od Návštěvník » čtv 15. pro 2011 14:06:32
rosada píše:Tenhle svůj náhled mám díky konstelacím, shrnu to:
1) Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět.
Prostě se to ukáže. Ten kdo si konstelaci staví už s tím přijde, že si to uvědomuje nebo to nějakým způsobem vstoupí do hry později.
2) musím uznat, že to tu je
Přestanu se předtím skrývat, otáčet zády uhýbat pohledem, stanu tomu tváří v tvář. Dívám se.
3) Rozhodnu se, že to přijmu
Tohle myslím to klíčové rozhodnu se. Přijetí v konstelacích je symbolizováno/prožito objetím. Pokud se rozhodnu, že to obejmu, tak to většinou obejmu.: tedy přistoupím otevřu náruč, obejmu, prožiju spojení.
Vlastně klíčové jsou 2 věci rozhodnutí a prožití neoddělení. To první je aktivní to druhé pasivní.
To rozhodnutí nastává ve fázi "dívám" se. A nemusí vždy vyústit v rozhodnutí ANO přijmu to. často je tam fáze Nenene, pak je třeba, aby se v konstelaci ještě něco odehrálo.
"Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět. + Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět."
Jasně, proto tolik zdůrazňuji vůli a odvahu k otevřenosti …
Rozhodnu se, že to přijmu … hmmm … rozhodnout se k tomu je určitě dobrý, protože aspoň intelektuálně jsem k tomu otevřen a nemám v mysli blok, ale tady už to přestává být v mojí režii … někdy to prostě nejde … učinil jsem zkušenost, že pokud se i přes odpor tedy tu fázi ne, ne, ne chci prorvat, tak se dostanu do rozporu sám se sebou … i ta fáze ne, ne, ne má svou hodnotu, naučil jsem se i toho vážit a respektovat to a setrvávat pouze v uvědomování toho co probíhá a to beze snahy to vůlí nějak manipulovat a měnit to … je to vlastně takový ano tomu ne, respektive přijmutí odporu, který vyvstal
V drtivé většině případů se poměrně krátce pouhým plným uvědoměním toho ne ee e nastane samovolné uvolnění … je to jako když povolí křeč …
Mám za to, že to rozhodnutí, že to přijmu není tak podstatné, tam už je zárodek jistého tlaku na to, že chci aby to bylo tak a tak … a když je tam fáze ne, tak to může působit napětí z toho, že chci přijmout ale zároveň tam je přítomen odpor … hlava říká ano, ale cítím to jinak … to je zbytečný stres. respektive ten zárodek se rozvine v manipulaci, teprve když je tam zaháčkování (lpění) že to musí být tak, jak jsem se rozhodl ... pokud se tam háček nezasekne, tak i přes mý rozhodnutí to přijmout, když se objeví odpor, to celý má možnost volně plynout jak je třeba ... následuji to ...
nicméně schůdnější vidím rovnou to jen nechat vědomě probíhat a být s tím, prociťovat to účastně, jako součást sebe sama … systém je velmi moudrý, za sebe v tom postřehuji pouze část, jen tu část na jakou stačí kapacita mého osobního vědomí, proto to nechávám na té samotné Inteligenci a jen to následuji … nutná je otevřenost ke všemu co je aktuálně v záběru ...
někdy ani konstelace nedovolí pokračovat dál … a tlačit na to se nikdy nevyplácí …
[quote="rosada"]Tenhle svůj náhled mám díky konstelacím, shrnu to:
1) Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět.
Prostě se to ukáže. Ten kdo si konstelaci staví už s tím přijde, že si to uvědomuje nebo to nějakým způsobem vstoupí do hry později.
2) musím uznat, že to tu je
Přestanu se předtím skrývat, otáčet zády uhýbat pohledem, stanu tomu tváří v tvář. Dívám se.
3) Rozhodnu se, že to přijmu
Tohle myslím to klíčové rozhodnu se. Přijetí v konstelacích je symbolizováno/prožito objetím. Pokud se rozhodnu, že to obejmu, tak to většinou obejmu.: tedy přistoupím otevřu náruč, obejmu, prožiju spojení.
Vlastně klíčové jsou 2 věci rozhodnutí a prožití neoddělení. To první je aktivní to druhé pasivní.
To rozhodnutí nastává ve fázi "dívám" se. A nemusí vždy vyústit v rozhodnutí ANO přijmu to. často je tam fáze Nenene, pak je třeba, aby se v konstelaci ještě něco odehrálo.[/quote]
"Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět. + Chci-li něco zahrnou do procesu přijímání, tak to musím nejdříve uvidět."
Jasně, proto tolik zdůrazňuji vůli a odvahu k otevřenosti …
Rozhodnu se, že to přijmu … hmmm … rozhodnout se k tomu je určitě dobrý, protože aspoň intelektuálně jsem k tomu otevřen a nemám v mysli blok, ale tady už to přestává být v mojí režii … někdy to prostě nejde … učinil jsem zkušenost, že pokud se i přes odpor tedy tu fázi ne, ne, ne chci prorvat, tak se dostanu do rozporu sám se sebou … i ta fáze ne, ne, ne má svou hodnotu, naučil jsem se i toho vážit a respektovat to a setrvávat pouze v uvědomování toho co probíhá a to beze snahy to vůlí nějak manipulovat a měnit to … je to vlastně takový ano tomu ne, respektive přijmutí odporu, který vyvstal
V drtivé většině případů se poměrně krátce pouhým plným uvědoměním toho ne ee e nastane samovolné uvolnění … je to jako když povolí křeč …
Mám za to, že to rozhodnutí, že to přijmu není tak podstatné, tam už je zárodek jistého tlaku na to, že chci aby to bylo tak a tak … a když je tam fáze ne, tak to může působit napětí z toho, že chci přijmout ale zároveň tam je přítomen odpor … hlava říká ano, ale cítím to jinak … to je zbytečný stres. respektive ten zárodek se rozvine v manipulaci, teprve když je tam zaháčkování (lpění) že to musí být tak, jak jsem se rozhodl ... pokud se tam háček nezasekne, tak i přes mý rozhodnutí to přijmout, když se objeví odpor, to celý má možnost volně plynout jak je třeba ... následuji to ...
nicméně schůdnější vidím rovnou to jen nechat vědomě probíhat a být s tím, prociťovat to účastně, jako součást sebe sama … systém je velmi moudrý, za sebe v tom postřehuji pouze část, jen tu část na jakou stačí kapacita mého osobního vědomí, proto to nechávám na té samotné Inteligenci a jen to následuji … nutná je otevřenost ke všemu co je aktuálně v záběru ...
někdy ani konstelace nedovolí pokračovat dál … a tlačit na to se nikdy nevyplácí …