Poradna zdarma

miroslav píše:Tak už jsem zase odbanovaný

Ale hláška byla z poradny, že moje IP adresa byla trvale zabanovaná.
Spamhaus mne občas blokuje, když si router vybere nějakou blokovanou IP adresu, ale to vypadá úplně jinak a píšese tam o spamhausu.

Třeba to byl dodo. Ten mám dojem má možnost také banovat a třeba to byl on jako anonymní návštěvník a povolily ty neosobní nervy.

miroslav píše:P.S.
hláška mi zůstala v jiném ortevřeném okně - tady je

Byli jste trvale zabanováni na tomto fóru.

Kontaktujte administrátora fóra pro další informace.

Tento ban byl vydán na vaši IP adresu.

Jana píše:

Osoba píše:Jo to mám na své domácí IP taky, s tím spamhausem. Už nějakej pátek... Předtím chvílemi jo, chvílemi ne.
Jen tady na poradně.

I mně to občas bloklo, dokud jsem si nepořídila nový router.

Osoba píše:Jo to mám na své domácí IP taky, s tím spamhausem. Už nějakej pátek... Předtím chvílemi jo, chvílemi ne.
Jen tady na poradně.

Určitě Tě Jana nezabanovala, z Poradny jsi zabanován nebyl, nemáš tam odkaz, že Tvou IP adresu zabanoval Spamhaus?

miro zaban píše:

miroslav píše:

Návštěvník píše:Mysl vždy vytváří dualitu, ať už to poznáváš nebo ne. Tvrdíš, že v tom není osobní pocit, ale ten, kdo říká 'já to neberu osobně', je stále ztotožněný s představou sebe sama.

Možná ty nebo někdo, koho znáš, když to píšeš. Já ztotožněný s představou sebe sama nejsem, ať říkám co říkám.
Já se s žádnými představami neztotožňuji, dá se říci že spíš nejsem než že bych byl něčím co by mohlo být s něčím ztotožněno.
Zvykem je ale označovat bytosti, jejich těla, mysli a identitu jménem a tahle každá jednotlivá entita má svoje unikátní vlastnosti, nepříklad i unikátní otisky prstů. A o tom já mluvím a uvažuji v tomto světě, nepotřebuji v něm nebýt nebo hledat něco mimo něj, za ním nebo pod ním. A když říkám "já" je to slovo, myšlenka, adesa "bydliště" (konkrétní bytosti, osoby, otisků prstů atd.), ale žádné ztotožnění s nějako představou v tom není.

Jak to máš ty? Tak jak píšeš jak si představuješ že to mám já? Asi soudíš podle sebe, z vlastní zkušenosti, předpokládám nebo je to čistě vlastní myšlenková fantazijní tvorba nebo něco z literatury?

Tak tohle jsem odpověděl návštěvníkovi - nevím co je na tom proti pravidlům a Jana mne hned na to zabanovala. Že by se tápající nemohl už ani zeptat?

Co to má znamenat Jano? Co se ti na té mé odpovědi nezdá? A navíc je to odpověď nějakému anonymnímu návštěvnkovi, který se mi snaži vysvětlit, že jsem s něčím ztotožněný.

miro zaban píše:

miroslav píše:

Návštěvník píše:Mysl vždy vytváří dualitu, ať už to poznáváš nebo ne. Tvrdíš, že v tom není osobní pocit, ale ten, kdo říká 'já to neberu osobně', je stále ztotožněný s představou sebe sama.

Možná ty nebo někdo, koho znáš, když to píšeš. Já ztotožněný s představou sebe sama nejsem, ať říkám co říkám.
Já se s žádnými představami neztotožňuji, dá se říci že spíš nejsem než že bych byl něčím co by mohlo být s něčím ztotožněno.
Zvykem je ale označovat bytosti, jejich těla, mysli a identitu jménem a tahle každá jednotlivá entita má svoje unikátní vlastnosti, nepříklad i unikátní otisky prstů. A o tom já mluvím a uvažuji v tomto světě, nepotřebuji v něm nebýt nebo hledat něco mimo něj, za ním nebo pod ním. A když říkám "já" je to slovo, myšlenka, adesa "bydliště" (konkrétní bytosti, osoby, otisků prstů atd.), ale žádné ztotožnění s nějako představou v tom není.

Jak to máš ty? Tak jak píšeš jak si představuješ že to mám já? Asi soudíš podle sebe, z vlastní zkušenosti, předpokládám nebo je to čistě vlastní myšlenková fantazijní tvorba nebo něco z literatury?

Tak tohle jsem odpověděl návštěvníkovi - nevím co je na tom proti pravidlům a Jana mne hned na to zabanovala. Že by se tápající nemohl už ani zeptat?

Co to má znamenat Jano? Co se ti na té mé odpovědi nezdá? A navíc je to odpověď nějakému anonymnímu návštěvnkovi, který se mi snaži vysvětlit, že jsem s něčím ztotožněný.

miroslav píše:

Návštěvník píše:Mysl vždy vytváří dualitu, ať už to poznáváš nebo ne. Tvrdíš, že v tom není osobní pocit, ale ten, kdo říká 'já to neberu osobně', je stále ztotožněný s představou sebe sama.

Možná ty nebo někdo, koho znáš, když to píšeš. Já ztotožněný s představou sebe sama nejsem, ať říkám co říkám.
Já se s žádnými představami neztotožňuji, dá se říci že spíš nejsem než že bych byl něčím co by mohlo být s něčím ztotožněno.
Zvykem je ale označovat bytosti, jejich těla, mysli a identitu jménem a tahle každá jednotlivá entita má svoje unikátní vlastnosti, nepříklad i unikátní otisky prstů. A o tom já mluvím a uvažuji v tomto světě, nepotřebuji v něm nebýt nebo hledat něco mimo něj, za ním nebo pod ním. A když říkám "já" je to slovo, myšlenka, adesa "bydliště" (konkrétní bytosti, osoby, otisků prstů atd.), ale žádné ztotožnění s nějako představou v tom není.

Jak to máš ty? Tak jak píšeš jak si představuješ že to mám já? Asi soudíš podle sebe, z vlastní zkušenosti, předpokládám nebo je to čistě vlastní myšlenková fantazijní tvorba nebo něco z literatury?

Návštěvník píše:Dualita není něco, co bys musel hledat nebo se jí bát, je to jen způsob, jakým mysl funguje. Rozděluje, pojmenovává a vytváří protiklady: já a ostatní, dobré a zlé, radost a bolest. Toto rozdělování je pro mysl přirozené, protože mysl existuje v rovině jevů. Ale ty nejsi mysl.

Návštěvník píše:Mysl vždy vytváří dualitu, ať už to poznáváš nebo ne. Tvrdíš, že v tom není osobní pocit, ale ten, kdo říká 'já to neberu osobně', je stále ztotožněný s představou sebe sama.

Návštěvník píše:Mysl vždy vytváří dualitu, ať už to poznáváš nebo ne. Tvrdíš, že v tom není osobní pocit, ale ten, kdo říká 'já to neberu osobně', je stále ztotožněný s představou sebe sama. I toto je subtilní forma oddělení. Není důležité, zda mysl komentuje někoho jako hlupáka či probuzeného – jakmile zde existuje myšlenka 'já', ať už sebereflexivní nebo oddělující, dualita přetrvává. Pravé uvědomění nezná žádné 'já' ani 'druhého', je to neosobní a prosté jakékoliv dichotomie. Místo toho spočívá v tichém bytí, kde není ani komentář, ani komentátor.