazván mnichem? Ten, kdo se zřekne vnějších věcí a říká si sannjásin? Ne. Jednoduše se vzdát vnějších věcí z vás sannjásina neučiní! Nejsem-li myslí ani intelektem, pak činy, vykonané myslí a intelektem, ať už dobré nebo špatné, nejsou rovněž moje. Ten, kdo to ví, je Osvobozený.

„Mysl“ značí něco říkat nebo něco prosazovat. Neříkat nic značí opuštění mysli. Jakmile je mysl takto zanechána, je vše zapomenuto a „nic“ nezůstane. To je kauzální tělo (karana-déha). To je noc nevědomosti. Pokud detailně prostudujeme takzvané zapomnění, zakusíme, že tu je toto „nic“, které se nazývá kauzálním tělem. Jakmile je vše zapomenuto a zůstává tu toto „nic“, nezbývá, než se vzdát
i tohoto „nic“. Pokud je vše tímto způsobem provedeno, vše odhozeno, pak to, co zůstává, jste vy sami. Toto vědomí je Brahman. On je znalcem třech světů, bdělého stavu, stavu snění a stavu hlubokého spánku. Bdělý stav je Brahmův svět neboli Satja-lóka, stav snění je svět Višnua neboli Vaikuntha-lóka a stav hlubokého spánku je svět Šivy, tedy Kailasa-lóka. Paramátman je za všemi těmi světy.

Ve snovém stavu tu je entita, která sní, a která je někým jiným, než postavou ve snu. Sen přichází a odchází, hluboký spánek přichází a odchází, i bdělý stav přichází a odchází. Poznání jakékoliv věci přichází a odchází. Poznání samotné přišlo a potom odešlo. Každá věc, která přichází, jednou odejde, ale vy zůstáváte. To, co je neměnné a věčné, jste „Vy“. Vy pozorujete všechny tyto stavy. Jakýkoliv vjem (chuť), který nastane, zajisté odezní. Jakýkoliv zakoušený požitek časem odešel. Můžete rozumět čemukoliv, ale to, co chápete, tu nezůstane, neboť to vše existuje v iluzi, a tudíž pomine.

Narodí se dítě, a jestliže zemře, jeho tělo pohřbíme. Uděláme to, protože dítě je mrtvé a už je zkrátka pryč. Takže pochopte, že dítě, jeho báječnost, radost a péče, kterou jste mu dali – to vše je pomíjivé, smrtelné, tedy ve sféře smrti, v iluzi. Vše, co je v této sféře, vše, z čeho se těšíte, vše, co lze zakusit, i poznání – to vše není nesmrtelné, tudíž je to mrtvé. Prý si sečtělí lidé, překypující poznáním, užívají nektaru nesmrtelnosti, ale všechny jejich vědomosti, spolu s poznáním Vaikunthy a Kailás, jsou mrtvé, neboť oni sami nejsou nesmrtelní. Pouze realizovaná bytost, tedy On, Džňánin, který dosáhl Sebe-poznání, se těší z „Nektaru Nesmrtelnosti“.

Narodilo se dítě, které vidíme před sebou. Jenže vzápětí onemocnělo a nakonec umřelo, tudíž se objevilo jen na krátkou dobu. Náhle bylo k ničemu. Pouze Džňánin pije Nektar nesmrtelnosti. Měli byste se také napít tohoto nektaru. Guru je Já, jež je ve všech bytostech. Když to takto prohlásíte a zakusíte, váš úkol je hotov. On je ve všem. On je To, co je nesmrtelné. Měli bychom realizovat, že On je věčný a měli bychom být jen Jemu oddáni.

Pouze On je důvěryhodný. Měli bychom věřit pouze Jemu. On je ve všem. On existuje před vším a On tu stále zůstává, když vše zmizí. Pochopit to značí opravdové uctívání Boha. Znát jemný princip se nazývá Sebe-poznání a ten, kdo jej zná, se nazývá Džňánin neboli Mistr Sebe-poznání (On). Všechny zkušenosti jsou pouze Bůh, Šrí Hari (Višnu). Uctívat Ho jakožto Toho, kdo je ve všem a pořád, se nazývá Skutečné Uctívání.

Pán třech světů přebývá ve všem. Nejvyšší Já, Paramátman, je tu vždy ve Svém nedotčeném prapůvodním Bytí. Neříkejte: „To, co je uvnitř mne, je Bůh, ale v tobě Bůh není.“ On je ve všech tvorech. Proto jednejte s pocitem Jednoty se vším. On byl před vším stvořeným, a když v Něm nastal určitý pohyb, stal se vzduchem, větrem. Všechna těla byla stvořena až poté. Já, Átman, je Bůh a nezapomeňte, že vy jste Átman. Meditujte na to.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » čtv 19. zář 2024 17:04:03

VŠE JE ILUZE

57. Pokloňme se před Matkou Šruti

Véda je Matka všech. Stejně jako matka všechny děti chrání, tak matka, zvaná Véda, poskytuje všem útulek. Ten, kdo se k této matce neuchýlil, bude zajisté zarmoucený, ať je jinak třeba dostatečně silný. Každá normální matka dychtivě touží oženit svého syna s nějakou ženou a uvalit na něho úmorný koloběh rodinného života. Jenže tato matka Véda vůbec taková není. Svatba je skutečnou pohromou, jež vrhá člověka do spoutanosti. Ten, kdo se uchýlí k této matce Védě, je osvobozený a stává se prapůvodním Já. Pouze Satguru nechá zcela odkrytou studnici Védského Poznání, z níž každému volně rozdává sladký nektar této Moudrosti. Satguru přeměňuje mizerný život v život plný radosti. Světec Tukárám složil báseň (abhang) na základě tohoto faktu. Říká zde: „Vyšlo zlaté slunce, jež má nádech nektaru.“

Satguru je schopen udělit naprostou svobodu a Absolutno svým žákům. Soucit Satgurua je velký jako samo nekonečné nebe. Satguru je převoz přes oceán života. Je kotvou, kterou upevní své žáky ke Skutečnosti. Satguru je hlídač času, jenž nikoho neušetří, tedy ani tři Bohy, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. On je oporou v jiném světě, tedy ve Skutečnosti, a je domovem štěstí. Ten, kdo se odevzdá tomuto Satguruovi, ztratí všechny pocity oddělenosti. Měli byste se Mu klanět a být tak za tělesným vědomím. Tento světský život je dlouhý sen, ve kterém se lidé svým způsobem zmítají napříč iluzí. Myslí si: „Stal jsem se ve snu rybou a moje žena se stala jinou rybou“, během toho, co je tato snová ryba ve skutečnosti jen kusem masa, pronášející stále dokola „já“, „já“. Život uvnitř snu pokládají za skutečný. Tento jedinec se stal otcem snové postavy, džívou. Kromě své ženy nikomu jinému neslouží. Hmotně založení lidé si myslí, že světci přinášejí do jejich života jen samé neštěstí. Stačí letmo zahlédnout světce, vyslechnout si ho, a vytratí se přesvědčení o významu aktivního rodinného života a zpřetrhají se pozemské zájmy. Proto ti, kdo jsou tradičně připoutáni k rodinnému životu a jsou otroky iluze, úporně zbrojí proti světcům.

Ve snu plném nevědomosti člověk tvrdí, že vše patří jemu, ale tito lidé, kteří toto prohlašují, jsou skutečně hrůznými monstry. Ti, kdo si prostě užívají smyslových objektů, jsou obyčejnými lidskými bytostmi, zatímco ten, kdo se radikálně všeho zřekl, je jako Všemohoucí Bůh. Mluvit bez dosaženého poznání se nazývá přebytečnou mluvou. Jakmile slunce Poznání zapadne, vesmír se zaplní temnotou Nevědomosti, a i hvězda zbožnosti přestane být patrná. Potom zmatená mysl nechápe, co vlastně je. Naprosto nic si nepamatuje. Ego, jež je králem na trůnu tělesného vědomí, mělo sen. Ten král zůstal trčet v hustém lese, byl znaven a začal být zcela zarmoucen. Našel zde ženu, se kterou se oženil. Kácel stromy, z nich zpracované dřevo pak prodával a vydělával tím na živobytí. Jedli maso lesní zvěře a žili velmi uboze. Náhle se probudil v důsledku nesmírné bolesti. Podobně i vy zakoušíte podobný sen. Celý tento svět je neskutečný. Tento král zde v lese vládnul 17 let. Sečte-li se pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, mysl, intelekt a pět životních sil (prán), potom je to dohromady číslo 17. To je těch 17 let. Nevědomá individualita, džíva, musí kvůli nim trpět. Vy spíte, nejste probuzeni. Narodíte se do stavu spánku (nevědomosti) a rovněž v této nevědomosti (spánku) umíráte. Ve spánku bloudíte neomezenou dobu. Místo abyste si uvědomili svou velikost, stáváte se trpitelem. Proto musíte mít Poznání vlastního Já. Toto duchovní Poznání je největší věda. Nazývá se to Adhjatma-Vidja.

Co tu existuje od počátku? Kdo je tu od první chvíle? Od „počátku“, od „první chvíle“ značí předtím, než něco začnete prožívat. Nejprve jsme tu my sami. Vědět, co to je, jak to je a co je jeho přirozeností, znamená „poznat“ neboli mít „Pochopení“. Když se toto „Pochopení“ upevní a stane se konečné, nazve se Duchovním Poznáním čili Adhjatma-Vidja. Pouze posluchač, který naslouchá se všemi smysly obrácenými k Jednomu (Já), je skutečně hoden Duchovního Poznání. Dokáže pochopit deset dílů, zatímco druzí by neměli otevřít ani tento díl, protože nepochopí jeho význam. Pouze ten, kdo říká: „Nechť vše ostatní odejde. Já se o to nestarám. Já si přeji pouze následovat duchovní stezku“, může mít užitek z této duchovní cesty. Pouze on je vskutku duchovní adept. Pán Krišna říká: „Ten, kdo je zcela zaujat Mnou, získá vše, co je Mé s celou Mou Slávou.“ Celý svět, všechny objekty jsou Krišnovou armádou. Oddaní Boha volí pouze Boha. Paramátman získají Jeho oddaní bez rozdílů pohlaví, tedy jak muži, tak ženy. Určitě se setkám s jóginem, který kráčí po Mé stezce k Já. Tento oddaný se stává Zajedno s Nejvyšším Já, Paramátman, a splyne s Absolutnem.

Jakou povinnost má aspirant? Musí se řídit radami Gurua a prováděním duchovní praxe neboli sádhany splyne s Bohem. Pokud zůstáváte věrni svému rodinnému životu, není podstatné, kolik praxe vykonáváte. Víra v Poznání je tím, co je zapotřebí. Je jedno, jaké máte zaměstnání. Pouze ten, kdo má víru v Poznání, může dosáhnout stavu Paramátman. Člověk dostane to, co si opravdu toužebně přeje. Ten, kdo má víru v Poznání, bude ve chvíli, když zaslechne něco o oddanosti, podnícen a natolik inspirován, že začne intenzivně přemýšlet o oddanosti. Jen se zřekne připoutanosti k tělu. Pak mu bude jedno, zda má tělo nebo ho čeká ztráta těla. Krystal soli se stane mořem v okamžiku, kdy se setká s mořem. Ten, kdo má víru v Poznání, může dokonce udělat špatnou věc, přesto je sloučen se Mnou. Jeho činy se ho nedotknou. Když byl vypuzen světec Čokhamela z Pandharpuru, mnoho lidí hned poté onemocnělo, ale jakmile byl přiveden nazpět do chrámu, nemocní se zase uzdravili. Bůh miluje oddanost, na fyzických činech zase tolik nezáleží. Špatné činy mých oddaných jsou pro Mne také dobré činy. V případě mého oddaného je jedno, zda-li jsou činy dobré nebo zlé, vše přechází v Boha. Činy svazují jen toho, kdo je pyšný. Světce žádné činy nespoutávají. Síla slova, svěřená Satguruem do péče jeho oddaného, je tak velká, že může dělat cokoliv, protože Guruovo požehnání je s ním. On je největší ve světě. I Bůh smrti se bojí oddaného Gurua.

Moudrost Brahman je k ničemu tomu, kdo neustále obviňuje Gurua. Takový člověk musí být vyhnán. Dokud zde není oslnivé „Světlo Já“, budou zde špatné a dobré činy. Jakmile zazáří Světlo Já, všechny činy budou v tomto Světle příznivé. Zbožností se rozumí dosažení „Jednoty se Mnou“, Jednoty s Bohem Všemohoucím. Toto je správné jednání. Pokud je zde možnost být sjednocen s Bohem, pak klidně dělejte i to, čím ostatní běžně opovrhují a pokládají to za hřích! Jsou známé příběhy například o Prahladovi, který neuposlechl svého otce, o Vibhíšanovi, který opustil svého bratra, a o Bharatovi, který pohrdal svou matkou. Ti všichni nebyli spojeni s nikým jiným, než s Bohem. Jakmile potkáte universálního Boha, všechny činnosti budou dobré. Když vyjde slunce, temnota zmizí. Můj oddaný dosáhne stavu, kde prostor a čas neexistují. Ten, kdo se zřekne totožnosti s tělem, je velkým jóginem. Nezměrný je ten, kdo je „Zajedno s Já“ a má víru, že je Já.

I kdyby se světskému člověku vlilo spousty Duchovního Poznání, je mu to k ničemu. Pohromy se v životech mého oddaného dějí pouze za tím účelem, aby ho posilnily a osvobodily. Jestliže člověk začne být pyšný na ego a nedbá Mého učení, je nucen padat dolů po stezce úpadku. I přesto, že jste v podstatě nesmrtelní, budete trpět, pokud Mne neuposlechnete. I když jste mimo zrození a smrt, budete muset znova a znova umírat, jste-li připoutáni k tělu. „Ó Ardžuno, dám ti ovoce nesmrtelnosti, budu-li tebou potěšen. Ani zrození, ani smrt neobrátí svou pozornost na tebe.“ Jsou tu dva ptáci, jeden dává zrození a smrt, zatímco druhý dává Osvobození.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » stř 18. zář 2024 13:21:25

VŠE JE ILUZE

56. Devět druhů oddanosti

Prvním druhem oddanosti je naslouchání neboli šravana. Jak bychom měli uctívat? Oddanost je Matka Poznání (džňána). Bez oddanosti tu žádné Poznání není. Oddanost je nejvyšší stezka. Kdo není schopen praktikovat oddanost fyzicky, měl by ji provádět alespoň v mysli. Měli byste si vyslechnout všechny stezky vysvětlené Guruem, tedy „Stezku Poznání (džňána)“, „Stezku bezžádostivosti (vairágja)“, „Stezku duchovní praxe (sádhana)“ a „Stezku nejvyšší pravdy (siddhanta)“. Měli byste nalézt podstatu každé z nich.

Druhým typem oddanosti je zpívání zbožných písní, v nichž se oslavuje Bůh (kirtanbhakti). Kirtan je zpěv ve chvále ztělesněného Boha (Gurua). Měli byste provádět takový kirtan, který znáte nazpaměť, a měli byste rozumět mnohým jeho důležitým významům a odkazům. V kirtanu by se měl vyprávět příběh o Pánu Hari (Bůh). Z jakého důvodu? Prostě jen proto, že se cítíte šťastní, když tak činíte. Celý svět by měl být vaším polem, kde šíříte velikost Já. Tento druh uctívání (kirtan) očišťuje každého.

Třetím typem oddanosti je pamatování na Gurua (Bůh). Připomínejte si Satgurua. To by mělo být prováděno po celou dobu, tedy ráno, v poledne a večer. Připomínejte si: „Já jsem Brahman“, „Já jsem Šiva“, „Já jsem On“. Připomínání by mělo být zcela nepřetržité, jako hodiny, které stále tikají. Srdce, ve kterém je stále přítomna věrná oddanost Guruovi, je dojemnou živou svatyní. Všichni světci došli osvobození opakováním jména Boha (např. Ráma). Samotný Pán Mahádév (Šiva) se prostřednictvím opakování svatého jména nenechal spoutat smyslovými objekty.

Čtvrtým druhem oddanosti je služba Guruovi. Chodidla Gurua by měla být uctívána. Měli byste sloužit Guruovi, abyste se vymanili ze života a smrti. Je to Satguru, který vysvětluje Skutečnost. To, co oči nevidí, a není tudíž zjevné, je dosažitelné díky požehnání od Gurua. Stavy vědomí jako jsou nepřipoutanost, odevzdání, transcendence těla i mysli a spočívání v přirozeném stavu naprosté nedotčenosti, jsou získány pouze požehnáním od Gurua. Jména se liší, ale stav je Jeden. Jestliže je získán jeden z těchto stavů, pak je získáno vše. Nepřipoutanost značí vzdát se pocitu „moje“, jakož i jména a formy. Kromě Gurua, jenž má mateřský cit, tu není nikdo jiný, kdo by byl schopen naprostého odpuštění. Pokud se zcela odevzdáte Guruovi, získáte Boha. Oddaný by měl sloužit u nohou Gurua. Ověření toho, co jsme se naučili, by mělo být potvrzeno třemi způsoby: 1) učením Gurua, 2) učením z písma a 3) ověřením prostřednictvím vlastní zkušenosti. Dosažení Poznání Brahman je závislé na vás samotných, ale bez Satgurua nezískáte skutečnou spokojenost. Pouhým studiem nezískáte to, co se naučíte posloucháním Guruových slov. To, co je nedosažitelné, se stane dosažitelné pouze díky milosti Gurua. Získání Absolutní skutečnosti, Parabrahman, není možné bez společnosti světců. To je znak čtvrtého typu uctívání.

Pátým druhem oddanosti je uctívání Gurua (arčan). Různí Bohové jsou skutečnými Guruy, kteří tu v minulosti žili. Svatyně jsou zasvěcené těmto Guruům. Jak lze postavit chrám Tomu, kdo je větší než celý vesmír? Moudrá bytost, žijící s Poznáním, je Bůh. Tělo moudrého člověka, tedy forma, kterou má jako své tělo, je samotnou podobou Poznání, uctívaným objektem moudrosti. On je ztělesněná božská moudrost. To je poznání, vlastněné Satguruem, ale Satguru se od poznání liší. Dokud jste se nesetkali se Satguruem, měli byste uctívat minulé Guruy, dávné mudrce. Avšak pokud jste se se Satguruem potkali, vaše uctívání Satgurua by mělo být prováděno fyzicky, slovně a mentálně. Oddanost k Satguruovi je nejvyšším činem, který lze pro své Já udělat. Je to ta nejlepší činnost, kterou můžeme vykonat pro naše vlastní blaho. Je to ta nejlepší praxe, umožňující veškeré dosažení a naprostou spokojenost. Všechny další činnosti se stávají zbytečné a brzy zaniknou.

Šestý druh oddanosti je klanění neboli vandanam. Měli byste se klanět Bohu (Satguruovi). Klaněním dojde k odstranění nedostatků v našem charakteru. Poté je získáno požehnání a Guru je tak potěšen. Klaněním se stáváte pokorní a šťastní a díky tomuto štěstí nabýváte stav, kde není stopy po nepřátelství, ale jen samotné blaho.

Sedmým typem oddanosti je stezka služby čili dásjam. Měli byste být vždy k dispozici a sloužit u dveří Boha (Gurua). Měli byste přestavět chátrající svatyně, opravit vodní nádrže a šířit slávu Boží a chrámu. Význam slov „být vždy k dispozici u dveří Gurua“ znamená neustále se soustředit na Já (Átman) ve svém nitru. Uvědomění, že „já jsem“, pozornost k faktu, že „já jsem“, je smyslem naší existence, je dveřmi ke Guruovi, dveřmi k Bohu. Vnitřní strana je místem Gurua, místem Boha. Naše uvědomění, naše pozornost, je stezka vedoucí ke vstupu do svatyně tohoto Boha. Musíme vstoupit do tohoto nejvnitřnějšího zákoutí těmito dveřmi. Neustálým Sebe-uvědomováním se můžete dostat do stavu, ve kterém spočívá (existuje) Guru. Měli bychom přestavět chátrající svatyně. To znamená těla všech lidí. Musíme se pokusit různými prostředky o to, aby těla oddaných, jež jsou vyčerpaná a sužovaná různými neštěstími a obtížemi, se opět stala zdravá a silná. Měli bychom jim tedy slovně poradit nebo jim skutečně pomáhat. Měli bychom opravit vodní nádrže. Vodní nádrže mysli jsou rozbité (popraskané) důsledkem nepříznivých dějů (vlivů) a opakovaných otřesů, neboť se v nich kvůli špatnému myšlení nastřádalo mnoho špíny, jakož i plevele a mechu. Měli bychom odstranit všechen odpad a vyčistit tak vodní nádrž. Zdi okolo mysli (nádrže) by měly být silné. Měly by být postaveny tak, aby vydržely, a měli bychom to zařídit tím způsobem, aby voda z nádrže byla vždy druhým k užitku.

Měli bychom mít rádi právě to, co má rád Satguru. Ten je rád, když se držíme stranou smyslových objektů a jsme spokojení, aniž bychom si užívali potěšení, které nám nabízejí objekty ve světě prostřednictvím smyslových orgánů, a nepřetržitě tudíž spočíváme v nesmrtelném a blaženém stavu Já. Měli bychom se přestat znepokojovat o svou rodinu a rodinný život, měli bychom přednášet příběhy o slávě Boha stejně jako zpívat kirtany na Jeho počest. Neměli bychom mít odpor k podřadným, nekvalifikovaným druhům práce. Měli bychom pro Boha pracovat i jako sluhové. Měli bychom dělat podřadné práce s velkou oblibou a nadšením, protože díky tomu ztrácíme pýchu na tělo (ego). Měli bychom sloužit s radostí. Jestliže toho fyzicky nejsme schopni, pak bychom o těchto pokynech měli alespoň přemýšlet.

Osmým druhem oddanosti je přátelství neboli sakhjam. Měli bychom se spřátelit s Bohem. Já (Átman) je Satguru. Měli bychom se spojit se Satguruem a vroucně ho milovat. Jako ve světském životě existuje práce, tak v duchovním životě je to služba ve formě devíti druhů uctívání. Měli bychom se snažit dělat pořád nové věci. Vyjadřujeme-li oddanost, měli bychom dělat nějaké neobvyklé (originální) věci s využitím své představivosti, což přináší naší mysli štěstí, novou energii a také radost. Měli bychom se projevovat takovým způsobem, aby byl Satguru šťastný. Měli bychom jednat stylem, jenž je Bohu milý. Pouze pak je tu přátelství a láska. Jakmile se věci dějí podle našeho přání, je tu spontánní přátelství. Měli bychom mít rádi to, co má rád Satguru. Měli bychom velebit Satgurua. Může se dokonce stát, že budeme muset být stranou od všech, budeme-li se chtít spřátelit s Bohem. Ten, kdo jedná s pocitem, že Bůh je jeho „Skutečná životní síla“, je schopný stát se jeho pravým oddaným. Satguru je životní síla. On je Nejvyšší Já. To se nazývá uctívání přátelstvím.

V hinduistické mytologii byl dům zvaný Lakšagriha celý postavený z laku a ostatních hořlavých materiálů. Význam slova Lakša značí v duchovním smyslu něco odlišného. Bůh ve formě Pána Krišny mohl odvést rodinu Panduovců z tohoto domu (Lakšagriha) tunelem. Slovo „Lakšagriha“ je možné přeložit jako „naše pozornost k objektům“. Jsme k objektům připoutáni a osvobodíme se od nich pouze připomínáním si Pána a pozorností na Něho (Lakšja – objekt pozornosti; připomínání si, že „já jsem Já“). Lakšja se nazývá to, když si připomínáme, že „my jsme“. Začínáme ze stavu, kdy nic nevíme, a posloucháním mnoha věcí od mnoha lidí se naše mysl zaplní koncepty, které jsme si vyslechli, a naše pozornost je ovlivněna vším vyslechnutým. Kuruovci značí individuality, tedy džívy, kteří se otočili zády k Já, pryč od Átman. Kvůli jejich konceptuální představivosti je „objekt“ pozornosti uvězněn v domě jejich pozornosti. Touhy se chystají spálit tyto individuality zažehnutím paliva objektů.

Zaměříme-li celou pozornost na připomínání si Satgurua a jména Boha, budeme schopni se vysvobodit z tohoto hořícího domu objektů, který přináší pouze plameny utrpení. Ti, kdo se z domu vysvobodí, prožívají naprosté štěstí. Ostatní kvůli nedostatku sil vybrat si správnou věc zde zůstávají a trpí v tomto domě, kde budou opětovně spalováni. Existuje pro vás však jedna možnost, jak se vysvobodit. Jak se má Guru o vás starat, zajímáte-li se jen sami o sebe? Zřekněte se svého strachování a zajímejte se o Gurua. Potom bude Satguru zajisté pečovat o vás. Satguru je Nejvyšší Já, Paramátman. On je bez jakékoliv formy nebo chyby. Naše víra je ztracena ve chvíli, když se stane něco, co pro nás není žádoucí, ale my bychom se přesto nikdy neměli ničím znepokojovat. Nechť Bůh dělá, co si přeje udělat. Říkáte, že nejste Bohu nadřazení, ale vaše vnitřní mysl (ego) to takto necítí. Měli byste se chovat podle Jeho vůle a nikdy nebuďte zarmoucení. Jestliže se člověk zcela svěří Bohu, Satguruovi, tak je to On, jehož srdce trpí i třeba jen, když se jeho oddaný lehce poraní nebo si zkřiví vlas na hlavě. Satguru vždy stojí na straně strádajících. Nepřestane, dokud vás nedostane na nejvyšší místo spočinutí, které je spolehlivé a trvalé. Příbuzní a takzvaní blízcí, kterým důvěřujete, vás akorát doprovodí na hřbitov. Budou hlasitě truchlit nad vaší smrtí, ale Bůh nikdy nenechá na holičkách ty, kdo se Mu odevzdali. Proto byste se měli s Bohem spřátelit.

Devátým druhem oddanosti je Sebe-odevzdání. Jestliže cítíte, že vše je Brahman, pak musíte mít přesvědčení, že i vy sami jste Brahman. Stav ne-dvojnosti přichází přirozeně. Když dostanete mantru od Gurua, jste korunováni na krále. Pouze jeden z pěti uspěje. Bohyně Lakšmí přišla, aby označila tilakem čelo pěti lidí, ale čtyři z nich řekli, že si neomyli tvář. Rychle si běželi tvář umýt. Pátý člověk však stál tam, kde byl. Lakšmí otiskla jeho čelo a on se stal velkým. Pravá nečinnost věrného oddaného se stala činem Brahman. To je tím, čemu se říká stav ryzosti. Naše duchovní praxe by měla být intenzivní. To znamená, že bychom se měli oprostit od veškerého špatného myšlení. Naše oddanost by měla být vše pohlcující. Chovat s láskou ve svém srdci podobu svého Satgurua po celou dobu je praxe, a to je známka ryzosti. „To“, co je vždy čisté, svaté a ryzí, je tou nejmocnější, nezničitelnou a nesmrtelnou pravou přirozeností (svarúpa) Satgurua. Nezapomenout na to je samo o sobě duchovní praxí.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+[/quote]

od **Návštěvník** » pon 16. zář 2024 10:06:32

VŠE JE ILUZE

55. Cyklus iluze

Země se točí kolem Slunce, ale nevědomí lidé tvrdí, že se rozhodně pohybuje a točí Slunce. Podobně džíva (individualita) podstoupí řadu zrození v různých zvířecích formách, a to jen pro pobavení iluze. Džíva trpí, protože si nepamatuje sám sebe. Sbírá plody jak zrození, tak smrti. Svobodné a dokonalé Já se stalo vzhledem k totožnosti s tělem zotročené. Člověka žijícího v klamném domnění, že v objektech je možné získat štěstí, čeká jen samé utrpení a sžírá ho jed spoutanosti. Chemický jed
zabije člověka pouze jednou, avšak jed smyslových objektů se množí a přechází do dalších životů jako zabiják. Utrpení překrývá utrpení. Džíva je vržen do bezedné propasti tužeb a utrpení, a zatímco v životě trpí, obrovská vlna zkázy smete jeho tělo a je tu opět další zrození.

V lidském životě jsou patrné dvě cesty. Jednou je cesta Osvobození, druhou je cesta znovuzrození. Zcela vzácně se někdo vydá po cestě Osvobození.

Bez opravdové oddanosti k Bohu se ani bytost s dosaženým Poznáním nestane svobodnou. Největší oddaností je Oddanost ke Guruovi. Oddaní Gurua zjišťují, že obtíže, které mají, se stávají jejich příležitostmi. Iluze je vskutku velice podivná a vzbuzuje hrůzný úžas. Mimo její spáry se dostanou ti, kteří nejsou namyšlení, a ti, kteří prohlašují, že jí uniknou díky svému intelektu, budou vskutku ošáleni. Iluze Boha Hariho (Višnua) je skutečně nepřekonatelná. Je to ve skutečnosti falešná věc, jenže pro toho, kdo je připoután k tělu, je velmi silná a strašně houževnatá.

Někteří si myslí, že by neměli být připoutáni k světskému životu, ale nemají přitom mysl pod kontrolou. Ti, kdo pochopili, že Guru jsou Oni Sami, Paramátman, jsou schopni se dostat za tuto iluzi velice snadno. Jaký léčebný prostředek na iluzi zabere? Takový lék vám může naordinovat pouze a jen ten, jehož intelekt je jasný a kdo rozpozná výrazný rozdíl mezi iluzí a Brahman. Pro někoho takového je překročení iluze tak snadné, jako kráčení po přímé upravené cestě. Abyste toho byli také schopni, musí u vás dojít k naprostému nezájmu o smyslové objekty.

Ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost. Potěšení, které vám přinášejí pomíjivé věci, je ve skutečnosti trápením. Ten, kdo netouží po smyslových objektech, je již svobodný. Ti, kdo pociťují velké nadšení během užívání si smyslových objektů, jsou jen tvorové se zvířecím tělem. Vydělávají a hromadí až do smrti peníze, jen aby vše nakonec zanechali ženě a dětem.

Džíva se vydal na cestu tím způsobem, že začal sbírat hromady zásluh a hříchů. Jen ten, u něhož zmizí připoutanost k světskému životu, kdo má víru v Gurua, a chápe podstatu pravé duchovní stezky, je skutečnou „duchovní autoritou“. Tomu bude patřit opravdová a věčná sláva.

Guru, jenž zbaví své žáky ega, a udělí jim poznání o bez-žádostivosti, je opravdový Satguru. Ten, kdo realizoval Brahman, kdo žije v souladu s učením a nelační po slávě či penězích, je opravdu velký Guru. On vidí vše jako Brahman a nijak své žáky nezatěžuje a nežádá si podporu. Smyslové objekty ani nepotlačuje, ani se z nich netěší. Je mu jedno, zda-li je jeho tělo nošeno na nosítkách, nebo zda kráčí bosky po drsné cestě. Vzdělaní učenci nerozumí těmto znakům pravého Gurua. Tito vzdělanci jsou pyšní na to, že jsou filosofy a náleží do tradiční skupiny učenců. Místo aby se spojili se Skutečností, jejich mysl ustrnula pýchou. Nechápou, že tím, jak stále kupí své vědomosti, svůj život jen zatracují. Místo aby spočinuli v naprostém klidu, jejich ego běhá nezkrotně sem a tam. Klid je znakem Satgurua.

Opravdu moudré lidi nespoutávají žádné děje ve vnějším světě, neboť si uvědomují, že nejsou skutečné. Nemají v sobě ani drobek přesvědčení, že by vnější věci byly skutečné, nebo že by jednoho dne mohly být užitečné.

Dokud zcela nepocítíte, že světské projevy jsou neskutečné, vaše pozornost se k nim bude neustále obracet.

Člověk je k těmto světským projevům přitahován v domnění, že objektivní svět je skutečný, a že dnes či některý další den jemu či ostatním přinese užitek. Ten, kdo realizuje Podstatu (Pravdu), je prost všech konceptů. Je přesvědčen o tom, že objektivní svět nebude ani dnes, či někdy jindy nějak užitečný. Tato moudrá bytost je vskutku prospěšná.

Proto probuzená bytost nehledí na objekty a neříká: „Ano, jsou skutečné.“

Plně se od nich stáhla. Je vždy plná klidu, žije a raduje se zcela bez příčiny. Jenže bez oddanosti k Satguruovi duchovního klidu nedosáhnete. Guru poskytuje žákovi svůj vlastní stav. Tak obrovský je výsledek oddanosti ke Guruovi. Měli byste být naplněni takovým jednoznačným přesvědčením, že si klidně řeknete: „Ať mě třeba přepadne smrt, já však spatřím zcela jistě Boha. Nechť tělo zemře, já svého cíle určitě dosáhnu.“ Někdo takový s tak silným odhodláním získává milost a plnou podporu Satgurua. Tito oddaní bez prodlení dosáhnou osvobození. Ten, kdo je připraven klidně položit svůj život ve snaze ochránit slova Satgurua, a kdo se řídí příkazy Gurua a je přesvědčen o tom, že Guru je Paramátman, je Sám Všemohoucí Bůh. To je důvod, proč byste měli mít naprostou víru v Satgurua. Vskutku, On je Bůh.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » pát 13. zář 2024 6:40:02

VŠE JE ILUZE

54. Tělo není „Já“

Pouze „On“ („Jedno jediné Já“) osvětluje mysl, intelekt a všechny smyslové orgány a jejich objekty. Je to falešná představa myslet si, že „On“ je „někdo“. Pokud trváte na tom, že jste „tělo“, pak vám připadá, že tělo dělá všechno, tedy že jí, pije atd. Tomu se říká nevědomost. Iluzorní koncept „já jsem tělo“ vytváří individualitu, a pocit „já nejsem tělo“ vás dělá Bohem (Šivou). Víra, že objekty, vnímané smysly, jsou plné radosti, je pouhý koncept. Smyslové orgány se starají o to, aby zachytily objekty. Svět těla je vyměřen. Je to svět o velikosti tři a půl paže (paže je zde jako délková míra a tři a půl paže je průměrná velikost lidského těla). Všechny činnosti jsou jen pro tělo. Tělesné záliby a připoutanosti přinášejí potěšení pouze tělu. Ono poskytlo svou slávu smyslovým orgánům a nyní ji nedostanete nazpět, ani kdybyste se o to pokoušeli. Smysly jsou závislé. I kdybyste se o to snažili deset tisíc let, stejně nebudete schopni mít je pod kontrolou. To je div! To je to, co se nazývá „potěšení“! Potěšení je vyjádřením smyslových nervů.

Existuje tu hra plná šílenství a bylo rozhodnuto, že musíte zůstat v této hře, končící vítězstvím či prohrou, potěšením či smutkem, a dále ji prožívat. Říkáte tomu potěšení, ve skutečnosti to však není nic než hra představivosti. Nazýváte to potěšení, ale přitom je to třeba „zlikvidovat“. Ve zničení požitku tkví opravdové štěstí. Lidé však v honbě za požitky pokračují, což jim ve skutečnosti způsobuje jen samé utrpení. Pokud jste požitek sprovodili ze svého života, pak je to dobře, avšak nezapomeňte, že ten, kdo ho zničil, musí také umřít.

Objekty jsou zdánlivé a požitek z nich je také jen zdánlivý. Požitek je pocit, který máte rádi. Máte radost, když vše běží podle vašeho očekávání. Bůh (Šiva) je bez myšlenky duality a bez jakýchkoliv pochybností. Objekty každého smyslového orgánu jsou rozdílné. Všech deset orgánů vás žene do deseti směrů. Jáma, bůh smrti, jezdí na buvolu nevědomosti a útočí na vás. Nevědomost je to, co vás dovede do říše smrti. Svádění smysly a to, že se v honbě za požitky necháme chytit do pasti, není nic než naše připoutanost k tělu.

Vše se děje v impozantním zintrikovaní věcí, ale individualita říká: „To „já“ jsem vše udělala.“ I když je ve skutečnosti Já, říká, že je tělem a nese břemeno zásluh a hříchů. To je choroba tělesné totožnosti, tedy ega. Je to jako pes, který běží pod jedoucím vozem a říká, že to je on, kdo vůz řídí. Podobně se individualita ujímá falešné pýchy. Chce dělat vše. Vůbec nikdy se nezastaví, aby si odpočinula. Je to jako kdyby ji postihl neovladatelný záchvat tělesné totožnosti.

Ve městě, kde žili slepí lidé, byla uzákoněna vyhláška, v níž bylo stanoveno, že pokud přijde do města někdo, kdo je schopen vidět, ostatní mu vyjmou oční bulvy. Chce-li si návštěvník města uchovat svůj zrak, musí odsud nenápadně uniknout. Iluze ví, že pokud někdo realizuje Já, bude tím sama zhanobena, tudíž začne vynakládat úsilí v opačném směru Poznání. Protože jste připoutáni, cyklus zrození a smrti neustal. Vlastně jen když si začnete myslet, že štěstí je nic než utrpení, pak se jedná o opravdové štěstí. Činnost s očekáváním prospěchu je velice zhoubná. Touha po výsledku donutí Já, které je mimo zrození, aby se zrodilo. Proto nemějte touhu po jakémkoliv výsledku. Iluze sužuje individualitu (džívu) tím, že jí přivodí přelud tělesné totožnosti, ale žel bohu, individualitu to nijak neotravuje. Individualita prochází zrozením v mnoha různých tělesných formách a trpí, a vše se děje na základě jejího souhlasu. Individualita se toulá všude sem a tam, překrývaje záměrně oči Jáství.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » sob 07. zář 2024 9:54:08

VŠE JE ILUZE

53. Satguru je Bůh všech Bohů

Satrguru je Bůh všech Bohů. Jelikož nás činí Bohem, je Bohem všech Bohů. Pokud chudý člověk zbohatne, více si peněz cení. Udělat bohatého muže ještě bohatším nemá význam. Univerzální Já prostoupené ve vesmíru se objevilo v těle, a tak Ho můžete nazývat sebou (svým Já). Dokud však nemáte naprostou důvěru v Satgurua, nemůžete se stát zajedno s univerzálním Já. Ten, kdo plně věří Satguruovi, začne sebe vnímat jako univerzální Já. Samotné tělo nelze označit jako něco, čemu by se dalo věřit. Védánta je v první řadě praktická a proveditelná. To, co existuje i po smrti, To, co je za čtyřmi těly, je Bůh, Satguru. Byl zhanoben bezvěrci a odpůrci oddanosti. Tento Bůh je Všemocný a žehná prostřednictvím vaší důvěry v Něj. Ten, kdo spočine u Satguruových chodidel, obdrží Jeho pohled, Jeho daršan. Oddaný musí být schopen pevně se držet nohou Gurua. Pán Krišna říká: „Oddaný přechází v Absolutno poté, kdy zmizí trojná poloha vědomí (viděné, vidoucí a vidění), spolu s pocitem „mne“, a stejně tak s poznáním „Já jsem To“.“

Jen s fyzickým tělem souvisí pojem rodiče, které má každý. Jenže matkou pravé „Podstaty vašeho Bytí“ je Satguru. V tomto smyslu je otcovství uvnitř vás. Ten, kdo nenabízí oddanost tomuto Satguruovi, se stává nešťastný. Povím vám, jak se to navenek projeví. Věřte mi, že ten, kdo není oddaný, je stále požírán iluzí, což je doprovázeno obrovským soužením.

Držet se „chodidel Boha“, Satgurua, pána Šivy, znamená sedět v meditaci (být ve stavu ne-myšlení). Pán Brahma se stal Jeho synem, s přáním obdržet nějaké poznání. Laskavý je Satguru, jenž vám dává toto Poznání. Satguru vás potká jen v případě, pokud nashromáždíte velké duchovní zásluhy. Světec Éknáth říká: „Ó Guru, má matko, otče, Ty, jenž jsi dárcem Sebe-klidu, vešel jsi do mého domu. Nyní jsem naplnil smysl života. Obdař mne poučením v duchu náboženství Bhagwat, a vysvoboď mne od činnosti, jakož i nečinnosti.“

Iluze je tak silná, že Hari (Višnu) a Hara (Šiva) se jí stále obávají. Tato iluze (mája) má tři kvality (3 guny). Například slunce nemá žádný záměr, ale jakmile ráno vyjde, celý svět začne být činný. Cítíte-li, že tu je něco, třebaže tu ve skutečnosti nic není, pak to je iluze. Co je to, co vlastně říká „já“? Je to domnělá individualita. Tělo nejen že neobsahuje to, co prohlašuje „já“, ale je hrubo-hmotné, složené z krve, masa, semene a dalších hmotných částí. Takže entita, která říká „já“, tu opravdu není. Ve skutečnosti tu nejsou žádní „druzí“, žádná pochybnost, či jiné možnosti. Zpočátku dojde k prvotnímu usilování, kterému se říká prapůvodní iluze neboli múla-mája. Z ní vyvstane blaženost v trojím aspektu (bytí, vědomí a blažený klid), tedy sat-čit-ánanda. Potom On vidí sama sebe, jí sama sebe, pije sama sebe, a začne toužit po získání Sebe-uvědomění blaha. To, co si podle své představivosti přál, začne vzápětí získávat. Všechny čtyři skupiny bytostí jsou stvořeny na základě představivosti. Tři kvality (guny), tři světy, pět elementů, to vše je vytvořeno Jím. On byl vším, ale začal si myslet, že je Jedním („Já jsem To“), a věděl pouze to. V původní nedotčené ryzí podobě byl jen On. Stejně jako tomu je ve snu, kdy vidíte mnoho zdánlivých postav, ale v podstatě jste to jen vy sami, neboli ten snící.

To, co se nehýbá, je nebe čili prostor (akáša), a to, co se začalo hýbat, je vítr (vzduch). Po větru následuje oheň, potom přichází na řadu voda, a nakonec země. Vítr je tím, co se pohybuje. Bezforemný duch se nazývá Puruša, a když se začne pohybovat, je znám jako vítr. Pět elementů se nazývá Prákrti (projev). Puruša (bezforemný duch) je tu sám o sobě. Prákrti je však směsice všeho. Říká se jí Hari-mája, neboli síla Pána (Hariho), jenž je jako veškerý projev. Pouze On si je vědom Sebe.

Ten, kdo nezná iluzi neboli máju, je „esencí ducha“ (čidghana). „Život“ je Jeho vlastností. Všichni ostatní jsou neživí. Pět elementů je na prvopočátku. Vše ostatní je pozdějším projevem. V každém elementu je obsaženo identické „já“. Tento stejný princip je prostoupen v kosmu. Je nazýván jako „Šiva“. Když vstoupí do těla, stane se individualitou („džíva“).

To, co vidíme ve spánku, se nazývá sen. Sen Boha je označen jako svět. Naše vědomí bdělého stavu je snem Šivy. Stejným způsobem je to s Poznáním. Když víte, že sen je vaše vlastní myšlenka, a když jste dosáhli Sebe-poznání, váš život se stává iluzí. To je mája. Když člověk hovoří, mluví díky síle Já, ale dopouští se chyby, když si o sobě myslí, že je jen tělem. Když se Brahman začne vyjadřovat, projeví se nejprve zvuk Óm. Jeho samohláskami je A+U+M. Bůh se zde stal vězněm. Sestoupil ze svého prapůvodního stavu. Individualita (džíva) není nic než Šiva, ale kouzlo vábení iluze je silné.

Třebaže jste Šiva, iluze vás nutí myslet si o sobě, že jste tělo. To je její síla. Ona postupně zvětšuje zapomnění pravého Já, a zvyšuje touhu po smyslových požitcích. Myšlení na smyslové objekty se nazývá myslí. Inteligence ega se nazývá intelekt. K přechodu z tohoto falešného pocitu „já“ (ega) do Brahman (Skutečnosti) dojde v případě, kdy já začne být přesvědčeno o tom, že je Já. Mysl, pozornost, intelekt a ego – to vše se spojí s jediným zvukem Óm. Desetinásobné vlastnosti deseti smyslových orgánů jsou ve skutečnosti neživé. Cokoliv vnímat jsou schopni jen díky Bohu, Nárájanovi, jenž sídlí ve všech těchto orgánech. To znamená, že Nárájana je „Tím Jediným, kdo ví“. Smyslové orgány jsou hrubé. Bůh (Nárájana) provádí všechny jejich činnosti.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » čtv 05. zář 2024 14:38:55

VŠE JE ILUZE

52. Bůh prostupuje světem

Světec Éknáth se klaní svému Guruovi Džanardanovi Maharadžovi a říká mu: „Pocit, že tu je světská existence, se vytratil ve chvíli, když jsem získal Sebe-poznání.“ Není to tak, že přestal vidět svět, ale spíš že si uvědomil důležitost Gurua, který ví, že tu není „ty“ či „já“. Dokud zde je „já“, jsou tu všechny další věci. Co zůstane, když „já“ přestane existovat? Jak může být Bůh rozmístěn v prostoru, který jste celý zabrali? Potom dokud tu jste, je správné provolávat slávu Guruovi (Já). Když obojí, tedy „já“ a „ty“, je pryč, zůstává tu pouze Já. Odděleni zůstanete do té doby, dokud si neuvědomíte „Jednotu poznání všech věcí“.

Ganéša (Ganapati) má jen jeden kel. To znamená, že je Sám Sebou. V projevu je četné množství různých věcí, ale vše je Jedno Jediné. Barev je mnoho, všechny však vzešly z jedné jediné barvy. Mistrem všech barev je „Pán barev“, Ranganáth. On je ale ve skutečnosti bezbarvý. Všechny rozmanitosti začínají od Ganapatiho. Počítání začíná s Ním. Vše je obsaženo v pupku Jediného. Protože jsme se vzdálili, a tím oddělili, nazýváme se individuality (džíva). Pokud po příchodu na svět ve formě lidské bytosti dokážeme své „lidství“, pak se můžeme stát Bohem, Nárájanou. Jinak ne. Náš intelekt tu není určen k vydělávání si na živobytí, ale k dosažení Sebe-realizace. Využíváte-li intelekt právě tímto způsobem, pak je to známka toho, že jste se stali Nárájana. Vše závisí na vás, neboť vy zaměstnáváte intelekt. Intelekt je nezkrotný kůň. Musíte si ho zkrotit a vycvičit. Potom vám kůň v lidské formě umožní získat stav Paramátman, avšak je nutné ho k tomuto účelu využívat.

Ganéša je také označen jako ničitel pohrom či problémů. Jeho čtyři ruce znázorňují čtyři dokonalé úspěchy (zbožnost, hojnost, bezžádostivost a osvobození). Ó Pane Ganéšo, jsi to Ty, kdo dáváš světlo věcem, které samy poskytují světlo. Posouzení o pravém či falešném dáváte Vy, nikdo jiný. Vaše zření vidí vše jako Brahman. Ten, kdo vás chápe, se stává „hlasem Brahman“. On se stává šťastný v blaženosti Brahman. Opasek z hada okolo vašeho břicha vyjadřuje moudrost. Nazývá se to „opaskem moudrosti“. Ten, kdo vás pozná, nevidí žádné pohromy. Oddaného, kterého máte rádi, si přiblížíte, a pokud tu je někdo, kdo nemá žádné očekávání čehokoliv, tomu udělíte to nejvyšší štěstí a vlastnoručně mu podáte sladký pocit Radosti. Nejjemnější místo je vaším příbytkem. Myš u vašich nohou je sotva zřetelná. Pokud někdo letmo zahlédne nepatrnou myš, neměl by se dál dívat na měsíc, což znamená, že jeho naděje a touhy by neměly narůstat. Ganéša, jenž je bezforemný, se stal „Konatel všech věcí“.

Sarasváti značí intelekt. Ona rozlišuje mezi podstatným a nepodstatným. Proto je Sarasváti. Podněcuje a aktivuje smyslové orgány, a proto je nazvána Sarasváti. Sebe sama chápe pomocí svého vlastního světla. Je to její hlas, který říká Pravdu, a ona prohlašuje, že tato řeč je správná. Jen díky ní může být Pravda vyjádřena ve slovech. Kdo je tím, kdo se nazývá světcem? Světcem je ten (sadžana), kdo je ztělesněním vlastního klidu Já, a kdo dává uspokojení těm, kteří se nacházejí v potížích. Všichni tito světci jsou blažení. Světci jsou ti, kdo jsou hravou radostí duchovní moudrosti. Světci poskytují Bohu ve svém nitru místo k odpočinku. Štěstí a odpočinek se nenacházejí na žádném jiném místě než u světců. Světci jsou „oceánem soucitu“. Světci nevidí žádnou věc, která by v lidech chyběla. Světci jsou skutečné končetiny Absolutna. Spokojenost sídlí u nohou světců. Ten, kdo slouží světcům, získává uspokojení a klid.

Smrt vás nikdy nenavštíví, aniž byste předtím nelitovali svých chyb. Váš následující výdech může být ten poslední. Člověk si vždy začne uvědomovat, jakých chyb se dopustil, když se blíží smrt. Individualita neumře dřív, než si stihne připomenout všechny své chyby. Sklopte svou hlavu a položte ji k nohám světců. Ten, kdo má strach, má obavy ze smrti.

Ti, komu světci požehnají, se stanou Brahman. Není zapotřebí podstoupit těžkou praxi za účelem dosažení čtyř úspěchů (zbožnosti, hojnosti, bezžádostivosti a osvobození). Ten, kdo všechny vysvobodí, je Paramátman. Překoná vlastní intelekt a plně se ztotožní se Skutečností. K tomu je nutná víra, a pak je zde všude samé světlo. Jenže individuality, džívové, následují stezku pochybností a jsou podvedeni. Ti, kdo v mysli chovají pochybnosti, nesklidí plody Realizace. Dokonce se stalo, že i ten, kdo měl víru v pouhou sochu, dosáhl realizace Brahman. Pokud se skloníte pouze jednou před světcem s plnou vírou, učiní vás tím, čím je On. Můžete Ho uctívat tím způsobem, že ho budete vnímat, dotýkat se Jeho chodidel, mluvit k Němu a poslouchat Ho, nabízet Mu třeba jen list, květinu, kousek ovoce, nebo jen vodu. Světci nejsou dotčeni formou, či deformitami, nebo světským chováním. Světec není dotčen požitkem z objektů, či opuštěním všeho. Pokud řeknete, že někdo je dnes očištěn, pak to bude znamenat, že včera byl nečistý.

Světci se nechlubí svým poznáním, či svou výstředností. Žijí v přirozené jednoduchosti. Žijí nejen jako poznání, ale i jako nevědomost Jáství. Pokryjí obojí. Láska Absolutna je v Nich plně vstřebána. Pocit údivu v Nich zmizel. Celý život je Jednotou. Světský život a duchovní život je Jeden jediný společný život. Vzpomínání je pryč spolu se zapomínáním. Pocit „já“ je pryč, a pýcha na opuštění pocitu „já“ je také pryč. Co se mělo zahodit, když to ani neexistovalo? A k čemu vlastně došlo? Stavy snění a bdění zmizely. Vytržení se začalo radovat samo ze sebe. Viděné spolu s pocitem vidění zmizelo. Vnímání sebe jakožto pozorovatele také zmizelo. Poznání spolu s nevědomostí jsou pryč. Rozpoznání sebe jako „znalce“ tu také není. Veškeré poznání zaniklo, jako když se vytratí sen. Moudrost, která byla vždy přítomna, byla plně vstřebána. Nepřišla z vnějšku, odněkud mimo. Klaním se těm, kdo jsou moudří tímto způsobem. Musíte být zcela pokorní, jinak bude váš život úplně promarněn. Měli bychom se sklánět před Satguruem. Díky Jeho milosti jsme schopni být „svědkem všeho“, a zabít smrt bez skutečného zabití. On je Tím, kdo uděluje všemu krásu. On je za tělesným vědomím, i když je ztělesněn. V Něm není známka něčeho, co by bylo zapotřebí. On je Tím, kdo nechová žádnou pochybnost. Je si sám sebou naprosto jistý.

Budeme-li se upřímně (s láskou) chtít stát oddanými, získáme božství. Dvojnost mezi oddaným a předmětem oddanosti zmizí u toho, kdo uctívá své Já. On pak obdrží oddanost. Snaha o „ne-myšlení“ přejde do skutečného „ne-myšlení“. Mysl je překročena, přestane existovat dotčenost myslí. Ten, komu se klaním, se stal Mnou (Já). Pozorovatel, včetně toho, co je pozorováno, a samotné pozorování, jsou jedním, a všechny rozdíly zanikly. Kdo je nyní Bůh a kdo oddaný? Nic nezůstalo. Bůh ztratil Svou totožnost Boha a nyní prostupuje vším ve světě bez odděleného pocitu božskosti. Dvojnost Boha a oddaného je odstraněna. Nyní je tu naprostá svoboda, která je Jeho sluhou. Blaženost tohoto stavu nelze popsat. Řeč zde nemá místo. Světci Nárada, Šuka a mnozí další se stali radostí bez sebe díky této blaženosti. Voda v řece se spojila s vodou v moři, a radost z tohoto spojení je mimořádná.

Pouze ten, kdo prožije pocit rozpuštění duality, může sám poznat, jaké to je. On je král jóginů a slunce vědomí v lidské mysli. To je příběh o osvobození. Ten, kdo si ho přeje vyslechnout, musí položit své nohy na hlavu mysli. Měli byste svou mysl ovládnout. To, co je popsáno v písmech se vlastně týká našeho vědomí. Pán Krišna, jenž byl prost iluze již od narození, osvobodil i své nepřátele. Ve svém vtělení vykonal neobyčejné skutky. Tím, že byl Sám celým Veškerenstvem, pozvedal každého (na duchovní cestě). Žil v celibátu, třebaže byl ženatý a měl děti. To vše je tak úžasné. Kdo ho může velebit? Kdo dokáže popsat jeho Velikost?

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » stř 28. srp 2024 10:03:22

VŠE JE ILUZE

51. Džňanéšvarí

Satguru může být přirovnán k „horkému slunci“. Problém nastává, jakmile slunce vyjde. Král i žebrák si v hlubokém spánku užívají stejnou radost. Vyjde-li slunce poznání, přestane existovat den či noc. Protože je zdání světa hrubo-hmotné, zdá se být svět skutečný, i když je to pozemský sen. Když se rozptýlí „světlo poznání“, zruší se iluzorní zdání světa. Satguru je „slunce poznání“. Den Sebe-poznání začal existovat pro „děti poznání“. Ptáci (džívové) dostanou oči Átman (Já). Strach v myslích těch, kteří kráčí po stezce Sebe-poznání, je pryč. Když se rozptýlí světlo Já, temnota světského života je zničena, a pak přichází zdání duchovních sil, které nejsou nic než přízrak.

Když chápete, že jste On, pak se jedná o pravé poledne, kdy je slunce na vrcholu. Iluze je noc, která nadále udržuje sen o existenci celého světa. Když celá noc iluze zmizí, zanikne s ní rovněž sen pocitu „já“. Poté je plně realizována „velká zkušenost“, která se stává naším místem působení. Satguru je slunce, které ničí jak východ, tak západ (slunce). Vyšlo slunce v podobě Satgurua. „Vidět“ znamená vidět svět. To je iluze a Já tím pádem není poznáno. Ve Védántě existuje falešný koncept, který se nazývá „iluze“, a ten Satguru zcela zničil. Velikost Gurua je tak obrovská, že mi nezbývá než Ho velebit používáním Jeho vlastních slov. Co jiného mohu dělat?

Satguru je za dnem a nocí. Kdo Ho může vidět? On je Mistrem světla, ale je také Pánem „konečné stezky“ (Nivrittinath), a ta naopak nemá žádné světlo. Nechť je Jemu opětovně provolávána sláva. Nikdy nebude dostačující jeho oslavování. Je to stejně tak zbytečné, jako když budeme nazývat krále boháčem. Satgurua není možné takovým omezujícím způsobem chválit. Mohl by někdo vyčíslit, co vše nám Satguru udělil? Védánta je tím nejvýznamnějším pátráním. Šťastný je ten, kdo ji skutečně studuje. To, co je vykonáváno tělem, je umění, a to, co je dosaženo myslí neboli vědomím, je poznání neboli vidja. Čtrnáctým typem poznání je „Poznání Brahman“, tedy Brahmavidja. Sílu, pomocí které se toto Poznání zvětší, není možné změřit, a Védy jsou písma, která byla sepsána po prožití tohoto Poznání. Každý hledající, který byl schopen se plně obrátit do nitra, zachytil tuto zkušenost.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » ned 25. srp 2024 16:36:34

VŠE JE ILUZE

50. Význam Satgurua a „Ty jsi To“

Význam a sláva Satgurua, opravdového mistra, je nezměřitelná. Ten, komu se po získání Poznání zeslabí víra v Gurua, nedosáhne radosti „největší blaženosti“. Zeslabení víry v Gurua je příčinou selhání. Neměli byste se dokonce ani napít vody předtím, než ji nejprve nabídnete Guruovi. Všechny činy a věci, ze kterých se chcete těšit a užívat si jich, by měly být nabídnuty Guruovi a pouze to, co zůstane, byste si měli vzít. Slovo „jsi“ ve významu prohlášení „Ty Jsi To“(Tat Tvam Asi), je možné dosáhnout jen díky Milosti Gurua.

Sloužit Satguruovi je to nejvýznamnější. Tato oddanost vám dovolí dosáhnout stavu, jenž není ničemu ve světě roven. V momentu „Tohoto“ dosažení nastane změna v intelektu. Avšak iluzorní myšlenka přijde na mysl a zeptá se: „Jaký význam má Guru?“ Proto nikdy neopouštějte oddanost ke Guruovi. Pouze v důsledku hluboké víry v Gurua budete schopni dosáhnout Realizace, a pak poznáte, že vše se děje podle vašeho přání. Musíte skutečně cítit a zakoušet význam slova „jsi“ (Asi), uznat sebe jako Brahman a dosáhnout tak konečné spokojenosti. Sebe-poznání je vnímáno jako něco, čeho lze stěží dosáhnout, protože vaše oddanost je nedostačující. Oddanost k Brahman s kvalitou a formou ve tvaru Gurua (oddanost zvaná saguna) je velice obtížná. Oddaný pocítí ztrátu i při sebemenší zahálčivosti ve svém úsilí. Zahálčivost proto není vhodná, co se jeho oddanosti týče.

Vzdát se všech věr (konceptů) má zvláštní význam. Znamená to, že byste se měli vzdát všech svých zvyků, které vyživují vaše tělesné vědomí. To zajistí váš úspěch na duchovní cestě. Zabít Kuruovce (z Bhagavadgíty) znamená zabít totožnost s fyzickým tělem. „Bojovat“ je to, co se nazývá vírou. To je stezka povinnosti. Musíme bojovat, abychom zničili nevědomost a získali Sebe-poznání. To se nazývá vaší přirozenou povinností. Proto musíte vykonat svou povinnost, musíte jednat, a pokud nesplníte, co máte, osud si vynutí nějakou činnost, a vy zakusíte pád. Víra musí být následována a boj musí být podstoupen. Proveďte to tak, jak vám říkám. Máte dostačující poznání, ale vaše víra je nedostatečná. Zvětšete intenzitu své víry. Posilněte svou víru v Satgurua.

Musíte mít přesvědčení o „Absolutní přirozenosti Brahman“. Není tu nic než Brahman. Podle toho, jaký je váš vnitřní pocit, takový je Bůh. Rozdíl ve vašem cítění nastane pouze dle vaší víry. Ti, kdo si přejí stát se Bohem, by měli následovat stezku oddanosti. Stav Brahman bude váš v okamžiku, kdy je vaše oddanost prokázána. Závoj nespočtu dní musí být odstraněn.

Pokud vaše oddanost zeslábne poté, co získáte Sebe-poznání, pak toto Poznání nepřináší úspěch. Díky vlastní oddanosti k Bohu se stanete slavnými a významnými ve světě. Takový oddaný nic nepotřebuje. Kde je nedostatek v Jeho víře? I když byl Krišna princ, sloužil svému Guruovi, a vykonával mnoho těžké práce. To vyústilo v to, že Krišna získal více Božské hojnosti, než jeho Guru. Každému se dostane takového postavení, jaké si zaslouží. Výsledek opravdové víry je jednoznačný a zaručený.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

od **Návštěvník** » čtv 22. srp 2024 17:47:18

VŠE JE ILUZE

49. Žijte podle Sebe-poznání

Všechen vzduch, vítr a životní síla, jak uvnitř, tak vně, jsou jedno. Celé je to součástí těla. Veškerý prostor je jeden jediný. Jas je stejný jak uvnitř, tak vně. Pokud nezaujmete vnější prostor, nebudete velcí. Můžete říci „ten prostor je mnou“, ale pokud ho celý neprostoupíte, tedy i prostor ostatních, nemůžete tvrdit, že je vámi. To vše je vámi. Vy jste vše. Pět elementů a jediné Já je stejné u každého. Musíte tomu uvěřit a volně v tom spočinout. Když něco píšete na vodní hladině, stačí, abyste napsali první písmeno, a stejně na hladině nezůstane. Jakmile začnete psát další písmeno, je to první pryč. Takový je sled událostí v tvoření, ve zdánlivém, jevícím se světě. To vše je celistvé, nerozdělené Brahman, jež je všude stejně rozptýlené. Pokud získáte nějaké Poznání, můžete si ho vzít na jakkoliv vzdálené místo, a ono je s vámi.

Kráčejte zároveň ve vzduchu, v nebi i na zemi. Nelze žít tím způsobem, že se budete dotýkat pouze jednoho a to další necháte stranou. Vše dohromady tvoří tělesnou formu. Pět elementů vytváří jedno univerzální tělo. Pět elementů tvoří Jedno Brahman. Pět elementů je zajedno s Já. Všechny věci jsou s „Já“ shodné. Pokud Pán Ganéša jezdí na myši, pak je větší, ale pokud se myš bude vozit na Ganéšovi, pak je větší ona. Celý svět je jako myš, jezdící na Ganéšovi. Snaha světa, jeho skutečná funkce, je právě taková. Pokud jste samotným Ganéšou, žijete v nejvnitřnější existenci, základní části Bytí. Co získáte, jestliže veškeré ponaučení je pozřeno tělem? Tělo je země. A ta zhltne všechny vozy najednou, tedy v náležitou dobu. Měli byste být Ganéšou, a do praxe zavést to, co jste se naučili.

Malý kluk byl poslán na záchod, aby zde vykonal velkou potřebu. Přišel tam a vyprázdnil se, ale zapomněl si sundat kalhoty nebo se po vykonání potřeby neočistil dostatečně vodou. Byl dotázán, proč to neudělal. Odpověděl: „Udělal jsem přesně to, co jste mi řekli. A to, co mi nebylo přikázáno, jsem neudělal.“ Vy děláte to samé. Jak vám někdo může říct úplně vše? K pochopení musíte dojít sami. Dítě, které každý den studuje a čte, vám dá rychlou odpověď. Může obratně odpovídat, neboť neustále něco studuje. Měli byste studovat podobným způsobem. Vyslechnete si něco, pak jdete domů a děláte mnoho dalších věcí, ale na učení přitom zapomenete. Jak to pak můžete vzhledem k této nepozornosti správně a plně chápat? To je důvod, proč se vám to musí každý den znovu a znovu opakovat. Avšak to, co se naučíte, se neztratí. Studium by mělo být plně vstřebáno. Samotný život, všechny atomy, všechny molekuly a Já, které je ještě jemnější než to velejemné, „To Vše jsem Já“. Oheň, voda, nebe, všechny elementy, to vše je Jedno. Neexistuje nic dole, nic nahoře, nic vzadu, nic vpředu. Všechna jména a formy jsou falešná. Slon, kůň, prostě cokoliv – to vše je iluze. To, co je, je Já - jedna ryzí duše. Všechna jména a formy jsou klamná.

Řeka poznání je pohlcena jménem a formou. Veškeré poznání je jako řeka, která se však kvůli jménu a formě stala velmi malou, zúženou a bezvýznamnou. Velká nezměrnost, kterou je Já, je za jménem a formou. Právě kvůli omezenosti jménem a formou došlo k něčemu, co se dá přirovnat k řece, která místo aby nesla loďku, se plaví v loďce. Slon, kůň a hory – to vše se plaví v této vodě, ale ani vrabec zde nemůže uhasit svou žízeň. Brahman ve formě vrabce nemůže uhasit svou žízeň. Nenechte se oklamat iluzorním egem v podobě „jména a formy“. Zůstaňte takoví, jací jste. Myš by se neměla vozit na Ganéšovi. Ganapati (Ganéša) byl posazen do dřevěného sedadla. Myš vylezla po jeho zádech a ukradla mu sladkou kuličku ládú (cukroví) z ruky. Myš si řekla: „Ganéša se každý den vozí na mně, dneska budu sedět já na jeho těle a jíst jeho ládú kuličku. Když Ganéša jezdí na myši, získává všechny síly, ale pokud myš sedí na těle Ganéši, všechny síly mu odejme. Pokud sebe chápete jako malou přízemní bytost, myslíte na stále víc věcí, kterých se dožadujete. Jednou máte potřebu chtít toto, pak zase tamto. Pokud však sebe pokládáte za prapůvodní, věčně existující a nesmrtelnou duši, a rovněž to také realizujete, pak se vaše nutkavá potřeba něco si žádat zcela zmenší, až zcela ubude. Nebudete mít potřebu o něco prosit a být žebrákem. Budete naplněni stále větším klidem, spokojeností a zdravím. Automaticky začnete dostávat vše postačující a to, co plně uspokojí vaše potřeby. Pocítíte klid a spokojenost.

Proto přísahejte, že jste Brahman, jež je vnitřním zakusitelem všech zkušeností. Kdo je vlastník pole? Je to král nebo farmář? Králi musíte platit odvody, daně. On je vlastník. Vše vnitřní a vnější náleží pouze králi! Vy nejste nic než vesničan. Můžete žít na vesnici, což je vaše právo, ale veškerá moc je svěřena králi. Čí moc by měla být uznána? Na základě zvyku by manžel neměl vyslovit jméno své ženy a žena by neměla vyslovit jméno svého muže, protože se má za to, že pokud se osloví někdo, kdo ve skutečnosti nemá žádné jméno či formu, je tím ztracena určitá duchovní hodnota. Hlavním významem je však v tomto případě poznání, že Brahman nemá žádné jméno či formu.

Honosné šaty jsou určeny lidem, co se pyšní svým zjevem. K čemu jsou mi tyto luxusní šaty? Pohnutkou k tomu obléct si krásné šaty je potřeba vypadat před druhými pohledně, nebo tím dát najevo svou zámožnost. To vše je pýcha. Pokud jsou šaty exkluzivní, musíte na ně dávat pozor, jsou-li obyčejné, není žádný problém v tom, kde se posadíte. Můžete sedět kdekoliv. Pokud si je sundáte a pověsíte venku, nepotřebujete se trápit jejich ztrátou. Jediné, co je vaše, je jídlo, které jste snědli a dostali do žaludku. Stručně řečeno – nic vnějšího vaše není. Vnější věci jsou určeny pro ostatní. Veškerá nenasytnost je zbytečná. Trpíte pouze kvůli egu. Vzdejte se ega. Bohatý člověk je šťastný na základě domnění, že je bohatý. Jenže jediné, co v něm panuje, je nenasytnost, nic jiného. Měli byste zaujmout postoj, že „vše ve světě náleží mně“, a tím přestat po něčem lačnit. Zmenší se vaše velkolepost, když řeknete, že něco není „vaše“? Tělo je schopné se dál pohybovat, a to jediné je vaše potřeba. Vše ostatní tu může či nemusí být, co ztratíte?

Ráma a Krišna byly dvě odlišné postavy, ale mantra „Rámakrišna Hari“ je utvořena způsobem, že se obě jména spojí. Pak je pryč jak Ráma, tak i Krišna, a přemění se v „Rámakrišna Hari“. Zanechte přetvářky vlastnictví a nenasytnosti. Všechen majetek syna Gurua patří Guruovi. Vzduch, voda, světlo, noc, den – to vše je jen pro Něho. Vše je Jeho, takže kde je jakýkoliv nedostatek? Ten, kdo nakrmí živočichy žijící ve skále, a ten, kdo dá jídlo ptákům, hnízdícím na vrcholu nejvyšší hory, je pouze „On“, jenž dává vše svou vlastní silou. Na každém zrnu je vyryto jméno konzumenta. On je vše. Jídlo a On nejsou dvě oddělené věci. On je tygr a také kůň. Protože je On formou, je také jménem.

I když nazvete všechny končetiny svého těla rozdílným názvem, to vše dohromady oslovíte jako „já“. Buďte stejně tak sjednoceni se všemi věcmi a zvířaty. Buďte Já. Buďte svým vlastním pravým Já. Berou na sebe prostor, voda a další elementy nějaké vlastnosti, jako například schopnost sezení, spaní atd.? Jsou tu všude po celou dobu. Nedržte se Jednoty pouze jako intelektuální vědomosti, převeďte ji do praxe, a jednejte podle toho. Když Ardžuna začal jednat na základě toho, co si vyslechl a co se naučil, dosáhl mistrovství. Karna nepokračoval ve studiu lukostřelby, a proto si na ni nemohl vzpomenout ve chvíli, kdy to potřeboval umět. Země představující fyzické tělo spolkla jeho válečný vůz, jeho poznání. Sebe-realizovanou bytostí, tedy Džňáninem, se stanete jen tehdy, když prožíváte svou realizaci ve svém každodenním životě.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

Poradna zdarma

Nisargadatta cituje svého gurua Siddharaméšvara

Odeslat odpověď

Rozšířit náhled Přehled tématu: Nisargadatta cituje svého gurua Siddharaméšvara

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž