Poradna zdarma

vostalpetr píše:

ale když jsme se vraceli z Londýna na letiště, už jsem neměl chuť být dále terčem jejích útoků, takže jsem ji nechal celou věc, cestu na letiště a správné načasování, řídit - aby to teda řídila ona, když si myslí, že je zodpovědnější a schopnější... nechal jsem to zcela na ni...
tvářila se spokojeně až do chvíle, kdy zjistila, že se špatně podívala na instrukce, kdy máme být na letišti < speltla se o hodinu, pak neodhladla dobu jízdy vlakem z Londýna na letiště a zapomnělaq, že je ještě z nádraží autobus, no vypadalo to, že na letišti budeme asi s dvou hodinovým zpožděním a leteadlo nestihneme - přítelkyně se ve vlaku rozplakala a řekla mi, že to je moje vina, že jsem to neměl nechávat na ni

Ale zvládla to,
i s tím pláčem to zvládla,
takže uspěla,

to jen ty jsi si vyvodil pro sebe a tím pádem i pro ni, že bez tebe by byla v prdeli

ale jak je vidět, tak by asi nebyla


Potkal jsem v indii spoustu různě starých či mladých holek, který jeli celou indii samy,
samy v cizí zemi mezi nadrženejma indákama který si o evropankách myslej, že jsou všechny kurvy. protože mají předmanželský a mimomanželský sex...a naprosto v pohodě to zvládaly


To jenom ty,
protože to takto máš sám u sebe a musíš viset na nějakým učitelovi,
se zákonitě chceš cítit taky jako učitel

Ale možná máš jen malýho ptáka, takže si musíš honit svý chlapský ego nějakým takovým způsobem,
ale z toho časem vyrosteš,
chce to jen čas
a trénovat jízdu na kole...

myslím, že kdyby tam byla moje přítelkyně sama, tak by to nějak určitě zvládla, a já sám bych to taky zvládl, ale když jsou dva, tak se někdy nedomluví, kdo bude co řídit, jsme nový, ještě nevyzkoušený pár, takže tyhle věci pro nás byly nový - jinak když jsem v minulosti cestoval s ženami po světě, tento problém nevyvstal, moje nová přítelkyně je trochu panikářka, ale jak říkám, sama by to určitě zvládla

Návštěvník píše:

ryunin píše:tak to zase ne, žáci nejsou děti
a ani muž není zodpovědný za svou ženu a obráceně

Chceš-li svou manželku vzdělávat v duchovních věcech, tak se automaticky dostáváš do vztahu žáka a učitele, navíc chceš po manželce nejen zvládání duchovní teorie, aby ti byla dobrým partnerem v duchovních rozpravách, ale navíc chceš po ní dobrý sex, uklizenou domácnost, správně vychované děti, aby měla zajištěný finanční příjem, byla dokonalá - tj., aby se k tobě hodila povahově, nehádala se, nebrečela, neodmlouvala, věděla vždy o chvíli dopředu, co si zrovna budeš přát, aby to včas nachystala, zvládala bez problémů styky s veřejností, vyznala se i tam, kde nikdy nebyla....aby byla chlapem v ženském těle....co ty jsi ochoten pro získání takové ženy udělat, čeho by jsi byl ochoten se vzdát?

to vůbec není pravda, co píšeš, nemůžu tyhle věci od ženy chtít, ale můžu od ní získat spoustu úžasné ženské energie na jedné straně, a spoustu buddhistické energie na straně druhé

žena je přirozeně žena - když ji v tom nikdo nebrání a navíc to v ní podporuje

a žena je přirozeně buddha, když se cítí přirozeně a vyrovnaně, v tom okamžiku se já od ní učím být buddha

ryunin píše:tak to zase ne, žáci nejsou děti
a ani muž není zodpovědný za svou ženu a obráceně

Chceš-li svou manželku vzdělávat v duchovních věcech, tak se automaticky dostáváš do vztahu žáka a učitele, navíc chceš po manželce nejen zvládání duchovní teorie, aby ti byla dobrým partnerem v duchovních rozpravách, ale navíc chceš po ní dobrý sex, uklizenou domácnost, správně vychované děti, aby měla zajištěný finanční příjem, byla dokonalá - tj., aby se k tobě hodila povahově, nehádala se, nebrečela, neodmlouvala, věděla vždy o chvíli dopředu, co si zrovna budeš přát, aby to včas nachystala, zvládala bez problémů styky s veřejností, vyznala se i tam, kde nikdy nebyla....aby byla chlapem v ženském těle....co ty jsi ochoten pro získání takové ženy udělat, čeho by jsi byl ochoten se vzdát?

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:A jak by podle tebe mohl ten fungující = vyvážený vztah fungovat?

Ta otázka je ryunine na tebe. Moc by mě zajímala odpověď z tvých úst. Je to téma, které je pro mne aktuální.

jako mezi mužem a ženou?

na to je expert ten David Deida, Cesta vznešeného muže

ta kniha popisuje všechny chyby a nedorozumění a v podstatě důvody rozpadu mých dřívějších vztahů a taky popisuje důvod zatím fungujícího vztahu současného, kdy jsem se tedy pokusil, víceméně chopit té role muže, a kdykoliv se mi to vymkne z rukou, tak ta žena negativně reaguje

jako v případě toho stíhání letadla

Návštěvník píše:Existuje ještě cosi, co se občas v buddhismu traduje:

"Učitel je zodpovědný za svého žáka, za jeho chování, jednání, za jeho skutky."

Nejspíš to platí do doby, než se žák sám stane učitelem a má své žáky, za které je zase zodpovědný on....

tak to zase ne, žáci nejsou děti

a ani muž není zodpovědný za svou ženu a obráceně

Návštěvník píše:A jak by podle tebe mohl ten fungující = vyvážený vztah fungovat?

Ta otázka je ryunine na tebe. Moc by mě zajímala odpověď z tvých úst. Je to téma, které je pro mne aktuální.

Návštěvník píše:Existuje ještě cosi, co se občas v buddhismu traduje:

"Učitel je zodpovědný za svého žáka, za jeho chování, jednání, za jeho skutky."

Nejspíš to platí do doby, než se žák sám stane učitelem a má své žáky, za které je zase zodpovědný on....

Ten vztah - ryzí vztah, který bychom mohli nazvat vztahem učitele a žáka je tolik vyjímečný, jako sněhová vločka na Sahaře.

ne že by nebyl, je, ale je velmi vyjímečný, až posvátný, táhne se věky.

V této rovině bych v soislosti s tématem o vztahu muže a ženy neuvažoval. Soustředil bych se spíše na "obyčejný" vztah muže a ženy, mužské a žesnké role, jejich hledání, doplňování, suplování a hlavně fungování - ryzího, vyváženého a naplněného vztahu.

Na roli učitele a žáka bych tady raději zapomněl.

Možná to bude pro ruinynina těžké, nu, uvidíme.

Existuje ještě cosi, co se občas v buddhismu traduje:

"Učitel je zodpovědný za svého žáka, za jeho chování, jednání, za jeho skutky."

Nejspíš to platí do doby, než se žák sám stane učitelem a má své žáky, za které je zase zodpovědný on....

A jak by podle tebe mohl ten fungující = vyvážený vztah fungovat?

ale abachom to vztáhli na učitel - žák

tak žák neříká učiteli, takže vy mi teď budete ukazovat, co mám dělat a vy mi teď nebudete nic říkat a při meditaci budete zticha a já si budu číst...

zítra budeme vstávat až já budu chtít...

na druhou stranu učitel žákům říká ne pouze co nesmí dělat, ale taky co můžou dělat

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role

Ale proč?

Umožňují mužům ženské protějšky, aby byli muži, tím, že stojí pevně ve svých ženských rolích? Že jsou Ženami?

Znám spoustu ukřivděných žen, které jsou zklamány muži ve svém životě. Nepodívají se (tím, že by odhodily filtr zaujatosti, filtr osobního pokřivení) a tak nevidí, že mají ve svém životě právě takové muže, kteří doplňují, spíše suplují její chybějící ženskou rol, potlačujíc tu mužskou.

no přesně, proto je důležitý, abychom se snažili plnit tu roli, která je nám přirozená - lenost může právě vést k tomu, že převezmeme, nebo necháme tu druhou roli na partnerovi

tohle všechno mám od toho Deidy - věčřím mu, že žena podvědomě čeká, že se muž ujme vedení a je zklamaná, když to nedělá a pak se sama ovšem nerada ujímá vedení

u sexu je to podobně -žena neříká muži, hele, pojď se milovat, dělá, jako že se jí to netýká a přitom čeká, až se jí muž nebude ptát a zmocní se jí - a pak mu taky neříká, co má dělat a kam má sahat atd., leda že on teda se pořád ptá, co má dělat...

Deida taky ovšem říká, že pokud ti dva se cítí dobře v roli přátel a nikdo nehraje dominantní roli, pak jsou prostě přátel é a na všem se mohou dohodnout společně, ovšem to pak není to napětí, ten napnelismus a ta láska je pak opravdu čistě duchovní - někdy bych takovou bral všema deseti...

Návštěvník píše:I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role

Ale proč?

Umožňují mužům ženské protějšky, aby byli muži, tím, že stojí pevně ve svých ženských rolích? Že jsou Ženami?

Znám spoustu ukřivděných žen, které jsou zklamány muži ve svém životě. Nepodívají se (tím, že by odhodily filtr zaujatosti, filtr osobního pokřivení) a tak nevidí, že mají ve svém životě právě takové muže, kteří doplňují, spíše suplují její chybějící ženskou rol, potlačujíc tu mužskou.

I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role

moudrost je skutečně to definitivní uplastnění celistvosti, takže to není "schopnost učit" nebo "něco vědět", což jsou spíš ta maskulinní prvky

učení je nástroj, maskulinní síla je něco, co je potenciál a nástroj

femininní síla je taky nástroj a potenciál, obě síly slouží k jiným věcem

defintivně, v nejzazším smyslu je tu celistvost, ano

a ted vám řeknu, jak jsem nechal ženu převzít řízení a jak jsme málem nestihli letadlo....

cestou do Londýna jsem byl ten muž, řídil vše... až do chvíle, kdy má partnerka na mě neustále dorážela, hele, ty nevíš, jestli je tohle správnej vlak do Londýna, hele, někoho se zeptej, hele, bůhví, kam jedeme... hele, tohle určitě není ten správnej autobus, no nevíš, kde je ta zastávka, jakto že to nevíš....

kdybych tam byl sám, tak se v pohodě dostanu z letiště na místo v Londýně a neměl bych problém

ale parnterka ze mě celou cestu dělala neschopu, na což jsem reagoval smíchem a dělal jsem si z toho legraci, protože jsem věděl, že o nic nejde a že jedem správně

ale když jsme se vraceli z Londýna na letiště, už jsem neměl chuť být dále terčem jejích útoků, takže jsem ji nechal celou věc, cestu na letiště a správné načasování, řídit - aby to teda řídila ona, když si myslí, že je zodpovědnější a schopnější... nechal jsem to zcela na ni...
tvářila se spokojeně až do chvíle, kdy zjistila, že se špatně podívala na instrukce, kdy máme být na letišti < speltla se o hodinu, pak neodhladla dobu jízdy vlakem z Londýna na letiště a zapomnělaq, že je ještě z nádraží autobus, no vypadalo to, že na letišti budeme asi s dvou hodinovým zpožděním a leteadlo nestihneme - přítelkyně se ve vlaku rozplakala a řekla mi, že to je moje vina, že jsem to neměl nechávat na ni

a měla pravdu, měl jsem si dál tvrdohlavě držet svou roli muže a její útoky odrážet vesele a s vtipem, takhle jsme mohli opravdu ten let nestihnout--- naštěstí na letišti z nějakýho důvodu nebyla skoro ani noha, takřže nebyly naprosto žádný fronty na odbavení a bezpečností knotrolu

z toho plyne ponaučení - nenechat se zviklat a na vzdory útokům a kritice a rejpání vostalpetrů a podobných dál přímo a tvrdě zastávat svou linii, mužsky, protože když se to nechá na těch vostalpetrech, tak vám to hodí nakonec na hlavu, že jste je měli řídit a nenechávat to na nich, a tak je to i ve škole mezi učitelem a žákem

dobrý ponaučení - neberte to jako že navádám na parnterku, mám ji rád a bylo to moje chyba, že jsem ji svěřil tu roli vedení a byla to moje lenost a nedůslednost

Jana píše:Romane, tu mužskost a ženskost vnímám spíš jako náboj, ve kterém je síla přitažlivosti pro opačnou polaritu. Jin - ženskost, pasivní síla, nábojem je prázdnota toužící po naplnění a Jang - mužskost, tvořivá síla, nábojem je plnost toužící po naplňování.

Tedy nejistý žák potřebuje jistého učitele,aby mohl být naplněn jistotou a nejistota s jistou se spojily v Jedno.
Ale je tady ještě opačná možnost, že v dítěti se nepotlačí jeho přirozenost a ten tvořivý naplňující náboj vychází z dítěte a učitel mu poskytuje jen prostor pro jeho tvořivost.

Pamatuji si jak, docent Matějček učil, že v historii lidstva se opakují vlny kdy v dítěti je oslavována božskost a stává se z něj nevychovaný sebestředný fracek a pak se kyvadlo obrací do druhého extrému, kdy je vyžadována extrémní poslušnost a z dítěte je neurotická zamindrákovaná troska.

Tohle se děje, když je tady výrazná oddělenost - já jsem učitel a on je žák.

Skutečný Mistr tuhle oddělenost v sobě nemá. Tohle je těžko popsatelné. Může se dít cokoliv, může se tady objevit i dominantnost a submisivita, ale ve skutečném Mistrovi je stále celistvost.
Ten žák není něčím jiným, něčím, co je mimo Mistra.

to souhlasím, ta celistvost je taky důležitá, žák je mistrem a mistr je žákem - jen je tu často ta situace, kdy žák se zcela otevře a mistr zcela zasáhne - a žák na tyhle okamžiky často čeká nebo je na nich závislý, dokud se sám nestane mistrem

Návštěvník píše:

ryunin píše:Jak víme, velcí učitelé lidstva, ať už to byl Buddha nebo Ježíš nebo kdokoliv jiný, kdo poznal pravou moudrost a byl schopen učit druhé, byli v roli učitelů přesně maskulinní a nikoliv feminní.

Chybělo jim poznání, že pravá moudrost obsahuje ženskou i mužskou složku ve vyrovnaném poměru, takže ona Moudrost je vlastně bezpohlavní...

Moudrost = Sofia je např. v křesťansví čistě feminimní.
Co třeba takto:mít moudrost = pochopení = porozumnění (v podstatě přijetí= ženský prvek) a k jejímu šíření = rozsévání používat mužský prvek.

Co se týká parádění, tak to mě nenapadlo. podle mě míra zdobení muže nebo ženy nemá nic společného s maskulinitou nebo feminitou. V různých kulturách včetně různých evropských je muž většinou stejně ozdoben jako žena, nebo přinejmenším jeho šperky a ozdoby nejsou považovány za zženštělost, zdobí se machové i transvestité. U velmi chucých lidí není zdobení ani u ženy, ani u muže, zejména v katolických rodinách, kde žena se nezdobí prakticky vůbec, stejně jako její muž, mluvím o prostých katolických venkovanech.

Tu maskulinitu a feminitu vidím spíš v přístupu k věcem, lidem a světu a k řešení problémů. Žena tradičně hledá vedení a pevnost muže, muž tradičně nasává něhu, křehkost a otevřenost ženy. Deida říká, že žena, která je frustrováná nedostatkem mužnosti svého partnera, přebírá mužskou roli a ujímá se vedení, rozhodování a řízení, třeba domácnosti, nebo podniku. A může úspěšně učit druhé buddhismus - to nemusí být nutně z frustrace z nedostatku mužských mužů. Je fakt, že mistr Dogen se zmiňuje o realizovaných dívkách, aniž by mluvil o tom, že by byli učitelkami buddhismu - to učení není podmínkou, ta dívka si mohla svou realizaci užívat po zbytek života, aniž by někoho přímo učila. V minulosti ženy ani nedostaly prostor, aby se někde ujaly nějakého řízení a vedení, pokud to nebylo formou intrik a politických tahů, ale to je minulost a dnes mnoho žen se ujímá té mužské role a není to problém.

Zvláštní případ je matka. Podle mě, a zažil jsem matku jako dítě velmi dobře, je v typické matce hodně vedení, pevnosti a autority. To ona učí dítě chodit, mluvit, atd. Otcové to dříve moc nedělali, pokud vím. Ale ta bývalá a typická tvrdost a odcizenost mužů otců byla právě nepřirozená a svědčilo to o nevyvážené osobnosti. Takže proto pořád píšu, že ta ženská stránka nemá být potlačena u muže, ale má dostat prostor tam, kde je to vhodné. Dnes se muž nemusí stydět plakat nebo obejmout dítě a pohladit ho. ALe jsou situace, kdy musí nebo měl by jednat jako muž - ne hrubě, ale pevně. A často to musí dělat i žena.

Před chvílí jsem byl vystaven takové ženské zkoušce mé partnerky, která se už asi tři dny nemůže rozhodnout, zda se mnou zítra poletí do Londýna nebo ne, protože má nějakou virozu a je trochu slabá. A ona hodlala do poslední chvíle říkat nevím, nevím. Kdyby nešlo o nemoc, tak muž ve mě rozhodne za ní. Kdyby se nemohla rozhodnout, zda si mě má vzít nebo zda mít dítě, rozhodnu za ní, protože žena jen zkouší, zda je ten muž spolehlivý a ví co chce. Jenže tady šlo o nemoc a já přece nejsem doktor a nemůžu rozhodovat ve věcech viroz. Takže jsem si připadal v neřešitelné situaci, něco mi říkalo, že ona jako žena ode mě čeká zásah chlapa do situace a něco mi říkalo, že je hrubiánství nutit nemocnou někam lítat. Co s tím? Ale nakonec jsem to zkusil a rozhodl za ní - zítra letíme, a pokud cestou na letiště ti bude špatně, beze slova se vrátíme a já ti to nebudu vyčítat. Slibuju. A ona řekla, tak dobře. A myslím, že se jí ulevilo, že i když jde o virozu a nejsme lékaři, museli jsme rozhodnout, lépe řečeno ona možná čekala podvědomě na to, že já řeknu jasné ano nebo jasné ne. A myslím, že presně takové jasné vedení žák očekává od učitele. Když učitel říká "Jsi osvícený", říká to jistě. Když říká "Nejsi osvícený", zase neváhá. A někdy říká: "Nevím, jestli jsi osvícený", ale pozor, on to říká naprosto jistě a pevně. A o to jde. Učitel nebo muž nemusí vědět všechno a dělat vše správně a bezchybně, ale musí rozhodnout směr. Jdeme tudy, i kdybychom měli spadnout do pasti protivníka, ale nemůžeme se tady věčně dohadovat, kudy jít a nejít.

Kdybychom to brali důsledně, každý zenový mistr píše spoustu nesmyslů a učí spoustu nesmyslů, když to vytrhneme z kontextu. Ani jediná věta není správně. Ale oni to vědí. A v tom je rozdíl od falešných učitelů, kteří si myslí, že se nemýlí. Pravý učitel ví, že pouze někam ukazuje, ale jeho slova sama o sobě nejsou správná. Nicméně on rozhodl. Dnes řekl, že ten a ten ji pitomec. Zítra řekne, že buddhismus je tráva a mravenci. POřád musí něco jasně říkat nebo dělat. A když neví, musí jasně říct, nevím.

Žena říká nejasné ano, nejasné ne, když řekne, "já vím", tak neví a když řekne "já nevím", nejspíš už dávno ví.

A takto nejasně se může chovat často i muž, i učitel, což neprospívá věci.

A podobně to cítím ve škole - děti podvědomě, nebo vědomě, očekávají od učitele, a je jim jedno, jestli je to žena nebo muž, dominanci a rozhodnost, jasný směr a nesnáší učitele a učitelky, kteří jsou nerozhodní, nestálí, nejistí. A cítím, kdykoliv učím, jak ta třída reaguje, jako by to byl živý, ženský organismus, na moje chování - jsem muž nebo baba? A když se chovám jako muž, oni jsou zticha a dělají všechno, co jim řeknu, i kdybych jim řekl, že si musí stoupnout na hlavu. Je jim jedno, jestli to, co učím dává smysl, oni reagují na to, jestli to podávám jako muž, rozhodně a jasně. Takhle jsem jednou dost nezbedné třídě oznámil, že dnes bude experiment. Čekal jsem, že mi z hodiny udělají holubník, že takové experimenty jsou přesně to, co dětem bere smysl pro pořádek a oni začnou strašně zlobit. Řekl jsem jim, že se budeme bavit o dobru a zlu a já přitom budu sedět v lotosové pozici na lavici. No říkal jsem si, ak to bude konec. Začnou po sobě házet židlema a mě nejspíš poplivou. A oni seděli jako pěny a velmi ukázněně se bavili na téma dobro a zlo. A já jen zíral. Bylo to tím, že cítili, že přesně vím, co chci a co dělám. Kdyby ze mě cítili nejistotu, nedali by mi šanci. Třída je jako žena. Náladová, nestálá, ale hledá pevné, a současně laskavé vedení učitele. A když ten experiment pokračoval asi půl hodiny bez zádrhele, řekl jsem jim: Tak koukám, že to s vámi jde, že experiment funguje. A jedna holčička se přihlásila a zeptala se: A v čem ten experiment jako spočívá?
¨
V duchu sjem se musel smát. Byl jsem šťastný, samozřejmě, že trída jedenáctiletých dětí považuje za normální, že učitel sedí v pozici buddhy v ponožkách na lavici, pod zadkem má knihy místo meditačního polštáře a diskutuje s nimi o dobru a zlu.

Takže to je ta maskulinita, kterou mám na mysli, a bez které podle mě učení čehokoliv nemůže fungovat. Není to hrubost, arogance a diktároský přístup, ale to, co už jsem psal mnohokrát. Ukázat jasně, co chci říct, co chci sdělit, o co mi jde a vést druhé jasně k cíli. Ale žena ve mě je strašně dojatá a tluče jí srdce, kolik lásky a krásy je na světě. Kolik je tu dobré vůle a brilantní moudrosti. Jako žena plnými doušky vdechuju tuhle energii, kdykoliv můžu.