od Návštěvník » ned 05. kvě 2024 18:35:02
Uvedu příklad, Ježíš je symbol absolutní Boží Lásky, věříš, že kdyby byl rozumný, že by se nechal přitlouct na kříž?
Ale jelikož byl moudrý, tak v něm bylo jasno, které říká moudrost: "Nejsem nic", tudíž ani nejsem nic, co by se dalo zabít, nic, čemu by se dalo jakkoliv ublížit.
K tvému uvedenému příkladu.
Ježíš byl jak rozumný, tak plný skutečného citu (po tvém bezpodmínečné lásky), ve kterém není stopy po pýše, stopy ega.
Kázal k lidem, kteří mu chtěli naslouchat, stejně jako např. Jan Hus, protože jinak nemohl (nemohli). O skutečné Pravdě, Lásce (Láska, ta tě osvobodí), kde není místa pro ego - chtění čehokoli pro sebe, svůj prospěch atd. - i proto jeho akt vypráskání farizujů z chrámu. On dobře věděl, nebo tušil, stejně jako Hus, k čemu jeho kroky směřují, dříve nebo později, k potrestání a ke smrti, ostatně jako každého smrtelníka a i jak velkou bolest to jeho tělu způsobí (jeho zvolání na kříži: Otče, proč jsi mě opustil!?). Ale jak jsem psala, nemohlli jinak.
I toto si každý z nás v běžném životě, v určité etapě cesty, pokud je opravdová, užíváme v určité podobě všichni. Skutečně hledající. Pocit opuštěnosti, odtržení od Boha atd.
Já si myslím, že Ježíš, Hus byli velice rozumní, vědoucí lidé (nebyli ne-rozumní), byli vidící, vizionáři, navíc obdařeni skutečným citem - láskou ke svému Otci a všem jeho bytostem bez rozdílu.
Byli obdařeni Vášní bez podmínek.
Mimochodem, pokud bych měla jednou větou shrnout, - co je to láska - podle Krishnamurtiho - tak
láska je vášeň bez příčiny...
Krátký úryvek od Krishnamurtiiho, kapitola Láska.Bez lásky nemá váš každodenní život smysl. A lásku nelze mít tam, kde není krása. Krása není něco, co vidíte. Není ve skvostném obrazu ani v pohledu na nádherný strom, není v úžasné stavbě ani v půvabné ženě. Je tehdy, když vaše srdce a mysl vědí, co je to láska. Bez lásky a krásy tohoto druhu neexistuje ctnost, a vy už víte, že ať se snažíte jakkoli zlepšit svět a nakrmit chudé, vzejde z toho jen další zmatek, neboť bez lásky má člověk v mysli a v srdci jenom ošklivost a bídu. A naopak, když je ve vás láska a krása, všechno co děláte, je správné a v pořádku. Kdo miluje, může dělat co chce, protože láska řeší úplně všechno.
Přicházíme tedy k tomuto bodu: Bylo by možné, aby se naše mysl rozevřela , a to beze vší disciplíny, bez přemítání, bez nátlaku, bez vlivu nějaké knihy, učitele anebo vůdce; bylo by možné, aby se rozzářila v lásce, jako se před vámi rozžali západ slunce?
Zdá se mi, že je k tomu absolutně nutné jedno: vášeň bez příčiny - vášeň, kterou nerodí oddanost ani lpění, vášeň, která není pouhý chtíč. Člověk, který neví, co je vášeň, nikdy nepozná lásku, protože láska do něho vstoupí, jen když se vytratí „já".
Mysl, která hledá, není vášnivá a rozevřít se lásce bez hledání je jediný způsob, jak k ní dospět - rozevřít se jí neúmyslně, bez úsilí a bez veškerých zkušeností. Potom zjistíte, že láska nezná čas a že je osobní i neosobní, patří jednomu i mnohému. Je jako květina, k níž lze přivonět anebo ji pominout. Je tu pro každého a pro toho, kdo si dá námahu na ni pohlédnout a s potěšením ji do sebe vdechne. Jestli je jí kdo nablízku nebo ne, znamená pro ni totéž. Je plná vůně, a proto se o ni dělí s každým.
Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu.
Mohli byste se zeptat: Když takovou lásku najdu, co se stane s mou ženou, dětmi, s mojí rodinou? Je přece nutné je zabezpečit. Jestliže si kladete takovou otázku, pak jste nestanuli mimo pole myšlení, mimo pole vědomí. Kdo tam stanul, ten se takto neptá, protože ví, co je láska, v níž není myšlenka, a proto ani čas. Možná že vás tyto věty okouzlují nebo hypnotizují, ale dojít opravdu za myšlení a čas - tedy za všecky starosti - znamená být si vědom toho, že existuje ničemu nepodobná dimenze nazývaná láska.
Ale vy nevíte, jak se k té podivuhodné fontáně dostat. Co tedy uděláte? Když nevíte, neuděláte přece nic. Naprosto nic. Tak ve vás vzejde naprosté ticho. Rozumíte, co to znamená? Znamená to, že už nehledáte, nic nevyžadujete a za ničím se neženete. Střed, kterým jste byli, přestal existovat. Je láska.
[quote]Uvedu příklad, Ježíš je symbol absolutní Boží Lásky, věříš, že kdyby byl rozumný, že by se nechal přitlouct na kříž?
Ale jelikož byl moudrý, tak v něm bylo jasno, které říká moudrost: "Nejsem nic", tudíž ani nejsem nic, co by se dalo zabít, nic, čemu by se dalo jakkoliv ublížit.
[/quote]
K tvému uvedenému příkladu.
Ježíš byl jak rozumný, tak plný skutečného citu (po tvém bezpodmínečné lásky), ve kterém není stopy po pýše, stopy ega.
Kázal k lidem, kteří mu chtěli naslouchat, stejně jako např. Jan Hus, protože jinak nemohl (nemohli). O skutečné Pravdě, Lásce (Láska, ta tě osvobodí), kde není místa pro ego - chtění čehokoli pro sebe, svůj prospěch atd. - i proto jeho akt vypráskání farizujů z chrámu. On dobře věděl, nebo tušil, stejně jako Hus, k čemu jeho kroky směřují, dříve nebo později, k potrestání a ke smrti, ostatně jako každého smrtelníka a i jak velkou bolest to jeho tělu způsobí (jeho zvolání na kříži: Otče, proč jsi mě opustil!?). Ale jak jsem psala, nemohlli jinak.
I toto si každý z nás v běžném životě, v určité etapě cesty, pokud je opravdová, užíváme v určité podobě všichni. Skutečně hledající. Pocit opuštěnosti, odtržení od Boha atd.
Já si myslím, že Ježíš, Hus byli velice rozumní, vědoucí lidé (nebyli ne-rozumní), byli vidící, vizionáři, navíc obdařeni skutečným citem - láskou ke svému Otci a všem jeho bytostem bez rozdílu.
Byli obdařeni Vášní bez podmínek.
Mimochodem, pokud bych měla jednou větou shrnout, - co je to láska - podle Krishnamurtiho - tak [b]láska je vášeň bez příčiny[/b]...
[b]Krátký úryvek od Krishnamurtiiho, kapitola Láska.[/b]
[b][color=#0000FF]Bez lásky nemá váš každodenní život smysl. A lásku nelze mít tam, kde není krása. Krása není něco, co vidíte. Není ve skvostném obrazu ani v pohledu na nádherný strom, není v úžasné stavbě ani v půvabné ženě. Je tehdy, když vaše srdce a mysl vědí, co je to láska. Bez lásky a krásy tohoto druhu neexistuje ctnost, a vy už víte, že ať se snažíte jakkoli zlepšit svět a nakrmit chudé, vzejde z toho jen další zmatek, neboť bez lásky má člověk v mysli a v srdci jenom ošklivost a bídu. A naopak, když je ve vás láska a krása, všechno co děláte, je správné a v pořádku. Kdo miluje, může dělat co chce, protože láska řeší úplně všechno.
Přicházíme tedy k tomuto bodu: Bylo by možné, aby se naše mysl rozevřela , a to beze vší disciplíny, bez přemítání, bez nátlaku, bez vlivu nějaké knihy, učitele anebo vůdce; bylo by možné, aby se rozzářila v lásce, jako se před vámi rozžali západ slunce?
Zdá se mi, že je k tomu absolutně nutné jedno: vášeň bez příčiny - vášeň, kterou nerodí oddanost ani lpění, vášeň, která není pouhý chtíč. Člověk, který neví, co je vášeň, nikdy nepozná lásku, protože láska do něho vstoupí, jen když se vytratí „já".
Mysl, která hledá, není vášnivá a rozevřít se lásce bez hledání je jediný způsob, jak k ní dospět - rozevřít se jí neúmyslně, bez úsilí a bez veškerých zkušeností. Potom zjistíte, že láska nezná čas a že je osobní i neosobní, patří jednomu i mnohému. Je jako květina, k níž lze přivonět anebo ji pominout. Je tu pro každého a pro toho, kdo si dá námahu na ni pohlédnout a s potěšením ji do sebe vdechne. Jestli je jí kdo nablízku nebo ne, znamená pro ni totéž. Je plná vůně, a proto se o ni dělí s každým.
Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu.
Mohli byste se zeptat: Když takovou lásku najdu, co se stane s mou ženou, dětmi, s mojí rodinou? Je přece nutné je zabezpečit. Jestliže si kladete takovou otázku, pak jste nestanuli mimo pole myšlení, mimo pole vědomí. Kdo tam stanul, ten se takto neptá, protože ví, co je láska, v níž není myšlenka, a proto ani čas. Možná že vás tyto věty okouzlují nebo hypnotizují, ale dojít opravdu za myšlení a čas - tedy za všecky starosti - znamená být si vědom toho, že existuje ničemu nepodobná dimenze nazývaná láska.
Ale vy nevíte, jak se k té podivuhodné fontáně dostat. Co tedy uděláte? Když nevíte, neuděláte přece nic. Naprosto nic. Tak ve vás vzejde naprosté ticho. Rozumíte, co to znamená? Znamená to, že už nehledáte, nic nevyžadujete a za ničím se neženete. Střed, kterým jste byli, přestal existovat. Je láska.
[/color][/b]