od Jana » čtv 09. pro 2021 13:33:57
Pedriito píše:Nevím jak TY, ale JÁ tím vedomím teď jsem.
Ano, to máme všichni stejné. Naše existence sama o sobě je vědomím.
Proto tu např. magořím na fóru pro duchovňáky.
To nemagoří Vědomí, to je pořád stále stejně vědomé a s prominutím bez ztotožnění s myslí blažené. To, co může magořit, je jen mysl. S ní můžeš a nemusíš být ztotožněn.
A jsem vděčný za tu možnost, kdy srdce skrz mysl a tělo to může. Věčnost je věčnost. To je pustá planina. A v prostřed té planiny zní SRDCE, jež je jejím duchem. Duch srdce a srdce ducha. Duše planiny. Co rozkvétá pod JEHO láskou. Musíš hodně vysoko nad planinu, vidět že vše je jedním. Z orbitu je země opravdu jednolitá. Ale když na ní přistaneš, vyrýsují se hory a tisíce tváří, co na orbitu jestě nebyly, nepamatujií si to. A těm musíš napřed říct, že maj křídla a jak roztahnout...
Ano, je tady nesmírná vděčnost za to všechno. Teď je ve mně fascinace tím, čím je moje maminka, která před dvanácti dny zemřela. Je ve mně tímtéž, čím já byla v ní, než jsem se narodila. Možná by mohl říct Honzam, jak to mají ti, kdo ještě nejsou ztotožněni s tělem, ti, kteří se ještě nenarodili.
Je tu i vděk za to všechno, co je, za celou existenci a jmenovitě je tu i vděk za to, do jakých slov, básníku, tu krásu oblékáš.
k nim k nim kdysi nepatřila, a byla vždy jednojedním?
To jednojediné je Láskou, která je vším, co existuje. Nedá se být ničím jiným, to je možné jen ve snu mysli. Mysl umí existenci rozdělit na různé lásky a dokonce z nich umí udělat i nelásky.
Těžko se to vysvětluje, že SČA se nerodí a neumírá, dokud se nevyjasní, že Tě od ní nic neodděluje. SČA je zakoušením věčnosti. Není v ní mysl, která by vymezovala čas.
[quote="Pedriito"]
Nevím jak TY, ale JÁ tím vedomím teď jsem.[/quote]
Ano, to máme všichni stejné. Naše existence sama o sobě je vědomím.
[quote]Proto tu např. magořím na fóru pro duchovňáky.[/quote]
To nemagoří Vědomí, to je pořád stále stejně vědomé a s prominutím bez ztotožnění s myslí blažené. To, co může magořit, je jen mysl. S ní můžeš a nemusíš být ztotožněn.
[quote]A jsem vděčný za tu možnost, kdy srdce skrz mysl a tělo to může. Věčnost je věčnost. To je pustá planina. A v prostřed té planiny zní SRDCE, jež je jejím duchem. Duch srdce a srdce ducha. Duše planiny. Co rozkvétá pod JEHO láskou. Musíš hodně vysoko nad planinu, vidět že vše je jedním. Z orbitu je země opravdu jednolitá. Ale když na ní přistaneš, vyrýsují se hory a tisíce tváří, co na orbitu jestě nebyly, nepamatujií si to. A těm musíš napřed říct, že maj křídla a jak roztahnout...[/quote]
Ano, je tady nesmírná vděčnost za to všechno. Teď je ve mně fascinace tím, čím je moje maminka, která před dvanácti dny zemřela. Je ve mně tímtéž, čím já byla v ní, než jsem se narodila. Možná by mohl říct Honzam, jak to mají ti, kdo ještě nejsou ztotožněni s tělem, ti, kteří se ještě nenarodili.
Je tu i vděk za to všechno, co je, za celou existenci a jmenovitě je tu i vděk za to, do jakých slov, básníku, tu krásu oblékáš.
[quote] k nim k nim kdysi nepatřila, a byla vždy jednojedním?[/quote]
To jednojediné je Láskou, která je vším, co existuje. Nedá se být ničím jiným, to je možné jen ve snu mysli. Mysl umí existenci rozdělit na různé lásky a dokonce z nich umí udělat i nelásky.
Těžko se to vysvětluje, že SČA se nerodí a neumírá, dokud se nevyjasní, že Tě od ní nic neodděluje. SČA je zakoušením věčnosti. Není v ní mysl, která by vymezovala čas.
:)