od Jana » čtv 10. pro 2020 8:11:16
Petra. píše:Jana píše:Tedy přesněji řečeno, nepitváme ty druhé, jestli jsou dostatečně láskyplní,
No, jasně, jen je pitváme, že jsou nevědomí, že nepoznávají lásku a pod.. To je něco úplně jiného. To je správné pitvání.
Bylo by dobré sem dávat přímo citace, jakého textu se to týká, jestli se bavíme o tom, jak to je v obecné rovině, jak se to může jevit, jak vzniká například nevědomost a nepoznávání, kým skutečně jsme, a dochází třeba při tom k automatickému vztahování k představě své vlastní osoby, nebo jestli je tady přímo pitvání našich představ o druhých osobách.
V každém okamžiku je možné si uvědomovat, jestli v téhle chvíli věříme svým osobním představám, že víme, co je na těch druhých špatně, nebo jestli si uvědomujeme, že jejich existence je stejnou láskou jako naše vastní existence.
V tom druhém případě, je samotná existence pochopitelně láskou, krásou, blahem, štěstím, tedy Bytím - sat-čit-ánandou. Jak by také nebyla, když je jasné, že milující a milované jsou jedním - jsou prostě nikde nekončící ničím nepodmiňovanou láskou.
Není v tom vůbec žádná věda, nic nedosažitelného.
Na druhou stranu je jasné, že mohou být v našem životě okamžiky, kdy by se v nás lásky nedořezal. Takže jestli má slova o lásce čte někdo, kdo je zrovna v té podobné situaci, ve které to nejde se lásce otevřít, tak si z toho nic nedělejte. Je to jen přechodná záležitost. Tohle zákonitě časem zmizí, protože připoutanost k tělesnosti, k mysli je časově omezená a Láska ta je věčná.
A logicky to, co je pomíjivé, pomíjí. A věčné zůstává.
[quote="Petra."][quote="Jana"]
Tedy přesněji řečeno, nepitváme ty druhé, jestli jsou dostatečně láskyplní,[/quote]
No, jasně, jen je pitváme, že jsou nevědomí, že nepoznávají lásku a pod.. To je něco úplně jiného. To je správné pitvání. :D[/quote]
Bylo by dobré sem dávat přímo citace, jakého textu se to týká, jestli se bavíme o tom, jak to je v obecné rovině, jak se to může jevit, jak vzniká například nevědomost a nepoznávání, kým skutečně jsme, a dochází třeba při tom k automatickému vztahování k představě své vlastní osoby, nebo jestli je tady přímo pitvání našich představ o druhých osobách.
V každém okamžiku je možné si uvědomovat, jestli v téhle chvíli věříme svým osobním představám, že víme, co je na těch druhých špatně, nebo jestli si uvědomujeme, že jejich existence je stejnou láskou jako naše vastní existence.
V tom druhém případě, je samotná existence pochopitelně láskou, krásou, blahem, štěstím, tedy Bytím - sat-čit-ánandou. Jak by také nebyla, když je jasné, že milující a milované jsou jedním - jsou prostě nikde nekončící ničím nepodmiňovanou láskou.
Není v tom vůbec žádná věda, nic nedosažitelného.
Na druhou stranu je jasné, že mohou být v našem životě okamžiky, kdy by se v nás lásky nedořezal. Takže jestli má slova o lásce čte někdo, kdo je zrovna v té podobné situaci, ve které to nejde se lásce otevřít, tak si z toho nic nedělejte. Je to jen přechodná záležitost. Tohle zákonitě časem zmizí, protože připoutanost k tělesnosti, k mysli je časově omezená a Láska ta je věčná.
A logicky to, co je pomíjivé, pomíjí. A věčné zůstává.