od roman » ned 21. pro 2014 15:49:43
vostalpetr píše:Duchovno se nedá naučit ani učit.
No já bych s tím souhlasil,
ovšem
Ramana učil pomocí té otázky duchovno,
vždyt říkal, že máš hledat ego, a to tak dlouho, dokud nezjistíš že neexistuje
((šikovným lidem jako např. Jana pak stačí na to ego hodit jedním okem a už pak vidí, že ego neexistuje))
Debility ala Goro a Jana nejsou tedy neznámou novinkou,
vždyt to třeba ten Ramana opravdu takto učil,
v poněkud přiblblém přesvědčení, že duchovno lze učit a se i naučit....
O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání...
Pokud bych měl takovýmto způsobem někomu vysvětlovat cestu z Prahy do Kolína,
tak by asi nejspíš skončil budto v Aši, v lepším případě pak v Liberci
Podle mně
učení zejména znamená:
převzetí či získání informace(í) - vědění
získání, osvojení návyku, nebo dovednosti- zvládání činností, kumšt, odbornost praktická, takto zautomatizovaná naučená činnost se posléze stává rutinou.
Atmavičára žádný z těchto zminovaných prvků nevykazuje.
Atmavičarou nelze nic získat, není žádnou formou přidávání něčeho(vědomosti, dovednosti) k výchozímu stavu. Jde pouze o změnu perspektivy vnímání, která nemůže být naučena, pouze za určitých podmínek nastane sama od sebe. Sebedotazování je pouze principem jednobodovosti mysli, stejně jako láska, odevzdání. Zda jednobodovost mysli bude, nebo nebude prohloubena až k samadhi nelze žádným způsobem ovlivnit, predikovat, osobně do toho zasahovat. Kdyby se to dalo naučit, stačilo by pár let tréninku atmavičary a důsledkem by byla realizace Já, což se takto neděje. Nemusíš ji trénovat a nikdy o ní slyšet a může spontánně nastat a naopak tomu můžeš "chodit naproti" a stane se leda hovno.
Proto samozřejmě špatně pochopeny výroky:
"O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání..."
můžou vést k domění, že jde o náké učení či vysvětlení principielně shodné jako v případě popisu cesty z Prahy do Kolína.
Všechny ty odpovědi typu hledej ego, hledej toho kdo se má odevzdat, kdo jsem já, apod., nejsou ničím jiným, než malinko jinou formulací odpovědi- nemůžeš udělat vůbec nic proto, aby zmizelo ztotožnění s tělem, které vytváří dojem hledajícího a hledaného. Jediné, jak malinko, opravdu malinko, téměř nepatrně, ale i nepatrně je mnoho:-) lze jít naproti je nechodit naproti, nedělat nic konkrétního ve smyslu akce či úsilí. Samozřejmě jsou to ty džnána věci co se obecně doporučují jako je např. prohlubování všímavosti k vznikajícím obsahům mysli, vytvářet odstup od činností mysli, tedy co nejčastěji se navracet do pozice svědka konání, kdy vzniká mezera, odstup od konatele. Tak tyto činnosti(spíše se dá říci:přesuny pozornosti) nejsou učením se v pravém smyslu, spíše bdělostí bez snahy být bdělý. S určitým vnitřním prohloubením ke kterému prostě dochází toto myslím následuje automaticky. Trochu se zapomíná na tu bhakti část, bez které se atmavičara nejspíše nepovede, tedy odevzdání ve smyslu opouštění sebe sama- ne já se odevzdávám, ale nechat prostor, vnitřně dovolit, aby to mohlo nastat, a zase nejde to udělat z fleku,tím, že si řeknu nechám to působit, tak to bude působit. Jde o určité vnitřní naladění, energetickou kvalitu, která bud je nebo není.atd.,atd.,....
[quote="vostalpetr"][quote]Duchovno se nedá naučit ani učit.[/quote]
No já bych s tím souhlasil,
ovšem [b]Ramana učil pomocí té otázky duchovno[/b],
vždyt říkal, že máš hledat ego, a to tak dlouho, dokud nezjistíš že neexistuje
((šikovným lidem jako např. Jana pak stačí na to ego hodit jedním okem a už pak vidí, že ego neexistuje))
Debility ala Goro a Jana nejsou tedy neznámou novinkou,
[b]vždyt to třeba ten Ramana opravdu takto učil[/b],
v poněkud přiblblém přesvědčení, že duchovno lze učit a se i naučit....
O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání...
[b]Pokud bych měl takovýmto způsobem někomu vysvětlovat cestu z Prahy do Kolína[/b],
tak by asi nejspíš skončil budto v Aši, v lepším případě pak v Liberci[/quote][list][/list]Podle mně [b]učení[/b] zejména znamená:
převzetí či získání informace(í) - vědění
získání, osvojení návyku, nebo dovednosti- zvládání činností, kumšt, odbornost praktická, takto zautomatizovaná naučená činnost se posléze stává rutinou.[list][/list]Atmavičára žádný z těchto zminovaných prvků nevykazuje.
Atmavičarou nelze nic získat, není žádnou formou přidávání něčeho(vědomosti, dovednosti) k výchozímu stavu. Jde pouze o změnu perspektivy vnímání, která nemůže být naučena, pouze za určitých podmínek nastane sama od sebe. Sebedotazování je pouze principem jednobodovosti mysli, stejně jako láska, odevzdání. Zda jednobodovost mysli bude, nebo nebude prohloubena až k samadhi nelze žádným způsobem ovlivnit, predikovat, osobně do toho zasahovat. Kdyby se to dalo naučit, stačilo by pár let tréninku atmavičary a důsledkem by byla realizace Já, což se takto neděje. Nemusíš ji trénovat a nikdy o ní slyšet a může spontánně nastat a naopak tomu můžeš "chodit naproti" a stane se leda hovno.[list][/list]Proto samozřejmě špatně pochopeny výroky:
"O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání..."
můžou vést k domění, že jde o náké učení či vysvětlení principielně shodné jako v případě popisu cesty z Prahy do Kolína.[list][/list]
Všechny ty odpovědi typu hledej ego, hledej toho kdo se má odevzdat, kdo jsem já, apod., nejsou ničím jiným, než malinko jinou formulací odpovědi- nemůžeš udělat vůbec nic proto, aby zmizelo ztotožnění s tělem, které vytváří dojem hledajícího a hledaného. Jediné, jak malinko, opravdu malinko, téměř nepatrně, ale i nepatrně je mnoho:-) lze jít naproti je nechodit naproti, nedělat nic konkrétního ve smyslu akce či úsilí. Samozřejmě jsou to ty džnána věci co se obecně doporučují jako je např. prohlubování všímavosti k vznikajícím obsahům mysli, vytvářet odstup od činností mysli, tedy co nejčastěji se navracet do pozice svědka konání, kdy vzniká mezera, odstup od konatele. Tak tyto činnosti(spíše se dá říci:přesuny pozornosti) nejsou učením se v pravém smyslu, spíše bdělostí bez snahy být bdělý. S určitým vnitřním prohloubením ke kterému prostě dochází toto myslím následuje automaticky. Trochu se zapomíná na tu bhakti část, bez které se atmavičara nejspíše nepovede, tedy odevzdání ve smyslu opouštění sebe sama- ne já se odevzdávám, ale nechat prostor, vnitřně dovolit, aby to mohlo nastat, a zase nejde to udělat z fleku,tím, že si řeknu nechám to působit, tak to bude působit. Jde o určité vnitřní naladění, energetickou kvalitu, která bud je nebo není.atd.,atd.,....[list][/list]