Poradna zdarma

Tara píše:To psal Igor, ale to je jedno...

To psal kde?

Bytí není statické něco.... ale to je taky jedno, nechce se mi s tebou polemizovat, pověvač protože to stejně nepochopíš.
:-)

Bytí samo o sobě bez přítomnosti je statické. To lze velice snadno ověřit:

Buď na jediný okamžik zticha, nedovol, aby se mysl pohnula do minulosti, jen na jediný okamžik. Pak uvidí, že když není žádná myšlenka, není ani žádný čas a není ani žádný svět. Tím myslím mír.

Během té sekundy bude všechno klidné. Ať si to někdo vyzkouší a uvidí. Buď zticha a uvidíš, že celý svět ztichne. A tento svět vůbec neexistuje.
Takže to mám na mysli. Nech toho člověka sedět v klidu a pomůže to míru ve světě. Neexistuje svět, ve kterém nedáte podnět jediné myšlence.

Myšlenka je minulostí, myšlenka je mysl.

Takže to můžeš zkusit. Když to zkusíte jednu sekundu vy, může to zkusit někdo další. Pak to bude vždy a všude a vy uvidíte, že tento svět nikdy neexistoval.

To psal Igor, ale to je jedno...

Bytí není statické něco.... ale to je taky jedno, nechce se mi s tebou polemizovat, pověvač protože to stejně nepochopíš.
:-)

Tara píše:Jani, to psal Igor Chaun, můžeš mu to na FB vysvětlit. Je to příspěvek ze včerejška.

Jinak tě asi obsah toho, co chtěl vyjádřit, nezaujal...?

Moje věta je tato: "Přesně o tomto hovořila Anastasia v knihách Megreho, i o tom, jak lze rozeznat člověka (jak píšeš s jiskrou lásky,, boží jiskrou) a jak umělou inteligenci, robota, byť v podobném těle.... nejvíce z očí..."

Evi, psala jsi: "Ale dramatické příběhy se odehrávají i na vyšších kosmických úrovních Bytí, psané s velkým B je míněna sat-čit-ánanda, .." To je něco jiného, než osobně prožívané rozmanité ztotožňované bytí.

Jani, to psal Igor Chaun, můžeš mu to na FB vysvětlit. Je to příspěvek ze včerejška.

Jinak tě asi obsah toho, co chtěl vyjádřit, nezaujal...?

Moje věta je tato: "Přesně o tomto hovořila Anastasia v knihách Megreho, i o tom, jak lze rozeznat člověka (jak píšeš s jiskrou lásky,, boží jiskrou) a jak umělou inteligenci, robota, byť v podobném těle.... nejvíce z očí..."

Tara píše:Ale dramatické příběhy se odehrávají i na vyšších kosmických úrovních Bytí, a když to pochopíme a přijmeme, "uleví se nám v tíze příběhů našich".

Taro, Bytí je existence nedotčená myslí, tudíž je bez příběhu. Nemá žádné vyšší kosmické úrovně.

Jsme pohlceni pozemskými ději a zcela zahlceni jejich prožitkem. Našimi příběhy a osudy. Je to pochopitelné...
Ale dramatické příběhy se odehrávají i na vyšších kosmických úrovních Bytí, a když to pochopíme a přijmeme, "uleví se nám v tíze příběhů našich".

Je zde jeden pozoruhodný příklad...

Na pozemské úrovni můžeme chápat Lásku jako EMOČNÍ POCHOPENÍ a přijetí Síly života.
Některé mimozemské civilizace nám prý tuto schopnost závidějí.
Protože ji evolučním vývojem – na cestě k technické dokonalosti – pozbyly.
Některé MZ civilizace nás lidi pozorují a studují, a ačkoli jsme oproti nim vývojově velmi pozadu, jsou námi fascinováni.
Protože SCHOPNOST PROŽITKU LÁSKY a vnímání citu dělá nás Lidi v celém Ve-Smíru jedinečné…
Z pohledu pokročilejších civilizací je totiž Láska vnímána mnohem chladněji.
Jako řád, jako stavba a architektura Ve-Smíru, jako samozřejmý zdroj a nástroj Života. Ale neumějí už BOŽÍ DÍLO obdivovat, nedojímá je, nepláčou nad tou „Boží nádherou“.
A tak se jim nádherní jevíme my…
Protože my to ještě umíme.
Tato lidská schopnost je pozůstatkem původní Boží jiskry, vložené do Člověka, když byl nadán a vyslán do úkolu pozemského Života… A k osídlení Země.
Tato naše schopnost je tedy KLENOTEM LIDSKÉHO RODU.
Opatrujme ji.
Čiňme tak v srdci, v myšlenkách i v činech...
Kdybychom věděli, jak velkou moc máme jako ZÁŘIČE LÁSKY, užasli bychom, a tuto schopnost více uplatňovali.
Modlitbou, prosbou, přímluvou, Láskou...
Ke všemu Živému a v důvěře Boží moudrosti...
Uf...

-----------

Přesně o tomto hovořila Anastasia v knihách Megreho, i o tom, jak lze rozeznat člověka (jak píšeš s jiskrou lásky,, boží jiskrou) a jak umělou inteligenci, robota, byť v podobném těle.... nejvíce z očí...

Hvízdavý píše:Manipulace je problém toho, kdo se cítí manipolován. Nejspíš ten pocit potřebuje. A tím se zapojuje. Kolikrát tu manipulovaný chudák řval, jak je kým manipulován. A vzapětí udělal ukázkovou manipulaci, vůči těm, co jen koukali... Jste na to hrdí? Co, to omlováte duchovnem! Finito, ted už to nepujde!

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:
Pro tebe to tak je, ok. Jíš ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to tvoje osobní rozhodnutí a nemáš právo ho někomu vnucovat.

Každý do jednoho, co tu píše z toho stromu pojedl.
Každý má na osobní úrovni tu rozlišovací schopnost, říká se jí svědomí. Je pak na každém, jak o ně pečuje.
Je na bádání k návratu ke svědomí manipulací?
Nevím.

Manipulace je problém toho, kdo se cítí manipolován. Nejspíš ten pocit potřebuje. A tím se zapojuje. Kolikrát tu manipulovaný chudák řval, jak je kým manipulován. A vzapětí udělal ukázkovou manipulaci, vůči těm, co jen koukali... Jste na to hrdí? Co, to omlováte duchovnem! Finito, ted už to nepujde!

Návštěvník píše:
Pro tebe to tak je, ok. Jíš ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to tvoje osobní rozhodnutí a nemáš právo ho někomu vnucovat.

Každý do jednoho, co tu píše z toho stromu pojedl.
Každý má na osobní úrovni tu rozlišovací schopnost, říká se jí svědomí. Je pak na každém, jak o ně pečuje.
Je na bádání k návratu ke svědomí manipulací?
Nevím.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:No a jestli karma není?

Je jedno, o co jsi přišel, jestli o dobrou karmu do budoucna nebo čest v romto životě.

Když velký buje slabšího, je na místě se slabšího zastat a bití velkému zamezit.
Až porom je možné řešit příčiny, jestly slabý moc neprovokoval, jestli velkého někdo nenavedl, jestli je psychicky ok, jesrli to není frustrací, že už nehraje 1.ligu. Dokud velký nepřestane bít menšího, není vhodné na menšího pokřikovat, že si zato může sám, protože se chtěl kamarádit s jinými a že se na velkého křivě koukal.

Už není čas relativizovat.
Je čas říct, toto je zlo.

Pro tebe to tak je, ok. Jíš ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to tvoje osobní rozhodnutí a nemáš právo ho někomu vnucovat.

Právoo... Kdo má a kdo nemá právo? Kolik právě teď sedí v lochu těch, co si mysleli že maj právo. Krást, znásilňovat, vraždit. Maj na to právo? Ano mají. Mohou. A Putin může napadnout Ukrajinu. Když někdo někoho v demokracii zabije, je kolem toho haló.. a vsechny složky jdou násilníka zajmout. Denně teď umírají ženy a děti, starci... V soucitu jsi s každým tím trpícím, jsi tam s nimi. Jsi tam s nimi. Jejich pláč je tvým pláčem. Odpoutáš se a budeš se usnívat? To jsi borec. Vyměním z fleku, co jsem kdy dosáh, za mír. Dám život za mír. O co jde? O osobu? Tak si ji užij.

Návštěvník píše:
Pro tebe to tak je, ok. Jíš ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to tvoje osobní rozhodnutí a nemáš právo ho někomu vnucovat.

Poznatek ze zdejších diskuzí.
Ti, co tu "bojují" za svobodu slova a svobodnou diskuzi často reagují tak, že když někdo vyjádří svůj názor, tak to cítí jako vnucování tohoto názoru nebo jako manipulaci.

Zdeněk píše:Christina von Dreien:

Drazí přátelé

Všechen strach, který je nyní na Zemi přítomen, který se šíří všemi druhy médií a dotýká se mnoha lidí, nás svírá v křeči.

Pokud jsme sevřeni, nejsme schopni otevřít své vědomí Božství. Nejsme schopni spojit naše vědomí s tím, čím skutečně jsme.

Potom nejsme vůbec schopni cítit svou intuici.

Proto je tak důležité zbavit se svého strachu.

Problémy mohou stále existovat, ale můžeme je řešit mnohem lépe, pokud máme přístup ke své intuici.

Ale právě tuto schopnost přístupu k naší intuici ztratíme pokud žijeme ve strachu. Protože pak jsme tak sevření, že není místo pro intuici a nejsme schopni ani jasně myslet. Není možné najít dobré řešení tímto způsobem.

Své vnitřní vedení můžeme vnímat pouze tehdy, jsme-li skutečně otevření.

Abychom se dostali z této stísněnosti, můžeme udělat různé věci.

Jednou z nich je zaměřit naše vědomí na naše světelné tělo.

Pomáhá, když se nejprve několikrát zhluboka nadechneme. Pak si představíme, že jsme uvnitř zcela naplněni světlem. Nejlépe je cvičit to znovu a znovu ve chvílích, kdy jsme uvolnění, protože pak to můžeme dělat mnohem snadněji.

V našem světelném těle není žádný strach, a proto se strach musí zmenšit, pokud nasměrujeme své vědomí do našeho nejvnitřnějšího bytí, kde jsme pouze světlem a láskou. Je to protože naše pocity následují naše myšlenky.

To je to, co bychom si měli vždy pamatovat, cvičit a snažit se to cítit.

Vaše Christina

Díky.

Návštěvník píše:No a jestli karma není?

Je jedno, o co jsi přišel, jestli o dobrou karmu do budoucna nebo čest v romto životě.

Když velký buje slabšího, je na místě se slabšího zastat a bití velkému zamezit.
Až porom je možné řešit příčiny, jestly slabý moc neprovokoval, jestli velkého někdo nenavedl, jestli je psychicky ok, jesrli to není frustrací, že už nehraje 1.ligu. Dokud velký nepřestane bít menšího, není vhodné na menšího pokřikovat, že si zato může sám, protože se chtěl kamarádit s jinými a že se na velkého křivě koukal.

Už není čas relativizovat.
Je čas říct, toto je zlo.

Pro tebe to tak je, ok. Jíš ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to tvoje osobní rozhodnutí a nemáš právo ho někomu vnucovat.

Jsem rád, že to pojmenováváš tak otevřeně.
Nepochopení tu je, ale ne mezi námi.

Nečtu po sobě své příspěvky a neopravuji preklepy, aby se mi nezačalo zdát o hrachu házeném na zeď. Ale ty jsi mi příkladem, že teď je potřeba začít věci nazývat pravými jmény. Že teď není čas mlčet a zaštiťovat se pseudoduchovními kecy.

,

Návštěvník píše:

A je to důležité? Tlačení sebe od někud někam? Kam?
Uzto tu padlo karma je mýtus.
Tak, co je důležité?
Nepochopení Navštěvníku.
Karna je i není mýtus, stejnak jako vědomí je, či není čisté.
Jednoduché ne?

Já vím. Nepochopení tu je i není. Je to jednoduché.

Stavím děla z písku, z toho, co je po ruce, abych střílel na hradby, které se tváří jako pancíř. Ale jsou jen z písku a má munice je také z písku. Já to vím. Ten, kdo je uvnitř hradeb to taky ví. I když na hradbách jsou stráže, co netuší, co zapomněly.

Nejen lidé, celé stvoření ne úžasné. I tento moment, tento rozjitřený, bolestivý moment je úžasný. Najít uhel pohledu, ze kterého je to zřejmé... Právě teď je spousta přležitostí. Pro změnu úhlu pohledu.

Nenene, pochopení tu je. Ti lidé, co tu píší, ví velice dobře, proč. Jsou tu světlé vyjímky, to poznáš už od první řádky. A další mají zájem, být na koni. Nesnesou, jiné pojetí, než své. Což se záhy dozvíš, páč ti to dají krásně najevo. Ale tohle je manipulace, páč se jich to dotklo. A co list, co se snese na plešku? Potvora jedna manipulátorská!

Hvízdavý píše:

Návštěvník píše:

A je to důležité? Tlačení sebe od někud někam? Kam?

Uzto tu padlo karma je mýtus.
Tak, co je důležité?

Nepochopení Navštěvníku.
Karna je i není mýtus, stejnak jako vědomí je, či není čisté.
Jednoduché ne?

Já vím. Nepochopení tu je i není. Je to jednoduché.

Stavím děla z písku, z toho, co je po ruce, abych střílel na hradby, které se tváří jako pancíř. Ale jsou jen z písku a má munice je také z písku. Já to vím. Ten, kdo je uvnitř hradeb to taky ví. I když na hradbách jsou stráže, co netuší, co zapomněly.

Nejen lidé, celé stvoření ne úžasné. I tento moment, tento rozjitřený, bolestivý moment je úžasný. Najít uhel pohledu, ze kterého je to zřejmé... Právě teď je spousta přležitostí. Pro změnu úhlu pohledu.

Christina von Dreien:

Drazí přátelé

Všechen strach, který je nyní na Zemi přítomen, který se šíří všemi druhy médií a dotýká se mnoha lidí, nás svírá v křeči.

Pokud jsme sevřeni, nejsme schopni otevřít své vědomí Božství. Nejsme schopni spojit naše vědomí s tím, čím skutečně jsme.

Potom nejsme vůbec schopni cítit svou intuici.

Proto je tak důležité zbavit se svého strachu.

Problémy mohou stále existovat, ale můžeme je řešit mnohem lépe, pokud máme přístup ke své intuici.

Ale právě tuto schopnost přístupu k naší intuici ztratíme pokud žijeme ve strachu. Protože pak jsme tak sevření, že není místo pro intuici a nejsme schopni ani jasně myslet. Není možné najít dobré řešení tímto způsobem.

Své vnitřní vedení můžeme vnímat pouze tehdy, jsme-li skutečně otevření.

Abychom se dostali z této stísněnosti, můžeme udělat různé věci.

Jednou z nich je zaměřit naše vědomí na naše světelné tělo.

Pomáhá, když se nejprve několikrát zhluboka nadechneme. Pak si představíme, že jsme uvnitř zcela naplněni světlem. Nejlépe je cvičit to znovu a znovu ve chvílích, kdy jsme uvolnění, protože pak to můžeme dělat mnohem snadněji.

V našem světelném těle není žádný strach, a proto se strach musí zmenšit, pokud nasměrujeme své vědomí do našeho nejvnitřnějšího bytí, kde jsme pouze světlem a láskou. Je to protože naše pocity následují naše myšlenky.

To je to, co bychom si měli vždy pamatovat, cvičit a snažit se to cítit.

Vaše Christina

Jde o to že nevím, čeho chce osoba dosáhnout.. čeho chce dosáhnout?
Má touhu po pravdě a ta jej protkla.. dál není ani míň, ani víc.

Takových her, co se tu odehrávají! Dát srdce pravému, soucitu, lásce.
Lidi jsou tak krásní, tolik v nich je obětavosti, přirozeně.. i zla, agrese a ničení. Nevnímají svůj základ, zapoměli že jsou átma, čistá duchovní bytost.

Návštěvník píše:

A je to důležité? Tlačení sebe od někud někam? Kam?

Uzto tu padlo karma je mýtus.
Tak, co je důležité?

Nepochopení Navštěvníku.
Karna je i není mýtus, stejnak jako vědomí je, či není čisté.
Jednoduché ne?

A je to důležité? Tlačení sebe od někud někam? Kam?

Uzto tu padlo karma je mýtus.
Tak, co je důležité?