od Veil » čtv 15. srp 2024 12:31:22
Tazatel: Jak může být čisté vědomí pro tolik lidí příjemné/pohodlné, když je to nejčistší zážitek oddělení, protože tu není žádné vyrušení, žádná identifikace?
Tony Parsons: Netrvá to dlouho, o tom mi povídej (smích).
Tazatel: Já to nepovažuju za příjemné, ale proč tolik lidí ano?
Tony Parsons: Protože po tom touží a když toho dosáhnout, tak se cítí z toho velmi potěšení, jediný problém je, že to trvá jen tak tři minuty. (smích) Ale je to svým způsobem seberealizace, protože skrz vědomí nebo sebedotazování, nebo meditování dosáhnout stavu seberealizace. Já ho dosáhl u Osha, dělali jsme velmi intenzivní věci a mohl jsi dosáhnout vrcholu poznání - je to takový odstup, jakoby tu nikdo nebyl, je to takový odstup plný poznání, ví všechno, dívá se zeshora na lidi... jen zeshora, nikdy ne zezdola (smích), a poznává lidi a svět, zdá se, že to má vlastní energii, což je tím, že je to odstup. A je to hezké na chvilku. Ale může to být jen na chvilku, protože je to pořád stav.
Tazatel: Ale já to nechápu, je to jen prodloužení já, že?
Tony Parsons: No bez debat, samozřejmě. Je to glorifikace já.
Tazatel: Ale jak to pak může být příjemné?
Tony Parsons: No je krásné být jen vědomím, jen poznáváním, máš dokonce odstup od žen na chvilku (smích). Ale víš jak, je to stav. Je to velmi silné, je to velmi mužské, muži jsou přitahováni představou, že všechno poznávají.
Tazatel: Nemělo by být příjemnější být naprosto ztracen v činnosti? Pak je já schováno.
Tony Parsons: Nevím. Ale já je schováno i v tom stavu vědomí. Já je naprosto schováno, protože jsi bůh. Tak jak bys mohl být já. Cítíš se jako bůh, takže cítit se jako já je pak v tom schováno. (Předvádí jak takoví lidé vypadají - smích)
Kdybys byl někdy u Osha, nebo u jiných, bylo tam spoustu lidí s dlouhými vousy, co chodili kolem a tvářili se takhle. Je to jak si já představuje, že by osvícení mělo vypadat. (smích)
Čeho se já bojí je nevědění. Všechny ty procesy (učitelů) vedou k určitému vrcholnému osobnímu poznání, které je brání před nevěděním. Když je nevědění, kde je já? Je to nevědění a já jde opačným směrem k poznání.
Tazatel: V jakém smyslu poznání? Poznání čeho?
Tony Parsons: Poznání všeho, myslíš si, že máš poznání lidí a podlahy a stromů, že to znáš, jsi si toho vědom, jsi si intenzivně vědom všeho. Vědomí a poznání jsou v podstatě tím samým. Vědomí bylo trošku nadřazeno, protože je to nové slovo pro boha. Vše co je, je vědomí...
Tazatel: A jakmile to někdo chce popsat, tak je všechno jím.
Tony Pasons: Ano, všechno je jím, jako bůh. (smích)
Tazatel: Ale je to velmi matoucí, protože já může vyvinout určité dovednosti. Cvičením, u Osha, máte svého souseda, můžete číst auru atd. Ale i to je poznání, pořád já.
Tony Parsons: Absolutně, kompletně.
Tazatel: A já nemůžu s tím nic dělat, s tím, co jsem se naučila.
Tony Parsons: Ne, to nemůžeš, protože jsi pořád v tom kole. Intenzivní osvícení, kdy jdeš za někým a říkáš mu kdo jsem já a je asi 30 otázek, skrz které se dostáváš, my to dělali celé dny (u Osha) a první otázka je kdo jsem já a s někým o tom mluvíš a svým způsobem se dostáváš skrz vrstvy, ale jen to zintenzivňuje poznání, kdo jsi. Ale je to velmi povznášející a kdo jsem já a kdo jsi ty a tadadadada, všechno to.
A celé je to jen pro glorifikaci já.
Všechna ta práce je jen o osobním osvícení. Nabídka, nebo ten slib učitele je osobní osvícení. Když se podíváš na buddhistické druhy osvícení, všech sedm je jen osobní osvícení. I systém meditace a "ztracení já", je na konci jen poznání, že není žádné já. Stále já poznává, že není žádné já. Je to o malém a velkém já. Všechna učení mluví o vyšším já, jako by bylo malé já, o kterém najednou neví.
Tazatel: Oni nenávidí malé já.
Tony Parsons: Nebo ho jen zavrhují. Je lepší ho jen zavrhovat, když ho nenávidíš, pořád tam je určitá emoce. Ale když od toho kompletně odstoupíš (zase se šklebí jako učitelé předstírající, že jsou vědomí) (smích). Skvělé. Na chvilku.
Tazatel: Jak může být čisté vědomí pro tolik lidí příjemné/pohodlné, když je to nejčistší zážitek oddělení, protože tu není žádné vyrušení, žádná identifikace?
Tony Parsons: Netrvá to dlouho, o tom mi povídej (smích).
Tazatel: Já to nepovažuju za příjemné, ale proč tolik lidí ano?
Tony Parsons: Protože po tom touží a když toho dosáhnout, tak se cítí z toho velmi potěšení, jediný problém je, že to trvá jen tak tři minuty. (smích) Ale je to svým způsobem seberealizace, protože skrz vědomí nebo sebedotazování, nebo meditování dosáhnout stavu seberealizace. Já ho dosáhl u Osha, dělali jsme velmi intenzivní věci a mohl jsi dosáhnout vrcholu poznání - je to takový odstup, jakoby tu nikdo nebyl, je to takový odstup plný poznání, ví všechno, dívá se zeshora na lidi... jen zeshora, nikdy ne zezdola (smích), a poznává lidi a svět, zdá se, že to má vlastní energii, což je tím, že je to odstup. A je to hezké na chvilku. Ale může to být jen na chvilku, protože je to pořád stav.
Tazatel: Ale já to nechápu, je to jen prodloužení já, že?
Tony Parsons: No bez debat, samozřejmě. Je to glorifikace já.
Tazatel: Ale jak to pak může být příjemné?
Tony Parsons: No je krásné být jen vědomím, jen poznáváním, máš dokonce odstup od žen na chvilku (smích). Ale víš jak, je to stav. Je to velmi silné, je to velmi mužské, muži jsou přitahováni představou, že všechno poznávají.
Tazatel: Nemělo by být příjemnější být naprosto ztracen v činnosti? Pak je já schováno.
Tony Parsons: Nevím. Ale já je schováno i v tom stavu vědomí. Já je naprosto schováno, protože jsi bůh. Tak jak bys mohl být já. Cítíš se jako bůh, takže cítit se jako já je pak v tom schováno. (Předvádí jak takoví lidé vypadají - smích)
Kdybys byl někdy u Osha, nebo u jiných, bylo tam spoustu lidí s dlouhými vousy, co chodili kolem a tvářili se takhle. Je to jak si já představuje, že by osvícení mělo vypadat. (smích)
Čeho se já bojí je nevědění. Všechny ty procesy (učitelů) vedou k určitému vrcholnému osobnímu poznání, které je brání před nevěděním. Když je nevědění, kde je já? Je to nevědění a já jde opačným směrem k poznání.
Tazatel: V jakém smyslu poznání? Poznání čeho?
Tony Parsons: Poznání všeho, myslíš si, že máš poznání lidí a podlahy a stromů, že to znáš, jsi si toho vědom, jsi si intenzivně vědom všeho. Vědomí a poznání jsou v podstatě tím samým. Vědomí bylo trošku nadřazeno, protože je to nové slovo pro boha. Vše co je, je vědomí...
Tazatel: A jakmile to někdo chce popsat, tak je všechno jím.
Tony Pasons: Ano, všechno je jím, jako bůh. (smích)
Tazatel: Ale je to velmi matoucí, protože já může vyvinout určité dovednosti. Cvičením, u Osha, máte svého souseda, můžete číst auru atd. Ale i to je poznání, pořád já.
Tony Parsons: Absolutně, kompletně.
Tazatel: A já nemůžu s tím nic dělat, s tím, co jsem se naučila.
Tony Parsons: Ne, to nemůžeš, protože jsi pořád v tom kole. Intenzivní osvícení, kdy jdeš za někým a říkáš mu kdo jsem já a je asi 30 otázek, skrz které se dostáváš, my to dělali celé dny (u Osha) a první otázka je kdo jsem já a s někým o tom mluvíš a svým způsobem se dostáváš skrz vrstvy, ale jen to zintenzivňuje poznání, kdo jsi. Ale je to velmi povznášející a kdo jsem já a kdo jsi ty a tadadadada, všechno to.
A celé je to jen pro glorifikaci já.
Všechna ta práce je jen o osobním osvícení. Nabídka, nebo ten slib učitele je osobní osvícení. Když se podíváš na buddhistické druhy osvícení, všech sedm je jen osobní osvícení. I systém meditace a "ztracení já", je na konci jen poznání, že není žádné já. Stále já poznává, že není žádné já. Je to o malém a velkém já. Všechna učení mluví o vyšším já, jako by bylo malé já, o kterém najednou neví.
Tazatel: Oni nenávidí malé já.
Tony Parsons: Nebo ho jen zavrhují. Je lepší ho jen zavrhovat, když ho nenávidíš, pořád tam je určitá emoce. Ale když od toho kompletně odstoupíš (zase se šklebí jako učitelé předstírající, že jsou vědomí) (smích). Skvělé. Na chvilku.