od Návštěvník » úte 17. pro 2024 8:59:00
Kdyby Tě někdo poslal na vlakové nádraží vyzvednout osobu, kterou jsi nikdy neviděl.. Podle čeho bys ji na nádraží poznal?
Když ti dají do ruky její fotografii, budeš chodit nádražím a opakovaně se dívat na fotku a do okolí, než si do paměti uložíš podobu člověka, kterého hledáš.
To znamená, že nemůžeš najít něco, cos nikdy předtím neviděl.
S city, pochopením, odpuštěním a jakýmkoliv jiným nastavením člověka je to stejné.
Jak můžeš cítit, chápat, vnímat u sebe i druhých něco, co neznáš? S čím ses nikdy nesetkal a co jsi nikdy necítil? Nemůžeš. A druzí také nemohou.
Tady lze najít odpověď na otázky typu:" Jak mi může stále lhát? Jak mi může být nevěrná? Proč se nedokáže omluvit? Proč se ke mně chová tak, že mi to stále jen ubližuje? Proč mě obviňuje z něčeho, co jsem nikdy neudělal? Nechápu to, nerozumím tomu, PROČ mi tohle někdo dělá, když JÁ TO NEDĚLÁM?"
No, právě proto můj milý, má milá.
Ty to nechápeš a nerozumíš tomu, protože tuto situaci a tento rys povahy neznáš. Je to pro tebe cizí. Podvod, faleš, zrada, lži, manipulace a ponižování jsou pro tebe hledání cizí osoby na nádraží bez fotky.
Pro ty, kteří se tak chovají, je to domácí hřiště. Nepotřebují fotku, jdou a okamžitě najdou, neboť otisk mají uložený hluboko ve svém podvědomí.
Děláš a říkáš jen to, co je ti vlastní. Děláš, říkáš a konáš směrem k druhým jen to, co je Tvé, co dokonale ZNÁŠ, protože to každý den ŽIJEŠ.
A také přesně proto nemůžeš v druhých vidět nic jiného, než to, co v sobě sám nosíš. Fotka člověka, kterého jdeš hledat na nádraží je ve skutečnosti pouze určitý rys tvé vlastní povahy. Ten znáš a proto ho vidíš všude kolem sebe.
Nemůžeš poznat to, co jsi nikdy neviděl. Ani v druhých, ani v sobě samém.
A tak se můžeš dívat na lásku a uvidíš úplně něco jiného. Koukáš na upřímnost a obviňuješ ze lži. Naopak to platí taky. Koukáš na zlo a vidíš lásku. Vidíš lež a máš ji za pravdu. Koukáš na zrádce a vidíš v něm důvěryhodného člověka.
Proto lidé zůstávají v nefunkčních vztazích tak dlouho. Proto si nechávají tak dlouho líbit věci, které by si neměli nechat líbit. Trvá velmi dlouhou dobu, než zjistíme, že jsme viděli celé ty roky úplně něco jiného, než na co jsme se ve skutečnosti dívali.
Možná právě proto máš teď zlomené srdce a bolavou duši. Možná proto si stále pokládáš otázku: "Proč?"
Proto. Bohužel. Proto.
Jedinou útěchou, kterou Ti můžu poskytnout, je toto vysvětlení... abys lépe chápal, proč se k Tobě někdo chová, tak jak se chová a abys pochopil, že to s Tebou a tím, kdo jsi a jaký jsi, vlastně vůbec nesouvisí.
A že jsi to nemohl odhalit dřív a nemusíš si vyčítat čas, který uplynul.
I sůl na první pohled přece vypadá stejně, jako cukr. Rozdíl poznáš, až když ochutnáš.
A tuto lekci pochopíš, až když ji prožiješ.
Patricie Opavská
Kdyby Tě někdo poslal na vlakové nádraží vyzvednout osobu, kterou jsi nikdy neviděl.. Podle čeho bys ji na nádraží poznal?
Když ti dají do ruky její fotografii, budeš chodit nádražím a opakovaně se dívat na fotku a do okolí, než si do paměti uložíš podobu člověka, kterého hledáš.
To znamená, že nemůžeš najít něco, cos nikdy předtím neviděl.
S city, pochopením, odpuštěním a jakýmkoliv jiným nastavením člověka je to stejné.
Jak můžeš cítit, chápat, vnímat u sebe i druhých něco, co neznáš? S čím ses nikdy nesetkal a co jsi nikdy necítil? Nemůžeš. A druzí také nemohou.
Tady lze najít odpověď na otázky typu:" Jak mi může stále lhát? Jak mi může být nevěrná? Proč se nedokáže omluvit? Proč se ke mně chová tak, že mi to stále jen ubližuje? Proč mě obviňuje z něčeho, co jsem nikdy neudělal? Nechápu to, nerozumím tomu, PROČ mi tohle někdo dělá, když JÁ TO NEDĚLÁM?"
No, právě proto můj milý, má milá.
Ty to nechápeš a nerozumíš tomu, protože tuto situaci a tento rys povahy neznáš. Je to pro tebe cizí. Podvod, faleš, zrada, lži, manipulace a ponižování jsou pro tebe hledání cizí osoby na nádraží bez fotky.
Pro ty, kteří se tak chovají, je to domácí hřiště. Nepotřebují fotku, jdou a okamžitě najdou, neboť otisk mají uložený hluboko ve svém podvědomí.
Děláš a říkáš jen to, co je ti vlastní. Děláš, říkáš a konáš směrem k druhým jen to, co je Tvé, co dokonale ZNÁŠ, protože to každý den ŽIJEŠ.
A také přesně proto nemůžeš v druhých vidět nic jiného, než to, co v sobě sám nosíš. Fotka člověka, kterého jdeš hledat na nádraží je ve skutečnosti pouze určitý rys tvé vlastní povahy. Ten znáš a proto ho vidíš všude kolem sebe.
Nemůžeš poznat to, co jsi nikdy neviděl. Ani v druhých, ani v sobě samém.
A tak se můžeš dívat na lásku a uvidíš úplně něco jiného. Koukáš na upřímnost a obviňuješ ze lži. Naopak to platí taky. Koukáš na zlo a vidíš lásku. Vidíš lež a máš ji za pravdu. Koukáš na zrádce a vidíš v něm důvěryhodného člověka.
Proto lidé zůstávají v nefunkčních vztazích tak dlouho. Proto si nechávají tak dlouho líbit věci, které by si neměli nechat líbit. Trvá velmi dlouhou dobu, než zjistíme, že jsme viděli celé ty roky úplně něco jiného, než na co jsme se ve skutečnosti dívali.
Možná právě proto máš teď zlomené srdce a bolavou duši. Možná proto si stále pokládáš otázku: "Proč?"
Proto. Bohužel. Proto.
Jedinou útěchou, kterou Ti můžu poskytnout, je toto vysvětlení... abys lépe chápal, proč se k Tobě někdo chová, tak jak se chová a abys pochopil, že to s Tebou a tím, kdo jsi a jaký jsi, vlastně vůbec nesouvisí.
A že jsi to nemohl odhalit dřív a nemusíš si vyčítat čas, který uplynul.
I sůl na první pohled přece vypadá stejně, jako cukr. Rozdíl poznáš, až když ochutnáš.
A tuto lekci pochopíš, až když ji prožiješ.
Patricie Opavská