Poradna zdarma

Návštěvník píše:Jak pomáhá probuzený těm, co se postupně uvědomují ve své dokonalosti?

Pokud si je probuzený uvědomí, tak jejich uvědomění je rychlejší. Toto uvědomění jich probíhá u probuzeného v duchovním srdci. On ale duchovní srdce rozpustil, proto je zase pomyslně vytvoří (uvědomí si je) zároveň s duchovním srdcem svého
přítele a znovu je rozpouští, a tak pomáhá bližnímu.

Míla Tomášová
https://www.magiemysli.cz/pdf/20_Tom%C3%A1%C5%A1ovi.pdf

Návštěvník píše:Není tedy třeba se trápit tím, jak se to dá poznat v oddělenosti, protože v hlubokém uvědomění se stará Vesmír o sebe sám. Každá vlna, každý tvar je v dokonalé harmonii s tím, co je. V tomto poznání není utrpení, není smrt, je jen živá nekonečná láska.

miroslav píše:Ty tomu asi moc nerozumíš, co ti píšu, jak mohu pozorovat z tvých reakcí.

To nevadí.

To, co může vypadat jako posuzování v běžném smyslu, se stává vyjádřením pravdy o tom, jak se člověk může dostat k hlubšímu porozumění. V tomto případě jde o sdílení porozumění, které ukazuje, že posuzování a hodnocení jsou spíše součástí povrchu mysli než pravé podstaty. Vyjádření samotné tedy nenaznačuje posuzování, ale spíše upozorňuje na přirozený stav, kde posuzování nemá

Rozlišování je funkcí mysli, ale to, co si myslí, že rozlišuje, je ve skutečnosti určováno tím, co je za myslí. Mysl může mít své dary a schopnosti, ale sama o sobě je jako rozbouřený oceán, který může odrážet pouze chaos. Rozlišování jako takové není podstatné, pokud není pochopeno, že za vším, co mysl rozlišuje, je jednotné vědomí.

miroslav píše:

Jana píše:Jakmile začneš považovat své poznání za vyšší než druhé poznání, už jsi v zajetí ega. Tvrdíš, že můžeš rozlišit projev od projevu – to není vědomí zakotveno v neměnném, ale pohyb mysli, která stále touží soudit, porovnávat a oddělovat.

Když je pravda skutečně poznána, není již nikdo, kdo by se mohl chlubit svými schopnostmi poznávat. Zůstává jen ticho, plnost bytí a hluboké, láskyplné pochopení, že v tom, co je, není místo pro já ani ty. To, co poznáváš, není dosaženo skrz rozlišování, ale je to úplné překročení mysli a všech jejích hodnocení.

Já žádné své poznání nepovažuji ani za vyšší ani za nižší ani za moje, ale za pravdivé a to je to jediné podstatné.
Vyšší, nižšší, nejvyšší, moje, druhého apod. to řešíš pořád ty, to jsou starosti ega nejvíce toho duchovního ega, které hledá pořád to nejvyšší a nejdokonalejší a nejraději by bylo nazýváno Já nebo nejvyšší pravdou. Proto se pořád srovnává. A srovnávání a chlubení si promítá i do projevů ostatních. Poznání není dosaženo skrze rozlišování, ale schopnost rozlišování se poznáním neztrácí. I probuzený dovede rozlišit kozí bobek od ovocného knedlíku a kuře od dospělé slepice. Nebo myslíš že už to nedovede?

miroslav píše:

Jana píše:Pravé poznání, to, co se nachází za myslí, nepoznává rozdíly. Je-li tvé vnímání opravdu zakořeněné v jednotě, jaký smysl má rozlišovat mezi hlupákem a probuzeným? Když vidíš ve všem stejné, kde je prostor pro takové hodnocení?

Říkáš, že vidíš jednotu projevu a podstaty. Když je toto skutečně zajištěno, přestáváš mluvit o odděleném 'ty' a 'já', o tom, kdo koho učí. Protože i ten, kdo učí, i ten, kdo je učen, je jedním.

Tohle je tvoje představa o poznání, já ti jí neberu, ale je mylná.
Poznáním se žádná schopnost mysli neztrácí ani mysl nezmizí. Pouze zmizí ulpívání a sebestřednost a jimi způsobená nevědomost a psychologické potřeby sebepotvrzení.

miroslav píše:

Jana píše:
Říkáš, že poznáváš pravdu ve všem, ve všech bytostech, v listech i v omylech, zní to, jako by tvé poznání bylo již úplné. Ale co je to za poznání, které stále rozlišuje mezi projevy, které stále vidí hloupého a probuzeného, ​​dokonalého a chybujícího? Není-li to mysl, která je pyšná na své schopnosti rozeznávat, oddělovat a klasifikovat?

Ano, je to mysl, která to dovede rozlišovat. Mám dojem, že darem mysli rozlišování byl obdařen například i Ježíš i ten Nisargadata a určitě i ty.

Návštěvník píše:

Jana píše:Posuzování je jen dalším vlněním této bouře. Pokud bys skutečně spočinul v uvědomění své pravé podstaty – v tichu oceánu, který nezávisí na žádné vlně – pochopil bys, že není potřeba posuzovat druhé ani sebe, ani se držet nějaké pravdy či nepravdy. .

Už ho zase posuzuješ. Miroslav tě posuzuje a ty ho také posuzuješ. A přitom stále tvrdíš, že se to nemá.


Q: Pak tito ostatní [v tomto satsangu] nemají znalosti, a proto se vracejí?

M: Mluvíš za sebe! Ostatní lidé mohou být informovanější než ty, proč je posuzujete podle vás? Dopustil jste se vážného provinění, když jste tyto lidi přirovnal k úrovni své moudrosti. Starejte se o sebe, nestarejte se o ostatní. Jak se opovažuješ obtěžovat ostatní, když sám sebe úplně neznáš?


Podle tebe nemá Miroslav znalosti ... a na to Nisargadatta reagoval:„Nikdy nekritizujte druhé“

Jana píše:
Říkáš, že poznáváš pravdu ve všem, ve všech bytostech, v listech i v omylech, zní to, jako by tvé poznání bylo již úplné. Ale co je to za poznání, které stále rozlišuje mezi projevy, které stále vidí hloupého a probuzeného, ​​dokonalého a chybujícího? Není-li to mysl, která je pyšná na své schopnosti rozeznávat, oddělovat a klasifikovat?

Jana píše:Pravé poznání, to, co se nachází za myslí, nepoznává rozdíly. Je-li tvé vnímání opravdu zakořeněné v jednotě, jaký smysl má rozlišovat mezi hlupákem a probuzeným? Když vidíš ve všem stejné, kde je prostor pro takové hodnocení?

Říkáš, že vidíš jednotu projevu a podstaty. Když je toto skutečně zajištěno, přestáváš mluvit o odděleném 'ty' a 'já', o tom, kdo koho učí. Protože i ten, kdo učí, i ten, kdo je učen, je jedním.

Jana píše:Jakmile začneš považovat své poznání za vyšší než druhé poznání, už jsi v zajetí ega. Tvrdíš, že můžeš rozlišit projev od projevu – to není vědomí zakotveno v neměnném, ale pohyb mysli, která stále touží soudit, porovnávat a oddělovat.

Když je pravda skutečně poznána, není již nikdo, kdo by se mohl chlubit svými schopnostmi poznávat. Zůstává jen ticho, plnost bytí a hluboké, láskyplné pochopení, že v tom, co je, není místo pro já ani ty. To, co poznáváš, není dosaženo skrz rozlišování, ale je to úplné překročení mysli a všech jejích hodnocení.

Jana píše:Posuzování je jen dalším vlněním této bouře. Pokud bys skutečně spočinul v uvědomění své pravé podstaty – v tichu oceánu, který nezávisí na žádné vlně – pochopil bys, že není potřeba posuzovat druhé ani sebe, ani se držet nějaké pravdy či nepravdy. .

Pedro. píše:
Duch má ve svém projevu tělo a mysl, jež jsou z něho a v něm... Howgh.

miroslav píše:Když si jedna vlna začne představovat a "pociťovat" že je celým mořem a nechce si to nechat vymluvit, tak ta její mysl pak produkuje to, co ta tvoje.

Svým příspěvkem na toto fórum vyjadřujete souhlas s následujícími pravidly:

Diskuze jsou být vedeny s úctou k ostatním účastníkům. Odsuzování, kritika, spekulace o druhých a osobní útoky nejsou povoleny....

Pedro, ego ve skutečnosti neexistuje, je to jen iluze, sen, mája, není ničím skutečným. Je tohle jeho kritika, kterou máš na mysli?

Je vážně kritikou těch více než sedmi miliard bytostí, které věří, že jsou individualitami, osobami, těly se jmény, prohlášení:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

miroslav píše:

Jana píše:
Miroslave, řekni mi upřímně, máš zájem skutečně tu nejvyšší pravdu v sobě a stejně tak v každé bytosti poznávat?

Já jí v každé bytosti i v sobě a ve všem i v tvých omylech i v probuzených jedincích i v hlupácích i ve spadaném listí poznávám. Ty ne, ty máš o to zatím jen zájem?
Akorát zřejmě na rozdíl od tebe dovedu rozlišit jeden projev nebo skupinu projevů od jiných. V tom není nic osobního, to je mohoucností lidské duše, není-li zatemněna sebestřednými tendencemi způsobujícími nevědomost, hloupost v různých obměnách u konkrétních lidských bytostí.
Ale určitě je dobré začít tím nerozlišováním jmen a tvarů - v meditaci, aby si bytost mohla uvědomit svoji neměnnou podstatu - vědomí a pak, když tohle najde a upevní v tom těžiště své bytosti, může vnímat vše ostatní jako projev této podstaty, jako jednotu podstaty a jejího projevu.

Ale když kuře chce poučovat slepici, jak se snášejí vajíčka, tak je to opravdu legrační a svým způsobem roztomilé.

miroslav píše:Naše podstata je stejná, ale není stejný projev Jana a projev Miroslav. Nejsou všechny vlny jednou vlnou, ale dohromady jsou nedílnou součástí moře a jejich společnou podstatou je neměnná voda.
Kdyby se v tobě stále nebouřilo to osbno, tak by ti nedělalo problém to pochopit a nemusela bys hledat pořád nějaké citáty o tom, že se nemá posuzovat - pronesená konkrétním jedincům, která ti podle tebe dávají za pravdu.
Mně o to, abych zrovna já měl pravdu, nejde, dovedeš si to představit, že to tak může někdo mít?