Oddanost po Seberealizaci

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Oddanost po Seberealizaci

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » úte 24. pro 2024 10:09:13



130. Vědomí Brahman (poslední přednáška z knihy Oddanost po Seberealizaci)

Snažíte-li si představit Absolutní Brahman, není to možné, protože Brahman je nekonceptuální. Pokud se pokoušíte pochopit, co je to Brahman, nedostanete nic než nulu. Koncept neboli představa je temná. Je to nevědomost. Filosofie rozeznává tři druhy radosti. To, co máte rádi, přináší jeden druh radosti. Například když krotitel hadů zkrotí hada, je šťasten, protože jeho koncept je tohoto typu. Tento druh radosti je závislý na předmětu, který způsobuje potěšení. Dalším typem radosti je radost z Poznání neboli radost z Pochopení. Třetím druhem je radost těch, kteří si libují v smyslových objektech získaných z těchto předmětů. Jsou povahy démonů. Ti, kdo se těší z Poznání, mohou mít také Brahmánandu, což značí Radost neboli „Blaženost Brahman“. Tuto zkušenost zakoušíme na základě našeho vnitřního přesvědčení, že „My jsme Brahman“, ale tato Radost je rovněž postojem. Tento postoj by měl být zajedno s Tím.

Nikdy se nemůžete stát totožní s Bohem. Písma říkají, že můžete, ale není tomu tak. Stát se totožným je nějaký postoj. Nestáváme se totožnými. Jak potom můžeme zakusit Radost? Odpovědí je, že to je Radost z Poznání. Satguru Vás svými slovy činí vědomými si Radosti. Hraniční mez této Radosti z Poznání je na úrovni stavu Nirvikalpa; stavu, kde není žádný koncept pochybnosti, avšak Brahman je za tímto stavem. Pokud se adept, který vynakládá úsilí na základě popisu daného v písmech, snaží uchopit představu Paramátman, pak to, čeho se chopí, je vymyšlený koncept; je takový, jak jsme o Něm rozhodli podle své představivosti. Je zabarven vaším intelektem. Když budeme trvat na tom, že On je, získáme zkušenost podle tohoto konceptu, a je to pouze Bůh, který je vytvořen naší představivostí. Brahman zůstává za všemi koncepty. Není viděn pomocí očí, a ani mysl ho nemůže spatřit. Tak jak ho můžeme dosáhnout? Světlo dokážeme vidět a prostor můžeme vnímat, ale Brahman je za tím. Jak může být pochopeno to, co je nespatřitelné či nevnímatelné? Jak může být To, co si nelze představit, a co se nachází za meditací, získáno pomocí meditace? Jak připoutáme sami sebe k tomu, co nemá žádnou připoutanost? Jak můžeme komentovat to, kam slova nedosáhnou? Snažíme-li se na to meditovat, je zde dualita, a ze strachu z duality opouštíme samotnou vůli meditovat, a vše je k ničemu. Tento přístup nás nikam nedovede.

Proto je nezbytné dělat to, co nás Guru naučil. Pokud není používáno velmi ostrého rozlišování, budeme zmateni. Odhoďte svět pomocí Poznání. Vše, co je „druhé“ či „další“, vymyšlená osoba, individualita, atd., to všechno je světské a vycházející z iluze. Vymyšlená osoba, která je z tohoto světa, musí umřít. Ego musí být zničeno. Udělat to je Pravá Spiritualita. Není zapotřebí rozpoznat, co je to Brahman. Pouze odstraňte „já“, které je mezi tím. Je dostačující, když toto „já“ zmizí. Samotné „já“ je smyšlenou osobou. Ve skutečnosti tu nic takového jako „já“ vůbec není, přesto začne existovat. Brahman se od tohoto „já“ zcela liší. Ti, co pouze studovali Písma, byli během toho, co se Ho snažili pochopit, zmateni. Ti, kteří Ho pochopili skrze nějaký postoj či koncept, byli oklamáni. Není užitečné používat zde nějaké příměry, protože touto cestou začne existovat trojice znalec, poznané a poznání. To, co existuje bez poznaného, poznání a meditujícího, který si to pamatuje, je Brahman. Je to přirozený stav, je to stav bez stavu neboli Nivri-Pada.

Dokud je tu touha poznat „Já“, probíhá tu právě ono „chybění“ (onoho poznání). Právě Bůh, který se nachází ve vašem vlastním městě (těle), má být uctíván během púdži Satja-Nárájana. Boha není potřeba přivést z vnějšku dovnitř. On je vaším vlastním „Původním Bohem“. Měli byste provádět uctívání pouze toho. Ve skutečnosti je vše pouze Brahman.

Tak co je pak falešné? Jedině představivost je falešná. Představivost je vnímatelná jedině ve vztahu k tomu, co je neskutečné. To, co je Skutečné, není nikdy vyrušeno. Král nemusí všude prokazovat, že je Král. Brahman Je. Neříká, že je Brahman. To, co je, zajisté je. Nemůže o tom nic říci. A aniž by to řekl, je Sebe-existující.

Tvrdí-li manžel neustále, že je manžel, lidé o tom začnou pochybovat. Pokud je opravdu manželem, proč má potřebu to neustále opakovat? On je manželem a není potřeba to vyjadřovat. Brahman je Bůh, „Já“. Měli byste to projednou pochopit a pak to nechat jít. Potom tu není nic jiného, než Brahman. Je nepřetržitě pouze Jedním, aniž by docházelo k setkání skrze dualitu. Snažíte-li se s „Ním“ potkat, tento akt přináší oddělenost. Takové je Brahman, k němuž nevede žádná cesta. Nemůže být odseknuto, nelze být odděleno, jakkoliv se můžete snažit. Ono je a Ono existuje takové, jaké je. Kdyby někdy zmizelo, pak nemůže být Jeho jméno Pravdou. Toto je bez zkušenosti nepochopitelné. Ten, kdo říká, že pochopil, ve skutečnosti do „Tohoto Města“ nedošel.

Jakmile je stav vytváření jakéhokoliv postoje či konceptu pryč, přebývá zde Úplný Stav, Stav bez Stavu. Jak lze meditovat na To, nad čím není možné v meditaci přemýšlet? Postoj je omezený. Nedokáže uchopit „To“, které nelze být obsaženo mentálním postojem. Během uctívání dochází k tomu, že sklenice nechala do sebe přivést slona, a tím ztrácí svou životnost. Stejně tak je tomu s Uctíváním, kdy se džíva tímto způsobem rozpustí. Jestliže vytvoříte slovní hříčku, a přesto řeknete, že jí nerozumíte, tak lžete. Jestliže neznáte příčinu smrti nějaké osoby, znamená to, že před smrtí nebyla naživu? Pouze ten, kdo obdržel instrukce od Gurua, skutečně ví.

Jestliže nerozumíte, držte se pevně s naprostou vírou učení, které vám dal Mistr.


Mysl má ve zvyku představovat si, Brahman však není záležitostí představivosti. Mysl je zrozena z ega, a dokud nezmizí ego, nemůžete realizovat Brahman. Jakmile ego odejde, to, co automaticky zůstává, je Parabrahman. Pochybnost typu „Co jsem já?“ je sama egem neboli pocitem „já“. Tento pocit ega nelze spálit či odstranit na základě jakéhokoliv úsilí. Tento pocit „já“ dusí osobu. Dokonce i bezžádostivost toho, kdo má ego, je zbytečná.

Pouze ten, jehož ego zmizelo, nabývá skutečné spokojenosti.

Klíčový problém leží v tom, jak ego odstranit. Existuje pro to způsob – je to prostřednictvím rozpoznání či „Rozlišování s Poznáním“, kterým to jde. Co jsme nasloucháním učení Védanty pochopili?

Poznali jsme, že je zde pět elementů a jedno „já“.
Pochopili jsme, že my jsme „nikdo“.
Nenacházíme se v tomto fyzickém těle, ale věříme, že jsme v těle.
To se nazývá špatné pojetí neboli představivost.
Jakmile je „já“ pryč, vše, co je, tak je. To, co zůstává, je „To“.
Řeknete-li, že to je, tak to není.
Rčením, že to není, pak „To“ je.
„To“ je popsáno jako „Nic (neti)“ neexistující (neti-neti – ani toto, ani toto).
Na základě pochopení ego zmizí, a jakmile se imaginární „já“ rozpustí, pak miliony myšlenek jsou výhradně částí Brahman. Nir značí „ne“ neboli „neexistující“.
Nirvikalpa znamená „žádný koncept“ či „žádná představivost“.

Když vymyšlená osoba odejde, to, co zůstává, je pouze Paramátman.

On je žijící, mluvící, chodící, činný Bůh. Velký je ten, kdo uctívá bez pocitu „já“. Ten, kdo nerealizoval Boha, by Ho měl uctívat, ale koho by měl uctívat Bůh? Buďte Brahman a prožijte Brahman.

Radost ze smyslových objektů je ekvivalentem k džívovi.
Radost z Poznání je Šiva a Radost z Brahman je Paramátman.

Svět odpovídá vašim konceptům, myšlenkám. Existuje příběh o farmáři a vdově, který se stal v době, kdy žil Šrí Satguru Bhausaheb Maharadž (Mistr Šrí Siddharaméšvara). Byl čas setí, a tak si farmář na základě svých znalostí zjistil příznivý den, zapřáhl vola a vydal se s pytlem semen na pole. Avšak sotva vyšel z domu, spatřil po ulici před domem kráčet vdovu. To podle něj značilo velmi špatné znamení a upadl do deprese, říkaje: „Ó Bože! Co mám nyní dělat?“ Přesně v onu dobu šel kolem Šrí Bhausaheb Maharadž a zaslechl farmářův nářek. Ihned k němu přispěchal a zeptal se, co se stalo. Farmář odvětil: „Ó pane, vyšel jsem na pole, že zaseji, ale v tu chvíli jsem spatřil vdovu.“

Maharadž odvětil: „Můj drahý, ty jsi ale hloupý! Ve skutečnosti to bylo dobré znamení. Hned jdi a zasej. Tvé zrno bude tak velké, jako hlava vdovy! Proč ses zcela zbytečně domníval, že to bylo špatné znamení?“ Farmáře konstatování Světce povzbudilo. S vírou, že to byla slova Světce, šel na pole a s velkou nadějí zasel. Uplynulo několik měsíců a nastala sklizeň. Po nějaké době Šrí Bhausaheb Maharadž opět míjel farmářův dům a náhodou farmáře potkal. Zeptal se: „Tak co sklizeň?“ Farmář odvětil: „Bylo to v pořádku, pane, ale hlava vdovy se stala tak malou, jako velikost zrna!“ Po pravdě bylo pole plné zrní tak velkých, jak Maharadž předvídal. Avšak mysl není nikdy spokojena. Bhausaheb se jen usmál a odešel.

Jaké je z této příhody ponaučení? Džíva se obával kvůli svému konceptu.

Takže pokud by se žák v životě namísto obav řídil vírou, že „vše je příznivé, vše je dobré, celý svět je Božím městem, vše je přirozeností Boha, je to Bůh, který je všude činný, není zde nic než Bůh, všechny zisky a ztráty jsou jen Boží, náležím pouze Jemu“, bude šťastný a spokojený.

Proto by nikdo neměl pěstovat zbytečné démony pochybností a být utrápený. Měli bychom pozorně naslouchat, co nám Mudrci a Světci říkají, a hluboce nad jejich radou rozjímat.

Díky pochopení Esence bychom měli učinit svůj život šťastnější. Neměli bychom vystupovat s falešnou pýchou. Prosím věřte mi, že nic není v naší moci. Vše dělá Bůh, a činí věci takové, jaké jsou. Je to Bůh, kdo je za námi i před námi. Nevyčleňujte svou oddělenou existenci z celistvosti života. Zahoďte tento nesmysl.

Vše, co se odehrává, je přesně dokonalé.

Když si vyprojektujete vymyšlenou osobu, vše se zdá být nestabilní. Ve skutečnosti zde není nic takového jako vyšší či nižší. Obě strany jsou si rovny. Vše je dokonale stabilní a nerušené.

Je-li odhozeno ego, veškerá Existence je nehybná, nic není nestabilní.

V samém jádru, stejně jako mimo něj, zkušenost, kterou máte, je taková, že je zde něco, co je naprosto stabilní a pevné. Je to stav, jenž je „Vědomím Brahman“ (Čit-Ghana Brahman). V tomto Vědomí je malé, titěrné vlnění, jenž se jeví nestabilní, ale toto nepatrné čeření, tato nestálá věc, se džívovi jeví jako takové pozdvižení, že je tím zcela vyděšen. Toto je zvláštní fenomén zdánlivého světa. Nikdo vůbec nepřemýšlí nad tím, co je zdrojem tohoto pozdvižení. Nicméně co zakoušíte, pokud i jen na chvíli ustanete ve svém běžném procesu myšlení, a prostě jen pozorujete?

Je bez pochyby dobrým přáním být vždy šťastní, mít ve své moci všechna potěšení a bohatství, avšak je to právě tato touha, která je samotným zdrojem všech útrap. Je pravda, že náš život by měl být naplněn, ale kdo jsme, koho naplnění je hledáno? Na to se nikdy neptáme. Pokud tomu věnujeme nějaké myšlenky, tak zcela jasně zjistíme, kdo a jak ve skutečnosti jsme, a co je zcela nezbytné k žití a našemu naplnění. Potom bude velký problém, který před námi stál (mít dokonalý šťastný stav) okamžitě vyřešen. Nicméně existuje schéma věcí, které samy zaručují dokonalé štěstí, my se však nikdy neobtěžujeme na něj podívat. Zcela zbytečně jsme ho naší nevědomostí a chorobnými koncepty vystavili zničení.

Popravdě abychom zajistili své skutečné štěstí, nemusíme ani zvednout prst.

Avšak ve snaze zničit své utrpení si na základě hloupého nepochopení snažíme vyrobit silný obušek. Jaký to chorobný koncept. Pokud zanecháte tento chorobný koncept a věnujete plnou pozornost „Momentu Božské Zkušenosti“, pak objevíte v tomto momentu Jemné Pochopení (Realizaci) a zakusíte z důvodu rozpuštění všeho smutku dokonalou radost a štěstí.

Ó drazí lidé, díky vaší vlastní bdělosti a vhledu byste měli rozpoznat pravdu těchto slov. Po nějaké době jméno a sláva Světců naprosto upadly v zapomnění. Někteří lidé, kteří se doslechli a naučili jejich slova poznání, a byli schopni je opakovat, si vyžádali veřejné uznání a potlesk. Pak přijali jména Světců pro svůj vlastní užitek, a stali se ve společnosti bezuzdní. Tito lidé se již ponížili tím, že Oddanost k Bohu a oslavování Světců a Mudrců překryli předměty klamného zalíbení, za účelem užít si tyto smyslové objekty dle svého přání. To dospělo do stavu, kdy lidé popravdě nevěnují pozornost tomu, co říkali dávní Světci, a ani tomu, co říkají Ti současní. A tak samotné bohatství veškerého Skutečného Štěstí, které nám Světci zanechali, zůstává neodhalené a nevyužité.

Mí drazí moudří posluchači, snažte si z tohoto učení vzít to nejlepší. V celém nekonečném vesmíru, který Bůh vytvořil, si On pro své vlastní potěšení stvořil člověka. Tato forma lidské bytosti je Jeho nejcennějším vlastnictvím, Jeho nejhodnotnějším pokladem. Lidskou formu vytvořil na základě využití Své maximální obratnosti a postaral se o to, aby byla tato forma ve své podstatě zcela znalá. Být zcela bez poznání není lidskou přirozeností. Jste si zcela jistí, že máte poznání, a tato jistota je přiměřená. Bůh to pro lidskou formu stanovil.

V tomto světě máte schopnost volit mezi tím, co je skutečné a co falešné, dobré či špatné, správné nebo nesprávné. Používejte tuto schopnost a zjistěte, kdo je pravý Světec, a kdo ten falešný. Poté, co najdete správnou bytost, učte se od Ní, co Světci říkali; jejich nejskrytější, nejsoucitnější učení. Neodhazujte všechna učení říkajíce, že všichni lidé jsou falešní a šarlatáni. Měli byste přebývat v přirozeném a uvolněném stavu Zakoušení své přirozenosti „Já“. Setrvávejte zde a nasávejte Nektar tohoto Božského Pochopení a těšte se obrovskému „Klidu Nejvyššího Poznání“.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pon 23. pro 2024 5:09:49



129. Mým jediným bohatstvím je oddanost všem

Protože vím, že se nacházím ve všech bytostech jakožto jejich Esenciální Existence, těším se v nich stavu Nejvyššího „Já“, Paramátman. Na základě Tohoto Bohatství si užívám statutu jakožto Bůh. Na Mém Vlastním Bytí jsem vytvořil celý vesmír. Vím, že vše, co je viděno, je Mou vlastní přirozeností a Mým vlastním tělem, a tudíž jsem Paramátman. Pokud si přejete dosáhnout Mého Stavu, musíte mít toto Poznání. Jedině pak získáte Mé Postavení. Je to jedině na základě síly Paramátman, že milionkrát ničím zemi a znova ji po milionkráte vytvářím. Ti, kteří rozumí tomuto Velkému Principu, se stávají se Mnou zajedno.

Slunce není nikdy pyšné na to, že je Sluncem. Slunce vysušuje špatné pachy a svými paprsky je očišťuje, nebo může dokonce vysušit i sladké nektary. Slunce se nestará, zdali se děje něco dobrého nebo špatného. Podobně rozlehlost Existence nikdy nepřebírá pýchu za jakékoliv konání. Kvůli této Existenci zde může dojít k zisku či ztrátě milionů rupií, ale rozlehlá Existence není kvůli tomu nikdy radostná nebo nešťastná. Je to na základě rozlehlého Všeprostupujícího Paramátman, že začal existovat zdánlivý jev světa a že bude zničen.

Utrpení či štěstí je v životě osudem každé osoby; a proto Paramátman, které je příčinou, nikoliv konatelem všeho, se nestane odpovědným, a nelze ho vinit. Jedině to, co je ne-Paramátman, bere na sebe vinu. Paramátman je bez poskvrny a ničím nepohnutý. Ten, který způsobuje veškerá utrpení či radosti, a přesto zůstává stranou a nedotčen, je Paramátman. Ten, kdo Ho zná, nabývá Jeho Stavu.

Všemocný Bůh nemá nic co do činění s hříchem nebo ctností. Na základě tohoto Poznání jsem konatelem všech věcí a zároveň jím nejsem.

Ten, kdo Mne zná jako svou vlastní přirozenost, není nikým jiným, než Mnou.


Největší je taková Oddanost, díky které Mne oddaný nepovažuje za odděleného, a ani on se nepokládá za odděleného ode Mne. Takový oddaný se stane se Mnou zajedno a zná Mě takového. Před „Stvořením“ jsem prováděl tuto Oddanost Sám. Můj syn Brahmadév, zatím co tvořil svět, byl bázlivý. Při pohledu na tolik utrpení, stejně jako radosti, byl velmi dojat soucitem. Řekl: „Nikdo se neřídí zákony, které jsem stanovil.“ V tu dobu mu Višnu sdělil: „Proč se tímto vším trápíš? Tvou prací je pouze si představovat. Lidé budou nést následky svých činů, proto se tím nemusíš znepokojovat.“ Když si toto Brahma vyslechl, byl osvobozen od úzkosti. Vytvořil vesmír, ale zůstal od něho stranou.

Pán Krišna řekl: „Drahý Uddhavo, proč se obáváš?“ Jak velká je tvoje rodina? Skládá se z pěti či šesti lidí, proč si přebíráš pýchu na ně? Hleď, jak rozlehlá je má rodina celého vesmíru. Nedělám si o ni obavy. Nelamentuji nad ní. To vše je jen konceptuální. Proč s ní sebe ztotožňuješ? Bez tvého „Já“ je celý vesmír jako mrtvé tělo. Nemůže se pohybovat. Ten, kdo ví, že toto vše je hrou „Já“, je vskutku největší Realizovanou Bytostí. Nechť lidi provádějí jakékoliv vnější praktiky a studují Védy. Bez Poznání, které zde obdrželi, je vše marné. Mnoho lidí provádí jógická cvičení a vykonává různé oběti, ale to vše je bez Poznání Brahman zbytečné. Toto jsem se naučil od svého Gurua Sandipaniho. Je mnoho synů pastevců, ale jen Já jsem mohl obdržet tuto slávu díky Požehnání mého Gurua. To, že Mne všichni uctívají, nazývajíce Mne ctihodným Bohem, je květem Oddanosti ke Guruovi.

Bez setkání se s Mým Oddaným by Moje Skutečná Přirozenost nebyla pochopena.

Tudíž jedině ti mohou získat toto poznání, kteří konají službu mým Oddaným, a pouze oni se mohou stát se Mnou zajedno. Mí Oddaní jsou svatostí Gangy a nezbytnou posvátností všech poutích míst. Dovedou vás k sobě a poté vás učiní zajedno s Oceánem Božství. Proto ten, kdo dělá vše formou Oddanosti, jak ho naučil Guru, nemůže zůstat bez dosažení Realizace Brahman.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman[/quote]

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » ned 22. pro 2024 5:56:00



128. Pohodlné sídlo oddaného Gurua

Poznání toho, kdo zanedbává Oddanost k formě Gurua, nezůstane silné a trvalé. V jeho případě touha přijímá (miluje) objekty a ztotožňuje se s nimi a tudíž stejně jako objekty, ani poznání nepřetrvá. Denním daršanem (zhlédnutím) Boha v chrámu se oddaný stává osvobozeným od všech objektů. Spolčování se s objekty činí poznání zmateným. Abychom poznání opatřili pevnou kotvou, měla by zde být Oddanost k nějaké formě jako je Guru, podobizna Boha, provádění púdži atd. Tento druh Uctívání s kvalitami (Saguna bhakti) by neměl ustat. Je-li toto uctívání doprovázeno Nesobeckou Oddaností, nic se mu nevyrovná. Praktikování nesobecké oddanosti se nazývá „Skutečná Síla“.

Touha po ovoci je přáním vyzískat z Oddanosti nějaký výsledek. Touha je identická se svým objektem. Nesobecká Oddanost nemá za cíl dokonce ani obdržet Sebe-poznání. Oddaný, který pokračuje v každodenním uctívání i po Sebe-poznání, je vskutku vznešený. Je-li Nesobecká Oddanost provázena Poznáním Brahman, pak tento oddaný je větší než Hari (Višnu) a Hara (Šiva). Všechny touhy kromě touhy po Poznání Brahman jsou sobecké. Někteří lidé navenek provádí Oddanost, říkajíce, že je nesobecká, zatímco v jejich myslích zůstává skryta touha.

Když Bůh nabídne takovému člověku, že mu splní přání, požaduje tak mnoho věcí! Tento oddaný je dozajista sobecký. Je třeba opět zopakovat, že ten, kdo pokračuje ve svém uctívání (Oddanosti s kvalitami) i poté, co nabyl Sebe-poznání, je vskutku vznešený. Takto činí jedině opravdově silný oddaný. Někteří lidé poté, co nabydou Sebe-poznání, dojdou k závěru, že zde není nic, čeho by mělo být dosaženo, a tudíž říkají: „K čemu praktikovat Oddanost ke Guruovi?“ Ovšem, nikdo nečiní, aniž by z toho něco neměl, ale ten, kdo pokračuje v Oddanosti i po Seberealizaci, je opravdu velký. Je pravdou, že Oddanost s touhou přináší svůj výsledek, ale

Nesobeckou Oddaností se stáváte zajedno s Bohem,

což značí, že se stáváte Paramátman. Prosím rozlište, jaké je ovoce, kdo je tvůrce a kdo ovoce produkuje. Poznejte, kdo je vznešenější a kdo je skutečným vlastníkem. Říkáme, že Nesobecká Oddanost neboli sádhana je nadřazená. I kdyby nebylo možno praktikovat ji navenek, měli byste tak činit alespoň mentálně. Nesobecká Oddanost je skutečnou silou. Pokud opakujete mantru proti uštknutí škorpiónem, musí být opakována znovu a znovu, aby si uchovala sílu. Podobně ten, kdo plně realizoval Brahman, musí provádět Oddanost ke Guruovi. Nelze říci definitivně, kolik síly máte, jak tedy lze určit limity Síly Boha?

Síla Boha je za veškerou představivostí. Boží Síla je taková, že On může dělat či nedělat cokoliv, a může provádět i něco, co je v rozporu s tím, co se považuje za normální. Vše, co bylo vytvořeno, je pryč. To znamená, že co je zužitkováno, je pryč, ale přesto tu poté, co vše skončilo, nějaká Síla zůstává. Kolik jí ale zbývá, to nelze odhadnout. Všechna tato Síla, Moc je dosažena Nesobeckou Oddaností. Krišna byl svými oddanými dotázán: „Pane, jak moc velká je Tvá Síla?“ Bůh odvětil: „To nedokážu říci. Nevím. Jedině mí Oddaní to vědí. Moji Oddaní mi předali Poznání o Mé Síle. Když je postihne nějaké neštěstí, moje síla je patrná. Má Síla se projeví pouze pomocí Mého Oddaného.

Poznání Brahman již bylo předepsáno. Nelze říci, kdo ho oživí a do jaké míry, nebo kdy tomu tak bude. Není možno to odhadnout. Není jisté, kdo ho využije, ani v jaké míře nebo do jaké šíře. Podle toho, jak ho dotyčný využije, bude mít o tom zkušenost. Nicméně jedno je jisté, Oddanost ke Guruovi, neboli Saguna, je jeho výživou (potravou). Jedině pak zde bude Síla Poznání na Zemi. Intenzita oddanosti každého oddaného je odlišná. Závisí na pevném přesvědčení a oddanosti každého. Přestože existuje mnoho právníků, každý je jinak populární a slavný. Nesobecký oddaný nepotřebuje vynakládat jakékoliv úsilí na to, aby učinil svou sílu patrnou všem. Bůh sám udělí oddanému slávu. Jedině to, co je neúplné, má potřebu vyjadřovat sebe samo. „To“, co je naprosto kompletní, má hluboký vnitřní klid a štěstí. Stav toho, kdo je dokonalý, je úplný a prostý jakékoliv touhy. Všechny jeho projevy oddanosti jsou bezžádostivé.

Existuje příběh o Světci Mahipatimu. Říkalo se, že jeho žena položila manželovo roucho na mrtvé tělo muže a ten poté znovu ožil. Díky této události se sláva světce Mahipatiho rozšířila. Měli byste denně prohlubovat Duchovní Uvědomění a činit ho nepřetržitým. Nepřijímejte púdžu (akt uctívání) od ostatních, protože moře nikdy nevyschne, ale voda v malé kádi je vyčerpána rychle. Vzdává-li vám někdo úctu, berte ji jako úctu svému Guruovi. Vaše bohatství je malé, proto jej navyšte prostřednictvím nahlížení (rozpoznávání), že vše náleží pouze vašemu Guruovi. Je-li kapitál kompletní (Plnost Gurua), není zde žádný problém. Ti, kdo dosáhli Svatosti, nemají v mysli koncept nějaké konkrétní individuality. Jejich existence je zcela přirozeně bezforemná a naprosto mimo dosah smyslů. Pro ně neexistuje rozdíl typu prospěšné a neprospěšné, užitečné či neužitečné, nebo zda se jedná o výsledek činnosti nebo nečinnosti. Ti, kdo transcendovali smysly, jsou mimo dosah karmy a všech náboženství. Jiní však mohou být uvrženi do vězení nebo být potrestáni, aniž by se zúčastnili nějakého podvodu, nebo můžou být zraněni, ať už v mysli nebo na těle.

Těm, kteří určitým vynaloženým úsilím obdrželi nějaké Duchovní Poznání jen pro to, aby ukázali svou velikost, je nutno připomenout každodenní disciplínu, pravidla chování, dobré a špatné chování, kontrolu nad smyslovými potěšeními, uvědomování si svých činů atd. Věnují pozornost pouze přesvědčení o svém mentálním a intelektuálním pochopení a věří, že jsou nyní intimně spjati s Úplností. Vytváří atmosféru, že jsou zajedno s Tím, jako by Jej poplácávali po ramenou, a přimějí vás uvěřit, že jsou Tím. Nicméně jakmile vyvstanou otázky týkající se prospěchu či ztráty, jsou vevnitř zcela vyrušeni. Toto jen poukazuje na to, že nejsou osvobozeni od zkušenosti otroctví vůči iluzi. Tudíž Světci, kteří jsou laskavého srdce, jim říkají: „Držte se pevně, nechte to jít, jděte pryč, zastavte se, sedněte si, nebojte se atd.“ Lidé z tohoto světa jsou velice zběhlí v tom, aby vás ošálili, ale vy, kteří se snadno stáváte hlupáky (necháváte se oklamat), byste měli být velmi pozorní. Jak prostí, tak chytří by o tom měli horlivě přemýšlet. Nenechávejte se unášet uznáním od druhých. Nepřestávejte ve své každodenní praxi uctívání s kvalitami. Každý nabyde pozice dle svého bohatství. Paramátman již připravilo pohodlné místo plné štěstí těm, kteří jsou Oddanými Boha a Gurua, pro ty, kdo mají Sebe-poznání. Kdyby tomu tak nebylo, tato Země by jistě byla postavena vzhůru nohama.

I v duchovnu jsou dána jistá pravidla (principy). Pouze ten, kdo je prostředkem (médiem), jímž Paramátman provádí svou práci, je schopný Ho dosáhnout, nikdo jiný. Proto byste měli vždy následovat tyto principy. Tak jako Slunce není zakryto temnotou, obdobně Oddaný Satgurua nezůstane skrytý. Nepřetržitě pokračujte v uctívání formy Gurua, Saguna Bhakti. Vaše činnost je stále s vámi. Studium „Já“ je podobné Záři Slunce. Temnota se nikdy nedokáže přiblížit k Slunci. Stejně tak ten, kdo realizoval Brahman, je ztělesněný Šiva. Do cesty mu nepřijdou žádná neštěstí. Nemá potřebu modlit se za Své Bohatství. Takové je toto Poznání Brahman. Pohromy nikdy neobrátí svou pozornost na tuto bytost. Kontrolovat, zkoumat a zjišťovat, zda máme duchovní síly či ne, je rovněž touha. Jedná se o sobecké uctívání.

Pochopte, že předtím, než cokoliv řeknete, je vaše práce hotova. Nepotřebujete říkat, že byste měli být úspěšní. Nemáte ponětí o tom, zda položí-li si někdo své čelo na zem, po které jste zrovna prošli, jsou jeho přání vyplněna. Toto vámi není zaznamenáno. Pokud tu není úplné přesvědčení o probuzení „Já“, váš koncept bude bezvýznamný. Je-li zde probuzení, proč byste měli být udiveni, když je práce hotova? V pravý čas je mangovník obsypán plody. Podobně i vy budete ve správný čas úplní (silní). Nicméně nyní nechť je ve vaší mysli zřejmé, co jste a kam směruje vaše pozornost. Poté se stanete rozlehlými jako vesmír. Budete nekoneční a nezměrní. Proč by zde měly být obavy, zda vy, jenž jste Bohem, seženete střechu nad hlavou a jídlo, nebo ne? Dostanete vše, co chcete. Jste celým světem, ale posečkejte, dokud vaše vnitřní přesvědčení nezesílí. Nebuďte příliš nedočkaví. Vydržte, dokud se vaše mysl, která je naladěna pouze na „Já“, nestane sama „Úplností (Celistvostí)“. Uctíváním Boha ve formě je získána nezměrná síla.

Tak jako matka vždy přeje svému dítěti bohatství, Guru si žádá bohatství pro svého Oddaného. Satguru, který převzal odpovědnost za váš život, má zcela jistě ve Svém Srdci vaše blaho. Satguru si přeje, abyste měli více síly. Ani smrt by se k vám neměla přiblížit, měla by se vás obávat. To je Satguruovo požehnání vám. Vaše Oddanost by proto měla být zcela bezžádostivá, bez sebemenšího sobeckého záměru. Uctíváte-li s nějakým záměrem, sám záměr se stane vaším ovocem. Přirozeností ovoce (plodu) je to, že jakmile dozraje, jeho stopka se pustí. Měli byste setrvat jako tato stopka. Ze stopky se zrodí ovoce, to je přirozený proces. Bůh byl spokojen se svým Oddaným a nabídl, že mu splní přání. Žák ale odvětil, že nic nechce. Bůh řekl: „Hle, toto je jediný Oddaný, který si ničeho nežádá. Vidím to tak, že každá jeho potřeba je splněna (zajištěna).“ Džíva o sobě v děloze neví nic, je jen zárodkem, Poznáním bez objektů, Vědomím bez jakéhokoliv objektu, jenž by měl být poznán. Vše, co je potřeba, je pro něj zajištěno. Je postaráno o jeho rozvoj, růst, výživu a vše ostatní, co je po narození v jeho světském životě potřeba. Vše spjaté s tělem, potrava, celková struktura a fungování, je zabezpečeno. Kdo to vše činí? Je to samozřejmě Bůh, kdo vše zabezpečuje v životě toho, kdo si není vědom sebe sama jako oddělené tělo. Proto Světci říkají: „Bohyně štěstí se stane služebnou těch, kteří si nic nepřejí, ale udělá žebráky z těch, kdo si činí nároky.“

Buďte Tím a přebývejte v Tom, co je nejpřirozenější. Odstraňte všechny představy. Paramátman zabezpečí naprosté pohodlí a štěstí tomu, kdo si zásluhou Poznání vůbec nic nepředstavuje. Tudíž mějte Víru. Stručně řečeno, ten kdo si něčeho žádá, nikdy nedosáhne dokonalost neboli úplnost, a ten, kdo si ničeho nežádá, nikdy necítí potřebu něčeho. Proto byste měli být nesobečtí oddaní. Tak jako strom vyroste a plodí květy a ovoce, když je dostatečně zavlažován a je mu dodáváno vhodné hnojení, stejným způsobem byste měli zúrodňovat Nesobeckou Oddanost k formě Boha. Pak je na vaší straně veškerá Sláva. Přípravy k dosažení dokonalosti nesobeckým oddaným jsou již vykonány. Buďte bezžádostiví a setrvávejte jako nezaujatý svědek. Co je na tom překvapivé? Bůh je oddaný a oddaný je Bohem. Vše, co řeknete, je již hotové. Je-li Poznání Brahman spojeno s Uctíváním Boha ve formě (Saguna), co víc byste si měli přát? Nabydete takovou kapacitu, že vy sami jste dárcem „Ovoce Poznání“ ostatním. Jste to vy, kdo osvobozuje individualitu, džívu, ze spárů smrti. Proč by se měl ten, kdo má moc odehnat smrt, strachovat o „ostatní“?

Přebývejte s pevným pochopením, že Existence je Jedna Jediná. Konatel a příjemce jsou Jedním „Já“. Jídlo, které konzumujete, je Jeho jídlem, Jeho potravou, Jeho znamenitým obřadním jídlem. Nakonec je to On, kdo si žádá, jí a vlastně koná všechny činnosti. Vy si zcela marně nárokujete roli imaginárního „já“, které se ztotožňuje s tělem, které tráví přijímanou potravu, a jež se stává pyšný na tělo. Odečtěte ho a pochopíte, že je to Bůh, jenž svou vlastní silou Máji sestoupil do těla a vykonává všechny činnosti a přijímá jejich plody. Vy jste nic, a ten, kdo něco koná, je výhradně Bůh. Ten, kdo toto realizoval, ať mluví cokoliv, je chválou Boha. Ten, kdo to pochopí, je dokonalý, a ten, kdo je zcela vděčný Satguruovi, jenž mu udělil Poznání Brahman, má obrovskou moc.

Řekl jsem nyní vše, co mělo být řečeno. Kam až sahá vaše světlo inteligence, takové bude vaše pochopení. Nenechte to být tak, že zatímco já vám říkám jedno, vy činíte něco zcela odlišného, viz následující příklad – víko žumpy je zakryto, a vám je řečeno, abyste ho neotevíral, ale vy, domnívaje se, že je tam ukryto něco vzácného, víko otevřete. Nečiňte tak prosím. Mějte víru v radu, kterou vám dal Satguru. Měli byste být velmi opatrní a zůstávat opodál od podvodníků a pseudoučitelů. Někteří se vzdají sádhany proto, že jistí členové komunity říkají něco proti duchovní praxi a přesvědčení hledajícího. Měli byste se ptát sami – zachrání mne lidé z komunity před smrtí? Jaká je vaše víra, takový je výsledek. Každému bude náležitě naděleno podle jeho předpokladů. To, co je dobré pro vás, nemusí být vhodné pro ostatní. Duchovní praxe a Oddanost přináší bdělost, slávu, úspěch a vliv na druhé.

Mějte pevné přesvědčení, že jste Nejvyšší „Já“, Paramátman.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » sob 21. pro 2024 9:24:19



127. Plody štěstí a radosti

Všechna těla a celý svět nejsou nic než naše vlastní Existence.

Ten, kdo má takovéto úplné pochopení, získává veškerá potěšení a radost tohoto světa.


Pán Krišna řekl: „Ten, kdo si je vědom, že vše v tomto světě je on sám, je Inkarnací Boha. Já jsem ve všech bytostech a všechny bytosti jsou mou vlastní skutečnou existencí.“ Skutečným Bohem je Ten, kdo má přesvědčení, že všechny bytosti jsou „Jím Samotným“. On je „Já“, znalec a režisér všeho existujícího. Svět je představa, koncept. Pokud je vaše představa, váš koncept či pocit takový, že vy jste světem, pak jste Brahman. Úspěch, sláva a vliv, poznání a bezžádostivost jsou bohatstvím Boha. Tento svět neboli vesmír se nazývá „Nezměrnou formou Brahman“ neboli Saguna Brahman. Tělo Džňánina je tak rozlehlé, jako vesmír. Hrubý Fyzický Vesmír (Virata), Jemný Vesmír konceptů a prán atd. (Hiranjagarbha), Kauzální tělo Vesmíru (Avijakrit), a Vědomé Tělo Vesmíru (Super-kauzální Tělo neboli Mula Prakriti či Mula Mája), jsou čtyři těla Džňánina. Celý vesmír je jeho tělem a tento viditelný svět je částí jeho těla. Pět objektů smyslů jsou v jeho těle. Toto Jeho rozlehlé tělo má ruce, nohy atd. a jen co zkonzumuje svými ústy potravu, dává energii všem smyslovým orgánům a různým částem těla. Vše, co Džňánin jí, přijímá Bůh. Ten, kdo toto realizuje, je Inkarnací Boha.

Poznání zde předložené promění individualitu, džívu, v Boha, Šivu. I žena může být právničkou poté, co absolvuje právnické vzdělání. Nicméně to, co je obsaženo zde, je Poznání Brahman.

S nevědomým hlupákem lze jednat jako s Bohem, ale je pravidlem, že Poznání Brahman by nemělo být uděleno jen tak někomu.

I Pán Šiva a ostatní Světci a Mudrci udržovali toto Poznání v tajnosti. Po nějaké době bylo uděleno těm, kteří toho byli hodni, kteří sloužili Guruovi; později byli potěšeni jistými dobrými a úctyhodnými lidmi a toto Poznání jim předali. Bylo to však uděleno pouze jednomu v každém věku (Juga). Zřídka zde byl někdo Plně Realizovaný. Nyní nastal čas, kdy jsem opětovně přišel učit toto Poznání. Třicet tři hostitelů Boha obsype květy toho, kdo učí toto Poznání druhé. Významnost tohoto Duchovního Poznání je rozpoznána pouze těmi učenými a Realizovanými. V současné době jsem plně vysvětlil tuto filosofii vám. Až do nynějška nebylo toto Poznání předáno tímto způsobem nikomu.


Světec Kabír kdysi řekl: „Džapa (opakování božího jména, mantra), vyčerpávající pokání a ostatní druhy rituálů či obětí nejsou nutné.“ Toto je skutečně pravda. [color=#FF0000]„Já“ je Světlo Slunce. Poznat Ho, je Jeho Uctíváním.[/color] ( poznámka: uctívání=nic nežádající láska)


Ten, kdo Zná, bude vítězný, kamkoliv půjde. Výstižným rčením je: „Učení mého Gurua přepisuje určený osud.“ Znamená to, že Guru je skutečně před Bohem v Jeho Velikosti. Ten, kdo toto říká, je vždy bez strachu, odvážný a vítězný. On je Všemocným Bohem v každé situaci, třebaže může dělat cokoliv za jakýchkoliv okolností, On není nic jiného, než Paramátman. Všechno pohodlí a štěstí v tomto světě jsou Mu k službám. Tímto způsobem je svět velkým obytným domem, který je postaven Jím, pro Jeho vlastní potěšení. Celý svět je Jeho Dům, Jeho vlastní zahrada. Je to je Jeho hřiště, ve smyslu, aby Ho zabavilo a rozveselilo.

Tak jako se krysy hojně vyskytují tam, kde je zrní, a tygr žere vše, ale nežere Slunce, podobně nikdo nedokáže vyrušit či obtěžovat bytost se Sebe-Poznáním v Jeho Místě. Realizovaná bytost (Džňánin) je vždy beze strachu, zatímco individualita je vždy plná obav, vyděšená a utrápená.

Stručně řečeno tam, kde je Bůh ve Své Úplnosti, tam je všude úspěch, sláva a hojnost. Nicméně každý nabude zkušenost na základě své víry. Když je realizováno Brahman, co dalšího je požadováno? Stejným způsobem, jako byl uctíván Pán Krišna, bude uctíván také Džňánin. Všechny Védy a Písma zcela zřetelně prohlašují, že kdekoliv je bytost, která má Poznání Brahman, tam se shromáždí všichni Bohové. Zcela odhoďte představu, že jste oddělená individualita. Buďte Úplností, buďte Brahman.

Má Požehnání náleží vám všem.

Nechť je vámi obdržena tato Božská Hojnost, tato Sláva a můžete se jí plně těšit.

Nikdy nezanechte služby svému Guruovi. Jeho Jméno v sobě obsahuje možnost dosažení. To vámi bude jistě zakušeno. Jedině Bůh stojí před vámi i za vámi. On je ve všech formách. Nyní vám díky tomuto Poznání nemůže nikdo nebo nic (jako např. planetární vlivy) způsobit obtíže. Nikdy nezanechávejte uctívání Saguna.

Když jste upevnění ve svém způsobu uctívání, vaše odhodlání nabude přirozeně na síle a budete říkat „Já jsem Bůh. Jaké nežádoucí věci si mě dovolují obtěžovat?“

Pokud jste si díky skutečné a pevné víře jisti Absolutním Brahman, pak září jen Skutečnost.

Kdo nenabídne této bytosti sladkost? Mému Drahému Oddanému nikdy nezanikne v ústech chuť sladkosti. Naopak, jestliže od Něj někdo obdrží požehnanou potravu, i jeho nemoc bude vyléčena. Proč ne?

Nejdůležitější je to, že principy Poznání nemohou být nikým zničeny. Džňánin je ctěn všemi a je pln Všech Sil. Musí zde být neochvějná víra „Já jsem Brahman“. Toto Poznání, toto přesvědčení, je nutné mnohokrát testovat a učinit ho velmi hlubokým a pevným. Všichni Světci a Já zůstáváme jako pozorovatel, kterého díky tomuto Sebe-Poznání považujete za Boha. My jsme zodpovědní za to, pokud následováním principů tohoto Poznání Brahman nedojde k realizaci. Ale komu jsme za to odpovědní? Těm, kdo mají víru ve slova Gurua a nebojí se smrti. Jsme zodpovědní těm, kteří se nikdy neobávají smrti a jsou nezlomní a odhodlaní. Zodpovídáme se těm, kteří jsou věrní, kteří považují učení Gurua za nesporné.

Nemáme žádnou zodpovědnost vůči těm, kdo jsou ateisti a nejsou oddaní. Nechť se jim daří. Avšak pokud ten, kdo je Opravdový Oddaný, nerealizuje Boha, pak my jsme za to zodpovědní.

Existuje příběh o Světci, který za svou svatyni (místo, kde prováděl uctívání) zvolil hrob osla. Ve vesnici žil jednou osel, a když umřel, Světec, aniž by to někdo postřehl, vykopal díru a pochoval do ní oslovo mrtvé tělo. Vybudoval zde pak hezkou svatyni a vztyčil krásný oltář. Dokonce dal hrobce i hezké jméno – Šrí Gadhawéšwara, což značí Oslí Bůh. Lidé sem začali přicházet s vírou ve svých srdcích a modlili se zde za vyplnění svých tužeb. Pomalu byly jejich prosby vyslyšeny a svatyně se stala významným poutním místem. Realizovaná bytost je zbavena všech trápení a pravidel. Ti, kdo realizovali Brahman, mají veškerou sílu a vše, co řeknou, se určitě přihodí. Na to, co činí, se nevztahují žádná omezení. Jsou nepřekonatelní. Tam, kde vkročí takováto bytost, sídlí osm duchovních sil. Když se Satguru, Skutečný Mistr, a opravdový žák setkají, mohou dosáhnout vše, co si přejí. Stejně tak, je-li Sebe-Poznání doprovázeno pravidelným Uctíváním formy Boha (Gurua), neexistují hranice, kam až může dosáhnout vaše sláva.

Toto učení je jako rozlévání Nektaru Nesmrtelnosti pouze těm, kteří následují duchovní život. Tato Realizace Brahman neopustí oddaného, i když ji nebude chtít. Ten, kdo znevažuje Uctívání formy Boha (Saguna), ve skutečnosti uráží Satgurua, a třebaže mohl dosáhnout Poznání Brahman, nebude mu nijak užitečné či nápomocné.

Jsou-li Uctívání (láska) a Poznání spolu, jaká je míra chvály, jež může být přisouzena takové bytosti? Jak může někdo popsat její velikost? Pero nedokáže psát o svých silách. Takto mocný je Syn Gurua (Guru-putra). Paramátman v osobě je Satguru a my jakožto Jeho oddaní žáci jsme se setkali v této Velkolepé Józe Poznání, kterou zakoušíme, a která je Sama-Existující bez počátku. „To“ musí být dosaženo.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pát 20. pro 2024 6:06:27



126. Milost Gurua

Jakmile jste realizovali, že jste za atributy, gunami, jste „Já“. Intelekt lze přirovnat k savému papíru (pijáku). Stejně jako piják nasaje vše, čeho se dotkne, tak i intelekt pojme to, s čím přijde do kontaktu. Měli byste dát intelektu to, co opravdu chcete. Intelekt funguje v oblasti, do níž vstoupí. Proto by měl být zaměstnán příběhy Světců a Inkarnacemi Boha a ostatními duchovními náměty. Znakem Paramátman je, že by intelekt neměl být zaplněn nějakými objekty. Měl by být zcela volný, bez jakéhokoliv objektu. Oddanost ke Guruovi je důležitá.

Cítit lásku nebo spřízněnost s někým je znakem Paramátman. Vzdávat úctu všem je znakem Paramátman. Je-li učitel proškolený, potom i žák bude časem takový. Podobně, jen když je Guru naprosto zkušený, bude i žák zcela znalý. Není potřeba zmiňovat se o tom, že by měl být žák naprosto věrný, bezžádostivý a loajální ke Guruovi. Bez víry v Gurua nelze bezforemné uchopit.

Znaky pochopení bezforemného jsou následující – apatický postoj vůči světskému životu, nezaujatý postoj ke svým příbuzným a přesvědčení, že „Já jsem Syn mého Gurua a můj Guru je můj Bůh.“ Ten, kdo je o tomto přesvědčen, realizuje Brahman.

Proč je nezbytné opakovat, že víra v Gurua je nejdůležitějším znakem Pravé Realizace? Přemoudřelým bude nazván ten, kdo říká „Jsem zajedno s Brahman. Nemám potřebu být oddaný osobě Gurua či Boha“. Ten, kdo takto smýšlí, se v zásadě mýlí. Ztratil jak světský, tak duchovní život. Pro dobrého žáka, který je moudrý a znalý, není v duchovním životě nic důležitějšího než Guru. Rodinný typ muže uctívá pouze svou ženu. Miluje ji. Dobrý žák miluje svého Gurua. Chování věřícího člověka, který žije duchovním životem, se od světských lidí liší. Říká: „Jestliže bude můj život po Sebe-Realizaci zachován, budu nadále pokračovat v uctívání svého Gurua. Jinak bude lepší, když zemřu.“ Tento žák dosáhne Nejvyššího Poznání a zaručeně realizuje Brahman. Měli byste pravidelně provádět zpěv bhadžanů a dodržovat zaběhlý řád. Nebuďte zahanbeni, uctíváte-li někoho většího než sebe sama, a nezanedbávejte své povinnosti. Ten, kdo nemá žádnou Oddanost, nezíská Nejvyšší Poznání, a ten, kdo nemá Poznání, nemá Guruovo Požehnání. Máte-li Požehnání Gurua, i hlína se promění ve Zlato, a pokud toto Požehnání nemáte, Zlato se přemění v hlínu.

Existuje názorný příběh o tom, co se stane, když někdo nemá Guruovo Požehnání. Poté, co oddaný vykonal náležitou službu Guruovi, vydal se do světa. Během svých cest navštívil různé země. Kamkoliv přišel, dostalo se mu velkolepého přijetí. V tu dobu se jeho sláva donesla až do královského paláce, a doslechli se o něm hlavní správce i král. Setkali se s žákem a s velkou slávou ho pozvali do paláce. Zakrátko se žákova sláva rozšířila široko daleko. Doslechl se o něm i Guru a vydal se do paláce, aby se před žákem a před celým shromážděním ukázal. Žák zde seděl a byl opojen chválou na sebe. Náhle spatřil svého Gurua, ale kvůli nafoukanosti, kterou mu sláva způsobila, nevstal a ani se Mu nepoklonil. Guru to vše pozoroval, pousmál se a z paláce se vytratil. Ani poté se tím však žák nezabýval. Vzhledem k tomu, že ho král tolikrát vyznamenal, žák mu projevil úctu a ověnčil ho. Jen co si král věnec nasadil na krk, celé jeho tělo se rozpálilo. Král prosil žáka, aby mu nějak ulevil, ale nic navzdory veškerému žákovu úsilí nepomáhalo. Král ho vyhodil z královské haly, a jakmile se o celé této nehodě dozvěděli ostatní, žáka ze země vyhnali. Veškerá jeho síla a sláva byla pryč. Kvůli získanému jménu a slávě urazil svého Gurua. Zahodil svou oddanost ke Guruovi a stal se pyšný na své tělo.

Nikdy byste neměli zanechat Oddanost ke Guruovi, ať se děje cokoliv. Získáte-li uznání, měli byste ho odevzdat Guruovi. Existuje příběh, který ilustruje pocit „Já“ ve všech bytostech. Oddaný Gurua jednou udeřil krále střevícem. V tu chvíli vypadl z královských šatů mrtvý had, který se skrýval uvnitř, a život krále byl zachráněn. Oddaný Gurua byl pak uctíván a král se stal jeho následovníkem. V království existoval jeden člověk, který se tomuto oddanému postavil, a byl proto potrestán. Pointa tohoto příběhu je v tom, že dokud Guru vše plně podporuje, žák nemusí mít důvod pro jakýkoliv strach. Nicméně pokud vás Guru nepodporuje, nikdo pak nedokáže říct, jaká neštěstí se na vás mohou snést. Díky požehnání Gurua byl žák v příběhu úspěšný a zvítězil. V eposu Rámajána dobily opice Šrí Lanku, ale díky čí milosti, díky čí síle? Samozřejmě bylo to díky síle Boha, Šrí Rámy. Taková je velikost požehnání Gurua. Síla požehnání je obrovská. Pro člověka požehnaného Guruem není obtížné dostat se za tento oceán světa. Guru je dárcem Božské Síly, díky které je vše, včetně hříchu a zásluhy, spáleno a proměněno na popel. Lidé, kteří věčně pochybují, nezískají nebeský příbytek či osvobození. Pravda je taková, že ten, kdo dosáhne Sebe-Poznání, nepostrádá ani trochu víry. Ve skutečnosti jeho víra den za dnem sílí. Opravdový oddaný je ten, kdo jen co si vzpomene na Gurua, naplní se mu oči něhou. Člověk musí vzdát úctu i jen vánku, který pochází z místa, kde žil Guru. I psu významné osobnosti je vzdávána úcta. Podobně i psi v Guruově domě musí být všemi uctíváni.

Veškerá vaše sláva, úspěch a vliv na ostatní závisí na vaší Oddanosti. Nic se nevyrovná tomu, když je součástí duchovní praxe Bezžádostivá Oddanost. Oddanost s touhou je Oddanost, která je prováděna s určitým záměrem v mysli. Slíbit Bohu nějaké oběti výměnou za jistý prospěch je Oddanost s touhou. Bezžádostivá Oddanost znamená být oddaným jedině za účelem dosažení Brahman. Co je to skutečná moc, pravá síla v tomto světě? Ten, kdo nic nechce, je tím největším a nejsilnějším. Ti, kdo chtějí a prahnou po síle, nejsou nic jiného než žebráci. Ten, kdo si ničeho nežádá, je dárcem pro všechny. Duchovní síly a bohatství jsou jeho sluhy. Takováto „Nesobecká Oddanost“ není možná, aniž by byl hledající dostatečně silný. Pokud si oddaný Gurua myslí, že mít mnoho peněz je znakem požehnání Gurua, je pořád otrokem iluze. Velký je ten, kdo soudí hodnotu Gurua podle toho, zda on sám nabyl Sebe-Poznání. Ostatní soudí Gurua podle toho, zdali oddaný jeho požehnáním zbohatnul či se stal slavným. Pokud ne, řeknou, že Guru nemá žádné síly. Lidé, kteří takto smýšlejí, jsou spoutáni iluzí. Jejich myšlení je pouze tohoto druhu. Nesobecký oddaný nemá rád sobeckou oddanost. Oddaní Boha Hariho (Višnua) se netěší sobecké oddanosti. Nesobeckou Oddaností je prokázáno, že oddaný je Prabhu, Samotný Bůh. A právě kvůli Sobecké touze je usvědčeno, že jste ubohým žebrákem. Díky Nesobecké Oddanosti jste schopni mít veškeru Slávu a Nesmrtelnost, která je Boží.

Pokud je zde Realizace Brahman, veškerá sláva je v tom. Tak proč bychom se měli stát žebráky? Syn Gurua (Guru-putra) má Nesobeckou Oddanost a je zajedno s Guruem, zatímco ostatní něco požadují a jen vykonávají službu. Služba je služba a vlastnictví je vlastnictví. Staňte se rovni Guruovi na základě Oddanosti ke Guruovi a neprahněte po malichernostech. Neměli byste praktikovat sobeckou oddanost. Pouze tu Nesobeckou. Meditujte na Gurua a na to, jak nejlépe mu sloužit. Meditace na Gurua by měla být uskutečňována s myšlenkou, že Guru je Paramátman, Nejvyšší „Já“, Velký Bůh.

Měli byste neustále přebývat v Klidu (Blaženosti) Poznání Brahman (Brahman Vidja).

V důsledku považování sebe sama za Brahman, bychom měli být zbaveni všech obav. Vy mně uctíváte a dáváte mi různé věci, ale namísto toho byste měli nabídnout toto vše mému Guruovi. Když tak učiníte, budu šťastný. Chcete-li mi nabídnout jídlo, měli byste se držet principů chování v Oddanosti podle přístupu, jenž jsem vám vysvětlil. Dělat to značí krmit mně, dávat mi oběd. Ti, kdo nenásledují principy, nechávají mně hladového. Já si neustále pamatuji ty, kteří následují tato mnou stanovená pravidla. Pokud budete pamatovat vy na mě, Já na vás rovněž. Budete-li si mě připomínat, to samo značí mé připomínání si vás. „Ten, kdo slouží Guruovi, získá plody.“

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » čtv 19. pro 2024 5:21:55



125. Boží inkarnace

Ten, kdo si je jist, že je Brahman, nabývá sílu. Nejdříve ze všeho musíte usmrtit samotnou smrt. Po zhynutí smrti jste si jisti tím, co zůstává. Slovo smrt se sebou nese „čas“, a se smrtí končí rovněž slovo čas, a vy zůstáváte bez aspektu času. Chvíle v období máji je srovnatelná s mnoha věky. Považujte celé trvání čtyř věků (jug) za jeden cyklus. Mnoho takových cyklů uvnitř cyklů se objevuje a mizí v jednom momentu máji. Nicméně v Brahman neexistuje žádný čas ani na chvíli. Čas říká: „Pojídám jogíny, kteří opakují džapu (mantru), a ty, kteří provádějí duchovní praxi, avšak Bytost se Sebe-Poznáním jde před, využívajíc mne jako nášlapný kámen.“ Objekty a prostor, v němž se objekty objevují, by měly být považovány za ženu a děti času. Čas říká: „Nemohu si podrobit Realizované Bytosti, jelikož mi nepřikládají žádnou hodnotu.“ Podobá se to santalové pastě, jíž se potírá čelo. Můžete si ji utřít nebo nikoli, ale po nějaké době je stejně setřena, tudíž se dotyčný nestará, jestli ji tam má nebo ne. Podobné je to pro Džňánina; zkušenost času zde může nebo nemusí být, nijak se tím neznepokojuje. Jeden moment času je srovnatelný se zábleskem celého vesmíru. Je-li tato chvíle vymazána, celý rozlehlý vesmír zaniká s ní. Džňánin zůstává stabilní ve Své Existenci. Je to čas, který dělá práci veškerého stvoření, stejně jako ničení. Je to práce času, že se plod vyvíjí v děloze.

V čase je získáno vše. Vše toto je velikostí času. Je uměním času, že je zde stvoření, existence a zánik. Je to jeho síla. Čas pouze zvyšuje expanzi světa, ale Syn Gurua překročí jeho hlavu a dostane se za něj. Jedním krokem přemůže čas, dalším se stane nesmrtelným, třetím ovládne sílu, čtvrtým krokem se stává volným, pátým neduálním a šestým krokem se stává Úplnou Celistvostí. Ten, kdo realizuje Brahman, není tělem, On je Celý Vesmír. Poznejte, že Kořen „Já“ Vesmíru je Semenem „Já“, což je „Vajíčko Vesmíru“. Toto „Já“ je tak nepatrné, jako špetka prachu nebo jako atom. V něm je obsažen tento Rozlehlý Vesmír. V něm jsou všechny atributy jako původní, přirozené a univerzální s nekonečným počtem kvalit. Nicméně Realizovaná Bytost je mimo to. Ten, kdo zná atom atomů, je obdařen Sebe-Realizací. Toto je popsáno v 15. kapitole knihy Eknáth Bhagwat. Ten, kdo zůstává v tichosti, chápaje, že toto vše je úplné a celistvé (Brahman), získává veškerou sílu.

Nesoustřeďte se na duchovní síly, protože tím ztratíte stav Brahman. Získat duchovní síly je jako neoprávněné uznání, které způsobuje překážku na cestě k Sebe-Realizaci. Ten, kdo usiluje o duchovní síly, ztrácí stav Brahman. Díky duchovním silám nabýváte uznání, slávu a aplaus, avšak vědomí je tím překryto určitou vrstvou, přehozem pýchy, povýšeností z poznání, a hledající tím pádem nemůže mít sílu strhnout tuto vrstvu (přehoz) z Brahman. Hledající, který je přitahován k nějakému extatickému zážitku, jenž je ve srovnání se Sebe-realizací něčím nepatrným, ztrácí Realizaci „Já“. Jestli pak bylo někdy zakoušeno, že Brahman přišlo či odešlo bez ohledu na to, co dalšího se může či nemusí stát? Ne, to se nikdy nemůže přihodit. Bude toto „Skutečné To“ vůbec někdy zničeno? Proč o tom pochybujete a vzdalujete se od skutečnosti? Proč máte obavy z veřejného mínění a považujete svou sílu za nedostatečnou, a tudíž ztrácíte víru ve svou vlastní sílu? Nikdy nedovolte, aby bylo narušeno vaše spočívání v ústraní. Ústraní zde značí mít pevné rozhodnutí. Narušit je znamená upadnout do duality. Udržovat pevné spočívání v ústraní značí být vždy v samotě našeho vlastního Bytí. To se nazývá ústraní, Být Jedním, Samojediným. To, co se nenechá vyrušit, je Samojedinost.

Existuje příběh, ve kterém, třebaže se hledající stal Synem Gurua, neměl žádnou jistotu a přesvědčení o svých silách uvnitř. Nemohl nic dělat, a tak se modlil k Bohyni, Božské Matce, a nabízel jí oběti. Bohyně byla potěšena a udělila mu to, co chtěl. Ale tím se stal malý a bezmocný. Třeba někdo může mít zvláštní schopnosti jako médium napojené na nějaké božstvo, ale jestliže toto božstvo oddaný uctívá či respektuje, a může se jednat i o Syna Gurua, stane se tento oddaný zcela malým a nedůležitým. Jeho Samojedinost je vyrušena. Jeho stabilita je oslabena. Bytost, která má Sebe-Poznání, nebude nikdy uctívat žádné božstvo, které ovládá médium. „Já“ je Skutečný Bůh a vše se děje jedině díky Jeho Síle. Džňánin by nikdy neztratil víru v „Já“.

Pokud po Realizaci „Já“ někoho napadne, že bude uctívat ostatní bohy, pak se stává tím nejnešťastnějším chudákem, a nikdy nebude osvobozen. Vaše víra by měla být natolik silná, že by neměla být vyrušena dokonce ani v okamžiku smrti. Měla by zde být důvěra ať už v Boha, nebo v Gurua. Měli byste mít dostatek víry říci: „Můj Guru je Tím Nejvyšším a On dělá vše.“ Anebo byste měli mít za to, že vy sami jste Paramátman. Oddanost ke „Guruovi ve formě“, v těle, je opravdová služba Guruovi. Tato Oddanost by neměla být opomíjena ani pokud víte, že Bůh je bezforemný a je za podobami či atributy. Sebe-Realizace je možná jen u Opravdových Oddaných. „Síla Poznání“ roste u toho, jehož víra ve službu Guruovi narůstá. Menší víra značí menší Oddanost – to je znak pádu (vzdálení se) od ovoce Sebe-Poznání. Nedostatek víry je škodlivým zamořením Oddanosti. Musíte tedy setrvat velmi intenzivně bdělí. Ten, kdo ztratil Oddanost ke Guruovi, je pošetilý. A třebaže má i „světské poznání“, je odsouzen k záhubě kvůli egoistické pýše. Ten, kdo zanechá Oddanost k ztělesněnému Bohu, je vskutku neúspěšný. Nikdy byste ji neměli zanechat. Oddanost je zúrodňovatelem Poznání. Je potravou, jež vyživuje Poznání. Je to jen díky Oddanosti, že Poznání postupně narůstá. Požehnaný ať je ten, kdo pokračuje ve službě Guruovi i po dosažení Sebe-Poznání. On je Paramátman. Sádhana by měla být posilována, a to není možné bez Oddanosti. Existuje příběh o lichváři, který udělal v době, kdy mu zahynul buvol, něco zvláštního. Do rohu zvířete vložil nějaké zlato, a pak tento roh za městem zahodil. Po roce mu někdo tento roh se zlatem uvnitř donesl zpět. To znamená, že každý dostane to, co mu je určeno. Víra je tou nejdůležitější věcí. Oddanost ke Guruovi a Jeho Požehnání jsou „Leskem Poznání“. Avšak ten, kdo přestane být oddaným, se stane neúspěšný, třebaže je i plný Poznání. My jsme obdrželi požehnání od Samartha Bhausaheba Maharadže. Řekl nám: „Naplním všechny potřeby těch, kdo jsou Mými Oddanými, a kdo se účastní saptahu (víkend věnovaný zpívání oddaných písní a promluvám). Já jsem jejich podporou. Nabízím jim svou pomoc.“ Ten, kdo dosáhne poznání a získá zkušenost, a přesto nepraktikuje Oddanost, je nešťastný, líný a neúspěšný. Ať je jakkoli významný, není větší než jeho Guru, není bohatší než jeho Guru.

Prosím nenechte se uvést v omyl kvůli okolnostem iluze. Nebuďte pyšní kvůli tomu, že jste lepší než ostatní, ani se nestrachujte kvůli špatným podmínkám. Udržujte Oddanost ke Guruovi silnou a vaši víru a odvahu nehybnou. Pamatujte si, že Světec Tukaram věnoval své modlitby každodenní Oddanosti a zpíval bhadžany. Opakuji, že úspěch, sláva a vliv bytosti, která je oddaná Guruovi nebo Bohu, se rozrůstá. Někteří ji nazvou Bohem, jiní Avatárem, Inkarnací Boha, další „Významným Oddaným“. Ona je vskutku Boží Inkarnací.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » stř 18. pro 2024 6:59:05



Naprosté přesvědčení v Já

Vše je vskutku nic, než Brahman. Jméno a forma jsou falešné. Všechna stvoření, jež jsou viditelná, umírají a stávají se součástí země. Vítr pohltí každou částečku země. To, co vane, je vítr, a chlad větru je vodou. Horkost větru je světlem a silný vítr je hmotou neboli zemí. Všechny lidské bytosti a zvířata jedí potravu různých druhů, ale nakonec všichni umřou. Stanou se zajedno s větrem. Jakmile voda zamrzne, stane se pevnou. Pojem „Prithvi“ značí vrátit se. V marátí existuje sloveso „Paratavi“, které znamená „vrátit se zpět“. „Parat“ vyjadřuje „vrátit se zpět do své původní pozice“. Takže když se všechny elementy stanou jedním, je tu pouze Životní energie, Čajtanja. Země se na oběžné dráze kolem Slunce točí vysokou rychlostí. Na zemi se nehýbe nic tak rychle, jako země samotná. Naše tělo je vytvořeno z pěti elementů, které nejsou ničím jiným než Čajtanjou. Tělo vyžaduje potravu, vodu, vzduch, aby mělo dostatek energie. Jelikož je naše tělo částí země, požaduje část země ke své výživě. Pět elementů a jedno „Já“ tvoří skupinu šesti, je tu však sedmé, které svědčí o falešnosti všech těchto šesti.

Šrí Šankara (Šankaračárja) během promluvy o Védantě řekl: „Ten, kdo tvrdí, že Mája je skutečná, je hlupák.“ Mája sama o sobě znamená: „Nic zde není.“ Tak jako jsou falešné hry, které si děti hrají se svými hračkami, stejně taková je též teorie o tom, že Mája je skutečná. Rovněž takzvaně „skuteční“ jsou i ti, kteří se o tom všem dohadují. Ti, kdo si libují ve slovních argumentech o Iluzi, jsou stejně tak skuteční, jako je Mája sama. Iluze a chtivost jsou si podobné. Tak jako se viditelný kus jídla stane neviditelným poté, co ho sníte, scenérie, která je viděna, se stává neviditelnou v procesu pochopení. Jezení a ti, kdo jedí, vidění a ti, kdo vidí, to všechno je falešné. Argument a argumentující jsou oba falešní. Koncepty Jednoty a Mnohosti jsou falešné. „Jeden“ a „mnoho“ jsou falešní. Je tu jen Jedno Jediné bez druhého. Jedině Jedno Jediné je Úplnou, Celistvou Existencí. Není v ní Nic dalšího. Není to možné. Pak jak může být to, co je úplné a celistvé, falešné? Naslouchejte pozorně. Je-li pochopeno, že tu nic dalšího není, a že je zde pouze Jedno Jediné, nejste vy rovněž Toto Brahman? Vše je obsaženo ve vaší celistvosti, jediném jedinečném Brahman, ale dokonce i slovo Brahman je vypuštěno. Toto není žádná poezie. Není zde žádná hra představivosti. Tato imaginární individualita, která je falešná, zde neexistuje. Protože my nejsme, rovněž zde není to druhé, „další“.

Hliněný hrnec zjistil, čím je, a poznal, že je jen součástí země, a nikoli hrncem. Potom byl osvobozen od obav. Podobně ti, kdo mají povědomí o Celistvém Brahman, začnou zjišťovat, co jsou, a dojdou k pochopení, že zde není nic, než Bůh. Fyzická těla vytvořená z kostí a svalů jsou příbytky Boha, „Pána Světa,“ Nárájany. Kde je Bůh? Vy sami jste Bůh. Držet se nesprávného konceptu je chyba, a mít pochybnost je rovněž chyba. Představovat si namísto Skutečnosti něco jiného je chybný koncept. Když jste Bůh, Nárájana, pak považovat se za člověka „Nara“, je chybným konceptem. Nárájana je bezpočáteční. Nazýváte-li Ho člověkem, potom to je špatný koncept, který byste měli odhodit.

A co je to pochybnost? Pochybnost se v sanskrtu nazývá Asambhavana. Když řeknete „Já jsem jen člověk“ poté, kdy vám někdo sdělí „Ty jsi Bůh“, pak toto se nazývá pochybnost. Pochybovat o tom, říkaje „Jak je to možné?“, je Asambhavana neboli pochybnost o Pravdě. Je-li viděn obraz moře namalovaný na zdi, jaká bude zeď? Může zde být mnoho obrazů, ale vědět, že jsou ve skutečnosti výhradně jednou věcí, a to zdí, je poznáním. Nevědomost je největší z hříchů. Vybrat si stranu nevědomosti je největší utrpení, avšak rozpoznat Nevědomost je největší štěstí. Říci, že Iluze je skutečná, je hřích. Poznat, že „Vše je Brahman“, je největší ctnost. Poznat, že „Toto vše je ve své podstatě Brahman, Bůh“ a prohlašovat to, je říkáním Pravdy. Tvrzení, že tento svět je skutečný, je nepravdivé. Pán Krišna říkal Pravdu, když tvrdil: „Vše toto jsem „Já“, a vše toto je Brahman.“ I když možná nepřijmete Pravdu dnes, nakonec budete říkat Pravdu.

Dejme tomu, že podle světských norem nebylo to, co říkal Pán Krišna pravdivé, ale v Jeho mysli neexistovala žádná dualita „Pravdy“ či „Nepravdy“. Měl by být hříšníkem? Například, není příběh o svatbě Hanumána falešný? Ten, kdo mluví pod přísahou, ale jehož tvrzení je založeno na chybném konceptu myšlení, že iluzorní jev je skutečný, činí falešné prohlášení. Ten, kdo mluví Pravdu, je ten, kdo považuje celý tento jev světa za neskutečný. A tvrdit cokoliv opačně je falešné. Říká se, že Měsíc pije mléko z měsíčního svitu. Tvrdí se, že je to viděno slepcem, hluchý přísahá, že slyšel zvuk srkání mléka a chromý na to místo kráčí. Podobně jako jsou falešná všechna prohlášení lháře, tak je falešná i promluva toho, kdo říká, že Mája je skutečná. Jste-li přesvědčeni o Brahman, jedině pak budete silní na Cestě za Poznáním. Pokud se ptáte, kdo má Skutečné Poznání, vězte, že je to ten, kdo si je jist o sobě samém jakožto Brahman, a je to ten, kdo je Velkým Jogínem, zcela Realizovanou Bytostí. Podle světských norem může být hříšník a nevědomec, ale on realizoval, že „Vše je Brahman“, a tudíž On je s Brahman zajedno. Veřejné mínění není důležité. Je to naše vlastní realizace Pravdy, jež je důležitá. „Realizovaná Bytost“ nabývá síly Boha. Vše, co vyřkne, je prokázanou Pravdou.

Kdo je ten, jenž je považován za nevyvinutého? Ten, kdo má nějaké pochybnosti, je nevyvinutý. Ten, kdo nemá žádné pochybnosti, se stal Brahman. Ten, jehož pochybnosti zmizely, má vyrovnanost. Jaká je jeho zkušenost a jaké je jeho přesvědčení? On ví a cítí jednotu se všemi věcmi. On ví, že každý a vše je totožné s ním samotným, bez sebemenšího rozdílu. Toto se nazývá vyrovnaností (klidem). Ti, kdo skutečně pochopili, že vše je Celistvé Brahman, nemají potřebu ptát se, zdali jsou Brahman či nikoli, nebo zda je jejich stav nevyzrálý nebo zralý. Osel nemá potřebu říkat, že je osel. Ten, kdo tvrdí, že někdo druhý je nevyzrálý, je sám nevyspělý. Ten, kdo toto doopravdy ví, by měl být považován za požehnaného od Gurua. Přesto, co to znamená „Guruovo Požehnání“?

Pochopit, že „Ty jsi To“, je požehnáním Gurua. Ptáte-li se, jak dlouhý je ocas Hanumána, odpovědí je, že je tak dlouhý, jak velká je vaše pochybnost. Kdybyste odhodili všechny pochybnosti ve chvíli, co jste navštívili Gurua, stali byste se bez prodlení Brahman.

Pochopení sebe sama jakožto Brahman se nazývá „Duchovní Poznání“ neboli Brahma Vidja. Jakmile toto skutečně víte, dosáhli jste moudrosti, která je nesmírně důležitá. Povězte mi, co je podstatnější? Jsou důležité všechny viditelné objekty a pobavení se z nich, anebo je důležité věčné Poznání Brahman, Brahma Vidja? Jedině chyba pochybnosti by měla odejít. Jakmile jste se stali Brahman, Guruova rada je plodná a je zde síla Realizace toho, že jste Bůh. Nicméně naslouchejte pozorně! Tato síla nenáleží lidské bytosti. Je to Brahman, jež je mocný. Je to Brahman, kdo je znalcem a vlastníkem této síly, a je to díky jeho síle, že Brahman je nedotčeno.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » úte 17. pro 2024 7:50:42



123. Světci jsou inkarnacemi Boha

Síla těch, kdo byli skutečnými inkarnacemi Boha, není oslabena dokonce ani po smrti jejich těla. Vracejí se kvůli tomu? Nikoli. Takto to není. Oni byli zcela osvobozeni, přesto lidé díky jejich síle nabývají na místech, které světci navštívili, nebo tam, kde opustili tělo (mahásamádhí), stále božské zkušenosti. Nicméně to ale neznamená, že se vrátili zpět na svět. Dokonce, i když byli tito Světci naživu ve svém těle, děly se zázraky.

Nicméně je důležité poznamenat, že Světec se nenechává do těchto zázraků vtáhnout. Lidé nabývají zkušenosti podle své víry či přesvědčení. Je pravda, že Bůh pomáhá věrnému oddanému. Bůh je někdy dokonce spatřen i ve snu. Podobně se ve snech objevuje i mnoho věcí a nespočet zvířat. Vidíte-li ve snu vlak, bude si toho vlak vědom? Rozhodne se vlak vstoupit do vašeho snu? Ne, takto to vůbec není. Ve snu se může objevit jakákoliv osoba či věc. Tato osoba či předmět si nejsou vědomi, že vstoupili do něčího snu. Nicméně moudří, kteří tyto věci znají, nám říkají, že dochází k zvláštním událostem dokonce i po smrti některých Světců. Proč se tyto věci dějí? Protože Světci získali velké zásluhy, a tím, že poznali Boha, se stali Bohem. Kdokoliv jim v ryzí víře nabízí Oddanost, může nabýt zkušenosti dle své víry. V tomto případě pochybnost zmizela, a proto musíte mít důvěru v „Jednu Jedinou Věc“. Jakmile máte pevné přesvědčení, že jste Skutečné Bytí, pak vaše síla narůstá. Lidé nabízejí Oddanost tomu, kdo dosáhl „Nepřetržitého Sjednocení s Vesmírem“ a mohou zakoušet mnoho zázraků.

Díky narůstající zkušenosti a pevnému přesvědčení byste si měli být vědomi, že jste Brahman. „Já jsem Brahman“ (Ahambrahmasmi) je Největší Pravda.

Jestliže vše je Brahman, proč potom vy nejste Brahman? Pokud je vše Bůh, nejste vy také Bůh?

Jestliže kdokoliv řekne vaše (Boží) jméno, budou jeho problémy vyřešeny. Tudíž nemáte zapotřebí nic dělat. Nepohrávejte si s představivostí. Každý nabude výsledky podle své víry a přesvědčení. O co se musíte strachovat?

Ten, kdo si ničeho nežádá, obdrží perly, ale ten, kdo má touhy, nezíská nic. Sílu nemůže nabýt ten, kdo žebrá. Avšak ten, kdo říká: „Nic nechci“, získá všechny síly, i když si je nežádal. Ti, kdo nejsou oddanými, si přejí mít síly, zatímco oddaný nikoliv, jelikož dosáhl naplnění života. Stáváte se Světcem, abyste vyléčili někoho z horečky? Opravdu se staráte o svět? Stali jste se Světcem, abyste navýšili majetek či (počty) dětí druhých? Získáte-li věčný život, „Já“ nic neztratím! Proč bych se měl obávat, pokud se stanete velmi bohatými?

Měli byste se snažit udržovat a nadále rozvíjet pocit, že jste Brahman. Nenechte vaši „Osamělost“ vyrušit. Dejme tomu, že nebylo dosaženo toužených výsledků, není to rovněž Brahman?

Vše, co vaše mysl říká, je chybné. Vše viděné a také to, co bude viděno, je falešné. Síla toho, kdo má naprostou víru v „Já“, se stává velmi mocnou. Musíte mít nehybnou víru v Gurua a v Boha. To znamená, že byste měli věřit, že jste Brahman, nebo alespoň musíte mít víru ve svého Gurua.

Není-li zde víra, vše je zbytečné.

Dokonce, i když dosáhnete poznání Bezforemného Boha, neměli byste upustit od praktikování meditace a uctívání ztělesněného Boha (Saguna Brahman). Přesněji řečeno, obojí by mělo být dále rozvíjeno, abychom poděkovali našemu Guruovi, který nám udělil Duchovní Poznání. Jinak zde bude stav mysli, ve kterém není ani Oddanost, ani Poznání. Bude tu jen pýcha na „poznání“ či „duchovní úspěch“, a kvůli této pýše je zmařen skutečný vývoj. Opakování mantry (džapy) a meditace na učení, které jsme obdrželi od svého Gurua, by neměly ustat. Ten, kdo zanechá uctívání Boha s formou, se stane všude neúspěšným. Dokud se neodvděčíte (službou a uctíváním) Guruovi, vaše poznání je neplodné.

Poznání Brahman nepřináší štěstí tomu, kdo se vzdá Oddanosti ke Guruovi.


Satguru velmi laskavě uděluje Sebe-Poznání a Sílu tomu, kdo se stane Jeho Oddaným. Ten, kdo zanechá tuto Oddanost, tak dokonce i když může mít Sebe-Poznání, stává se neúspěšný.

Světec Kanva musel být půl dne nedotknutelným (nejnižší kasta) a dalšího půl dne Brahmínem (nejvyšší kasta), protože obdržel Božské Poznání od svého Gurua podvodně. Jiných druhů poznání lze dosáhnout zaplacením nějakých poplatků, ale Sebe-Poznání je dáno Guruem zcela zdarma. Tudíž byste neměli přestávat s Oddaností ke Guruovi.

Oddanost je poplatek, jenž vás osvobozuje od závazku vůči Němu. Zkušenosti budete mít podle své víry, ale Satguru se o to vše nestará. On je dokonalý, bez poskvrny. Každý obdrží ovoce dle své víry. Oddaný Satgurua bude zajisté úspěšný. Zpěv oddaných písní (bhadžanů) a instrukce vaší školy (tradice Sampradája) musí být následovány. Oddanost k Satguruovi je nabídka Bohu. Máte-li Oddanost, obdržíte také jídlo. Necháte-li Boha o hladu tím, že budete zanedbávat Oddanost, nezískáte konečné ovoce. Popravdě vůbec nezáleží na tom, zda se zapomenete najíst, ale nikdy se nevzdejte Oddanosti. Nepotkáte nikoho, kdo by vám řekl, abyste zpíval ve chvále Boha, či Gurua. Ale kráčíte-li hladoví, mnozí vás budou žádat, abyste si vzali nějaké jídlo. Ten, kdo zpívá bhadžany, nezapomíná na meditaci a rozhodně si připomíná svého Gurua. Ten, kdo prokazuje službu Guruovi dnem i nocí, zajisté potká Paramátman. Toto je síla přesvědčení.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pon 16. pro 2024 5:29:32



122. Demarkační linie

Brahmín měl jednou velmi zlý sen, ve kterém se mu zdálo, že je z kasty nedotknutelných. Začal se stýkat s nádeníky a dělat všechny možné práce náležející této kastě. Poté, co zakusil mnoho těžkostí, byl natolik znechucen, že se vydal za Satguruem. Ten ho probudil. Brahmín pak řekl: „Jaký to zázrak! Spal jsem a trpěl ve snu. Potom mne Satguru probudil!“ Brahmín trpěl jen kvůli iluzi. Džíva považuje tento snový svět za skutečný a trpí; Satguru ho probudí. Vy nejste mysl, intelekt či smyslové orgány. Slovo „moje“, které používáte, abyste řekli, že objekty jsou vaše, je pouhé slovní prohlášení. Vy jste svědek všeho. Vše, co je viděno, je dočasné, pomíjivé a zničitelné. Vše je zničitelné – mysl, intelekt, úplně všechno. Mysl a intelekt jsou „viděny“ vámi a spějí k zániku. Toto „vy“, které říká „toto je moje, tamto je moje“, je od všeho, co je viděno, oddělené. Kdo jste? Vy jste Čiré Poznání, Ryzí Vědomí bez jakékoliv poskvrny či vady. Vy jste „Já“, které si je vědomo snu, hlubokého spánku a bdělého stavu. Vy jste „To“, co říká „Já“ v těle. Velké prohlášení „Tat Vam Asi“ znamená „Ty jsi To“. „Ty jsi To“, co je odděleno od všeho, co je viditelné. Když zmizí všechna jména a slova, to, co zůstává, je On. „To“ je tím, co jste. „To“, které říká „Já“, jakmile jsou zanechány všechny prožitky, je konečné. Vy jste „To“, co zůstává. Pak „Toto“ říká: „Nic tu není“ a zůstává tiše. Poté je zanechána dokonce i tato tichost. Také zkušenost tichosti odejde, a aniž by dalo vědět, objeví se zřeknutí. Nechte odejít i rozpoznání, že si nejste ničeho vědomi. Dokonce i ten, kdo tvrdí „Měl bych něco dělat“ nebo „Já nerozumím“ či „Já nevím“ není nic jiného, než Bůh. Tento Bůh se nazývá Brahman.

Existuje příběh o Svaté ženě Muktabai (sestra Džňanéšwara). Jednoho dne jí někdo ukradl lisovaná kraví lejna. (Na vesnicích byli lidé zvyklí vyrábět kostky z kravího trusu spolu se slámou, aby měli čím topit.) Muktabai řekla: „Budu schopna identifikovat ty kusy, které jsem připravila.“ A vybrala z velké hromady ty, co jí náležely. Muktabai během jejich přípravy nepřetržitě opakovala jméno Vitthaly. Zvuk božího jména byl trusem vstřebán, a tak bylo možné slyšet jméno Vitthal z každého kusu, který Muktabai vyrobila. V srdcích oddaných Boha, stejně jako vně, se rozléhá jméno Boha. Tudíž v každé činnosti zaznívá opakovaně Boží jméno. Okolí se ve spojení s Jeho Oddanými stává posvěcené. Proto Muktabai řekla, že dokáže rozpoznat svá kraví lejna. Jak ohromnou Sebe-Jistotu měla! Je nezbytné, aby oddaný Satgurua měl tak velkou jistotu. Avšak jsou zde někteří oddaní, kteří se uctíváním Gurua předvádějí, ale to jim k dosažení Absolutního Stavu Brahman nepomůže. Bůh je před oddaným. Bůh je věčný. On již zná přetvářku takového oddaného. Je-li oddaný k Bohu upřímný, tak i Bůh je k němu upřímný. Takže musíte říci: „Bůh je můj a Já jsem Boha.“ Ten, jehož srdce nepřetržitě přináší ozvěnu Jeho Jména, ten, kdo Ho zná, je Osvobozen. Je jako kraví lejno zmíněné v příběhu. Nikdo jej nemůže ukrást nebo spálit. Osvobozený je ten, kdo pochopí, že je čirý, neposkvrněný a prost pochybnosti.

Lidé se v světském životě strachují. Žil kdysi muž, který měl strach, protože ho ostatní kritizovali, a tak se vydal za svým Guruem. Guru mu udělil Mantru a řekl: „Já jsem To, Já jsem Já. Ty jsi Já.“ A tak se říká, že byl podruhé narozen. Stal se Brahmínem (znalcem Brahman). Fyzické tělo je narozeno ze semene a vajíčka, ale díky radě Gurua, Jeho učení, se muž znovu-narodil do duchovního života. Tudíž byl narozen dvakrát a oblékl si posvátnou šňůru. Obdržením Gajátri Mantry od Gurua se stává Brahmín čirý a podruhé narozený. Ale jak se má stát Brahmínem jeho manželka? Jak ji lze učinit čirou? Je tomu tak díky společenství s Brahmínem (Brahman). V momentu zrození je muž Šudra (nádeník), ale díky zasvěcení od Gurua se stává Brahmínem. Guru mu udělí posvátnou Mantru ze Své tradice. Jakmile se stane Synem Gurua, stává se svatým. Je uznávaným. Třebaže může mít Brahmín bídný charakter, je oprávněn k tomu být respektován ve všech třech světech. Ten, kdo se ztotožňuje s fyzickým tělem, je démonem Narakasurou. Je neovladatelný dokonce i Bohy. Tímto způsobem je individualitou. Pán Krišna zabil Narakasuru a ten byl pak vstřebán do Šrí Krišny. Syn Gurua by nikdy neměl říkat, že je tělo. Jakmile je to poznáno, člověk se stává oproštěn od všech hříchů. Ten, kdo ví, že je Ryzí Poznání, je osvobozen od všech hříchů. Džíva byl obtěžován ve snu. „Já“ se stalo tělem, přestože On je neustále nic než „Já“. Uvědomil si, že je Brahman, a proto jeho sen skončil a On byl svobodný. „Já jsem Brahman, „Já jsem „Já“, Bůh (Átma Ram) – to byla Jeho zkušenost. To, že samotná přirozenost Brahman je Pradňja, což značí Nejvyšší Poznání, bylo nejprve pochopeno jen intelektuálně, a nyní je toto Poznání utvrzeno bez pochybnosti. Vše, co je v existenci, je v podstatě přirozeností Větru, jenž je zajedno s Životní Energií (Čajtanjou), a tudíž vše není nic jiného, než Životní Energie. Bohové, i ti, kteří jsou jemně vtělení a mají nějakou formu, vzešli z Životní Energie. Čajtanja nyní byla vědomě poznána jako Jedna ve všech bytostech, a tak je známa jako „Jediná Věc“ všude.

V jednom hinduistickém přísloví se říká: „Měl bys pamatovat na vnitřního duchovního Rámu a potom bude spoutanost cyklu zrození a smrtí odseknuta.“ Kdyby si byl Ráma vědom své esenciální přirozenosti jakožto „Já“, odešel by se učit k nohám Vasišthy? Světec Vasištha mu řekl: „Ty nejsi vnější Ráma, tělo, ty jsi vnitřní Ráma.“ Když odešel Šrí Krišna za Guruem Sandipanim a realizoval, že je Pánem Krišnou, jedině pak byl zcela mocný jako Avatár Paramátmanu. Jinak byl prostým pastevcem. Jedině Ráma může pochopit vnitřního Rámu, „Já“. Nejlepší cestou Oddanosti je rozpoznat Boha v každé bytosti. Čajtanja je tímto Bohem uvnitř, a je to On, kdo se projevuje ve všech bytostech. Středověké hindské přísloví zní: „Ó člověče, měl bys uctívat boha, který přebývá v člověku, proč uctíváš kámen?“ Poutních míst je na Zemi nespočet. Můžete jít na pouť třeba milionkrát, ale užitek z ní je vůči Sebe-Poznání naprosto nesrovnatelný. Lakšman nakreslil kolem chatky demarkační čáru a řekl Sítě, aby ji nepřekračovala. Podobně Satguru udělal čáru pro vás. To znamená, že byste neměli upadat ze své Skutečné Přirozenosti jakožto „Já“ do nižší úrovně tělesného ztotožnění, čímž čáru překračujete. Zde je vaše ego králem Ravanou, který vás uvrhne do zajetí, pokud čáru překročíte. Nyní je vaše mysl jako mysl Boha opic, Hanumána. S její pomocí byste se měli stát zajedno s Rámou.

Existuje příběh o muži, který byl obviněn ze spáchání vraždy. Díky Milosti Satgurua byl zproštěn viny. To je vše. „Pak jsem byl probuzen.“ Podobně jste obviněni ze spáchání zločinu těla, které má trvání nesčetného množství zrození. Jste osvobozeni, jedině když si uvědomíte, že jste „Já“. Vy jste Brahman. Vy jste Parabrahman, a to „Vy“ je nyní bdělé. Musíte nepřetržitě setrvávat v této „bdělosti“. Džíva byl obtěžován utrpením, probudil se a setkal se se Sebou Samým. Ten, kdo realizoval Sebe-Sama tímto způsobem, se stal Bohem. Ten je Inkarnací Boha. Jedině Ten v tomto světě vítězí. Pouze Ten, kdo je plně přesvědčen, že on sám je „Já“, se stává vítězem. Jedině On je Paramátman.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » ned 15. pro 2024 9:59:26



121. Třetí oko

Po mnoha dnech jsem potkal Sám sebe. Nejsem omezen kvalitami. Jsem za kvalitami. Po dlouhé době došlo k Mému setkání se Sebou samým. Až doposud si myslel, že je pouhý džíva a byl v této nevědomosti šťasten, nyní však rozpoznal Sebe sama. Stejně jako byl hrnčíř posedlý myšlenkou, že je oslem, tak se džíva oddával obdobné iluzi. Lidé věnují vše výhradně tělu, ale říkají: „Já jsem se najedl, „Já jsem udělal toto.“ Stejným způsobem džíva záviděl a požadoval něco, co bylo někoho jiného. To je druh zhýralosti či nadměrného oddávání se tomu, co není naše. Říkat, že cizí peníze jsou naše peníze, náboženství někoho druhého je naše náboženství a jednat podle toho, je zhýralost. Ten, kdo tvrdí, že cizí věci jsou jeho, je hříšník. Ten, kdo takto činil a vzal na sebe povinnosti druhých (těla, nebo konec konců Boží povinnosti), potkal po mnoho, mnoho dnech Sebe Sama. Ten, kdo do současné chvíle říkal „já“, byl prokázán za falešného žadatele.

Jakmile je poznána Pravá Přirozenost „Já“, nastane zkušenost, že veškeré štěstí tohoto světa je naším štěstím.

Jen co je závoj duality odstraněn, všechna osobní zájmena typu „já“, „ty“, „oni“, „ona“ atd. skončí. Dualita, jež vytváří tyto odlišnosti, je zcela skončena. Potom se vše stalo touto nezměrností. Obrovská Zásobárna Poznání byla otevřena. Ten, kdo je služebníkem u Satguruových chodidel, shledá, že celý svět je naplněn Jeho vlastním „Já“, neboli „Já jsem On“ (Sóham). Zatímco tomu, kdo není oddaný Guruovi, se tento svět jeví v podobě otázky „Kdo jsem Já?“. Muž byl otázán: „Jaké je toto město?“ Odvětil: „Toto město je takové, jaký je tvůj jazyk.“ Jaká je skutečná chuť samotného jazyka? Tomu, kdo je Brahman, celý svět je nic než Brahman. Jste-li vy dobří, tento svět je dobrý. Jinak řečeno, svět se jeví podle toho, jaké je vaše hledisko, koncept. Jedině ten, kdo chápe, že tento svět je Brahman, je sám Brahman. Je Znalcem, Džňáninem, který vidí Sebe Sama takového, jaký skutečně je.

Tento svět odkrývá svou „Skutečnost“ pouze Džňáninovi, zatímco nevědomému ukazuje veškerou škálu různých forem. Tento svět se jeví pln rozmanitosti těm, kteří nejsou oddaní, a je Jedním Jediným pro Oddané Satgurua. Ve skutečnosti osoba, která je nevědomá, má dvě oči, a tudíž oči ukazují dualitu. Tomuto světu se říká dunja, což značí dva. Ten, kdo je nevědomý, bude vidět pouze dualitu. Nevědomost je zrozena ze „dvou“.

Syn Gurua byl obdarován „jedním okem“, a obě dřívější oči, které vidí dualitu, mu byly odebrány. A to proto, že to, co ukazují, je falešné. Jelikož duální oči jsou falešné, tak i svět, který je jimi viděn, je falešný. Žák Satgurua obdržel jedno oko, a protože je jen jedno, vidí pouze Jedno Jediné (tj. bez druhého). Závoj duality byl odstraněn. Závoj iluze byl roztrhán, vyvstalo prožívání Jednoty a veškerá rozdílnost zmizela.

Dříve jste byli klamáni. Nyní je tento klam spolu s prožíváním oddělenosti skončen. Je prokázána Jednota. Všech pět elementů je pryč, zmizely planety a kazatelé klamu jsou zbaveni svého učení. Jedna jediná planetární kombinace (Jedinečnost Poznání) je v osudu všech. Tato konstelace nepodléhá změně a její vlastník se nemění. Všechny planety spolu se svými vlivy jsou nyní skončeny a tři kvality (radžas, tamas, sattva) jsou pryč spolu se šesti nepřáteli (zlost, chtíč, nenasytnost, touha, žádostivost a pýcha). Bohové Višnu, Brahma a Šiva se všichni odebrali do svých míst a zůstává jedině jedno Paramátman. Posedlost pěti elementy zmizela. Průchod Saturnu a fáze sedmi a půl roku neštěstí, která s tím byla spjata, je také pryč. Džíva, který byl obtěžován pěti duchy elementů, zmizel. Jedině Věčný Bůh, který se nezměnil, zůstává. On byl původně čirý a bez poskvrny a díky rozlišování (On) znovu-získal Svou Čirost. Tím, že byl mezi lidmi, se Bůh považoval za lidskou bytost, a v iluzi se nazýval jako „já“.

Před tím, než se setkal Hanumán s Rámou, považoval se za opici. Když potkal Satgurua, Rámu, stal se s Rámou zajedno, a to jak uvnitř, tak vně. Roztrhl náhrdelník drahokamů a potom si rozerval hrudník, aby spatřil, zda je Ráma uvnitř; chtěl dokázal Sítě, že Ráma přebývá uvnitř. Tehdy Ráma pravil: „Můj drahý, proč sis roztrhl svůj hrudník, a nejsou tyto drahokamy také s Rámou zajedno?“ Co je zde, co je bez Rámy? Jakmile jsou obě oči odevzdány Guruovi, jenž je Rámou, obdržíme „jedno oko“, které je „Okem Poznání“. Ráma, který prostupuje všechny věci, je viditelný pouze tomuto třetímu oku. Ten, kdo postrádal „svoji vlastní věc“, ji opětovně nabyl. My jsme Králi, my jsme subjekty. My jsme Bůh a my jsme uctívatelé. My jsme zemí, a my jsme potokem. On se stane vším jako On Sám, a potom získá to, co bylo Jeho. Jeho zrození i smrt jsou rozpuštěny. Ráma řekl Hanumánovi: „Ty jsi Věčný.“

Nyní Guru, který je Rámou, praví: „Vy všechny opice jste Hanumánem, tak buďte Hanumánem.“ To znamená, že byste měli zabít ego. Slovo „Hana“ značí zabít či obětovat, a slovo „Maan“ představuje pýchu neboli ego. Jakmile je ego zabito, jedině pak se člověk stane Hanumánem. Říkám vám všem, abyste byli Brahman. Zrození i smrt toho, kdo spatří Sebe Sama, jsou pryč.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » sob 14. pro 2024 7:14:46



120. Naplněnost naplnění

Dosáhli jsme toho, co není lehké pochopit pomocí Véd a Šáster. V minulosti mnozí podstupovali velmi obtížné duchovní praktiky, ale jelikož neměli Poznání Brahman, nikdo je neuctíval jako Světce. Nicméně i rodiče toho, kdo dosáhl toto Sebe-Poznání, jsou chvalořečeni. Ti, kdo prováděli velké oběti zvané Radžasúja, a věnovali rozsáhlé pozemky na charitu, dosáhli stavu Indry, krále Bohů; nedosáhli však Stav Brahman. Nicméně požehnaný je otec, požehnané je lůno matky a požehnaná je děloha jakožto božské lože, kde přijal zrození ten, který následně díky milosti Satgurua získal Poznání Brahman. Někdo může být velmi vzdělaný a stát se soudním advokátem, ale to vše slouží jen k naplnění žaludku, k čemu jinému? Dokonce i psi krmí své žaludky, aniž by někde vykonávali nějakou službu; prostě se toulají dle své přirozenosti. V kostce, všech 14 vědních disciplín a 64 druhů umění by měly být považovány za špínu. Požehnaný je Ten, kdo dosáhl Brahman. Všichni ostatní jsou jako krysy, které promrhaly svůj život pouze plněním si svých žaludků. Během procházení nesčetným množstvím zrození jako psi, kočky atd. jsme náhodou narazili na lidský život, který je možný pouze po milionech letech.

Pán Krišna i Ardžuna jsou ztělesněni v Jednom Jediném Bytí. Jakmile byl otevřen Božský Zrak, jedině tehdy byla rozpoznána tato rozlehlost. „Spatřete mou existenci, která má nespočet očí, nekonečný počet paží a tváří.“ Nyní jsem pochopil „Podstatu Brahman“, jež značí, že „Já sám jsem ve všem.“ Vize Intelektu neznamená nahlížet pomocí tělesných očí. Vidět ve všem nic než Jedno Jediné, je „Vizí Intelektu“. Dříve jsem viděl mnoho Bohů, mnoho druhů náboženství, mnoho kast, avšak s touto vizí jsem došel k poznání, že vše je Jedno Jediné Bytí. Takovéto vizi pochopení se říká Vize Intelektu, Třetí Oko, Vize Ohně, ale není to běžný oheň. Oko, které nahlíží s Poznáním – vnitřní oko – je vizí, která je přímým vnímáním „Já“. Vy jste Alláh, a vše, co je viděno či pociťováno, není nic jiného než vaše „Já“. „Vy jste Vším.“

Jeden muž se zeptal Světce Kabíra: „Jak dosáhnou zvířata svobody?“ Kabír odvětil: „To máš tak, je to kůže zvířete, která vydává zvuk boty, když někdo kráčí, a která vydává zvuk při úderu na buben. Je-li střívko ve strunném nástroji připraveno a použito, je způsobilé vydávat hudební tón. Činí zvuk Tuhee, Tuhee. (Což znamená „Ó Bože, ty jsi skutečný a džíva neskutečný.“) Když přijdete do kontaktu se Světcem, též začnete říkat Tuhee, Tuhee.“ Toto je Poznání, které předal Krišna Ardžunovi.

Posledních dvanáct let nesděluji nic než to, ale lidé říkají, že je to jen nesmyslné blábolení, protože toto Poznání je zdarma.

Dávám toto Poznání neomezeně zadarmo. Pán Krišna jej předával během velmi krátké doby. V tu dobu dával jakýsi muž Zlato zcela zadarmo, ale rozdával ho jen velmi pomalu po malých částech. Jiný muž mu řekl: „Prosím, dej nám ho rychle.“ Tento muž odvětil: „Dobrá tedy, ale bude to stát 20 rupií za každou unci.“ (Zlato se tehdy prodávalo za tuto cenu.) Na to jiný muž reagoval: „Dobře, dobře, dávej ho, jak se ti to hodí. Já počkám.“ Tomu se říká trpělivost.

O trpělivosti existuje příběh o žákovi, který sloužil svému Guruovi 24 let. Když už tomu bylo 20 let, co byl žák věrný ve službě, jednoho dne se vydal ven a Gurua napadlo, že opustí své tělo. Předtím, než tak učinil, napsal na kus papíru mantru určenou pro svého žáka a papír nechal položený vedle sebe. Po čase přišla do místnosti nějaká žena a spatřila tento kus papíru. Zvedla jej a schovala si ho. Žák se poté vrátil a uviděl, že jeho Guru opustil tělo. Hledal všude možně, zda pro něj Guru něco nezanechal, ale marně. Po vykonání všech obřadů spojených s mrtvým tělem žák jen tak v tichosti smutně seděl. Na to k němu žena přišla a řekla: „Našla jsem papír se vzkazem, který ti zanechal tvůj Guru, ale zatím ti ho ještě nedám. Předám ti ho, když pro mě budeš 12 let tvrdě pracovat.“ Žák ochotně souhlasil a pracoval v jejím domě jako pastevec. Sloužil jí jen proto, že vlastnila papír se vzkazem, který mu zanechal Guru. Jednou se v lese, kde pastevec zahnal své stádo ovcí, ztratil král. I přihodilo se, že se s králem setkali. Žák mu povykládal celý svůj příběh. Král si dal ženu zavolat a přikázal jí, aby žákovi papír předala.

Vzkaz obsahoval jen jednu větu, jež zněla: Tat Vam Asi, nebo-li

„Ty jsi To.“

Jen co nad ní začal žák meditovat, náhle se stal Brahman.

Požehnaný je oddaný, který obdrží toto Poznání. Tohoto učení se vám dostává ve vašem domě, vy jste však líní si ho vyslechnout. Toto Poznání o Brahman učil Pán Krišna Ardžunu, Pán Mahadév (Šiva) Parváti a nyní se k nám dostalo díky úžasnému následovnictví z dávných dob, a je věčně posvátné. Obdržet toto Poznání je velmi obtížné. Ten, kdo je získá, vrátí se zpět na místo svého původu, k Věčnému Klidu. Satguru vám nyní udělil klíč. Obdaroval vás povolením, říkaje: „Můžete jít kamkoliv si přejete. Jste svobodní, naprosto volní.“ Tento „Vnitřní Zrak“ je udělen Guruem. Je-li vše viděno jako Poznání, neexistuje rozdělení žádného druhu, není zde přítomen hřích ani ctnost. Naší vlastní slinou nebudou ústa znečištěna a náš jazyk se nenazývá nakaženým, protože ústa, odkud slina pochází, jsou naše vlastní. Pociťujeme, že vše, co je naše, je dobré a čisté. Podobně je náš celý tento svět, a tudíž v něm není žádný hřích ani zásluha, nebe či peklo. Není ničím jiným než Brahman. Závoj atributů byl odňat. Ten, kdo toto rozezná, nemá strach z jakéhokoliv chybování. Všechny elementy (voda, oheň, vzduch, země, prostor) nás pronásledovaly jako duchové, a neodešly od nás po celou tu dobu nesčetného množství životů. Satguru nás však od nich vysvobodil tím, že z nich udělal naše sluhy. Staly se rovněž Bohy. Vliv elementů, který byl podoben vlivu duchů, zmizel, duchovní praxe přinesla své ovoce a nyní je zde Naplněnost Naplnění.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pát 13. pro 2024 10:32:30



119. Zlatý den

Paramátman, které je bez kvalit, přijme kvality a stane se nešťastné. Poté se opět navrátí do Svého Vlastního Stavu. Král byl osvobozen ze spoutanosti a znovu korunován za krále. Podstoupená sádhana byla završena. Všechna písma, pokyny pro každodenní činnosti byly sepsány, aby nám pomohly poznat Paramátman, a toto všechno se dnes završilo. Na základě zkušenosti bylo dokázáno, že jestliže lidská bytost řádně využije svůj život, stane se Bohem, Nárájanou. Toto je den, jenž Světec Tukaram nazval „Zlatým Dnem“. Světec Džňanéšvar o tomto dnu řekl, že vypil nektar ze zlaté číše. Dnes byl tento záznam nekonečných dnů důsledně poznán, protože jsem se po mnoha mnoha dnech setkal se svým „Já“. Až doposud jsem dělal nespočet činností a sloužil ostatním v domnění, že jsem džíva, že to dělám „já“. Dnešek je však dnem naplnění či odstranění činností (karmy), neboť Bůh odpočívá v Sobě Samém. Jezdec na oslu se kvůli iluzi domníval, že on sám je osel. Byl pod falešnou představou, že toto tělo je oslem, a že osel je jím. Tělu se říká osel bez ocasu.

Světec Eknáth to popsal dopodrobna. Jednoho dne byl povolán holič, aby ostříhal hřívu osla, ale on si myslel, že je sám oslem. Takovíto hloupí holiči jsou roztroušeni všude po světě. Všechny životní útrapy snášíme kvůli ztotožnění se s osly. Nad tím byste měli v tomto lidském životě hluboce rozjímat. Všichni lidé, ať už jakékoliv rasy či společenského postavení, mají vůči tomu, kdo se snaží zanechat této hlouposti, námitky, a tak v ní dotyčný zůstává lapen. Jedinec, který se považuje za toho, kdo náleží svému společenství, zůstává oslem. Nevědomá individualita, džíva, je jako něco, co je mrtvé. Džíva tvrdě pracuje kvůli tělu a slouží tělu, což se rovná službě pěti elementům. Od narození do smrti posluhuje tělu a na konci je tělo spáleno jako kupa sena. Veškerá tvrdá práce vykonána během života se stane zbytečná. Džíva jen po celý život pokračuje v čištění této hromady pěti elementů, která je na konci spálena. Musíme poznat, kdo jsme a komu sloužíme.

Stejně jako muž, který se opil likérem ze stromu Shindi, uctivě zdobí tento strom svým kloboukem, a má z toho velkou radost, podobně džíva krášlí tělo, které je ve skutečnosti pouze mrtvou věcí. Toto vše není nic než opojení (omámení) pocitem ega, chybným ztotožněním sebe sama s tělem. Rukmíni řekla Vithobovi: „Můj drahý, proč jsi dal své ruce v bok?“ Bůh odvětil: „Jsem už otráven vyučováním těchto hloupých lidí.“ Poté Bohyně prohlásila: „Proč necháváš otevřené oči? Zavři je! Nač pozorovat, co dělají?“ Satguru říká: „Jedině ten, kdo realizoval své „Já“, obdrží konečné ovoce duchovní praxe.“ Pouze potom jsou veškeré činnosti (karma) naplněny. Jedině pak jsou mrtví předci uspokojeni a slaví v jiném světě, říkajíce „Jsme požehnáni, protože v naší rodině se narodil ten, který nás osvobodil, a došli jsme zadostiučinění.“ Rodiče jsou šťastni, když se jim syn narodí, ale nadávají, když pak odejde se svou ženou do kina. Jakmile jdete sloužit Satguruovi, který realizoval Brahman, a dosáhnete Seberealizaci, 72 (36 + 36) generací vašich předků bude osvobozeno, protože znáte své „Já“. Toho, čemu se říká „naplnění života v tomto světě“, je nyní dosaženo.

Můžeme říci, že tato země se otáčí za jediným účelem, a sice vytvářet víru v Brahman. Prší kvůli tomu, aby nám to dopomohlo k dosažení tohoto cíle. Díky Sebe-Poznání je břímě božského hada Šéši, jenž nese celý svět na svých bedrech, značně zmenšeno a on se cítí šťasten. Ten, kdo v tomto světě pěstuje „Strom Poznání Brahman“, se těší nepřetržité slávě a je obdařen věčností, „Stavem Nesmrtelnosti“. Satguru udělal z džívy nesmrtelnou Životní Energii a dovedl ho k Věčnému „Já“ a učinil ho s Tím zajedno. Stane-li se cokoliv, nechť se tak stane, a vše nechť odejde.

Protože jste Svou podstatou Blažeností, můžete žebrat či sedět na trůně, kdekoliv jste, jste šťastni.

Toto Sebe-Poznání je jako hodnotný diamant, který se třpytí po celou dobu. Může být kdekoliv, jeho záře nezeslábne.

Existuje příběh o holiči jménem Sena. Bůh nahradil Sebe za Senu a šel se nechat ostříhat k druhému holiči, který se jmenoval Badšah. Badšah spatřil v zrcadle Boží tvář se čtyřmi pažemi. Stručně řečeno, Bůh říká, že jeho oddaný nezůstane skrytý činností kohokoliv (jako např. holiče v případě Badšaha). Sebe-Poznání, jež je zřejmé v tomto těle, nezůstane nevyjádřeno, jelikož ono ozařuje vše. Kamkoliv se můj Oddaný vydá, bude veleben. Existuje rčení, že „Jeden měsíc je cennější než miliony hvězd a bytost se Sebe-Poznáním je hodnotnější než svět.“ Seberealizovaný (Džňánin) je sám Naprostým Vítězstvím. Oddaný Satgurua, jehož víra v Satgurua je úplná, je vždy samotné Brahman ve Své Celistvosti.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » čtv 12. pro 2024 5:34:14



118. Zničení duality

Ten, kdo je Samojediný, nabyl dojmu, že tento svět je ve své podstatě duální a byl oklamán zmatkem nevědomosti. Je to podobné příběhu, ve kterém muž uviděl po západu slunce poletující světlušku a začal provádět rituály, aby se tohoto světla zmocnil. Dualita byla spatřena Tím, kdo byl Samojedinný, a díky učení Satgurua byl opět Samojedinným. Ten, kdo žil vždy v osamění, se stal nesčetností. Ten, kdo byl nepřetržitě bdělý, měl iluzi, že spal. Vše, co je námi vnímáno či viděno, co se nám objevuje, co je námi pochopeno a vše, co rozpoznáváme, je zkušeností, a tato zkušenost je vyvstáním duality z Jednoty. Není to nic než sen. Tuto zkušenost lze přirovnat k času ve snu. Má-li zkušenost i jen chvilkové trvání, je to Čas Nevědomosti, který je ve své podstatě časem samotným. Vnímání Času a zakoušení vnějšího světa je zdřímnutím si Skutečného Bytí. Stav běžného poznání je dualitou a iluzí. Jednota není iluzí, a proto zde není pozorování někoho „druhého“. Tudíž to byl pouze On, který probudil Sebe Sama. My, kteří nejsme ničím jiným, než „Já“, ve skutečnosti nikdy nechodíme spát. Odpočívají smyslové orgány, a to je tím, co se nazývá spánek. „Já“ je smyslovými objekty nedotčeno. Kdyby „Já“ usnulo, smyslové orgány by se vůbec nikdy neprobudily. Nebyl by zde žádný pohyb. On je však bdělý. On nespí. Byla tu pouze iluze, která byla odstraněna. Ten, který je bdělý, probudil Sebe Sama. Tomu, kdo je ve své podstatě nepřetržitě Osvětlovatelem, tomu, kdo je Prapůvodním Pozorovatelem, bylo dáno Sebe-Poznání. Toto je popis Toho, jehož ego již více neexistuje. Toto není popis individuality, vztahuje se k Paramátman.

Toto je učení o Brahman. Tygr byl naplněn úzkostí z toho, že je husou, ale byl přiměn k uvědomění si faktu, že je tygrem. Tomu, kdo je Sebou Samým vytvořen, byla připomenuta Jeho Původní Přirozenost. I když je člověk nevědomý, je prokázaným faktem, že je nesmrtelný. Kvůli nevědomosti se musíte znovu narodit, zatímco po získání Poznání se stanete zajedno se Skutečností. To je ten jediný rozdíl.

U toho, kdo umírá s tělesnou totožností, myšlenka, že je bezvýznamným džívou, přetrvává. Jakmile je díky nabytému Poznání odhozena připoutanost k tělu, stáváte se nezměrným a zajedno s Vše-prostupujícím Bytím. Pochopení, že „Já jsem všude“, je úmrtím omezeného znalce. Chcete-li si to otestovat, pochopte, co se děje, když spíte. Když víte, že tu není žádné zrození, jste si také jisti, že zde není žádná smrt. Muž zapomněl, kde žil, a toulal se. Potom byl přiveden zpět do svého domu.

Podobně, „Ten, kdo je za kvalitami“, byl přiměn pochopit Sebe Sama díky učení Satgurua. Ten, kdo je Životní Energií, byl opět proměněn v tuto Životní Energii, Sílu. Byla mu ukázána Jeho Pravá Přirozenost, Jeho Skutečná Forma (Svarúpa). Tomu, jehož přirozeností je Klid, bylo ukázáno, že On není nic jiného, než Klid. Když se stal významný Bůh Šiva (Mahádév) Býkem (Nandi), byl zapřažený. Ale jakmile Mu bylo připomenuto, že je Šivou, byl ze zapřažení vysvobozen. Pokud se individualita narodí znova, bude zaručeně zakoušet utrpení a žal.

Vlastník otroků měl schopnost přivést mrtvé otroky zpět k životu. Měl ve zvyku je probudit a znovu otrocky zaměstnat. O tuto sílu přišel a otroci byli osvobozeni. Bohu se zželelo ubohého muže a slíbil, že mu splní jakékoliv přání. Na základě přání obdaroval muže velkým množstvím peněz. Jakmile muž dostal peníze, napadli a zmlátili ho zloději. Muž dostal stonásobné množství peněz, ale všechny tyto dary byly zbytečné, protože byl rovněž stonásobně zmlácen. Potom muž potkal Světce, který ho vzal do svého bezpečného příbytku i se všemi jeho penězi. Tímto příbytkem je stav „Já“. Světec spálil všechna jeho čtyři těla – fyzické, mentální, kauzální a superkauzální (turíja), a tak se stal muž nesmrtelný. Je-li služebníkovi dán dar nesmrtelnosti, je předurčen zůstat služebným. K čemu je taková nesmrtelnost, když zůstat nesmrtelným tímto způsobem není touženou věcí. Buďte touto Nesmrtelností, která je za čtyřmi těly. Svobodě je udělena Svoboda.

Jogín je vždy sjednocen s Šivou. Nicméně pokud je uctívání Šivy konáno s dojmem, že ten, kdo uctívání provádí, je džíva, a je-li tu v mysli pocit oddělenosti, nejedná se o skutečné uctívání Šivy. Džíva pod dojmem, že je tím, kdo provádí uctívání, se nechá do uctívání vtáhnout, ale neví, čím je. Jakmile realizuje, kdo (co) je, nachází se jak za hříchem, tak za ctností. Říká se, že Čitragupta zapisuje a Čitragupta vidí. (Čitragupta je tím, kdo vede všechny záznamy o dobrých a špatných věcech, které člověk v životě udělá.)

Existuje tu nějaký zločin, který jsme spáchali, a o němž nevíme? Je tu nějaký hřích či ctnost, kterého si mysl není vědoma? Vše toto je řečeno kvůli tomu, abyste odhodili strach. Avšak nemyslete si, že vše, co vykonáte, bude prominuto. Jedině ten, kdo je oproštěn od žádostí, se stal osvobozeným od výsledků svých činností. Je to pocit „Já se těším, či „Já trpím,“ který musí odejít.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » stř 11. pro 2024 6:27:15



117. Léčba nemoci zvané mája

Iluze je natolik zvláštní, že to, co je „Nespoutané“, bylo lapeno do připoutanosti, „Nesmrtelnému“ byla udělena smrt a Nejvyššímu „Já“, Paramátman, byl dán stav individuality (džívy), v němž je vystaveno nesčetnému množství utrpení. Tuto iluzi, máju, je velmi těžké překročit. Díky síle Satgurua je iluze zahanbena a zmizí. Avšak mnoho cest a způsobů duchovní praxe, jaké jen můžete vymyslet, slouží pouze k tomu, aby iluzi posílily. Tyto snahy lze přirovnat k použití benzínu na uhašení ohně, když je dům v plamenech. S takovouto snahou je upálen i sám hasič. Ať už je snaha překročit iluzi, kterou vymyslíte na základě představivosti jakákoliv, tak jen napomáhá máji objevit se o to silněji. Pokud se snažíme zničit iluzi využitím představivosti, je daleko více pěstována a nikdy se nezmenší. Jedině díky instrukcím od Satgurua, a žádným jiným způsobem, je možné mít bezpodmínečnou spokojenost, při které nejsou využity žádné koncepty či představivost. Ve vaší sádhaně by mělo dojít k naprostému popření pocitu „já“. To je jediná cesta, jak zničit iluzi. Není-li tento jemný fakt pochopen, iluze se stane o to silnější. Výhradně pomocí Univerzálního klíče Sebe-poznání, který je dán Satguruem, může být „Já“ pochopeno a realizováno. Všechny další způsoby pouze posilují pocit džívy, oddělené individuality.

Existuje rčení, že když člověk umře, stává se Bohem. Toto znamená, že když oddělenost individuality zemře, to, co zůstává, není nic jiného, než Brahman. Jakmile pocit „já“, ego, zmizí, je tu jen čiré Brahman. Je-li klam pocitu „já“ pryč, pak existuje pouze Šiva. On je bez jakékoliv připoutanosti. Nevědomá bytost si hrála na schovávanou, zavírajíc své oči, a zvítězila poté, když oči otevřela. Kvůli síle zvyku zde byla v našem každodenním životě iluze „já“ a v důsledku toho bylo utrpení pekla a nebe nevyhnutelné. Největší chorobou je koncept oddělenosti „já“. Někteří ji nazývají chorobou světskosti. Touto nemocí trpí všechny bytosti. Nemoci ve formě existence hada, škorpióna, osla, koně atd. tu jsou jedině následkem tohoto ega – oddělené entity. Tato iluze je matkou všech nemocí. Nazývá se zlou bohyní „Mari“, před níž by měli být podříznuti koza (křičící „já“, „já“) a buvol, což jsou symboly nevědomosti. „Mari“ požaduje oběť. Mekot koz a bučení buvolů jsou jejím požitkem. To se podobá blábolání či bezvýznamnému žvatlání lidské bytosti. Čas vždy prahne po tom, aby pohltil všechny věci včetně Slunce a Měsíce, ale „To“, co je „Smrtí všech smrtí“, spolkne dokonce i iluzi. Čas se obává Toho, kdo má Sebe-Poznání. Čas říká: „Tito lovci mne loví bez chyby, ale nikdo další nemůže uniknout mému sevření.“

Smrt udeří v určitou, pro každého vymezenou hodinu a minutu. Brahman je před Časem. Světci dosáhli To, co je za (před) Časem. Světci využili Čas jako nášlapný kámen k tomu, aby se dostali za řeku světského života. Čas je smrt a stejně jako lidé stavějí mosty pokládáním kamene na kámen, Světci stavějí samotný most smrti.

Individualita byla transformována do Pána Nárájany díky učení, jež jí udělil Satguru. Pán Ráma, který přijal život v lese a procházel jím, tak činil na základě síly učení svého Gurua, a zabil Ravanu, který je egem. Vy jste tímto Raghuvírem, Pánem Rámou. Abyste se vyhnuli utrpení života v lese, měli byste být Oddaným Satgurua. Jaký má smysl převzetí jakéhokoliv slibu provádět rituály? Vy nejste a jedině Nárájana existuje. Tomu se v marátí říká Navas, což značí „Ty neexistuješ“. Nejste nic jiného než Brahman, samojediný Nárájana. Není žádný další takový zázrak. Tato choroba iluze je velmi zvláštní. Žádná další nemoc není tak nevyléčitelná, jako považování se za individualitu. Doktor nemůže tuto nemoc vyléčit, protože ten, kdo ji léčí, musí být před objevením se iluze. Musí být Znalcem Iluze, který zná Celou Pravdu o Tom, co je před iluzí. Pro tuto chorobu nejsou vhodné žádné léky, kromě Nektaru Nesmrtelnosti, jenž je dávkou realizace „Já jsem Brahman“. Jedině Satguru může vydat lék (ve formě) „Ty jsi To.“

Následujete-li pokyny dané Satguruem a sloužíte-li Mu, choroba iluze je postupně vyléčena. Musíte mít Božský Lék (Já jsem To), který zabíjí zdroj příčiny nemoci, jímž je pocit „já“, ego. Jakmile je lék „dobrán“, nemoc je vyléčena. Ve skutečnosti byla choroba falešná, a rovněž tak i lék. Ve fatamorgáně bylo zdání vodní plochy, která byla vytvořena na základě konceptů a představivosti. Když je představivost zničena, voda v přeludu vyschne spolu s představivostí. Pak je příběh u konce. Pro toho, kdo toto pochopil, není potřeba provádět žádnou duchovní praxi (sádhanu). Pýcha neboli ego měla před tím, než přišel žák za Guruem, tisíce vojsk. Guru jako Pán Krišna všechna vojska odstranil a nechal pouze dvě. Mantra, jež značí „Já jsem To“, byla dána žákovi, aby ho učinila nepřipoutaným. Existuje příběh o králi, který byl jednoho dne uvězněn. Během své noční procházky po městě v převlečení byl totiž zatčen nočními strážci, kterým řekl, že je jen obyčejný člověk toulající se po ulicích. Okamžitě byl sebrán a uvržen za mříže. Zapomněl svým strážcům říci, že je král. Brzy se díky „Já“, jež je skutečným učitelem, upamatoval, že je králem. Jakmile odhalil svou pravou totožnost jako král, byl z vězení propuštěn. Podobně se „Já“ ztotožňuje s kontejnerem těla, do něhož vstupuje a říká, že je tímto kontejnerem. Ve skutečnosti je vždy pouze Nejvyšší „Já“, Paramátman, které přijímá všechny různé formy a objevuje se. Vědět toto je skutečný lék. Paramátman je Pánem Světa. Takový nepatrný život jako ten tělesný není ku prospěchu Jeho Velikosti. Je hloupé to říkat. Iluze je natolik hloupá, že to je něco jako když se řekne, že se štěnice ožení s velbloudem a jejich děti budou vši.

Když džíva pochopil svou vlastní skutečnost, byl zahanben. Jak bude Paramátman říkat, že je pouhým nevědomým džívou? Považovat se zcela za individualitu je nevědomost, nesmysl. Ten, kdo je díky Poznání probuzen, se stává oproštěn od světskosti.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » úte 10. pro 2024 5:33:48



116. Nasávání Nektaru Nesmrtelnosti

Přelud světa je vysušen. Říká se mu „bhava“, což značí „to, co začalo existovat“. „Já“ je ne-světské. Není v něm ani vnější ani vnitřní existence čehokoliv. Existence světa se jeví díky rozdílným gunám (atributům). Atribut neznamená nic jiného, než Nevědomost. Káma značí touhu a kvůli této touze vešla v existenci panna Bohyně Šárada. Říká se tomu panenská touha, neboli Iccha-Kumari. Je tím, co vytvořilo schopnost „Vnímání Pravdy“ v lidské bytosti. Tomu, kdo nemá žádnou pýchu, byl svět představen jako iluze, jež se nazývá mája. Světci jsou vždy bezžádostiví, zatímco mája způsobuje strach tomu, kdo po něčem touží. Je to mája, která považuje dokonce i Bohy Višnua (Hari) a Šivu (Hara) za žebráky. Běžný žebrák má malé požadavky, ale tak velcí žebráci jako jsou Hari a Hara mají potřeby ohromné. Existuje jeden příběh o králi a Světci. Král uctíval Světce a nabídl mu dobré postavení s náležitou poctou a uznáním. Avšak ve vnitřní svatyni chrámu se modlil k Bohu, aby ho obdaroval mnoha věcmi. Světec, který seděl ve venkovní hale, to uslyšel a dal se na odchod. Král se Světce zeptal, proč odchází. Světec odvětil: „Králi, ty jsi žebrák. V modlitebně žádáš po Bohu mnoho věcí a pak mi chceš dát nějaké jídlo. Nic z toho nechci. Každý je žebrákem, stejně jako ty. Rozdíl je pouze v míře.“ Každý ve světě je žebrákem. Ten, kdo si ničeho nežádá, je bohatý. Takto bohatí lidé jako Světec Tukaram jsou opravdovými Světci. Těší se Klidu a říkají „Nechť si mája vezme, cokoli chce. Ať je maximum toho, co si mája může vzít jakékoliv, nechť si to vezme.“

Džíva (individualita) začal existovat pouze tehdy, když si to Šiva přál. Tomuto se říká panenská touha. Touha je svět. Touha je oceán světského života. Pro toho, kdo pochopí, že to, po čem touží, je jeho vlastní „Já“, přelud světského života vyschne. Je tomu tak, jakoby vysrkl tento oceán světského života jednou provždy. Ten, kdo touží po čemkoliv z tohoto světa, není nic jiného než žebrák, a ten, kdo nemá žádné žádosti, je Zřec, Světec. Ten, kdo odstranil svou touhu, se stane „Úplností“. Co získá dotyčný, kterého drží v tlamě medvěd, tím, že bude medvěda pusinkovat? Medvěd nezabíjí rychle. Týrá, dráždí a zabíjí pomalu. Se svou obětí si pohrává. Ten, kdo toto pochopí, nepovažuje nic v tomto světě za hodnotné. Džíva skládá falešný slib, učí se, aby byl schopen vykonávat činnosti pomocí ega, a vytváří smyšlenou spoutanost. Avšak tato spoutanost je rozlomena, pokud je na celý fenomenální svět nahlíženo jedině jako na Brahman. Ten, kdo je popravdě bez zrození, se takto stává osvobozeným od zrození a smrti. Byl postižen radostí a bolestí, nyní však Ten, kdo chápe, že prožívajícím je samotný Bůh, shledá, že tento viditelný přelud se vytratil. Nemoc ve formě připoutanosti postihla Toho, kdo je ve skutečnosti bez jakékoliv připoutanosti. Byl to On, kdo je mimo tělo, jenž se zdál být lapen v tělesném vědomí. Přestože je ne-světský, byl chycen do spárů světskosti (připoutanosti). Nyní to zmizelo. Do Celistvosti Bytí, které je odvěké a bez počátku, vstoupil pocit „já“, který vytvořil dualitu „já“ a „ty“; nyní se však opět stal Jednotou. Samo-jedinost se rozdělila do dvou, ale navrátila se opět do Jedinosti. Utrpení skončilo. Prostě zmizelo. Ten, kdo byl a je nekonečný, se vrátil do Toho, co nemá žádný konec. On pochopil, že je Celkem, bez vyrušení, navždy. Prostřednictvím učení Satgurua realizoval, že nikdy nezanikne. Je o tom přesvědčen a setrvává ve Svém Původním Stavu.

Nevědomí lidé se snaží osvobodit Slunce v době jeho zatmění tím, že věnují nějaké předměty na charitu. Mezi Sluncem a Měsícem je obrovská vzdálenost, přesto se v dávné minulosti věřilo tomu, že v době zatmění bylo Slunce pohlceno Měsícem. Měsíc nemá žádnou sílu dostat se ke Slunci. Jakmile by se k němu přiblížil, byl by spálen. Není tomu tak, že vědci toto nevědí. V Písmech však bylo uvedeno, že Měsíc pohltil Slunce kvůli tomu, aby nevědomí lidé dávali více na charitu. Podobně bylo napsáno, že věnováním jedné rupie dnes nabudete mnohem více rupií v životě příštím. Ti, kdo psali Védy, měli v úmyslu tím či oním způsobem podpořit lidi v jejich charitě. Avšak Guru říká, že vy jste Brahman a mája se vás nemůže dotknout. Vy jste Sluncem Inteligence.

Guru probudil Toho, kdo spal. Probudil Toho, kdo již byl probuzen. Samotnému Poznání Guru odhalil, že vaší přirozeností je Poznání. Když zmizí iluze „já“, jste svobodní. Vy jste Tím, kdo vstoupil do matčiny dělohy, kde předtím nebyl žádný plod, a vy jste Tím, kdo zůstává poté, co je tělo mrtvé. Před tím, než jste přišli ke Guruovi, jste byli jakoby mrtví. Přijímali jste smrt a jedli zem. Vám, kteří jste tíhli ke smrti, byl dán Elixír, Nektar Nesmrtelnosti (Amrut). Tomu, kdo si užíval toto pozemské tělo, dal Guru napít Nektaru věčnosti.

V hinduistické mytologii se pití vína nazývá „Surrapaan“. Víno bylo podáno démonům (Asurové). Toto víno, neboli sura, značí objekty pěti smyslů. Bohové si vzali Nektar Poznání. Pán Višnu je Velký Bůh, jenž pije tento Nektar. Pohár, který byl naplněn výtažkem víření oceánu, byl naplněn tímto Nektarem Poznání. Satguru udělil Nektar Bohům a víno smyslových radostí bylo vytvořeno pro démony, kteří jsou připoutáni ke svému fyzickému tělu.

Ti, kdo nasávají Nektar Poznání, se stanou nesmrtelní; ti, kdo odejdou do Města Nesmrtelnosti, se nikdy nevrátí zpět. Jama, Pán Smrti, odtrhne ze své knihy list s jejich jménem. Tento světský život je jako druh nakažlivé nemoci. Má-li někdo účet v této bance světskosti, ostatní jím budou také jistě nakaženi. Avšak jméno toho, kdo je oddaný Satguruovi, v knize Pána Jamy (Smrti) nenajdete. Jedině Milostí Gurua můžete obdržet tento Nektar. On je ztělesněný Bůh, který tento Nektar pozřel, protože nemá pocit ničeho „dalšího“.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pon 09. pro 2024 6:41:41



115. Tragédie rodinného života

Přelud, jímž je oceán světského života, je nyní vysušen. Obvykle se cítíme na něco pyšní, a podle toho na sebe bereme závazek tuto určitou práci dokončit. Pocit, že musíme tuto činnost završit, je pýcha. Jestliže si přejeme žít svůj rodinný život šťastně, je to pýcha. Tak jako tak, rodinný život nebude nikdy šťastný. Hlína nebude nikdy čistá bez ohledu na to, jak vytrvale ji čistíme. Dokonce ani rodinný život Pána Višnua nebyl nikdy šťastný. Rodinný život je jako psí ocas. Nikdy nebude přímý. Přejeme si něco dělat, a to není nic než naše vlastní pýcha, naše ego. Jedině život Mistrů, Siddha Purušů, je prožíván správně. Oni odhodili veškerou pýchu. Nechť je svět potopen, Světec se tím neznepokojuje. Pyšné dítě nevidí skutečnou smetanu, esenci šťastného života. Nedokáže ji vidět. Jedině Pán Krišna zřel esenci, smetanu, a jedl ji, tudíž se nazývá „zloděj smetany“ (Makhančor).

Ten, kdo je pln pýchy, zažívá pouze bolest a trápení. Lidé si přejí, aby se přihodily různé věci, ale co je v tom všem skutečného? Individualita, džíva, je vždy plna pochybností. Džíva nikdy neřekne „dost“. Bůh přišel, aby udělil oddanému laskavost, ale po uplynutí šesti měsíců oddaný pořád nedokázal dokončit seznam věcí, které si přál. Neustále říkal, že chce ještě něco dalšího. Mezitím Bůh zmizel. Šťastný je ten, kdo nemá žádnou pýchu. Pro něho je oceán světského života vyschlý. Iluze činí přesný opak toho, co máte v úmyslu udělat, takže bytost, která nemá žádnou pýchu, je šťastná. Je bez touhy něco dělat. Ve skutečnosti je štěstí šťastné kvůli ní, a veškerá trápení jsou opuštěna, skončí.

Stručně řečeno, tam, kde je pýcha, je iluze, a tam, kde není žádná pýcha, je nejvyšší stav štěstí.

Bytost, která nemá ego, není nikdy poražena, zatímco ten, kdo má ego, se nikdy nemůže osvobodit od světského života.

Kdy vyschne přelud světského života? Jedině jste-li zbaveni pýchy. Kvůli egoistickému rozhodnutí „já“ dokončím tuto určitou práci“ vyvstávají tři druhy nesnází. Jsou jimi tělesné potíže, nehody zapříčiněné vnějšími věcmi či bytostmi a kalamity mající přírodní příčiny. Je snadné spatřit, zda je rodinný život nesobeckého člověka, zbaveného ega, prožíván správně či nikoliv. I když jste zabili své ego, kosmický řád neboli osud je velmi silně přítomen. Nepřetržitě si plní svoji práci. Nicméně lidská přirozenost je taková, že je v mysli výzva ověřit si, jak Bůh člověku zbavenému pýchy usnadňuje věci. Stejně jako dostáváte své prosté živobytí, měli byste žít tak, jak si Bůh ve vašem případě přeje. Ptáte se: „Jestli dělá všechno Bůh, proč mi nepořídí na ježdění slona?“ Tímto způsobem lidé marně posilují svou naději a stávají se nešťastnými.

Kreslit snové obrazy na zeď je přirozeností světského života. Lidé vytvářejí obrazy na zdech a opatřují je různými popisky. Člověk toužící, aby mu všichni tleskali, vykresluje sebe sama v neexistujících obrazech, což je oceánem světského života. Ráma ztratil Sítu, ztělesnění klidu, protože se honil za jelenem. Taková je síla tohoto přeludu. Iluze je sekyrou smrti, oprátkou Boha Smrti. Zapletení se v máji (iluzi) je smyčkou smrti. Ten, kdo je osvobozen od pýchy, tuto oprátku (Boha Smrti Jamy) rozetne. Nepodléhá potrestání, výprasku Jamy. Být zmrskán Jamou značí trpět žalem, ale příčinou toho je pýcha. Jakmile je pýcha pryč, všechen strach a trápení zmizí.

Pak je všude „Štěstí“.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » ned 08. pro 2024 5:52:53



114. Zdroj zrození

Jste-li osvětleni učením, které vám udělil Satguru, všechna čtyři těla (hrubé, jemné, kauzální, turíja neboli superkauzální) zmizí. Poté se stane vše falešné. Ve skutečnosti, ono již falešným je. Pouze „Jeden Stav“ nazývá vše falešným. Poté, co necháte všechny záležitosti stranou, mysl se stane upoutána v jednom „Jediném“. Pak konečně dosáhnete toho, co bylo cílem dosažení. Stanete se tímto konečným domovem „Naprosté Svobody“ (Sajúdža Mukti) neboli vlastníkem „Naprosté Svobody“.

To, co zůstává po zanechání všeho viditelného, je Brahman.

V nevědomosti jsou pozorovatel a pozorované dva oddělené předměty. Jakmile to, co je pozorováno, zmizí, zůstane samotný pozorovatel (bez jakéhokoliv objektu pozorování). „To“ je Brahman. Stavu bez objektů se nevědomá bytost nevědomky těší v hlubokém spánku, když opustí viditelný svět. Bez této blaženosti nelze žít. Ten, kdo nemá dostatek řádného spánku, zajisté opustí tělo, což je „konečný odpočinek“, smrt. Stav hlubokého spánku je potřeba, kterou sdílí stejně tak chudák jako boháč. Radost z hlubokého spánku je pro všechny bytosti společná. Člověk může dlužit milion rupií anebo očekávat milion rupií od někoho druhého, ale obojí je v hlubokém spánku stejné. Velký hříšník a jogín jsou si v hlubokém spánku rovni.

„To“, co je za viditelným, je „Já“. Rozlišujeme-li pořádně, tento vesmír není takový, jaký se jeví být. Nevědomost je to, co je falešné, a pokládat falešné za pravdu, je také nevědomost. Znát falešné jako falešné a poznat, že se jedná o neskutečné, je Poznáním. Poznat Skutečnost je Pravé Poznání, ale považovat neskutečné za skutečné, je Nevědomost.

Moudří vidí falešné jako falešné a podle toho zakoušejí. Kopec je ve skutečnosti pouze hromadou země, nikoli kopcem. Jestliže pohlédnete na město Bombaj, země, jež je esencí, skutečností, není rozpoznána. Vidíte-li jej jako zeminu, pak Bombaj jako město z vašeho pohledu zmizí. Osvobození je rozpoznání toho, co je Skutečné, a co falešné. Považovat falešné za skutečné, je svázanost. Ten, kdo opustí tento svět s poznáním, že je falešný, se nevrátí. Ten, kdo je přesvědčen, že svět je falešný, nemá žádnou touhu se vrátit. Nicméně touha neopustí toho, kdo si myslí, že svět je skutečný. Touha těch, kteří nemají žádnou další potřebu světa, odezní. Nikdo další je nedonutí přijmout zrození. Člověk se narodí, neboli je narozen podle své vlastní touhy. Dnes si zakládáte na své další zrození. Pro toho, kdo je nevědomý, je zde naděje, že alespoň v dalším zrození třeba získá štěstí. Nevědomá bytost říká: „Co dalšího mám dělat, když se nenarodím?“ Je mnoho těch, kteří dávají na charitu, protože věří, že další zrození je nevyhnutné. Ti, kdo jsou moudří, vědí, že tento jev světa je falešný, a stávají se bezžádostivými a svobodnými.

Meditujte na učení, které vám udělil Satguru a chovejte ho velmi blízko u svého srdce. Nezapomínejte na to, že vy jste „Jedno Jediné Já“. Naslouchejte Guruovi a meditujte na Jeho slova s nesmírnou úctou. Ten, kdo takto nekoná, zajisté sám sebe zabíjí. Ten, kdo musí žít v tomto světě, by neměl uhasit „Lampu Poznání“. Ten, kdo spočívá pomocí významného prohlášení „Já jsem Brahman“ ve své přirozenosti, je tím, kdo je hoden Svobody. Nakonec tento koncept, dodržování rituálu a samo významné prohlášení, to vše zmizí. Pak zde není ani zření, ani nespatřené. „Přirozený Stav“ je dosažen. Meditace, udržování nějakého objektu v mysli, to oboje skončí. Představivost je rozpuštěna. Sloučí se s ne-konceptuálním. Pak ten, kdo si říkal Pan XY, je Brahman, a jedině Vědomí zůstává. Toto se nazývá Jemné Brahman. Toto samo je Přirozeným Stavem. Sen skončí a spolu s ním zmizí také všichni lidé ze snu. Zůstává pouze On. Dlouhotrvající sen je pryč a nadále již přetrvává samotné Brahman. Zůstává pouze Jemné Brahman, které je Čirým Vědomím. Pouta světa stejně jako hřích a ctnost, to vše skončí. Zdánlivé jevy skončily a jedině pozorovatel přetrvává. Ten, kdo nemá žádné zrození, je Osvobozený. Iluze ho zapletla do žalostného cyklu zrození a smrti, nyní však toto vše zmizelo. Potkal ho Satguru, „Brilantní Sluneční Záře Svobody“, a byl obdarován „Vlastní Původní Přirozeností“. Je přesvědčen o Brahman, které je bez přicházení či odcházení kamkoliv.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » sob 07. pro 2024 5:45:56



113. Město Brahman

Stav individuality, džívy, je iluze. Je nevědomostí, původním hříchem. Iluze značí to, co není skutečné. Stav džívy je „ne-skutečný“. Slovo džíva se skládá z „ja (dža)“ a „iva“, což značí to, co je jakoby narozené, nikoli však skutečně narozené. To je iluze. Není-li tato individualita skutečná, pak co je skutečné? Skutečností je „Já jsem to, co není narozeno.“ Není pravda, že „jsem narozen“ a nazýván jmény jako Tomáš, Honza či Petr. Existuje příběh o lvu, který žil v klamné představě, že je člověk. Odešel k pastýři, aby se stal jeho sluhou. Nějaký čas ho pastýř krmil mlékem, poté mu začal dávat trus. Lev začal přirozeně brzy strádat. Poté ho potkal jeho Guru a řekl mu: „Ty jsi lev, který zabíjí a pojídá jakékoliv zvíře, které si vybere. Proč žereš trus?“ Jakmile poznal lev svou kapacitu, odešel do lesa, začal lovit a náležitě se živit.

Obdobně je individualita ve skutečnosti Parabrahman, ale vzala na sebe totožnost džívy a stala se nešťastnou. Přestaňte být lidskou bytostí a opusťte zvyk pojídat trus, což jsou smyslové objekty. Jedení trusu značí převzetí výsledků činnosti (karma). Výsledek jakékoliv činnosti, kterou džíva dělá, je jako trus, který vyloučila ovce, symbolizující iluzi, máju. Jakmile jste si jisti, že jste Šiva, tyto dopady karmy, které jsou jako trus, se vám vyhnou. Šiva není svázán žádnou karmou. „Já“ je Brahman, podle Jeho svolení. Imaginární tělo funguje spolu se všemi smyslovými orgány. Dědic výsledku karmy je díky Sebe-Poznání odstraněn a není tu žádná entita, která by přijala jakýkoliv výsledek, tedy není zde nikdo, kdo by měl být „uznán vinným“.

Jakmile iluze individuality (džívy) zmizí, jsou pryč také všechny činnosti. On je osvobozen od veškeré karmy, hory hříchů jsou spáleny na popel a hory zásluh jsou vztyčeny. Zásluha zde značí Pravdu, Skutečnost. Ten, kdo realizoval „Já“, se stal Bohem. Sebe-Poznání je samo o sobě horou zásluh. Zásluhy toho, kdo má Sebe-Poznání, jsou bezmezné. Zatímco ten, kdo je nemá, si přivádí hory hříchů. Hřích značí myšlení, že jste individualita. Když džíva neexistuje, není přítomen ani hřích. Jakmile se objeví iluze v podobě džívy, pak si džíva začne hromadit hory hříchů. Díky pochopení naší vlastní Skutečné Přirozenosti jakožto Brahman se hory hříchů zhroutí. Člověk, který byl knězem, brahmínem, se chybně považoval za člena nízké kasty a jedl hovězí maso. Tento brahmínův falešný koncept byl doprovázen závazkem k hříchu. Je-li otrok obdarován požehnáním, že může žít věčný život, značí to, že zůstane navždy otrokem. Nesprávná totožnost je stvoření hříchu. Obrovský je přínos dne, kdy poznáme, že nejsme individualitou, ale Brahman. Potom je otroctví pryč a iluze považovat se za džívu zmizí. V ten den se hory hříchů utopily a klesly na dno moře. Vyjde Slunce Poznání a vy opět dorazíte na místo, z něhož jste původně vyšli. Dostanete se ke svému zdroji a čtyři těla zmizí.

Obracet se k smyslovým objektům znamená sestupovat dolů. Směrovat k „Já“ značí stoupat nahoru. Jakmile realizujete „Já“, jste naprosto svobodní. Tomu se říká Sajúdža Mukti, což je vyhlazení všeho. Když zde není žádné „já“, a není tu ani „ty“, kdo je tu, jenž požaduje Svobodu? Požehnaný je ten, kdo realizoval Brahman rozpuštěním „já“. On je vlastníkem Svobody a může udělovat tento stav ostatním. Je to Realizovaná bytost (Džňánin), která pochopila, že vše, co je viditelné, je falešné. Věci jsou bezpochyby viděny, ale je to jedině Brahman a není zde nic odděleného. Pokud v tomto rozlehlém městě Bombaji zvednete hroudu země, je to země či Bombaj? Lidé udělují zemi název Bombaj a dle toho jednají. Ve skutečnosti je to pouze země. Žádná Bombaj tu není. Bez této země nemá Bombaj žádnou existenci. Obdobně bez Životní Energie, Čajtanji, nemá svět žádnou existenci. Konec konců kromě této Životní Energie nemůžete nalézt nic dalšího. Je zde pouze tato Čajtanja.

Díváte-li se pozorně a chápete jasně, pak tu žádný viditelný svět není. Jestliže nahlížíte tímto způsobem a vykonáváte činnosti s plným pochopením, že všechny jsou falešné, a jednáte pouze s tímto postojem, potom toto je Svoboda, zatímco máte fyzické tělo. Ten, kdo si připomíná radu udělenou Guruem a uvádí ji do praxe, si zaslouží Svobodu.

Je nezbytné naučit se nazpaměť celou abecedu, abyste pochopili, co znamená slovo hřích? K čemu je potřeba znalosti veškerých vědních disciplín, pokud jste realizovali, že jste „Já“? Existuje rčení: „Skrze utrpení vede cesta k Blaženosti (Klidu).“ Satguru říká: „Toto je pravda, ale míní se tím, že by mělo být zanecháno toto tělo. To je cena, kterou musíte zaplatit.“ Neměli bychom žít jako fyzická těla, ale jako čirá Životní Energie, Čajtanja. Svoboda je zcela blízko a snadno dosažitelná, pokud jdete ke Guruovi. Nicméně iluze drží velmi mocnou zbraň, kterou využívá proti žákovi. Touto zbraní je nedostatek víry v Gurua. Měli bychom Mu sloužit a pracovat s Oddaností k Němu, dokud nezískáme ovoce. Oddaný by měl trpělivě a věrně čekat, dokud ovoce nedozraje. Ti, kteří prohlašují „Já jsem Brahman“, ale nemají Realizaci, se po smrti stanou démony. Sníte-li mango před tím, než dozraje, je kyselé a vy si nepochutnáte na dobré chuti. Nemůžete obdržet skutečný užitek z ovoce, které není plně zralé. Satguru nás obdařil třetím okem, které je „Vnitřním Zrakem Přímého Vhledu Pravdy“. Tímto třetím okem je „Oheň Poznání Pána Šivy“. Není to oko fyzické, ale „Oko Poznání“. Máme dvě oči jako smyslové orgány a Guru nás obdařil novým okem, jež je Sluncem Poznání. Pán celého světa, Bezforemná Existence (stav Puruša) prostupující vším, je tímto okem. Jestliže jím zříte, celý svět zmizí, je zničen a my vidíme jedině Brahman. Tento viditelný svět je svázanost iluze, a nové oko udělené Satguruem tuto iluzi ničí.

Oddaný Gurua se těší „Blažené Samotě“, zatímco je v těle. Když má Pán Šiva Sebe-Poznání, říká: „Zakouším tento sen Svého Vlastního „Já“. Nyní jsem tento sen poznal jako Sebe Sama.“ Sen je být „Já“, existence jakožto vlastní „Já“. Zkušenost je naše, a je tomu tak pouze díky naší Existenci, proto se nazývá „Sebe-Zkušenost“. Kvůli „Já“ a přijetím podpory, kterou uděluji, je zažehnut tento plamen inteligence. Pozorujeme-li toto vše s plamenem inteligence, tak vidíme, že všechno, co je narozeno, patří „Já“. Není v tom nic „dalšího“. Jelikož to je zkušenost „Já“ zakoušena samotným „Já“, nazývá se „Sebe-Zkušeností“. Všechny pojmy jako je „Jedno jediné „Já“, Brahman, „Sebe-Zkušenost“, znamenají pouze jedno, že toto vše je sen (swapna) tohoto „Já“. „Sebe-Zkušenost“ (Átma Anubhava) je Sebe-Realizace.

Říká se, že svět je hřištěm dospělých lidí. To značí, že „Dospělí“ jsou lidé s Poznáním. Mají Sebe-Poznání a jsou významní. Pro ně je celý svět hračkou, věcí na hraní. V této hře nemají žádný žal či euforii, ztrátu či zisk, smutek, smrt atd. Pro ty, kteří vidí tento svět jako „Sebe-Zkušenost“, to je přirozená hra Radosti. Nevědomí lidé považují svět za skutečný. Pro ně jsou utrpení, žal, obavy a strach jejich údělem v životě. Moudří však vědí, že svět je neskutečný a žijí šťastně ve svém „Sídle Štěstí“. Moudrá bytost říká: „Žijeme v takové zemi, odkud nemůže nikdo odejít.“ Měli bychom zůstat v našem vlastním městě. Naše město je takové místo, odkud není návratu. Ten, kdo realizoval Brahman, hovoří o věcech v tomto městě a vyptává se pouze na toto město. Toto město bude hovořit pouze o sobě. Bohatí lidé mluví o svých životech plných komfortu, a ti, co mají Sebe-Poznání, hovoří jedině o Brahman. Potkáte-li někoho, z jeho řeči, chování atd. poznáte, z jaké je kasty, jaké je jeho náboženství, povolání atd. Vystupování, řeč a činnosti Džňánina jsou vždy plné moudrosti. Moudrá bytost žije a bude žít vždy jako moudrá bytost.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » pát 06. pro 2024 5:48:23



112. Iluze je pouze viditelná pro představivost

Iluze neboli Mája není nic jiného než koncept, a koncept je individualitou, džívou. Tento koncept, který na sebe bere formu džívy, je Mája. Od počátku, co jsme v dětství začali chápat, máme škálu emocí, které v nás vyvstaly. To je Mája. Samotnou přirozeností džívy je být si vědom, začít vnímat a něco cítit. Džíva symbolizuje Máju. Nicméně toto nepochopíme, dokud se zcela nezjemníme, neutišíme či nezklidníme a nezůstaneme v tomto klidu ukotveni. Toto se stane patrné, jedině když přetrváte tiše nepohnuti před jakoukoliv touhou, která vyvstane ve vaší mysli. Iluze je viditelná pouze pro představivost. Zlato je pro toho, kdo je prodává, výhradně zlatem, avšak pro toho, kdo je nosí, je ozdobou. Obchodník zlato prodal za cenu zlata a přijal za něj peníze. Tak jako je zlato pro zlatníka, který ho prodá, pouze zlatem, obdobně Brahman je pro moudrou bytost výhradně Brahman. Brahman jako muž a Mája jako žena jsou falešná jména. Jsou podobná iluzi kouzelníka.

Zlato ve formě ozdob je jako iluze jevící se jako tvary či projev. Ozdoba je tvarem neboli viditelným objektem, který je vytvořen pouze ze zlata. Tím jsou ornamenty podobné iluzi. Ryzí zlato, aniž by bylo zpracováno do tvaru ornamentu, je jako Brahman bez jakéhokoliv projevu iluze. Jméno a tvar objektu se od ostatních forem jeví jako oddělené, a je to kvůli této víře v oddělenost, že je zde určitá záliba či přitažlivost k tomuto objektu. Tam, kde je oddělená forma zlata v podobě ozdoby, to je považováno za skutečné neboli líbivé. Toto je přitažlivost k „formě“ v iluzi. Ozdoba je sama o sobě sváděním či okouzlením; okouzlení neboli přitažlivost k formě, jež je viditelná. Forma je brána jako skutečná, a tudíž jsme k ní přitahováni. Tato přitažlivost k formě zmátla „Já“. Toto pomatení je ego a ono přebírá roli „Ochránce Iluze“. Toto by mělo být jasně pochopeno.

Forma je podobná ozdobám. Přestože zcela víme, že nejsme ozdobou, stále jsme k ní přitahováni. Toto je Velká Iluze. My nejsme individualitami majícími tělo, jsme Brahman za všemi formami a těly. Jakmile se tělo zdá být skutečné, pak jste individualitou, džívou; jinak nejste nic jiného než Brahman. Říká se: „Brahman by mělo být jako Brahman.“ Král se chová s vědomím, že je král, a voják se chová jako voják. Stejným způsobem by se Brahman neboli Bytost, která realizovala Brahman, měla chovat jako Brahman. Je samozřejmé neboli pravidlem, že všichni by měli žít podle svého postavení. Je to přirozené. Osoba vydělávající 300 rupií žije svým stylem a náležitě se podle toho chová, zatímco ten, kdo vydělává jenom 20 rupií, žije podle svého postavení. Poznání „Já“ k tomu lze přirovnat.

Chováte se zajisté v souladu se svým pochopením, otázkou však je, zdali jste pochopili pořádně? Vše je Bůh. Bůh je v každé formě a tento Bůh je naše „Já“. Tento svět náleží Jemu a On je Tím, kdo se mu těší. Tudíž On musí zůstat se Svým „Plným Uvědoměním“. Nikdy by neměl zapomenout, že On je Bůh ať se jedná o jakýkoliv životní styl či zaměstnání. Není to pouze díky nějakému postoji, že můžete být Brahman. Není to na základě určitého rozpoložení či postoje, že je Brahman dosaženo. Ono je takové, jaké je, přirozeně. Měli byste žít v „Jeho“ Královské Velkoleposti s plným rozpoznáním, pamatujíce si Svou Vlastní Velikost. Měli byste se chovat na základě připomínání si, co jste. Poté se vše stane velmi jednoduché, avšak jedině pro toho, kdo to realizuje. Existuje příběh o ženě, která neustále odporovala svému muži. Jako obvykle neudělala to, co jí manžel řekl. Ubohý manžel už toho měl dost. V té době potkal Světce. Světec mu poradil, že by měl říkat přesný opak toho, co skutečně chce říci. Poté, co muž následoval tuto radu, se stal velmi šťastným. Pointa spočívá v tom, že pokud je vaše myšlení dobré, získáte potřebnou zkušenost. Vy jste přirozeně Brahman (muž v příběhu), ale vaše myšlení je svedeno ze správné cesty (manželka, která odporuje) a vede vás do iluze. Toto je to, co se (v životě) děje. Nicméně jen určitým postojem či pouze jednostranným myšlením se Brahman nestanete. Postoj či přemýšlení nemohou zachovat stav Brahman. Veškerá učení (koncepty) jsou adresována pouze přemýšlení, neboli držení se zaběhlého postoje. Nicméně Brahman samotné nemůže být ve skutečnosti vůbec nikdy poučeno. Brahman je ve svém Bytí. Je výhradně Brahman a postoj či myšlenky do jeho blízkosti nepřijdou. Být něčeho více či méně v Brahman neexistuje. Hlupák byl v době smrti šťastný, protože byl zajištěn velkým množstvím peněz. Hlupák je velmi snadno uspokojen. Je zde nějaký únik od smrti? Vůbec ne. Budou v budoucnu tomuto muži k něčemu užitečné jeho peníze? Ne. Vůbec ve svém životě nevyužíval náležitého rozlišování. Štěstí či zármutek náleží postoji, nikoli Brahman. Postoj je závislý na konceptu džívy. Brahman je za iluzí, zatímco individualita (džíva) je zapletena v iluzi. Tento celý viditelný svět je falešný.

Naše Pravá Přirozenost je ta, že jsme „Nejvyšším Pánem“ tohoto světa. Svět se objevuje díky nám. My jsme podporou celého světa. Kdybychom zde nebyli, na jakém podkladě by se objevil svět? Ti, kdo meditují tímto způsobem, jsou vskutku požehnáni. Měli byste se probouzet s pamětí, že jste Brahman a měli byste jíst, pít, pracovat atd. jedině s tímto uvědoměním. Iluze se jeví pouze iluzornímu uvědomění neboli stavu Puruša. Iluze je konceptuální, stejně jako Puruša je také koncept. Je to pouze představa, a tudíž je falešná. Naší Přirozeností je Brahman za všemi koncepty. Pro toho, kdo nemá žádnou myšlenku či koncept, svět také není myšlenkou či konceptem, protože si nic nepředstavil. Měli byste se chovat s plným uvědoměním, že jste za vším. Mějme příklad. Jestliže má někdo milion rupií, ví o tom, ale nemůže z této sumy ani malou část pozřít. Nemůže ji sníst a nebude ji moci sníst. Žije pouze s touto pamětí, uvědoměním, že peníze jsou nepřetržitě zde. Spokojenost, kterou zakoušíte po vydatném jídle, nemůže být prožita, dokud není jídlo snědené. Pochopte prosím rozdíl mezi radostí z jedení a úplnou spokojeností, která je zakoušena poté, co jste jídlo pozřeli. Sebe-Poznání je typu Úplné Spokojenosti či Klidu.

Přebývání ve Stavu Extáze „Já“ se nazývá Zachování a Velkolepost Brahman.


Existuje rčení, že podle toho, nad čím přemýšlíme v momentu smrti, takový je náš vývoj ve vyšším světě. Jestliže umřeme sami pro sebe, tedy když „já“ je pryč, poté je zde přímé prožívání Brahman. Se smrtí „já“ pozorujeme svou vlastní smrt.

Jakmile jsou pryč čtyři těla (hrubé, jemné, kauzální, turíja či superkauzální), pět obalů či vrstev na Vědomí (Annamája, Pránamája, Manómája, Buddhimája, Ánandamája), veškerá omezení jsou rovněž pryč. Vy jste „Já“, které je na čtyřech tělech nezávislé. Jste nezávislí na jakémkoliv vývoji, kvalitách či úrovních. Co můžete říci o tom, kde Védy oněmí, kde je jejich schopnost popisu zrušena? Jakmile je zde Seberealizace, je tu plné ověření toho, co říkají Písma, co říká Guru a toho, jaká je naše vlastní zkušenost. Toto se nazývá trojím ověřením. Seberealizovaná Bytost, která prověří Pravdu všech těchto tří druhů, je skutečným Znalcem. Toto je znak „Já“. Toto se nazývá Skutečné Poznání.

Byla zde iluze individuality, která je nyní pryč. Ostatní lidé nás také klamali. Po dvanácti dnech po našem narození (podle hinduistických zvyklostí) se všichni naši blízcí příbuzní sešli a na základě spiklenecké dohody učinili rozhodnutí, jak bychom se měli jmenovat a pevně nám stanovili jméno. Tato bytost, která se narodila díky touze druhých, žila po celý život namyšleně považujíc se pyšně za toto jméno, zcela zbytečně. Byla tedy okleštěná kvůli podmínění druhých lidí. Poté, díky šťastnému osudu, obdržela pomoc od Satgurua a byla pozvednuta. Guru ji zachránil a připomenul její Pravou Přirozenost. Jedině pak pochopila, že Ona Sama je „Já“, odvěké, prapůvodní Brahman, v jehož nalezení doufá celý svět, vzdává mu poctu a provádí duchovní praxi či neustále opakuje boží jméno. Takto se stala s jistotou Brahman na základě vlastní zkušenosti. Zanechala totožnost se svou činností ve světě, a stala se pro společnost „outsiderem“. Realizovala, že ona sama je Sebe-dostačující a za všemi objektivními věcmi. Postupně, stoupajíc do vyšších a vyšších stavů uvědomění, dosáhla Sebe Sama. Král, který je otcem, předá království svému synovi. Podobně Satguru dosadil na trůn vás. Dostal vás do Svého vznešeného stavu. Měli byste se „Tomu“ těšit.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Re: Oddanost po Seberealizaci

Příspěvek od Návštěvník » čtv 05. pro 2024 7:42:59



111. Duch obavy

Doposud jste tedy měli falešnou představu individuality, džívy. Jakmile je koncept džívy pryč, koncept Boha neboli Šivy, jeho protějšku, rovněž zmizí. Iluze, Mája, se jevila jako velmi hrůzostrašná, ve skutečnosti je však neexistující, není ničím jiným než zdánlivým jevem. Výsledkem Sebe-Poznání je naprostá bezstrachovost.

Sebe-Poznání značí, že zde není žádný strach z jakýchkoliv bytostí. Tento život, který nemá nijaký strach z bytostí, je životem bezforemným, a je dokonce i za tím průhledným (transparentním). Není hmotnou formou, která je vnímatelná našimi smysly. Nemůže být zničen žádnými experimenty, do kterých je zapojeno pět elementů. Není dokonce dotčen pocitem majícím poznání. Je-li iluze neskutečná, proč bychom měli mít nějaký strach z toho, co se přihodí nebo jakým způsobem se to přihodí? Ve snu se můžete strachovat, ale následně po probuzení je strach pryč. Podobně, jestliže jste probuzeni do své Skutečné Přirozenosti, strach zmizí.

Mnoho nevědomých lidí se obrací na astrologa, aby jim vysvětlil význam jejich snů. Stejně tak, i když je tento svět prokázán za neskutečný, jakmile se začnete obávat, dokazuje to, že nepoužíváte náležitého rozlišování (vivéka). Kdykoli je tu obava, není zde „Klid Sebe-Poznání“. Jedině ten, kdo obdrží radost z Klidu, je tím, kdo si je jist svou Skutečnou Přirozeností. Ten, jehož mysl je sklíčená, není nikdy zbaven úzkosti, protože trpí falešnou představou, že je individualitou. Ten, jehož mysl postrádá rozlišování, se nikdy nezeptá, proč by se neměl obávat. Všichni lidé jsou zastřeni úzkostí a umírají se strachem, nikdy se však nezamyslí nad tím, proč by se vůbec měli obávat. Nechali jste si do domu, do své vnitřní svatyně, vpustit psa obavy. Strach není k ničemu užitečný.

Otázkou je: „Čeho by se mělo bezforemné „Já“ obávat?“ V každé živé bytosti se ve dne v noci odehrává boj. Dokonce i soudce či král není zbaven úzkosti, protože tento soudce nevěnuje náležitou pozornost strachu. Bez úzkosti ani neodejde spát. Jen co si lehne do postele, spustí se jeho obavy. Proč, ptám se? Alespoň spát by měl klidně. Následujícího dne, jakmile vstane, bude mít díky tomu, že si během hlubokého spánku od strachu odpočinul, nějaký užitek. Přesto se tento muž nikdy nepřestane strachovat. I když ze spánku získal nějaký prospěch, pořád je pln obav. Probuzení se do „Já“ je samo tím, co je skutečně blahodárné. Tudíž se vás ptám, proč byste se měli znepokojovat? Vše, co chcete dělat, byste měli provádět bez obav. Kvůli úzkosti se poznání stane nedosažitelné a Duchovní Poznání není pochopeno. To, co se má stát, se stane, tak proč by zde měly být obavy? I Pán, Šrí Rámačandra, musel místo sezení na svém trůnu jednoho dne odejít do lesa. Tedy stane se pouze to, co se má přihodit. Tak proč se kvůli něčemu obávat?

Klid Brahman je velmi křehký, velmi jemný. Nicméně tento „Velkolepý Klid“ není možný v důsledku obav. Ti, kdo praktikují duchovní praxi (sádhanu) s touhou těšit se „Tomuto Klidu“, by se nikdy neměli strachovat. Jedině poté může být „Tento Klid“ dosažen. Jakmile je iluze džívy pryč, „Já“ je plně Realizováno.

Proč byste měli mít jakékoliv obavy? Iluze je viditelná pouze pro představivost. Jestliže nemáte žádnou představivost, pak iluze nic nedělá.

Je jeden příběh o lichváři, který se neustále strachoval, co bude, pokud se přihodí to či ono. Byl velmi zámožným mužem s velkou rodinou, měl množství krav, volů a koní. Vlastnil mnoho služebných a jeho dům byl vždy plný obilí. Jednou během oslav Divali, po honosné rodinné večeři, jen tak pohodlně odpočíval ve své hale. V tu chvíli si vzpomněl na to, že před pár lety město zasáhlo období sucha, kdy množství dobytka zahynulo, mnozí vesničané umřeli a mnoho dalších lidí bylo na pokraji smrti kvůli nedostatku jídla. A tak, jak tu tak pohodlně seděl a připomínal si dávné časy, přemohl ho smutek. Zmocnila se ho deprese a jeho oči zaplavily slzy. Krátce poté za ním přišla jeho manželka a našla ho v tomto rozpoložení. Byla zvědavá, a tak se zeptala, co zlého se stalo. Muž odvětil: „Má drahá, co se přihodí, pokud ta situace nastane znovu?“ a zcela se rozplakal. Manželka se posadila vedle něho a také začala plakat. Když to spatřila další žena, zeptala se jí: „Co se stalo, proč pláčeš?“ Manželka řekla: „Nic tak vážného, ale pokud ta situace nastane znovu, co se stane?“ U bohatých vážených lidí to funguje obvykle tak, že to, co cítí jeden, sdílejí i ti ostatní kolem něj. A tak začali všichni následovat nejstaršího z rodiny i jeho manželku a rovněž se rozplakali. Sluhové a příbuzní také začali naříkat. Postupně se tato zpráva rozšířila po celém městě, a protože byl muž bohatým a vlivným pánem, byli touto zprávou zasaženi i lidé z okolních vesnic. Každý se ptal každého: „Kdyby tato situace nastala znovu, co se bude dít?“ Poté, když už plakali všichni široko daleko, ti moudří se začali dotazovat, co za celým povykem stojí. Vážení lidé šli za tímto bohatým mužem a zeptali se ho: „O co vlastně ve skutečnosti jde?“ A tak začal vyprávět celý příběh o dávném období sucha. Poté, co si to vyslechli, byli překvapeni. Takto se má věc s celým světem. Vše je zkresleno v důsledku představivosti.
:D

Nemyslete si, že je to příběh týkající se jen tohoto lichváře. Toto je váš příběh. Jestliže se „Já“ začne hloupě strachovat bez příčiny, vše se překroutí a všechny smyslové orgány a tělesné funkce jsou rovněž zmatené, plné obav a nešťastné. Všechny bytosti se neustále obávají toho, co se přihodí a jak se to přihodí. Tento patetický příběh o obavě z budoucnosti naleznete všude. Člověk se narodil s pláčem a pokračuje s nářkem až do momentu smrti.

Co je tím, co činí mrtvolu vypadat dobře? Vypadá dobře díky lítosti druhých lidí. Pokud nikdo nad mrtvým tělem nenaříká, tělo není poctěno a popravdě tak dobře nevypadá. Existuje rčení: „Je tu někdo, kdo bude lamentovat po vaší smrti?“ A jestliže někdo nenaříká, říkají o něm, že nemá žádný cit. Takže měli byste se zamyslet – „Proč plakat? Nač se obávat?“ Je v pořádku se obávat, ale měla by to být skutečná starost, opravdová obava. Nač se obávat zbytečně? Buďte sebejistí a pevní. Nastane pouze to, co je předurčeno se stát.

Tygr vás jde rozhodně zabít a sežrat, nezáleží na tom, jaký název tomu dáte. Tak proč byste neměli zabít strach, který je zbytečně vytvořen v důsledku názvu? Osud se odehraje tak, jak má. Proč se obávat toho, co bude v budoucnu? Stručně řečeno, Klid přijde tam, kde je štěstí, stejně jako musí být do mléka přidána nějaká živá kultura, abychom z něj vyrobili jogurt. Abyste dosáhli stavu Nejvyššího Štěstí, musíte se těšit, bez obav.

Pokud se boháč strachuje víc než chuďas, boháč je horší než tento žebrák. Strach je takový, že neodejde, dokud ho sami neodhodíte. Dokonce, i když obdržíte velké bohatství, stejně se budete nadále obávat. Co s tím může Bůh dělat? Co pro vás může Bůh udělat, jestliže nenecháte odejít všechen svůj strach? Protože jste ztratili schopnost rozlišování, strach vás neustále obtěžuje. Individualita se domnívá, že je to ona, která všechno dělá, a následně podle toho trpí. Říká se, že „přemoudřelý je příliš hloupý“. Individualita přemýšlí zbytečně způsobem: „Nikdo nikdy nepracuje správně. Jedině já můžu vykonat práci dobře. Žádná práce nemůže být dobře odvedena beze mne.“ Tímto způsobem se individualita neustále obává zcela zbytečně. Pokud se budete nadále držet všech těchto obav, nebudete mít klid. Proto zanechte veškerý neklid. Ať přijde, co má, vy musíte být bez obav. Iluze vytváří strach pouze tomu, kdo se nepřetržitě obává toho, co se v budoucnu stane a jak se to stane. Ti, kdo se strachují, beztak umřou. Obava nastane, jakmile projektujete představu toho, co se stane. Začnete si dělat starosti o něco, co ani neexistuje. Proč se sami děláte nešťastnými tím, že se strachujete o budoucí záležitosti? Protože jste ztratili rozlišovací schopnost, jste plni obav.

Blázen sní o štěstí. Jeho představa může dokonce nakopnout Boha Indru, a blázen je v této představě šťastný a velmi odvážný. Měli byste být šťastní a spokojení s jakýmkoliv skromným přídělem, který obdržíte. Ten, kdo se strachuje i po obdržení Nektaru Nesmrtelnosti, je zajisté nepřítelem Boha. Vidíte, že je někdo druhý šťastný, a stáváte se nešťastnými. Proč se stáváte nešťastnými, jestliže vidíte štěstí někoho jiného? Je tomu proto, že přemýšlíte způsobem: „Nemám to, co má on.“ Jak podivná a překvapivá je přirozenost džívy! Toto není žádaný stav. Důvodem této kritiky je to, že ti kdo jsou bezohlední, jsou nešťastní.

Žebrák je prost jakékoliv obavy. Svým způsobem strach odkopává. Jí svůj chleba a čatní s královskou vznešeností. Jen pohleďte, jak si pochutnává na tomto prostém jídle! Všechno je možné bez pocitu nutnosti obávat se. Nikdy se neznepokojujte, dokud si to okolnosti skutečně nevyžadují. Vše, co má být, nechť je, nerušené.

Jedině ten, kdo se vymaní ze sevření úzkosti, je způsobilý mít „Poznání Brahman“. Je to jedině on, kdo dokáže získat toto Poznání. Tomu, kdo je pln radosti, přijde Klid sám od sebe. Těší se nepřetržitému Klidu. Smutek se pojí se smutkem, utrpení se pojí s utrpením. Ten, kdo zcela zanechá obavy, je statečný člověk, který osedlá tygra. Pán Višnu se usídlí na těle nejjedovatějšího hada, Šéši, a nemá strach či obavy z nejsilnějšího jedu. Jedovatý sykot tohoto hada Ho neznepokojuje. Naopak, přináší Mu radost.

Ten, kdo je spokojený sám se Sebou, si užívá „Klidu Já“. To je důvod, proč je manželem Bohyně Lakšmí, božstva bohatství a hojnosti. Jelikož je ve „Svém Vnitřním Klidu“, Lakšmí Mu masíruje Jeho chodila. Nicméně individualita přebývá u chodidel pomíjivé záležitosti, jíž je úzkost, a ta bezdůvodně individualitě způsobuje utrpení. Nechte svou úzkost odejít a buďte šťastní. Úzkost je jed. Proč mít ve svých ústech tuto hořkou chuť? Slepec nemá v polévce mouchu, protože se neznepokojuje. Had nekousne malé děti.

Naše vlastní představivost se stává naším nepřítelem. Představujete si, že je tu duch, a že od vás něco požaduje, a pak se strach stane každodenní záležitostí. Ovládne vás a pak vás naprosto kontroluje. Musíte nechat iluzi jít. Nikdy si nepředstavujte utrpení. Úzkost se zasekla ve vaší mysli. Vyhoďte ji pomocí tichého rozlišování, rozpoznání toho, co je podstatné a co nepodstatné. Poté jste zaručeně šťastni.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

Nahoru