od ryunin » sob 23. bře 2013 19:31:22
díky za feedback
ty věci, co říkám, to určitě je mnoha lidem známý, já osobně si to teda musím dost často připomínat - učit druhé pro mě znamená někdy použít druhé k tomu, abych mohl být sám poučen, takže jsem vděčný, když jsou lidi ochotnýá se sejít a vyslechnout si třeba pár mých poznámek k nějakým utextu a podobně, protože mi tím umoˇžnujou, abych učil sám sebe
a zrovnatak rád poslouchám svého učitele nebo kohokoli, kdo mi připomene, co je důležitý
co se týká forma jako vězení
myslím, že jsem to měl mnoho let podobně, ve všech různých školách zenu jsem si nepřipadal přirozeně, spíš jako vězeň, oběť,
pokusný králík nebo vojín ve vojsku, který musí plnit příkazy a řídit se pravidly
až po setkání s Mikem, mým učitelem současným, jsem poprvé cítil uplnou svobodu být sám sebou a když cvičím zazen, tak cítím osvobození od sebe a všeho mnohem spíš než pocit, že něco musím nějak přesně dělat - zazen je pro mě brána do světa, kde končí já a ostatní, ale pro běžné ego, které se mnou taky samozřejmě často cloumá, je zazen něco, "co bych měl dělat" - teprve když v tom zazenu sedím, divím se, že se mi nechtělo - podobně jako když se někomu nechce vlézt do moře, že je studený a pak zažije krásný uvolnění a radost, když v tom moři plave - vůbec není zima, je to příjemný a osvobozující
díky za feedback
ty věci, co říkám, to určitě je mnoha lidem známý, já osobně si to teda musím dost často připomínat - učit druhé pro mě znamená někdy použít druhé k tomu, abych mohl být sám poučen, takže jsem vděčný, když jsou lidi ochotnýá se sejít a vyslechnout si třeba pár mých poznámek k nějakým utextu a podobně, protože mi tím umoˇžnujou, abych učil sám sebe
a zrovnatak rád poslouchám svého učitele nebo kohokoli, kdo mi připomene, co je důležitý
co se týká forma jako vězení
myslím, že jsem to měl mnoho let podobně, ve všech různých školách zenu jsem si nepřipadal přirozeně, spíš jako vězeň, oběť,
pokusný králík nebo vojín ve vojsku, který musí plnit příkazy a řídit se pravidly
až po setkání s Mikem, mým učitelem současným, jsem poprvé cítil uplnou svobodu být sám sebou a když cvičím zazen, tak cítím osvobození od sebe a všeho mnohem spíš než pocit, že něco musím nějak přesně dělat - zazen je pro mě brána do světa, kde končí já a ostatní, ale pro běžné ego, které se mnou taky samozřejmě často cloumá, je zazen něco, "co bych měl dělat" - teprve když v tom zazenu sedím, divím se, že se mi nechtělo - podobně jako když se někomu nechce vlézt do moře, že je studený a pak zažije krásný uvolnění a radost, když v tom moři plave - vůbec není zima, je to příjemný a osvobozující