od Pedriito » ned 19. pro 2021 12:17:23
..... Ty, Brahman, Nesmrtelný,
i ty z hllíny uhnětený
(dvě bytosti a přece jedna) -
jako dva krásní ptáci
se zlatým peřím,
nerozluční druzi,
co vysoko na větvích
stejného stromu sedí.
Jako člověk okoušíš
sladké plody stromu,
sladké i hořké plody.
Však jako Brahman, pán Máji,
zůstaváš neviditelný,
nehybný,
tiše pozorující.
Zapomínaje na svou jednotu s Tebou,
oklamán svou slabostí
je člověk plný běd.
Když však zblízka na Tebe pohlédne
a když Tě pozná jako sebe,
Ó Pane, prostý chvály,
a uzří Tvou tvář -
hle, všechen hluboký žal
se v radost promění.
Tys neměnný,
věčně čistý!
V Tobě bozi sídlí.
Jsi pramen všech písem.
K čemu jsou však písma,
znějí-li jen líbezně z úst
a v srdci místa nemají?
Kdo Tě pozná, dochází naplnění.
Ty jsi pán Máji,
člověk se stává jejím otrokem.
S Májou, když ses spojil,
zrodil se vesmír.
Ty, zdroj všech písem
zdroj všeho vyznání,
Vesmír je tvůj šat
a ty, Duch, jsi její pán.
Kam ojo dohlédne,
tam, v každém tvaru,
jsi Ty.
Jediný, jebom jediný.
Zrodil ses z mnoha lůn,
stal ses bezpočetným.
A vše se navrací v Tebe.
Ty, Pane, dáváš požehnání.
Tys světlo, tys Bůh oslavy,
Kdokoliv se Tě dotkne,
nalézá věčný mír.
Ty, duch všech bohů
neviditelným místem všech světů.
Tys panem divoké zvěře
dvounohé i čtyřnohé.
K Tobě se dmou naše srdce!
Tys blažený Pán.
i jemnost je hrubou látkou,
kde Tys sám, Tvým darem je mír.
...
..... Víc nestíhám, je to jestě dlouhý
..... Ty, Brahman, Nesmrtelný,
i ty z hllíny uhnětený
(dvě bytosti a přece jedna) -
jako dva krásní ptáci
se zlatým peřím,
nerozluční druzi,
co vysoko na větvích
stejného stromu sedí.
Jako člověk okoušíš
sladké plody stromu,
sladké i hořké plody.
Však jako Brahman, pán Máji,
zůstaváš neviditelný,
nehybný,
tiše pozorující.
Zapomínaje na svou jednotu s Tebou,
oklamán svou slabostí
je člověk plný běd.
Když však zblízka na Tebe pohlédne
a když Tě pozná jako sebe,
Ó Pane, prostý chvály,
a uzří Tvou tvář -
hle, všechen hluboký žal
se v radost promění.
Tys neměnný,
věčně čistý!
V Tobě bozi sídlí.
Jsi pramen všech písem.
K čemu jsou však písma,
znějí-li jen líbezně z úst
a v srdci místa nemají?
Kdo Tě pozná, dochází naplnění.
Ty jsi pán Máji,
člověk se stává jejím otrokem.
S Májou, když ses spojil,
zrodil se vesmír.
Ty, zdroj všech písem
zdroj všeho vyznání,
Vesmír je tvůj šat
a ty, Duch, jsi její pán.
Kam ojo dohlédne,
tam, v každém tvaru,
jsi Ty.
Jediný, jebom jediný.
Zrodil ses z mnoha lůn,
stal ses bezpočetným.
A vše se navrací v Tebe.
Ty, Pane, dáváš požehnání.
Tys světlo, tys Bůh oslavy,
Kdokoliv se Tě dotkne,
nalézá věčný mír.
Ty, duch všech bohů
neviditelným místem všech světů.
Tys panem divoké zvěře
dvounohé i čtyřnohé.
K Tobě se dmou naše srdce!
Tys blažený Pán.
i jemnost je hrubou látkou,
kde Tys sám, Tvým darem je mír.
...
..... Víc nestíhám, je to jestě dlouhý