Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Pedriito píše:To je dlouhý příbeh. A kdo ví, zda jsem na to káp.... Jsem jen básník, tramp a heavy panker....

Je čas, nespěchám. Jak přesně vnímáš hadí sílu?

Nene, já už tu o sobě napsal dost, napřed je řada na tobě.
Hadí sílu vnímám jako mrazení, vánek...
Pro tělo je to jako vnitřní masáž. Pro mysl je to "vypínač".
Velmi stručně.

Pedriito píše:To je dlouhý příbeh. A kdo ví, zda jsem na to káp.... Jsem jen básník, tramp a heavy panker....

Je čas, nespěchám. Jak přesně vnímáš hadí sílu?

To je dlouhý příbeh. A kdo ví, zda jsem na to káp.... Jsem jen básník, tramp a heavy panker....

A kde jsi na to kápvty?

Dokonce učil, co vím, i k u n d a l i n i jógu...

No me se líbil ten jeho žák Jára Kočí... Neb na to prý káp na záchodě :-)

Krása

Čili ona pálí i zákon. Co řek Drtilol svému žákovi? Máš to v očích, vidíš to, ty dharmy?
To jsou dharmy. Co jsi ještě nezvlád...
Ostny Dharmy. Mariády, co si schováváš, ty átman v těle, co se stal zahradníkem.
A vypěstoval větší zahradu, než se původně zdálo.
Možná i sám Brahma je ohromen a potěšen...
Obrazy jako byly lekníny a rozvibrované nebe tahy,
co byly z bolesti.. a přesto dokázaly vyjevit tajemství...
A tohle nebyli Mistři, Blake, Gogh... Ale bez nich by byl svět chudší.
Chudoba mysli je Drtikolovo znění.
A já nechápu, když je tu takový to Mistr, (a jeho žáci, co dorostli v Mistry) proč hledět kamkoliv jinam...

Pro K u n d a l i n i je karma mýtus. Něco, co bylo vymyšleno, a doznalo konce.
Tohle ona spaluje. Děláš oheň a ten čmoud tě pálí do očí. Ale takhle nehoří Šaktí.
Je to plamen bez kouře. A cokoliv jí nabídneš, je navždy pryč.
Ale musíš to udělat pořádně, nebát se o ruku. Je to vnitřní Havan.

Tohle je tzv Karma. Ty si to spřádáš, a tebe to dožene.
Ať fyzicky nebo mentálně. Karma je osten dharmy. Můžeš vše,
ale co jde mimo střed, čili v extrém, ničí tě to. Neb to jde do čaker.
A láska, co z nich jde, se snadno změní v sebelásku, nebo v sebe nenávist, čili odloučení.
Ego hraje prim. Proto ti Mistři říkaj, nejsi toto ego, jsi čistá d u ch o v n í bytost.
Střed mezi extrémy, entitami tam a támhle, co ožily svým vlastním životem a vábí do extrémů.
Ne.

Proto, ale nic si z toho nedělal (můj názor), musel nutně trpět rakovinou krku, i ta cigára, pokud vím.
To je nápor na Višudhi jako prase! Být nad tím je jedna věc, druhá že tě to zabije.
Ale tohle já nesoudím, zabije tě i cihla co odpadne z komína... A nemusíš proto zpívat mantry a meditovat...
Nebo můžěš, když tě však trefí, jdeš pod drn. Když se to stane Jankovi Čulovi z hornej dolnej, veřejnost to nezaznamená.
Když umře známá osobnost, část s ní spjatou společností to zaznamená.

Vostál v kontrastu mezi svou něhou a svou sprostotou, je jedinečný.
Padlo tu, že by se nemělo nadávat... Ale co vím, tak Maharaj tohle neřešil a nadával jak ital,
když ho někdo sral...

Teď jsi mě nasrala, teď jsem to kopíroval, že to tu dám.. no to je vrchol!

A díky Mě se líbí ta kompozice.. i obsah.

Uf to je teda vostálovština

Pedriito píše:Ale chápu, že mi chceš udělat radost, to dík, dej nějaký hustý tabla, sitár :-) harmonium...

Nebo DG 307 :-))

Moc nerozumět, když nemluvit po našemu.

Ale tohle už je ta radost?

Ale chápu, že mi chceš udělat radost, to dík, dej nějaký hustý tabla, sitár :-) harmonium...

Nebo DG 307 :-))

No to nevím, co to je.. nějaká audio video vizualizace...

No my ješitní chlapi se například rádi chlubíme svými jizvami, nebo básněmi...

Jenže, co už s tím? Když už se to vyvrbilo. K čemu nám to je?
To je jako se nikdy nenabourat a nikdy nerozbásnit...

Ono je to jako strom u cesty, jeho květy, plody... Ó jak jsme rádi loupily třešně, jako děti.
Pojď říkala třešeň, jsem tu pro tebe... A hlídač řval, a mazej!

Což jsem si vzpoměl na Áju.. Kde asi je, zabalila to už, nebo teď tancuje jako děťátko, třeba v jiné galaxii?
A pastelkám dává třpyt zítřka, ve své úžasné obrazy, kterými se zdaleka nepochlubila. Neměla tu potřebu...

Velká touha vždy ti předestře ty největší překážky. Je to požehnání.
Žádná touha, jen hluchý intelekt, a chtění, ti předestře, čeho dosáhl, a chce víc, vše.
Touha se kloní a dává. Sebestředný rozum prská myšlenky jak rachejtle.. a z takto pomalovaného obzoru, si udělá filozofii.
Touha je jako vír, vše pohlcuje, ve svou bezednost, nic nenechá jen tak stát, vše prosviští jak uragán.
Vrcholky hor i nejhlubší propast. A všude zanechá světlo...