od Jana » ned 12. bře 2017 14:13:59
rosada píše:Hm, vidím to naopak. To učení je tu právě proto, aby se ta iluze rozplynula, pak už je to učení na nic.
Z pohledu individuality se to takhle může jevit, individualita hledá, najde a pak už ji učení nezajímá.
Z pohledu vědomí se to může jevit jinak, ta hra na hledání a nalézání, hra na rozpouštění iluze pokračuje.
Můžeš se podívat na to, jak to funguje prakticky, Mahariši pomohl s rozplynutím iluze Papádžímu, ten zase Moojimu a ten před jejich fotkami předává to učení dál.
Když se rozplyne iluze individuality, není to učení už záležitostí individuality.
Jak říká Mooji, při poznávání pravdy, osoba zmizí.
Mizí a jak jindy říká precizněji, mizí ztotožnění s osobou, jinak dokud tu je to tělo a dýchá je tu osoba a s ní určitá osobnost, která se v čase mění
Ano, není tu ztotožnění s tím, že toto jsem a tamto nejsem.
V každé bytosti je však možno nalézat tu Božskou podstatu, proto tu může být úcta i k tomu, kdo se chová neuctivě k tomu, co nepoznává.
Ano, to je možno. Je tu však mono i milion dalších možností, je možno toto nenálézat, je možno hrát hru duality smrtelně vážně, je možno hrát tu hru s vědomím, že jde o hru, a stejně jako o život, lze nalézat pravidla, držet se jich a nebo je překračovat.
Toto všechno je možno.
Mám prosbu, Rosado, mohla bys přeci jen nějak konkrétně vysvětlit tu vadící jednostrannost? V čem ji vidíš?
Já to asi už dál nechci rozebírat, je jsem za sebe, za svou osobu, napsala, že mi vadí, že se tu Mooji uráží a podsouvají se mu různé smyšlenosti.
A že jedním z důvodů může být to, jak tu Moojiho prezentuješ, konkrétně že mi to přijde jednostranné. Ty za svou osobu jsi napsala, že (aspoň já to tak pochopila) tato jednostrannost správná.
proč dál vířit tyto dojmy?
Hra mysli nabízí mnohost, Bytí je jen Jedním.
V hloubi toho, co sděluje Mooji, je stále jen to jediné. Mohou se tomu dávat různá jména, ale zůstává to stále stejné.
Z toho místa, které ukazuje Mooji, se nedá mluvit ani o správnosti nebo nesprávnosti čehokoliv, i to dělení na správnost a nesprávnost je to Tvé oblíbené nothing, nothing.
Nicméně tady může být ta citlivost, se kterou není jedno, jestli se působí bolest, trápení, nebo jestli to pomáhá k poznání radosti, pravdy, jestli to pomáhá k osvobození od trápení.
Tedy není tady zájem, aby tu bylo něco, co Ti vadí.
Ale na druhou stranu praktičtější, než pokrývat zeměkouli měkkým kobercem, je obout si boty.
Praktičtější, než vytvářet skleníkové prostředí, ve kterém se nebude nacházet nic, co by vadilo, je objevit v sobě to, čemu to vadí.
Mooji by tomu čemu něco vadí nenabídl ani čaj a ani sušenku.
Nicméně může tady být i další možnost. Poznat, co to nespokojené v nás, čemu to, co tady je, vadí, vlastně hledá?
Co ta naše mysl vlastně chce, aby byla spokojená?
Bloudí časoprostorem a hledá cíl, hledá svůj zdroj, hledá zdroj štěstí.
To, co jsme vyháněli z hlavy a nenabízeli jsme tam tomu ani ten čaj a sušenku, můžeme s láskou přivítat v srdci.
V srdci můžeme s láskou přivítat úplně všechno.
Protože tady všechno, co je pomíjivé, mizí.
Co je věčné, zůstává.
[quote="rosada"]
Hm, vidím to naopak. To učení je tu právě proto, aby se ta iluze rozplynula, pak už je to učení na nic.[/quote]
Z pohledu individuality se to takhle může jevit, individualita hledá, najde a pak už ji učení nezajímá.
Z pohledu vědomí se to může jevit jinak, ta hra na hledání a nalézání, hra na rozpouštění iluze pokračuje.
Můžeš se podívat na to, jak to funguje prakticky, Mahariši pomohl s rozplynutím iluze Papádžímu, ten zase Moojimu a ten před jejich fotkami předává to učení dál.
[img]http://lovinglifeontheroad.com/wp-content/uploads/2016/04/Mooji1.jpg[/img]
Když se rozplyne iluze individuality, není to učení už záležitostí individuality.
[quote][quote]Jak říká Mooji, při poznávání pravdy, osoba zmizí.[/quote]
Mizí a jak jindy říká precizněji, mizí ztotožnění s osobou, jinak dokud tu je to tělo a dýchá je tu osoba a s ní určitá osobnost, která se v čase mění[/quote]
Ano, není tu ztotožnění s tím, že toto jsem a tamto nejsem.
[quote][quote]V každé bytosti je však možno nalézat tu Božskou podstatu, proto tu může být úcta i k tomu, kdo se chová neuctivě k tomu, co nepoznává. [/quote]
Ano, to je možno. Je tu však mono i milion dalších možností, je možno toto nenálézat, je možno hrát hru duality smrtelně vážně, je možno hrát tu hru s vědomím, že jde o hru, a stejně jako o život, lze nalézat pravidla, držet se jich a nebo je překračovat.
Toto všechno je možno.
[/quote]
:)
[quote][quote]Mám prosbu, Rosado, mohla bys přeci jen nějak konkrétně vysvětlit tu vadící jednostrannost? V čem ji vidíš?[/quote]
Já to asi už dál nechci rozebírat, je jsem za sebe, za svou osobu, napsala, že mi vadí, že se tu Mooji uráží a podsouvají se mu různé smyšlenosti.
A že jedním z důvodů může být to, jak tu Moojiho prezentuješ, konkrétně že mi to přijde jednostranné. Ty za svou osobu jsi napsala, že (aspoň já to tak pochopila) tato jednostrannost správná.
proč dál vířit tyto dojmy?[/quote]
Hra mysli nabízí mnohost, Bytí je jen Jedním.
V hloubi toho, co sděluje Mooji, je stále jen to jediné. Mohou se tomu dávat různá jména, ale zůstává to stále stejné.
Z toho místa, které ukazuje Mooji, se nedá mluvit ani o správnosti nebo nesprávnosti čehokoliv, i to dělení na správnost a nesprávnost je to Tvé oblíbené nothing, nothing.
Nicméně tady může být ta citlivost, se kterou není jedno, jestli se působí bolest, trápení, nebo jestli to pomáhá k poznání radosti, pravdy, jestli to pomáhá k osvobození od trápení.
Tedy není tady zájem, aby tu bylo něco, co Ti vadí.
Ale na druhou stranu praktičtější, než pokrývat zeměkouli měkkým kobercem, je obout si boty.
Praktičtější, než vytvářet skleníkové prostředí, ve kterém se nebude nacházet nic, co by vadilo, je objevit v sobě to, čemu to vadí.
Mooji by tomu čemu něco vadí nenabídl ani čaj a ani sušenku.
Nicméně může tady být i další možnost. Poznat, co to nespokojené v nás, čemu to, co tady je, vadí, vlastně hledá?
Co ta naše mysl vlastně chce, aby byla spokojená?
Bloudí časoprostorem a hledá cíl, hledá svůj zdroj, hledá zdroj štěstí.
To, co jsme vyháněli z hlavy a nenabízeli jsme tam tomu ani ten čaj a sušenku, můžeme s láskou přivítat v srdci.
V srdci můžeme s láskou přivítat úplně všechno.
Protože tady všechno, co je pomíjivé, mizí.
Co je věčné, zůstává.