od irulan » sob 30. srp 2014 19:00:02
Jarda Malej píše:irulan píše:Jarda Malej píše:Co nás z toho žene pryč?
hrůza z nebytí
Po vypadnutí z ticha jde hlavně o to, uvědomit si bezprostřední příčinu toho "vypadnutí."
Ta bývá spíše prozaická, nenápadná, něco z obvyklých obsedancí, neoplývá filosofickým nadhledem.
Třeba jak říká Lama:
Může to být zvyk - tříštit mysl, něčím se zaobírat ......
a zároveň nezvyk být v tichu, ...
Těch konkrétních impulsů (záminek mysli aby mohla být činná), může být plno.
Jde jen o to si jich postupně všímat a neskákat na špek.
(Aspoň ne pořád na ten samý).
Souhlas s obsedancí jako bezprostřední příčinou, mam takovou zkusenost. Ale co je skutečnou a původní příčinou?
A mam takovou (dosud) zkusenost, ze mi nestačí jakýkoliv "problem" zastrachat ci omluvit nejakym vysvětlením, musím si ho vedome prožít, naplno odvnimat a hlavne pochopit. Potopit se do hloubky a zjišťovat, ze příčina neni nikdy mimo me a ze nejsem oběť, leda ji dělám ze sebe - ja sama.
Za tim vším (zatim) snad tuším neustálou touhu po existenci a tedy snad i strach ze zmizení i sebe jako subjektu.
I kdyz něco (nebo někdo)mnohdy velmi rádo říká a mysli si, ze by bylo blazene zmizet
(asi je to velký lhář, ja jsem velký lhář, namlouvat si ze chci sama sebe smazat
)
[quote="Jarda Malej"][quote="irulan"][quote="Jarda Malej"]
Co nás z toho žene pryč?
[/quote]
hrůza z nebytí[/quote]
Po vypadnutí z ticha jde hlavně o to, uvědomit si bezprostřední příčinu toho "vypadnutí."
Ta bývá spíše prozaická, nenápadná, něco z obvyklých obsedancí, neoplývá filosofickým nadhledem.
Třeba jak říká Lama:
[quote]
Může to být zvyk - tříštit mysl, něčím se zaobírat ......
a zároveň nezvyk být v tichu, ...[/quote]
Těch konkrétních impulsů (záminek mysli aby mohla být činná), může být plno.
Jde jen o to si jich postupně všímat a neskákat na špek.
(Aspoň ne pořád na ten samý).
:)[/quote]
Souhlas s obsedancí jako bezprostřední příčinou, mam takovou zkusenost. Ale co je skutečnou a původní příčinou?
A mam takovou (dosud) zkusenost, ze mi nestačí jakýkoliv "problem" zastrachat ci omluvit nejakym vysvětlením, musím si ho vedome prožít, naplno odvnimat a hlavne pochopit. Potopit se do hloubky a zjišťovat, ze příčina neni nikdy mimo me a ze nejsem oběť, leda ji dělám ze sebe - ja sama.
Za tim vším (zatim) snad tuším neustálou touhu po existenci a tedy snad i strach ze zmizení i sebe jako subjektu.
I kdyz něco (nebo někdo)mnohdy velmi rádo říká a mysli si, ze by bylo blazene zmizet :what: :D (asi je to velký lhář, ja jsem velký lhář, namlouvat si ze chci sama sebe smazat :what: )