od Maatina » ned 06. lis 2022 10:25:17
Návštěvník píše:Psychiatr by byl vhodný jako nezávislá osoba, která by vám poskytla objektivní pohled na situaci. Jenomže jsou v dnešní době přetížení a asi žádného hned tak neseženete.
Jak jsem psal, sejde z očí, sejde z mysli. Prostě odejděte jinam, přerušte s ním veškeré styky, i kdybyste se měla přestěhovat do jiného města. Je to vážná věc a duševní zdraví potřebujete.
Pravděpodobně však jste aktuálně v pozici alkoholika, který si namlouvá "zatím to mám pod kontrolou, nějak to zvládnu".
Takhle.. pokud se nic nezmění, tak odejít budu muset. Já jen pořád ještě doufala v ten zázrak, protože to prostě nechápu a protože tím ztratím úplně všechno. Já se právě tolik na tu práci vrhla a byla pro mě tak důležitá, a stejně tak mnoho pro mě znamená právě on a já si tolik přála a přeji, abychom to spolu zvládli a nerozumím tomu, proč to nedokáže a tolik upadl do té nenávisti namísto toho, aby nám už oběma odpustil a mohli jsme si opět důvěřovat. A jsem samozřejmě zvyklá na ty lidi, i ti mi přirostli k srdci, některé mám fakt ráda a o všechno přijdu. Ale budu muset, když se to nespraví a ono se to nespravuje. Já se odhodlávala dát tu výpověď už v pondělí, ale zase jsem to odložila kvůli jedné radě a snu, který se mi zdál. Tak teď mám čas do třicátého zase. Právěže to nezvládám. Řeším si ty tři měsíce, které by mi zbývaly. Já ty nervy nemám v pořádku a něco už jsem si s nima zažila. A teď jsou prostě hodně polámaný a je to moc dlouho a já právě z toho nemám dobrý pocit. Ano, snažím se to vydržet a třeba vydržím, ale nevím to, proto mě napadají i takové věci jako psychiatr a neschopenka. Samozřejmě, že se to snažím přežít a vydržet, každý den, ale je to strašný a čekají mě ještě tři měsíce, takže tak.
Jsou hlasy, co vyříkají, že to právě mám vydržet a čekat, co se bude dít, až třeba budou průšvihy a tak. Ale mě to právě všechno zabíjí, už jenom, když se na to musím jen dívat. Jo tomu rozumím a je to možné, že se to všechno rozpadne, ale k čemu by mi to bylo, i kdyby za mnou nakonec přišlo vedení a chtělo tam právě mě, když on mě bude mít v nenávisti? A já to stejně chtěla dělat s ním, je to náročné a já to sama dělat nechci, to jenom on se má za takového frajera.. no vlastně.. však vidím, že se to snaží hodit na ta děvčata. Že to budou dělat za něho a to právě dopadne špatně. Ale to je už úplně jiná věc a ať se stane co se stane, může se to klidně stát i během té mé výpovědní doby a jednou už jsem výpověď stáhla, takže ono jde všechno. Ale za současného stavu tam být nemohu, proto jí dát musím. Stačí toho třicátého, ale když se nic nezmění, tak fakt musím. Prohraju tak jako tak, vlastně už jsem prohrála, všechno. Jak říkám, pokud by se ještě nestal zázrak. Ale svého nejlepšího přítele a práci, kterou zbožňuju, už nemám. A současný stav nedávám a nevím, jestli to tam zvládnu doklepat sama. Takže v tomto bodě to je jasné, že tam nebudu, že tam nemohu být. A to jsem věděla už na začátku, že jestli mě zradí, nemohu tam zůstat.
[quote="Návštěvník"]
Psychiatr by byl vhodný jako nezávislá osoba, která by vám poskytla objektivní pohled na situaci. Jenomže jsou v dnešní době přetížení a asi žádného hned tak neseženete.
Jak jsem psal, sejde z očí, sejde z mysli. Prostě odejděte jinam, přerušte s ním veškeré styky, i kdybyste se měla přestěhovat do jiného města. Je to vážná věc a duševní zdraví potřebujete.
Pravděpodobně však jste aktuálně v pozici alkoholika, který si namlouvá "zatím to mám pod kontrolou, nějak to zvládnu".[/quote]
Takhle.. pokud se nic nezmění, tak odejít budu muset. Já jen pořád ještě doufala v ten zázrak, protože to prostě nechápu a protože tím ztratím úplně všechno. Já se právě tolik na tu práci vrhla a byla pro mě tak důležitá, a stejně tak mnoho pro mě znamená právě on a já si tolik přála a přeji, abychom to spolu zvládli a nerozumím tomu, proč to nedokáže a tolik upadl do té nenávisti namísto toho, aby nám už oběma odpustil a mohli jsme si opět důvěřovat. A jsem samozřejmě zvyklá na ty lidi, i ti mi přirostli k srdci, některé mám fakt ráda a o všechno přijdu. Ale budu muset, když se to nespraví a ono se to nespravuje. Já se odhodlávala dát tu výpověď už v pondělí, ale zase jsem to odložila kvůli jedné radě a snu, který se mi zdál. Tak teď mám čas do třicátého zase. Právěže to nezvládám. Řeším si ty tři měsíce, které by mi zbývaly. Já ty nervy nemám v pořádku a něco už jsem si s nima zažila. A teď jsou prostě hodně polámaný a je to moc dlouho a já právě z toho nemám dobrý pocit. Ano, snažím se to vydržet a třeba vydržím, ale nevím to, proto mě napadají i takové věci jako psychiatr a neschopenka. Samozřejmě, že se to snažím přežít a vydržet, každý den, ale je to strašný a čekají mě ještě tři měsíce, takže tak.
Jsou hlasy, co vyříkají, že to právě mám vydržet a čekat, co se bude dít, až třeba budou průšvihy a tak. Ale mě to právě všechno zabíjí, už jenom, když se na to musím jen dívat. Jo tomu rozumím a je to možné, že se to všechno rozpadne, ale k čemu by mi to bylo, i kdyby za mnou nakonec přišlo vedení a chtělo tam právě mě, když on mě bude mít v nenávisti? A já to stejně chtěla dělat s ním, je to náročné a já to sama dělat nechci, to jenom on se má za takového frajera.. no vlastně.. však vidím, že se to snaží hodit na ta děvčata. Že to budou dělat za něho a to právě dopadne špatně. Ale to je už úplně jiná věc a ať se stane co se stane, může se to klidně stát i během té mé výpovědní doby a jednou už jsem výpověď stáhla, takže ono jde všechno. Ale za současného stavu tam být nemohu, proto jí dát musím. Stačí toho třicátého, ale když se nic nezmění, tak fakt musím. Prohraju tak jako tak, vlastně už jsem prohrála, všechno. Jak říkám, pokud by se ještě nestal zázrak. Ale svého nejlepšího přítele a práci, kterou zbožňuju, už nemám. A současný stav nedávám a nevím, jestli to tam zvládnu doklepat sama. Takže v tomto bodě to je jasné, že tam nebudu, že tam nemohu být. A to jsem věděla už na začátku, že jestli mě zradí, nemohu tam zůstat.