od Linda » pát 20. čer 2014 22:45:38
Stačí uvolnit sevření, nechat být, přestat ovládat…
Kudy k tomu vede cesta ?
Zkusit začít si všímat, kdy svíráme to, co cítíme jako cenné... že to svíráme, protože nám to připadá samozřejmé...
zkusit pustit to a přijmout, že už nejsme tím, kdo ví, kdo ovládá, kdo dokáže
To je v podstatě nemožná věc
Když se pozornost zprůzrační, je možné bezúsilně vnímat nejen vznikající tvary vědomí (myšlenky a pocity), ale i předchozí procesy, kterými se konkrétní mentální stavy teprve postupně tvarují v energetické hladině do své definitivní podoby, a jsou tak neustále k dispozici prostorovému pozorování.
Všechny vědomé snahy sevřít, ovládnout, ubránít se atd. jsou totiž konečným vyústěním předcházejících, většinou nevnímaných procesů. Jak se dá samo prohloubit zorné pole pozornosti, učí například šamani: stejně jako je možné naučit se vnímat místo pouhých několika základních barev velké množství jejich odstínů (to znají např. výtvarníci, kteří s nimi pracují), může se pozornost naučit spontánně rozpoznávat i jemná hnutí, která způsobují, že nakonec vznikne nějaký pocit, myšlenka, chtění... Je pak daleko snadnější je už v jejich zárodečném stavu rozpoznat jako tvar prvotní Energie... protože i sebeztotožnění s nimi se teprve rodí a nemá takovou intenzitu, jako když se plně rozvine.
Podrobněji to vysvětluje Arnold Mindell v knize
Techniky snění: nazývá tak proces prohlubování vnímavosti k čemukoliv vyvstávajícímu v rovině, kde se Já začíná teprve promítat do osobního hnutí "já", tedy ve stavu, kdy obsahy vědomí se teprve začínají formovat do myšlenek a pocitů, včetně pocitu vnímajícího "já".
[quote][quote]Stačí uvolnit sevření, nechat být, přestat ovládat… [/quote]
Kudy k tomu vede cesta ?
Zkusit začít si všímat, kdy svíráme to, co cítíme jako cenné... že to svíráme, protože nám to připadá samozřejmé...
zkusit pustit to a přijmout, že už nejsme tím, kdo ví, kdo ovládá, kdo dokáže
:what:[/quote]
[quote]To je v podstatě nemožná věc[/quote]
Když se pozornost zprůzrační, je možné bezúsilně vnímat nejen vznikající tvary vědomí (myšlenky a pocity), ale i předchozí procesy, kterými se konkrétní mentální stavy teprve postupně tvarují v energetické hladině do své definitivní podoby, a jsou tak neustále k dispozici prostorovému pozorování.
Všechny vědomé snahy sevřít, ovládnout, ubránít se atd. jsou totiž konečným vyústěním předcházejících, většinou nevnímaných procesů. Jak se dá samo prohloubit zorné pole pozornosti, učí například šamani: stejně jako je možné naučit se vnímat místo pouhých několika základních barev velké množství jejich odstínů (to znají např. výtvarníci, kteří s nimi pracují), může se pozornost naučit spontánně rozpoznávat i jemná hnutí, která způsobují, že nakonec vznikne nějaký pocit, myšlenka, chtění... Je pak daleko snadnější je už v jejich zárodečném stavu rozpoznat jako tvar prvotní Energie... protože i sebeztotožnění s nimi se teprve rodí a nemá takovou intenzitu, jako když se plně rozvine.
Podrobněji to vysvětluje Arnold Mindell v knize [url=http://knihy.abz.cz/obchod/autor-mindell-arnold-mindell]Techniky snění[/url]: nazývá tak proces prohlubování vnímavosti k čemukoliv vyvstávajícímu v rovině, kde se Já začíná teprve promítat do osobního hnutí "já", tedy ve stavu, kdy obsahy vědomí se teprve začínají formovat do myšlenek a pocitů, včetně pocitu vnímajícího "já".