Odkaz K.Minaříka

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Odkaz K.Minaříka

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od peter101 » čtv 07. říj 2021 13:15:07

Kedysi ked som mal tesne pred 18 r a bol som na podobnej ceste ako kedysi autor, dostala sa mi do ruky jeho kniha Prima Stezka.
Mali ju u nas v kniznici. Mal som este jednu kniho joge a spravny zivotny cas na to.

Svoju "Stezku" som "dokoncil" o par mesiacov potom. To bolo takmer 30 rokov dozadu.
Mozem vsak potvrdit ze to co pise, naozaj funguvalo. Hlavne prakticke cvicenia.
Aj ked, ja som si to skombinoval podla svojho gusta s khihou o joge z ranneho stadia CeskoSlovenska po revolucii.

Vrele podakovanie autorovi aj ked uz nie je osobne medzi nami.
Chcel som vyajdrit osobne jeho potomkom ale cez Canopus som sa nedostal.
Nech sa vam vsem dari.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pon 28. zář 2020 8:20:49

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pát 24. črc 2020 5:46:44

Čtvero postavení těla

Ať učedník chodí, stojí, sedí nebo leží, vždy ví podle skutečnosti, co znamenají výrazy "já chodím", "já sedím", "já ležím", "já stojím" a uvědomuje si každé postavení těla.
Rozumí, že není žádné trvající bytosti, žádného skutečného "Já", které stojí, chodí atd., že je to pouze způsob vyjádření řeči, řekne-li se já jdu, já stojím atd.
V teorii poznání může být překvapujícím tvrzení nebo uváděný zde poznatek, že uvědomovat si každou polohu těla může být pramenem poznání nadprůměrného, až nadsmyslového. Důvod proč takové poznání vzniká, je ovšem velmi jednoduchý: žádné poznání nemůže vzejít z obvyklé funkce myšlení, jehož hloubka je ohraničena jeho permanentní rozptýleností. Jenom, když těkavost myšlení odstraníme, budeme schopni objevovat věci nikdy netušené. Dokonce i pozorováním nábytku, v němž denně bydlíme, vždy jako by to byly věci zcela nám dnes nové, může zcela zastavená mysl vyvolat osvícení, v němž člověk pochopí problémy i zákonitosti kosmu. Vysvětlení je zase jednoduché: stálá pozornost, jež má charakter zvídavosti, se mění na vhled, jehož pomocí dobře ustálená mysl vniká do kořenů věcí a jejich příčin. Stejně jako vhled má tedy i povrchní vnímání zákonitý původ: povrchní vnímání je následek paušální nevšímavosti, která provází každé dívání se běžného člověka po světě. Takový člověk, jak se zdá, je naladěn vždy jen ke vnímání věcí, jež mu tím nebo oním způsobem chutnají a jichž se chce zmocnit. Rovněž těkavá a ještě více roztříštěná mysl neumožňuje, aby postřehy člověka byly natolik hluboké, aby jimi pronikl zevní tvářností jevů a věcí.

Nyánatikoka: Slovo Buddhovo komentované Květoslavem Minaříkem

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » stř 15. črc 2020 5:39:14

Tu řekl svým učedníkům : "Žeň je bohatá, ale dělníků je málo . . . " 9, 3 7
Přihlížíme-li k silám, podlamujícím a ničícím Ducha Světla, je stále málo osvícených dělníků, kteří ukazují lidem světlo víry a duchovní moci, tedy dělníků, kteří je upozorňují na ty duchovní hodnoty, jež v nich dřímají. Nebot' ti, kdo vysvětlují náboženskou nauku jako metodiku uvědomování si vlastní slabosti a závislosti na světlých mocích a kdo si přejí, aby věřící lidé v sobě viděli jenom duševní bídu, ti nejsou dělníky na vinici Páně. Jsou nástroji zlovolné moci, v jejímž zájmu je, aby byl lid udržen ve vědomí své osobní závislosti na něčem mocnějším. To skutečně vnáší zlo do života a soužití bytostí.
Duchovní člověk a dobrý učitel náboženství budí ve věřících lidech jen víru ve Světlo a v sílu, jež jim pomůže k zpřetrhání pout Temnoty a zrušení spojů s temnými mocemi. Ty inspirují každého, kdo věří ve svou slabost a špatnost. Vždyt' každý člověk je v podstatě božskou a mocnou bytostí. Když to pochopí a uvědomí si to, zbaví se domněnky, že je slabý a podřízen silám vyšším. Tato domněnka vznikla ze zatemnělosti a neznalosti vlastní podstaty, která je boží.

Vintřní smysl Nového zákona, str.33

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pon 06. črc 2020 18:17:10

Modlitba a víra

………… vysvětleni je, že modlitbu i víru může žák mystiky používat jen v přesně vymezeném rozsahu. Jejich pomoci totiž ma tlumit jen ty výboje karmy, které by jej duševně znepokojovaly a znemožňovaly mu kráčet mystickou cestou. Proto se vztahuji na to, co lze vyjádřit asi takto:
"Žádám, aby se moje existenční poměry utvářely tak, abych byl zbaven starosti o vnější věci a abych mohl na mystické cestě dosáhnout všech nezbytných zkušeností."
To nezbytně musí žádat a musí též věřit, že se to uskutečni. Nesmí si tedy přát zlepšeni situace asi touto formou: "Kdyby se moje žádost vyplnila . . V tomto přání je zřejmě slabá víra, proto nepřinese žádoucí výsledek. Když tedy nastoupíte mystickou cestu, ihned použijte víru v dobrý průběh osudu a zároveň si často přejte, aby se zlepšila vaše životni situace. Tím nejlépe potlačíte nepříznivou karmu, která může znemožnit, abyste dospěli k nerušenému mystickému vývoji. Nedbejte tvrzeni, že "pánbůh se stara o všechny lidi". Pánbůh se stara jen o ty, kdo mají silnou víru ve svůj lepši osud a přejí si ho. Ostatní mohou dosáhnout nanejvýš různých "vysokých a krásných" stavů, které konec konců nikoho neochrání před nejhoršími situacemi, jež se při energickém mystickém úsílí jistě vyskytnou. Jen energie a zase energie spojena s všestrannou činností vám poskytne možnost, abyste se dostali výš. Zbožnost spojena s lenosti a doufáním, že "to přijde", je nemohoucnost sama. Na to pamatujte.
Člověk, který nastoupil mystickou cestu a chopil se víry v lepší průběh osudu, bude snad pronásledován nepříznivými vidinami (vytrvá-li ovšem ve své víře). Ty vystupuji před hledím zbystřeným v mystickém úsilím. Nedbejte však na nic. Překážky, které se vám při pochodu k cíli staví do cesty, jsou pouze beztvárná strašidla, jež mohou ublížit jen těm, kdo mají slabou víru. Když si jich nevšimnete, rozloží se v energii, která do vás vstoupí a stane se vám prospěšnou. Budete-li je však respektovat anebo si jich budete jen všímat, začnou ona sama vstřebávat vaši energii a tak vás nakonec zničí.
Život nelze řešit polovičatě. Kdo si mysli, že mystickým vývojem unikne utrpení, a že se pro mystický vývoj musí zříci jakýchkoli ohledů na život, kdo si z téhož důvodu také mysli, že se musí zříci víry v dobrý průběh osudu, podkope si půdu pod nohama a bude zničen. Vírou v dobrý průběh osudu přece nezasahujete do tzv. vůle Boži, ba naopak jí pomáháte, aby vám poskytla pomoc k překonávání nepřátelských sil, jež svým úsilím provokujete. Nesmíte se ovšem snažit dosáhnout některých dílčích výsledků, o nichž si myslíte, že je k něčemu potřebujete nebo, že by vám mohly být prospěšné. Tím byste do této „vůle Boži zasahovali a celou situaci byste si jenom zhoršili.
Musíte si uvědomit, že je člověk tvor nevědomý, pokud jde o hodnocení toho, o čem si myslí, že mu prospívá nebo škodí. Přeje si totiž jen to, co lahodí jeho nižší přirozenosti, která na jeho vědomí působí nejvíc, a zpravidla vůbec neví, co mu prospívá nebo škodí z univerzálního hlediska.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » čtv 02. črc 2020 4:30:16

A jak se má provádět karmajóga? – Především je nutno vybudovat niternou spokojenost s osudovými věcmi okamžiku. Neboť při karmajóze se uvažuje jako nejnaléhavější problém právě vliv světských okolností; tento vliv má být zničen duchovně vynucením spokojenosti s osudem, takové spokojenosti, že snažící se pozdravuje osudové dění jako nejlaskavější a nejmilejší pozdrav samého Boha.
Není většího měnitele osudu než spokojenost s ním. Kdo je obratný, ten, když mu byl Bůh sám vzal možnosti klaněti se mu nadšením, vroucností, božským mlčením atd., kteréžto úkony jsou nejčistší v osudové pohodě, vytvoří si hnízdo niterného štěstí prostřed jakýchkoli zevních podmínek. A věřte mi: mnohostranné zbrani neodolá ani božská tvrz!
Kdo dovede nalézt pocit štěstí prostřed největších nesnází, ten je schopen nosit božskost v nebi, na světě i ve světech podlidských...

Odpověď v dopise Evě Jeřábkové z 26.4. 1953; Praxe přímé stezky 2 - K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » ned 21. čer 2020 8:24:01

Rádžajóga; Životní zkušenosti, Míruplnost

Jde tu o rádžajógu. Je obsažena v tom, že člověk s náležitým odstupem ode všeho, co v něm pulsuje jako emocionální život, usiluje o soustředění na fiktivní bod ve svém těle. To se má stát analyzující činností mysli. Odstup od prožívaného je pak džňánou, intenzita rádžajógou. Člověk v tomto úsilí má být činitelem abstrahovaným a abstrahujícím; pak se tato cesta stává úspěšnou. Naprosto úspěšnou se pak stává velikou zdrženlivostí k podnětům, jež touto prací zesilují. I když procesy "vývoje" tu nejsou ihned evidentní, intenzivní koncentrace činí člověka citlivějším na podráždění ať zvenku, nebo z nitra. V tom je jeho největší nepřítel. Neboť když podlehne těmto podnětům, zaplete se do boje o "pravdu", přesvědčení, dobro, spravedlnost atd. atd.
Ve styku s jinými lidmi jsem poznal, že většina, ba snad dokonce všichni, jsou neschopní tyto podněty ovládat. Proto jsem se rozloučil s názorem, že je vůbec někdo schopen "dělat rádžajógu". Jenže někomu nelze doporučit nic jiného. Když je tu dychtění poznat a zkusit, pak "malá cesta" se nehodí. Pak nezbývá než plnit všechny podmínky "velké cesty". – Člověk má být nevzrušitelný, když dělá rádžajógu. Má si uvědomit, že jeho poznání a stanoviska jsou nesprávná jako u těch ostatních a že je lépe stavět se ke všemu tomu tak odmítavě ve věci hodnocení okolního dění a jevů, jako kdyby se vše odehrávalo kdesi mimo dosah jeho vjemů.
Toto je podmínka sine qua non. Neboť na okraji rádžajógy je člověk pouze kandidátem poznání; musí vědět, že to, co ví, je tak úzce osobní, až z toho jde hrůza, neboť je to maličké a neplatné. Když člověk splní tuto podmínku, může koncentracemi, jak jsem je nahoře popsal, svou bytostnou podstatu zneklidňovat ve smyslu uvést ji na "cestu".

Jen na životních zkušenostech se musí zakládat postup na mystické cestě. Tyto zkušenosti, pokud se zdají být člověku zlé, člověk znehodnocuje tím, že je špatně nese a hledí z nich uniknout; pokud jsou dobré, znehodnocuje je vědomím, že to jsou zkušenosti jeho, jeho zásluhou získané. To je něco strašného. Proti tomu je to, co vzniká ze správného postoje mystika. Toho když chtějí oběsit, poví Bohu: "Ty, milý, ke mně přicházíš v této podobě? Buď velmi vítán!" – Děláte to také tak?

Když člověk umírá, přijde do nebe ne proto, že je přiměřeně dobrý, nýbrž proto, že je míruplný.

Praxe Přímé stezky 2, výtahy z dopisu z 21.7.1971 - K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pát 19. čer 2020 12:39:20

Ovládání nálady

Snažil jsem se být radostný tím víc, čím více jsem se zříkal světa. Tím se mi podařilo udělat svou náladu nezávislou na zevních podmínkách. Komu se podaří udržovat svou náladu nezávislou na zevních podmínkách, stane se velmi citlivým na prostředí i na jednotlivé lidi. Proto jsem začal poznávat, že nálady jsou ovlivňovány vlnobitím vlivů, které působí na každého jednotlivce. Z toho jsem se poučil, že své duševní stavy musím chránit nejen před nezřetelnými změnami svého vlastního nitra, nýbrž i před zesílenými vlivy prostředí. Když jsem se naučil chránit před ovlivňujícími momenty prostředí, poznal jsem, že stejně jako prostředí ovlivňuje jednotlivce, jednotlivec může ovlivňovat prostředí. Poznal jsem, že nasadí-li někdo proti velmi silnému vlivu prostředí příslušný druh vůlí mocně udržované nálady, projeví se to v přenášení jeho nálady na společnost, v níž se nachází...

Drahokamy 2

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » úte 16. čer 2020 5:14:04

Cesta k vykoupení

Snad se Vám stalo, že i během žhavé touhy po poznání docházelo k vnitřnímu příměří, kdy Vám bylo dobře, i když v pozadí na Vás číhal nevyřešený problém nepoznání.

Právě stav vystupující za tohoto příměří nutno rozvíjet. Nehledě k problému nepoznání, má se člověk starat pouze o rozvinutí stavu provázejícího toto příměří a to je vlastně cesta k vykoupení. Neboť pouze tyto stavy jsou v jiném smyslu vnory, i když první se nezdá být otevíráním se zázračného světa.
Člověk se mylně domnívá, že duchovní růst je vždy závislý na koncentracích s pozitivními tendencemi, což znamená starost pouze o to, aby udržel v patrnosti koncentrační předmět a soustřeďovací úsilí. Tím mu ovšem unikají z patrnosti stavy, v nichž se právě nachází, a proto je jeho úsilí buď marné, nebo vyvolává pouze dráždící impulsy, což jsou sice jevy energetické, ale neosvěcující. Poučení z toho plynoucí je toto:

1. Je nutno dát pozor na stavy, jež jsou silovými faktory, vedoucími bytost tu cestou nevědomosti, tu cestou poznávání.
2. Mají být rozvíjeny stavy duševního uvolnění, v nichž je ovšem člověk jako sám Buddha vzdálen všech tužeb, přání atd.
3. Člověk má dávat pozor na to, aby vše činil ve stavu bdělosti, a to raději dvacetkrát denně po pěti minutách než po dlouhou dobu, zvláště když bdělost mizí a člověk není schopen evidovat, zda je právě ve stavu vnitřního uvolnění nebo v přirozeném mu dosud stavu vnitřního napětí a nějakého jiného zaměření.
4. Člověk má být duševně zcela uzavřen zevnímu světu, aby to, co se v něm děje, jej nenutilo zaujímat k tomu stanovisko.
5. Soustředění se má omezovat pouze na to, aby si byl člověk vědom pouze sebe sama, své bytosti, a nezasahoval tedy do duševních procesů, k nimž v jeho bytosti dochází; výjimkou je trvalé upravování duševních stavů v tom smyslu, aby byly dobré.
Toto by mělo vlastně stačit. – Nebo ne?

Drahokamy 2 - K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pon 15. čer 2020 6:50:41

Desatero

Obrázek

1.Problém mentální
Uveď mysl pod kontrolu. Dbej aby tě žádná věc nedonutila myslet na ni. Naopak zvol si vhodnou ideu a tou se neustále zabývej. Tím tvá mysl přestane bloudit a postupně se podřídí tvé vůli. Pak budeš sbírat plody tohoto úsilí: budeš duševně sílit a ustalovat se, což tě zase udělá šťastnějším.

2.Problém citový
Zabraň tomu, abys byl jednou šťastnější a podruhé nešťastný, zejména bez důvodu. Neměj něco rád a něco nerad. Také se na nic netěš a ničeho se předem neboj. Nebuď estét a zabraň tím tomu, aby se ti něco líbilo a něco nelíbilo. Tak se tvůj cit ustálí; rovnodušnost podložená ovládáním citu je zřídlem blaženosti.

3.Problém funkce smyslů
Nepoužívej vidění, slyšení, čichání, chutnání a dotýkání k tomu, abys tak hodnotil realitu nebo irealitu věcí. Za zpřostředkující mocí funkce smyslů leží nesmírně rozsáhlý svět. Svět zdánlivě za skutečností ti navždy uniká protože se orientuješ pomocí smyslů.

4.Problém pudový
Když tě to k něčemu vábí nebo od něčeho odpuzuje, nepodléhej tomu. Snaž se vidět všechny věci jako rovnocenné s vyjímkou těch, které by ti škodily na zdraví. Vůbec si nepřipusť to, že něco nezbytně potřebuješ nebo že něčemu musíš za každou cenu uniknout. Nelni tedy, ale také se neciť odpuzován. To podléháš funkci pudu.

5.Problém atavismů
Dostaň všechno své počínání pod kontrolu, abys za každou cenu zabránil mechanickým projevům. Tak totiž vystoupí pod kontrolu vědomí všechno, co se dosud může projevovat jako spontánní, neuvědomělé jednání. To je cesta ke zrušení vztahu k předkům, k osvobození od nich, k vytvoření individuality jakožto předpokladu pro úspěšné vzdání se světa a dosažení duševní svobody.

6.Problém funkce vědomí
Zabraň tomu, aby zrcadlení světa ve tvé bytosti prostřednictvím funkce smyslů přinutilo tvé vědomí uvědomovat si kde co. Naopak si uvědomuj jenom to, k čemu se právě duševně kloníš; tím zabráníš vjemům a nekontrolovatelnému chodu celé duševnosti. Používej tedy vědomí pouze k sebekontrole a vůlí zabraň spontánní duševní činnosti. To je jógická kázeň.

7.Problém duchovního života a vývoje
Jelikož je duchovní žití v protikladu k žití světskému, dbej na to, aby tě svět nepřiměl duševně se jím zaobírat. Když pak budeš hledět pouze na to, abys vnímal pouze to, co není věcmi světa smyslového vnímání, tendence tvé duševnosti už nebude spět k zavalení působností světa věcí, nýbrž k jejímu rozletu do nekonečných prostorů s provázejícími pocity většího a většího rozpětí duše a mysli a též k jejich uvolňování.

8.Problém mystický
Neciť potřebu být těšen světem. Naopak přinuť mysl k tomu, aby byla zaměřena pouze na jednu věc nebo i na prázdnotu, ovšem aniž by se tak otupovala. Pak uvedeš do chodu věci řádu vnitřních jevů a to už tě samo dovede k pocitu panství nad světem.

9.Problém vytržení
Jógická kázeň vede k postupné abstrakci vědomí pomocí vylučování světa z vědomí. Když člověk z vědomí svět vyloučí a současně zkonkretizuje vjemy prázdnoty nebo transcendentních kvalit, dovrší vytržení mysli nebo vědomí tím, že tyto vjemy vystupňuje tak, až jednoznačně převáží všechny ostatní. Svět, který je dosažen takto připraveným vytržením mysli nebo vědomí, nečiní mysl ani snivou, ani neracionální. Všechno v oblasti kvalit zůstává na svém místě a obohacuje se jen sféra vjemů. Tyto po-střehy pro jogína změní obraz světa natolik, že uvidí nejen dění, ale i jeho příčiny. Když pak navíc abstrakcí mentální přirozenosti, při níž se nevzdává snahy vidět svět a dění v něm objektivně, docílí vytržení pouze na úrovni vědomí, dosáhne extatického stavu mysli, což je zřídlem nadsvětských vědomostí a nadsvětského poznání.

10.Problém spásy
Stav spásy se rovná trvalé abstrakci ducha od světa. Jelikož však svět musí být z vědomí a bytí eliminován, je nezbytné řešit problém spásy vytržením. Proto když došlo k vytržení, musí se člověk uschopnit tento stav opakovat a konečně trvale podržet. Tak bude dosaženo spásy ničím neporušitelné.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » stř 10. čer 2020 16:32:57

Mystické výsledky

Aspirant tajného zasvěcení se musí vycvičit ke schopnosti tak pevného a neměnitelného sebeuvědomění, aby toto jeho sebeuvědomění nezmizelo nebo se nerozplývalo ani při nejsilnějších tlacích a nárazech okolností, jaké obvykle absorbují duševnost každého jedince tak, že na sebe už zcela zapomíná a žije už jen sběhnuvší se událostí. Teprve když se podaří setrvávat v permanentním a neměnitelném sebeuvědomění za každé situace, může člověk začít vetkávat sebe do celého společenství bytostí a potom je uvědoměle vnímat jako sebe sama. To je základ, na němž se buduje moc pocházející z tajného zasvěcení.

Ztotožnění se vším existujícím na psychické úrovni a na úrovni vědomí je první fáze tajného zasvěcení. Věnovat pozornost kvalitě prožívání je pak druhá fáze tohoto zasvěcení.

Tak jako každá nauka musí vést k určitým výsledkům, jež jsou poznávacími značkami určitých stupňů studia, vede také mystická praxe k určitým stupňům, jejichž dosažení odpovídá určitým výsledkům. Roztrousil jsem tu a tam poznávací značky některých stupňů, ale to všechno bylo nesoustavné. Pokládám proto za nutné promluvit o nich v této kapitole, věnované jim samým.

Začátek mystického vývoje je ve znamení sbírání jemnějších vjemů a zkušeností. Svým obyčejným vnímáním jsme na dosah vnímání astrálního. Již pouhá změna chodu myšlenek (do nitra) vás uvede do styku s astrálním světem. Stojí za zkoušku, všimnete-li si svého nitra tímto způsobem: upněte myšlenky na centrum své bytosti, na duchovní srdce, které je uprostřed prsou. Při častém opakování tohoto úsilí budete moci již za několik dní konstatovat určitou změnu. Probudíte totiž v sobě jemnější cítění a vnímání. A když budete takto pokračovat dál, dosáhnete dalších vjemů, jež mystikové zaměňují za první mystické stavy. Ale neradím vám, abyste takto pokračovali příliš dlouho. Účelem je postupovat dál a to, co zde doporučuji, má být jen zkouškou účinnosti mystických cvičení.

Kdo začal se soustřeďováním pozornosti do svého těla, které je v první etapě možné nazvat "všímáním si nitra", velmi brzy dosáhne stavu, v němž začíná první odpor. Astrální svět se začíná projevovat svými stíny, jimiž jsou jemnější dění v nitru. V nejhrubším smyslu pronikají navenek v podobě nálady a optimismu, což se později může změnit ve větší úsilí, aby se snažící člověk uplatnil ve světě. Již zde je možné ubírat se dvěma směry. První a správný směr znamená niterně se vzepřít proti novým děním a snažit se zachovat si normální náladu. Většina mystiků se však dává cestami slabšího odporu, to jest začne se radovat z nových zkušeností. Tento směr nás však nebude zajímat, poněvadž je začátkem bloudění v astrálním světě. Prvním způsobem je však učiněn průlom do astrálního světa a jsou získány předpoklady k objektivnějšímu pozorování a posuzování dalšího dění. Zde je již třeba, aby vůdce vysvětlil další věci nebo aby byl žák tak ohnivý, že překoná nástrahy.

Ale přesto stejně dochází k astrálnímu vnímání. Nezkušený člověk tyto vjemy pokládá za nové zkušenosti, jejichž povahu z neznalosti věci vyzdvihuje na úroveň zkušeností duchovních. A takovéto hodnocení prvních zkušeností na mystické cestě je první krok k zbloudění. Aby se tomu předešlo, radí učitelé mystiky, aby jejich žáci potlačovali činnost smyslů cvičením nevnímavosti. Pokud je to ze světských důvodů nutné, používejte své smysly, ale střezte se oceňovat dojmy třeba i duchovní, které přinášejí. Zákon karmy je nemilosrdný. Podlehnete-li svodu jakéhokoli vnímání, zbloudíte. Zde používám Pratjaharu - je viděno, slyšeno, čicháno, chutnáno, hmatáno. Je vnímáno. Dýchám. Jsem si vědom těla se zaměřením na nohy. Pociťuji - klid, radost. Jsem si vědom pozorovatele.

Ale potlačením činnosti smyslů se uschopníte k tiché koncentraci. Mátožné astrální vlny na vás nebudou působit a to vám umožní dopracovat se na vyšší úroveň mystické oblasti. Není to lehké správně potlačovat vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslů. Stále je zde nebezpečí, že člověk přijme dojmy ze světa hrubého nebo jemného. Astrální ovlivňování přestane, jakmile uskutečníte nevidění, neslyšení, necítění, netušení, nechutnání a nevnímání dotyků. Nebezpečí astrálních svodů bude za vámi.

A tím jste také obstáli v první zkoušce a po průlomu, jímž je odhození nebo spadnutí mysli, postoupíte dál. Tento stav, totiž odhození nebo spadnutí mysli, se dostaví samovolně, neboť závisí na vnitřním dozrání. Intenzivním upínáním mysli na věci vyšší než světské člověk duševně dozraje až k tomu, že ho opustí mechanické myšlení. Podle intenzity koncentrace se to může projevit jako zničení mysli a její pád z hlavy na zem nebo jako schopnost odhodit ji tak, jako se odhazuje nějaká hmotná věc. Pak konečně člověk přestane být sužován vynucovaným myšlením a bude moci zažít stav niterného uvolnění, které samo mu může přinést dostatečně žádoucí oblažení.

Ale vraťme se k problému vjemů ve vztahu k mystickému vývoji. Není jiné cesty do duchovna než přes astrální svět. Nebezpečí astrálních vlivů se nelze vyhnout podceňováním skutečnosti nebo jinými názory, jež probouzejí pýchu. Jste-li vlažní, nejsou ani Kršna ani Buddha ani Ježíš Kristus dost silní, aby vás vytrhli z nebezpečí astrálního ovlivnění. Proto si musíte pomoci sami. Neříkejte: "Já doufám a věřím v Krista nebo v někoho jiného" a ten mne zachrání. Aby vás nějaká cizí bytost mohla zachránit, museli byste v ni věřit tak mocně, až byste se jí stali; ale potom byste nepotřebovali doufat v její pomoc.

Proto stačí, když se jakožto slabí lidé vyhnete "ochutnávání" různých astrálních zkušeností a usměrníte činnost vědomí, mysli i pozornosti do moře prázdnoty; tím se vyhnete případnému zjevení se astrálního (pekelného) "Krista", kterému byste uvěřili vzhledem k tomu, jak by na povrchu vypadal, a který by vás nakonec svedl na scestí. Tolik jsem chtěl předeslat.

Úryvek z Přímé stezky - K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pát 29. kvě 2020 17:06:29

Popis Prana Jogy

1. Potlačte roztříštěné zájmy soustředěním na jediný dobrý duševní stav.
2. Po dosažení výsledku tohoto cvičení, totiž jisté vnitřní pohody a radostnější nálady, cvičte tělesnou nepohnutelnost.
3. Po dosažení klidu těla a dobré (radostné) nálady, která nedoznává změn, setrvávejte v tomto stavu delší dobu, abyste se plně nasytili čistotou, dobrem a Světlem. (Toto cvičení se provádí podle potřeby mnoho dní nebo i měsíců.)
4. Když setrváváte lehce a libovolně dlouho v tomto dobrém a příjemném stavu, udržujíce jej, cvičte vdechování a vydechování.
5. Vdechujte a vydechujte pomalu, stejnoměrně, neslyšně a rytmicky, plníce pokud lze úplně plíce.
6. Chopte se dechu jako představy posilujícího a osvěžujícího vzduchu, který v podobě jemné stříbřité páry naplňuje postupně nejen plíce, ale i celé tělo.
7. Je-li naplněno celé tělo osvěcujícím a posilujícím vzduchem (pranou), což jest provázeno pocitem tělesné lehkosti a zbavením se starostlivosti, podaří se vám, když se budete o to snažiti, zastaviti (postupně) duševní činnost.
8. Zastavením duševní činnosti, když jest prováděno důsledně odvržením formujících se představ a vzpomínek na smyslové předměty, ocitnete se duševně v neomezeném prostoru, o němž máte věděti, že jest naplněn Světlem, dobrem a vlivem osvěcujícího poznání.
9. Pak dbejte objektivního pozorování sebe samého, aby nedošlo k žádné změně ani dotyku.
10. Tak dosáhnete dalších vnorů, které buddhisté jmenují bezmeznost vědomí, říše docela ničeho, rozhraní možného vnímání a zničení vědomí.
11. V těchto stupních se chápete kosmického dechu,
12. a dosáhnete vědění, které objasní všechna mystéria života a biblických i obecných událostí.

Úvod k prvnímu vydání Vnitřního smyslu Nového Zákona - K.M. v Pardubicích v červenci 1945.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » čtv 28. kvě 2020 12:55:04

Ovlivňování náplní svého vědomí

Obrázek

Účel spočívá v tom, jak bude člověk ovlivňován náplní svého vědomi. Ani největší a nejvyšší racionalismus nemůže ze světa pro individuum dobýt víc než představy o světě. Ano! Jakožto bytosti čerpáme z okolního světa pouze duchovité působení prostřednictvím představ, které máme o okolním světě. Proto nezáleží na tom, zda naším okolním světem jsou hmotné jevy nebo pouze představy; záleží spíš na tom, co o tomto svém okolním světě soudíme.
Relativní hodnota zevního světa vzhledem k subjektu dokazuje, že příliš nezáleží na tom, zda všechno bereme v úvahu z hlediska tzv. objektivní skutečnosti nebo jen z hlediska ideálního vlivu ušlechtilých představ. Význam světa pro subjekt je v jeho působení a to je umožněno pouze jejich vzájemným poměrem. To znamená, že kladný poměr subjektu ke světu skutečností nebo představ vždy vyvolává určité stavy vědomí, pocitů a mysli; čili jak ten, tak i onen svět se může v duševní oblasti člověka odrazit pouze působením elektromagnetického působení, které je pro subjekt pravou duchovní potravou.

Přetvářet skutečnost podle ideálu se často používá v tibetské mystice. Tibetští mystikové totiž vědí, že idealizace vede ke změně působení vnějších skutečností na člověka. Protože je podle názorů této mystická školy nezbytné, aby svět v subjektu již nevyvolával smyslné a jiné chtíče, idealizují jej; tím nepřímo ovlivní vlastní bytost v tom smyslu, že se stanou čekateli mystického zasvěcení, které je vyhrazeno toliko bytostem idealismem očištěným.

Ze světa můžeme získat jen to, co do něho mentálně vložíme!

Vložíme-li do něho pouze ideální představy, které budeme střežit jako nedostižitelného činitele v dobru a krásnu, pak tento svět bude na nás působit v nejvýš dobrém smyslu.

Proto je morální závadou, jestliže nazírající člověk vidí ve světě pouze zlo.

Chce-li se totiž uchránit duchovního a morálního poškození, musí být přesvědčen, že svět je plný dobra;
pokud se svět k němu chová jako zlý, může se mu bránit tím, že předstírá reakce jaké zlo obvykle vyvolává. Musí však být stále přesvědčen, že svět je dobrý, neboť tímto způsobem se jeho působení na jeho bytost časem změní k dobrému.

Vzhledem k tomu, co bylo právě řečeno, doporučuje se tedy postavit ke světu velmi pozitivně. Ačkoliv je třeba vidět všechno realisticky, je nezbytné se věnovat i snaze o vyproštění ze zla, které se ve světě objevuje častěji než dobro; vidět ve všem pouze dobro nebo ještě lépe tvář a činnost předobrého a laskavého boha. Tím se určitě vliv světa na člověka změní. Zlo začne mizet z jeho života a může se dočkat i toho, že se všude potká pouze s dobrem.

K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pát 08. kvě 2020 22:04:50

vůle z psychologického hlediska
schopnost něco chtít nebo prosazovat.
Proto v. symbolizuje schopnost vyvolá­
vat duševní napětí s tendencí k dosažení
vytčeného osobního cíle. To znamená,
že v. samu nelze považovat za podstatu
despotismu ; despotismus vyplývá z ne­
kompromisního lpění, chtění a vášně, za
nimiž se dokonce může skrývat velmi
slabá v. Zato se však silná v. projevuje
vždy ve vytrvalosti na cestě uskutečňo­
vání toho, s čím elementární bytnost ne­
souhlasí, ale čemu se při neodchýlitelné
snaze podrobuje. V mystickém smyslu
je nejvyšším projevem silné v. schop­
nost zachovat dokonalý nezajem
o všechno, co mravní část nauky zaka­
zuje jako věci závadné. I kdy­
bychom si myslili, že tyto věci mravně
škodlivé nejsou, je zřeknutí se jich for­
mou vyhlazení zájmu o ně cvičením sil­
né v., již jogín nebo mystik vždy na mys­
tické cestě nezbytně potřebuje.
Pokušení
totiž jsou nesčetná a setkáme se s nimi
na každém stupni mystického vývoje ;
kdo je schopen vyhladit zájem o elemen­
tární věci a hodnoty, k nimž smysloví li­
dé lnou, ten na vyšších stupních mystic­
kého vývoje dosti snadno překoná po­
kušení jemnější a někdy velmi záludná.

Květoslav Minařík
MALÝ MYSTICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pát 08. kvě 2020 21:59:56

život vzájemné prolínání vibrací vytvá­
řejících fyzické skutečnosti, psychiku
a vědomí. Tyto vibrace mají povahu
elektromagnetickou. I vědomí je po
vahy, mohlo by se říci, převážně elek­
trické, ale neaktivní, čímž vytváří pole
pro registrovatelné vjemy a reakce. Slož­
ky, počínaje od vědomí dolů, jsou téže
povahy jako vědomí, ale už ve svých
projevech aktivní ; celá tato souhra tvoří
to, co nazýváme Ž. Proto Ž. nemá ráz
mystický. Ale stává se mystickým tak
dalece, jak dalece člověk dokáže roz­
množit nebo rozšířit onoho činitele živé
ho organismu, který nazýváme vědo­
mím.
Má li vědomí ve skupině těla
a psychických faktorů malý rozsah, pak
mu organismus vládne a to je příčinou
elementárnějších tendencí ž. Když však
člověk cvičením se v uvědomování vy­
tvoří podmínky k rozšíření oblasti, vy­
hražené vědomí, stane se bytostí du
chovní v přesném poměru rozšířeného
vědomí. Jsou-li tedy funkce žití reduko
vány ve prospěch uvědomování a tím
i vědomí, pak v příslušném bodě převa­
hy těchto tří kvalit živých těl, totiž těla,
psychické bytnosti a vědomí, se člověk
stává bytostí čistě duchovní,
bytostí po­
dle náboženských představ již vykoupe
nou.
Z absolutního hlediska je živé všech
no. Jen relativní poměry kvalit zvaných
tělo, psychické faktory a vědomí budí
dojem, že jsou věci živé a neživé. Podle
mystických zkušeností jsou "neživé"
předměty dobře vybaveny tzv. hloubko­
vým vědomím. Proto záleží pouze na
tom, kdy ve svém vývoji dosáhnou mo­
mentu, aby mohly svůj život projevit.
Projev Ž., jak mu lidé rozumějí, je vlast
ně dán pohybem rukou a nohou a na
vyšším stupni látkovou výměnou. To
všechno jsou však projevy nespolehlivé;
záleží na tom, zda hmota obsahuje to,
co nazýváme vědomím, jež vlastně mys­
tik nachází všude, v každé hmotě, která
je vybavena schopností stát se jevem vi
ditelným. A takové je vlastně všechno.

Květoslav Minařík
MALÝ MYSTICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pon 27. dub 2020 6:45:30

"Já to chci"; "Já mohu"

Mystické, mentální a psychické síly pracují v srdcích a mozcích lidí a vytvářejí sami to, čemu člověk sebe neznající říká: "Já to chci." To je ta páka, která hýbe živým světem, vynechává jeho denní vědomí a vytváří názor, o němž lidé tvrdí post festum (až potom, později), že je to názor jejich. Je totiž jisté, že přesto, že jsou lidé vybaveni silou denního vědomí a na jeho existenci závislou vůlí, přece jsou poháněni mechanickými činiteli, které jsou snad jen psychologické, ale v každém případě všechny sklony a podmínky vytvářející. Vzhledem k tomu je výraz "já mohu" svým významem pouze činitelem výsledným a z téhož stanoviska se nám člověk jeví jenom jako ubohé stvoření, jehož duševní temnota je pečetěna právě jeho falešným sebevědomím.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » ned 26. dub 2020 6:44:22

Ovlivňování náplní svého vědomí

Účel spočívá v tom, jak bude člověk ovlivňován náplní svého vědomi. Ani největší a nejvyšší racionalismus nemůže ze světa pro individuum dobýt víc než představy o světě. Ano! Jakožto bytosti čerpáme z okolního světa pouze duchovité působení prostřednictvím představ, které máme o okolním světě. Proto nezáleží na tom, zda naším okolním světem jsou hmotné jevy nebo pouze představy; záleží spíš na tom, co o tomto svém okolním světě soudíme.

Relativní hodnota zevního světa vzhledem k subjektu dokazuje, že příliš nezáleží na tom, zda všechno bereme v úvahu z hlediska tzv. objektivní skutečnosti nebo jen z hlediska ideálního vlivu ušlechtilých představ. Význam světa pro subjekt je v jeho působení a to je umožněno pouze jejich vzájemným poměrem. To znamená, že kladný poměr subjektu ke světu skutečností nebo představ vždy vyvolává určité stavy vědomí, pocitů a mysli; čili jak ten, tak i onen svět se může v duševní oblasti člověka odrazit pouze působením elektromagnetického působení, které je pro subjekt pravou duchovní potravou.
Přetvářet skutečnost podle ideálu se často používá v tibetské mystice. Tibetští mystikové totiž vědí, že idealizace vede ke změně působení vnějších skutečností na člověka. Protože je podle názorů této mystická školy nezbytné, aby svět v subjektu již nevyvolával smyslné a jiné chtíče, idealizují jej; tím nepřímo ovlivní vlastní bytost v tom smyslu, že se stanou čekateli mystického zasvěcení, které je vyhrazeno toliko bytostem idealismem očištěným.

Ze světa můžeme získat jen to, co do něho mentálně vložíme!

Vložíme-li do něho pouze ideální představy, které budeme střežit jako nedostižitelného činitele v dobru a krásnu, pak tento svět bude na nás působit v nejvýš dobrém smyslu.

Proto je morální závadou, jestliže nazírající člověk vidí ve světě pouze zlo.

Chce-li se totiž uchránit duchovního a morálního poškození, musí být přesvědčen, že svět je plný dobra; pokud se svět k němu chová jako zlý, může se mu bránit tím, že předstírá reakce jaké zlo obvykle vyvolává. Musí však být stále přesvědčen, že svět je dobrý, neboť tímto způsobem se jeho působení na jeho bytost časem změní k dobrému.

Vzhledem k tomu, co bylo právě řečeno, doporučuje se tedy postavit ke světu velmi pozitivně.

Ačkoliv je třeba vidět všechno realisticky, je nezbytné se věnovat i snaze o vyproštění ze zla, které se ve světě objevuje častěji než dobro; vidět ve všem pouze dobro nebo ještě lépe tvář a činnost předobrého a laskavého boha. Tím se určitě vliv světa na člověka změní. Zlo začne mizet z jeho života a může se dočkat i toho, že se všude potká pouze s dobrem.

K.M.

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od dodo » pát 13. říj 2017 10:05:26

"Nevidím již, že je třeba vyrovnávat zlo dobrem, nýbrž temnotu jasem. A jestliže se mi zdá vyrovnávání zla dobrem poměrně snadné, zdá se mi také tato snaha zbytečnou.

Původcem zla je totiž temnota, a proto je lépe zničit původce, než jeho dílo. Ale to je takzvaná Velká cesta. Může jí bezpečně kráčet pouze ten, kdo se dokonale odosobnil,

nikoli v očích druhých lidí, nýbrž na úrovni svého vědomí. A to je velké dílo. Kéž by je mnoho lidí mohlo vykonat. Jen pomocí tohoto díla se totiž mohou dostat na úroveň Veliké

mystiky, kde se smazává osoba a zůstane pouze absolutno, samozřejmě ztělesněné, pokud je stoupenec Veliké mystiky živ. Po jeho smrti zůstane jen Světlo, projektující síla

absolutna, zatímco on „ Já“, bude týmž, co se nazývá ABSOLUTNEM."

Květoslav Minařík – Kečara

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od dodo » stř 13. zář 2017 13:00:42

Květoslav Minařík

BESEDA BOHŮ

(První vydání, Canopus – Horizont, 1990, str. 212 a dále.)



(pokyny k mravnímu úsilí)

Vidžnani: Nejjednodušším způsobem dokonalého umravnění je tak dokonalá víra a oddanost Bohu, že zastíní a umlčí celého živočišného člověka. Pak se stane činitelem v životě člověka jenom Bůh, kdežto člověk – živočich – jakožto činitel bude vlastně zničen. A jelikož v Bohu předpokládáme morálku nejvyšší a nejdokonalejší, je tímto problém mravnosti vyřešen úplně a velmi jednoduše.

Ale člověk je tvor sebevědomý. Proto si snadno uvědomuje, že je to on sám, kdo vykonává skutky, takže Bůh jakožto činitel, působící skrze něho, zůstane vždy za hranicí jeho sebeuvědomění jako fiktivní skutečnost nebo spíše neskutečnost. A jestliže si člověk uvědomuje, že je sám původcem svých skutků, pak je i jejich budoucím dědicem.

Protože však následkem životních názorů a úsilí je jeho jáství, ponořené do sféry citů, vždy ještě snůškou mravních nedostatků, nemůže tyto mravní nedostatky vyvážit formální mravností, ať je jógicky jakkoli nezávadná. Skryt v jáství, žije ve chtění, čili v egoismu, a proto je jeho mravnost vždy dosti formální. Skutečnou zůstává jenom jeho činnost v jáství a tato činnost ho vždy mravně značně znečišťuje.

Předpokládejme však, že některý člověk je k sobě dosti upřímný, snaží se zničit všechny projevy jáství a přitom poznává, že musí konat i skutky ctnosti. Pro toho mohou být opěrnými body tato mravní pravidla:

Nekonat zlo skutky a nepůsobit je ani myšlením, ani cítěním.
Uvědomovat si neustále své tělo jakožto hmotný objekt a též všechny vlastní pocity, myšlenky a duševní stavy a mravně je povyšovat.
Zničit žádostivost po světských věcech a neuspokojovat touhy a vášně svého těla a jáství.
Vzbudit nadšení pro duchovní vykoupení, jakož i radost a víru v Boha.
Věnovat se vnitřnímu klidu a rozjímavému sebepozorování ve stavu blažených pocitů.
Nereagovat na živočišné sklony své vlastní přirozenosti a setrvávat v pocitech volnosti, bezstarostnosti a případně i blaženosti.
Nepochybovat o svých schopnostech, umožňujících získat významné úspěchy na cestě k nejvyššímu sebezdokonalení nebo vykoupení.
Věřit v nejvýš příznivý průběh svého osudu.
Přát dobro všem bytostem bez ustání.
Klanět se Bohu, pravdě a dobru, vzývat je a být si jist, že je možno se jich dovolat a uskutečnit je ve vlastním životě.

http://www.buddhismusvcesku.cz

Re: Odkaz K.Minaříka

Příspěvek od Návštěvník » pon 14. srp 2017 8:46:50

ŽIVOT VĚČNÝ

Proč je věčný život žádoucí? Není žádoucí, ale je; proto je na nás, abychom jej žili vědomě.
Člověk, který žije věčný život vědomě, je prost strachu a každé snahy chránit jej. Naproti
tomu, kdo věčný život žije nevědomě, chce si jej prodloužit, a proto bezohledně ničí vše,
co se mu zdá, že jeho život ohrožuje. Doopravdy život nelze zničit. Je možno zničit jenom
formu, ve které je život přítomen. Naší snahou musí být zrušit vědomí odvislosti života
od formy a to spočívá vlastně ve vědomí. Tím dobudeme uvědomění si věčného života.
Nesmíme být jako spiritisté nebo jiná náboženská sdružení, jež věří ve věčný život, ale
nedovedou jej žít vědomě na zemi. Věří ve věčný život, ale přesto se neradi loučí s tělem,
neboť správně tuší, že s tělem zanikne jejich vědomí, což je v jistém smyslu považováno
za zničení. Proto také lpí na těle. Avšak ten, kdo dobyl věčného života zde na zemi, nelpí
na těle a je k jeho osudu lhostejný. Neničí je sice vědomě, neboť ví, že má svůj význam,
že je, ale vidí, že ani brána, která je smrtí, neruší jeho vědomí.

Květoslav Minařík - Drahokamy 1

(Poprvé uveřejněno v časopisu Medium, ročník III/1936, str. 188)

Nahoru