Poradna zdarma

Jana píše:To, co je osvobozující, je právě tohle:

Návštěvník píše:

Pedro. píše:Jak začneš ukazovat ...

Zkus to s tím "nevím".

Ego "ví", co je špatně, .

Jana píše:To, co naopak naloží na bedra další nálož a zavěsí na klacek mrkev, je tohle:

Pedro. píše:Tara je impulsivní ale v jádru kotě, a svět je složitej. Vnímat Ticho je jednoduchý,
ale vnímat pohyb a proč takový a makový, to už je složitější.
Ti slabí to řeší, "to je jen iluze". Jenže Tara je extrémě citlivá, na to že je Panna, a a navýsost svá,
jí nezaujme nic, co nemá tuhle "vibraci" (rezonanci)... A je jich sakra málo, viď Evulíno?

Dáš to, bude dobře. :-)

Je to zaklínání do individuality, která musí v tom složitém světě to "dát".
Je to zaklínání do iluze oddělenosti, jak je jiná než ti druzí.
Je to zaklínání do připoutanosti k tělu - osobě - oddělené individualitě, která jednou na svatého Dyndy zakusí skutečnou jednotu Bytí.
Je to zaklínání do nevědomosti, co je iluze a co je skutečnost.

To, co je hledáno, tím Eva a každý, už jsme.

Pedro. píše:Tara je impulsivní ale v jádru kotě, a svět je složitej. Vnímat Ticho je jednoduchý,
ale vnímat pohyb a proč takový a makový, to už je složitější.
Ti slabí to řeší, "to je jen iluze". Jenže Tara je extrémě citlivá, na to že je Panna, a a navýsost svá,
jí nezaujme nic, co nemá tuhle "vibraci" (rezonanci)... A je jich sakra málo, viď Evulíno?

Dáš to, bude dobře. :-)

Návštěvník píše:

Pedro. píše:

Jak začneš, tím TY víš, tak už je to ztracené - mysl si dokáže všechno vysvětlit - podle své úrovně a jak se jí to zrovna hodí. U Boha má význam jen to: "Nevím".

Jak začneš ukazovat ...

Zkus to s tím "nevím".

Vedlo to k seberealizaci?

Takto to běželo dál až do chvíle, kdy jsem toho všeho měl jednoduše dost. Co je moc, to je moc... Neřekl bych, že jsem byl zuřivý, došlo u mne k určitému posunu v náhledu na autority, počínajíc těmi mimo mne, včetně Nisargadatty, až po autoritu ve mně. Nisargadatta mluvil a v určitém okamžiku řekl "Nikdo". Řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví." To už na mne bylo moc. A řekl jsem: "Jestliže nemluvíte, tak proč potom nedržíte klapačku? Proč mluvíte?"

Zdálo se, jako kdyby se právě na to čekalo. Nisargadatta: "Chcete, abych už nemluvil? Tak dobře. Nebudu už mluvit a pokud bude chtít někdo něco vědět, může jít okamžitě za Alexandrem. Od této chvíle se nebude nic překládat, tlumočníci už sem nemusí chodit, už se tu nebude mluvit anglicky. Bude se tu mluvit v jazykce Marati a pokud bude mít někdo nějaké problémy, může jít za Alexandrem, protože on, zdá se, ví všechno."

A pak začaly problémy s ostatními. S podlézavci a šplhouny, kteří trvali na mé omluvě! Nikdy v životě! Nemůžete se přece omluvit NIKOMU, no ne?!

Nisargadatta mi ještě řekl: "Vy už sem nikdy nechoďte!" Odpověděl jsem: "Co myslíte tím, že už sem nikdy nemám chodit? Zkuste mne zastavit. Zbláznil jste se?"

Všichni překladatelé byli zmateni. Ještě nikdy nic podobného nezažili. A Nisargadatta byl rozčílen, neuvěřitelně rozčílen! Hodil mi pod nohy moje dárky se slovy: "Nic od vás nechci, NIC od vás chci."

A to byl zlom, protože se něco stalo, už zde nebylo myšlení, protože jsem byl... došlo k uvědomění. Pociťoval jsem to tak, že ke mně všechno přichází ze všech stran. Rozum, logika, intelekt přicházely z jedné strany a z druhé ve stejnou dobu srdce, pocity a všechny jevy. Veškerý projev ke mně přicházel z těchto různých stran a směřoval do jednoho absolutního středu, kde to vše vybouchlo. Bum! Po tom všem se mi rozsvítilo...

Druhý den jsem přišel jako obvykle. Sezení se konalo, ovšem bez angličtiny. Ubezpečuji vás, že atmosféra se dala krájet nožem, protože jsem se samozřejmě provinil a Nisargadatta mi to všechno chtěl dát spolknout. Překladatelé byli zcela potichu. Nemluvilo se. A další den nebylo ani sezení. Nisargadatta přijel autem a jakmile mne uviděl, odjel pryč, do kina... Potom jsem mu napsal dopis. Dvanáct stran perfektní angličtinou. Měl jsem někoho, kdo mu ho doručí. Všechno šlo ven. Vše jsem napsal. A jeho odpověď byla: Ať ke mně přijde v deset hodin. Přečetl můj dopis a řekl: "Pochopil jste. Tento střet byl potřebný k odstranění toho sebe-vědomí (pozn. překladatele - vědomí sama sebe, vědomí Já jsem). Pochopil jste úplně, jsem šťastný z vašeho dopisu a nic se mezi námi nestalo." Tohle opravdu vyčistilo vzduch. Zeptal se, jestli chci dále zůstat. "Tento průlom, ke kterému došlo 21. září 1978 způsobil, že tu zůstanu rád". Nisargadatta: "To je dobře." Od toho dne jsem navštěvoval všechny rozhovory a někdy také překládal, pokud přijeli např. Španělé, Francouzi nebo Němci. Fungoval jsem trochu jako pomocník.

Takže ve skutečnosti používáte stejnou metodu jako Nisargadatta: Odříznete vědomí Já jsem a necháte lidem uvidět jejich totožnost. Byla to jeho metoda?

Ano. Rozpoznej nepravé jako nepravé a nech pravdu, aby se zrodila. Nejhezčí na tom je moje základní dilema, "moje" ve smyslu každého jednotlivce, když se táže sebe sama: "Proč jsem zde?" Odpověď byla naprosto odlišná od toho, co jste očekával. Každý má nějaké představy, ale nikdy jsem ani v nejbujnější fantazii netušil, že ralizace TOHO je něco takového.

To byl první bod. Druhým bodem je okamžik, kdy máte možnost uvědomit si sám sebe bez pýchy, arogance a intelektuálství. A úloha Gurua, kterou je schopnost uzavřít vám všechny únikové cesty před konfrontací sebe se sebou, byla u Nisargadatty neobvykle velká, aspoň v mém případě. A to bylo pro mne rozhodující. Protože kdybych měl tehdy možnost utéct, využil bych ji. Jako zloděj , který se snaží potichu zmizet.

Řekl o tom někdy něco?

Řekl, že je zapotřebí neuvěřitelné odvahy k tomu u něho zůstat a že moje přítomnostmu málem přivodila srdeční záchvat a že už nemá sílu pouštět se do případů jako je můj, protože zestárl. Mám pocit, že jsem se tam dostal v pravý čas. Později už byl nemocný. Řekl: "Nemám už sílu zkoušet přesvědčovat lidi. Jestli chcete, jestli se vám to líbí, choďte sem dál, možná z toho něco získáte, ale já už nemám sílu přesvědčovat lidi tak, jak jsem to udělal s ním." (a ukázal na mne). Jsem mu tak vděčný, protože to pouze ukázalo jak velký byl můj odpor. Musela tam být přiměřená síla, která je přesně o kousek silnější než váš nejzáludnější a nejsilnější odpor. To ukázalo, jaký byl můj odpor a jak velká byla jeho moc a jeho dovednost. Pro mne byl Nisargadatta velkým Satguruem. Skutečnost, že byl schopný porazit můj odpor - a mohu vás ubezpečit, po tom, co uplynulo 15 let od těchto událostí, že můj odpor byl neobyčejně rafinovaný a vychytralý - byla úžasná.

miroslav píše:

Tara píše:Zkoušela jsem. Alkohol, dlouhé roky, fungovalo to, potřeba alkoholu se zvyšovala, až mi zničila játra, tož tak...

Nemusí to být je tím alkoholem.
Když se bere Paralen často a ve větším množství, ten také poškozuje játra a pak infekce některou ze žloutenek.
Když se to kombinuje, tak to játra odnesou. A pak také nadváha játrům moc neprospívá. A některé houby - Vochmůrka zelená je například zničí spolehlivě na jedno požití. Dá se splést s holubinkami.
Když seš na ty příběhy, tak jeden můj kolega z práce s celou rodinou jeli ke stýci na Šumavě, vyhlášenému houbaři a skončili všichni v nemocnici právě s otravou muchůrkou zelenou s tvalými následky na játrech a to dnes už jsou látky do kapačky, že když se na to včas přijde, tak trochu chrání játra před další destrukcí. Jinak by asi už byli po smrti.
Říkal že míchanice byla chutná.

Když se podaří vyhnat nevědomost, která brání uvědomění, že tady není žádná individualita, která něco říká, píše, dělá, a probudí se uvědomění skutečnosti, tak zůstává štěstí a radost.

Ona ve skutečnosti tady není šance, že by se to neprobudilo.

Tara píše:Zkoušela jsem. Alkohol, dlouhé roky, fungovalo to, potřeba alkoholu se zvyšovala, až mi zničila játra, tož tak...

Jana píše:

Pedro. píše:Nezahrávej si s citem lidí, ať už ty či Dodo, nehrajte s nimi pokoutné hry.
Zasaženi stihomamem šikany stran druhých.
V neustálé sebeobraně za dary, co vám jsou trpělivě darovávány.
Co vztahovačně vyhodnotíte jako snahy vám ublížit.

Zkus nějak formulovat, co bys rád, co chceš, o co Ti opravdu jde.

miroslav píše:

Pedro. píše:Já Taře věřím, že to dá i sama, pač je to silná osobnost. Silné osobnosti se staví do cesty těžší překážky a výzvy hodné její síly. Slabší to maj jednoduší, páč k síle musí dozrát, aby jim Milost dala dar překážek hodných překročení.

Tara von Taralalingapatam

Pedro. píše:Nezahrávej si s citem lidí, ať už ty či Dodo, nehrajte s nimi pokoutné hry.
Zasaženi stihomamem šikany stran druhých.
V neustálé sebeobraně za dary, co vám jsou trpělivě darovávány.
Co vztahovačně vyhodnotíte jako snahy vám ublížit.