od Vari » stř 28. srp 2013 10:45:30
Možná stačí říct to mimimum, co je potřeba říct:
" Ahoj já jsem se domluvila s (...), že budeme sedět spolu."
Nemusíš jí to nijak víc vysvětlovat. Asi před počítáš s kamamarádčinou negativní reakcí. Možná máš pocit, že musíš sama sebe v jejích očích nějak obhájit. Asi jo, podle zkušeností z minula asi se tak stane, ale nemusíš své reakce dopředu nijak promýšlet, uvidíš, co řekne ona a co řekneš ty. Nech tomu otevřený prostor a třeba to pojede podle scénáře, který si ani neumíš představit.
Jen si pamatuj, že nemusíš své chování obhajovat a nemusíš v jejích očích vypadat jako hodná holka. Nemusíš se snažit, aby ona tě pochopila - asi nepochopí - ale chtít to po ní jsou jen další nároky na ni, tak ji toho ušetři.
Možná to pro ni bude rána a ty budeš vypadat jako ta, která uděluje rána, ta, která ubližuje. Dnešní společnost má na to dost pokroucený názor. "Nesmíš udělat nic, co druhému ublíží". Nikdo však není schopný ani domyslet, co všechno může druhému ublížit. Jakékoliv naše hnutí může emočně ublížit a tak se už radši nehýbeme, a to zase ubližuje nám, jsme stvořeni pro pohyb, pro změnu. Doplnila jsem tam to emočně, aby mě někdo nenařkl, že tu nabádám k lámání noh. Jde mi o taková hnutí, která, když neudělám tak ublížím sobě.
Takže si ujasni, co doopravdy chceš. A pokud to cítíš tak, že by tě mrzelo či bolelo, že s ní sedíš a ne s jinou kámoškou, tak jdi do akce. Vysvětluj, co nejmíň do toho se člověk vždy strašně zamotá, ale nedělej mrtvého brouka. Pokud se tě na něco zeptá, odpověz co nejpravdivěji, jak to v danou chvíli budeš cítit, nevymýšlej, co by bylo nejlepší abys ty řekla nebo ona slyšela.
Možná stačí říct to mimimum, co je potřeba říct:
" Ahoj já jsem se domluvila s (...), že budeme sedět spolu."
Nemusíš jí to nijak víc vysvětlovat. Asi před počítáš s kamamarádčinou negativní reakcí. Možná máš pocit, že musíš sama sebe v jejích očích nějak obhájit. Asi jo, podle zkušeností z minula asi se tak stane, ale nemusíš své reakce dopředu nijak promýšlet, uvidíš, co řekne ona a co řekneš ty. Nech tomu otevřený prostor a třeba to pojede podle scénáře, který si ani neumíš představit.
Jen si pamatuj, že nemusíš své chování obhajovat a nemusíš v jejích očích vypadat jako hodná holka. Nemusíš se snažit, aby ona tě pochopila - asi nepochopí - ale chtít to po ní jsou jen další nároky na ni, tak ji toho ušetři.
Možná to pro ni bude rána a ty budeš vypadat jako ta, která uděluje rána, ta, která ubližuje. Dnešní společnost má na to dost pokroucený názor. "Nesmíš udělat nic, co druhému ublíží". Nikdo však není schopný ani domyslet, co všechno může druhému ublížit. Jakékoliv naše hnutí může emočně ublížit a tak se už radši nehýbeme, a to zase ubližuje nám, jsme stvořeni pro pohyb, pro změnu. Doplnila jsem tam to emočně, aby mě někdo nenařkl, že tu nabádám k lámání noh. Jde mi o taková hnutí, která, když neudělám tak ublížím sobě.
Takže si ujasni, co doopravdy chceš. A pokud to cítíš tak, že by tě mrzelo či bolelo, že s ní sedíš a ne s jinou kámoškou, tak jdi do akce. Vysvětluj, co nejmíň do toho se člověk vždy strašně zamotá, ale nedělej mrtvého brouka. Pokud se tě na něco zeptá, odpověz co nejpravdivěji, jak to v danou chvíli budeš cítit, nevymýšlej, co by bylo nejlepší abys ty řekla nebo ona slyšela.