od irulan » ned 07. dub 2013 17:06:46
To záleží na konkrétním člověku. Každý má svoji míru, do které se odhalí a ne každý má odvahu na sebe prozrazovat věci ze svého života před v podstatě anonymním publikem. Třeba z mého pohledu, sice si myslím, že se nemám za co stydět, ale abych na sebe na facebooku prozrazovala osobní a nedej bože i intimnější věci, to už je podle mě nevědomé nabízení informací k zneužití (marketing, úchylové) nebo exhibicionismus. Taky nebudu vykládat každému všechny své názory, ale podle toho, jak je schopen je přijmout.
Ono je to tady občas tak trochu o ničem, když tady někdo mentoruje a radí z vyčtených informací a sám do toho nic nevkládá, sám se neotevře. Jenže to je svoboda každého. I to, že na sebe můžeš prozradit co chceš a nebo na sebe nemusíš prozradit ani ten blbej nick (viz opakovaní návštěvníci). Takže tu míru otevření si stanovuje každý sám.
Ona ta anonymita v podstatě taky to své kouzlo má, protože tím, že na začátek na sebe prozradíš všechno, lidi si o tobě udělají obrázek (a taky různé předsudky) - ten vnější obrázek - stáří, vzhled, vzdělání, povolání a ten nemusí korespondovat s tvým vnitřním životem. A o tom vnitřním tu můžeš psát, aniž by si tě někdo ztotožňoval s tím vnějším.
Pak jsou tu ještě jiné možnosti, které se získáváním důvěry, můžeme využít. Osobní korespondence, srazy a osobní setkání.
A mezi námi, to co na sebe člověk prozrazuje vědomě, nemusí být až tak objektivní pravda. Rafael o sobě řekl, že je postarší, myslím, že tak trochu ze žertu a tak trochu, že neměl až takovou možnost studia angličtiny, jako mají mladí dnes. Ty jsi z toho usoudil, že je to usedlý postarší dědeček
. Měl jsi představu mladého, teď máš představu starého. Je to sranda, protože ani jedno nemusí být pravda. A je pravda, že druhého člověka nemusíš poznat zcela ani když s ním žiješ dvacet let. Můžeš se tomu přibližovat, ale to je tak všechno..
To záleží na konkrétním člověku. Každý má svoji míru, do které se odhalí a ne každý má odvahu na sebe prozrazovat věci ze svého života před v podstatě anonymním publikem. Třeba z mého pohledu, sice si myslím, že se nemám za co stydět, ale abych na sebe na facebooku prozrazovala osobní a nedej bože i intimnější věci, to už je podle mě nevědomé nabízení informací k zneužití (marketing, úchylové) nebo exhibicionismus. Taky nebudu vykládat každému všechny své názory, ale podle toho, jak je schopen je přijmout.
Ono je to tady občas tak trochu o ničem, když tady někdo mentoruje a radí z vyčtených informací a sám do toho nic nevkládá, sám se neotevře. Jenže to je svoboda každého. I to, že na sebe můžeš prozradit co chceš a nebo na sebe nemusíš prozradit ani ten blbej nick (viz opakovaní návštěvníci). Takže tu míru otevření si stanovuje každý sám.
Ona ta anonymita v podstatě taky to své kouzlo má, protože tím, že na začátek na sebe prozradíš všechno, lidi si o tobě udělají obrázek (a taky různé předsudky) - ten vnější obrázek - stáří, vzhled, vzdělání, povolání a ten nemusí korespondovat s tvým vnitřním životem. A o tom vnitřním tu můžeš psát, aniž by si tě někdo ztotožňoval s tím vnějším.
Pak jsou tu ještě jiné možnosti, které se získáváním důvěry, můžeme využít. Osobní korespondence, srazy a osobní setkání.
A mezi námi, to co na sebe člověk prozrazuje vědomě, nemusí být až tak objektivní pravda. Rafael o sobě řekl, že je postarší, myslím, že tak trochu ze žertu a tak trochu, že neměl až takovou možnost studia angličtiny, jako mají mladí dnes. Ty jsi z toho usoudil, že je to usedlý postarší dědeček :D . Měl jsi představu mladého, teď máš představu starého. Je to sranda, protože ani jedno nemusí být pravda. A je pravda, že druhého člověka nemusíš poznat zcela ani když s ním žiješ dvacet let. Můžeš se tomu přibližovat, ale to je tak všechno.. :)