od ryunin » stř 26. pro 2012 19:36:54
A podobně to cítím ve škole - děti podvědomě, nebo vědomě, očekávají od učitele, a je jim jedno, jestli je to žena nebo muž, dominanci a rozhodnost, jasný směr a nesnáší učitele a učitelky, kteří jsou nerozhodní, nestálí, nejistí. A cítím, kdykoliv učím, jak ta třída reaguje, jako by to byl živý, ženský organismus, na moje chování - jsem muž nebo baba? A když se chovám jako muž, oni jsou zticha a dělají všechno, co jim řeknu, i kdybych jim řekl, že si musí stoupnout na hlavu. Je jim jedno, jestli to, co učím dává smysl, oni reagují na to, jestli to podávám jako muž, rozhodně a jasně. Takhle jsem jednou dost nezbedné třídě oznámil, že dnes bude experiment. Čekal jsem, že mi z hodiny udělají holubník, že takové experimenty jsou přesně to, co dětem bere smysl pro pořádek a oni začnou strašně zlobit. Řekl jsem jim, že se budeme bavit o dobru a zlu a já přitom budu sedět v lotosové pozici na lavici. No říkal jsem si, ak to bude konec. Začnou po sobě házet židlema a mě nejspíš poplivou. A oni seděli jako pěny a velmi ukázněně se bavili na téma dobro a zlo. A já jen zíral. Bylo to tím, že cítili, že přesně vím, co chci a co dělám. Kdyby ze mě cítili nejistotu, nedali by mi šanci. Třída je jako žena. Náladová, nestálá, ale hledá pevné, a současně laskavé vedení učitele. A když ten experiment pokračoval asi půl hodiny bez zádrhele, řekl jsem jim: Tak koukám, že to s vámi jde, že experiment funguje. A jedna holčička se přihlásila a zeptala se: A v čem ten experiment jako spočívá?
¨
V duchu sjem se musel smát. Byl jsem šťastný, samozřejmě, že trída jedenáctiletých dětí považuje za normální, že učitel sedí v pozici buddhy v ponožkách na lavici, pod zadkem má knihy místo meditačního polštáře a diskutuje s nimi o dobru a zlu.
Takže to je ta maskulinita, kterou mám na mysli, a bez které podle mě učení čehokoliv nemůže fungovat. Není to hrubost, arogance a diktároský přístup, ale to, co už jsem psal mnohokrát. Ukázat jasně, co chci říct, co chci sdělit, o co mi jde a vést druhé jasně k cíli. Ale žena ve mě je strašně dojatá a tluče jí srdce, kolik lásky a krásy je na světě. Kolik je tu dobré vůle a brilantní moudrosti. Jako žena plnými doušky vdechuju tuhle energii, kdykoliv můžu.
A podobně to cítím ve škole - děti podvědomě, nebo vědomě, očekávají od učitele, a je jim jedno, jestli je to žena nebo muž, dominanci a rozhodnost, jasný směr a nesnáší učitele a učitelky, kteří jsou nerozhodní, nestálí, nejistí. A cítím, kdykoliv učím, jak ta třída reaguje, jako by to byl živý, ženský organismus, na moje chování - jsem muž nebo baba? A když se chovám jako muž, oni jsou zticha a dělají všechno, co jim řeknu, i kdybych jim řekl, že si musí stoupnout na hlavu. Je jim jedno, jestli to, co učím dává smysl, oni reagují na to, jestli to podávám jako muž, rozhodně a jasně. Takhle jsem jednou dost nezbedné třídě oznámil, že dnes bude experiment. Čekal jsem, že mi z hodiny udělají holubník, že takové experimenty jsou přesně to, co dětem bere smysl pro pořádek a oni začnou strašně zlobit. Řekl jsem jim, že se budeme bavit o dobru a zlu a já přitom budu sedět v lotosové pozici na lavici. No říkal jsem si, ak to bude konec. Začnou po sobě házet židlema a mě nejspíš poplivou. A oni seděli jako pěny a velmi ukázněně se bavili na téma dobro a zlo. A já jen zíral. Bylo to tím, že cítili, že přesně vím, co chci a co dělám. Kdyby ze mě cítili nejistotu, nedali by mi šanci. Třída je jako žena. Náladová, nestálá, ale hledá pevné, a současně laskavé vedení učitele. A když ten experiment pokračoval asi půl hodiny bez zádrhele, řekl jsem jim: Tak koukám, že to s vámi jde, že experiment funguje. A jedna holčička se přihlásila a zeptala se: A v čem ten experiment jako spočívá?
¨
V duchu sjem se musel smát. Byl jsem šťastný, samozřejmě, že trída jedenáctiletých dětí považuje za normální, že učitel sedí v pozici buddhy v ponožkách na lavici, pod zadkem má knihy místo meditačního polštáře a diskutuje s nimi o dobru a zlu.
Takže to je ta maskulinita, kterou mám na mysli, a bez které podle mě učení čehokoliv nemůže fungovat. Není to hrubost, arogance a diktároský přístup, ale to, co už jsem psal mnohokrát. Ukázat jasně, co chci říct, co chci sdělit, o co mi jde a vést druhé jasně k cíli. Ale žena ve mě je strašně dojatá a tluče jí srdce, kolik lásky a krásy je na světě. Kolik je tu dobré vůle a brilantní moudrosti. Jako žena plnými doušky vdechuju tuhle energii, kdykoliv můžu.