od nop » sob 24. kvě 2014 2:48:35
Návštěvník píše:Nejhorší je to po milování a následných pár dní. ...
Nevím, proč právě s tímto je to spojené a nevím, jestli to takto pociťuje i někdo další a proč to tak je....
tuším, že Elizabeth Haich o tomto píše v knize Zasvěcení, také to tak měla a vysvětlovala to přírodou, že je to přirozená funkce nebo chování přírody, ....
Jako v jiných případech, mohou být nejméně dvě roviny. Hmotná a duchovní.
Sblížením se naplňuje láska, jeden způsob. Forem je více. První je mateřská, dále dětská, přátelská, sourozenecká, obdivná atd. Když žena poslouží dítěti, nemá žádný stav smutku. Asi je to o něčem jiném.
Přitažlivost hmoty vede ke splynutí, které chce matka Příroda. Aby nezahynul rod, ale pokračoval. Je-li při tom pociťovaná duchovní stránka, není o čem řešit. Bůh dává naplnění. Je-li ale odtrženo nazírání duchovna od cítění hmoty, může se stát stav prázdnoty. Příroda splnila svůj účel a pokrok v duši je vedlejší, pro ni (přírodu) je to soukromá věc člověka. Tu bychom si neměli nechat ujít a ne jen plnit přání Přírody.
Jestli ji návštěvník muže, vězme ještě, že je rozdíl v pocitu ženy a muže. Žena se při jemném, vlídném a ohleduplném chování muže cítí spokojená, ba šťastná. Našel jsem to v románu Sever proti Jihu od Mitchelové (a v osobních rozhovorech o tomto tématu).
Muž ztrácí energii, materiál vytvořený metabolismem a své fluidum při tom daruje ženě. Ani se to nezdá, ani nevidí a proto to mnohdy uniká z pozornosti. Proto je žena šťastná a muž je zanechaný přírodou jako vyprázdněný z energie. Příroda splnila své. Jedná se u ní o možnost početí a tam celý řetěz událostí je v přírodě hodnocený jako dosáhnutí první fáze potřebné k početí (i kdyby k němu nedošlo).
Jsou ještě další hlediska. Žena má setrvat v pocitu zabezpečení, nesmí tedy jít o nepatřičný stav, jako je násilí, svedení a pouhá zvědavost. Pak srdce ženy cítí, že něco není, jak mělo být.
Jedním krajním postojem v náboženském úsilí mužů je záměrná kastrace z náboženského zájmu. Přestane tvorba materiálu, který je určený pro ženu a tudíž se ušetří energie a materiál. To se projeví v rozkvětu jiných sil osoby muže. Jeden z raných křesťanských spisovatelů se kastroval (jméno si nevybavuji, snad Origénes) a byl velmi pilný spisovatel, zanechal 200 spisů. Jedna lékařka mi řekla, že ta plodnost ve psaní byla z důvodu ušetřené energie těla.
Je to jako v Bibli, kde se o životě muže bez dotyku těla ženy používá staré české slovo „panicové“.
Kniha Zjevení 14, 4 „Toto jsou ti, kteříž se ženami nejsou poškvrněni; neboť panicové jsou. Tito jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel“.
Dále je o „panicích“ řeč v ev. Matouše 19, 3 „I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?
4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?
5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož,
což Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje.7 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji?
8 odpověděl jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství), a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
10 Řekli jemu učedníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.
11 On pak řekl jim: Ne všickni chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.
12 Jsou zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsou panicové, kteříž učiněni jsou jimi od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali
pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.“
Proč se styk se ženou nazývá „poskvrnění“? to asi souvisí s tím, že při příchodu do chrámu k náboženským úkonům se vyžadovalo odříkání: půst od jídla a od ženy (u žen od jídla a od muže).
Doklad je v případě z doby Davida, když utíkal před králem Saulem a jeho lidé neměli právě co jíst. :
První kniha Samuelova, kap. 21, 1 „Tedy přišel David do Nobe ke knězi Achimelechovi“ a žádal od něho jídlo….
3 „Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, [asi] pět chlebů, aneb což na hotově máš.
4 Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemám chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci.
5 Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera [tak]
před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou.“ (rozuměj „jsou rituálně čistá“, požadavek byl, aby to byly tři dny) ,
6 „A tak dal jemu kněz [chleby] svaté; nebo nebylo tam jiného chleba, jedině chlebové předložení,…“
Pavel opakuje slova JK a používá slovo Tajemství v listě do Efesu 5, 31 A proto opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budou ti dva jedno tělo.
32 Tajemství toto veliké jest, [i]ale já pravím o Kristu a o církvi.33 A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj.
=
a tady je možná otázka, možný zádrhel: jde-li o stabilní bytost, které jsem přísahal věrnost, nebo jestli jde o samotné „milování“ bez závazku a ochoty sdílet s ní život. Ale jestli je žena spokojená, měly by vyzařovat pokoj a to by mělo prospět i muži.
[quote="Návštěvník"]Nejhorší je to po milování a následných pár dní. ...
Nevím, proč právě s tímto je to spojené a nevím, jestli to takto pociťuje i někdo další a proč to tak je....
tuším, že Elizabeth Haich o tomto píše v knize Zasvěcení, také to tak měla a vysvětlovala to přírodou, že je to přirozená funkce nebo chování přírody, ....[/quote]
Jako v jiných případech, mohou být nejméně dvě roviny. Hmotná a duchovní.
Sblížením se naplňuje láska, jeden způsob. Forem je více. První je mateřská, dále dětská, přátelská, sourozenecká, obdivná atd. Když žena poslouží dítěti, nemá žádný stav smutku. Asi je to o něčem jiném.
Přitažlivost hmoty vede ke splynutí, které chce matka Příroda. Aby nezahynul rod, ale pokračoval. Je-li při tom pociťovaná duchovní stránka, není o čem řešit. Bůh dává naplnění. Je-li ale odtrženo nazírání duchovna od cítění hmoty, může se stát stav prázdnoty. Příroda splnila svůj účel a pokrok v duši je vedlejší, pro ni (přírodu) je to soukromá věc člověka. Tu bychom si neměli nechat ujít a ne jen plnit přání Přírody.
Jestli ji návštěvník muže, vězme ještě, že je rozdíl v pocitu ženy a muže. Žena se při jemném, vlídném a ohleduplném chování muže cítí spokojená, ba šťastná. Našel jsem to v románu Sever proti Jihu od Mitchelové (a v osobních rozhovorech o tomto tématu).
Muž ztrácí energii, materiál vytvořený metabolismem a své fluidum při tom daruje ženě. Ani se to nezdá, ani nevidí a proto to mnohdy uniká z pozornosti. Proto je žena šťastná a muž je zanechaný přírodou jako vyprázdněný z energie. Příroda splnila své. Jedná se u ní o možnost početí a tam celý řetěz událostí je v přírodě hodnocený jako dosáhnutí první fáze potřebné k početí (i kdyby k němu nedošlo).
Jsou ještě další hlediska. Žena má setrvat v pocitu zabezpečení, nesmí tedy jít o nepatřičný stav, jako je násilí, svedení a pouhá zvědavost. Pak srdce ženy cítí, že něco není, jak mělo být.
Jedním krajním postojem v náboženském úsilí mužů je záměrná kastrace z náboženského zájmu. Přestane tvorba materiálu, který je určený pro ženu a tudíž se ušetří energie a materiál. To se projeví v rozkvětu jiných sil osoby muže. Jeden z raných křesťanských spisovatelů se kastroval (jméno si nevybavuji, snad Origénes) a byl velmi pilný spisovatel, zanechal 200 spisů. Jedna lékařka mi řekla, že ta plodnost ve psaní byla z důvodu ušetřené energie těla.
Je to jako v Bibli, kde se o životě muže bez dotyku těla ženy používá staré české slovo „panicové“.
Kniha Zjevení 14, 4 „Toto jsou ti, kteříž se ženami nejsou poškvrněni; neboť panicové jsou. Tito jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel“.
Dále je o „panicích“ řeč v ev. Matouše 19, 3 „I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?
4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?
5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, [size=130]což Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje.[/size]
7 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji?
8 odpověděl jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství), a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
10 Řekli jemu učedníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.
11 On pak řekl jim: Ne všickni chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.
12 Jsou zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsou panicové, kteříž učiněni jsou jimi od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali [size=130]pro království nebeské[/size]. Kdo může pochopiti, pochop.“
Proč se styk se ženou nazývá „poskvrnění“? to asi souvisí s tím, že při příchodu do chrámu k náboženským úkonům se vyžadovalo odříkání: půst od jídla a od ženy (u žen od jídla a od muže).
Doklad je v případě z doby Davida, když utíkal před králem Saulem a jeho lidé neměli právě co jíst. :
První kniha Samuelova, kap. 21, 1 „Tedy přišel David do Nobe ke knězi Achimelechovi“ a žádal od něho jídlo….
3 „Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, [asi] pět chlebů, aneb což na hotově máš.
4 Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemám chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci.
5 Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera [tak] [i] před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou.“ (rozuměj „jsou rituálně čistá“, požadavek byl, aby to byly tři dny) ,
6 „A tak dal jemu kněz [chleby] svaté; nebo nebylo tam jiného chleba, jedině chlebové předložení,…“
Pavel opakuje slova JK a používá slovo Tajemství v listě do Efesu 5, 31 A proto opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budou ti dva jedno tělo.
32 [size=130]Tajemství toto veliké jest,[/size] [i]ale já pravím o Kristu a o církvi.[/i]
33 A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj.
=
a tady je možná otázka, možný zádrhel: jde-li o stabilní bytost, které jsem přísahal věrnost, nebo jestli jde o samotné „milování“ bez závazku a ochoty sdílet s ní život. Ale jestli je žena spokojená, měly by vyzařovat pokoj a to by mělo prospět i muži.