Poradna zdarma

Pedro. píše:No to se mám, z toho nebudu asi tejden spát.

"Na nebi hvězdy žhnou, večerní záplavou, plují..."

Pedro. píše:Jedna role v dole
říká krtku hele
slepej seš jak patrona
dětí jsi však ikona.

Pan Miler ti gatě dal
autíčko i myšku
sluníčko ti ukázal
přines jsem ti knížku.

Pedriito píše:

Návštěvník píše:Nisargadatta: Láska je smysl a účel duality.

Vidím, a ne poprvé, že byl v obraze. A to i přesto, že můj Mistr mě před ním varoval... Možná proto, že bych tehdy nebyl schopen chápat, co říká...

Zároveň však velmi hezky mluvil o Tomášových, pač mu někdo dovez jejich knihy. Moc se mu to líbilo :-)

Pedriito píše:Já nejsem žádným zdrojem, jsem Kavi.

Ber nebo nech ležet.

Odmysli si bytí a zkus být věčne blažen a uvidíš zda se ti to zadaří.

Jestli jo, pak se pletu. Řek bych, že jsi frnknul od základů přímo na špičku hory.
Lízt se ti moc nechtělo...

Pedriito píše:

Návštěvník píše:Kavi je stále jen jméno a forma, projev toho, co si myslíš, že jsi. Ty sám jsi zdroj, ale ztotožňuješ se s projevem, se jménem, ​​s rolí. Když tohle vše odložíš, co zůstane? Blaženost, bytí, vědomí, skutečnost, jež přesahuje všechny koncepty. Nemusíš se snažit být věčně blažen, blaženost není něco, co bys měl dosáhnout. Je to tvá přirozenost, ale nemůžeš ji pochopit skrze mysl, skrze roli uctívače nebo skrze oddělené 'já.

Tvůj pocit, že se něco musí stát, že musíš něco udělat, vychází z iluze oddělenosti. Odpověz si na otázku: Kdo se cítí oddělený? Kdo má pocit, že něco musí? Když pochopíš, že to je jen tvá mysl, která vytváří toto rozdělení, pak i blaženost přestane být od tebe odděleným cílem a stane se tvým přirozeným stavem.

Já nic nedělám, vše dělá Šakti, jestli sis nevšim. :-)

Ale jestli trváš na svých nepodložených tvrzeních, tak Kavi ti je rozmetá,
jako fík. On to rád nedělá, ale nechá se ukecat. Co by pro koho neudělal...

Návštěvník píše:Kavi je stále jen jméno a forma, projev toho, co si myslíš, že jsi. Ty sám jsi zdroj, ale ztotožňuješ se s projevem, se jménem, ​​s rolí. Když tohle vše odložíš, co zůstane? Blaženost, bytí, vědomí, skutečnost, jež přesahuje všechny koncepty. Nemusíš se snažit být věčně blažen, blaženost není něco, co bys měl dosáhnout. Je to tvá přirozenost, ale nemůžeš ji pochopit skrze mysl, skrze roli uctívače nebo skrze oddělené 'já.

Tvůj pocit, že se něco musí stát, že musíš něco udělat, vychází z iluze oddělenosti. Odpověz si na otázku: Kdo se cítí oddělený? Kdo má pocit, že něco musí? Když pochopíš, že to je jen tvá mysl, která vytváří toto rozdělení, pak i blaženost přestane být od tebe odděleným cílem a stane se tvým přirozeným stavem.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Pedriito. píše:
Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.

Nisargadatta: Láska je smysl a účel duality.

Návštěvník píše:Všechno, co popisuješ, je jemné tkanivo myšlenek a pojmů. Vědění, bez chuti, bez tebe, a přece tebou – to vše zní hluboce, ale stále jsi v pasti pojmů a představ. Proč potřebuješ tak složité obrazy? Čím více se pokoušíš pochopit skrze mysl, tím více se vzdaluješ od toho, co si myslíš, že to je, není v tom žádná hra dualita mezi tebou a universálním, žádná potřeba spatřit sebe samého skrze oči.

Ty jsi zdrojem, není potřeba rozdělovat na 'já' a 'universum'. Blaženost je tvá vlastní přirozenost, ale když ji hledáš ve vztahu nebo interakci, zůstáváš připoután k dualitě. Blaženost není stav, který přichází a odchází. Ona je zde, když všechny koncepty o individuálním a univerzálním ustanou.

Láska a šakti, jak je popisuješ, jsou jen další pojmy, ale skutečná láska je samotné bytí. A ticho, které popisuješ jako prázdno, je plné. Když se staneš tím tichem, zjistíš, že žádné prázdno neexistuje. Vše, co potřebuješ, je být prostě tím, co jsi – bez rozlišování mezi sebou a vesmírem.

Návštěvník píše:Všechno, co popisuješ, je jemné tkanivo myšlenek a pojmů. Vědění, bez chuti, bez tebe, a přece tebou – to vše zní hluboce, ale stále jsi v pasti pojmů a představ. Proč potřebuješ tak složité obrazy? Čím více se pokoušíš pochopit skrze mysl, tím více se vzdaluješ od toho, co si myslíš, že to je, není v tom žádná hra dualita mezi tebou a universálním, žádná potřeba spatřit sebe samého skrze oči.

Ty jsi zdrojem, není potřeba rozdělovat na 'já' a 'universum'. Blaženost je tvá vlastní přirozenost, ale když ji hledáš ve vztahu nebo interakci, zůstáváš připoután k dualitě. Blaženost není stav, který přichází a odchází. Ona je zde, když všechny koncepty o individuálním a univerzálním ustanou.

Láska a šakti, jak je popisuješ, jsou jen další pojmy, ale skutečná láska je samotné bytí. A ticho, které popisuješ jako prázdno, je plné. Když se staneš tím tichem, zjistíš, že žádné prázdno neexistuje. Vše, co potřebuješ, je být prostě tím, co jsi – bez rozlišování mezi sebou a vesmírem.

Návštěvník píše:

Pedriito. píše:
Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.