od Návštěvník » ned 05. lis 2023 14:25:37
Eseje: Vědění a nevědění
Příběh Adama a Evy je alegorií popisující ztrátu „ráje“ díky vzniku sebe-poznání (sebe-uvědomění). Zdá se tedy, že existuje celistvost (nebo ráj) a v této bezbřehé, volně se vznášející, bezpříčinné energii se objevuje něco, co se prožívá jako oddělené od této celistvosti (nebo ráje).
Je to metafora poukazující na to, co vypadá jako „příběh“ sebe-vědomí, z něhož se zjevně rodí vědění a zkušenost svobodné vůle, volby, času a prostoru, účelu a směru.
Jak se „příběh“ odvíjí, já se učí poznávat „svět tam venku“ a pokouší se pro sebe vyjednat nejlepší možnou dohodu... Zjevně to vyžaduje konání, aby „já“ nalezlo potěšení a vyhnulo se bolesti. Jak se zdá, tak čím větší má znalosti, tím efektivnější jsou činy, výsledky a zdánlivý pocit osobní kontroly..
Všechny tyto snahy přinášejí různé výsledky, a tak jedinec poznává kolísavé stavy uspokojení a zklamání. Lze si však povšimnout, že se zdá, že existuje skrytý pocit nespokojenosti, který pohání „já“ k nalezení hlubšího smyslu.
Protože zdánlivé já může existovat pouze prostřednictvím svého vlastního poznání, jeho hledání hlubšího smyslu bude omezeno na to, co může poznat a zažít pro sebe. V rámci tohoto omezení existuje množství doktrín, terapií, ideologií, duchovních učení a systémů víry, které může hledající poznat. Může také dojít k poznání a prožívání stavů ticha, stálosti, blaženosti, uvědomění a odpoutanosti, které zdánlivě všechny přichází a odchází jako noc a den.
Všechna tato učení, doporučení a předpisy se snaží poskytnout hledajícímu odpovědi na to, co je nepoznatelné, a způsoby, jak najít to, co se nikdy neztratilo.
Takže „já“ je oddělený hledající, který usiluje o vše, co si myslí, že může poznat a zjistit, s výjimkou nepřítomnosti sebe sama. Tou nepřítomností je ta prázdnota, která je nepoznatelná, ale paradoxně je to i samotná plnost, celistvost (nebo ráj), po kterém toužíme.
Pokud se zdánlivý hledající setká s vjemem, který do velké hloubky odhaluje skutečnou povahu oddělení a také bez kompromisů odhalí tu fantastickou marnost hledání, může dojít ke zhroucení celé konstrukce odděleného já. Tohle zcela neosobní sdělení s sebou nese neomezenou energii, do které se ta zdánlivě stažená energie já rozvine. Může se objevit rezonance, která je mimo sebeuvědomění.. Lze vycítit něco nevyslovitelného... Může se objevit vůně a otevřenost toho úžasu nevědění.
Najednou jako by došlo k posunu a neosobnímu uvědomění si, že toto je již celistvost. Bezmezná, nahá, nevinná, volně se vznášející a úžasná jednoduchost bytí je již vším, co existuje...
Je to mimořádné svou všedností a přesto to nelze popsat.
— Tony Parsons
https://www.theopensecret.com/
[youtube]WI9HV9dVXN4[/youtube]
Eseje: Vědění a nevědění
Příběh Adama a Evy je alegorií popisující ztrátu „ráje“ díky vzniku sebe-poznání (sebe-uvědomění). Zdá se tedy, že existuje celistvost (nebo ráj) a v této bezbřehé, volně se vznášející, bezpříčinné energii se objevuje něco, co se prožívá jako oddělené od této celistvosti (nebo ráje).
Je to metafora poukazující na to, co vypadá jako „příběh“ sebe-vědomí, z něhož se zjevně rodí vědění a zkušenost svobodné vůle, volby, času a prostoru, účelu a směru.
Jak se „příběh“ odvíjí, já se učí poznávat „svět tam venku“ a pokouší se pro sebe vyjednat nejlepší možnou dohodu... Zjevně to vyžaduje konání, aby „já“ nalezlo potěšení a vyhnulo se bolesti. Jak se zdá, tak čím větší má znalosti, tím efektivnější jsou činy, výsledky a zdánlivý pocit osobní kontroly..
Všechny tyto snahy přinášejí různé výsledky, a tak jedinec poznává kolísavé stavy uspokojení a zklamání. Lze si však povšimnout, že se zdá, že existuje skrytý pocit nespokojenosti, který pohání „já“ k nalezení hlubšího smyslu.
Protože zdánlivé já může existovat pouze prostřednictvím svého vlastního poznání, jeho hledání hlubšího smyslu bude omezeno na to, co může poznat a zažít pro sebe. V rámci tohoto omezení existuje množství doktrín, terapií, ideologií, duchovních učení a systémů víry, které může hledající poznat. Může také dojít k poznání a prožívání stavů ticha, stálosti, blaženosti, uvědomění a odpoutanosti, které zdánlivě všechny přichází a odchází jako noc a den.
Všechna tato učení, doporučení a předpisy se snaží poskytnout hledajícímu odpovědi na to, co je nepoznatelné, a způsoby, jak najít to, co se nikdy neztratilo.
Takže „já“ je oddělený hledající, který usiluje o vše, co si myslí, že může poznat a zjistit, s výjimkou nepřítomnosti sebe sama. Tou nepřítomností je ta prázdnota, která je nepoznatelná, ale paradoxně je to i samotná plnost, celistvost (nebo ráj), po kterém toužíme.
Pokud se zdánlivý hledající setká s vjemem, který do velké hloubky odhaluje skutečnou povahu oddělení a také bez kompromisů odhalí tu fantastickou marnost hledání, může dojít ke zhroucení celé konstrukce odděleného já. Tohle zcela neosobní sdělení s sebou nese neomezenou energii, do které se ta zdánlivě stažená energie já rozvine. Může se objevit rezonance, která je mimo sebeuvědomění.. Lze vycítit něco nevyslovitelného... Může se objevit vůně a otevřenost toho úžasu nevědění.
Najednou jako by došlo k posunu a neosobnímu uvědomění si, že toto je již celistvost. Bezmezná, nahá, nevinná, volně se vznášející a úžasná jednoduchost bytí je již vším, co existuje...
Je to mimořádné svou všedností a přesto to nelze popsat.
— Tony Parsons
https://www.theopensecret.com/