od Návštěvník » pát 09. srp 2024 11:20:54
miroslav píše:Návštěvník píše:
Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.
Mysl nemá žádná omezení kromě těch, která si uvědomujeme.
Který návštěvník tohle vymyslel?
Co tohle: „Proto vám pravím: Věřte, že vše, o co v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít." (Mk 11,24) ?
Z pohledu advaity myšlenka, že mysl má neomezenou moc a může dosáhnout čehokoliv, mohla být na první pohled skutečně zavádějící. Vše, co si mysl představuje, po čem touží a čemu věří, je stále v rovině iluze (máji).
Mysl sama je součástí subjektivního světa, který je projevem vědomí, ale není absolutní realitou.
Pravá svoboda není v dosahování představ mysli, ale v poznání svého skutečného Já, které je nad všemi představami a omezeními. Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti. Skutečnost přesahuje jakékoliv koncepty a představy. Pravé poznání je uvědomění si sebe jako čistého vědomí, které není omezeno ničím, ani myslí.
Na víru je možné nahlížet i jako na něco, co přesahuje pouhé intelektuální přijetí určitých dogmat nebo náboženských konceptů. Víra nemusí být jen záležitostí mysli, ale především záležitostí srdce a hlubokého vnitřního přesvědčení, které vychází z přímého vnímání nebo zkušenosti Božské Přítomnosti. Potom by bylo možné mluvit spíš o důvěře v to, co omezenou lidskou formu přesahuje.
Meditací, vnitřního klidem a obrácením se do nitra je možné zažít pravou podstatu bytí a tím i pravou víru. Tento druh víry není slepý, ale vychází z hlubokého vnitřního prožitku jednoty s absolutnem, což může být považováno za vrcholnou formu víry.
Ať už jde o víru v dosažení úspěchu, uvědomění si iluzorní povahy tužeb, nebo hluboké přijetí přítomného okamžiku, všechny tyhle interpretace naznačují, že klíč k naplnění leží v našem vlastním vědomí a způsobu, jakým je realita vnímána.
[quote="miroslav"][quote="Návštěvník"]
Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.
Mysl nemá žádná omezení kromě těch, která si uvědomujeme.[/quote]
Který návštěvník tohle vymyslel?[/quote]
Co tohle: „Proto vám pravím: Věřte, že vše, o co v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít." (Mk 11,24) ?
Z pohledu advaity myšlenka, že mysl má neomezenou moc a může dosáhnout čehokoliv, mohla být na první pohled skutečně zavádějící. Vše, co si mysl představuje, po čem touží a čemu věří, je stále v rovině iluze (máji).
Mysl sama je součástí subjektivního světa, který je projevem vědomí, ale není absolutní realitou.
Pravá svoboda není v dosahování představ mysli, ale v poznání svého skutečného Já, které je nad všemi představami a omezeními. Mysl je nástrojem, ale není pravým zdrojem skutečnosti. Skutečnost přesahuje jakékoliv koncepty a představy. Pravé poznání je uvědomění si sebe jako čistého vědomí, které není omezeno ničím, ani myslí.
Na víru je možné nahlížet i jako na něco, co přesahuje pouhé intelektuální přijetí určitých dogmat nebo náboženských konceptů. Víra nemusí být jen záležitostí mysli, ale především záležitostí srdce a hlubokého vnitřního přesvědčení, které vychází z přímého vnímání nebo zkušenosti Božské Přítomnosti. Potom by bylo možné mluvit spíš o důvěře v to, co omezenou lidskou formu přesahuje.
Meditací, vnitřního klidem a obrácením se do nitra je možné zažít pravou podstatu bytí a tím i pravou víru. Tento druh víry není slepý, ale vychází z hlubokého vnitřního prožitku jednoty s absolutnem, což může být považováno za vrcholnou formu víry.
Ať už jde o víru v dosažení úspěchu, uvědomění si iluzorní povahy tužeb, nebo hluboké přijetí přítomného okamžiku, všechny tyhle interpretace naznačují, že klíč k naplnění leží v našem vlastním vědomí a způsobu, jakým je realita vnímána.