Poradna zdarma

Veil píše:
Já na to nijak nešel. Jít na to jakkoli je překážka.

Pedriito píše:

Veil píše:
Přesně na té scéně je vidět, jak si člověk nedokáže vyložit to není žádné já. Jak si musí vytvořit nepravé já, které tedy není a pak to pravé já, kterým ve skutečnosti je. A borec porazí nepravé já a pak sedí a usmívá se. No to je krásná ukázka jak nesmyslné to je. Není žádné já. Je jen všechno a nic zároveň. Není to konec nějakého nepravého já, po kterém zůstanete sedět a usmívat se. Svým způsobem je to konec nás všech, světa i vesmíru. Je to skutečný ničitel světů.

Tohle je zatím v našem případě život, taková krátká kulturní vložka.. v nekonečném sledu.

Tobě prostě snaha o meditaci - což je v podstatě osobní smrt - (z ní sesnáš, jak to v tý smrti je) nešla, nefungovala.

Tak jsi šel na to jinak. Jenže takový skok, v kterým zatím ještě letíš, dopadne tvrdě.

Jednou si vzpomeň.
:-)

Jana píše:

Návštěvník píše:
Krátký úryvek od Krishnamurtiiho, kapitola Láska.

Bez lásky nemá váš každodenní život smysl. A lásku nelze mít tam, kde není krása. Krása není něco, co vidíte. Není ve skvostném obrazu ani v pohledu na nádherný strom, není v úžasné stavbě ani v půvabné ženě. Je tehdy, když vaše srdce a mysl vědí, co je to láska. Bez lásky a krásy tohoto druhu neexistuje ctnost, a vy už víte, že ať se snažíte jakkoli zlepšit svět a nakrmit chudé, vzejde z toho jen další zmatek, neboť bez lásky má člověk v mysli a v srdci jenom ošklivost a bídu. A naopak, když je ve vás láska a krása, všechno co děláte, je správné a v pořádku. Kdo miluje, může dělat co chce, protože láska řeší úplně všechno.

Přicházíme tedy k tomuto bodu: Bylo by možné, aby se naše mysl rozevřela , a to beze vší disciplíny, bez přemítání, bez nátlaku, bez vlivu nějaké knihy, učitele anebo vůdce; bylo by možné, aby se rozzářila v lásce, jako se před vámi rozžali západ slunce?
Zdá se mi, že je k tomu absolutně nutné jedno: vášeň bez příčiny - vášeň, kterou nerodí oddanost ani lpění, vášeň, která není pouhý chtíč. Člověk, který neví, co je vášeň, nikdy nepozná lásku, protože láska do něho vstoupí, jen když se vytratí „já".
Mysl, která hledá, není vášnivá a rozevřít se lásce bez hledání je jediný způsob, jak k ní dospět - rozevřít se jí neúmyslně, bez úsilí a bez veškerých zkušeností. Potom zjistíte, že láska nezná čas a že je osobní i neosobní, patří jednomu i mnohému. Je jako květina, k níž lze přivonět anebo ji pominout. Je tu pro každého a pro toho, kdo si dá námahu na ni pohlédnout a s potěšením ji do sebe vdechne. Jestli je jí kdo nablízku nebo ne, znamená pro ni totéž. Je plná vůně, a proto se o ni dělí s každým.

Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu.

Mohli byste se zeptat: Když takovou lásku najdu, co se stane s mou ženou, dětmi, s mojí rodinou? Je přece nutné je zabezpečit. Jestliže si kladete takovou otázku, pak jste nestanuli mimo pole myšlení, mimo pole vědomí. Kdo tam stanul, ten se takto neptá, protože ví, co je láska, v níž není myšlenka, a proto ani čas. Možná že vás tyto věty okouzlují nebo hypnotizují, ale dojít opravdu za myšlení a čas - tedy za všecky starosti - znamená být si vědom toho, že existuje ničemu nepodobná dimenze nazývaná láska.
Ale vy nevíte, jak se k té podivuhodné fontáně dostat. Co tedy uděláte? Když nevíte, neuděláte přece nic. Naprosto nic. Tak ve vás vzejde naprosté ticho. Rozumíte, co to znamená? Znamená to, že už nehledáte, nic nevyžadujete a za ničím se neženete. Střed, kterým jste byli, přestal existovat. Je láska.

Tohle je naprosto skvěle napsané. Láska je dokonalým prostředkem k osvícení.

Gratuluju k nalezení takovéhle citace, která Tě oslovila.

A mám radost, že nebloudíš.

A díky.

Návštěvník píše:
Krátký úryvek od Krishnamurtiiho, kapitola Láska.

Bez lásky nemá váš každodenní život smysl. A lásku nelze mít tam, kde není krása. Krása není něco, co vidíte. Není ve skvostném obrazu ani v pohledu na nádherný strom, není v úžasné stavbě ani v půvabné ženě. Je tehdy, když vaše srdce a mysl vědí, co je to láska. Bez lásky a krásy tohoto druhu neexistuje ctnost, a vy už víte, že ať se snažíte jakkoli zlepšit svět a nakrmit chudé, vzejde z toho jen další zmatek, neboť bez lásky má člověk v mysli a v srdci jenom ošklivost a bídu. A naopak, když je ve vás láska a krása, všechno co děláte, je správné a v pořádku. Kdo miluje, může dělat co chce, protože láska řeší úplně všechno.

Přicházíme tedy k tomuto bodu: Bylo by možné, aby se naše mysl rozevřela , a to beze vší disciplíny, bez přemítání, bez nátlaku, bez vlivu nějaké knihy, učitele anebo vůdce; bylo by možné, aby se rozzářila v lásce, jako se před vámi rozžali západ slunce?
Zdá se mi, že je k tomu absolutně nutné jedno: vášeň bez příčiny - vášeň, kterou nerodí oddanost ani lpění, vášeň, která není pouhý chtíč. Člověk, který neví, co je vášeň, nikdy nepozná lásku, protože láska do něho vstoupí, jen když se vytratí „já".
Mysl, která hledá, není vášnivá a rozevřít se lásce bez hledání je jediný způsob, jak k ní dospět - rozevřít se jí neúmyslně, bez úsilí a bez veškerých zkušeností. Potom zjistíte, že láska nezná čas a že je osobní i neosobní, patří jednomu i mnohému. Je jako květina, k níž lze přivonět anebo ji pominout. Je tu pro každého a pro toho, kdo si dá námahu na ni pohlédnout a s potěšením ji do sebe vdechne. Jestli je jí kdo nablízku nebo ne, znamená pro ni totéž. Je plná vůně, a proto se o ni dělí s každým.

Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu.

Mohli byste se zeptat: Když takovou lásku najdu, co se stane s mou ženou, dětmi, s mojí rodinou? Je přece nutné je zabezpečit. Jestliže si kladete takovou otázku, pak jste nestanuli mimo pole myšlení, mimo pole vědomí. Kdo tam stanul, ten se takto neptá, protože ví, co je láska, v níž není myšlenka, a proto ani čas. Možná že vás tyto věty okouzlují nebo hypnotizují, ale dojít opravdu za myšlení a čas - tedy za všecky starosti - znamená být si vědom toho, že existuje ničemu nepodobná dimenze nazývaná láska.
Ale vy nevíte, jak se k té podivuhodné fontáně dostat. Co tedy uděláte? Když nevíte, neuděláte přece nic. Naprosto nic. Tak ve vás vzejde naprosté ticho. Rozumíte, co to znamená? Znamená to, že už nehledáte, nic nevyžadujete a za ničím se neženete. Střed, kterým jste byli, přestal existovat. Je láska.

Pedriito píše:

Pedriito píše:Sice to nebylo na mě, ale je v tom pěknej guláš, v těch hlavičkách.
Vrcholnou chutí toho guláše je, pomlaskávat si, jsem láska, jsem láska, jsem láska,
či neexistuju, neexistuju, neexistuju...
to se máme, juch!

To bylo na tohle:

Ale jak vnímáš, co je to ta láska, resp. cit.?

Pedriito píše:Sice to nebylo na mě, ale je v tom pěknej guláš, v těch hlavičkách.
Vrcholnou chutí toho guláše je, pomlaskávat si, jsem láska, jsem láska, jsem láska,
či neexistuju, neexistuju, neexistuju...
to se máme, juch!

Ale jak vnímáš, co je to ta láska, resp. cit.?

Uvedu příklad, Ježíš je symbol absolutní Boží Lásky, věříš, že kdyby byl rozumný, že by se nechal přitlouct na kříž?

Ale jelikož byl moudrý, tak v něm bylo jasno, které říká moudrost: "Nejsem nic", tudíž ani nejsem nic, co by se dalo zabít, nic, čemu by se dalo jakkoliv ublížit.

Protiváhou rozumu je cit. Obojí je osobní záležitost a v osobním životě je dobré mezi tím udržovat rovnováhu.
Může tady být různá kvalita rozumu a různá citová kvalita.

V osvícení namísto rozumu nastupuje vhled a s tím přichází moudrost, nemusíš o tom špekulovat a rovnou je to jasné.
Protiváhou lásce (mluvíme o skutečné ničím nepodmiňované lásce) je moudrost. Ničím nepodmíněná láska je osvíceným poznáním Skutečnosti.

Dávat dohromady osvícený stav lásky s rozumem je šmajdání na jednu nohu. Dávalo by se dohromady osvícení s egem. V tu ránu by se rozum proměnil v moudrost.

A nejde to stejně jako dávat dohromady dávat dohromady moudrost s celou emocionální škálou rozmanitých pocitů.
Protože moudrost z nich udělá rázem sat-čit-ánandu a ze všech těch možných citů tady zbude jen ničím nepodmíněná láska.

Uvedu příklad, Ježíš je symbol absolutní Boží Lásky, věříš, že kdyby byl rozumný, že by se nechal přitlouct na kříž?

Ale jelikož byl moudrý, tak v něm bylo jasno, které říká moudrost: "Nejsem nic", tudíž ani nejsem nic, co by se dalo zabít, nic, čemu by se dalo jakkoliv ublížit.

Zní to děsivě, viď. Ale ono to tak opravdu je. Jakmile rozum a cit nahradí Moudrost a Láska, tak stejně jak říká Nisargadatta, nejsme tím, kdo se narodil, tím, kdo zemře, tím, kdo by se čehokoliv bál, tím, kdo by prožíval jakýkoliv problém jako realitu a náš svět je stejný, jako svět Probuzených.

Jana píše:

Návštěvník píše:

"Co je nejvyšší Skutečností", citací Jiddu Krišnamurtiho:

"Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení."

Jani bys, svými slovy, definovala pojem rozum a láska?

Protiváhou rozumu je cit. Obojí je osobní záležitost a v osobním životě je dobré mezi tím udržovat rovnováhu.
Může tady být různá kvalita rozumu a různá citová kvalita.

V osvícení namísto rozumu nastupuje vhled a s tím přichází moudrost, nemusíš o tom špekulovat a rovnou je to jasné.
Protiváhou lásce (mluvíme o skutečné ničím nepodmiňované lásce) je moudrost. Ničím nepodmíněná láska je osvíceným poznáním Skutečnosti.

Dávat dohromady osvícený stav lásky s rozumem je šmajdání na jednu nohu. Dávalo by se dohromady osvícení s egem. V tu ránu by se rozum proměnil v moudrost.

A nejde to stejně jako dávat dohromady dávat dohromady moudrost s celou emocionální škálou rozmanitých pocitů.
Protože moudrost z nich udělá rázem sat-čit-ánandu a ze všech těch možných citů tady zbude jen ničím nepodmíněná láska.

Uvedu příklad, Ježíš je symbol absolutní Boží Lásky, věříš, že kdyby byl rozumný, že by se nechal přitlouct na kříž?

Ale jelikož byl moudrý, tak v něm bylo jasno, které říká moudrost: "Nejsem nic", tudíž ani nejsem nic, co by se dalo zabít, nic, čemu by se dalo jakkoliv ublížit.

Zní to děsivě, viď. Ale ono to tak opravdu je. Jakmile rozum a cit nahradí Moudrost a Láska, tak stejně jak říká Nisargadatta, nejsme tím, kdo se narodil, tím, kdo zemře, tím, kdo by se čehokoliv bál, tím, kdo by prožíval jakýkoliv problém jako realitu a náš svět je stejný, jako svět Probuzených.

Návštěvník píše:

"Co je nejvyšší Skutečností", citací Jiddu Krišnamurtiho:

"Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení."

Jani bys, svými slovy, definovala pojem rozum a láska?

Pedriito píše:

Jano, pan Tomáš to opravdu tomu tazateli řekl. Ty to považuješ za nesmysl - tím znevažuješ dva skutečné mistry - Krišnamurtiho a E. Tomáše. To si budeš muset vyřídit se svým svědomím. Aha, ty žádné svědomí nemáš - psala jsi. To mnohé vysvětluje.

To je právě to, že nejde o slova, Mistr použije klidně slůvko Rozum v universálním smyslu, a jindy v osobním. Jakákoliv slova. A stopaři slov jsou pak z toho na větvi. ach jo.

Jano, pan Tomáš to opravdu tomu tazateli řekl. Ty to považuješ za nesmysl - tím znevažuješ dva skutečné mistry - Krišnamurtiho a E. Tomáše. To si budeš muset vyřídit se svým svědomím. Aha, ty žádné svědomí nemáš - psala jsi. To mnohé vysvětluje.

.Petra píše:
Jano, pan Tomáš to opravdu tomu tazateli řekl. Ty to považuješ za nesmysl - tím znevažuješ dva skutečné mistry - Krišnamurtiho a E. Tomáše. To si budeš muset vyřídit se svým svědomím. Aha, ty žádné svědomí nemáš - psala jsi. To mnohé vysvětluje.

"Co je nejvyšší Skutečností", citací Jiddu Krišnamurtiho:

"Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení."

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
Plést si rozum s moudrostí je zavádějící, proto také pořád tolik nedorozumění.

Pan Tomáš si to nespletl, akorát ty s tím máš nějaký problém. Slova, na jejichž přesnosti tolik lpíš, nejsou rozhodující, ale jde o tu sílu za nimi - to řekl jak Nisargadatta, tak pan Tomáš. Třeba to také jednou poznáš. až ta síla se skrz tebe bude projevovat.

Oba dva by se ale nad tím, co tvrdíš pousmáli - tak se taky pousměji.

Mimochodem bych také ráda věděla, kde to Krišnamurti řekl nebo napsal. Ale naprosto důvěřuji panu Tomášovi, že to tak opravdu bylo.

Péťo, vůbec nevadí, jestli Ti vyhovuje, že to takhle vidíš, ale pokud sem dáváš něco, co se jeví jasně, jako zjevný nesmysl, a vydáváš to za citaci Probuzených, ke které nemůžeš dát odkaz (protože takový odkaz neexistuje), tak už z úcty k Eduardu Tomášovi je potřeba vysvětlit, proč to, co píšeš, je nesmysl.

Návštěvník píše:

Jana píše:
Plést si rozum s moudrostí je zavádějící, proto také pořád tolik nedorozumění.

Pan Tomáš si to nespletl, akorát ty s tím máš nějaký problém. Slova, na jejichž přesnosti tolik lpíš, nejsou rozhodující, ale jde o tu sílu za nimi - to řekl jak Nisargadatta, tak pan Tomáš. Třeba to také jednou poznáš. až ta síla se skrz tebe bude projevovat.

Oba dva by se ale nad tím, co tvrdíš pousmáli - tak se taky pousměji.

Mimochodem bych také ráda věděla, kde to Krišnamurti řekl nebo napsal. Ale naprosto důvěřuji panu Tomášovi, že to tak opravdu bylo.