od Návštěvník » stř 10. čer 2020 17:32:57
Mystické výsledky
Aspirant tajného zasvěcení se musí vycvičit ke schopnosti tak pevného a neměnitelného sebeuvědomění, aby toto jeho sebeuvědomění nezmizelo nebo se nerozplývalo ani při nejsilnějších tlacích a nárazech okolností, jaké obvykle absorbují duševnost každého jedince tak, že na sebe už zcela zapomíná a žije už jen sběhnuvší se událostí. Teprve když se podaří setrvávat v permanentním a neměnitelném sebeuvědomění za každé situace, může člověk začít vetkávat sebe do celého společenství bytostí a potom je uvědoměle vnímat jako sebe sama. To je základ, na němž se buduje moc pocházející z tajného zasvěcení.
Ztotožnění se vším existujícím na psychické úrovni a na úrovni vědomí je první fáze tajného zasvěcení. Věnovat pozornost kvalitě prožívání je pak druhá fáze tohoto zasvěcení.
Tak jako každá nauka musí vést k určitým výsledkům, jež jsou poznávacími značkami určitých stupňů studia, vede také mystická praxe k určitým stupňům, jejichž dosažení odpovídá určitým výsledkům. Roztrousil jsem tu a tam poznávací značky některých stupňů, ale to všechno bylo nesoustavné. Pokládám proto za nutné promluvit o nich v této kapitole, věnované jim samým.
Začátek mystického vývoje je ve znamení sbírání jemnějších vjemů a zkušeností. Svým obyčejným vnímáním jsme na dosah vnímání astrálního. Již pouhá změna chodu myšlenek (do nitra) vás uvede do styku s astrálním světem. Stojí za zkoušku, všimnete-li si svého nitra tímto způsobem: upněte myšlenky na centrum své bytosti, na duchovní srdce, které je uprostřed prsou. Při častém opakování tohoto úsilí budete moci již za několik dní konstatovat určitou změnu. Probudíte totiž v sobě jemnější cítění a vnímání. A když budete takto pokračovat dál, dosáhnete dalších vjemů, jež mystikové zaměňují za první mystické stavy. Ale neradím vám, abyste takto pokračovali příliš dlouho. Účelem je postupovat dál a to, co zde doporučuji, má být jen zkouškou účinnosti mystických cvičení.
Kdo začal se soustřeďováním pozornosti do svého těla, které je v první etapě možné nazvat "všímáním si nitra", velmi brzy dosáhne stavu, v němž začíná první odpor. Astrální svět se začíná projevovat svými stíny, jimiž jsou jemnější dění v nitru. V nejhrubším smyslu pronikají navenek v podobě nálady a optimismu, což se později může změnit ve větší úsilí, aby se snažící člověk uplatnil ve světě. Již zde je možné ubírat se dvěma směry. První a správný směr znamená niterně se vzepřít proti novým děním a snažit se zachovat si normální náladu. Většina mystiků se však dává cestami slabšího odporu, to jest začne se radovat z nových zkušeností. Tento směr nás však nebude zajímat, poněvadž je začátkem bloudění v astrálním světě. Prvním způsobem je však učiněn průlom do astrálního světa a jsou získány předpoklady k objektivnějšímu pozorování a posuzování dalšího dění. Zde je již třeba, aby vůdce vysvětlil další věci nebo aby byl žák tak ohnivý, že překoná nástrahy.
Ale přesto stejně dochází k astrálnímu vnímání. Nezkušený člověk tyto vjemy pokládá za nové zkušenosti, jejichž povahu z neznalosti věci vyzdvihuje na úroveň zkušeností duchovních. A takovéto hodnocení prvních zkušeností na mystické cestě je první krok k zbloudění. Aby se tomu předešlo, radí učitelé mystiky, aby jejich žáci potlačovali činnost smyslů cvičením nevnímavosti. Pokud je to ze světských důvodů nutné, používejte své smysly, ale střezte se oceňovat dojmy třeba i duchovní, které přinášejí. Zákon karmy je nemilosrdný. Podlehnete-li svodu jakéhokoli vnímání, zbloudíte. Zde používám Pratjaharu - je viděno, slyšeno, čicháno, chutnáno, hmatáno. Je vnímáno. Dýchám. Jsem si vědom těla se zaměřením na nohy. Pociťuji - klid, radost. Jsem si vědom pozorovatele.
Ale potlačením činnosti smyslů se uschopníte k tiché koncentraci. Mátožné astrální vlny na vás nebudou působit a to vám umožní dopracovat se na vyšší úroveň mystické oblasti. Není to lehké správně potlačovat vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslů. Stále je zde nebezpečí, že člověk přijme dojmy ze světa hrubého nebo jemného. Astrální ovlivňování přestane, jakmile uskutečníte nevidění, neslyšení, necítění, netušení, nechutnání a nevnímání dotyků. Nebezpečí astrálních svodů bude za vámi.
A tím jste také obstáli v první zkoušce a po průlomu, jímž je odhození nebo spadnutí mysli, postoupíte dál. Tento stav, totiž odhození nebo spadnutí mysli, se dostaví samovolně, neboť závisí na vnitřním dozrání. Intenzivním upínáním mysli na věci vyšší než světské člověk duševně dozraje až k tomu, že ho opustí mechanické myšlení. Podle intenzity koncentrace se to může projevit jako zničení mysli a její pád z hlavy na zem nebo jako schopnost odhodit ji tak, jako se odhazuje nějaká hmotná věc. Pak konečně člověk přestane být sužován vynucovaným myšlením a bude moci zažít stav niterného uvolnění, které samo mu může přinést dostatečně žádoucí oblažení.
Ale vraťme se k problému vjemů ve vztahu k mystickému vývoji. Není jiné cesty do duchovna než přes astrální svět. Nebezpečí astrálních vlivů se nelze vyhnout podceňováním skutečnosti nebo jinými názory, jež probouzejí pýchu. Jste-li vlažní, nejsou ani Kršna ani Buddha ani Ježíš Kristus dost silní, aby vás vytrhli z nebezpečí astrálního ovlivnění. Proto si musíte pomoci sami. Neříkejte: "Já doufám a věřím v Krista nebo v někoho jiného" a ten mne zachrání. Aby vás nějaká cizí bytost mohla zachránit, museli byste v ni věřit tak mocně, až byste se jí stali; ale potom byste nepotřebovali doufat v její pomoc.
Proto stačí, když se jakožto slabí lidé vyhnete "ochutnávání" různých astrálních zkušeností a usměrníte činnost vědomí, mysli i pozornosti do moře prázdnoty; tím se vyhnete případnému zjevení se astrálního (pekelného) "Krista", kterému byste uvěřili vzhledem k tomu, jak by na povrchu vypadal, a který by vás nakonec svedl na scestí. Tolik jsem chtěl předeslat.
Úryvek z Přímé stezky - K.M.
[size=200]Mystické výsledky[/size]
Aspirant tajného zasvěcení se musí vycvičit ke schopnosti tak pevného a neměnitelného sebeuvědomění, aby toto jeho sebeuvědomění nezmizelo nebo se nerozplývalo ani při nejsilnějších tlacích a nárazech okolností, jaké obvykle absorbují duševnost každého jedince tak, že na sebe už zcela zapomíná a žije už jen sběhnuvší se událostí. Teprve když se podaří setrvávat v permanentním a neměnitelném sebeuvědomění za každé situace, [b]může člověk začít vetkávat sebe do celého společenství bytostí a potom je uvědoměle vnímat jako sebe sama[/b]. To je základ, na němž se buduje moc pocházející z tajného zasvěcení.
Ztotožnění se vším existujícím na psychické úrovni a na úrovni vědomí je první fáze tajného zasvěcení. Věnovat pozornost kvalitě prožívání je pak druhá fáze tohoto zasvěcení.
Tak jako každá nauka musí vést k určitým výsledkům, jež jsou poznávacími značkami určitých stupňů studia, vede také mystická praxe k určitým stupňům, jejichž dosažení odpovídá určitým výsledkům. Roztrousil jsem tu a tam poznávací značky některých stupňů, ale to všechno bylo nesoustavné. Pokládám proto za nutné promluvit o nich v této kapitole, věnované jim samým.
Začátek mystického vývoje je ve znamení sbírání jemnějších vjemů a zkušeností. Svým obyčejným vnímáním jsme na dosah vnímání astrálního. Již pouhá změna chodu myšlenek (do nitra) vás uvede do styku s astrálním světem. Stojí za zkoušku, všimnete-li si svého nitra tímto způsobem: upněte myšlenky na centrum své bytosti, na duchovní srdce, které je uprostřed prsou. Při častém opakování tohoto úsilí budete moci již za několik dní konstatovat určitou změnu. [b]Probudíte totiž v sobě jemnější cítění a vnímání.[/b] A když budete takto pokračovat dál, dosáhnete dalších vjemů, jež mystikové zaměňují za první mystické stavy. Ale neradím vám, abyste takto pokračovali příliš dlouho. Účelem je postupovat dál a to, co zde doporučuji, má být jen zkouškou účinnosti mystických cvičení.
Kdo začal se soustřeďováním pozornosti do svého těla, které je v první etapě možné nazvat "všímáním si nitra", velmi brzy dosáhne stavu, v němž začíná první odpor. Astrální svět se začíná projevovat svými stíny, jimiž jsou jemnější dění v nitru. V nejhrubším smyslu pronikají navenek v podobě nálady a optimismu, což se později může změnit ve větší úsilí, aby se snažící člověk uplatnil ve světě. Již zde je možné ubírat se dvěma směry. První a správný směr znamená niterně se vzepřít proti novým děním a snažit se zachovat si normální náladu. Většina mystiků se však dává cestami slabšího odporu, to jest začne se radovat z nových zkušeností. Tento směr nás však nebude zajímat, poněvadž je začátkem bloudění v astrálním světě. Prvním způsobem je však učiněn průlom do astrálního světa a jsou získány předpoklady k objektivnějšímu pozorování a posuzování dalšího dění. Zde je již třeba, aby vůdce vysvětlil další věci nebo aby byl žák tak ohnivý, že překoná nástrahy.
Ale přesto stejně dochází k astrálnímu vnímání. Nezkušený člověk tyto vjemy pokládá za nové zkušenosti, jejichž povahu z neznalosti věci vyzdvihuje na úroveň zkušeností duchovních. A takovéto hodnocení prvních zkušeností na mystické cestě je první krok k zbloudění. Aby se tomu předešlo, radí učitelé mystiky, aby jejich žáci potlačovali činnost smyslů cvičením nevnímavosti. Pokud je to ze světských důvodů nutné, používejte své smysly, ale střezte se oceňovat dojmy třeba i duchovní, které přinášejí. Zákon karmy je nemilosrdný. Podlehnete-li svodu jakéhokoli vnímání, zbloudíte. Zde používám Pratjaharu - je viděno, slyšeno, čicháno, chutnáno, hmatáno. Je vnímáno. Dýchám. Jsem si vědom těla se zaměřením na nohy. Pociťuji - klid, radost. Jsem si vědom pozorovatele.
Ale potlačením činnosti smyslů se uschopníte k tiché koncentraci. Mátožné astrální vlny na vás nebudou působit a to vám umožní dopracovat se na vyšší úroveň mystické oblasti. Není to lehké správně potlačovat vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslů. Stále je zde nebezpečí, že člověk přijme dojmy ze světa hrubého nebo jemného. Astrální ovlivňování přestane, jakmile uskutečníte nevidění, neslyšení, necítění, netušení, nechutnání a nevnímání dotyků. Nebezpečí astrálních svodů bude za vámi.
A tím jste také obstáli v první zkoušce a po průlomu, jímž je odhození nebo spadnutí mysli, postoupíte dál. Tento stav, totiž odhození nebo spadnutí mysli, se dostaví samovolně, neboť závisí na vnitřním dozrání. Intenzivním upínáním mysli na věci vyšší než světské člověk duševně dozraje až k tomu, že ho opustí mechanické myšlení.[b] Podle intenzity koncentrace se to může projevit jako zničení mysli a její pád z hlavy na zem nebo jako schopnost odhodit ji tak, jako se odhazuje nějaká hmotná věc. Pak konečně člověk přestane být sužován vynucovaným myšlením a bude moci zažít stav niterného uvolnění, které samo mu může přinést dostatečně žádoucí oblažení.[/b]
Ale vraťme se k problému vjemů ve vztahu k mystickému vývoji. Není jiné cesty do duchovna než přes astrální svět. Nebezpečí astrálních vlivů se nelze vyhnout podceňováním skutečnosti nebo jinými názory, jež probouzejí pýchu. Jste-li vlažní, nejsou ani Kršna ani Buddha ani Ježíš Kristus dost silní, aby vás vytrhli z nebezpečí astrálního ovlivnění. Proto si musíte pomoci sami. Neříkejte: "Já doufám a věřím v Krista nebo v někoho jiného" a ten mne zachrání. Aby vás nějaká cizí bytost mohla zachránit, museli byste v ni věřit tak mocně, až byste se jí stali; ale potom byste nepotřebovali doufat v její pomoc.
Proto stačí, když se jakožto slabí lidé vyhnete "ochutnávání" různých astrálních zkušeností a usměrníte činnost vědomí, mysli i pozornosti do moře prázdnoty; tím se vyhnete případnému zjevení se astrálního (pekelného) "Krista", kterému byste uvěřili vzhledem k tomu, jak by na povrchu vypadal, a který by vás nakonec svedl na scestí. Tolik jsem chtěl předeslat.
Úryvek z Přímé stezky - K.M.