od Jana » čtv 02. kvě 2024 6:04:58
Pedriito píše:To je to, co si sedá i putuje, i běsní. To není mysl, to je pozornost. A to jsi ty. (Já)
Sama pozornost bez jediné myšlenky na cokoliv, bez jediné představy o něčem, bez jediného obrazu v mysli o čemkoliv dokáže vytvořit nějaký běs?
Ve spánku děsivý sen vytvoří také pozornost?
Jak by ten běs měl vypadat, kdyby nevznikla nějaká děsivá představa, strašná myšlenka, hrozivý obraz v mysli, který by pozornost mohla následovat? Kdyby tady byla jen sama pozornost, nebyla by mysl zcela prázdná?
Představy, obrazy i sny jsou produktem zkušeností, emocí a myšlenek. Mohou vznikat v mysli, ale nemusí jim být věnována pozornost. Pozornost může následovat myšlenku, ale nemusí si jí také všímat, nemusí za ní jít. Může zůstat sama v sobě, tam kde bydlí, a to je láska. Když se pozornost sama sobě vzdálí a ztratí se v představách, myšlenkách plných děsu, tak se sama sobě ztratí, ztratí tím i lásku. Hledá ji pak marně někde jinde, mimo svůj domov, v představách, ve svých snech, v přemýšlení, ale čím víc je ztracená, tím větší beznaděj, tím větší přemýšlení o problémech, tím větší myšlenkový teror, tím větší peklo.
Kde bydlí pozornost - ta co putuje - vyletíc z hnízda, nositelka tvého jména... Něco, co putuje, co samo sebe zve hledačem, co se raduje z dosažení každého milníku .. Co umí roztančit i znehybnit tělo, nasosat osnovy a klíče, rozpoutat bouře tónin, co Hendrix si je za letu sám tvořil... Rak. A já o něm čet, on vidělával statisícd dolarů, a všechny ty peníze měl rozházené po jeho skromným bytě. Vůbec to nevnímal, kamarádi přišli, odnesli si stovky dolarů, jen berte kluci, berte... Ale fet holt nakonec i takovýho borce dostane. Stejně jak Morissona,.. ou ou.. I Janis atd. I tak udělalj víc, než prďola zabarikádovanej v absolutnu.
A tohle už je ztracenost v představě o kámošovi, od kterého si můžeš odnášet stovky dolarů, upsání své svobody ďáblu za čísla na výhru a naději, že si koupíš vše po čem mysl zatouží, a že pak se dostaví ten správný život, který věříš, že bys mohl mít rád. Tahle představa se Ti momentálně jeví jako lákavější, než představa zabarikádovaného prďoly někde v absolutnu, takovou představu rád nemáš.
Ten prďola v absolutnu je pozornost sama v sobě bez představy prďoly. Pozornost je Doma, v Pravdě, v absolutní Lásce, v Bohu, který je vším, co je.
Je možné se vrátit Domů, do Božího království, kde nic nechybí.
Nebo je možné se vydat na dobrodružnou cestu a ztrácet se v představách a snech, jak si jednou někdy jindy a někde jinde vytvoříš ráj. Čím víc se pozornost vzdaluje tomu Doma, tím víc je ztracená, tím větší děs a běs nalezne.
Nemůže se vydat oběma směry najednou. To prostě nejde.
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. (Matouš 6:24 B21)
A tohle fórum, je Pedrito, pro ty, kteří směřují k Sobě, tam, kde bydlí jenom láska, k Pravdě, k Božímu království, ke kterému je vše přidáno.
Ti, co směřují opačným směrem, by tu vytvářeli zmatení, chaos.
Ty musíš sám nejlíp vědět a rozhodnout se, do čeho jdeš.
Nedá se dělat všechno jen tak na půl.
[quote="Pedriito"]To je to, co si sedá i putuje, i běsní. To není mysl, to je pozornost. A to jsi ty. (Já)[/quote]
Sama pozornost bez jediné myšlenky na cokoliv, bez jediné představy o něčem, bez jediného obrazu v mysli o čemkoliv dokáže vytvořit nějaký běs?
Ve spánku děsivý sen vytvoří také pozornost?
Jak by ten běs měl vypadat, kdyby nevznikla nějaká děsivá představa, strašná myšlenka, hrozivý obraz v mysli, který by pozornost mohla následovat? Kdyby tady byla jen sama pozornost, nebyla by mysl zcela prázdná?
Představy, obrazy i sny jsou produktem zkušeností, emocí a myšlenek. Mohou vznikat v mysli, ale nemusí jim být věnována pozornost. Pozornost může následovat myšlenku, ale nemusí si jí také všímat, nemusí za ní jít. Může zůstat sama v sobě, tam kde bydlí, a to je láska. Když se pozornost sama sobě vzdálí a ztratí se v představách, myšlenkách plných děsu, tak se sama sobě ztratí, ztratí tím i lásku. Hledá ji pak marně někde jinde, mimo svůj domov, v představách, ve svých snech, v přemýšlení, ale čím víc je ztracená, tím větší beznaděj, tím větší přemýšlení o problémech, tím větší myšlenkový teror, tím větší peklo.
[quote]Kde bydlí pozornost - ta co putuje - vyletíc z hnízda, nositelka tvého jména... Něco, co putuje, co samo sebe zve hledačem, co se raduje z dosažení každého milníku .. Co umí roztančit i znehybnit tělo, nasosat osnovy a klíče, rozpoutat bouře tónin, co Hendrix si je za letu sám tvořil... Rak. A já o něm čet, on vidělával statisícd dolarů, a všechny ty peníze měl rozházené po jeho skromným bytě. Vůbec to nevnímal, kamarádi přišli, odnesli si stovky dolarů, jen berte kluci, berte... Ale fet holt nakonec i takovýho borce dostane. Stejně jak Morissona,.. ou ou.. I Janis atd. I tak udělalj víc, než prďola zabarikádovanej v absolutnu.[/quote]
A tohle už je ztracenost v představě o kámošovi, od kterého si můžeš odnášet stovky dolarů, upsání své svobody ďáblu za čísla na výhru a naději, že si koupíš vše po čem mysl zatouží, a že pak se dostaví ten správný život, který věříš, že bys mohl mít rád. Tahle představa se Ti momentálně jeví jako lákavější, než představa zabarikádovaného prďoly někde v absolutnu, takovou představu rád nemáš.
Ten prďola v absolutnu je pozornost sama v sobě bez představy prďoly. Pozornost je Doma, v Pravdě, v absolutní Lásce, v Bohu, který je vším, co je.
Je možné se vrátit Domů, do Božího království, kde nic nechybí.
Nebo je možné se vydat na dobrodružnou cestu a ztrácet se v představách a snech, jak si jednou někdy jindy a někde jinde vytvoříš ráj. Čím víc se pozornost vzdaluje tomu Doma, tím víc je ztracená, tím větší děs a běs nalezne.
Nemůže se vydat oběma směry najednou. To prostě nejde.
[b][i]Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.[/i][/b] (Matouš 6:24 B21)
A tohle fórum, je Pedrito, pro ty, kteří směřují k Sobě, tam, kde bydlí jenom láska, k Pravdě, k Božímu království, ke kterému je vše přidáno.
Ti, co směřují opačným směrem, by tu vytvářeli zmatení, chaos.
Ty musíš sám nejlíp vědět a rozhodnout se, do čeho jdeš.
Nedá se dělat všechno jen tak na půl.