od Veil » čtv 20. čer 2024 10:25:22
Co se může zdát, že se děje, je nádherný popis ničeho. Úžasně bezvýznamný, zcela bezúčelný, bez cíle, bez jakéhokoli programu, prostě jen odhalení že vše, co je, je co je. Je to jen tohle a to je opravdu ono. Všechno je to, co je, a toto co je, je všechno. Takže to je nic a všechno, všechno to zahrnuje. Není žádný směr, směr je pouze zdání, takže dimenze, směr, jít někam, přicházet odněkud, jít někdy, přicházet z někdy… teď, pak, tady, uvnitř, venku jsou prostě jen zdání a všechny jsou úplně nepodstatné. Jsou prázdné a plné. Vše co existuje, je prázdná plnost, forma bez formy, nic je všechno. Takže nic z toho nemá žádný význam ani účel, protože to je totálně vše zahrnující tohle, prostě okamžité naprosto okamžité, neomezené a volné. Čas a prostor jsou jen zdání, které nemají žádnou skutečnou reálnost. Realita je vlastně jen jsoucno a nejsoucno.
A co se může objevovat, je energie, která se cítí odděleně, cítí se lokalizována, cítí se stažená, viscerálně napjatá, lokalizovaná v lidském těle. Takže co se pak zdánlivě děje pro lidské tělo je pocit bytí ve vzdálenosti od toho co je, což je samozřejmě také co je, ale je to pocit bytí odděleným, ve vzdálenosti od pocitů, myšlenek, vjemů, vzpomínek, citů a emocí, ostatních lidí. Je tu pocit, že všechno je ve vzdálenosti ode „mě“. Takže já zdánlivě přichází, protože je zde zdánlivě tato stažená energie v lidském těle. A jak se to zdánlivě stane, prostor se jeví jako absolutně fundamentálně reálná věc, jako je tady naprosto skutečné a všude jinde je naprosto skutečné. Nejen zde a tam se zdají skutečné, ale také uvnitř a vně se pak zdají skutečné, odlišné dimenze. Stejně tak nyní a tehdy, zdá se, že je tu realita zvaná čas, ve které se všechno pohybuje lineárně chronologickým směrem k budoucnosti a pryč od minulosti.
A to všechno se zdá být tak skutečné pro „mě“, pro sen o já. A jak se tohle zdánlivě děje, čas se zdá skutečným, zdá se, že se to smysluplně pohybuje směrem k cíli, který se nakumuloval z příběhů o mně a mém životě, tedy to jde směrem, který já chci, po kterém toužím. Požadovaný výsledek, cíl, je jako hrnec zlata na konci duhy, je to žádané místo, kde bude všechno lepší, a to je sen plný naděje. Pro mnoho těl to zdánlivě je nějaký druh náboženské nebo duchovní cesty nebo šamanismu, cesta léčení, cesta transformace, integrace, růst různého druhu, je tu spousta nádherných vyobrazení tohoto příběhu, ale nakonec je to zdánlivě vždy stejná situace, kdy zdánlivě existuje zážitek odloučení a je pak touha s nadějí, že se jednou vrátím domů a dorazím tam, kde bude všechno lepší.
A pokud má tu smůlu, že narazí na tohle, pak je odhaleno, že celá ta konstrukce je úplná iluze, je to úplný sen. Neexistuje žádný skutečný cíl a neexistuje žádná skutečná cesta, neexistuje žádný skutečný
čas, není skutečný prostor, není skutečné uvnitř ani vně, není skutečná autonomie, není žádný skutečný význam. Vše co je, je totálně kompletně bezmezná svoboda pro nikoho. Nikdo v ní není, i když je pocit, že je, je to jen svoboda bez námahy se jevící tak. Není v tom vůbec žádný druh úsilí a a tak všechny tyto jevy, ty pojímané jako bolestivé a nepříjemné, negativní i ty, o kterých se soudí, že jsou příjemné, pozitivní a blažené, to je všechno co je, je jen domov, je to všechno domov, je to bezpodmínečný domov, nelze ho přemístit směrem k něčemu nebo od něčeho. Nelze to najít nebo skrýt, protože vše, co existuje, je domov. Není nikdo doma, je prostě jen domov, takže domov není nikdy nalezen někým, je jen domov.
Takže něčí pocit je také domov, je jen domov. Takže tohle vyjadřování a tohle neduální, nesmyslné mluvení může zdánlivě pomoci, aby tohle bylo víc zjevné pro tělo, ale ne pro já.
Takže to může vypadat, že to umožňuje nějaký druh zdánlivého posunu energie, což je také iluzorní a může to umožnit rozuzlení pevně nebo jemně se držících přesvědčení a názorů na to, jaký se život zdá být. A moji znalost, vlastnictví, jednání, poznání, to všechno zdánlivě může rozpustit. Samozřejmě to není vyžadováno nebo očekáváno očividně, protože bezmezná svoboda je vše, tedy to nemá záměr něco změnit, opravit nebo vyřešit, protože nic není problém, nic není vlastně rozbité.
Alexis
[i]Co se může zdát, že se děje, je nádherný popis ničeho. Úžasně bezvýznamný, zcela bezúčelný, bez cíle, bez jakéhokoli programu, prostě jen odhalení že vše, co je, je co je. Je to jen tohle a to je opravdu ono. Všechno je to, co je, a toto co je, je všechno. Takže to je nic a všechno, všechno to zahrnuje. Není žádný směr, směr je pouze zdání, takže dimenze, směr, jít někam, přicházet odněkud, jít někdy, přicházet z někdy… teď, pak, tady, uvnitř, venku jsou prostě jen zdání a všechny jsou úplně nepodstatné. Jsou prázdné a plné. Vše co existuje, je prázdná plnost, forma bez formy, nic je všechno. Takže nic z toho nemá žádný význam ani účel, protože to je totálně vše zahrnující tohle, prostě okamžité naprosto okamžité, neomezené a volné. Čas a prostor jsou jen zdání, které nemají žádnou skutečnou reálnost. Realita je vlastně jen jsoucno a nejsoucno.
A co se může objevovat, je energie, která se cítí odděleně, cítí se lokalizována, cítí se stažená, viscerálně napjatá, lokalizovaná v lidském těle. Takže co se pak zdánlivě děje pro lidské tělo je pocit bytí ve vzdálenosti od toho co je, což je samozřejmě také co je, ale je to pocit bytí odděleným, ve vzdálenosti od pocitů, myšlenek, vjemů, vzpomínek, citů a emocí, ostatních lidí. Je tu pocit, že všechno je ve vzdálenosti ode „mě“. Takže já zdánlivě přichází, protože je zde zdánlivě tato stažená energie v lidském těle. A jak se to zdánlivě stane, prostor se jeví jako absolutně fundamentálně reálná věc, jako je tady naprosto skutečné a všude jinde je naprosto skutečné. Nejen zde a tam se zdají skutečné, ale také uvnitř a vně se pak zdají skutečné, odlišné dimenze. Stejně tak nyní a tehdy, zdá se, že je tu realita zvaná čas, ve které se všechno pohybuje lineárně chronologickým směrem k budoucnosti a pryč od minulosti.
A to všechno se zdá být tak skutečné pro „mě“, pro sen o já. A jak se tohle zdánlivě děje, čas se zdá skutečným, zdá se, že se to smysluplně pohybuje směrem k cíli, který se nakumuloval z příběhů o mně a mém životě, tedy to jde směrem, který já chci, po kterém toužím. Požadovaný výsledek, cíl, je jako hrnec zlata na konci duhy, je to žádané místo, kde bude všechno lepší, a to je sen plný naděje. Pro mnoho těl to zdánlivě je nějaký druh náboženské nebo duchovní cesty nebo šamanismu, cesta léčení, cesta transformace, integrace, růst různého druhu, je tu spousta nádherných vyobrazení tohoto příběhu, ale nakonec je to zdánlivě vždy stejná situace, kdy zdánlivě existuje zážitek odloučení a je pak touha s nadějí, že se jednou vrátím domů a dorazím tam, kde bude všechno lepší.
A pokud má tu smůlu, že narazí na tohle, pak je odhaleno, že celá ta konstrukce je úplná iluze, je to úplný sen. Neexistuje žádný skutečný cíl a neexistuje žádná skutečná cesta, neexistuje žádný skutečný
čas, není skutečný prostor, není skutečné uvnitř ani vně, není skutečná autonomie, není žádný skutečný význam. Vše co je, je totálně kompletně bezmezná svoboda pro nikoho. Nikdo v ní není, i když je pocit, že je, je to jen svoboda bez námahy se jevící tak. Není v tom vůbec žádný druh úsilí a a tak všechny tyto jevy, ty pojímané jako bolestivé a nepříjemné, negativní i ty, o kterých se soudí, že jsou příjemné, pozitivní a blažené, to je všechno co je, je jen domov, je to všechno domov, je to bezpodmínečný domov, nelze ho přemístit směrem k něčemu nebo od něčeho. Nelze to najít nebo skrýt, protože vše, co existuje, je domov. Není nikdo doma, je prostě jen domov, takže domov není nikdy nalezen někým, je jen domov.
Takže něčí pocit je také domov, je jen domov. Takže tohle vyjadřování a tohle neduální, nesmyslné mluvení může zdánlivě pomoci, aby tohle bylo víc zjevné pro tělo, ale ne pro já.
Takže to může vypadat, že to umožňuje nějaký druh zdánlivého posunu energie, což je také iluzorní a může to umožnit rozuzlení pevně nebo jemně se držících přesvědčení a názorů na to, jaký se život zdá být. A moji znalost, vlastnictví, jednání, poznání, to všechno zdánlivě může rozpustit. Samozřejmě to není vyžadováno nebo očekáváno očividně, protože bezmezná svoboda je vše, tedy to nemá záměr něco změnit, opravit nebo vyřešit, protože nic není problém, nic není vlastně rozbité.
Alexis
[/i]