od Linda » stř 14. kvě 2014 15:09:40
Inspirující návod - tady je přepis:
Pohádka "Dítě žije doma obyčejný život a je z velmi chudé rodiny, takže všechno u nich doma je vyrobeno z levných a nekvalitních materiálů. A jednoho dne dítě objeví, že všechno je vlastně zhotovené z ryzího zlata. Všechno u nich doma, ve škole, u sousedů, celé město, všechno bylo vlastně ze zlata, ale všechno bylo pokryté a obložené tenkou vrstvou dřeva, železa, tenkého plátna, a pod tím bylo ryzí zlato a vzácné hedvábí.
Objeví to tak, že jednou seškrábne se svých šatů vrstvu levné látky, ucítí pod ní hebkost, a zjistí, že jeho šaty jsou z drahého hedvábí. Pak běží do svého pokoje, seškrábe barvu na své posteli, a zjistí, že pod tou levnou barvou je zlato. A pak chodí kolem a seškrabává a seškrabává... a to seškrabávání je zkoumání, které tady děláme. Seškrabáváme zdánlivý povrch věcí a nahlížíme, co je pod ním.
Takže to dítě v pohádce objeví, že všechno je ze zlata, a začne žít život, odpovídající tomuto poznání. S tímto poznáním se pak patřičně stará a náležitě přistupuje ke všem okolním věcem, protože jsou ze vzácného materiálu.
A co my jsme objevili, je, že svět je z nekonečně vzácnějšího materiálu než zlato! Je celý zhotovený z Nás! Té nejcennější věci! A co znamená ta Perla? (přirovnání pána z publika) Je to důvěrná blízkost našeho vlastního Bytí. Objevíme, že naše Bytí je látka, ze které se skládá svět. Co jsme kdysi považovali za vnější mrtvou, inertní věc – když z ní oškrábeme mámivý nátěr, najdeme pod ním onu Perlu.
Takže abychom toto uskutečnili v našem životě, aby se to stalo naší realitou, musíme zacházet s věcmi, se zvířaty a lidmi podle toho. Přistupovat k nim podle toho. A přitom můžeme žít obyčejný život, nikdo to na nás nemusí poznat.
Když vezmeš do rukou nůž a vidličku, nejenom víš, ale přímo cítíš, že jsou udělané jen z dotýkání (pouze z vjemu dotyku ve Vědomí, který je přímo vytvářen Vědomím), to znamená jenom z Tebe.
Myslíme si, že svět je zevní mrtvá věc, odlitá z kamene. Ale on není! Svět je tak živý, vstřícný a reagující! A jakmile začneme zacházet se ´světem´ podle tohoto poznání, ´svět´ nám poděkuje. Lidé, zvířata, a dokonce tak zvaná mrtvá hmota se k nám obrátí a první věc, kterou řekne, bude „díky, že ke mně přistupuješ jako k tomu, co doopravdy jsem“.
Ono má nekonečně způsobů, jak říci děkuji. Každý způsob je ušitý na míru každému tělu a mysli. A ať tím, nebo oním způsobem, ´svět´ ten dar vrátí. Ty ke Mně přistupuješ jak k tomu, co doopravdy jsem, a Já se k tobě budu tedy chovat jako to, co doopravdy jsem.
Na to existuje experiment, kterým si můžeš ověřit, jak to funguje, když s druhými jednáš jako se sebou (myšleno doslova). Když s někým komunikuješ, můžeš experimentovat s těmito dvěma možnostmi:
Můžeš k nim mluvit, jako bys byl odděleným já, a tím pádem jako by i oni byli oddělenými já... a pokračuj normálně ve svém vztahu ke komukoliv – v intimním vztahu, běžné interakci, obchodním jednání, jakémkoliv druhu. Dělej, JAKO byste byli oddělenými já. A potom změň ten experiment a uvědomuj si, že jsi Vědomí bez omezení, Jedno bez druhého. A komunikuj v „nich“ s tím samým Vědomím, kterým jsi sám.
Někdy světu trvá, než zareaguje, ale reakce od lidí je většinou okamžitá. Ne vždycky, ale většinou. Z přesně stejného důvodu, jako sami máme rádi, když se k nám přistupuje jako k tomu, co doopravdy jsme. Když k nám někdo přistupuje jako k tomu, co doopravdy jsme, to, co jsme, jakoby roste! Všimneme si toho, i když to nebude nijak vnějškově vyjádřeno. A to většinou není. Jak je tam ten pocit, že ten druhý opravdu respektuje a miluje, co jsme, tak to nějak zvětšuje to, co jsme. A téměř nám to velí jednat a chovat se jako to, co doopravdy jsme.
Je to nejvyšší velkorysost, absolutní velkorysost. A to opětování, které dostáváme od lidí, od světa, je skutečným potvrzením (že To žijeme).
Potvrzením není pěkně napsané pojednání o nedvojnosti, nebo teorie. Nebo nějaké zvláštní zkušenosti. Protože speciální zkušenosti jsou také jistým potvrzením, ale zanechávají v nás pochybnost. Vytříbené (duchovní) teorie nejsou potvrzením, že To žijeme. Jakým potvrzením je pouhé intelektuální pochopení? Pravé potvrzení se projeví v našem běžném životě spíš obyčejným způsobem. Intelektuální pochopení hraje svou roli, ale ono pouze dláždí cestu k mnohem větší zkušenosti: vzít To do srdce, vzít To do těla, vzít To do světa. Intelektuální pochopení může být velmi nápomocné, ale zavede nás jen do určitého místa... Po čase cítíme nedostatečnosti intelektuálního pochopení... já měl tohle jasné intelektuální pochopení celé roky, ale něco chybělo."
..................
Prostor pro diskusi je
tady
:) Inspirující návod - tady je přepis:
[size=150]Pohádka[/size]
"Dítě žije doma obyčejný život a je z velmi chudé rodiny, takže všechno u nich doma je vyrobeno z levných a nekvalitních materiálů. A jednoho dne dítě objeví, že všechno je vlastně zhotovené z ryzího zlata. Všechno u nich doma, ve škole, u sousedů, celé město, všechno bylo vlastně ze zlata, ale všechno bylo pokryté a obložené tenkou vrstvou dřeva, železa, tenkého plátna, a pod tím bylo ryzí zlato a vzácné hedvábí.
Objeví to tak, že jednou seškrábne se svých šatů vrstvu levné látky, ucítí pod ní hebkost, a zjistí, že jeho šaty jsou z drahého hedvábí. Pak běží do svého pokoje, seškrábe barvu na své posteli, a zjistí, že pod tou levnou barvou je zlato. A pak chodí kolem a seškrabává a seškrabává... a to seškrabávání je zkoumání, které tady děláme. Seškrabáváme zdánlivý povrch věcí a nahlížíme, co je pod ním.
Takže to dítě v pohádce objeví, že všechno je ze zlata, a začne žít život, odpovídající tomuto poznání. S tímto poznáním se pak patřičně stará a náležitě přistupuje ke všem okolním věcem, protože jsou ze vzácného materiálu.
A co my jsme objevili, je, že svět je z nekonečně vzácnějšího materiálu než zlato! Je celý zhotovený z Nás! Té nejcennější věci! A co znamená ta Perla? (přirovnání pána z publika) Je to důvěrná blízkost našeho vlastního Bytí. Objevíme, že naše Bytí je látka, ze které se skládá svět. Co jsme kdysi považovali za vnější mrtvou, inertní věc – když z ní oškrábeme mámivý nátěr, najdeme pod ním onu Perlu.
Takže abychom toto uskutečnili v našem životě, aby se to stalo naší realitou, musíme zacházet s věcmi, se zvířaty a lidmi podle toho. Přistupovat k nim podle toho. A přitom můžeme žít obyčejný život, nikdo to na nás nemusí poznat.
Když vezmeš do rukou nůž a vidličku, nejenom víš, ale přímo cítíš, že jsou udělané jen z dotýkání (pouze z vjemu dotyku ve Vědomí, který je přímo vytvářen Vědomím), to znamená jenom z Tebe.
Myslíme si, že svět je zevní mrtvá věc, odlitá z kamene. Ale on není! Svět je tak živý, vstřícný a reagující! A jakmile začneme zacházet se ´světem´ podle tohoto poznání, ´svět´ nám poděkuje. Lidé, zvířata, a dokonce tak zvaná mrtvá hmota se k nám obrátí a první věc, kterou řekne, bude „díky, že ke mně přistupuješ jako k tomu, co doopravdy jsem“.
Ono má nekonečně způsobů, jak říci děkuji. Každý způsob je ušitý na míru každému tělu a mysli. A ať tím, nebo oním způsobem, ´svět´ ten dar vrátí. Ty ke Mně přistupuješ jak k tomu, co doopravdy jsem, a Já se k tobě budu tedy chovat jako to, co doopravdy jsem.
Na to existuje experiment, kterým si můžeš ověřit, jak to funguje, když s druhými jednáš jako se sebou (myšleno doslova). Když s někým komunikuješ, můžeš experimentovat s těmito dvěma možnostmi:
Můžeš k nim mluvit, jako bys byl odděleným já, a tím pádem jako by i oni byli oddělenými já... a pokračuj normálně ve svém vztahu ke komukoliv – v intimním vztahu, běžné interakci, obchodním jednání, jakémkoliv druhu. Dělej, JAKO byste byli oddělenými já. A potom změň ten experiment a uvědomuj si, že jsi Vědomí bez omezení, Jedno bez druhého. A komunikuj v „nich“ s tím samým Vědomím, kterým jsi sám.
Někdy světu trvá, než zareaguje, ale reakce od lidí je většinou okamžitá. Ne vždycky, ale většinou. Z přesně stejného důvodu, jako sami máme rádi, když se k nám přistupuje jako k tomu, co doopravdy jsme. Když k nám někdo přistupuje jako k tomu, co doopravdy jsme, to, co jsme, jakoby roste! Všimneme si toho, i když to nebude nijak vnějškově vyjádřeno. A to většinou není. Jak je tam ten pocit, že ten druhý opravdu respektuje a miluje, co jsme, tak to nějak zvětšuje to, co jsme. A téměř nám to velí jednat a chovat se jako to, co doopravdy jsme.
Je to nejvyšší velkorysost, absolutní velkorysost. A to opětování, které dostáváme od lidí, od světa, je skutečným potvrzením (že To žijeme).
Potvrzením není pěkně napsané pojednání o nedvojnosti, nebo teorie. Nebo nějaké zvláštní zkušenosti. Protože speciální zkušenosti jsou také jistým potvrzením, ale zanechávají v nás pochybnost. Vytříbené (duchovní) teorie nejsou potvrzením, že To žijeme. Jakým potvrzením je pouhé intelektuální pochopení? Pravé potvrzení se projeví v našem běžném životě spíš obyčejným způsobem. Intelektuální pochopení hraje svou roli, ale ono pouze dláždí cestu k mnohem větší zkušenosti: vzít To do srdce, vzít To do těla, vzít To do světa. Intelektuální pochopení může být velmi nápomocné, ale zavede nás jen do určitého místa... Po čase cítíme nedostatečnosti intelektuálního pochopení... já měl tohle jasné intelektuální pochopení celé roky, ale něco chybělo."
..................
Prostor pro diskusi je [url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=79&t=3403]tady[/url]