Poradna zdarma

To dáš v klidu - věř si a pak je to v kapse. Máš na to ať to dopadne jakkoli vypline z toho minimálně vinikající zkušenost.
Často jsou nejlepší právě ti s pochybnostmi - pokora musí být jen všeho tak akorát. Vždy vyjdeš jedině jako vítěz a přiřadíš se do skupinky supr lidiček kde je radostí patřit - oprava do této skupiny už i svým dotazem patříš - gratuluji jsi supr.

Nevím, jak to stihneš, co napíši, ale mně se udělalo dobře v jedné práci, když mi tam první člověk začal tykat. Už jsem se tam cítil "doma". Možná tak : vyber si "sympaťáka" co vypadá laskavě a zkus se sblížit alespoň formálně (ženy to umějí). Třeba na začátek se optej jak to tam chodí a řekne ti, určitě odpoví.

Někde jsem slyšela nebo četla, že pocit strachu je velmi podobný pocitu vzrušení. Zkus jsi představit, že jsi z té nové práce totálně vzrušená. Je to, jak píšeš, životní šance. To neprojde s ledovým klidem.

Já mívala velké strachy před jednáním se zákazníky (před zkouškama na škole jsme říkali: nervozita sloupá, zásoba toaletního papíru klesá).
Mě pomáhalo, říct si, tak už se to nějak děje, tak uvidím, jak to dopadne (něco jako děj se vůle boží).
Držím palec

Ahojte.
Mám nastoupit do nového zaměstnání a mám šílený strach.. Vím, že je to přirozené. Jdu do něčeho nového a k tomu obavy patří. Je to velmi náročná práce, jak fyzicky, tak psychicky... Prošla jsem pohovorem, vše OK, ale teď když mám nastoupit trápí mě pocity, zda na to mám, zda to zvládnu.. Vím, že to musím překonat. Ale ten strach mě totálně drtí.. Nemohu jíst (většinou ve stresu jím příliš), je mi na zvracení.. Je chvíle kdy jsem v pohodě, říkám si však co, nějak to dopadne.. Svět se nezboří. Ale takových chvilek je málo. Spíše neustále cítím šílený pocity, jako by mě někdo srážel k zemi a kopal do mě... Není to poprvé co nastupuji do nového zaměstnání, určité obavy jsem měla vždy, ale teď je to šíleně intenzivní..
Co dělat? Vykašlat se na to? Nemohu. Je to má životní šance. Jestli tohle nezvládnu, tak se můžu jít picnout.
Strach je svině.