Jana píše:miroslav píše:...Realita je stejná pro všechny, ...
Pochopte, že vše je prostor (vědomí), pak zapomeňte na prostor a jste On. Kolik času to zabere? Mysl to nechce přijmout. Neexistuje ani slovo "Realita", není možné ji nějak nazvat. Ale říkáme iluze nebo nula, a tak říkáme také Skutečnost. Ale neexistuje pro to žádné slovo. Slova se tam nemohou dostat.
viewtopic.php?f=145&t=5046
Tohle je Jano takový malý příklad vyjadřování se v úrovních, příslušících tomu kterému tématu Jano.
Ty například hovoříš z úrovně (rádoby) nejvyšší, absolutní,
a poselství jiné úrovně na tebe působí (jakoby) nehotově, ne-osvíceně,
protože ty těm poselstvím z "nižších" úrovní vnímání nerozumíš.
Přirozeně nemůžeš rozumět řeči úrovní, které jsi ve svojí domnělé "přesvícenosti" přeskočila,
avšak ve skutečnosti jsi k nim ještě nedospěla.
Pokud by tomu tak nebylo, nedělalo by ti žádný problém
pohybovat se ve kterémkoliv z myšlenkových teritorií jako doma.
Místo toho pořád ukazuješ do té svojí mapy a říkáš: "Tohle tam /z nejvyššího hlediska/
vůbec není, to tam nemám, to je chybně, tak to vidí psychosomatika."
Nicméně z našeho přirozeného stavu je všechno vidět jako na dlani a
všechny ty úrovně jsou než jediným, dokonale propojeným celkem.
Tohle vědomí celku /jednoty/ nám nijak nebrání v tom, abychom spolu tady verbálně komunikovali
kterážto činnost je než uvolňováním /respektive zbytňováním/
onoho potenciálního mezi-úrovňového pnutí, bez něhož bychom tu nebyli.
Tedy berou Jano slova ve tvořivé diskuzi svůj význam spíše ze souvislostí v nichž byla použita,
z jejich schopnosti sloužit té které úrovni vyjadřování,
než pouze ze slovníků, či paměťových stereotypů.