od Tara » úte 09. dub 2024 19:42:00
Tož Miroslave, prý je jáčka tebe líto.
Ale nechci se do toho míchat, pokud budete mít potřebu, kontakt máte a nejlépe si to vyříkat mezi sebou.
Mám svých starostí dost :-)
Jen tak trošku k tématu a za sebe - vůbec nemám informace o nějakém hamásu, izraelcích, židech, úmyslech kohosi cosi, prostě se o to nezajímám a tyto informace ke mně nechodí a ani je nevyhledávám, proto ke mně nechodí, ale v otázkách týkajících se jak covidu, očkování, následných vážných onemocnění, hlavně rakovin a úmrtí, tak válečných situací, zbrojení, jsem úplně v souladu s jáčkem - bez znalostí toho, co on ví.... prostě nějak intuitivně, vnitřně a bez toho, abychom třeba v době covidí jsme se vůbec nějak kontaktovali nebo o tom debatovali, ne, prostě úplně jednoznačné hledisko, názor, u mne vnímání.
Stejné je to i u vnímání té duchovní složky, kdy vnímáme a nejen samozřejmě my dva, ale např. i rosada a další, např, Petr Pavlík, Anker Larsen, Tomáš V., to, co máme všichni společné, kam všichni směřujeme, co hledáme.
Domov. Sounáležitost. Celek. Jednotu bytí. A nejen pro sebe, ale pro nás všechny, i proto je stále dost takových činných, byť jen pro ty, kteří si je najdou.... a oni se poznají, o tom není pochyb.... :-)
Nevím, kolik takových lidí je, určitě jsou, ale neznám jiné, kde by nepřevládalo méně nebo více ego, tendence myslet, jednat, konat, projevovat se, aniž by za tím nebylo právě to ego, tzn. zisk pro něho, aby bylo na výsluní. Pro něco. Aby mu byl dán punc jedinečnosti.
Symbolicky, obrazně: Jsou dva - subjekt a objekt, dvoje ruce, objektu a subjektu. Jedny ruce natahují své ruce, aby něco dostaly.
Druhé ruce natahují ruce, aby daly. Bez jakéhokoli očekávání čehokoli.
Pro oba subjekty je ten pohyb AUTOMATICKÝ ve smyslu jejich nastavení, jejich těžiště.
A v obou pohybech těch rukou, paží je velikánský, propastný rozdíl.
Tož tak, konec úterní chvilky poezie :-)
Tož Miroslave, prý je jáčka tebe líto.
Ale nechci se do toho míchat, pokud budete mít potřebu, kontakt máte a nejlépe si to vyříkat mezi sebou.
Mám svých starostí dost :-)
Jen tak trošku k tématu a za sebe - vůbec nemám informace o nějakém hamásu, izraelcích, židech, úmyslech kohosi cosi, prostě se o to nezajímám a tyto informace ke mně nechodí a ani je nevyhledávám, proto ke mně nechodí, ale v otázkách týkajících se jak covidu, očkování, následných vážných onemocnění, hlavně rakovin a úmrtí, tak válečných situací, zbrojení, jsem úplně v souladu s jáčkem - bez znalostí toho, co on ví.... prostě nějak intuitivně, vnitřně a bez toho, abychom třeba v době covidí jsme se vůbec nějak kontaktovali nebo o tom debatovali, ne, prostě úplně jednoznačné hledisko, názor, u mne vnímání.
Stejné je to i u vnímání té duchovní složky, kdy vnímáme a nejen samozřejmě my dva, ale např. i rosada a další, např, Petr Pavlík, Anker Larsen, Tomáš V., to, co máme všichni společné, kam všichni směřujeme, co hledáme.
Domov. Sounáležitost. Celek. Jednotu bytí. A nejen pro sebe, ale pro nás všechny, i proto je stále dost takových činných, byť jen pro ty, kteří si je najdou.... a oni se poznají, o tom není pochyb.... :-)
Nevím, kolik takových lidí je, určitě jsou, ale neznám jiné, kde by nepřevládalo méně nebo více ego, tendence myslet, jednat, konat, projevovat se, aniž by za tím nebylo právě to ego, tzn. zisk pro něho, aby bylo na výsluní. Pro něco. Aby mu byl dán punc jedinečnosti.
Symbolicky, obrazně: Jsou dva - subjekt a objekt, dvoje ruce, objektu a subjektu. Jedny ruce natahují své ruce, aby něco dostaly.
Druhé ruce natahují ruce, aby daly. Bez jakéhokoli očekávání čehokoli.
Pro oba subjekty je ten pohyb AUTOMATICKÝ ve smyslu jejich nastavení, jejich těžiště.
A v obou pohybech těch rukou, paží je velikánský, propastný rozdíl.
Tož tak, konec úterní chvilky poezie :-)